V poslední době pozorovali jsme s jistým
zadostiučiněním, že spotřebitelské
kruhy a spotřebitelské strany přiznávají
existenci zemědělské krise. Vážíme
si toho vysoko, že aspoň jednou je tu takové
přiznání, že malé a střední
zemědělství skutečně prožívá
krisi. Přece však nelze je přiměti k
tomu, aby nám přáli ochranného cla,
nýbrž doporučují nám na odstranění
krise zemědělství: 1. svépomoc zvýšením
výroby, 2. změnu výroby, 3. lepším
vzděláním zemědělců
a 4. opatřením moderních pomůcek.
Budu se nyní trochu zabývati těmito čtyřmi
body, poněvadž vidím, že to je krvavá
teorie a že tu do toho mluví lidé, kteří
nemají o praksi ani zdání, kteří
nemusí spolupracovati a kteří neoceňují
poměry tak, jako ten, kdo v nich vězí.
Bod 1.: Svépomoc zvýšením výroby.
Tu chybí především provozovací
kapitál - a jest staré přísloví:
z ničeho nestane se nic. Právě v zemědělství
musí býti poměrně velký provozovací
kapitál, zcela jiný než u mistra obuvnického,
který se však u tohoto zúrokuje mnohem lépe,
než v zemědělství, kde zúročení
dělá nejvýše 2%, jde-li to dobře
a nepřijde-li něco do toho. Vidíte, že
pro nedostatek provozovacího kapitálu není
možno zvýšiti výrobu, když současně
přistoupí k tomu ještě špatná
výnosnost podniku. Že chybí provozovací
kapitál, nuže, to lze velmi lehce vysvětliti.
Máme za sebou 5 let války. Opatřováním
provozního materiálu, který byl z jednotlivých
hospodářství násilím odebrán
za války, opatřováním dobytka a pod.,
opravami budov, majetkovou dávkou, ztrátou při
válečných půjčkách,
jedenáctinásobným zatížením
daňovým atd., sociálním zařízením
na naše útraty, zmenšením pracovní
doby, příplatky k péči o nezaměstnané
a pod., tím vším ztracena byla ta trocha provozního
kapitálu, která tu byla, a dnes stojíme před
skutečností, že zemědělství
jest knihovně zadluženo 5 miliardami. Při takovém
břemeni dluhů zapsaných v knihách
pozemkových dá se těžce ještě
sehnati provozní kapitál, aby mohla býti
výroba zvýšena, aniž byla předem
zajištěna také výnosnost. Svépomoc,
kterou v tom směru provádíme, záleží
větším dílem v tom, že rodina zemědělcova
s dětmi musí pracovati ještě více,
než v letech dřívějších,
při čemž k tomu přistupuje dnes ještě
ohromný nedostatek pracovních sil na venkově.
My ovšem platíme na péči o desetitisíce
nezaměstnaných, avšak moje manželka nemůže
dostati služebnou, která umí dojiti. Musí
ráno a večer býti první a poslední
ve stáji a dobytek sama obstarávati a v městě
možno na každém rohu zakopnouti o lidi, poněvadž
nová zařízení to specielně
dámám krásně opatřila. Buď
nedělají vůbec nic a dají se živiti
od rodičů, anebo jdou do 5 hodin do továrny
a pak se jde, na tah. To je skutečnost! Bohužel, svým
zákonodárstvím v uplynulých 6 letech,
zrušením reglementace prostitutek, dovedli jsme to.:
šťastně tak daleko, že nevěstinec
začíná venku již v silničním
příkopě, poněvadž všechno
s může jíti za tímto oborem výdělku.
Je laciný n a snadno lze peníze vydělati.
K bodu 2: "Změna výroby" bych podotkl:
Pisatelé článku v městském
tisku jistě nemají l ani zdání, jak
se v horách pole zřizují, jinak m by musili
věděti, že na jílovitých půdách,
kde je nejvýše 10 až 12 cm úrodné
země, kde se každé dva nebo tři kroky
pluhem najede na kámen, nelze nic začíti
se změnou výroby. Co chci změniti? Tu možno
síti jenom žito a snad se také podaří
síti potom ještě oves a ve vyšších
polohách len, poněvadž len potřebuje
kratší vegetační doby. Vidíte,
že velmi lehce čít se řekne "změna
výroby". Přes to bylo to největší
části uděláno, avšak jaké
jsou výsledky toho? Z orné půdy udělaly
se louky, poněvadž to vyžaduje menší
režie. Poněvadž se nevyplácela, nebyla
však ani louka náležitě se hnojena, takže
z velké části bylo dosaženo jenom jediné
žně, tedy louka dává malý výnos.
My jsme sami ve lnářském kraji viděli,
mol ze pěstování lnu, poněvadž
se již nevyplácel, bylo vyřazeno a zavedeno
pěstování obilí, které ovšem
s hubeným výnosem 6 až 10 % q z hektaru teprve
nemohlo vynášeti. Tak vidíte, kam vedou taková
zbožná přání ze spotřebitelských
kruhů na povznesení zemědělství
bez ochranných cel, poněvadž tato přání
právě jsou z velké části vůbec
neproveditelná.
Bod 3. Lepší vzdělání zemědělců.
To je také kapitola pro sebe. To říká
velkoměšťák. My máme jenom jednotřídní
a dvojtřídní školy na a on, který
má příležitost ke všem možným
školám, doporučuje mně lepší
vzdělání mého syna. Je to pouhý
výsměch. Kde pak jsou újezdní občanské
školy, které nám byly slíbeny již
jednou ve starém Rakousku? Dodnes jich nemáme. Naše
děti musí se spokojiti s obecnými školami
jednotřídními, nejvýše - trojtřídními.
Při dnešním nedostatku dělníků
bude také velmi těžko, aby zemědělec,
je-li vůbec požehnán dětmi, mohl posílati
své syny do zemědělských odborných
škol, poněvadž předně nesežene
peněz a pak hlavně, poněvadž mu dítě
chybí při práci. To je velmi smutné,
sám to říkám, to je nejsmutnější,
to se mne také nejvíce dotýká, avšak
vidím, že se tomu nedá odpomoci, poněvadž
nelze odstraniti nedostatek dělníků v hospodářství,
nikdo nechce jíti na venkov, je to práce nižšího
druhu, to jsou méněcenní lidé, vždy
se s námi jedná jako s takovými, a tak se
s námi jedná v jistém směru také
při projednávání těchto ochranných
cel zemědělských.
Bod 4. Opatření moderních pomůcek.
To je vůbec módní dráždění.
Podívejte se na platný nyní celní
sazebník. Chci-li koupiti své manželce moderní
odstředivku, musím platiti proti dřívějšku
45násobnou celní sazbu, naproti tomu mé výrobky
jsou bez ochrany. Kde jest parita? (Posl. Wünsch [německy]:
Pak nesmíte ten systém podporovati!) Avšak
kdybyste aspoň byli již dávno začali,
městská inteligence se dosud nehnula, aby se touto
otázkou zabývala. Nyní se nám najednou
vyčítá, že bychom měli tento
celní systém svrhnouti. My jsme ochotni svrhnouti
jej, uvidíme, jak daleko půjde vaše pomoc.
Zavedeme rovnost a pak uvidíme, kde zůstane vaše
láska. Prosím, připomenu vám to. Požadují-li
se dnes na takové věci tak nesmírná
lichvářská cla, která nám prostě
znemožňují něco si opatřiti,
pak ani moderní pomůcky nepomohou, a my budeme stále
hospodařiti primitivně a extensivně.
Všechny tyto návrhy, i když jsou dobře
míněny - to přiznávám, že
jsou dobře míněny - nedají se provésti
a jmenovitě ne u horského hospodářství
a u malých a středních rolníků.
Na velkostatku dá se spíše něco dělati,
poněvadž využitím strojů a technických
pomůcek, ušetřením pracovních
sil se to může vyrovnati. Na našich horách
jsou tyto pomůcky více méně zbytečné,
poněvadž se s nimi prostě nedá pracovati.
Říká se, že také jiné
země provedly změnu hospodářství
a pod. Poukazuje se na Dánsko. To je tisíc a jedna
noc. Staví-li se nám dnes Dánsko za vzor
a vychvaluje-li se a říká se, že musíme
to dělati také tak, pak je to bláznovství.
Dánsko se svým vysloveně přímořským
podnebím, se svou rovinou, se svým selským
obyvatelstvem, se svým malým průmyslem, mohlo
to provésti a přejiti od obilnářství
k lukařství, poněvadž je tam lukařství
následkem přímořského podnebí
ještě výnosnější než
obilnářství. To je jeden hospodářský
moment a druhý moment jest, že vláda byla v
rukou lidí, kteří se starali o vzdělání
sedláků. Proto byly tu také prostředky,
aby se vzdělání zemědělců
energicky a pronikavě provádělo. Spotřebitelské
kruhy mají, bohužel, stále ještě
fixní ideu o bohatých sedlácích, kteří
peníze měří na pytle. To je tupost
inteligence, pravím. Kdyby tomu tak opravdu bylo, muselo
by dojíti přímo k útěku z měst,
lidé by se jistě o to prali, aby přišli
na venkov, aby rovněž mohli měřiti peníze
na pytle. Vidíme však právě naopak,
že nastává zarážejícím
způsobem pro populační politiku útěk
z venkova a venkovské obyvatelstvo jde do měst.
Věc musí tu tedy míti háček,
a tato hloupá myšlenka může žíti
skutečně jenom v mozku některých lidí,
kteří ji vždy zase do jisté míry
rozšiřují.
Zatížení ochrannými agrárními
cly, které připadá na spotřebitelské
obyvatelstvo, nemusí se vlastně objeviti v plné
míře. Přiznávám, že se
částečně objeví, domnívám
se však, že také jiné heslo Karla Marxe
jest oprávněno: "Není-li ochranného
cla a zemědělství se ruinuje, nedostanu konec
konců také nic." U průmyslového
cla to jistým lidem ještě neškodilo. Tu
jich ani jednou nenapadlo, jak se tu ubližuje dělníkům,
úředníkům a střednímu
stavu, právě tak jako nám. Neboť i moje
manželka a mé děti potřebují
na příklad vlněných punčoch,
a na ty byla v předválečné době
celní sazba 285 Kč, nyní však 8550 Kč.
Tedy o to kupuji punčochy pro svoji rodinu dráže,
jak je také dráže musí kupovati dělník.
Tu se ku podivu nikdo nehnul. Přijde-li však trojnásobný
koeficient na pšenici, hnou se všichni. To je zvláštní!
Při 30násobném koeficientu nehne se nic,
ačkoliv valorisace koruny jest jen sedminásobná.
Jestliže tehdy před válkou při staré
celní sazbě nikdo nezemřel hlady, když
na obili byla sazba taková a taková, a když
tehdy průmysl mohl žíti s tak malými
sazbami, proč nemůžeme také činiti
nárok na valorisaci koruny, proč se jenom
průmyslu přiznává 30násobné
hodnocení koruny a zemědělství nic?
Kde tu je parita, kde tu je rovnoprávnost? Každý
stav má býti chráněn. Po válce,
když se určité kruhy všemi silami stavěly
proti zrušení vázaného hospodářství,
říkaly, že by nemohly již dále
žíti, kdyby vázané hospodářství
bylo zrušeno, a hle, co se stalo? Uplynulo 3/4 roku a věci
byly lacinější než dříve
a byly tu v dostatečné míře. Obavy,
které projevují jednotlivé kruhy, že
budou zdraženy potraviny, mohou býti oprávněny,
avšak nemusí. Počnete-li snižovati nepřiměřená
cla na mnohé spotřební předměty,
budeme vám velmi vděčni a statně budeme
pomáhati, aby tu došlo k rovnoměrnému
ocenění. Pro nás neznamená ochranné
clo zrovna zvýšení cen. Pro nás přichází
v úvahu kromě čistě ethického
momentu, plynoucího z rovnoprávnosti, hlavně
moment jisté stabilisace odbytu. Již dříve
jsem se zmínil, že trpíme odbytovou krisí,
že sice máme mnoho dobytka a obilí, že
však nelze nic odbýti. Důkaz mohu podati v
každé době a jako vážného
svědka pro to uvádím také pana ředitele
hospodářské školy v České
Lípě, s nímž jsem tento pokus musil
provésti. Poněvadž nemůžeme prodati
žito, musili jsme je semlíti, abychom měli
pro svůj dobytek aspoň otruby. (Německé
výkřiky: Proč jste ho nemohli prodati?) Poněvadž
nešlo na odbyt. (Německé výkřiky:
Nikoliv, poněvadž spotřebitelé nemají
peněz!) Přestaňte s tím přece,
hned vám budu vypravovati, jak jsem své dělníky
platil před válkou a jak jsou na tom moji dělníci
nyní. Před válkou platil jsem svému
hospodářskému kočímu, samostatnému
dělníku, 20 až 24 K, nyní 240 až
300 Kč, tedy desetkráte více. Přeji
mu toho, on si to zaslouží. Také své
služce v hospodářství, dojičce,
platil jsem dříve 16 až 20 K měsíčně,
k tomu ovšem také stravu, dnes 180 až 220 Kč,
tedy rovněž desetkráte více. Přeji
jim toho. (Německé výkřiky: Je
to týdně?) Nikoliv, měsíčně.
(Německé výkřiky: Za to si mnoho
může koupiti!) Nepovídejte mně přece
něco takového, já sám jsem byl 20
let zemědělským dělníkem. Nebudete
mi vyprávěti, nejdříve musíte
sám něco prodělati, potom teprve můžete
do toho mluviti. Tu mně chce někdo něco
povídati, který o takových pracích
nemá ani zdání.
My platíme také dělníkům stavebním.
V r. 1913 před válkou musel jsem něco
stavěti a tehdy platil jsem stavebnímu dělníku
za hodinu 36 h. Letos jsem musel stavěti kůlnu a
platil jsem za hodinu 5,20 Kč, to jest tedy 14 a 1/2krát
více. Valorisace dělnických mezd, které
platíme my sedláci, není tak špatná.
Co platí továrníci knoflíků,
do toho mi nic není. To si musí dělnictvo
s továrníky samo vyjednati, za to nemohu býti
já jako sedlák činěn odpovědným.
My platíme slušně. Nejlepší důkaz
zcela nesprávné argumentace jest také, že
státní index potravin ukazuje sám, že
se zvýšení potravin pohybuje mezi 800 a 900%.
To klidně přiznáváme. Říkám
vám jen, že já jako sedlák mám
z toho jenom 600 až 800%, poněvadž ostatní
procenta padnou zase do rukou překupníků.
Nejsem tedy osobně odpověden za eventuelní
zvýšení životní úrovně.
Můžeme to případně vypočítati
na malém příkladě, zda z toho mám
více než dříve, zda se mi vede tak skvěle.
Mně by bylo mnohem milejší, kdybych měl
v hospodářském směru dobu předválečnou.
Když jsem tehdy prodal tele za 60 K, mohl jsem si za to koupiti
oblek, pár bot, košili, spodní kalhoty a klobouk,
a když dnes prodám tele za 450 Kč, pak sotva
dostanu oblek a ten jest ještě horší obleku
předválečného. Odkud přichází
zlepšeni pro nás? Vím, co jsem za své
peníze dostal dříve, a co dostanu za ně
nyní. Řekl jsem již, že také z
toho je viděti, že také malý a střední
rolník má zájem na hnutí o ochranná
cla, nikoliv jen proto, aby bylo dosaženo vyšší
ceny, to jest částečně vyšší
ceny, nýbrž hlavně aby byla umožněna
stabilisace odbytu, který je dnes volným dovozem
úplně podvázán. My malí a střední
zemědělci si připadáme, jako bychom
vězeli v pytli, do něhož se všechno lije,
abychom se tam utopili, ačkoliv by bylo v pytli dosti potravin,
abychom se uživili. Naše dnešní výroba
by mohla stačiti, kdybychom ji nemusili zkrmiti, poněvadž
otruby jsou právě tak drahé jako žito,
částečně ještě dražší.
Skladiště nabízelo nám
za žito 120 Kč, nepřivezeme-li ho, je to skladišti
milejší, poněvadž obilí neodbude.
(Různě výkřiky na levici.) Mluvím
o severních Čechách, tam jsou ceny trochu
vyšší než jinde, proto neuvádím
také žádných číslic falešných.
Dal jsem 100 kg žita do mlýna, nechal je semlíti.
Dostali jsme 50% chlebové mouky, 48 kg po 2,20 Kč,
dohromady 105 Kč 50 h, 10 kg krmné mouky po 1,40
Kč, dohromady 14 Kč, 39 kg otrub po 1 Kč
10 h, dohromady 42 Kč 90 h, takže jsem v celku dostal
162 Kč 50 h, z čehož jsem zaplatil melného
15 Kč, takže mi za jeden metrický cent
žita zbylo vždy ještě 147 Kč 50 h.
Dovoz do mlýna musil jsem nésti ze svého,
avšak také k obchodníku musí se obilí
dovézti. Rozdíl 27 Kč 20 h plyne do kapsy
bursovnímu a keťaskému obchodu a dělá
skoro 24% ceny žita. Tu jest páka, kde by bylo nutno
se opříti. Netkví to ve zdražení
žita, nýbrž v překupnictví, v nekalém
meziobchodu, poněvadž se do toho vměšuje
příliš mnoho rukou, často 5 rukou
a když každá odvleče jenom 5%, aniž
sama co vyrábí, jest obilí drahé.
Pekař jen tak vyjde, z 48 kg mouky udělá
nejvýše 66 až 67 kg chleba po 2 Kč 56
h, takže mu zbude jen něco přes 70 Kč.
Hlavní věcí tedy bude nasaditi páku
u obchodu bursovního a řetězového,
který zdražuje jednotlivý výrobek. Ani
sedlák, ani ochranné clo nás tak nezatěžují,
jako toto překupnictví.
Čeští socialisté jsou proti zdražení
potravin. Chci k tomu říct několik slov.
Tato strana měla dosud v rukou ministerstvo železnic,
nikdy však neučinila nějakého opatření,
aby něčím rovněž přispěla
k zlevnění potravin, ačkoliv železniční
ministr jest přece povolaným činitelem, který
má závažné slovo při stanovení
dopravních sazeb. Jest strašlivé, slyšíme-li,
že doprava jednoho metrického centu obilí z
Terstu do Prahy stojí 15 Kč 70 h a jednoho metrického
centu obilí z Košic do Prahy 29 Kč 10 h. To
je přece ochuzování vlastního státu.
Kde pak jsou strany spotřebitelů, pánové,
které vždy předstírají, že
hájí dobro spotřebitelů? Doprava jednoho
kusu dobytka z Terstu do Prahy stojí 56 Kč 59 h
a z Košic do Prahy 258 Kč. Dovolte mi, vždy se
nadává na zemědělství, avšak
jsou tu ještě jiní mnozí činitelé,
kteří rovněž přispívají
při zdražení, a to měrou velmi vydatnou.
Jak řečeno, opatřete nám výnosnost,
pak bude možno zvýšiti výrobu a učiniti
se nezávislým na cizině. Pak také
sama sebou padne výtka kol. Krebse, který
se již dnes obává, že stát dostane
do ruky příliš mnoho celních příjmů.
Bude-li zaručena výnosnost, pak se výroba
zvýší sama sebou, pak budeme míti v
každé době dostatek žita, a budeme moci
snížiti dovoz pšenice na míru nejmenší.
Při srovnání s dobou předválečnou
klesla plocha osetá pšenicí a žitem o
317.394 ha. Při nejmenším výnosu 10
q pšenice z hektaru bylo by tedy zemi k disposici o 3 miliony
metrických centů pšenice více. Proč
již neexistuje tato osevná plocha pro obilí?
Poněvadž se přestalo vypláceti, na půdě
se pěstují jiné plodiny. Vzrostla plocha
jetelová o více než 100 tisíc ha, louky
o 61 tisíc ha, lesy o 74 tisíc ha, rybníky
více než o 18 tisíc ha, a zastaveno a neobděláno
jest přes 90 tisíc ha. Bohužel nemáme
po ruce přesných dat z Podkarpatské Rusi,
takže nutno předpokládati, že posledních
21 tisíc ha v onom území stalo se
rovněž pastvinou anebo leží ladem. Kdybychom
seli pšenici a žito ve výměře předválečné,
mohli bychom si ročně ušetřiti
700 milionů Kč, které jdou do ciziny, zatěžují
naši obchodní bilanci a samozřejmě nepřispívají
ke zdaru státu. Že je to možno, viděli
jsme před válkou a za války v Německu.
Poněvadž Německo ochrannými cly přivedlo
zemědělství na takovou výši,
která by vlastně měla býti normální
v přelidněných zemích středoevropských,
proto sklízí se tam nejméně 20 q z
hektaru a nikoliv 12 nebo 13 q z ha, jako u nás. Pak budeme
více vyráběti a staneme se nezávislými
na cizině, ani dělnictvo se nebude již museti
báti, že se mu dováženým obilím
housky zdraží.
Kolega přede mnou uvedl diagram, který bylo možno
viděti v letošní hospodářské
výstavě, avšak nepoužil ho správně.
Jestliže v únoru 1925 stála pšenice 276
Kč a v únoru 1926 jen 184 Kč, klesla o 43%.
Housky však podržely stejnou cenu. Přes to nadává
se jenom zemědělcům. Přirazím-li
k tomu 30 Kč cla na pšenici, dostanu cenu 214 Kč
a ještě daleko ne 275 Kč. Proč musí
býti zdražena houska? Vysvětlete mi, hrabě
Oerindure, tento rozpor v přírodě! Mají-li
housky určitou cenu při ceně obili 275
Kč, pak mohou podržeti tutéž cenu
také při ceně obilí 214 Kč.
Kdo mi to popře, je demagog. U žita je to mnohem horší,
neboť to stálo v únoru 1925 234 Kč a
v únoru 1926 jen 121 Kč. - To je pokles cen o 48%,
naproti tomu u 1 kg chleba klesla cena jenom o 3%. Ani zde se
to neobjevuje v té míře, jak klesla cena
u obilí, po případě jak pokles cen
zostřuje situaci zemědělskou. V roce 1925
dostali jsme za 1 kg hovězího masa živé
váhy 8 Kč 50 h, kdežto v únoru 1926
dostali jsme 6 Kč 20 h, pokles cen o 30%. Snížení
cen u řezníka činí rovněž
jenom 4%. Vidíte, že vinen není sedlák,
nýbrž že z části je vina někde
jinde, a že nemůže býti jenom nám
přenecháno odstraniti tento zlořád.
Vezmou-li spotřebitelské kruhy městské,
které samy mnohdy dovolávají se své
inteligence, věc do ruky, my již pomůžeme
svými silami zatlačiti a dostati věc na jinou
kolej. Avšak na straně spotřebitelově
musí tu býti dobrá vůle, aby byl bursovní
a řetězový obchod trochu odstraněn.
Vracím-li se nyní k finančnímu výnosu
zemědělských cel, poznamenávám,
že stát jistě bude těchto příjmů
velmi potřebovati. Připomenu-li vám, že
1. července t. r. vstoupí v účinnost
sociální pojištění, které
zatíží všeobecně měšec
poplatníků několika sty miliony korun, připomenu-li
vám vzrůstající počet nezaměstnaných
v průmyslových střediscích, kteří
rovněž musí býti vydržováni
ze státních peněz, nesdílím
míněni kol. Krebse, který praví:
"Jak můžeme dáti státu tolik milionů"?
On již se vynasnaží, aby právě
jeho lidé z toho něco dostali. Před tím
mluvil o nezaměstnanosti, která stále se
rozmáhá. Péči o nezaměstnané
platí stát z daní a do daňového
měšce plynou také příjmy z cel.
(Posl. Krebs [německy]: Pro nezaměstnaně
není třeba ani jednoho a 1/2 milionu!) Pane
kolego Krebsi! Pamatuji se ještě zcela dobře,
že ministr Habrman překročil rozpočet
ministerstva sociální péče o
375 milionů podporami nezaměstnaným. Ostatně
domnívám se, že břemena celní
může z největší části
nésti dovážející cizina. Budu-li
dnes pěstovati pšenici na panenské půdě
v Kanadě, Argentině a také v jižním
Maďarsku v Banátě a v části Rumunska,
dosáhnu poměrně malou prací a s menším
anebo vůbec žádným hnojením mnohem
většího výnosu, než v naší
stoleté obdělané půdě, která
poskytuje aspoň trochu náležitého výnosu
jenom při velké práci a hnojení. Výrobní
náklady v oněch zemích budou ovšem nízké,
nehledě ani k malým potřebám obyvatelstva,
takže cena pšenice v těch zemích může
býti tak nízká, že i zatížena
byvši celní ochranou, může klidně
přejíti hranice, aniž musí býti
zatížen domácí konsum. Právě
tak je to u dobytka. Důkazy mám po ruce. Na vola,
který je těžký 500 kg a za kterého
se platí v Rumunsku 1400 Kč, přijde 360 Kč
cla. To u našich cenových poměrů nemá
významu a proto také může dodávající
cizina z velké části toto ochranné
clo nésti. Co získáme, jest stabilisace našeho
odbytu. Dnes sem přicházeli voli za 1400 Kč
a konkurencí úplně nás potlačili.
Jako svědka uvádím kolegu Hálkeho,
který jel z Ostravy do Prahy s polským velkostatkářem
a tento klidně prohlásil: "Vaše cla se
nás nemohou dotknouti, hlavní věcí
jest, můžeme-li sem dobytek dovážeti."
Neboť při láci dobytka v Polsku nebrání
jim tato poměrně malá celní sazba,
a proto není zcela správné, pracuje-li odpůrčí
strana vždy s takovými argumenty, že konsumující
obyvatelstvo musí nésti celé toto zvýšení
cla.
Ku konci chci se ještě dotknouti politických
kombinací, které se navazovaly s různých
stran na naši podporu tohoto celního návrhu.
Vlastním původcem, nemýlím-li se,
bylo "České Slovo". Neznám příčin,
které přiměly "České Slovo",
že právě nás viní z toho čin
u, že totiž tuto podporu neděláme zadarmo.
Ubezpečuji zde "České Slovo", že
nejsme špinavci a že za to nic nebudeme požadovati.
Neboť zde jde o paritní rovnoprávnost s jiným
povoláním a nikoliv o obchod. Ani císař
Josef II., ani Hans Kudlich neptali se při politickém
osvobození selského stavu, udělají-li
při tom obchod, oba na to zle doplatili. Také my
již dnes zle doplácíme, poněvadž
jsme podezíráni, v poněvadž nás
mají za schopny nízkého jednáni, to
není pěkným znamením pro ty, kteří
to opakovali v novinách, pro veškerý německy
tisk, Prahou počínaje. Tam jistě jsou samí
špinavci, když mohou předpokládati u nás
takový špinavý čin. Neboť jaký
kdo je lump, tak myslí také o druhém. Pro
nás je to základním požadavkem rovnoprávnosti
a my jsme s tím nespojovali žádného
politického handlování. Byl to iniciativní
návrh českého kolegy, avšak návrh
jest pro nás, a my budeme pro něj hlasovati právě
tak, jako čeští sedláci z volebního
okresu Horní Benešov volili Němce Hanse Kudlicha,
poněvadž věděl, že je osvobodí.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Co mluvíte, je znamením, že vůbec
nic nevíte o životě na venkově a že
jste tak daleko, že si ani nemůžete připomenouti,
že konečně také pocházíte
z venkovského obyvatelstva. Připadáte mi
jako pták, který sám kálí do
vlastního hnízda. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.)
Podporujeme-li iniciativní návrh, domnívám
se, že jsme se tím nedopustili zločinu. My
jsme nepodporovali ani vlády ani jinak někoho, nýbrž
bojovali za své právo. Někdo se obává,
že svoji podporou mohli bychom pomoci českým
stranám z úzkých, že se ona všenárodní
koalice zase sejde. My jsme řekli: Ve jménu božím,
ať vypadá koalice tak neb onak, nebo ať přijde
národnostní diktatura, to jest nám zcela
jedno, avšak je tu návrh, který prospívá
našemu venkovskému lidu, a ten budeme podporovati!
Druhé německé, jakož i jiné strany,
které nám to tak měly za zlé, hlasovaly
pro ochranu nájemníků, pro sociální
pojištění, pro všechny možné
zákony, kde my jsme nehlasovali. My jsme prováděli
oposici, byli však aspoň tak slušní, jako
prostí sedláci, že jsme vám nenadávali.
Vy jste to dnes učinili. My jsme dělali nyní
to, co druhé německé strany tak často
dělaly v poslední zákonodárné
periodě, a nám se za to dostává nadávek.
"Ano, hloupí sedláci, to je přece něco
zcela jiného! Ti to mohou dělati, my nesmíme."
Toto stanovisko si prostě zapovídáme, budeme
dělati to, co považujeme za správné,
nikoho nebudeme urážeti, rádi pomůžeme.
musí-li to býti, avšak nedáme se odvrátiti
od správné cesty. Dosud vždy jsem zažil,
že lze něco lépe udělati s rozumem,
nikoliv však terorem. Postup, který se opírá
o násilí a teror, v nepovede k cíli. Ať
v českém obyvatelstvu převládá
dnes to neb ono mínění, prozatím jsme
tu, utopiti nás nemůžete a snísti nás
také nemůžete. Proto tu zůstaneme, a
abychom zde zůstali, o to bojujeme a budeme se snažiti,
abychom si hospodářsky polepšili tak dalece,
abychom nemusili jíti se svými ženami a dětmi
žebrotou. Ostatně na konec chci říci
ještě slovo pánům ze skupiny spotřebitelů
o měšťáku a inteligentu, o říšském
Němci Bedřichu Naumannovi, který chtěl
za války vytvořiti střední Evropu,
tedy právě tu myšlenku, která je vám
nejbližší. Pravil velmi výstižně:
"Bylo by úplně zvráceno, kdyby někdo
chtěl býti jenom měšťákem
a pohrdati venkovským základem. To je naprosto falešné.
Kdykoliv zasedáte ke stolu, požíváte
selské píle." Tak pánové! I když
tato celní předloha neznačí náš
ideál, budeme přes to pro ni hlasovati na vzdory
všemu a všem! (Potlesk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Slovo dále má pan posl. Srba.
Posl. Srba: Slavná sněmovno! Musím
svůj referát zahájiti projevem hlubokého
politování nad způsobem, jakým dočasná
celní většina projednává a hodlá
projednati látku tak nesmírného dosahu a
takového národohospodářského
významu, jako je otázka celní. Jedná
se o předlohu, jejíž finanční
dosah jen pro státní pokladnu odhaduje se na 500
mil. Kč a celkový dosah zatížení
obyvatelstva na 2 až 3 miliardy. Pánové budou
snad popírati tyto cifry a přece nemohou vůči
nim uvésti jiné, poněvadž tak malá
byla jejich svědomitost ve přípravě
tohoto návrhu, že ani neopatřili výpočty
o jeho finančních důsledcích, ač
to zákon přímo předpisuje. V každém
jiném parlamentě věc takového dosahu
projednávala se po řadu měsíců,
byli vyslýcháni znalci, vyslovili své mínění
ministři, poněvadž každý si byl
vědom, že jsou to opatření osudná
pro celá jednotlivá odvětví a pro
miliony obyvatelstva. Když se jednalo u nás o sociálním
pojištění, kol. Dubický po 8 až
9 měsíců uplatňoval svoje námitky
a názory ve výboru a pořád ještě
nebyl dosti moudrým a přinášel nové
návrhy. O stavebním ruchu se radíme více
než rok, a je to věc svrchovaně důležitá,
ale jedná-li se o uvalení daní na pracující
třídy tohoto státu, páni by nejraději
v zemědělském výboru vyřídili
tuto důležitou věc za jeden večer. (Tak
jest!) To není projednávání zákonů,
to je pokus o odnesení kořisti.
Těžko jest charakterisovati v celém tomto sporu
státních zájmů stanovisko vlády.
Víme velice dobře, že tato vláda úřednická,
o níž jistá část našeho
tisku s takovou oblibou tvrdí, že je zárukou
největší nestrannosti, je ve skutečnosti
bezmocná proti tomuto stranickému diktátu,
jejž nejvíce brání strany, které
z části stojí proti tomuto státu a
jeho existenci. Vysvítá to z toho, že strany,
které dnes rozhodují, nepřipustily tuto vládu
vůbec k projevu v Národním shromáždění
(Tak jest!), ač je to její právo a
její povinností. Kdybyste se nebáli jejího
mínění, byli byste její mínění
připustili. Já si vážím vysoce
charakterových vlastností a osobní kvalifikace
jak p. předsedy vlády, tak i ostatních členů
vlády, já jsem je viděl při práci
jako úředníky, a někteří
z nich byli dokonce mými učiteli a zůstanu
jim vždy vděčen za to, co jsem se od nich naučil.
Neváhám říci jako dělník
a sociální demokrat, že až na některé
nepatrné výjimky naše vysoké úřednictvo,
byť i nebylo socialistické, je vysoce kvalifikované
a také charakterní. Mám pochopení
pro obtíže jejich postavení, že mají
rozhodovati o zájmu stran, nemohouce se opírati
o nic jiného než o zdravý rozum, který
právě v tomto zápase je zatlačován
do pozadí. Ale nikdo na světě by nepochopil,
že existuje vláda, která v takové věci
neřekne zřetelně a jasně své
mínění, nechť jest jakékoli.
To není vláda těch stran, které dnes
předložily návrh, nejméně je
to vláda německých agrárníků
a klerikálů (Tak jest!), kteří
jinak stojí proti tomuto státu. To je vláda
celého státu, ona nějaké mínění
musí míti a musí je vyjádřiti.
Zde nejde o to, že jedna část uvalí
daně na obyvatelstvo a pak po anglicku zmizí a dále
bude vládnouti jiná vláda a bude důsledky
této politiky odnášeti. Vláda musí
nésti důsledky této politiky pro budoucnost.
Jestliže vláda s předlohou se ztotožňuje,
má to říci, abychom věděli,
jak vůči ní stojíme, a stojí-li
vláda proti ní, má to také říci
stranám majority, aby věděly, jak stojí,
má-li námitky proti jednotlivým položkám,
má je také říci a uplatniti, dokud
je čas. Víme, že vláda v této
věci je v zajetí, ale pánové, to jste
neměli těmto vysoce kvalifikovaným lidem
a úředníkům dělati, že
ve věci tak důležité udělali
jste z nich nuly! (Výborně! - Potlesk
socialistických poslanců.)