Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
119. Návrh posl. Hodiny, dr Spiny, Platzera, Weissera a
spol. o ochranných opatřeních pro lnářství.
145. Návrh posl. Netolického, Srby, Adámka,
Pekárka, inž. Nováka a druhů ohledně
rychlé pomoci krajům v povodí Labe na českém
východě živelní povodní poškozeným.
Místopředseda inž. Dostálek: Výboru
imunitnímu přikazuji žádosti:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Žádosti:
zem. trest. soudu v Brně ze dne 24. února 1926,
č. T1 I 24/25/48, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Sterna pro zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky a §u 8 tr. zák.,
jichž se dopustil článkem "Rok po smrti
Leninově", uveřejněným v časopise
"Pravda" dne 21. ledna 1925 (č. J 103-II),
okr. soudu v Č. Krumlově ze dne 24. února
1926, č. To 39/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Hirschla pro přestupek §u 4, č.
1 a 2 zákona o útisku a přestupek podle §u
3 zákona shromažďovacího a přestupek
podle §u 312 tr. zák. (č. J 104-H),
zem. soudu v Opavě ze dne 12. února 1926, č.
Tk IX 164/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Schollicha pro přečin rušení
obecného míru podle §u 14, č. 1 zákona
na ochranu republiky, spáchaný výrokem na
schůzi dne 12. listopadu 1925 v Opavě (č.
J 105-II),
sedrie v Báňské Bystřici ze dne 9.
února 1926, č. T1 X 44/25, předloženou
hlav. stát. zastupitelstvím v Bratislavě
ze dne 25. února 1926, č. 2898/26, za souhlas s
trest. stíháním posl. Petroviče
pro přečin pomluvy podle §u 1, §u
3, odst. II, č. 1 zák. čl. XLI z r. 1914,
spáchaný článkem "Ignorácia,
zlomyselnost či protistátné smýšlenie"
uveřejněným v časopise "Pluh"
ze dne 10. července 1925 (č. J 106-II)"
okr. soudu pro přestupky v Praze ze dne 16. února
1926, č. T IV 1242/25, za souhlas s trest. stíháním
posl. Tayerle pro přestupek podle §u 1 zákona
ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. (č. J
107-II),
soudní stolice v Hustu ze dne 23. února 1926, č.
Nt IlI 111/26, předloženou hlav. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 27. února 1926, č.
3072/26, za souhlas s trest. stíháním posl.
dr Korlátha pro přečin rušení
obecného míru podle §u 14, č. 3 zákona
na ochranu republiky, jehož,se dopustil řečí
na schůzi dne 23. července 1925 v Tiačevě
(č. J 108-II),
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 25. února
1926, č. T1 172/25, za souhlas s trest. stíháním
posl. Knirsche pro přečin proti bezpečnosti
cti tiskem ca dr Reinisch (č. J 109-II),
zem. trest. soudu v Praze ze dne 27. února 1926, č.
Tk XIX 1677/26, za souhlas s trest. stíháním
posl. Zápotockého pro přečin
podle §u 303 tr. zák., spáchaný výrokem
na schůzi dne 11. prosince 1925 ve Slaném (č.
J 110-II),
Místopředseda inž. Dostálek:
Přikazuji výborům soc.-politickému,
rozpočtovému, zahraničnímu
a ústavně-právnímu:
118. Vládní návrh zákona o převzetí
a přiznání odpočivných a zaopatřovacích
požitků v souvislosti s pensijními úmluvami
sjednanými v Římě dne 6. dubna 1922
a ve Vídni dne 30. listopadu 1923.
Konstatuji, že sněmovna je schopna se usnášeti,
a navrhuji, aby byly jmenovaným výborům k
podání zprávy o tomto vládním
návrhu uloženy lhůty 5denní.
Kdo souhlasí s navrženými lhůtami, prosím,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Lhůty jsou přijaty.
Přistoupíme k projednávání
pořadu schůze, a to nejprve k odst. 1, jímž
je:
1. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu (tisk 10) zákona,
jimž se prodlužuje účinnost zákona
ze dne 8. února 1922, č. 50 Sb. z. a n., o obmezení
působnosti porot na Podkarpatské Rusi (tisk 16).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
je p. posl. dr Králík. Uděluji mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr Králík: Slavná
sněmovno! Podle usnesení ústavně-právního
výboru předkládá se vám ke
schválení návrh zákona, jímž
má býti omezena působnost porot na Podkarpatské
Rusi na dobu 2 let, t. j. do 31. prosince 1927.
Podle tohoto vládního návrhu má býti
z působnosti porot vyňato projednávání
zločinů vraždy podle §u 278 uh. trest.
zák., zabití podle §§ů 279 a 280,
odložení neb opuštění dítěte
podle §u 287, odst. 2. a 3., těžké poškození
na těle, které způsobilo smrt podle §§ů
306 a 309, zločin proti veřejnému zdravotnictví
v případech §u 315, loupež dítěte
v případech §§ů 318 a 319, poškození
osobní svobody podle §§ů 324 a 325, loupež
v případech §§ů 344, 345 a 349,
žhářství podle §§ů
422, 423 a 424, nebezpečné poškození
veřejných dopravních prostředků
podle §§ů 346 a 444 a podplácení
podle §u 469 v těch případech, když
v obžalovacím návrhu je navrhován trest
pouze na svobodě. V ostatních případech,
když je navrhován trest smrti, má býti
podle návrhu zákona delegován porotní
soud jiný, pravidelně v obvodu soudní tabule
v Košicích, kamž přináleží
sborové soudy v Podkarpatské Rusi.
Jak viděti z uvedeného výpočtu deliktů,
jichž stíhání má býti
odňato působnosti soudů porotních
a svěřeno projednávání t. zv.
náhradním porotám, to je čtyřčlennému
senátu, jde o stíhání zločinů
sprostých a zase jen v tom případě.
zní-li obžalovací návrh na trest na
svobodě. Nedotýká se nijak deliktů
politických, jichž projednávání
i nadále zůstává vyhrazeno soudům
porotním.
Aby nevzniklo nedorozumění, podotýkám,
že při hlasování porotního senátu,
který je čtyřčlenný, při
rovnosti hlasů rozhoduje vždy mínění
pro obžalovaného příznivější
a z toho je vidno, že je tu zachována nejen zásada
demokracie, nýbrž i humanity. Jak je vám jistě
známo, jsou na Podkarpatské Rusi 3 sborové
soudy: v Berebově, Hustu a Užhorodu, které
s výjimkou berehovského, jsou naprosto nedostatečně
vybaveny a nevybovují potřebám na sborové
soudy kladeným. Náhradních místností,
kde by mohla býti porotní líčení
konána, není.
Jediné město Berehovo má řádnou
budovu sborového soudu. Avšak tam nedaly by se projednati
veškeré případy, které dle tohoto
návrhu mají býti vyňaty z kompetence
soudů porotních. Případů těchto
bylo na Podkarpatské Rusi v I. pololetí 1925 celkem
40. Uvážíme-li, že porotní jednání
trvá obyčejně řadu dní, vidíme,
že by nebylo fysicky naprosto možno tyto úkoly
zdolati jedinému porotnímu soudu. (Posl. dr Gáti:
Vy tomu sám nevěříte!) Pane doktore,
já nejsem zvyklý lháti, odtud jsem nikdy
nelhal a také nikdy nebudu!
Závada nedostatku dostatečných místností
sborových soudů bude v brzku odstraněna.
Se stavbou sborového soudu v Užhorodě bylo
již započato a proto také návrh zákona
zní pouze na dobu dvou let.
Dosavadní praktikování tohoto zákona
nenarazilo dosud na žádný odpor, naopak zákon
v praksi se velice osvědčil, trestní řízení
v těchto věcech bylo urychleno tak, že v obžalobách
se rozhoduje pravidelně v době nejkratší,
trestní řízení se zbytečně
neprotahuje a nikdy ani v tisku nebylo námitek proti soudům
zákon tento provádějícím a
myslím, že nebude námitek ani zde ve sněmovně
samé.
Z těchto důvodů navrhuji jménem ústavněprávního
výboru, aby vládní návrh zákona,
kterým se platnost zákona ze dne 8. února
1922, č. 50 Sb. z. a n., o omezení působnosti
porot na Podkarpatské Rusi prodlužuje do 31. prosince
1927, byl slavnou sněmovnou přijat ve znění
navrhovaném. (Souhlas.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
K rozpravě o této osnově, a to "proti",
jsou přihlášeni dosud jako řečníci
pp. posl. dr Gáti, dr Koberg, de Witte
nebo Kaufmann, Koczor, Bolen.
Dříve než udělím slovo prvnímu
z nich, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby
lhůta pro jednoho řečníka byla stanovena
20 minutami. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Lhůta je tedy stanovena 20 minutami.
Uděluji slovo prvnímu řečníkovi,
panu posl. dr Gátimu.
Posl. dr Gáti: Slavná sněmovno!
Podkarpatským Rusínům přináležejí
podle st.-germainské mírové smlouvy a podle
ústavní listiny od prvního momentu, kdy byla
Podkarpatská Rus k Československé republice
přičleněna, určitá kodifikovaná
práva, ale buržoasní vláda po dobu celých
7 let znemožnila uplatnění těchto
práv. Dokonce jde tato buržoasní vláda
i dále; prodloužením platnosti zákona
o omezení působnosti porot na Podkarpatské
Rusi na další jeden rok má býti obyvatelstvo
tak zvané, ačkoliv to zni jako výsměch,
autonomní Podkarpatské Rusi zbaveno i těch
práv, jichž požívají všichni
ostatní obyvatelé této republiky, t. j. působení
porot.
Zdá se, že ono jméno "autonomní"
bude skutečně místným pro Podkarpatskou
Rus, neboť již máme dosti zákonů
specielně pro Podkarpatskou Rus šitých. Vláda
této republiky uráží a bije ve tvář
celou řadu prav občanských zaručených
ústavní listinou tohoto státu, zákony
a nařízeními nyní vydávanými.
Všechny tyto zákony a nařízení
mají stejný cynický počátek:
"Autonomní sněm Podkarpatské Rusi dosud
jinak nerozhodl." Ovšem vpravdě na vypsání
voleb do autonomního sejmu Podkarpatské Rusi ještě
ani ve snu vláda nepomyslila.
Stejný políček Podkarpatské Rusi obsahuje
právě vydané jazykové nařízení.
Uznává sice, že řešení problému
jazykového spadá do kompetence sejmu, v dalším
poutá však jazyková práva menšin
v zájmu centralismu a národnostní útisk
řeší jednotně pro celou republiku. Charakteristické
je, že sama neznámá, nečinná
a lovální soukromá společnost,
Správa Centrální Ruské Národní
Rady usnesla se ve svém zasedání dne 8. února
1926 k jazykovému zákonu vydanému vládou
dne 3. února 1926 na této odpovědi: že
zmíněným vládním zákonem
byla porušena autonomní práva podkarpatoruského
národa, zabezpečená mu mezinárodně
smlouvou saint-germainskou a základními ústavními
zákony a rovněž i prvním. generálním
statutem ze dne 18. listopadu 1919, a to jak v poměru materielně-meritor
ním. tak i ve smyslu formálním, neboť
v meritorním poměru karpatoruskému jazyku
byla ponechána jen velice omezená práva ve
vnějším styku se stranami v těch případech.
když strany budou se obraceti rusky, jinak byl však
zaveden československý jazyk jako všeobecně
povinný, a to jako výhradně povinný
ve vnitřní službě, ve vnitřním
jednání s úřady, dokonce s těmi
které se nacházejí na území
Podkarpatské Rusi, nevyjímaje ani autonomních
institucí karpatoruských a nevylučuje ani
představitele Podkarpatské Rusi, guvernéra.
Zmíněným zákonem byl karpatoruský
národ ještě více omezen v těch
málo jazykových právech, která byla
praksí ponechána z moci nevyhnutelnosti a z moci
platných zákonů.
Elementární podmínkou a vnějším
znakem autonomie území jeví se právo
prvého řádu i povinný nikoli fakultativní
charakter ruského jazyka ve školách a ve všech
úřadech. V tomtéž smyslu byla i dána
práva ruskému jazyku prvním generálním
statutem, který ustanovuje, že ruský jazyk
je všeobecně úředním jazykem
na Podkarpatské Rusi. Nově vydaný jazykový
zákon pokládá ruský jazyk za trpěný
jazyk menšin a přiznal mu pouze fakultativní
práva ve vnějším styku se stranami,
zatím co ruskému jazyku v souhlase se zásadou,
na které byla Podkarpatská Rus připojena
a v tom smyslu ustanovených zákonů o konstituci,
musí býti na Podkarpatské Rusi ponechána
práva státního jazyka atd.
Podle našeho mínění vláda není
nijak oprávněna vydávati nařízení,
odporující ustanovením ústavní
listiny. Nemá žádného práva rozhodovati
v otázce jazykové na Podkarpatské Rusi. Není
oprávněna nadřizovati jazyk český
- na Podkarpatské Rusi jazyk menšinový - nad
jazyk rusínský - ukrajinský. Proto trváme
na svém tvrzení, že jazykové nařízení
na Podkarpatské Rusi je protizákonné a tudíž
neplatné. (Tak jest! - Výkřiky
posl. Šafranka a Sedorjaka.)
Povinností vlády jest okamžitě vypsati
volby do sejmu Podkarpatské Rusi a přenechati mu,
aby rozhodl samostatně o otázce jazykové
na Podkarpatské Rusi. Do doby, dokud tomuto svrchovaně
oprávněnému požadavku Podkarpatské
Rusi vláda nevyhoví, odmítáme co nejrozhodněji
všechny nemožné zákony druhu jazykového
nařízení a zákona o omezení
činnosti porot.
Když tento, pro náš lid tak hanlivý zákon
v r. 1922 byl poprvé přijat poslaneckou sněmovnou,
neměla zde Podkarpatská Rus ještě svých
zástupců. Zákon čís. 258 z
r. 1923 pak prodloužil platnost původního zákona
na další dva roky, t. j. do konce minulého
roku. To stalo se opět v době, kdy Podkarpatská
Rus neměla zde žádného zástupce.
Dnes, kdy po třetí má býti prodloužen
tento zákon a našemu lidu má se dostati pohany
v té formě, že není způsobilý
funkci porotců zastávati, po prvé se nám
dostává možnosti jménem podkarpatoruského
lidu protestovati proti oklešťování jeho
práv, proti tomuto způsobu vládnutí,
jimž dobrovolně se připojivší lid
je ve svých právech zkracován. Obyvatelstvo
Podkarpatské Rusi bez rozdílu politických
stran přibíjí na pranýř onu
smutnou skutečnost, že volebním švindlem
sem se vloudivší nově zvolený dr Králík
vzal na sebe katovský úkol zpravodaje tohoto
zákona. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Také užhorodský hlavní
služný ve svých kortešiadách sliboval
po podkarpatoruských vsích hory doly, pole atd.
Ale prohlašuji, že kdyby byl býval vyprávěl
svým voličům to, co o nich tvrdil v ústavně-právním
výboru, že totiž podkarpatoruský lid je
negramotný, neschopný k úkolům porotců,
nevědomý a z toho důvodu že mu nelze
vrátiti právo na porotní soudnictví,
jeho vlastní voličstvo by jej z jeho schůzí
vyhnalo a z vesnic vymrskalo.
Ohrazuji se proti návrhu zákona jménem veškerého
lidu podkarpatoruského, a to i jménem agrárních
voličů. Pochyboval li by někdo o tom, že
by agrární voliči k mému protestu
se připojili, nabídl bych, aby hlasováním
lidu bylo rozhodnuto o tom, zda si lid přeje porot či
ne; nepřeje-li si, aby měl alespoň tolik
práva, kolik má lid v sousedním Slovensku.
Tento Králík hned při svém
prvém vystoupení hanobí lid, jehož jménem
má zde seděti, a pracuje v zájmu utiskovatelů
lidu. (Tak jest!) Stejné zrady na svém lidu
dopustil by se každý koaliční poslanec
z Podkarpatské Rusi, jenž by pro tento zákon
hlasoval, ale ani jeden nedopustil se té špatnosti
a cynické zrady, aby se podjal úkolu zpravodaje.
(Tak jest!)
Tato hana nemůže (Výkřiky. -
Místopředseda inž, Dostálek zvoní.)
a nebude smyta poukazováním na nezkušenost
a naivnost Králíka a i jeho voličstvo
vyvodí z této trapné a zahanbující
činnosti pana "ablegáta" příslušné
důsledky.
Nespravedlnost zákona cítí i sama koalice,
a nejvíce poslanci koaliční z Podkarpatské
Rusi bojí se hlasovati ze strachu před soudem národa.
Proto i v podkarpatoruské šestce, kde je zastoupena
jen menšina karpatoruského národa, vyslovili
se poslanci proti zákonu a udělali na rozkaz vlády
kompromis v tom smyslu, že zákon bude míti
platnost toliko pro jeden rok.
Ale ani tento špinavý kompromis nic nezmění
na skutečnosti. Je-li zákon hanebný při
platnosti na dva roky, je hanebný i s platností
pro jeden rok. (Tak jest!) Neboť, jak známo,
má vláda možnost - a že jí užije,
je více než pravděpodobno - prodloužiti
platnost tohoto monstrósního zákona i na
další rok.
Upozorňuji na to, že osnova tisk 10 a 16 byla sněmovně
předložena se zkráceným odůvodněním
a ne ve znění původním, jak bylo Králíkem
čteno v ústavně-právním
výboru, a to proto, že proti naivnímu povídání
Králíkovu kromě mne a oposičních
členů i koaliční poslanci Hajn
a Meissner poukázali na nemožnost takového
odůvodnění. A proto také usnesl se
výbor na zpracování méně urážlivého
a méně průhledného odůvodnění.
(Posl. Mikulíček: Pan Králík byl
tak zvyklý jednati v Užhorodě! - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Mikulíčka, aby zachoval
klid. (Posl. Mikulíček ke zpravodaji posl. dr
Králíkovi: Sami jste kradli, jedna radost!)
Posl. dr Gáti (pokračuje): Onen návrh
pak byl opřen o tvrzení, že není vhodných
místností, zatím co v Beregszászu
jest justiční palác, v Užhorodě
a v Hustu se dostavuje justiční palác, a
i dnes na známé monstrprocesy s 50 až 80 obžalovanými
- samozřejmě komunistickými - se místnost
vždy našla.
K tak bezpodstatnému odůvodnění přidal
pan Králík svoje ubohá slova hany
a potupení karpatoruského lidu.
Tedy maďarský sedlák ze Slovenska je vyspělejším
než onen z Podkarpatské Rusi, rovněž i
Rusín z Prešovska je kultivovanějším
než náš marmarošský Rusín?
(Výkřiky.) Bojí se snad koalice, že
by lidový soud odsuzoval ty, kteří dnes péčí
státních zastupitelství se před soud
nedostanou?
Takový švindl a zneužití úřední
moci se strany hlavního slúžného pana
Králíka ve věci dobroňských
a urbariálních lesů by lid dovedl odsouditi,
i když ministerstvo zemědělství šikovně
věc tutlá.
Z vládního návrhu konstatuji, že obyvatel
Podkarpatské Rusi jen v jednom případě
se může dostati před porotu za zločin
v Podkarpatské Rusi spáchaný, a to, když
za vraždu naň čeká šibenice. Ale
ani tehdy se nedostane před karpatoruskou porotu, nýbrž
před porotu cizí. Tedy jen ve znamení šibenice
má náš národ podkarpatoruský
nárok na poroty. Náš lid ví, že
od roku 1897 byly v proklaté feudální Maďarii
zavedeny pro veškeren lid, i ten náš rusínský,
porotní soudy, třebaže ne tou měrou,
jak by si lid byl přál, ale přece je příznačným,
že pro tyto delikty byly spojeny poroty a státní
vězení a že královské Maďarsko
bylo vůči lidu někdy demokratičtější,
než Československá republika, jež mu právo
na poroty béře vůbec. To ovšem nezkušený
pan Králík, jenž o zákonech toho
ještě mnoho neví, nemůže tak dobře
věděti jako my, kteří tento rozdíl
můžeme posouditi, a proto se též silně
ohrazujeme.
Podle odůvodňovací zprávy se v trestních
věcech, uvedených v §u 15, odst. 1, I, čís.
6 až 16 zák. čl. XXXIV z r. 1897, prakse soudu
dobře osvědčila. My máme jiné
zkušenosti. Právnické mínění
o přísežném soudu může býti
sice různé, jisto však je, že omyly přísedících
porot jsou často spravedlivější, než
paragrafy, nehledě vůbec k tomu, že předseda
soudu má vždy plnou možnost chyby porotců
opraviti. Osnova zákona nemluví vůbec o čís.
1 až 5 citovaného maďarského zákona,
to jest o případech, které toho času
také spadaly pod porotu, ale od doby uplatnění
zákona na ochranu republiky jsou prostými trestními
soudními případy, nikoliv případy
politickými.
Tak na př. za platnosti maďarského zákona
byly velezráda a pobuřování typickými
činy politickými a také pro tyto delikty
porotou odsouzené osoby požívaly práv
politických vězňů. Kdo v zájmu
utiskovaných národů či tříd
bojuje proti nynějšímu režimu, ví
velmi dobře, že zákon na ochranu republiky
nebyl sdělán pro ochranu státu nýbrž
k ochraně kapitalistického systému a dnešní
vládní soustavy. Není mým úkolem
zabývati se zde kritikou zákona na ochranu republiky,
musím však o něm mluviti proto, že ve
starém Maďarsku pro tyto delikty byly spojeny poroty
a státní vězení. Dnešní
demokratický režim dává však možnost
takové Tausiky a tisíce jiných komunistů
souditi trestními soudy a zavírati do společných
kobek se zloději a vrahy v trestnických oblecích.
(Hluk. - Výkřiky komunistických.
poslanců: Hanba! - Místopředseda inž.
Dostálek zvoní.)
My v Podkarpatské Rusi učíme se na vlastní
kůži marxismu, neboť policie, státní
návladnictví a četnictvo je vysloveným
orgánem buržoasie, neslouží nikterak svým
ideálním zájmům, nýbrž
vysloveně zájmům soukromého vlastnictví
a kapitalistického režimu. (Hluk. - Výkřiky.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.) Spravedlivost je třídní,
třídně jsou dělány zákony
a třídně slouží soudci. U nás
10 defraudantů spíše a dříve
dostane se na svobodu než jeden poctivý, za své
právo bojující dělník. (Hluk
a výkřiky komunistických poslanců.)
U nás vůle lidu, ani v té slabé
formě poroty, nesmí dojíti výrazu.
(Hluk. - Výkřiky. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.)
Máme v Beregszászu jeden moderní soudní
palác, postavený ještě starou maďarskou
vládou. (Hluk. - Výkřiky posl.
Mondoka.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Volám pana posl. Mondoka k pořádku.
(Hluk. - Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Pana posl. Mikulíčka volám k pořádku.
(Trvalý hluk. - Výkřiky
komunistických poslanců. - Výkřiky
posl. Mondoka.)
Pana posl. Mondoka volám po druhé k pořádku.
(Hluk neustává. - Opětovně
výkřiky posl. Mondoka. - Místopředseda
inž. Dostálek zvoní.)