Vedle toho bylo již na Ostravsku propuštěno na
9000 horníků z práce. Připočtěte
si k nim počet jejich žen a dětí a pak
můžete říci, že veliké město
české, odpovídající počtu
postižených, zmizelo s povrchu světa.
To je, pánové, katastrofa, kterou byste lépe
vystihli, kdybyste si uvědomili, že někde tady
v Čechách nějaké město, mající
35.000 až 40.000 obyvatel, ztratilo veškerou obživu
a bylo odsouzeno k hladu. Ale netoliko uhelný průmysl
Ostravska je postižen touto elementární pohromou.
Železářské závody vítkovické
obmezují rovněž svou výrobu a zastavily
již část svých vysokých pecí.
Další menší železářské
závody v Ostravě a v okolí jen bídně
vegetují. Dělnictvo je z práce vysazováno
nebo pracuje jen dvě, tři šichty týdně
při snížených mzdách. Představte
si, že tito ožebračení lidé mají
býti znovu postiženi metlou zdražení potravin,
jaké nešťastný celní tarif jistojistě
přinese.
Ostravské dělnictvo od vzniku našeho státu
přineslo veliké oběti, o nichž sice
tu a tam bylo pronášeno pochvalné uznání,
ale konec konců z pěkné pochvalné
fráze dělný lid nežije. Když vše
bylo zachváceno chaotickým vírem, na Ostravsku
se pracovalo a těžilo neustále. Když brzy
po převratě mělo ostravské uhlí
tentýž hospodářský význam
pro náš stát, jaký má dnes cukr,
nazývající se zlatem republiky, ostravští
havíři pracovali netoliko ve všední
dny, nýbrž obětovali i neděle práci,
aby uhlí, tento vývozní předmět,
byl dán k disposici mezinárodnímu obchodu
a taktéž aby domácí průmyslová
výroba na uhlí odkázaná byla zcela
uspokojena.
Pak přišly doby kritičtější,
výrobní konjunktura klesala, až úplně
ochabla.
A nyní máme smutné potěšení
viděti, jak tisíce horníků je propouštěno
z práce, jak těžba uhelná i výroba
koksu den ze dne klesá, co zatím dík smlouvě
s Polskem dováží se k nám měsíčně
desetitisíce vagonů uhlí hornoslezského,
místo aby výborné uhlí ostravsko-karvínské
nalezlo odbytu.
Obchodní smlouva s Polskem a taktéž i s Německem
projevuje se tu na úkor ostravského průmyslu
a veškerého dělnictva. Všimněme
si jen poklesu zaměstnanosti. V roce 1925 zaměstnáno
bylo v celém ostravsko-karvínském revíru
na šachtách i na koksovnách 47.641 osob. Během
roku 1925 bylo propuštěno 6026 dělníků
a tento počet stoupl do dnešního dne téměř
na 9000. Průměrný výdělek jednoho
dělníka v hornictví zaměstnaného
za šichtu činí 40 Kč. Další
zaměstnanci u povrchových prací na uhelných
závodech vydělávají průměrně
28 až 35 Kč. To by mohlo v očích lidí
pravý stav věcí neznalých vyvolati
klamné zdání, že to přece není
výdělek tak nepatrný. Ale dlužno uvážiti,
co to je hornická práce a jaké nebezpečí
je s ní spojeno. Hluboko, několik set metrů
pod zemí, bez slunečního světla, při
blikajícím kahánku, slabě osvětlujícím
věčnou tmu, ztráví horník 8
hodin. V malém prostoru, shrben a často kleče
nebo i v leže pracuje ve stálém nebezpečí,
že jej skála nebo uhlí, mnohdy jen málo
centimetrů nad jeho hlavou visící, rozdrtí.
Za takovou práci vykazující strašné
procento úrazů smrtelných není 40
Kč na šichtu žádnou dostatečnou
odměnou. A teď se musí ještě uvážiti,
že těch šichet nevykoná horník
za týden 6, nýbrž jen 3, 4 a někdy jenom
také dvě šichty. A z výdělku
odpočítávají se srážky
do nemocenské a bratrské pokladny, vedle jiných
dalších srážek, takže horníku
nezůstane ani na nejpotřebnější:
chléb a brambory. Lze se pak diviti tomu, že hornictvo
na Ostravsku je zachváceno nespokojeností nad tímto
svým neutěšeným životem a že
se ho zmocní zoufalá nálada, když vlna
drahoty, která se ještě ve značnější
míře nyní musí dostaviti, promění
jeho život v hotové peklo?
Poohlédněme se ještě na ostatní
průmyslové závody na našem Ostravsku
od Nového Jičína až k Jablunkovu, od
Osoblahy až k Petřkovicím. Jak tam vypadají
výdělkové poměry dělnické?
V kovodělných závodech a v hutích
kvalifikovaný odborník vydělá 30 až
35 Kč za směnu. Naproti tomu dělnictvo pomocné
vydělává maximálně 26 Kč
za směnu. U jiných dělníků
není tomu jinak. Výdělek zedníků
činí 32 až 36 Kč za den. Lučební
dělnictvo vydělává průměrně
24 až 28 Kč a textilníci na Místecku
a Frenštátsku od 12 do 20 a v řídkých
případech vydělávají maximálně
26 Kč za směnu. Mohou tito dělníci
odváděti ještě nový tribut selským
zemanům?
Lze srovnati se svědomím cítícího
člověka, aby tito chudáci platili každý
kousek chleba, ždibec masa a lžíci sádla
zdražené jen proto, aby ukojen byl hlad po rychlejším
zbohatnutí selských magnátů? Od krátké
doby vidíme v Mor. Ostravě příhon
zmenšen. To se vysvětluje zásahem ministerstva
zemědělství, které prohlásilo
ostrá protiopatření, aby bylo čeleno
šíření kulhavky a slintavky, ovšem
toto opatření vzniklo asi ze zcela jiných
příčin. Myslím, že se pamatujeme
ještě, jak za starého Rakouska, když uherští
šlechtici vynucovali na rakouské vládě
opatření proti dovozu srbských vepřů,
byla vynalézána periodická - jak toho páni
potřebovali - dobytčí nákaza, slintavka
a kulhavka. Naši agrárníci operují se
stejnou sofistikou a opatřeními, jako to dělali
maďarští šlechtici. I oni, když chtějí,
aby byli ubráněni a uchráněni před
konkurencí obsaženou v dovozu dobytka z ciziny k nám,
vyhlásí slintavku a kulhavku, dovoz dobytka se zavře,
a tak zabrání konkurenci a ceny svého dobytka
rázem zvednou. To jsme viděli na Ostravsku, kdy
s uzavřením dovozu rázem ceny masa stouply
o 2 Kč na 1 kg. (Předsednictví převzal
místopředseda Stivín.)
Panstvo dělá politiku proti lidu, politiku pro bohaté,
proti chudým a nešťastným. Připravuje
tu dílo, které bude netoliko odsuzováno,
nýbrž proklínáno nezaměstnanými
dělníky a jejich hladovějícími
rodinami, kterým vaší zdražovatelskou
horečkou budete rváti poslední ždibec
chleba od úst. Panstvo, které tu zastupuje, jak
se samo honosí, české vzdělané
vrstvy a při každé příležitosti
se dušuje svou nezměrnou láskou k tomuto českému
lidu, jenž je přece ve své většině
chudým lidem dělnickým, právem zasluhuje
výtku, která se může pronésti
slovy, že vykonává dílo protinárodní.
Sešli jste se, pánové, na jedné frontě:
agrárníci, národní demokraté,
klerikálové, političtí živnostníci,
slováčtí luďáci s německými
a maďarskými klerikály, agrárníky
a nacionály v prapodivném seskupení. Není
mezi vámi žádné ideové souladnosti.
Naopak. Tato vaše společnost je s hlediska ideového
přímo absurdností. Jediné, co vás
dohromady svedlo, je nenávist k chudému lidu. Tato
nenávist je poutem vás společně vížícím,
které však nebude míti dlouhého trvání.
Nelze přece sloučiti oheň s vodou a stěží
lze si představiti v republice Československé
v trvalém společném objetí p. dr Kramáře
s dr Hanreichem nebo dr Feierfeilem, p. Milána
Hodžu s dr Spinou a Szent-Iványm,
jako je absurdností pomyšlení, že by p.
Frant. Staněk s Msgr. Šrámkem mohli
býti v trvalém souručenství, když
přece mezi klerikály a agrárníky na
Moravě je sváděn neúprosný
boj, kdo z nich ovládne venkov. Pánové, horečka,
s jakou jste se vrhli do bojovného víru za zvýšená
agrární cla a na ožebračení lidu,
vyprchá z vašich hlav. Dostaví se vystřízlivění
a snad u mnohých propukne i pocit studu. Vezměte,
pánové, na vědomí, že lid vás
za tuto protilidovou politiku bude souditi. A my se vynasnažíme,
aby v celé Československé republice byl lid
náležitě informován o vašem jedině
ze sobeckých a hamižných důvodů
vyvolaném díle, na které nebudete pyšnými,
které bude znamenati v našem státě pro
vás hotový pomník hanby. (Souhlas a potlesk
čsl. soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Jiráček.
Posl. Jiráček: Slavná sněmovno!
Ujímám se slova, abych v zahájené
debatě o návrhu na zavedení pevných
obilních cel jménem své strany přednesl
také naše zásadní stanovisko k tomuto
předmětu.
Již dne 7. května t. r., když bylo v této
poslanecké sněmovně o této otázce
jednáno, mluvčí naší strany zdůraznil
naše stanovisko k této otázce. Proto dnes nemůže
býti stanovisko mé jiné, než jaké
již tehdy bylo uvedeno, že totiž jsme pro zavedení
pevných obilních cel tak, jak byla ve výborech
většinou stran odhlasována. Musím také
současně ihned se ohraditi proti všem nezřízeným
útokům, které byly vedeny proti naší
straně, zejména se stran socialistických.
Tak na př. bylo proti nám použito argumentu,
že středostavovská strana živnostensko-obchodní
zradila živnostnictvo tím, že se plně
přiklonila k požadavkům celního návrhu
strany zemědělské. U příležitosti
boje za zemědělská cla byl učiněn
také několikrát výpad proti živnostnictvu
a obchodnictvu, jakoby ono bylo příčinou
této drahoty. Toto nařčení musím
co nejdůrazněji odmítnouti, poněvadž
dnešní konkurence je tak velkého rozsahu, že
u obchodnictva a živnostnictva nelze mluviti o lichvě,
ba naopak je nutným zákon o nekalé soutěži.
Nelze mluviti také o lichvě tam, kde převyšuje
nabídka poptávku - a dnes jistě nabídka
poptávku převyšuje v obchodech i živnostech.
Vzpomínám si na slova, která zde pronesl
včera pan kol. Srba o lichvě. Připomenul
také této sněmovně, jaká úroková
míra je v našich bankách. Já k tomu
připojuji: na to právě naši zástupci
v tomto Národním shromáždění
poukazovali, ale poukazovali také na to, jaké ohromné
dividendy vyplácí těžký průmysl.
Jsme také pro to, aby se lichva stíhala, ale lichva
skutečná a ne aby pro lichvu bylo stíháno
nesprávně drobné živnostnictvo a obchodnictvo.
(Výborně!) Ale lichevní orgány
na pravé lichváře si nedovolí, avšak
dovedou svými nekvalifikovanými úředníky
šikanovati živnostnictvo a obchodnictvo a v mnoha případech
i drobné rolnictvo.
Před chvílí pan kol. Prokeš zmínil
se o tom, že pro obilní cla budou hlasovati národní
demokraté, strana republikánská a také
strana živnostenská. Připomněl, že
jest to různorodé spojení s Němci.
Ale, slavná sněmovno, kdyby tak naše česká
veřejnost viděla zase druhé seskupení,
myslím, že by pánům jinak odpověděla.
(Tak jest!) Jen ať pánové, když
chtějí vytýkati někomu spojenectví,
se podívají do svého tábora, jak pan
ministr Stříbrný stojí v jedné
frontě s paní Weberovou, která na
tomto místě urazila representanta českého
lidu a českého národa. (Souhlas poslanců
živnostensko-obchodnické strany středostavovské.
- Výkřiky komunistických poslanců.)
Jak jest možno, že vy zase stojíte s p. Bechyněm?
Nebo se podívejte, jak zástupci českých
socialistů objímají se tu s Munou a
Kreibichem. (Výkřiky.) Jak jest to
možno, pánové? Jen se na to vaše spojenectví
podívejte a pak kritisujte někoho jiného.
(Výkřiky posl. Knejzlíka.)
My jsme se, velectění pánové, sešli
v hlasování v otázce hospodářské,
což bylo a jest naší povinností. (Výborně!)
Důvody, proč naše strana bude hlasovati
pro zavedení pevných zemědělských
cel, určuje nám národohospodářský
vývoj naší republiky a udržení
koupěschopnosti zemědělského lidu.
Docela správně zde řekl zástupce luďáků
před chvílí, že nemá-li sedlák,
nemá, velectění pánové, nikdo.
(Výborně!) Proč? Jestliže ten
rolník nemá možnosti nákupu, nemá
ji ani náš venkovský živnostník
a obchodník, ale jde to ještě dále,
a tu ohromnou krisi pocítí také průmysl
a průmyslové dělnictvo, protože...
(Výkřiky posl. Muny.) ... o tom s vámi
nemohu polemisovati, poněvadž tomu nerozumíte
- když nebude nakupovati živnostník a obchodník
od průmyslu, postihne tato ohromná krise i průmysl.
Zemědělci také právem říkají
druhou věc: buď se zavedou cla i na zemědělské
produkty jako na výrobu průmyslovou a tím
se to vyrovná, anebo ať se zruší cla na
výrobu průmyslovou a živnostenskou. Náš
zemědělec by se spokojil s tou nízkou částkou
za své výrobky, kdyby měl možnost laciného
nákupu výrobků průmyslových.
(Posl. Knejzlík: Jako vaši řezníci
za 5 Kč koupí a za 20 Kč prodávají!)
Vaše konsumy, pane kolego, když jste na to vzpomněl!
Dovolím si vám pověděti, po vašich
včerejších útocích, co jsme zjistil,
a uvidíme, kdo prodává laciněji a
kdo dráže. Včera na Žižkově
v dělnickém konsumu "Včela" byla
prodávána dvojnulka za 4·20 Kč, u jiného
obchodníka za 4·10 Kč. Ve vašem "Lidovém
domě" podle jídelního lístku
stála vepřová pečeně 9·70
Kč, v jiných restauracích 8·50 Kč;
skopové 9·70 Kč, a v nádražní
restauraci na Wilsonově nádraží pouze
8 Kč. Máte svůj "Lidový dům"
pro ty, kteří nemohou podle vašich slov jinde
laciněji nakupovati, ale jste tam o mnoho dražší
než u obyčejného obchodníka a živnostníka.
(Posl. Knejzlík: To byste musel říci na
jinou adresu, ne na mou!) Na vás to není, já
vás, pane kolego, znám.
Bylo zde také mluveno kol. Srbou o okamžitém
zrušení cel na průmyslové výrobky.
Dodávám, že by ani dělnictvo nebylo
pro to, aby se tato celní politika takto změnila,
protože nemohli by potřebovati oni, ani celá
naše republika zrušení cel na průmyslové
výrobky, neboť uvolnění těchto
cel mělo by jinak nedozírné hospodářské
následky jak pro stát, tak i pro výrobní
vrstvy a dělnictvo zvláště. Nedá
se popírati, že uvolněním průmyslových
cel zaplavil by cizí průmysl ihned náš
trh svými výrobky, kterým, bohužel,
dosud náš průmysl konkurovati nemůže.
Z toho by následovala ještě větší
průmyslová a obchodní krise, nezaměstnanost
by stoupla, stát musel by ve zvýšené
míře vypláceti podporu v nezaměstnání,
čímž by byly ohroženy opět ve zvýšené
míře nejen finance státní, nýbrž
bylo by potřeba uvaliti ještě větší
povinnosti na bedra všeho poplatnictva. Mám za to,
že v praksi nejsou cla sama o sobě hlavní příčinou
zdražení životních potřeb. Drahotu
či láci za všech okolností určuje
úroda. Pamatujeme se dobře, že na př.
před válkou stál 1 kg pšeničné
mouky 28 hal. a že pak v jednom roce následkem neúrody
stoupla cena pšeničné mouky na 52 hal. Bude
tedy i v tomto období regulátorem ceny polních
produktů světová úroda. To je zásadní
důvod, proč naše strana se cly na zemědělské
produkty vyslovila souhlas a proč pro ně budeme
hlasovati.
Naše parlamentní práce a usnášení
dějí se cestou kompromisní a dohody. (Výkřiky
posl. Knejzlíka a poslanců živnostensko-obchodnické
strany středostavovské. - Místopředpředseda
Stivín zvoní.) Ani jedna strana v tomto Národním
shromáždění není tak silná,
aby mohla sama o sobě o všem rozhodovati. Cla na zemědělské
produkty jsou jednou částkou celého komplexu
důležitých předloh zákonů,
které v tomto období musí býti vyřešeny.
Zemědělci v zákonodárství projevili
veliké pochopení pro důležité
státní nezbytnosti a rovněž veliké
pochopení pro zákony sociálního rázu.
Učinili-li zemědělci cla na zemědělské
produkty základním požadavkem, pak by jejich
briskní odmítnutí mělo za následek
znemožnění další parlamentní
práce na základě kompromisů a dohody.
Konečně budiž otevřeně řečeno,
že musí nastati také éra ochrany středních
vrstev, které až dosud byly zanedbávány
a poněvadž my cítíme se součástkou
středního stavu, považujeme za svou mravní
povinnost, podepříti druhou složku středního
stavu, objeví-li se toho nutnost a potřeba.
Také obchodnictvo a živnostnictvo netrpělivě
čeká se svými požadavky, které
musí slavná sněmovna vyřešiti,
a k nimž bude potřebovati pomoci a spolupráce
ostatních stran. Jsou to zejména: zákon o
nekalé soutěži, reforma živnostenského
řádu, reforma daňová a pod. Stav hostinský
čeká marně se svým dávným
požadavkem na zavedení průkazu způsobilosti
pro hostinskou živnost.
Budou cla na zemědělské produkty opravdu
takovým neštěstím pro náš
stát, jak by se rádo veřejnosti namluvilo?
Snad budou míti i malé následky pro náš
průmysl, možná že u některého
státu jako našeho odběratele průmyslových
výrobků způsobí přechodné
nepříjemnosti, to však nemůže býti
příčinou, aby se zemědělská
výroba ponechala na pospas sama sobě, poněvadž
by z toho vznikla škoda pro celé naše národohospodářství.
Zavedením zemědělských cel máme
možnost přinutiti některé sousední
státy, které jsou odkázány na vývoz
zemědělských produktů k nám,
aby se k našim výrobkům průmyslovým
chovaly loyálně a staly se částečně
našimi odběrateli výrobků průmyslových,
poněvadž v opačném případě
mohli bychom na tyto státy nechati působiti celou
příkrost cel na zemědělské
produkty.
Se zemědělskými cly dělá se
politikum a vyvolalo se již mnoho hořkostí.
Hlavně socialistické strany zneužívají
zemědělských cel agitačně.
Proti tomu ovšem nelze ničeho namítati, ale
budiž předem řečeno, že není
vše zlato, co se třpytí. Nemáme příčiny
nevěřiti tomu, co píše ústřední
orgán republikánské strany ve středečním
svém vydání, kde konstatuje, že přicházeli
k zástupcům republikánské strany socialisté
a často houževnatě a opětovně
pokoušeli se rozbíti nynější celní
většinu ze svých stranických důvodů,
když totiž výnos cel bude věnován
na jejich konsumy. (Slyšte! Slyšte! - Posl.
A. Chalupa: Jmenovat a dokazovat!) Prosím, já
vám to hned přečtu! (Posl. A. Chalupa:
To nic neplatí!) Na vás neplatí nic.
7 let jste v tomto Národním shromáždění
prováděli politiku diktatury proti středním
stavům a dnes, když jste přišli na druhou
stranu, děláte rámus. (Posl. A. Chalupa:
Za syreček děláte politiku obráceně!)
O nás se nestarejte, starejte se o sebe, poněvadž
15. listopadu m. r. odsoudil národ vaši politiku,
a kdybyste přišli k národu v nových
volbách, po kterých voláte, možná,
že by to dopadlo ještě hůře. (Posl.
Knejzlík: To je dobře, že jste neudělali
clo na rákosky!) První byste byli jimi biti
vy! To je viděti, že vás ty rákosky
velmi mrzí, nás ne!
Co by takový požadavek býval znamenal? To není
zásadní odpor proti clům, jak se jej snaží
projeviti socialisté pro veřejnost, to znamená
politický obchod jedněch proti druhým. To
by byl naprosto neseriosní postup proti legitimnímu
obchodnictvu, poněvadž by se dávala výsada
konsumům, která by jim umožňovala konkurenční
obchod oproti obchodnictvu. Nemáme příčiny
zatajovati své rozhořčení proti podobným
návrhům. Socialisté musí se naučiti
zapomenouti na protekční a nespravedlivé
vázané hospodářství, kdy zásobovány
byly jejich konsumy levným zbožím, kdežto
krámy živnostníků zely prázdnotou.
(Souhlas.) Kdyby pro socialistické konsumy nebyla
platila cla - ač by to byla do nebe volající
nespravedlnost a výsada - nebyli by socialisté proti
pevným clům brojili, pak by cla nebyla nejhorším
zlem, nýbrž státní nezbytností.
Oni by se ani dost málo nebyli ohlíželi na
to, že ohrozí existenci desetitisíců
samostatné činných obchodníků
a živnostníků.
Projevujeme smysl pro zájmy druhých a doufáme,
že oni projeví dostatečný smysl pro
zájmy naše. Vedle zájmů zemědělců
na pevných obchodních clech má životní
zájem také celý mlynářský
stav. Třebaže byl poněkud vzat zřetel
na ně při stanovení zvýšeného
celního tarifu na dovezenou nám mouku, přece
neodpovídá celní tarif poměru tarifu
obilnímu tak, aby dovoz mouky všeho druhu byl k nám
zamezen, a aby se k nám dováželo jen obilí,
a to ku prospěchu nejen mlynářského
stavu, nýbrž i celého našeho státu
a jeho obyvatelstva. Výtky, že domácí
moučné výrobky nevyrovnají se cizozemským
k nám dováženým, hlavně maďarským,
jsou neodůvodněny. Máme nejlepší
strojová zařízení, a klade-li se nárok
u nás na zboží se stejným obsahem lepku,
pak je na zemědělcích, aby se vynasnažili
tuto potřebnou surovinu opatřiti tím, že
na místě žluté hrubozrnné pšenice,
jež vydá poměrně větší
sklizeň, pěstovali více drobnozrnnou pšenici
červenou. Semíláním obilí u
nás možno podle statistických dat obživiti
ročně přes 20 tisíc lidí, na
čemž musí míti také zájem
dělnictvo, jež stejně v dnešní
době trpí nezaměstnaností. Vedle toho
musí býti také rozřešen problém
bílení mouky. Z Ameriky dovážejí
se k nám draho placené zadní druhy mouky,
jež jsou bíleny a jichž ohromná spousta
se u nás zkonsumuje. Těchže druhů mouky
naší výroby ovšem nebílené
máme všude napěchovaná a přeplněná
skladiště. Nikdo jich nechce a tak jsou obavy, že
se tyto ohromné zásoby zkazí. Je zde jedno
východisko: zakázati dovoz této bílené
mouky, anebo když bude trpěn, i když se ví,
že taková bílená mouka je zdravotně
závadná, pak je povinností totéž
bílení dovoliti i u nás. Zjev tento je také
charakteristický pokud se týká konsumu mouky
vůbec. Francie vyváží nejlepší
druhy mouky a zadní druhy zkonsumuje. My děláme
opak. Pak se bude stále mluviti o drahotě mouky,
když se jen ta nejdražší za každou
cenu kupuje a tu levnější i za tu nejlevnější
cenu nikdo nechce. Takové poměry před válkou
u nás také nebyly. Zdravé pečivo vyráběné
z této mouky šlo před válkou velmi na
odbyt, poněvadž bylo na váze mnohem těžší
a větší při stejných cenách
bílého pečiva. I toto lidové pečivo
dnes nikdo nežádá. Na nás není,
abychom dokazovali, jaký vliv budou míti pevná
obilní cla na ceny obilí nebo mouky, to je povinností
těch, kteří se těchto cel domáhají,
byť by toto dokázati se dalo jen přibližně
a nejistě. Vliv na ceny obilí i za pevných
cel má v prvé řadě tuzemská
úroda neb neúroda, jak jsem v se již zmínil.
Vliv na ceny samozřejmě bude míti zvýšený
neb zmenšený konsum. Nezapomeňme, že stejně
bude rozhodovati zintensivněný a zvýšený
výnos půdy. Našim zemědělcům
vytýkají socialisté, že si zaplatili
dluhy hypotekární, jimiž byly selské
usedlosti zatíženy. Je to štěstí
pro stav zemědělský, že se tak stalo,
ale štěstí také pro celý náš
stát. Známý a populární národohospodář
prof. Albín Bráf již v letech devadesátých
zjistil, že usedlosti zemědělské jsou
zatíženy 4 miliardami zlatých. Dokazoval, jaké
smutné následky a nepříznivý
vliv má toto ohromné zatížení
pro veškeru zemědělskou produkci, nastíniv,
že by bylo povinností státu ve vlastním
zájmu zemědělce z této kritické
situace vyprostiti, a za tím účelem navrhoval
zavedení účelné vyvazovací
akce. Tohoto Bráfa zde socialisté z pochopitelných
důvodů necitovali. Proto když nyní ve
vlastním státě bylo zemědělství
zbaveno tohoto nejtěžšího břemene,
což se stalo ku prospěchu hospodářskému
nás všech, může jen nepřítel
zemědělců jim to záviděti.
Jsme přesvědčeni, že pevná obilní
cla povedou k zvýšení produkce zemědělských
výrobků a tím nebudou nikdy ani z daleka
takovým zatížením pro konsumentské
vrstvy, jak zde právě socialisté dokazovali.
Jedno bylo by zapotřebí uvážiti, že
všechny důkazy o zhoubném vlivu pevných
obilních cel dokazovaly se zde většinou teoreticky,
a již z těch důvodů je povinností,
uložiti si v úsudcích reservu a vyčkati
do doby, až tato cla po delší době svého
trvání dají nám praktické poznatky.
Pak snad mnozí, kteří se zde tak houževnaté
brání, poznají, že se mýlili.
Bude ovšem záviseti také na tom, jak prakticky
budeme celé naše národní hospodářství
prováděti, abychom tíhu pevných obilních
cel tak, jak ji naznačují strany socialistické,
dovedli zmírniti. Bude celá řada odborných
námětů a proto bude také potřebí,
aby povolaní činitelé věnovali jim
veškeru pozornost a pokud budou rázu praktického
a užitečného, zjednali jim také platnost.
Již dnes z řad mlynářstva je zde řada
zdravých námětů a stav mlynářský
na základě pečlivě vypracovaných
statistických dat dobře naznačuje, jak v
budoucnu v zájmu a prospěchu celého našeho
národního hospodářství měli
bychom se starati o to, aby na místě dovážené
mouky dováželo se k nám hlavně obilí.
Řekl jsem zde, že kdyby se věc prováděla
tímto způsobem, mohlo by se v našich mlýnech
zaměstnati o 20.000 zaměstnanců více,
což má přece ohromný význam.
Na základě právě zjištěných
statistických dat přicházíme k překvapujícímu
výsledku, že vedle uvedeného poskytli jsme
za poslední rok cizozemskému mlynářstvu
darem přes čtvrt miliardy korun tím, že
na místo obilí dovážíme mouku,
a tak jsme o tento ohromný obnos připravili československé
mlynářstvo, jež marně volá po
záchraně a jež v dnešních neutěšených
hospodářských poměrech, nenastane-li
jinak, bylo by úplně zničeno. I z uvedeného
je viděti, že počítá-li se s
výnosem půl miliardy za pevná obilní
cla, mohli bychom uvedeným způsobem snadno získati
celou polovinu úhrnného celního výnosu.
Přihlížíme-li k tomu, aby se zlepšila
také naše obchodní bilance, bylo by dobře,
kdyby bylo pamatováno také na cla z dovážených
otrub a krmné mouky, poněvadž, jak je dokázáno,
přebývá nám za dnešního
stavu oproti dosavadní spotřebě přes
6000 vagonů těchto krmiv. Z toho důvodu netřeba
se obávati, že by se krmiv nedostávalo aneb
že by byla zdražena, naopak, krmiva tato by byla zlevněna
a tím by se zmenšil nákup dovážené
k nám drahé kukuřice.
Právě kdyby se k nám dovážela
pouze surovina a kdyby bylo dostatečné rozpětí
mezi obilím a mlýnskými výrobky, pak
tvrdím, že zcela určitě by nastalo zlevnění
potravin, neboť nadprodukce dobré chlebové
mouky zlevnila by chléb, který je denní potřebou
všech, hlavně tříd nemajetných.
Nadprodukce krmné mouky a otrub by valně přispívala
k větší produkci mléka, tuků
i masa a tím by opět vynutila zlevnění.
V konsumu dnes hlavně požadovaná hrubá
mouka je moukou luxusní a nemá se zařazovati
do běžných potravin denně nutných.
V letech 80tých hrubých mouk nikdo neznal a přece
tehdy ta naše česká podbělka byla nejlepší
pochoutkou. Při dovážení mouky nutno
poukázati ještě na jiné detaily, jež
zdají se býti mnohým bezvýznamné.
Na dováženou k nám pšenici je potřebí
8 milionů pytlů v ceně asi 50 milionů
korun, čímž také trpí naše
továrny a v nich zaměstnané dělnictvo,
které pytle vyrábí.
V této sněmovně mluvilo se také o
tom mnoho-li meziobchod při této akci vydělá
A byla již také jmenována horentní číslice
3 miliard Kč. My jsme již docela důrazně
odmítli jednou pro vždy, aby kýmkoliv házelo
se takovýmto způsobem na obchodnictvo nečestné
podezření, že dopouští se zde nějakého
vydírání, jak mnohokráte bylo vysloveno.
Jestliže meziobchod těžil, pak je to meziobchod
družstevní, velkonákupních družstevních
firem a nikoliv obchodníků jako jednotlivců.
(Výborně!) Při včerejší
debatě, když kol. Srba zmínil se o starobním
a invalidním pojištění, výslovně
prohlásil, že je to hanbou, pakliže se toto pojištění
dělnictvu vytýká. (Posl. inž. Nečas:
To je také pravda! To není hanba, to je brutalita!)
Ano, pane kolego, je to správné, co říkáte,
ale nesmíte zapomenouti na jednu věc, že dnem,
kdy vyjde zákon o starobním a invalidním
pojištění, zvýší se všechno
nejméně o 8 až 10%, a ti, kteří
mají býti pojištěni, nebudou z toho
míti nic, ale budou z toho míti ti, kteří
to pojištění povedou, jako nemocenské
pokladny. (Tak jest! - Výborně! - Potlesk
poslanců strany živnostenské a republikánské.)
Neodsoudil však daleko ponižující výrok,
který padl právě z jeho vlastních
řad, že ti, kteří jsou pro pevná
obilní cla, jsou vrahy dělného lidu. Nikdo
nechce dělnému lidu ublížiti, tím
méně jej vražditi, a toho je zejména
daleka naše strana. My jsme se stali právě
v tomto případě, zejména se stran
socialistických, předmětem nezřízeného
útoku za to, že poctivě postavili jsme se za
požadavek stejně nám milého lidu zemědělského.
(Výkřiky posl. Prokeše a Vávry. -
Místopředseda Stivín zvoní.) Volá
se proti nám veškeré konsumentstvo jako proti
současným zdražovatelům, do řad
našich příslušníků házejí
se nepravdivá hesla jen za tím účelem,
aby způsoben byl zmatek a rozvrat v naší straně.
Mohu jen ubezpečiti socialistické strany, že
se velice mýlí, pakliže, zejména pokud
posledního se týká, očekávají
od své akce nějakého positivního výsledku.
(Hluk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Pánové, prosím o klid.
Posl. Jiráček (pokračuje): Obchodnictvo
a živnostnictvo, hlásící se do našich
řad a do naší strany, je tak uvědomělé,
že dovede dobře rozpoznati, na které straně
je právo a pravda. Tak jako dělnictvo věří,
že zájmy jeho správně obstarávají
strany socialistické, také obchodnictvo a živnostnictvo
má víru a důvěru k těm, které
si svobodnou volbou dne 15. listopadu m. r. do tohoto parlamentu
poslalo. My jsme nešli tak jako v jiných akcích
ani v tomto případě za žádným
ziskem ani za slávou, a proto jsme šli také
tak, jak nám hlas našeho svědomí kázal.
Nedali jsme se zlákati žádnými sliby
ani lichotivými slovy, ani hrozbami, a již dnešní
doba potvrzuje, že jednali jsme dobře.
Ani socialisté by neměli proti pevným clům
námitek, kdyby výnosu jejich použito bylo pro
jejich vlastní účely jakéhokoliv druhu.
Tomu jsme my zabránili, to také považujeme
v této otázce za svůj největší
zisk a proto se také nebojíme žádné
odpovědnosti vůči svým vlastním
lidem. Politika naše není záludná, nýbrž
objektivní a přímočará. Nemáme
proto žádných vytáček, nýbrž
tak, jako jsme již řekli dříve, tedy
i v tomto vážném okamžiku prohlašujeme,
že jsme pro pevná zemědělská
cla, znajíce jich národohospodářský
význam i důležitost. Proto věrně
stojíme po boku veškerého zemědělského
lidu, který cla zemědělská považuje
za svou otázku životní. Nechceme míti
na svědomí, kdyby se zemědělská
cla neuskutečnila, zničení tisíců
rodin našich těžce pracujících
zemědělců. Proto prohlašuji jménem
své strany, že naše strana poctivé v tomto
boji vytrvá a že pro zemědělská
cla budeme hlasovati. (Výborné! Potlesk.)