Posl. Haken: Představila se nám dnes vláda,
která opravdu může uzavírati smlouvu
s vládou Cankovovou, neboť jistě bude tak reakční,
jako jsou známé balkánské vlády.
Představila se nám vláda, o jejímž
prohlášení ani tato sněmovna neuznala
za vhodné promluviti. Známe důvody, které
stranám brání, aby se otevřeně
o svém poměru k vládě Černého
vyslovily. Používáme této příležitosti,
abychom krátce své stanovisko vyjádřili.
Konsolidace hospodářství v Československu
děje se jako ve všech kapitalistických státech
jen na úkor pracující třídy
měst a venkova. Mzdy dělnictva stlačeny v
posledních třech letech pod polovinu. Drahota životních
potřeb a bytů neklesla úměrně
s poklesem mezd, naopak jeví v poslední době
ještě stoupající tendenci. Ani při
stlačení mezd nedosáhlo dělnictvo
plné zaměstnanosti, nýbrž nezaměstnanost
v důsledku rostoucí krise rostla a počet
dělnictva nezaměstnaného se vzmáhá
a rovněž i počet částečně
zaměstnaných roste. Nezaměstnanost jest stálým
úkazem v Československu. Přes to vláda
jde ve vykořisťování pracujících
vrstev tak daleko, že vymáhá na dělnících
daně, zatím co kapitalistům je slevuje. (Výkřiky
na levici.) Daňová soustava, založená
na nepřímých daních a daňovém
přetížení nejchudších vrstev
pracujícího lidu měst i venkova, jak dělníků,
tak i malorolníků i živnostníků,
jest soustavou krajně vykořisťující.
U státních veřejných a jiných
zaměstnanců byla provedena restrikce, zvýšena
výkonnost pracovní, prodloužena pracovní
doba. Švehlova vláda předložila
předlohu o příjmech a služebních
poměrech státních zaměstnanců
a učitelů, která znamená nejen snížení
požitků nižších kategorií,
ale zároveň vládu vysoké byrokracie,
otevřenou cestu libovůli, protekcionářství
a persekuci. Restauraci kapitalismu uskutečňovala
koaliční vláda stále sesilovaným
vykořisťováním pracujících
vrstev měst a venkova, strašným zdaněním
vrstev středních i státních zaměstnanců.
Tato koaliční vláda představuje směr
krajní kapitalistické reakce, směr protilidový,
protisociální a směr reakce kulturní.
Leč složení koalice bylo tak nesourodé,
že docházelo k častým krisím,
které byly řešeny pouze ústupností
socialistických vládních stran, takže
v poslední chvíli nabývala Švehlova
vláda charakteru čím dále reakčnějšího,
protilidovějšího. V koaličních
stranách nahromadila se spousta sporných otázek,
neboť zejména v poslední době Švehlova
odstoupivší vláda koaliční
připravovala celou řadu ohromně důležitých
předloh. Byla to na př. předloha daňové
reformy, stálá cla, státně-zaměstnanecká
předloha, úprava platů duchovních
ze státní pokladny, dalekosáhlé předlohy
vojenské, zvýšený náklad na militarismus,
odnětí volebního práva vojákům,
otázka bytová a stavebního ruchu atd. Všecky
tyto předlohy znamenaly zesílenou reakci kapitalistickou,
všecky tyto předlohy přesahovaly nosnost širokých
mas lidových.
Úřednická vláda bude podle svého
prohlášení dodržovati program staré
koalice, to jest bude pokračovati v upevňování
kapitalismu na úkor pracujících vrstev měst
a venkova, (Výkřiky.) bude opěrným
sloupem hospodářské, sociální
a kulturní reakce.
Už osoba ministerského předsedy Černého
je toho svědectvím. Pan Černý
již jednou byl v čele vlády, pan Černý
již jednou se ukázal dobrým služebníkem
kapitalistické reakce a katem proletariátu. (Souhlas
na lavicích komunistických.) Ministerstvo Černého
má upraviti cestu koaličníkům
k dalším možnostem vládnutí. Ale
již existence úřednické vlády
dokazuje bezradnost a neschopnost koalice, bezradnost a neschopnost
buržoasie k vládnutí.
Znamenala-li koalice Švehlova protilidový reakční
režim, jestliže jsme proti ní z těchto
důvodů vedli ostrý boj, tím ostřeji
budeme potírati úřednickou vládu Černého,
(Potlesk komunistických poslanců.), která
nemá jiného smyslu, než zesílenou reakcí,
zesíleným postupem proti vrstvám pracujícího
lidu upraviti další cestu ke koaličnímu
vládnutí.
Vyzvali jsme socialistické strany, zejména stranu
soc. demokratickou, ke společnému postupu proti
reakčním snahám vlády Černého.
Vyzvali jsme ji k společnému boji proti připravovaným
útokům na dělnickou třídu.
Vedení soc. demokratické strany zamítlo naši
nabídku. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Z toho vidíme, že její
oposiční záchvaty nejsou opravdové,
že jsou jenom komedií (Tak jest! - Výkřiky
komunistických poslanců.), kterou má
býti klamána dělnická veřejnost.
A nám nezbývá nic jiného, než
tuto komedii před širokými masami odkrýti
a vyzvati dělnické massy sociálně
demokratického dělnictva, aby se postavily přes
hlavy svých vůdců a třeba proti jejich
vůli s námi do bojovné fronty proti vzrůstající
kapitalistické reakci. (Potlesk komunistických
poslanců.)
My jsme pevně přesvědčeni, že
massy pracujícího lidu měst a venkova porozumějí
našemu volání po jednotné frontě.
My jsme plně přesvědčeni, že
další útoky měšťácké
vlády přímo na existence chudého lidu
měst a venkova otevrou oči pracujícímu
lidu a že pracující lid přijde k náhledu,
že jediná cesta k osvobození, jediná
cesta k obraně proti těmto útokům
a jediná cesta i pro další boj za požadavky
širokých pracujících vrstev jest jednotná,
spojená, bojovná fronta pracujícího
lidu měst a venkova proti buržoasii, proti kapitalismu.
(Souhlas komunistických poslanců.)
Je zajímavé konstatovati, že se připravuje
v této sněmovně nová konstelace parlamentní.
Nelze přecházeti bez pozornosti chování
se strany ludové, která na Slovensku dělá
nejradikálnější politiku, která
na Slovensku šálí lid nejradikálnějšími
hesly, zatím co v parlamentě upravuje si cestu do
vládní většiny. (Výkřiky
a odpor slovenských ludových poslanců.) Ale
my pozorujeme dále, že i v německém
táboře nastává obrat. My, jak jsme
řekli zde v posledním prohlášení,
nehledíme na tento obrat s kyselostí. Naopak vidíme
tu vyjasnění a třídění
sil. Fakt, že část německé oposice,
že svaz německých stran staví se k nové
vládě sympaticky, že nemá odvahy vystoupiti
proti této úřednické vládě,
vládě, která přece bude znamenati
zesílenější reakci, svědčí
o tom, že si tu němečtí aktivisté
upravují cestu do vládní většiny
a že jako venku, tak i zde v parlamentě nastává
třídní rozložení sil: na jedné
straně kapitalisté, buržoasie a s ní
spojená maloburžoasie, na druhé straně
se vzmáhá silná fronta proletariátu.
(Výkřiky a potlesk poslanců komunistických.)
Na obou stranách bez ohledu na národnostní
rozdíly. Buržoasie bez ohledu na národnostní
rozdíly, při všech nacionálních
štvanicích, které jednotlivé strany
nacionální provádějí ve svých
územích, dovede se spojiti, a uvidíme, že
se spojí ke společnému útoku proti
pracujícím vrstvám. A také dělnické
vrstvy bez ohledu na národnostní příslušnost
musí najíti cestu, aby se proti této spojené
měšťácko-kapitalistické reakci
dovedly slíti v jednotné frontě, poněvadž
jedině tímto způsobem mohou vybojovat nejen
obranný, nýbrž i útočný
boj proti vládnoucí třídě.
(Souhlas a potlesk poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Dále je k
slovu přihlášen pan posl. Pik. Uděluji
mu slovo.
Posl. Pik: Slavná sněmovno! Pan předřečník
apostrofoval ve svém projevu československou sociální
demokracii pro její stanovisko osvědčené
dnes ve sněmovně tím, že nehlasovala
pro zahájení rozpravy o vládním prohlášení
(Výkřiky komunistických poslanců.)
a konečně o tom, že odmítá
souručenství se stranou komunistickou.
K těmto projevům pana posl. Hakena prohlašuji
toto:
Prohlášení vlády zde učiněné
přejímá závazek plniti program dřívější
vlády koaliční a dřívější
koalice parlamentárních stran československých.
Na tomto programu dřívější vlády
součinila také československá sociální
demokracie. Debata o tomto programu byla již v této
sněmovně vykonána a naše strana nepokládá
za účelné, aby debata o této věci
byla opětována. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Prohlášením vlády zabezpečují
se také hlavní body a požadavky, které
zdůrazňuje československá sociální
demokracie. Je to požadavek zákona o podpoře
stavebního ruchu, je to požadavek zákona o
zabezpečení přestárlých, je
to požadavek zákona požitkového pro státní
a veřejné zaměstnance. Tím, že
tato vláda přejímá tyto závazky
a že do svého programu nevložila žádný
z požadavků, které způsobily odstup
koaliční vlády, není příčiny,
aby naše strana hlasovala pro rozpravu, jak zde byla navržena.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Naše strana prohlásila oficielně ze svých
porad v novinách, že si ponechává volnou
ruku a že bude posuzovati tuto vládu podle jejích
činů. (Hluk. - Různé výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Pik (pokračuje): Má-li kdo vinu
na tom, že místo parlamentární vlády
v této sněmovně nastupuje vláda úřednická,
pak spočívá vina na komunistech. Komunisté
se svými 41 pasivními mandáty nemají
žádného významu ve státní
a dělnické politice a komunisté tímto
pasivním stanoviskem umožnili režim vlády
úřednické.
Když bylo po volbách (Výkřiky na
levici. - Předseda zvoní.), byla komunistická
strana pozvána, aby spolupůsobila k vytvoření
vlády dělníků a rolníků.
Komunistická strana tento projekt vlády dělníků
a rolníků odmítla, a přichází-li
nyní se stejným požadavkem, s nabídkou,
pak je to demagogie a komedie. (Výkřiky a odpor
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Pik (pokračuje): Výzva komunistické
strany k součinnosti s ostatními socialistickými
stranami odporuje zásadám, taktice i methodám
téže strany, která zásadně odpírá
jakoukoli činnost na poli positivní politiky. Nynější
výzva komunistické strany není nic více
nežli demagogický tah, není nic více
nežli přání, aby dělnictvo (Výkřiky
u komunistických poslanců.) sociálně
demokratické a dělnictvo ostatních socialistických
stran krylo svými zády pučistickou politiku,
kterou chce prováděti komunistická strana
u nás. (Výkřiky u komunistů.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Pik (pokračuje): Prohlašujeme,
že sociální demokracie na poli parlamentarismu
a demokracie bude bojovati pro požadavky dělnictva
a socialismu a nedá se svésti k tomu, aby dělníci
sociálně-demokratičtí prolévali
krev, zatím co vůdcové komunističtí
schovávají se pod piana a do postele. Hrdinové
rázu Šmerala, kteří lehají
při bouřích do postele, hrdinové rázu
Muny, který utíká pod piano, hrdinové
rázu Zápotockého, který utekl
do zákrytu na letní byt, tito hrdinové nedávají
záruky, že povedou dělnictvo správně.
Dělnictvo vedli by do krveprolití, avšak sami
by se schovali. Z těchto důvodů sociálně
demokratická strana nepůjde na dobrodružné
a romantické akce komunistické strany a v této
sněmovně naše strana svým postupem bude
pracovati pro požadavky dělnictva a pracujícího
lidu. (Výborně! - Potlesk soc. demokratických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Czech. Dávám mu slovo.
Posl. dr Czech (německy): Slavná sněmovno!
Jménem své strany mám učiniti toto
prohlášení:
S dostiučiněním konstatujeme pád Švehlovy
vlády. Její jméno jest co nejúžeji
spiato s nejreakčnějšími opatřeními:
Zákon na ochranu republiky, novela k tiskovému zákonu,
loupež porotních soudů pro politické
delikty, padělání volebního práva.
Zrušením mnoha set školních tříd
krutě zpustošila kulturní život menšin,
svými restrikčními a pozemkovými opatřeními
zničila mnoho desetitisíc proletářských
existencí. Těmito a jinými finančními
a hospodářskými opatřeními
velmi hluboce podryla živobytí obyvatelstva, svou
národní politikou, zvláště však
vydanými jazykovými nařízeními
přivedla národní rozpory obyvatelstva k bodu
varu, poměry v této zemi srazila ve vývoji
o mnoho let nazpět a na konec tím, že nesplnila
slavnostně učiněné sliby, vypálila
si sama na čelo stigma zrušení slova. Lze tedy
jen velmi dobře pochopiti, že pád této
vlády a koaliční soustavy, která s
ní byla stržena a zasažena do srdce, mohl vzbuditi
jen všestranné uspokojení. Že vláda
ztroskotala na svých vlastních hříších
a byla poražena vlastní rukou, musíme pokládati
za potěšitelný příznak. V této
souvislosti musíme ovšem konstatovati zjev, charakteristický
pro úpadek demokracie tohoto státu a pro zhroucení
vládnoucí soustavy, že tato soustava uznala
za nutné odhoditi nyní ještě i poslední
závoj a vedení státu odevzdati byrokracii.
Další vývoj vyžaduje naší
ostražitosti. Brzy se ukáže, zda nynější
změna soustavy není pouhou změnou osob a
zda snad nezůstane při dřívější
proklaté soustavě, která přinesla
tolik neštěstí zemi a jejímu obyvatelstvu.
Velmi brzy se ukáže, zda dosazení nové
vlády, která jest právě tak málo
parlamentní a demokratická jako předchozí,
nemá za účel upraviti pouze cestu pro novou
všenárodní koaliční vládu
a k tomu účelu vyříditi všechna
lidu nepřátelská opatření,
která byla velkými předměty sporu
v koalici, a upraviti půdu pro nové vydání
staré vládní soustavy. (Souhlas na levici.)
Všechny známky svědčí o tomto
úmyslu, který by ovšem musil býti odhalen
před veškerým obyvatelstvem, ukázán
ve své nahotě a co nejostřeji potírán.
Poněvadž se nová vláda považuje
za vykonavatelku vlády staré, převzala její
program, chce dokončiti dílo, které tato
započala a kráčeti v jejích šlépějích,
budeme ovšem proti ní rovněž co nejrozhodněji
bojovati, na což jsme dokonale vyzbrojeni. Budeme bojovati
s velkou vášnivostí, kdybyste se pokusili uskutečniti
starou vládou ohlášené celní
a daňové loupežné tažení
na kapsy obyvatelstva, prodloužiti vojenskou služební
dobu, zvýšiti plat duchovních a ostatní
opatření, nebo sáhnouti na ústavní
práva obyvatelstva nebo dokonce otřásti volebním
právem. Samozřejmě budeme žádati,
abyste urychlili přípravné práce k
uskutečnění sociálního pojištění,
aby byl uskutečněn zákon o důchodech
pro zestárlé, a aby bylo učiněno vše,
čeho třeba k neprodlenému splnění
slova, daného veřejným zaměstnancům,
aby byl co nejrychleji vyřízen stavební a
bytový zákon, a aby ihned byla provedena nejnaléhavější
opatření ke zmírnění nouze
pracujícího obyvatelstva.
Hlavní úkol vlády spatřujeme však
v tom, že ihned podnikne vše, čeho třeba
k ozdravění politického života, a že
pokud možno nejrychleji odstraní zvláště
hořlaviny, které se nahromadily mezi národy
této země za éry staré vlády,
že odklidí jazyková nařízení,
která znamenají kámen úrazu, a že
v duchu návrhů na vyrovnání, které
jsme podali, připraví půdu pro dohodu a dorozumění
národů a pro jejich pokojnou společnou práci.
Ostatně, z kapitalistického rázu nové
vlády vysvítá naše stanovisko samo sebou.
Nemůže to býti nic jiného, než
bojovné stanovisko, právě takové,
jaké jsme zaujali i proti všem dřívějším
vládám tohoto státu. (Souhlas na levici.)
Předseda (zvoní): Pokládám
za svou povinnost upozorniti pány řečníky,
že se odchylují od předmětu, o kterém
jednáme, a prosím, aby se drželi projednávané
věci.
Dalším řečníkem je p. posl. Bolen.
Uděluji mu slovo.
Posl. Bolen: Ctěná sněmovno! Jsem
povinen reagovati na vývody sociálně demokratického
posl. Pika, který opakuje nebo argumentuje proti
straně naší tím, čím argumentovala
před válkou proti sociální demokracii
strana Mladočechů. V tomto případě
možno říci, že čert z nouze mouchy
lapá. Sociální demokracie před válkou,
kdy měla své stanovisko ke třídnímu
státu, k měšťáckému státu,
říkala dělnictvu v Čechách:
"..... bylo by osudným bludem, kdyby se dělnictvo
domnívalo, že obnovení českého
státního práva nebo českého
státu bude znamenati více nežli reformu ústavy,
to je spojení Čech, Moravy a Slezska, dále
ministerstva v Praze, nejvyšší soudní
dvůr, centrální parlament pro země
koruny české, české úřady
atd., ale že to nebude znamenati zároveň reformu
hospodářskou: principy, způsoby výroby
kapitalistické a organisace práce se tím
ani nehne. Obnovení státního práva
hospodářsky prospěje buržoasii. Některý
Mladočech stane se dokonce ministrem, "Národní
Listy" konečně vládním žurnálem.
(Výkřiky.) Kdyby dnes dělnictvo zastavilo
pro tento malý jen krok politický svůj životní
boj za změnu forem výrobních a ekonomických,
jejž musí vésti stejně jako ve státě
rakouském, tak i v příštím státě
českém, kdyby zastavilo svou třídní
organisaci, kdyby zapomnělo, že pracující
lid český je dnes obětí hrabivé
buržoasie, kdyby se dalo do vleku mladočeské
buržoasie, která by v něm viděla ráda
jen své levé křídlo".... Po letech
se tato slova naplnila, československá soc. demokracie
je dnes ne levým, nýbrž pravým křídlem
buržoasie! (Potlesk komunistických poslanců.
Výkřiky soc. demokratických poslanců.)
Sociální demokraté tvrdí proti
nám jako kdysi Mladočeši proti nim, že
naše zásadní oposiční politika
je politikou neplodnou. Sociální demokracie však
pravila před válkou k massám dělníků:
"Naším úkolem je konati vše, čím
společnost k tomuto cíli se blíží,
zabraňovati všemu, co by jej mohlo oddáliti.
Z toho důvodu soc. demokratičtí poslanci,
pokud dnešní třídní stát
trvá, jsou nuceni státi proti každé
jeho vládě jakožto strana zásadně
oposiční a jsou nuceni proti všem měšťáckým
stranám zachovati si úplnou samostatnost. (Výkřiky.)
Podporovati však vládní soustavu, vstoupiti,
třebas na čas, do pevné koalice s měšťáckými
stranami a do přímého spojení s vládou
a tak v třídním státu převzíti
spoluodpovědnost za jeho řízení, to
je u sociální demokracie vyloučeno."
V parlamentu třídního státu je sociální
demokracie stranou zásadně oposiční.
(Předsednictví převzal místopředseda
inž. Dostálek.) Ale od převratu stala se
sociální demokracie stranou koaliční.
Koalice se tomu říkalo, a byla to politická
komedie prvního řádu. (Výkřiky.)
Několik sousedů, kteří nemohou jeden
druhého strpěti a z nichž každý
sleduje jiný cíl a zájem, zapřáhli
do jednoho vozu čili vlastně do vozu p. Ant. Švehly.
Dobrovolně si tyto strany zavěsily náhubek
a zavázaly se, býti k sobě v úloze
hluchoněmých. Tomu říkají:
"společný program".
Voličstvo však tyto lidi nevyslalo do parlamentu,
aby tam mlčeli, nýbrž naopak, aby zde hlasu
svého pro ně mužně pozvedli a zde za
zájmy voličstva mužně a neúnavně
bojovali. (Výkřiky komunistických poslanců.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.)
Vidíme v přítomné době změnu
vlády. Víme, že nebude lépe, než
bylo dosud, že bude dále zejména úmyslem
vlády, aby byl dán roubík utlačovaným
národnostem, zejména slovenským a německým
obvodům. (Výkřiky.) Nic než stesky,
nic než obviňování vlády, nic
než žaloby na bezpráví, řešení
zákonů, na potlačování a skutky
libovůle, nic jiného není slyšeti v
této tak zvané demokratické republice. (Souhlas
komunistických poslanců.)
Velký je počet národů, který
zde obývá, ale jediný z nich neprojevil spokojenost
s nynějšími poměry a vládou.
Všude je nespokojenost, všude jen hlas zklamaných
nadějí, všude trpkost a touha po brzkém
vysvobození. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Nám nejde a nemůže jíti o žádný
politický čachr jako vládním socialistům
(Výkřiky.) a agrárníkům,
národním demokratům a klerikálům.
Nám jde v prvé řadě o propagandu našich
ideí, našich zásad, nám jde o to, abychom
nové tisíce českých, slovenských,
německých, maďarských, rumunských
a polských chudáků v této republice
probudili k třídnímu vědomí
(Potlesk komunistických poslanců.), o to,
abychom celému světu ukázali, že i v
Československé republice, prý v demokratické
a spravované humanisty, jsou již nepřehledné
řady lidí, jimž v tom dnešním společenském
řádu je strašlivě ouzko, a kteří
pracují a chtějí pracovati k tomu, aby bylo
jinak a lépe. Víme, že tímto parlamentem
spaseni nebudeme (Výkřiky.), poněvadž
on není skutečným zastupitelstvem lidu. My
chceme míti lidi na místě, kde pro slovo
pravdy člověka nemohou zatknouti a měsíce
žalářovati, aby odtud bylo mluveno k lidu v
celé republice a aby zde naši zástupci byli
metlou a živým svědomím bohatých
a jejich pomocníků. Parlament je pro nás
pouhým prostředkem v třídním
boji. Čím více tento parlament bude zmítán
stranickými různicemi, čím více
důstojnosti, vlivu a síly pozbude, tím lépe
pro v třídní dělnické hnutí,
tím dříve dospěje se ku přesvědčení,
že nynější systém je zkázonosný
a neudržitelný.
My nemůžeme a nebudeme nikdy hráti v parlamentě
roli otroků měšťanské vlády,
ani nebudeme pohůnky bohatých, ani mlčícími
mameluky, ale drsnou pravdu řekneme vládnoucím
přímo do očí.
Kam by nás dovedla politika umírněnosti,
státnické rozvážnosti a poddajnosti,
t. j. politika oportunistická, zkusili jsme s dostatek
od převratu až do prosince 1920. Není nic horšího
v boji, nežli když vojska vedou generálové
smlouvaví, bojácní, nestateční.
Tu jen podlamuje se síla vojska. Nevzchopí-li se
vojsko včas a nevyžene nestatečné generály,
přijde jeho porážka.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana řečníka, aby mluvil
k věci.
Posl. Bolen (pokračuje): Víme, že
dnešní společenský řád
je peklem a šílenstvím a že je nutno něco
více než parlamentní boj, aby dělník
nebyl tažným dobytkem, který za všechno
je bit a hladem týrán. Snad se podaří
v dohledné době této vládě
uspořádati cestu ľudovcům a také
německým aktivistům, aby vstoupili do vlády.
Včera požádali nás němečtí
nacionálové, abychom spolupodepsali návrh
na vyslovení nedůvěry vládě.
Dnešního dne však sdělili, že němečtí
agrárníci, němečtí klerikálové,
hakenkreuzleři a němečtí nacionální
socialisté odepřeli podepsati. To znamená,
že už je z poloviny ruka v rukávě. Buržoasie
bez rozdílu národnostního, politického
a náboženského přesvědčení
spojuje se za tím účelem, aby uvalila nová
velká břemena na všechen pracující
lid. Jde o to, aby berní šroub, který byl už
tak nestydatým za Rakouska, byl ještě nestydatějším
v tomto tak zvaném demokratickém státě.
My nedáme se nikterak těmito politickými
komediemi másti a zůstaneme chladnými. Ohradíme
se pevně v ohradu třídního vědomí
a nedáme se vylákati ani sliby, ani hrozbami, ani
lstí, ani násilím. O zdi tohoto hradu, o
třídní hnutí dělnické
rozbije se ještě mnohá většina
a mnohá ještě měšťácká
vláda. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní).
Dalším řečníkem je pan posl.
dr Keibl. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Keibl (německy): Slavná sněmovno!
Vláda Švehlova zmizela v propasti zapomnění
a minulosti dříve, než jsme si to představovali.
Věc přišla úplně neočekávaně.
Jednoho dne byla veřejnost překvapena zprávou,
že místo Švehlovy vlády nastoupí
úřednická. (Různé výkřiky
na levici.) Pojem úřednické vlády
pochází ze starého Rakouska. Není
to vlastně zařízení demokratické,
neboť úřednická vláda jest možna
jen tehdy, má-li za sebou ještě vyšší
moc... (Hluk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Keibl (pokračuje)... vyšší
moc, než jakou může představovati sněmovna,
něco, co v nejlepším případě
bylo možno v monarchii. Že něco takového
jest vůbec možno v republice, jest příznačné
pro zdejší poměry, jež v nejlepším
případě lze nazvati "lžidemokracií".
Než vláda jest zde a musíme k ní zaujmouti
stanovisko. (Trvalý hluk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. dr Keibl (pokračuje): Pan Černý
není pro nás již neznámou osobou.
Známe ho z dřívější doby,
kdy byl jednou ministrem vnitra ve vládě Benešově
a později sám jako předseda vlády
vládu řídil a vedl. A právě
za jeho vlády... (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Mikulíčka o
klid. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Posl. dr Keibl (pokračuje):... staly se věci,
z nichž by se parlamentní vláda nechtěla
zodpovídati. Mohu konstatovati, že na jeho rukou lpí
německá krev. Někdejší události
v Teplicích, Ústí nad Labem, Chebu a Kraslicích
staly se pod jeho záštitou, on neučinil nic,
aby vinníci byli zjištěni. Tehdejší
padlé oběti - řekl bych - zcela nestydaté
policejní moci - jsou dnes ještě nepomstěny...
(Hluk.)