Před tváří celého parlamentu
obviňuji přímo stranu lidovou, že ona
byla původcem celé štvanice za vysokými
agrárními cly. Moravští sedláci
zvedají s agrárními činiteli boj o
Moravu na život a na smrt, a odtamtud vyrostl celý
útok. Aby agrárníci nezůstali pozadu,
přidali se k nim a někde učinili ještě
náskok. Strana lidová není stranou lidu,
nýbrž je to strana černé sociální
reakce, stojící příkře proti
zájmům pracujících vrstev. Klerikály
volil chudý horský lid, textiláci v Podkrkonoší,
chudáci na Šumavě, chudáci z hladové
bramborářské Českomoravské
vysočiny, horníci na Ostravsku a nezámožní
lidé ve městech. Teď se strana lidová
svým voličům odvděčuje. Statisíce
chudáků bude proklínati stranu lidovou pro
tuto její politiku, miliony žen-hospodyň povstanou
proti nim, aby s ní vyrovnaly svůj těžký
účet. Nebylo a není reakčnější
a protilidovější strany, nežli jsou oni.
Spáchali jste pánové ne sedm, ale sedmdesát
hlavních hříchů proti vlastnímu
národu a proti pracujícímu lidu. Do svého
čela v "Pražském Večerníku"
napsali jste pyšně v dubnu své heslo: "Sociální
politika je drahá. Sociálních vymožeností
je dost a s dalšími se musí počkat".
(Výkřiky posl. dr J. Nováka.) To znamená
tedy, že strana lidová nechce dělati zákon
o přestárlých dělnících,
že nechce dělati stavební ruch, že nechce
dělati daňovou reformu ani závaznost kolektivních
smluv, ale že nejprudčeji stojí proti státním
a veřejným zaměstnancům, prohlašujíc
otevřeně: "Nedostaneme-li kongruu, nebude předlohy
státních zaměstnanců!" Musí
se zachvěti srdce milionů venkovského a městského
lidu nad tímto prapodivným programem strany lidové.
Je to zvláštní zjev, že agrárníci,
kteří si dávají často přídomek
pokrokových lidí, sedli v poslední době
klerikálům úplně na lep. Co říkají
křesťanští dělníci a odborové
organisace páně Čuříkovy
té zdražovací politice a politice vysokých
cel strany lidové, je věru jejich věcí,
a ne vlastně jejich věcí, to je věcí
všeho dělnictva, aby otevřelo oči těm
zbloudilým, kteří sedli na lep a dali se
ve vlek pánům a bývalé šlechtě.
Velkostatkářská agrární cla
odhlasují klerikálové za to, že agrárníci
budou snad hlasovati pro zvýšení kněžských
platů. (Výkřiky posl. Matíka.)
Vy nejste farář, nepleťte se do toho! To
je přece věc neslýchaná.
A stejně podivnou úlohu hrají ve věci
agrárních cel páni národní
demokraté. Národní demokraté spojili
se s Němci a Maďary pro agrární cla
a již nyní žádají Němci
za toto hlasování na československé
buržoasii výpalné. Vůdce Hakenkreuzlerů
Karg již vede Němce k tomu, aby si nechali své
hlasování pořádně zaplatiti.
Jsme povděčni znalci celních otázek
p. posl. inž. Dvořáčkovi, že
aspoň on jediný v celé národní
demokracii měl dostatek odvahy, aby poukázal, že
tímto způsobem otázky celní se ve
státě řešiti nemohou.
Ubohou úlohu hraje při celé akci a zápasu
celním strana politických živnostníků.
Sami jsou pro volný obchod, ale protože strana politických
živnostníků jest jenom filiálkou agrárníků
v městech (Výkřiky poslanců živnostenské
strany.), musili ovšem její páni vůdcové
v této věci sekundovati. A právě na
ně měli by si posvítiti lidé v městech
i lidé z vesnic, protože v bezedných kapsách
komisionářů na jatkách, jejich velkoobchodníků
a spekulantů mizí výtěžky těžké
práce zemědělcovy i dělníkovy.
(Výkřiky posl. Najmana.) Nezapomeneme, že
to byl často sám pan posl. Najman, který
vytýkal, že prý není drahoty, jak to
my socialisté často líčíme,
ale že jsou prý chudí lidé zmlsaní,
že prý na Vinohradech jedí přední
maso, obyčejný salám a černý
chléb, ale že prý ten proletářský
Žižkov má jiné chuti a chce jen to nejlepší
atd. Ať se pánové nediví této
politice a taktice chudého lidu. Za svoje těžce
vydřené peníze nemůže se spokojiti
s každým brakem a je pochopitelné, že
hospodyně nemajíce mnoho peněz, musejí
kupovati úsporně a opravdu jen to, co mohou všechno
ve své domácnosti do posledního gramu spotřebovati.
(Posl. Křemen: Maso, kdežto na venkově jedí
brambory!) Na vás to není zrovna vidět!
(Veselost. - Výkřiky.)
Bylo by svrchovaně zapotřebí v kritické
této době, aby zástupci všeho pracujícího
lidu v republice vyvarovali se všeho, co by je navzájem
rozdvojovalo a rozeštvávalo. Lituji proto velmi, že
strana komunistická neukládá si nikterak
této reservy. Komunisté nechtějí pořádek,
nýbrž radují se z povstalého chaosu
a sporu všech proti všem. A v této době,
když obě socialistické strany statečně
odrážejí nápor buržoasie, spojené
s Němci a Maďary, krok za krokem, komunistická
strana nepřetržitě útočí
ve svém tisku i na schůzích ne na kapitál
a reakci, nýbrž na nenáviděné
sociálpatrioty. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Právě tyto dny vystoupili jste (obrácena
ke komunistickým poslancům) v Praze, vy komunisté,
proti Masarykovi (Výkřiky posl. Kreibicha.)
o slavnosti 1. máje. Na severu Čech nosíte
potupné mapy republiky (Výkřiky komunistických
poslanců.), ve Štěchovicích strhli
jste a pošlapali státní vlajku a nazýváte
náš stát "potratem!" (Posl. Kreibich:
To je lež! - Výkřiky komunistických
poslanců.)
Varuji československé dělníky komunistické
před touto taktikou. Pan Kreibich, pan Neurath
a dr Gáti nepřejí si sblížení
pracujícího lidu, třebaže stále
a nepřetržitě o tom žvaní. (Veselost.)
Tito vůdcové jsou zároveň vůdci
iredenty maďarské a německé. Odstrčili
jste dr Šmerala a jiné české
předáky, abyste mohli slovenské a české
dělníky vésti tam, kam by dobrovolně
nikdy nešli. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Želím hluboce této desorientace komunistické
strany, ale nedivím se jí. Vždyť III.
internacionála chová se k malým slovanským
státům stejně nenávistně jako
pan Kreibich, a uvážíme-li, že
současně sovětské proletářské
Rusko (Výkřiky posl. Kreibicha.) jde na lep
imperalistickým velkoněmeckým plánům,
že presidentovi Hindeburgovi, zakrytému místodržiteli
Hohenzollernů, který spálil tisíce
ruských vesnic a pobil miliony ruských mužíků,
podává Moskva ruku zapomínajíc, že
ty ruce německých předáků jsou
poskvrněny krví ruského lidu a ruského
mužíka, nedivíme se, že je tu opravdu
jisté rozčarování a úzkost
v srdci každého socialistického a československého
člověka.
Vždyť se tím vyplnil jen starý sen Bismarckův,
který vždycky usiloval dostati Rusko do područí,
aby pak volně mohl vyhrožovati celé ostatní
Evropě. A když se to Bismarckovi za 40 let politické
práce nepovedlo a když toho nedocílili pro
odpor Viléma a jeho nepochopení tehdejší
státníci předváleční,
najednou se to podařilo v době, kdy Rusko, sovětské
Rusko je vedeno lidmi z IlI. internacionály. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Jaký to truchlivý pohled na národy a státy
71/2 roku po skončené světové
válce! Locarno ohroženo, Německo, Rusko a Italie
hrozí Evropě a my si doma ležíme ve
vlasech. Na severu a na východě zavírá
se past nad naším státem a česká
buržoasie rozpřahuje se při tom na lid. Anglie
dává buržoasii naší strašné
a výstražné znamení. Ohromná
současná stávka jakoby byla ozvěnou
nespokojenosti u nás. Anglickému proletariatu patří
naše láska a obdiv. Macdonald usuzuje však střízlivě
a opatrně vede masy, jest si vědom své ohromné
odpovědnosti, není hazardér, jací
se rodí ve III. internacionále. Vždyť
i on je anglicky vlastenec, ví, že ani nejstrašnější
sociální bouře nesmaže velikou a starou
ostrovní říši, základnu anglického
národa s povrchu. To mu usnadňuje celou jeho práci.
I náš stát stojí na pokraji velikých
sociálních zápasů vyvolaných
naší a německo-maďarskou buržoasií.
Republika naše nemá však bohužel jistoty
pevné a staré anglické říše.
Náš stát není obklopen mořem
vody, nýbrž mořem krutých a nenávistných
nepřátel a proto nese strašnou odpovědnost
ten, kdo v době všeobecné evropské nejistoty
vyvolává uvnitř státu obrovské
spory a zápasy, aniž ví, kam až všechny
vášně se mohou vybíjeti.
Proto československá strana socialistická
obrací se v této těžké chvíli
s této tribuny k srdci a svědomí každého
poctivého občana tohoto státu. Varujeme před
všemi krajnostmi, ale také ohlašujeme, byl-li
vypovězen boj, že tento boj přijímáme.
Byli jsme ochotni jednati o souboru všech otázek,
na nichž má zájem průmysl, zemědělství
a obchod. Jsme si vědomi odpovědnosti za veliké
masy pracujícího lidu, byli jsme však odmítnuti
a útok vede se jednostranně.
Lituji opravdu, že v této předůležité
době dnešních akcí nestojí v
čele lidé rázu Švehlova, jehož
poctivost lásky k vlasti jistě nebude podezírána.
V jeho nepřítomnosti mnozí demagogové
v chaosu doby chtějí vynést svoje osobičky
na povrch, aby bez ohledu na rozvrat státu mohli se uplatniti.
Páni se připravili, lid se připravuje také.
Železničáři, malozemědělci,
kováci, horníci a všechen pracující
lid měst i venkova se chystá k velikému zápasu.
Cítíme všichni, že v době jednoho,
dvou roků a možná, že ještě
v mnohem kratší době rozhodne se u nás
osud současné i budoucí generace. 28. říjen
jest nám všem dnem posvátným, ale zůstal
nám jako socialistům mnoho dlužen. Národní
většina tohoto státu není zaručena,
většina pokroková nemůže se probíti
k úspěchům a 70% národa, pracující
lid potřebuje chleba a klidu. Zde jsou úkoly, za
které se naše strana staví s celou vážností
situace a za jejich probojování obětujeme
všechno, třeba i vlastní stranu! (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. dr Hanreich.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Hanreich (německy): Dámy
a pánové! Oba referenti uvedli vládní
návrh o schválení obchodní smlouvy
s Japonskem tak krátce a s doprovodem tak bezvýznamným,
že již z toho je viděti, jak důležitý
či jak málo důležitý jest celý
návrh pro národní hospodářství
tohoto státu. Podle toho bude nám patrně
předložena obchodní smlouva s Honolulu nebo
s Tahiti, avšak důležitá ujednání
s oněmi státy, která mají pro nás
opravdu životní důležitost, se odkládají.
Poukazuji jenom na to, že do dneška ještě
nebylo uznáno sovětské Rusko, a musím
říci, že by bylo pro hospodářství
tohoto státu, nehledě k politické zálibě
nebo odporu k sovětskému systému, zajisté
význačně důležité, abychom
to co nejdříve dohonili. Nepovažuji tudíž
za nutné zabývati se blíže obchodní
smlouvou s Japonskem, domnívám se spíše,
že je nutno pátrati po hlubších příčinách,
proč není možno obchodně-politická
ujednání sjednati s těmi státy, které
mají hlavní význam pro obchodní politiku
Československa, a nemohu přejíti skutečnost,
že tu z největší části mají
vinu nemožné politické a naprosto nekonsolidované
hospodářské poměry tohoto státu.
Po léta již jsme poukazovali na to, že není
trvale možno, aby česká všenárodní
koalice dovedla provozovati politiku, která by mohla prospěti
zemi a lidu. Názory v otázkách kulturních,
hospodářské zájmové rozpory
ukazovaly vždy spíše různost mínění
a proto byly nezbytnými věčné kompromisy
koaličních stran. To šlo, pokud to právě
jíti mohlo, pokud také sousední státy
trpěly následky války, muselo však vésti
k poměrům neudržitelným, jakmile svět
okolo nás si uvědomil, že musí býti
provedena skutečná konsolidace a že hospodářství
zase žádá velitelsky své právo.
Vůdcové staré koalice mohou si přičítati
sebe větší politickou zásluhu, že
po tolik let dali státu vládní systém
ve smyslu českonárodním, skutečnou
státně politickou vymožeností to však
nebylo. Především vůdcové tohoto
systému nedovedli podati důkazu schopnosti o tom,
že dovedou na skutečně zdravé základy
postaviti stát, za nějž děkují
hlavně poválečné konjunktuře.
Nepochopili především zásady švýcarské,
že lásku ke státu nelze míti jenom v
ústech, nýbrž že nutno tuto lásku
také posilovati prakticky obětmi všeho druhu.
Švýcarští Němci, národ většiny,
zřekli se z lásky k vlastnímu státu,
vybojovanému těžkými boji, politické
a národnostní souvislosti s velkým německým
mateřským územím, nejsou Němci,
nýbrž Švýcary, a tím ostatním
menšinovým národům umožnili, že
oni mohou Švýcarsko rovněž považovati
za svoji otčinu. Zde ve státě byl český
národ postaven jako nejvyšší ideál
a druhým národům ukládány jenom
oběti pro stát, který nikdy neměl
býti a nikdy nemohl býti státem jejich, jemuž
měly vždycky dávati, aniž by se jim také
něčeho náležitě dostávalo
od něho.
Až také zde budou státníci takového
názoru, jak je to obvyklé ve Švýcarsku,
pak můžeme spoléhati na to, že bude možno
vytvořiti politické a hospodářské
základy státu, které jedině umožní
existenci státu a rozkvět země.
Ačkoliv volby podaly zřejmý důkaz,
že starý systém české národní
koalice jest obehraným klavírem - pan dr Kramář
se nebude zlobiti na mne, že opakuji toto jeho okřídlené
slovo - pokoušeli jste se přece celé týdny
a měsíce udržeti tento přežilý
systém. Všechny pokusy ukázaly se marnými
a tak tu dnes stojíme v parlamentě s úřednickou
vládou v čele a tato úřednická
vláda nemá téměř pevné
většiny, což je příznačné.
V důležitých otázkách není
možna dohoda v táboře staré koalice.
Otázka zavedení zemědělských
cel rozpoutala úporný boj mezi občanskými
a socialistickými stranami na české straně.
Jest samozřejmé, že nemůže býti
naší starostí jako strany oposiční,
abychom se starali o to, jak tyto otázky budou rozřešeny,
a chci tudíž nejprve několika slovy prohlásiti
naše stanovisko právě ve věci agrárních
cel.
Návrh, který podala česká agrární
strana v senátě a včera také v poslanecké
sněmovně, jest iniciativním návrhem
strany, není předlohou vládní a podle
toho řídí se naše stanovisko k tomuto
návrhu především momenty věcnými.
V poslední době byla kritisována namnoze
z české a z německé strany naše
podpora návrhu české strany agrární
a domnívám se, že jest vhodno, poukáži-li
na skutečnost do jisté míry pikantní,
že již tu byly vládní předlohy,
pro něž, ačkoliv jejich přijetí
bylo zajištěno spojenou českou většinou,
hlasovaly také německé strany zcela nadbytečně.
Kolega Windirsch včera se již zmínil
o několika takových předlohách. (Výkřiky
posl. Knirsche.) To byly ovšem zákony, pane kolego
Knirschi, které zajímaly hlavně městské
obyvatelstvo, a nás chtěli byste dnes patrně
odbýti starým příslovým: "Quod
licet Jovi, non licet bovi. (Posl. Knirsch [německy]:
To je velký rozdíl!) Ano, zajisté má
se vždy říci: "Sedlák, to je něco
jiného." Ano, pánové, na tom stanovisku
již nejsme, naše organisace zajisté již
vnesly sebevědomí také do zemědělského
obyvatelstva a s tímto sebevědomím a z něho
plynoucími důsledky nutno právě počítati.
Mnohem důležitější pro naše
hledisko však jest, že návrh české
strany agrární, který byl uveden s takovou
pompou, nevyrostl v zahradním pařeništi této
strany, nýbrž jest věrným otiskem návrhu
mého kolegy Mayera, který podal 16. února,
v němž již žádá agrární
cla, a to přesně téhož druhu. Vzpomeňme
si, že máme nařízení československé
vlády ze dne 9. června 1923, v jehož první
části byla udělána podivuhodná
fasáda, k vůli agrárníkům.
V něm byla konečně slíbena ochrana
celní, byl zaveden koeficient 6, byť ne dostatečný,
přece však pro nás dosti významný
a pak přišla proslulá methoda. Ve čl.
II byl zatím vyvěšen hezky vysoko na podívanou.
Tento článek druhý totiž obsahuje ustanovení
o pohyblivých clech, jimiž se dokořán
otevřely dvéře keťasům a podobným
bursovním veličinám, aby mohli dělati
dobré obchody, proto byl v únoru podán návrh
Mayerův a ten návrh má toto znění:
"Vláda se vyzývá, aby čl. II.
vládního nařízení ze dne 4.
června 1925, č. 111 Sb. zák. a nař.,
neprodleně zbavila účinnosti, zachovávajíc
zároveň čl. I tohoto nařízení."
A nyní přichází pan senátor
Donát a přináší něco
zcela nového: "Vláda se vyzývá,
aby ihned zrušila ustanovení čl. II vládního
nařízení ze dne 4. června 1925 a za
to uplatnila celní sazby, jež jsou stanoveny ve čl.
I zmíněného nařízení."
Vidíte, prvenství návrhu Donátova
dá se těžko dokázati. A tu je tam ještě
druhý passus, aby společně s hospodářskými
zájmovými zastupitelstvy bylo neprodleně
započato s přípravnými pracemi pro
vydání definitivního československého
celního tarifu - a to senátor Donát
rovněž přijal z návrhu Mayerova.
Pochopíte, že to pro nás zajisté znamená
malou změnu celé situace, že samozřejmě
nemůžeme dobře dnes zraditi a zapříti
dítě, jež jest naším dítětem,
že nemůžeme dobře dnes nechati padnouti
návrh Mayerův právě proto,
že čeští agrárníci si teprve
potom rozmyslí usilovati o rozumnou věc, když
něco u nich vznikne. (Výkřiky posl. dr
Hnídka.)
Nemohu si pomoci, kolego Hnídku, pokud něco
vychází od nás, nejde to. Tenkráte
bylo koaliční seskupení ještě
dosti silné, vy všichni jste v něm byli zajati,
váš flirt byl tehdy ještě silný,
takže jste nepochopili ještě nutnosti, domýšleli
jste se, že koalici nutno stavěti nad národ,
nad selské obyvatelstvo. Ve slabé chvíli
jste měli záchvat, že byste mohli dělati
také něco lepšího, a poněvadž
nyní zde tento záchvat jest, nemůžeme
upustiti od svého stanoviska, které jsme zásadně
hájili a vždy hájiti budeme. Včera kolega
Mašata sám s tribuny projevoval lítost
a žal nad vaším jednáním v několika
létech právě ve všech otázkách
agrárně politických. Jest skutečností,
že nelze českou agrární stranu ušetřiti
výtek, a to výtek nejtěžšího
druhu. Chtěl bych se ptáti: Kdo byl vinen trváním
korupčního nehospodářského
a nesociálního obilního hospodářství
obil. ústavu, také v létech poválečných,
kdy již přece dávno byl čas je odstraniti.
Vlastenectví těchto pánů, československých
agrárníků se domnívalo, že nutno
dávati státu více, než on dáti
mohl, a jak žalostná byla úloha, kterou stát
hrál při zrušení tohoto vázaného
hospodářství. Muselo přijíti
ministerstvo Černého I. Teprve nařízením
byla věc tak napolovic provedena. Pak jste nadávali,
rozčilovali jste se, že jenom polovice byla uvolněna,
a socialisté naložili Černému
na hřbet, že polovici uvolnil, a uvnitř byly
obě strany rády, že v tomto případě
svoji povinnost vykonal. Kdo je vinen tím, že majetková
dávka byla zemědělcům předepsána
v takové závratné výši, právě
těm, kteří nemohou si ovšem platiti
právní poradce jako průmysloví baroni,
kteří pak roztahují a zkracují jejich
bilance, jak oni chtějí.
Proč jen jste nám po celá léta přenechávali
novinářský boj? Nehnuli jste ani prstem,
a když byla zavedena cla průmyslová, když
se najednou mluvilo o zlaté paritě, když byla
zavedena průmyslová cla dvaceti až čtyřicetinásobná
proti clům mírovým, kde byli čeští
páni agrárníci, kde byl jejich český
ministr zemědělský? Nebyli doma. A nyní
bych se zeptal, jaký máte dík za to od druhých
vrstev a stran, které z toho mají užitek, za
takové plnění domnělé a předpokládané
vlastenecké povinnosti? Že se dnes musíte rváti
o nutnou ochranu zemědělců se svými
blízkými druhy ze včerejška. Od roku
1920 a 1921 máme zmocňovací zákon
o clech. Ministrům obchodu, zemědělství
a financí dostalo se práva zaváděti,
zrušovati, zvyšovati, snižovati cla, zkrátka
plein pouvoir. Tu musím říci, že ministr
obchodu svou povinnost zplna vykonal. Ještě dnes máme
na bavlněné zboží koeficient 21 a 32,
na zboží tkané a pletené, k němuž
náležejí také punčochy a ponožky,
koeficient 25 až 30, na klobouky koeficient dvacetinásobný,
na boty 21- až 34násobný, patrně k vůli
panu Baťovi, na zboží mydlářské
a voskové 30- až 43násobný, na kosy
a srpy 20násobný, na zemědělské
stroje 19- až 20násobný, na elektromotory 36-
až 40násobný koeficient.
Vím ovšem, velká část těchto
pánů (obrácen k něm. soc. demokratickým
poslancům) bude snad míti zájem na těchto
věcech. U kos a srpů a u zemědělských
strojů jejich zájem ovšem přestal. Avšak
vždy je to zajímavo, že se tu především
můj kolega Schweichhart rozčiloval na koeficienty
pro zemědělské výrobky. A tu bych
se rád zeptal pana kolegy Hnídka, kde pak
byla vaše strana, když byla zaváděna nová
cla, zda spala, zeptal bych se, kde byl ministr zemědělství
vaší strany p. Staněk, kde ministr Hodža?
Kde jste byli? Nebyli jste doma, nebo jste spali, domnívali
jste se, že to můžeme snésti a že
nic nepotřebujeme? Agrární cla nejsou snad
naším vynálezem, chtěl bych konstatovati
především, že agrární cla
nejsou také něčím, co chceme dnes
zavésti na vzdory svým spotřebitelům.
Skutečností jest, že agrární
cla existovala již ve starém Rakousku a v jiných
státech a ještě existují. Avšak
přišla válka, byla snaha dovážeti
potraviny z ciziny, agrární cla byla proto zrušena,
resp. koeficient snížen na nulu. Válka skončila,
pro zemědělství nastaly poměry ne
právě růžové, celní koeficient
nula však nám zůstal. To je něco, co
se nedá snésti. Jest samozřejmo, že
máme právo žádati, aby byla opět
sjednána parita, rovnoprávnost, spravedlnost, a
pokud tak tomu není, musí býti náš
požadavek uplatňován.
Nejsem ovšem zařízen přímo na
cla, nejsem žádným celním fanatikem.
Mohl bych si bezevšeho představiti, že by bylo
možno chrániti zemědělství prostředky
zcela jinými, že by se mu mohlo pomoci jinak. Jsem
v každé době ochoten o takových prostředcích
jednati a činně spolupracovati o jich uskutečnění.
Avšak něco nemohu ovšem schvalovati: Že
se nám jenom slibuje a nic nedává. Pánové,
velkými thematy, s kterými se vždycky při
takové příležitosti počíná,
když mají býti zajištěny životní
podmínky zemědělství, které
však nikdy splněny nebývaly, tím nemůžeme
se nasytiti, to je vyloučeno, to je nemožno! Také
srovnávání s poměry v jiných
státech kulhá, jako všechna srovnání
kulhají. Řeklo se, že v Dánsku není
celní ochrany, poněvadž zemědělci
mají zájem na tom, aby bylo dováženo
krmivo, poněvadž země vyváží
dobytek. Je to pravda. Dánsko je malá země
se 3 miliony obyvatelů. To ovšem není mnoho.
Země je poměrně ve své struktuře
jednotna. Dánsko jest země mimořádné
zemědělské bonity, má přímořské
podnebí, hodí se podivuhodně k pěstování
krmiv a země má především vzorné
zemědělské organisace. Především
nemá Slovenska a Podkarpatské Rusi, a nemá
rozdílů, jako my na příklad mezi Hanou
a Slezskými horami. To je první věc, k níž
nutno přihlížeti. Nemohu totéž
zaváděti tam, kde jest horské hospodářství,
kde není kapitálu, kde není organisace, a
nemohu tuto zemi srovnávati s nějakými nejlepšími
řepnými kraji, kde částečně
máme organisace vzorné. Avšak ještě
k něčemu jinému třeba hleděti.
Dánové mají tak přes vodu před
nosem velkou Anglii s 8milionovým městem Londýnem.
Dle toho se specialisovali na výrobu mléka, jako
my, jihomoravští sedláci, jsme se specialisovali
na výrobu mléka, na pěstování
zeleniny, na vývoz těch předmětů,
jichž potřebuje velkoměsto Vídeň.
Avšak, velectění pánové, jest
nemožno, aby sedlák v Podkarpatské Rusi mohl
dělati totéž, jako sedlák dánský.
To je vyloučeno a proto jest to jen pro efekt, dělají-li
se taková přirovnání. Velký
žaludek Londýna může býti zaopatřován
Dánskem. Dánsko má v Londýně
jistý trh a podle toho se specialisovalo na výrobu
mléka a pěstování vepřového
dobytka. Tak se věc má. Země jest dovozní
zemí pro obilí, pro krmivo, má však
nadbytek jenom u těch dvou nebo tří produktů,
které jsem jmenoval. Dánsko jest zemí vzorné
zemědělské kultury a proto je právě
u nás nemožno srovnávati se s ním, poněvadž
nejsou u nás dány pro to základní
podmínky.
Možno také srovnávati s Rumunskem, Jugoslavií
nebo Polskem. Tu se nám řekne: Proč mohou
tyto země o tolik laciněji dovážeti
sem vepřový dobytek? Pánové, půda
venku v těchto zemích nestojí skoro nic,
pozemková renta je nízká, společné
pozemky nesmírně veliké a tamější
zemědělec, i nejmenší, má možnost
zahnati svůj dobytek na jaře na pastvu za minimální
poplatek a ke konci roku dáti výtečný
dobytek do prodeje. Velectění pánové,
vím zajisté, že se mi namítne, proč
bychom to neměli také tak míti. Opatříte-li
mi v této sněmovně většinu, která
nedisponuje jenom hlasy, rukama, nýbrž také
má k ruce materielní peněžní
hodnoty, aby mohla provésti v našich poměrech
totéž, jestliže kromě toho chcete založiti
velkou společnost pro vývoz lidí, aby bylo
pár milionů lidí, o něž je tu
příliš mnoho, vyvezeno do světa, pak
můžeme přejíti k poměrům
rumunským a jugoslávským. Prozatím
je to pro nás nemožno právě bez těchto
základních podmínek. My nemůžeme
přejíti rychle z intensivního provozu k extensivnímu,
aniž bychom nevyvolali pro zemi nejtěžší
sociální nebezpečí. Statisíce
a miliony lidí by bylo bez chleba, statisíce a snad
miliony by rozmnožily armádu nezaměstnaných.
Domnívají-li se pánové, že se
k tomu nemusí přihlížeti, je to jejich
věc.