Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Z toho, co jsem řekl, jest zřejmo, že otázka celní není isolovaná a že státní zaměstnanci, nemocenský zákon soukromých úředníků, daňová reforma, stavební ruch, vyžadují právě tak naléhavé dohody jako otázka celní, nemá-li naše hospodářství doznati vážných a podstatných škod. Otázka celní patří ovšem k naléhavostem, jež třeba urychleně řešiti s hlediska národního prospěchu dohodou. Jsme pro to, aby zemědělství dostalo se nutné a spravedlivé ochrany snesitelné s hlediska celku. Jsme pro to, aby byla chráněna práce zemědělcova, jako je chráněna práce ostatních stavů, ale aby při tom bylo řešení takové, aby bylo snesitelné i dělníku, živnostníku a gážistovi. Prospěch zemědělství je zároveň prospěchem živností, obchodu a průmyslu. Krise v zemědělství znamená odbytovou krisi na vnitřním trhu, který hraje význačnou roli pro odbyt všech odvětví průmyslových. Při stanovení celní ochrany třeba vedle těchto vnitrohospodářských momentů vzíti v úvahu též postavení našeho státu proti cizině a její celní politice. Nelze dělati bez hospodářských škod a důsledků bezcelnost, když všude jinde v našem okolí cla mají a když intensivní hospodaření zemědělské u nás musí obstáti v konkurenci s hospodářstvím namnoze extensivním za poměrů často mimořádných, kde soutěživost je favorisována jednou momenty valutními, podruhé opatřeními obchodně politickými, tarifními a podobně. Jsme tedy pro spravedlivou ochranu zemědělské práce, jako jsme pro ni v průmyslu, a přece jsme včera nepodepsali návrhu republikánské strany. Proč? Ne ze zásadních námitek proti zemědělským clům, jež přejeme si projednati dohodou, nýbrž především z důvodů týkajících se koncepce návrhu.

K článku I máme tyto připomínky. Článek I žádá, aby vláda zrušila článek II vládního nařízení ze dne 4. června loňského roku, čís. 111 Sb. z. a n., a tím uvedla v účinnost celní sazby stanovené ve čl. I výše zmíněného nařízení. To znamená šesteronásobky pro cla artiklů tam uvedených. Konstatuji, že rozumíme potřebě negociačních cel a víme, že, jednáme-li se zemědělskými státy, že musíme míti cla, abychom z nich mohli slevovati, chceme-li za to dostati protikompensace v těch oborech, kde nám jde o vývoz. Rozumíme tomu také, že je jiná otázka, jde-li o vázání cel ve smlouvách na dlouhou dobu, kdy je potřebí opatrnosti vzhledem k možnosti změn hospodářských poměrů, ale v návrhu otázka je postavena tak, že jde o cla skutečná, o cla, která efektivně ať v té či oné formě budou platiti. A tu mám za to, že nelze jich stanoviti schematicky, nýbrž dohodou stran o jednotlivých položkách, při kteréžto dohodě byl by vzat zřetel na všechny momenty přicházející v úvahu, zejména také na obchodně-politickou stránku věci. Násobek sám není rozhodující. Rozhodující je celé clo podávající se ze součinu základu - pocházejícího z roku 1906 a koeficientu, násobku. Jen několik příkladů. Vezměme na př. pšenici. U pšenice, která je v souvislosti s pšeničnou moukou, násobek 6 znamená 45 Kč na 1 q. Je pravda, že pšenice s hlediska zemědělského je hotový produkt, s hlediska mlynářského pak surovina. 45 Kč znamená 26% z ceny bez daně z obratu, která vedle toho se na hranici vybírá. Netvrdím, prosím, aby nebylo omylu, že celé clo se objeví v ceně, ale je jisto, že clo patří také k cenotvorným elementům, a jeho výška, která se v ceně objeví, záleží od mnoha činitelů, především také od situace na trzích. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Řádný obchodník však s jeho vlivem počítati musí, zejména u artiklu, který se musí dovážeti. Pro mlynáře je přirozeně rozhodující rozpětí mezi clem na mouku a obilí. Od jeho řádného stanovení závisí existence našeho mlynářství, a jak zkušenost ukázala, zemědělství nemá z celní ochrany toho prospěchu, jestliže není řádného rozpětí mezi clem na mouku a obilí. To zkušenost ukázala dostatečně při aplikaci klouzavých cel za dosavadního krátkého průběhu. Proto podle mého soudu při řešení této otázky třeba vyjíti od cla na mouku, kde v úvahu přichází s hlediska cizí soutěže především mouka pšeničná, a to hrubá dvojnulka, a dohodnouti se o výši ochrany, která se stanoviska národního celku je snesitelná a zemědělství přijatelná, při čemž považuji šestinásobek se stanoviska naší strany za příliš vysoký, vezmeme-li v úvahu poměry vrstev spotřebitelských, ať jde o dělníky, gážisty nebo živnostníky. Podle výše cla moučného třeba pak odvoditi při zachování patřičného rozpětí clo na zrno.

Chceme proto dohodu o výši cla na mouku odpovídající přítomným hospodářským poměrům, a podle toho pak odstupňovati clo na pšenici. Bude-li chráněn mlynář, bude chráněn i zemědělec.

Tento příklad ukazuje, jak dohoda je nutná. Chceme, aby jedna položka probrala se za druhou a aby výška cla byla výsledkem klidné, věcné, hospodářské úvahy. Když se již sněmovna otázkou zabývá, nechť se to upraví podle dnešních poměrů. Zdůrazňuji ovšem, bez průtahů a neprodleně.

Jiné jsou poměry u žita, jiné u ovsa a jiné jsou u dobytka. U dobytka, na př. u jatečních krav, po zavedení šestinásobku znamenala by výška cla v porovnání k hodnotě pouze 7% z ceny, u nejtěžších vepřů 7¹/₂% z ceny, za to u menších je to vyšší, u jatečních volů 11%. Z toho je viděti, že pro posouzení výšky cla není směrodatným násobek, nýbrž součin ze základu a násobku a poměr cla k ceně tovaru. Jsou případy, kde v článku I, schematicky aktivovaném, našli bychom také druhy zboží, jež s hlediska celku posuzovány snesly by zatížení vyšší než šestinásobné, jako na druhé straně jsou tam artikly, které toho nesnesou a na kterých ani zemědělství ani nikdo jiný nemá zájmu a kde jest to prostě otázka čistě hospodářská.

Často se říká, jaké nadměrné ochrany dosáhl průmysl, a poukazuje se na 20- a 30násobky průmyslových cel. V této debatě bylo to opětovně opakováno. Nebudu zde líčiti historii vzniku těchto násobků, která spadá do doby poklesu naší koruny, jen bych chtěl připomenouti, že veliká část těchto násobků byla podstatně zredukována naší smluvní politikou. Když přehlédneme celní tarif, konstatujeme, že asi ²/₃ našeho celního tarifu jsou spoutány smluvně tím, že tato cla jsou buď značně snížena, nebo, pokud byla nízká, že jsou vázána. A při tom jde o nejdůležitější partie našeho tarifu.

Uvedu několik příkladů, abych ukázal, jak v procentech a nikoli v násobcích naše průmyslová ochrana dnes efektivně vypadá. U bavlněné nebílené příze, kde ochrana v mírovém roce 1913 činila 7.1%, jest dnes 5,9% ceny, počítáno na základě měsíčního přehledu zahraničního obchodu leden-říjen 1925 a podle průměrných celních sazeb pro jednotlivé skupiny. Račte to, prosím, posouditi v souvislosti s násobkem, který se ovšem smluvně zatím již zredukoval na polovinu. A jestliže bychom při tom ještě vzali v úvahu skutečnost, že obratová daň u nás při importu se nevybírá, čímž celní ochrana se zeslabuje, vidíme, že efektivní celní ochrana je daleko menší, nežli se všeobecně za to má. A to, že obratová daň při dovozu průmyslových tovarů po většině se u nás nevybírá, hraje velikou roli, zejména u věcí, které mají značnou cenu a kde obratová daň znamená v některých případech ve všech fázích více nežli celé clo.

Mohl bych uváděti celou řadu dalších příkladů, jak při těch násobcích vypadá ve skutečnosti průmyslová ochrana. Uvedu na př. bavlněné látky nebílené: Kde v roce 1913 byla ochrana 16,1%, dnes jest 17.4% - a to zase bez daně obratové. U pleteného zboží bavlněného byla v míru ochrana 39%, dnes po smluvním snížení 14%, u lněné příze jest dnes 10,9%, u lněných látek 17,1% proti 12,1% v míru, ale zase bez daně obratové, která při importu se nevybírá. Z toho vidíme, jak efektivně tato průmyslová ochrana vypadá.

U hedvábných látek, kde cla byla značně smluvně snížena, vypadají věci analogicky. Podobné poměry jsou v kůži, kde na př. nová výroba chromočiněných teletin dosahuje ochrany maximální 8%, atd.

Nebudu všechno vypočítávati, jen jsem považoval za svoji povinnost o těchto věcech se zmíniti, poněvadž všechny tyto otázky musí býti posuzovány ve svém efektu a nikoli pouze s hlediska násobků, které zatím již smluvně byly zredukovány.

U hospodářských strojů na př., kde v míru byla ochrana vyjádřena v ceně 12¹/₂%, dnes činí průměrná ochrana 15.9%, při čemž opět neberu v úvahu daň obratovou, která při importu od celní ochrany musí býti odpočítávána.

A při tom v oboru průmyslovém je celá řada průmyslových cel, kde ochrana je nedostatečná a vykazuje hodně mezer, kde příslušné průmyslové tovary ochrany vůbec nepožívají. Uvádím na př. umělé hedvábí. Není to jen interes průmyslu, nýbrž všech složek obyvatelstva. Není sporu, že máme zájem na tom, abychom dříví, kterého zde máme dosti k disposici a pro něž namáhavě hledáme trh, zpracovali doma. A umělé hedvábí je jedním z artiklů, který je založen na bohatství dřeva a kde je spravedlivo a odůvodněno, aby doznalo celní ochrany jako ve všech ostatních státech a ne abychom tím, že příslušnou předlohu nevyřizujeme, působili k tomu, že továrny na umělé hedvábí omezují svoji výrobu nebo zavírají. Podobně je tomu v celé řadě jiných věcí, uvádím strojená hnojiva, superfosfáty, které všude jinde i v Rakousku celní ochrany požívají.

Myslím, že při všech těchto věcech je potřebí postaviti se na hospodářské stanovisko celku a věc rozbírati tak, jak je s hlediska národního prospěchu spravedlivo a odůvodněno, tím více, že čas kvapí a tyto otázky, jak otázka zemědělských cel, tak i otázka nevyřízených průmyslových cel, jsou v těsné souvislosti s povolovacím řízením. Otázka povolovacího řízení mezinárodně zraje, takže musíme býti připraveni, abychom mohli povolovací řízení odstraniti anebo alespoň zredukovati na takovou míru, jako v jiných státech, kde není systémem, nýbrž jen výjimečným opatřením. Předpokladem k tomu je vyřešení všech otevřených otázek celních. K tomu se dostati musíme, jestliže nechceme jako exportní stát dostati se do těžké kalamity.

Musíme si uvědomiti, že spor o zemědělská cla ochromil naši obchodní politiku a že musíme učiniti vše, abychom jeho vyřešením uvolnili jí opět cestu v zájmu průmyslu a jeho dělnictva a úřednictva, v zájmu živností a obchodu, právě jako v zájmu zemědělství. Obchodně-politický zmocňovací zákon, který rok co rok stává se předmětem sporů a kompensací, jak máme zkušenost se smlouvou italskou a španělskou, stane se pak samozřejmostí, poněvadž obchodně-politický zákon v dnešní době, která neumožňuje dosud dlouhodobých smluv, nýbrž nutí k jejich krátkodobým adaptacím a modifikacím, je nutností pro veškerou výrobu.

Tedy resumuji: K článku I návrhu republikánské strany říkáme: Ano, jsme pro zemědělská cla, ale chceme, aby byla řešena dohodou a aby ten čl. I dohodou byl pozměněn tak, aby cla, která z toho budou resultovati, dala ochranu zemědělství a byla snesitelná s hlediska celku.

K článku II máme rovněž vážné připomínky, neboť nemůžeme souhlasiti s tím, aby ujednání obchodních smluv se státy zemědělskými bylo odloženo až do doby, kdy nový definitivní autonomní sazebník vejde v platnost, neboť chceme, aby cesta smluvní politice byla uvolněna ihned vyřízením sporné otázky zemědělských cel.

Pokud jde o autonomní definitivní sazebník, prosím, ano, my musíme se dostati k tomu, abychom si vypracovali svůj vlastní autonomní celní tarif. Autonomní celní tarif je nezbytným předpokladem rozumné a zdravé hospodářské politiky, ale události kvapily tak, že jsme byli nuceni, abychom nebyli v bezesmluvním stavu, pracovati na základě starého tarifu, přizpůsobeného koeficienty. Proto začali jsme tarifní smlouvy na základě toho, co jsme měli, ale je jisto, že to může býti jen první etapou naší obchodní politiky, která snažila se navázati rychle styky se všemi státy a upraviti je často alespoň prozatímně, aby pak, když ve všem klidu a s ohledem na stabilisující se poměry budeme míti možnost vytvořiti si svůj definitivní autonomní tarif, nastoupila cestu druhé etapy obchodních smluv, kde, doufám, dostaneme se už ke smlouvám více dlouhodobým. Ale ovšem, taková práce vyžaduje delší doby a není tajemstvím, že materiál, který byl sebrán k tomu účelu v r. 1920 a 1921, je dnes již předstižen poměry, že celní tarif po rozhodnutí o zásadních otázkách je především důkladnou a namáhavou prací expertů a expertis a že, má-li za něco stát, vyžaduje důkladné práce.

Jako souhlasíme s tím, aby naléhavé otázky a nerozřešené celní otázky, jako uvedená zde cla zemědělská a mezery v clech průmyslových, byly vyřízeny urychleně, a to dohodou, a nemáme žádných námitek, aby došlo bez průtahů k zákonu, který by tyto urgentní věci rychle vyřídil, tak na druhé straně mám za to, že s obchodními smlouvami se zemědělskými státy nelze čekati, až budeme míti hotový definitivní celní sazebník.

O které státy tu jde? Jde přece především o Jugoslavii a Maďarsko. Můžeme odkládati o rok, půl druhého roku jednání s Jugoslavií? Jsou k tomu důvody politické a hospodářské? Do Maďarska vyvezli jsme za více než za 1 miliardu 177 milionů Kč tovarů a z toho více než za půl miliardy textilií. Smíme tak hazardovati, aby zatím co my bychom pracovali na definitivním sazebníku, odbytiště, na kterém jsme byli doma, na kterém po desetiletí jsme usazeni, nám uniklo a naše továrny se zavíraly a lidé přicházeli o práci i chléb?

Byl jsem svědkem neutěšené nálady obyvatelstva v malém městečku na Českomoravské vysočině v Letovicích, když zavírali Cosmonoskou továrnu a když přes 450 lidí přišlo o práci proto, že nejsou upraveny smluvní poměry. Jaké to má důsledky pro dělníky a úředníky, kteří jsou tam zaměstnáni, právě tak jako pro obchodníky a živnostníky, jejichž existence souvisí s touto výrobou, pro obec i ostatní činitele! Chci říci jen toto: Myslím, že nemůžeme postupovati tak, abychom ohrožovali si svou obchodní politiku takovým způsobem, že bychom oddalováním řešení těchto věcí způsobovali hospodářskou krisi a státu ztrátu odbytiště.

Jsme pro rychlé řešení těch sporných věcí, od nichž závisí uvolnění obchodní politiky, abychom mohli dokončiti síť svých obchodních smluv. To se týká především cel zemědělských a mezer v clech průmyslových. Pokud jde o autonomní celní sazebník, budiž bez průtahů připravován, tak aby na jeho základě mohlo dojíti k druhé etapě obchodní politiky. (Posl. dr Zadina: Musíme odrakouštiti nejdříve tarif!) Ano, nesporně, musíme odrakouštiti tarif, ale při tom postupovati tak, abychom nezavírali továrny! Každému, kdo ví, jak vypadá celní tarif, je známo, že nemůže býti hotov ani za měsíc, ani za dva měsíce. Ale na druhé straně je jasno, že zemědělství i průmysl potřebují rychlého vyřešení otevřených otázek ještě před celním tarifem, proti kterémuž řešení se nestavíme. (Různé výkřiky republikánských poslanců.) Nikdo nemluví proti tomu, aby urychleně byly vyřešeny otázky týkající se zemědělství. Naopak, jsme pro jejich urychlené vyřešení, ale na druhé straně bráníme se tomu, aby otázka celního tarifu nestala se příčinou, že by se ochromila na dlouhou dobu veškerá naše obchodní politika a způsobila krise v hospodářství.

Náš problém je udržeti a zvýšiti intensitu veškeré výroby, jak zemědělské, tak průmyslové. Od toho závisí životní úroveň lidu a hospodářská síla státu. Není to spojenectví s Němci, o kterém se zde mluvilo, které je cestou, na níž chceme vyřizovati tyto otázky. Jediná bezpečná cesta je ta, kterou jsme dosud šli, kterou šly československé strany, když kladly základy k finanční konsolidaci státu: Je to cesta loyální a spravedlivé dohody, kterou dostaneme se z této situace a kterou vytvoříme předpoklady pro náš další hospodářský rozvoj! (Výborně! Potlesk nár. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo panu předsedovi vlády Černému, který se přihlásil ke slovu. (Posl. Muna: Tahací panák! Vláda zdražovatelů! - Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid. Volám p. posl. Munu k pořádku.

Ministerský předseda Černý: V debatě o prvním bodu denního pořadu dnešní schůze slavné sněmovny stala se zmínka také o otázce stavebního ruchu, o otázce zemědělských cel a protidrahotních opatřeních. Mimo to usnesla se slavná sněmovna ve včerejší schůzi, abych sdělil stanovisko vlády o uvedených věcech.

Reaguje na to, sděluji slavné sněmovně toto: Již z prohlášení, jež vláda učinila dne 24. března představujíc se této sněmovně, vycházelo na jevo, že bude prováděti program předchozí vlády, jež vyslovila pro obor obchodní a celní politiky zásadu spravedlnosti a rovnocenného hodnocení všech příslušných hospodářských a sociálních zájmů. Jakkoli přítomná vláda v duchu onoho programu minulé vlády vidí mezi úkoly svými a sněmoven na prvním místě úpravu platů státních zaměstnanců (Výborně! Potlesk.), o níž minulá vláda jí zanechala programové projevy, nepodléhající nijaké pochybnosti ani co do tendence úpravy ani co do brzkého termínu jejího uskutečnění, hodnotí vláda stejně spravedlivě i ostatní stejně naléhavé úkoly, zejména v oboru hospodářském, finančním a sociálním, jež čekají na své řešení za součinnosti zákonodárných sborů, a snaží se současně připraviti vhodné jejich řešení.

Připravujíc tedy i trvalejší řešení cel zemědělských oproti přechodnému a třebas již jen z celně-tarifních ohledů kritisovanému stavu, koná vláda propočty o přiměřené a zájmům výroby i spotřeby vyhovující výši těchto cel.

I zkoumá vláda s jedné strany výrobní náklady naší produkce zemědělské u srovnání s tržními cenami zemědělských produktů, spoluurčovanými zahraniční soutěží. S druhé strany přihlíží k tomu, jaký vliv může míti modifikace platných cel na míru životní nejširších vrstev - tedy na náklady živobytí, na mzdy a posléze v souvislosti s tím i na soutěživost domácí výroby na trhu vlastním i zahraničním. Při tom měří vláda výsledky svých rozborů zkušenostmi, jež učinily v témže oboru jiné státy s podobnými poměry výrobními a odbytovými, v nichž tyto otázky jsou již rozřešeny, a hledí současně k tomu, jak úprava cel na obilí a mouku zasahá do sítě obchodních smluv již uzavřených nebo teprve projednávaných, resp. chystaných.

V úsilí o cla zemědělská projevuje se oprávněná snaha, aby se udržel a dojista i zvýšil nynější stav intensity našeho hospodářství. Je to současně úsilím o naši soběstačnost ve výživě obyvatelstva. Posuzují-li se oproti tomu možné účinky zvýšených cel, jest oprávněna naděje, že při správné jejich výměře a za volné soutěže ponese i cizí dodavatel sám jistou kvotu oněch cel a že tedy případné zvýšení cel nepřenese se plně do cen životních potřeb, nehledě k tomu, že při určitých podmínkách domácí výroby cla vůbec nemusí působiti na ceny. Aby pak neodpovědné živly nevyužily nové úpravy cel k neodůvodněnému zdražení, bude úkolem vlády použíti všech vhodných prostředků, které by znemožnily takové zdražení.

Zdá se, že již nepodléhá pochybnosti, že přednost zaslouží zásada pevných cel oproti dočasné úpravě tak zv. cel pohyblivých neboli klouzavých - byť by i v systému pevných cel bylo pro případ neúměrného vzestupu cen nutno vyhraditi si možnost clo snížiti nebo suspendovati. Při jakékoli budoucí úpravě cel na obilí a mouku bude důležitá míra rozpětí mezi cly na obilí a na mlýnské výrobky. (Tak jest!) Ochrana obilní produkce projevuje se i ve cle na mlýnské výrobky, ba v nich nejpředněji. (Zajisté!) Bez náležitých cel na mlýnské výrobky selhávají cla obilná, a jestliže dovozem mouky z ciziny zkracuje se domácí mletí, ztrácí tím zemědělství současně i vedlejší mlýnské výrobky, tak cenné pro živočišnou produkci.

Ve spojitosti s novelisací zemědělských cel vynořuje se též otázka úpravy některých celních položek v oboru průmyslovém i živnostenském, neboť platný celní tarif nevykazuje ani v tomto oboru stav naprosto vyrovnaný, jak tomu příkladně též nasvědčuje tendence návrhu na částečnou úpravu celního sazebníku (tisk 2171 sen.), jenž byl podán na sklonku minulého volebního období a jejž chystala se obnoviti též vláda nás bezprostředně předcházející. Dalekosáhlý význam všech těchto nevyřešených otázek v oboru zemědělském i průmyslovém a živnostenském odůvodňuje, aby debata o nich byla provedena v nejširší veřejnosti, s největší přímostí a otevřeností, jakož i s nejlepším úmyslem nalézti řešení v duchu spravedlnosti a ve službě vyššího státního zájmu, jímž má býti po stabilisaci finanční též zdárná stabilisace našich hospodářských, t. j. výrobních a odbytových poměrů.

Právě tak jako podané návrhy, týkající se zemědělských cel a požadavku po revisi celého celního tarifu, vyvolaly zevrubnou i věcnou rozpravu, jež osvětlila již vládě ukázku zemědělských cel s hlediska mnohých, a to z valné části sobě odporujících zájmů, tak hodlá vláda čerpati též z podnětů, jež dojista vzejdou z dalšího jednání v senátě i ve sněmovně o celém komplexu těchto otázek. Vláda pak svůj názor na věc v podrobnostech sdělí, bude-li potřebí, v průběhu tohoto jednání.

Pokud jde o otázku stavebního ruchu, hledá vláda úsilovně způsob, který by řešil otázku tu definitivně, aby konečně zjednán byl klid v ní, ale přece tak, jak vyžaduje ohled na hospodářské schopnosti drobných lidí. Že není lehko najíti tento způsob, ukazuje přestávka, která nastala v zákonodárné úpravě stavebního ruchu a trvá již 1¹/₂ roku, a přesvědčí se sama slavná sněmovna, až jí bude návrh předložen. I projednávání v poradním sboru pro otázky hospodářské dokazuje tyto obtíže.

Vláda je se svou osnovou již téměř hotova. Veliká odpovědnost ukládá jí povinnost, aby byla podrobena ještě odbornému projednání se znalci, což se stane s největším urychlením, snad již koncem tohoto měsíce, načež dovolím si předložiti předlohu této sněmovně se snažnou prosbou, aby slavná sněmovna také této otázce věnovala svůj plný zájem a jejím schválením uvolnila síly brzdící náš hospodářský život.

Přicházím konečně k otázce protidrahotních opatření. Pokud se týče cenového vývoje životních potřeb, můžeme z dat uveřejňovaných Státním úřadem statistickým konstatovati, že cenová hladina a tím i životní náklady mají v dnešní době tendenci mírně sestupnou.

Tak na příklad snížil se index maloobchodních cen potravin, jež přicházejí pro konsumenta v úvahu, v republice v březnu 1926 na číslici 832 proti červenci 1925, kdy byl nejvyšší cifrou 916, a jest tento index nejnižší u porovnání s měsíčními indexy let 1924 a 1925. Životní náklady rodin úřednických a dělnických vykazují v březnu 1926 číslici 687, případně 682 a jsou, porovnáme-li je s indexy těchto nákladů v letech 1924 a 1925, nejnižší.

Také v dubnu t. r. udržela se plně tato sestupná tendence cenová. Ačkoli hladina cenová klesla, neulehčily se pohříchu životní poměry širokých vrstev občanských, protože v důsledku hospodářských poměrů současně poklesly jejich příjmy a tím i jejich kupní síla. Vláda sleduje bedlivě vývoj cen všech životních potřeb a učinila opatření, aby každé snížení cenové přišlo bezprostředně k dobru konsumenta.