Slávna snemovňa! Podobná, ako u obilia a
dobytka, sa robí obchodná politika aj pri iných
produktoch zemedelských. Tak roku 1925 doviezli sme ovocia,
zelenín a semien za cca 550 milionov Kč, tukov za
670 mil. Kč, iných potravín za 171 mil. Kč.
A tu tážem sa, nie je zbytočné dávať
takéto ohromné obnosy do cudziny a zaťažovať
našu obchodnú bilanciu? Nie je zdravšie zaviesť
colnú ochranu a tým poskytnúť súčasne
ochrany aj zemedelskej výrobe, aby nastal z toho prospech
nielen pre zemedelstvo, ale aj celému štátnemu
hospodárstvu? A či myslia niektoré strany,
že vtedy bude dobre, keď nastane rozvrat vo výrobe
zemedelskej?
Niekdy nezaškodí učiť sa aj od susedov.
Nech sa idú pozrieť nepriatelia zemedelskej ochrany,
ako si tam vážia zemedelstva, základu celého
života. Vidíme, že temer vo všetkých
štátoch a zvlášte v susedných,
zavedená bola riadna colná ochrana snáď
vyššia, ako je aj potrebná. Len u nás
niet pre túto čiste národohospodársku
vec všeobecného porozumenia!
Pri pšenici má Maďarsko clo 44 Kč, Jugoslávia
43 Kč, Nemecko 60 Kč. Okrem tohoto podporuje toto
priemyslové Nemecko t. zv. "dovoznými listinami"
svoje zemedelstvo. A u nás do tých čias ponechali
sme voľný priechod pochybným živlom, aby
špekulovali s t. zv. kĺzavými clami na pokútnych
burzách, aby maďarskí, židovskí
obchodníci hazardovali s prácou našich zemedelcov.
To isté je s clami za dobytok a zvieracie produkty v cudzích
štátoch. Len u nás niet cla, alebo nedostatočného,
takže bárskedy bárskto môže zasadiť
smrteľnú ranu nášmu zemedelstvu a celému
národnému hospodárstvu.
Slávna snemovňa! K tomuto stavu nášho
slovenského zemedelstva, zapríčinenému
bezcolnosťou, družia sa ešte iné bolesti,
na ktoré nesmieme zabudnúť, aby sme tým
ľahšie podali ruku nášmu zemedelstvu na
obranu proti zahraničnej konkurencii.
Jedna z najboľavejších závad je otázka
tarifná. Ako som už spomenul, je priamo poburujúce,
že maďarské obilie požíva nižších
sadzieb dopravných na našich dráhach, ako naše
vlastné slovenské obilie. Hlas zástupcov
roľníckeho ľudu už viacrazy sa ozval proti
tejto nespravodlivosti, doteraz ovšem bez žiadaných
výsledkov.
Upozorňujem dôrazne, aby sa v tomto ohľade čím
skôr stala radikálna náprava, aby východné
a stredné čiastky Slovenska podporované boly
tarifnými sľavami na dopravu dobytka a obilia do konzumných
stredísk v zemiach českých, lebo tieto krajiny
stávajú sa čím diaľ, tým
viac mŕtvymi nielen hospodársky, ale je oprávnená
obava, že aj politicky.
O daňovom zaťažení slovenského
zemedelstva odznely tiež s toho miesta varovné hlasy.
Nebudem opakovať a vzpomínať všetkých
bolestí pri vyrubovaní a platení rôznych
daní. Spomeniem len okolnosť, že teraz sa vyrubuje
daň dôchodková až za 6 rokov nazad, a
to často podľa prehnaných dát. Z čoho
bude roľník ohromné daňové obnosy
platiť, keď nemá odbytu pre svoje výrobky
a keď mu hrozí priamo katastrofa? Uvažovali a
uvažujú o tom socialisti, ktorí kladú
ináč na štát nové a nové
požiadavky?
Nič menej nebolí slovenské zemedelstvo rozdiel
burzovných cien pražských a bratislavských.
Zatiaľ čo pražská burza znamená
pšenicu za cca 200 Kč, bratislavská o 20 Kč
nižšie a na východnom a strednom Slovensku sú
tieto ceny o 20 až 40 Kč ďalej stlačené.
A bolo by a je viac tých bolestí, ktoré by
bylo možno povzpomínať, aby sme pomohli slovenskému
zemedelstvu zavedením colnej ochrany v krušnom jeho
postavení. Bude zapotreba ešte mnoho zákonitých
opatrení: Lesný zákon, zcelovanie pozemkov,
katastru atď. Vzpomínal ich aj p. kol. Koudelka.
My sa len tešíme, že dostane sa nám pri
týchto aj pomoci soc.-demokratov, ako nám pri záchrane
slovenského zemedelstva teraz bolo odopreté.
Po tomto líčení pomerov slovenského
zemedelstva vzhľadom na pevné zemedelské clá
nech je mi dovolené venovať zvláštnu kapitolu
zemedelskému robotníctvu.
Sociálne-demokratický rečník posl.
Koudelka zabýval sa vlivom zemedelských ciel
na mzdu zemedelského robotníka. Hovoril, že
vraj "zemedelci hovoria, že budú tiež lepšie
platiť robotníctvu, ak obdržia vyššie
ceny za svoje výrobky". A dodal svojským spôsobom,
že vraj "k tomu je třeba některých
podmínek, které tu dosud nejsou".
Neviem, čo pán posl. Koudelka týmto
myslel. Iste však to, že keby sa zemedelským
zamestnávateľom pomohlo, oni predsa by sa nechceli
deliť na zisku so svojim robotníctvom. To však
pána Koudelku ako zkúseného organizátora
by nemalo mýliť, ani sociálnu demokraciu. Ani
socialistické strany vôbec. Veď ich to nemýlilo
pri pojednávaní priemyslových ciel, trebárs
iste vedeli, že ani priemysloví zamestnávatelia
neplnia všetkých požiadavkov socialistických
organizácií z lásky, ale že väčší
kus chleba treba si vydobyť. (Potlesk.) Kto si však
chce vydobýjať, môže si vydobyť len
na tom, kto má. Kde niet, ani čert neberie. (Tak
jest!) A že u zemedelca viac už niet, keď to
aj nechce priznať pán Koudelka, priznávajú
to sami aj v jeho organizácii organizovaní zemedelskí
robotníci, ako to vyjadruje rezolúcia Poradného
sboru pre zemedelské záležitosti zo dňa
5. mája. V tomto poradnom sbore zasadajú zamestnávatelia
a zamestnanci. Rezolúcia táto prebehla niekoľkými
novinami, aby bola však všetkým známa,
dovoľte mi, aby som niečo z nej prečítal:
"Zemský poradní sbor pro záležitosti
dělnictva zemědělského pro Čechy,
v němž jsou paritně zastoupeny všechny
české i německé zemědělské
organisace jak podnikatelské, tak dělnické,
jednal ve své plenární schůzi dne
14. dubna t. r. o žádosti smluvních organisací
podnikatelských, o revisi mzdových "Směrnic"
na rok 1926, kterou se domáhají snížení
mezd na úroveň roku 1923. Žádost tuto
odůvodňují nepříznivými
poměry cenovými a odbytovými. Při
projednávání této žádosti
uznali zástupci všech smluvních organisací
dělnických těžkou krisi, kterou prodělává
zemědělská výroba, jejíž
důsledky zvláště těžce postihují
menší zemědělce. Zemský poradní
sbor usnesl se proto požádati vládu republiky
Československé a poslanecké kluby, aby po
vzájemné dohodě učiněna byla
vhodná opatření, jež by působila
k rychlému zlepšení situace v zemědělství.
Zemský poradní sbor zdůrazňuje, že
hlavní překážkou zlepšení
těžkých životních poměrů
nejen dělnictva zemědělského, ale
i dělnictva oborů jiných a zaměstnanců
vůbec je okolnost, že přes značný
pokles cen jak obilovin tak dobytka, ceny potravin v malém
vůbec nepoklesly a že celé této velké
disparity cenové má na úkor spotřebitelů
i výrobců prospěch jedině neodpovědná
spekulace."
Táto rezolúcia jasne dokazuje, že robotníctvo
uznáva, že špekulácia, a dodal by som,
špekulácia zo zahraničia, tyje v terajšej
dobe z nášho zemedelstva a že poškodzuje
nielen zamestnávateľa, ale aj zamestnanca. A keď
pán Koudelka myslí, že zavedením
pevných ciel by sa postavil na ochranu špekulantov,
ako sa vyjadril, je veľmi na omyle, lebo práve colným
poplatkom sa docieli, aby ceny zemedelských výrobkov
zo štátov so znehodnotenou valutou nesrážaly
ceny našich výrobkov u producenta. Koniec bude výnosnej
špekulácie. Vlastne špekulácie nebude
koniec nikdy, hyeny boly, sú a budú. Tu však
nastáva cesta účelnej konzumentskej politiky,
pri čom môže byť zabránené
neodôvodnenému zdražovaniu, ktoré pociťuje
najviac ten, ktorý je v zemedelstve najslabší,
a to je zemedelský robotník.
Pán posl. Koudelka dôvodil hlavne s kolektívnymi
smluvami z viac rokov proti tomu, aby boly zemedelské výrobky
chránené, lebo vraj keď sa zamestnávateľom
dobre vodilo, zamestnancom ničoho nepridali, takže
zemedelský robotník málo, ba nič nemal
z toho. Keby toto bola pravda, musím zavinenie tohoto stavu
pričítať súčasne špatne
vedenej politike socialistických strán v otázkach
zemedelského robotníctva. Tendencia socialistických
strán pri zjednávaní miezd zemedelského
robotníctva bola: čím viac peňažitej
mzdy a menej deputátu. Touto politikou mal sa zemedelský
robotník odpútať od zemedelstva a ako sa to
jednoduchým slovom povie: zproletarizovať, primknúť
k priemyslovému robotníkovi. (Hlas: Vy si to
pletiete!) Nepletieme, kamaráde. Vy ho ale zproletarizujete
tým, že ho chcete odviesť od zemedelstva. Naproti
tomu naučte sa správnu politiku pri pojednávaní
kolektívnych smlúv, sjednávať mzdu v
deputáte a nie v peniazoch. Potom bude cítiť
zemedelský robotník všetky radosti a bolesti
zemedelca, bude sa cítiť doma, poneváč
bude zúčastnený na výrobe zemedelskej.
Vy chcete socializovať, chcete, aby na fabrikách boli
zúčastnení komunisti. My vám nabídneme,
aby ste z našich výrobkov dostali čiastku,
aby ste dostali prírodniny. Ale keď ste doteraz prevádzali
tú politiku, že robotník má dostávať
len peniaze a ceny klesnú, ten robotník peniaze
vydal a potom nemá čo odpredať, aby zase mal
peniaze. Keby mal deputát v prírodninách,
nebol by býval nespokojný a nebol by musel trpieť
hlad. (Výkřiky posl. Šafranko.) Pane
kolego, to vy to nehovorte, poneváč vy ste pracoval
snáď v mlynárskom priemysle a ja rozumiem zase
zemedelskému robotníctvu. V Čechách
platil sa deputát 10 centov a na Slovensku tiež to
chceli socialisti previesť. A keď sme chceli zastupovať
záujmy zemedelského robotníctva, povedali
sme: nebudeme jednať na peniaze, jednajme na deputát,
takže naši zemedelskí robotníci môžu
si aj nejaké to prasa vydržovať, bez toho, že
majú i iné deputáty. A keď táto
zásada sa prevedie, verím... (Posl. Šafranko:
Keď to zavediete, bude vám horko!) Nebude horko,
nežiadajte peniaze, žiadajte deputát a budete
vidieť, že nebude horko! Verím pevne, že
zemedelské robotníctvo postaví sa na ochranu
zemedelstva tak, ako sa postavilo robotníctvo na ochranu
priemyslovej výroby. Verím, že vtedy nebude
rozdielu v chránení výroby zemedelskej medzi
robotníkom a zamestnávateľom, tak ako v chránení
priemyslovej výroby niet zásadného rozdielu
medzi priemyslovým zamestnancom a medzi fabrikantom. Ale
sociálni demokrati hlavne s týmto šermujú,
a dovoľte, aby som vám v tomto ohľade prečítal
práve mienku toho, ktorý sa cíti byť
najkompetentnejším v týchto otázkach
zásadné usnesenie vynášať! V "Právu
Lidu" zo dňa 20. augusta napísal o obilných
clách posl. Koudelka toto: "Jest pravdou, že
dělnictvo průmyslové vystupuje proti celní
ochraně zemědělství. Jest to však
nedůsledností, kterou v zájmu zdravého
vývoje dělnického hnutí jest třeba
odstraniti. Položme si jen otázku: Což když
dělnictvo zemědělské z téhož
principu jako dělnictvo průmyslové postaví
se za výrobu zemědělskou a bude požadovati
přiměřenou a nutnou ochranu? Co pak? Odpoví
dělnictvo průmyslové zemědělskému
dělnictvu stejně, jako odpovídá zemědělcům?
Zemědělské dělnictvo bude o této
otázce uvažovati ihned, jakmile bude postaveno před
neodbytný problém nové úpravy mezd,
resultujících ze změněných
cenových poměrů na trhu zemědělských
výrobků. Socialistická politika musí
býti bezohledné přímá a poctivá
na všecky strany a musí uměti říci
pravdu i tehdy, když není příjemná.
A jak věci stojí, jest situace taková: Buďto
spravedlivou ochranu všem, anebo nikomu. Pracující
lid chce míti lacino chléb a maso, ale také
obuv a šat. Musí proto usilovati o rozumnou politiku
konsumní i výrobní, neboť každá
jednostrannost sveze se opět hlavně jen dělnictvu
po zádech."
To je názor správny, s ktorým súhlasíme
i my a súhlasí i zemedelské robotníctvo.
Len ľutujeme, že pán posl. Koudelka od
tohoto názoru utiekol.
Slávna snemovňa! Čo má za výsledok
znehodnotenie zemedelskej práce so stanoviska zemerobotníka,
dokazujú najlepšie slovenské pomery, odkiaľ
vyše 13.000 sezónnych zemedelských robotníkov
putuje za prácou za hranice. Odchádzajú pracovné
sily z republiky, ktorá by výsledky ich práce
tak nutne potrebovala.
Nadáva sa a krváca nám všetkým
srdce, keď vidíme ich transporty na hraniciach. Ale
čo s nimi robiť, kde ich zamestnať?
Meliorácie a regulácie sa neprevádzajú
v takom rozsahu, aby sa mohlo zamestnať toľko robotníctva.
Jednotlivec zdráha sa podniknúť nejakú
väčšiu akciu, lebo nemá zaistenú
rentabilitu, ktorá je podmienkou každého podnikania
a zvlášte na ktorú je treba sa zadĺžiť.
Prekonávajú sa iba tie práce, ktoré
sú nezbytne potrebné. Na základe tohoto odchádzajú
naše pracovné sily do cudziny, kde dorábajú
zemedelské výrobky, ktoré idú nazad
k nám práve ako konkurenčné. (Souhlas.)
Nemohly by tieto pracovné sily nájsť prácu
u nás doma, keby produkty ich práce lepšie
boly honorované? Myslím ohľadom tohoto nemohlo
by byť sporu, keby sa na miesto doterajšej politiky
- chrániť vysťahovalectvo a pri tom všetkom
znemožňovať riadne odmeňovanie zemedelskej
práce - uplatnila nová smernica: dať národu
prácu a chleba a keď bude mať náš
Slovák doma chleba, po cudzine nikdy nezatúži.
Kto by pochyboval o tom však, že zemedelské robotníctvo
nemá záujmu na cenách zemedelských
výrobkov, nech sa pozrie na terajší stav na
Slovensku, kde následkom poklesu ceny repy poklesla tiež
osevná plocha na 36%, čo znamená, že
je o 15.000 sezónnych robotníkov menej treba.
Čo budú títo ľudia robiť? Dovolajú
sa podpory v nezamestnanosti, keď sa jej prv nedovolali?
Iste tu mi dajú za pravdu aj kolegovia z komunistickej
strany, že táto nezamestnanosť sezónneho
robotníctva bude mať vliv aj na mzdy tých,
ktorí nájdu zamestnanie a ktorí za snížených
podmienok už i nejakú uzavreli.
Slávna snemovňa! Na koniec v záujme zemerobotníctva
dovoľujem si všetky socialistické strany všetkých
odtienkov upozorniť na blížiaci sa prvý
júl. Vstúpi v platnosť zákon o sociálnom
poistení. To znamená nielen nové zaťaženie
pre zamestnávateľov, ale srážky so mzdy
aj u zamestnancov. Je ťažko platiť tomu, kto nemá
a nemá výhľadu, že bude mať. Je ťažko
tomu zabezpečovať si budúcnosť, kto nemá
zabezpečenú ani prítomnosť. A tu nezbýva
nič iného, ako znova upraviť mzdy tak, aby
po všetkých srážkach ostalo zemedelskému
robotníkovi aspoň na najnutnejšiu výživu.
Ako si to však možno predstaviť? Či riadnou
ochranou zemedelských výrobkov alebo bezcolným
stavom, následkom ktorého sa napchávajú
kapsy iba špekulantom?
Odpoveď je samozrejmá a logická, a kto nechce,
aby zemedelské robotníctvo pochodilo pri sociálnom
poistení tak, ako pochodilo pri podporách v nezamestnanosti,
musí pozdvihnúť ruku na ochranu zemedelskej
práce za pevné clá.
Slávna snemovňa! Na koniec svojej reči s
prosbou obraciam sa na všetky strany, aby venovaly väčšiu
pozornosť Slovensku, aby poznaly Slovensko a hľadaly
ho uzdraviť. Pekných rečí má
Slovensko už dosť! Očakáva skutky! Chce
prácu, chce chleba! Po politickom oslobodení chce
sa dostať k hospodárskej slobode!
Problémom slovenským je problém biedy. "To
je bieda, čo Slováka zjedá." Nerozmnožujte
jeho biedu. Dožičte mu aspoň ten kúsok
chleba, ktorý má teraz. Slovenský priemysel
je znivočený. Nenechajte zničiť aj slovenské
zemedelstvo cudzou zahraničnou konkurenciou. Zachráňte
pred záhubou naše slovenské chalúpky,
ktoré nám zachovaly našu drahú materčinu
a na ktoré štát jedine sa môže opierať
aj v budúcnosti. Veď ste to všetci sľubovali
národu pred voľbami! (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Neurath. Dávám
mu slovo.
Posl. Neurath (německy): Dámy a pánové!
Především musím zde učiniti rozhodný
protest proti neslýchané skutečnosti, že
vláda Černéhoa v tomto případě
co nejúčinněji podporována nejen celní
většinou, nýbrž i oběma českými
socialistickými stranami, již několik týdnů
vyhýbá se jakékoli možnosti vážné
politické rozpravy. Proti této skutečnosti,
jejíž účel jest zcela zřejmý,
protestujeme. Účel tohoto jednání
jest zcela jasný, sdružení německo-čeští
agrárníci nemají býti podstatné
rušeni v přípravě k neslýchanému
loupežnému tažení, namířenému
proti pracujícím třídám československého
obyvatelstva. Proto prohlašujeme výslovně,
že proti methodám Černého vlády,
po celé týdny překážeti každé
vážné politické rozpravě, protestujeme
co nejostřeji. Ve chvíli, kdy pracujícímu
obyvatelstvu Československa hrozí největší
hospodářské a politické nebezpečí,
jsme svědky velkolepého nástupu, velkolepého
hnutí mas proletariátu a vývoje vůle
mas proti těmto nebezpečím zahájiti
jednotný, odhodlaný boj. S tímto hnutím
mas a vůlí davů jest poněkud v rozporu
způsob oposice, jak ji provádějí české
socialistické strany na půdě parlamentu.
Komunistická strana vítá ovšem každou
možnost společné práce a společného
postupu se všemi dělnickými stranami, které
jsou odhodlány a ochotny vésti vážnou
oposici proti reakční hospodářské
politice československé vlády. (Souhlas
komunistických poslanců.) V této souvislosti
chceme však upozorniti, že pracující strany
daleko za vrstvy komunistického hnutí projevují
svou vůli, že akce komunistické strany dojde
svého pokračování také mimo
tuto sněmovnu v jednotných akcích veškerého
československého proletariátu. A jen tou
měrou, jak socialistické české strany
budou ochotny nejen na této půdě, nýbrž
i mimo tuto sněmovnu vésti vážné
akce proti politice československé vlády,
jen tou měrou lze vážně bráti
celou oposici českých socialistických stran.
Říkáme tedy zcela jasně, že podle
našeho mínění smysl a význam
nynějšího hnutí mas projevuje se právě
v tom, že tyto masy nejen protestují proti hospodářské
politice vlády Černého a nejen protestují
proti koaliční vládě přímo
nebo proti formě koaliční vlády, nýbrž
že masy protestují proti kapitalistické koaliční
vládě, která by dříve nebo
později mohla opět přijíti a která
jest podporována zástupci některých
dělnických stran. Jsme tedy toho mínění,
že vážná oposice záleží
nejen v tom, protestovati poněkud v této sněmovně
proti vládě, nýbrž že vážná
oposice projevuje se právě v pokusu mimo tuto sněmovnu
provésti jednotné, společné akce proletariátu.
Co to na příklad má býti, jestliže
"České Slovo" v dnešním svém
čísle píše: "Jestliže tato
apoštolská česko-německá většina
jest spojena tím, co vyvolává krajní
odpor u česky smýšlejících lidí,
totiž paktováním s Němci, koncesemi
a závazky, nutno vysoko zdvihnouti fakt, že českoslovenští
socialisté svůj postup proti celnímu diktátu
neposkvrnili ani jedním případem, který
by mohl býti aspoň zdaleka označen jako zdání
našeho spojenectví s nepřáteli státu,
ať Němci nebo komunisty." Tato věta, jež
má znamenati tolik, jako by společná oposice
českých socialistických stran se stranou
komunistickou byla takřka hanbou, není nic jiného
než jedinou urážkou všech dělníků,
kteří mimo tuto sněmovnu chtějí
společnou proletářskou akci proti československé
vládě. (Souhlas na levici.) My však
prohlašujeme: Je-li pravda, že spolupráce a společný
postup některé německé dělnické
strany s občanskými stranami německé
buržoasie jest hanbou - a je to hanba -pak by nebylo a není
také menší hanbou, jestliže české
socialistické dělnické strany nyní
nebo v budoucnosti společně postupují s občanskými
stranami československé buržoasie. Prohlašujeme
zcela jasně:
Pokládáme otázku boje proti celní
politice vlády za jednu z nejpodstatnějších
otázek, ba za otázku nejdůležitější.
Avšak prohlašujeme dále a chceme, aby se na to
nezapomnělo, že politická akce vlády
proti proletariátu v otázce cel jest pouze částí
celkové akce, již se snaží provésti
československá buržoasie a která jest
namířena proti veškerému dělnictvu
a jejíž smysl záleží v tom, provésti
konsolidaci československého kapitalismu výhradné
na útraty dělnictva. A proto pokládáme
za nutné, upozorniti v této souvislosti na nové,
velké hospodářské a politické
nebezpečí. Pohlédneme-li na sociální
boje v Anglii a uvažujeme-li o metodách československé
zahraniční politiky, poučíme se rovněž
o novém, nesmírně velikém hospodářském
a politickém nebezpečí, jež hrozí
československému proletariátu v budoucnosti.
Domníváme se, že právě v souvislosti
s rozpravou o celní politice, která se zde koná,
jest nesmírně důležitá otázka,
zda československá zahraniční politika
postupuje ve prospěch zájmů československých
velkostatkářů či zda podporuje hospodářské
zájmy širokých vrstev pracujícího
lidu. Proto jest velice důležitá otázka,
proč vláda Černého právě
tak jako její předchůdkyně v otázce
hospodářského sblížení
se sovětským Ruskem nehne ani prstem, ačkoliv
dnes nejen vrstvy komunisticky smýšlející,
nýbrž i významné vrstvy mimo komunistickou
stranu jsou přesvědčeny, že by takovéto
hospodářské dorozumění se sovětským
Ruskem bylo znemožnilo takovéto akce, jichž účelem
jest vykořistění a jež právě
provádějí spojení němečtí
a čeští agrárníci. Právě
ve chvíli, kdy by bylo záhodno zdůrazniti
dorozumění se sovětským Ruskem, právě
v této chvíli pokládal sjezd nár.-demokratické
strany, který nedávno zasedal, za potřebné
zcela zřetelné prohlásiti, že dnes nelze
hledati dorozumění se sovětským Ruskem,
nýbrž že právě nyní dlužno
zdůrazniti smlouvu, kterou kdysi podepsal pan dr Beneš
a která, jak prohlásil posl. Hajn, znamená
smlouvu československé vlády se sovětsko-ruskou
protirevolucí. O této věci vypravoval pan
posl. dr Hajn na sjezdu nár.-demokratické
strany, který se nedávno konal, že před
několika lety, tedy asi v době, kdy dr Beneš
podepsal smlouvu o neutralitě se sovětským
Ruskem, že v té době byla naléhavou
otázka, jak se má československá vláda
chovati k vystěhovalcům z bílé gardy,
to jest k ruské protirevoluci. Naléhavá byla
otázka podporování emigrace z bílé
gardy. Pan posl. Hajn vypravuje o tom: "Tenkráte
jsme zahájili vyjednávání se sněmovními
kluby, hodlajíce v interpelaci ministrovi pro věci
zahraniční přednésti žádost,
aby tehdejší soukromou péči o ruskou
emigraci přeměnil v péči státní.
S ministrem pro věci zahraniční bylo smluveno,
že nebude podána žádná interpelace,
nýbrž jen dotaz, na nějž byla již
předem smluvena odpověď, a dr Beneš
tenkráte odpověděl, že československá
vláda jest úplně mínění
vysloveného v dotazu - a to jest naše mínění
- že ruskou emigraci lze jen tehdy účinně
podporovati, uchopí-li se stát v této věci
iniciativy a převezme-li úplné útraty
a věnuje-li jí jednak nutné peněžní
prostředky, jednak plnou pozornost a plnou energii. Ministerstvo
pro věci zahraniční jménem státu
převezme plnou měrou iniciativu a práci s
touto humanní akcí a hodlá ji provésti
s největší energií a chce se při
tom říditi zásadou, že jde výhradně
o poměr celého československého státu
k celému ruskému národu bez zřetele
ke stranické příslušnosti."
Tuto odpověď interpeloval pan posl. Hajn na
sjezdu nár.-demokratické strany takto: "Vidíte,
volá "že jest to vlastně celá smlouva
mezi ruskou emigrací a naším státem.
Ministr pro věci zahraniční jest povinen
neodstupovati od ní, a pokud jde o nás, my od této
smlouvy neodstoupíme." To tedy znamená: ve
chvíli, kdy, jak řečeno, široké
hospodářské vrstvy a nikterak jen komunistické,
pokládají za nutné hospodářské
dorozumění se sovětským Ruskem v zájmu
vývoje československého národního
hospodářství, v této chvíli,
kdy veliké průmyslové korporace takřka
křičí po dorozumění se sovětským
Ruskem, v této chvíli pokládá sjezd
nár.-demokratické strany za potřebné
zcela výslovné zdůrazniti, že právě
nyní musí zdůrazniti nikoli nutno dorozumění
se sovětským Ruskem, nýbrž s ruskou
protirevolucí.
Nechceme zapomínati, že nám právě
před několika týdny ženevský
bankrot Svazu Národů zřetelně ukázal
a dělnictvo poučil o tom, že politika Francie
a Anglie a politika Svazu Národů, který jest
jen nástrojem evropské protirevoluce, že politika
obou těchto států jest politikou, která
slouží možnosti nové imperialistické
války, kdežto naopak smlouva Německa se sovětským
Ruskem podává důkaz, že orientace na
východ, dorozumění se sovětským
Ruskem slouží politice evropského míru.
Pozorujeme-li tyto stránky československé
zahraniční politiky, smíme jistě říci,
že vměšování se pana dr Beneše
do nejvnitřnějších věcí
Německa a sovětského Ruska při podepsání
smlouvy mezi sovětským Ruskem a Německem
není nic jiného, než čin politické
nestydatosti. Vůbec bychom zde rádi přivedli
na přetřes otázku, v čí jméně
zde mluví pan dr Kramář a druhové,
provozujíce štvanici proti sovětskému
Rusku, proti ruskému dělnictvu a sedlákům.
Pánové, kteří provozují tuto
štvanici, v nejlepším případě
mají právo ujímati se zde slova ve jménu
hrstky kapitalistických příživníků,
kdežto každý člen komunistické
frakce této sněmovny ujímající
se slova, aby s tohoto místa zdůraznil své
sympatie, které spojují československý
proletariát s proletariátem sovětského
Ruska, má právo, aby zde mluvil jménem milionů
československých dělníků. (Potlesk
na levici.)
Jaké jsou výsledky československé
zahraniční politiky? Výsledek československé
zahraniční politiky záleží především
v tom, že se zhoršily vztahy k sousedním státům
význačným politicky a hospodářsky,
především k Německu a sovětskému
Rusku, dále v otřesení starých hospodářských
posic československého národního hospodářství,
ve zničení naděje širokých hospodářských
vrstev, že se využije trhu sovětského
Ruska, který může nakupovati a konečně
následkem úplné závislosti československé
zahraniční politiky na evropské protirevoluci
v udržování velikého vojenského
aparátu, jehož náklady se přesunují
pomocí reakčního daňového zákonodárství
na bedra pracujícího československého
obyvatelstva. Jak chce československá vláda
vybřednouti z této situace? Lze to shrnouti v jediné
větě: Východisko, které hledá
československá vláda ve spojení s
kapitalistickým i stranami, záleží ve
snaze provésti konsolidaci československého
kapitalismu vesměs na útraty širokých
vrstev pracujícího lidu, a to nikoliv jen konsolidaci
v užším slova smyslu, nýbrž pokud
možno zachovati konkurenční schopnost československého
průmyslu a zvýšiti ji na útraty pracující
třídy.
Vžijme se na chvíli do hospodářského
stavu československého proletariátu. Jako
následek loupežného tažení agrárníků
musíme především očekávati
zdražení všech potravin a všech hromadných
předmětů spotřeby, dále zvýšení
železničních sazeb, účinky naprosto
reakčního daňového zákonodárství
a konečně nebezpečí ofensivy československé
buržoasie proti mzdovým a pracovním podmínkám
československého proletariátu jako možný
následek nynějšího boje dělnictva
v Anglii. V této souvislosti nabývá boj anglického
proletariátu zcela mimořádného významu.
Připomínáme si zkušenosti z r. 1921
a víme, že porážka anglického proletariátu
ihned automaticky měla za následek rozsáhlou
ofensivu buržoasie v ostatních kapitalistických
státech a ovšem nikoli na posledním místě
také v Československu. Boj anglického proletariátu
mohl býti úspěšný a skončí
s úspěchem - také boj anglických horníků
- až se uplatní solidarita proletariátu v ostatních
kapitalistických státech. Co se stalo po této
stránce? Nechtějme přehlížeti,
že nebezpečí jest mimořádné
veliké. Opakuji: Porážka anglického
proletariátu způsobí také generální
útok československé buržoasie na mzdy
dělnictva a návrh anglické buržoasie
bylo by lze úplné odraziti na základě
jednotné akce anglického proletariátu, kterou
by bylo nutno podporovati jednotnými solidárními
akcemi dělnictva ostatních kapitalistických
států. Ani ofensivu československé
buržoasie nebylo by lze s úspěchem odraziti,
kdyby nebylo postaráno, aby se odpor proletariátu
v Československu vytvářel jednotně.