Paní a pánové! Je zjevno dnes - a to také
potvrzuje i další průběh penězokazecké
aféry, který se přenáší
i na půdu rakouskou, kde je do ní zapleten pan Rintelen
- že zde bylo soustavné a organisované spiknutí
proti Československé republice. Kunfi sám
ve svém článku v to přiznává
a praví, že jediným a skutečným
nepřítelem fašistického Maďarska
zůstalo Československo, jediná moc Malé
Dohody, která není bezprostředně vázána
při své volnosti pohybu žádnou ozbrojenou
mocí. Při tom vychází na jevo ještě
jedna pikanterie. Maďarsko už loňského
roku počalo stíhati některé maďarské
politiky pro penězokazectví, ale zajímavou
formou, totiž, že členy bývalé
vlády maďarské stíhá za hranicemi
žádostmi o vydání a zatykači
za to, že v době, kdy byli ve vládě,
tiskli potřebné papírové bankovky.
Takové penězokazectví je dnes v Maďarsku
stíháno.
Myslím, že k tomu, co Kunfi konstatuje, není
třeba již ničeho přičiňovati.
Habsburkové znovu dali Evropě na jevo, jaký
nebezpečný a zločinný je to rod. Pohříchu
nestalo se ještě vše, čeho bylo třeba,
aby cizina tento rod, který po staletí ovládal
náš národ, poznala. A bylo by úkolem
historiků, aby použili právě této
čtvrté výpravy Habsburků k odhalení
ohavných a zločinů plných dějin
tohoto mravně i fysicky zvrhlého rodu. Jsem jistě
dalek toho, abych bral Hohenzollerny v ochranu, ale tolik musím
říci, že Hohenzollernové aspoň
na venek nesou svůj osud mnohem mužněji než
Habsburkové, naplňující celý
svět svým kňouráním a obcházející
v honbě za dosažením trůnu jako pouliční
lupiči celou Evropou. (Souhlas.)
Nyní několik slov k charakteristice celé
aféry. Poslední dobou se mnoho mluvilo o krisi demokracie.
Politikové a státovědci zabývající
se tímto problémem docházejí k názoru,
že vlastně nelze mluviti o krisi demokracie snad o
krisi parlamentarismu - ale myslím, že my můžeme
obrátiti hrot a říci naopak, že není
třeba mluviti tentokráte o krisi demokracie, že
tu máme v maďarské aféře, jako
v celé řadě jiných zjevů poslední
doby, co činiti s velikou a těžkou krisí
absolutismu, s velikou a těžkou krisí monarchismu
a všech těch reakčních mocností,
které se nesmířily s osudovým rozhodnutím
světové války, a snaží se je
změniti.
Abolutismus nebyl světovou válkou a mírovými
smlouvami zcela dobit. Nikdo neměl přirozeně
sílu, aby vypudil absolutistické choutky z hlav
lidí, kteří si jiné vládní
soustavy nepřejí nebo ani nedovedou představiti.
Vidíme, že znovuvzkříšení
absolutismu se objevuje právě v zemích, které
mají mezi evropskými státy nejvíce
analfabetů. Je to Španělsko se svými
60% analfabetů, je to Rusko, kde podle posledních
přístupných statistik neumělo čísti
a psáti 70 mužů a 90% žen, je to Maďarsko,
kde je asi 40% analfabetů, je to Italie, která jich
má 55%. Opírají se tedy posice diktátorů
v Evropě všude o nejtemnější kraje,
o lid negramotný, o nevědomost. Tam, kde je vybudováno
lidové vzdělání, není pro diktátorské
snahy půdy, tam je smysl pro demokracii.
Řekl jsem, že jde o krisi absolutismu a chci to několika
slovy doložiti. Světová válka rozbila
tři absolutistická imperia v Evropě. Je přirozeno,
že poražení nesou trpce svůj osud. Nejtíže
jej ovšem nesou ti, kteří se nejvíce
o propuknutí světové války zasloužili,
a to byli šlechticové maďarští. Bylo
velkou nespravedlností dějin, že při
mírových smlouvách se na tyto vlastní
původce propuknutí světové války
zapomnělo, ba že s nimi bylo jednáno v rukavičkách
a že převládaly pocity sentimentality nad pohromou
starých maďarských šlechtických
rodů. Mluvilo-li se ke konci války o světovém
soudu nad císařem Vilémem, pak se mělo
mluviti také o světovém soudu nad Habsburky,
ale také nad jich hlavními pomahači a našeptávači,
nad maďarskými šlechtici.
Dohodové státy obrátily všechno své
nepřátelství ve světové válce
proti Německu a proti Vilémovi. Je známo
z pamětí našeho pana presidenta, co mu dalo
práce, než přesvědčil Dohodu,
že nejen Německo a Vilém, ale také Rakousko
a František Josef jsou vinníky světové
války. Bylo třeba rozsáhlé propagandy,
než se podařilo aspoň vedoucím státníkům
vštípiti trochu tohoto přesvědčení.
Zatím světová válka skončila
a nezbylo už času upozorniti ještě dohodové
státy, že z viny Rakousko-Uherska na světové
válce má vedle Habsburků největší
podíl maďarská šlechta, která konflikt
se Srbskem v roce 1914 vehnala do takových krajností
z pouhých svých zištných obav před
konkurencí srbského zemědělství.
A na této aféře vidíme právě,
jak ruku v ruce spolupracovali Habsburk a maďarský
šlechtic.
Slavná sněmovno! Krisi absolutismu vidím
mimo jiné v této zoufalé a žalostné
roli, hrané nyní Habsburky, tímto rodem,
nad jehož říší kdysi slunce nezapadalo
a před kterým se častokráte chvěla
Evropa. Habsburkové vidí, že jejich sen o obnově
habsburského trůnu mizí v dáli, a
toto vědomí je vede k činům a zločinům,
jež jsou jen důsledky smrtelné krise. Něco
obdobného vidíme dnes v Německu, kde se vede
veliký boj pro a proti odškodnění svržených
německých knížat a císařů.
Nemůže býti horšího zjevu úpadku
absolutismu, než jsou ony metresy bývalých
panovníků, jež se nyní domáhají
na německé republice odškodnění
za nesplněné povinnosti svých královských
a knížecích kavalírů. (Souhlas.)
Nestoudnost německých panovníků
šla až tak daleko, že připustili vznesení
těchto nároků a že je bez jakýchkoli
skrupulí podporují. Nemůže býti
jistě případnějšího znamení
krise mezi pozůstalými povaleného absolutismu.
Ale také ty hromy, kterými blýskal šéf
italského fašismu nad Brennerem, byly podle všeho
zdání jen parádním ohňostrojem
nad hlavami nacionální Italie, které měly
zakrýti úpadek a krisi, ve které je italský
fašismus. Měla to býti náhražka
za velké činy, které fašisté
slibovali a jimiž opodstatňovali svou krvavou barbarskou
diktátorskou politiku. Nedovedli dáti Italii všech
těch slibovaných nových území,
vidí, že nebudou moci vytvořiti ono vybájené
nové římské imperium, kterým
opájeli italskou veřejnost. Taková diktatura,
jakou provádí fašismus nad Itálií,
vyžaduje, aby dokázala také něco jiného,
než je to, čím se dosud chlubila. Svoje násilnosti,
páchané na německé menšině
v Tyrolích, chce italský fašismus omlouvati
nepravdivými tvrzeními o Československé
republice. My můžeme říci, slavná
sněmovno, na tyto útoky jen jedno: kdyby v Italii
požívaly národnostní menšiny tolik
svobod, jakých požívají u nás,
bylo by už dávno po režimu pana Mussoliniho veta,
protože by musil stejné svobody přirozeně
poskytnouti také italskému lidu a ten by smetl celou
společnost černých košil. Také
ruská tak zvaná proletářská,
ve skutečnosti sekretářská diktatura,
toto nové vydání carského absolutismu,
prožívá těžkou krisi. Četl
jsem v těchto dnech, že pan Zinověv, jeden
z hlavních činitelů ruské politiky,
byl poslán do Gagry, téhož léčebného
místa, kam kdysi poslán byl Trocký, aby se
dlouhou dobu nevrátil. Je to nový důkaz absolutismu
na Rusi. (Výkřiky posl. Mikulíčka.
- Místopředseda inž. Dostálek
zvoní.)
Zatím co demokracie se pracně, ale houževnatě
probíjí k cestě z nynějších
poválečných potíží a zmatků,
absolutismus fašistický, beťárský,
bolševický, všechny tyto tři odstíny
absolutismu poválečného jdou z krise do krise...
(Posl. Mikulíček: Fuj!)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím pana posl. Mikulíčka, aby
zachoval klid.
Posl. Stivín (pokračuje):... a z tohoto
ovzduší rozkladu občas zavane takový
pach, jakým je maďarský penězokazecký
škandál.
My vidíme v maďarské aféře penězokazecké
nový doklad neklidu, který zejména v střední
Evropě stále ještě doutná. Vidíme,
že ještě nedohořel ten velký světový
požár, že se stále ještě objevují
plameny, a proto vycházíme z vědomí
a přesvědčení, že je povinností
nás jako sociálních demokratů, abychom
v této době, kdy poměry evropské nejsou
ještě ustáleny a kdy reakce drze pracuje takovými
zločinnými prostředky, jako jsme právě
viděli v Maďarsku v těchto dnech, stáli
neochvějně a odhodlaně na stráži
demokracie, lidovlády v zájmu lidu, v zájmu
dělnictva a v zájmu socialismu.
My vidíme dnes v tom svůj historický úkol,
úkol socialismu v našem státě, který
je s to, hájiti a budovati demokracii, odrážeti
proti ní útoky. My vidíme v této aféře
maďarské útok, proti němuž jsme
jako sociální demokraté jako členové
londýnské internacionály zvedli svůj
odpor a vyžádali jsme si jasné a určité
stanovisko vlády.
Proto budeme hlasovati pro schválení projevu pana
ministra zahraničních věcí dr Beneše.
(Výborně! Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
K věcné poznámce, která
smí se omeziti pouze na dobu pěti minut, přihlásil
se pan posl. dr Czech. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Czech (německy): Slavná sněmovno!
Můj zesnulý přítel Seliger
nazval kdysi jednací řád této sněmovny
provazem na hrdlo československých poslanců.
Pánové! My, členové německé
sociálně-demokratické frakce, pociťujeme
to každý okamžik a nosíme jednací
řád jen jako svěrací kazajku, ve které
není parlamentárního života a parlamentárního
dechu. (Potlesk na levici.) Před počátkem
tohoto zasedání obrátil jsem se z rozkazu
naší frakce na předsedu této sněmovny
s prosbou, aby nám poskytl příležitost,
abychom mohli konstatovati naše stanovisko k jazykovým
nařízením. Návrh byl zamítnut.
Když jsme pak užili práva, abychom vyložili
v rámci první naskytnuvší se rozpravy
naše stanovisko, bylo nám to s nejvyššího
předsednického místa vytčeno.
Slavná sněmovno! Obrátili jsme se dnes opět
na pana předsedu s prosbou, aby nám, ačkoli
jsme již jednou mluvili, poskytl možnost, ujmouti se
zde slova ještě jednou. I to bylo odmítnuto
a byli jsme odkázáni na úzký rámec
poznámky, takže nemáme příležitosti,
abychom zaujali stanovisko k výkladům zejména
posledního řečníka. Zde krátká
poznámka.
Zapisuje se do seznamu řečníků, zjistil
jsem, že poslanec Stivín jest zapsán
jako první řečník "pro"
(Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!), a on se dnes stal božím zázrakem
posledním řečníkem, který má
možnost, aby učinil souhrný přehled
o parlamentární úvaze. (Výkřiky.)
Nemám samozřejmě nic proti tomu, dostane-li
se člen československé sociálně-demokratické
frakce kdykoli ke slovu. Jenže se má také jiným
stranám, je-li německá sociálně-demokratická
strana napadena, v závěrečném slovu
poskytnouti možnost k obraně a má se povoliti
opětné zahájení rozpravy nebo vypořádání
se s posledním řečníkem. Prosím,
říkáte vždy, domokracie jest diskuse.
Tak to ukažte alespoň jednou při takových
příležitostech.
Chtěl bych nyní jen zcela krátce konstatovati
několik věcí, když není možno
vypořádati se s výklady pana posl. Stivín
a s vyšších hledisek. Poslanec Stivín
tvrdil, že jsme jako část oposice a jako strana
chtěli zabrániti rozpravě o penězokazecké
aféře a že nám její projednání
přišlo nevhod. Konstatuji, že naše frakce
podala dne 23. ledna 1926 předsednictvu návrh, v
němž jsme žádali za svolání
parlamentu a doslovně psali toto: "Odhalením
padělání bankovek v Maďarsku vznikla
zahraniční situace, která podle stanoviska,
jež zaujala veškerá mezinárodní
veřejnost a především Malá Dohoda,
může vyvolati vážné zápletky.
Jest proto třeba, aby byla sněmovna poučena
o zahraniční situaci, vzniklé budapeštskou
ostudou a zejména o záměrech vlády,
a musí jí býti poskytnuta příležitost,
aby zaujala stanovisko, zvláště když se
podle úředních zpráv touto věcí
již několikráte zabývala ministerská
rada a vyslechla zevrubnou zprávu ministra pro věci
zahraniční".
Konstatuji, že jsme žádali již 23. ledna,
aby se o věci promluvilo. Konstatuji, že jsme to panu
předsedovi intimovali. Konstatuji, že náš
návrh byl předmětem porady předsednictva.
Konstatuji, že poslanec Stivín jest členem
sněmovního předsednictva, konstatuji, že
musel o našem návrhu věděti a také
věděl, poněvadž se s naším
návrhem ve svém listu opětně obíral.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Žádám p. posl. dr Czecha, aby skončil,
neboť jeho řečnická lhůta již
uplynula.
Posl. dr Czech (pokračuje): Konstatuji dále
proti zjištěním pana posl. Stivína,
že jsme tento návrh dne 16. února, než
se sněmovna sešla, podali znovu v témž
znění a s týmž přáním,
aby byla zahájena rozprava. Jest tedy tvrzení, že
nám toto projednání bylo nevhod a nemilé,
zcela nesprávné. Konstatuji však dále,
že po řeči, kterou jsme včera zde s
tohoto místa přednesli, jest taková obžaloba
i věcně naprosto nesprávná, že
dále tvrzení poslance Stivína, jako
bychom nebyli učinili nic jiného, než, jak
se říká, pojednali velkými písmeny
o jazykovém nařízení, jest naprosto
nemístné.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Upozorňuji pana posl. dr Czecha, že jeho
lhůta řečnická vypršela.
Posl. dr Czech (pokračuje): Řeknu
jen několik slov. Tady máte znění
oné řeči. Zde máte typografické
vypravení (ukazuje noviny) a můžete
se na vlastní oči přesvědčiti,
zda tvrzení přednesená poslancem Stivínem
zde s tohoto místa, shodují se se skutečností.
Musím končiti a řeknu zcela krátce
jen několik slov. Naše strana vykonala dosud vždy
při všech zahraničně-politických
příležitostech, při všech mezinárodních
otázkách svou povinnost a blahopřáli
bychom jen panu řečníku přede mnou,
kdyby se mohl pochlubiti stejným mezinárodním
solidárním postupem při dřívějších
zahraničně-politických příležitostech.
(Souhlas na levici.) Konstatuji to a poukazuji na otázku
sankcí v roce 1919 a 1920, na krisi v Poruří,
na reparace, Horní Slezsko, rakouskou sanaci, maďarskou
sanaci a zvu všechny poslance, aby přezkoumali stanovisko,
které zaujala německá sociálně-demokratická
strana ke všem těmto otázkám.
Končím tímto zjištěním:
Co jsme zde viděli, není ničím jiným,
než velkým strategickým manévrem koalice,
aby odvrátila pozornost od svých provinění.
Chápeme osudné postavení koalice velmi dobře.
Nemůžeme však koalici pomoci. Přivedla
se sama do tohoto postavení ostatně pak, pokud jde
o poměr mezi námi a českými sociálními
demokraty, klidně očekáváme projednání
věci před forem internacionály, které
ústřední orgán české
sociálnědemokratické strany ohlásil.
(Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Řečnická listina jest vyčerpána,
rozprava skončena.
Podle §u 65 jedn. řádu jest rozpravu o prohlášení
vládním zakončiti hlasováním,
schvaluje-li sněmovna prohlášení, čili
nic, Sněmovna může se však usnésti,
že hlasování odkládá. Takový
návrh podán však nebyl.
Přikročíme tudíž k hlasování
o prohlášení pana ministra zahraničních
věcí dr Beneše, které zároveň
bylo odpovědí na naléhavou interpelaci tisk
98.
Prosím paní a pány poslance, aby se posadili
na svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s prohlášením, předneseným
panem ministrem zahraničních věcí
dr Benešem v 7. schůzi posl. sněmovny
dne 16. února 1926, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To jest většina. Tím poslanecká sněmovna
schválila prohlášení a vyřízena
je naléhavá interpelace posl. Staňka,
Udržala, Roudnického, Šamalíka, Tomáška,
dr Meissnera, dr Frankeho, Zeminové, dr Kramáře,
dr Lukavského, Horáka, Najmana a druhů vládě
o maďarské aféře penězokazecké
(tisk 98).
Nebude-li námitek, projednali bychom ještě
před ukončením schůze odst. 4 pořadů
(Námitek nebylo.)
Námitek není. Přistoupíme tudíž
k odst. 4 pořadu, jímž jest:
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti
posl. Tománka, aby byla podle § 51 jedn. řádu
udělena důtka posl. Dubickému.
Zpravodajem výboru imunitního je p. posl. Moudrý.
Uděluji mu slovo k ústní zprávě,
jednacím řádem předepsané.
Zpravodaj posl. Moudrý: Pan posl. Tománek
podal stížnost imunitnímu výboru, že
byl udeřen posl. Dubickým v předvánoční
schůzi do ramene.
Imunitní výbor vybídl referenta, aby vyšetřil
u svědků, kdo potvrdí toto tvrzení.
Svědkové uvádění posl. Dubickým
i on sám popírají, že by posl. Dubický
užil uvedeného brachiálního násilí.
Posl. Tománek pak, když byl žádán
o svědky se své strany, nejmenoval je a dal na jevo,
že na vyšetření neklade obzvláštního
důrazu.
Na základě těchto faktů rozhodl imunitní
výbor, aby posl. Dubickému důtka udělena
nebyla.
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen.
Budeme hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem panem zpravodajem prve odůvodněným,
aby panu posl. Dubickému důtka vyslovena
nebyla, nechť zvedne ruku. (Děje se. Výkřiky
posl. Kreibicha.)
To je většina. Poslanecká sněmovna se
usnesla důtku neuděliti.
Tím vyřízen jest tento odstavec pořadu
dnešní schůze.
Přerušuji projednávání pořadu
dnešní schůze.
Prve než přikročím k ukončení
schůze, učiním ještě některá
presidiální sdělení.
Dnes po této plenární schůzi konají
schůze výbory živnostenský a
soc. politický, a to ve svých místnostech.
Chorobou na dnešní schůzi omluvil se p. posl.
Bechyně.
Mezi schůzí byla tiskem rozdána zpráva:
108. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zem. trest. soudu v Praze za souhlas s trest. stíháním
posl. Fedora pro přečin podle §u 87 ev. §
§ 152, 155 a) tr. zák., event. přestupek podle
§ § 411 a 431 tr. zák.
Mezi schůzí byl tiskem rozdán a současně
přikázán výboru iniciativnímu
návrh:
104. Návrh posl. Pechmana a druhů na změnu
některých ustanovení zákona ze dne
31. ledna 1919, č. 75 Sb. z. a n., o řádu
volení v obcích republiky Československé.
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala ve čtvrtek dne 25. února 1926
ve 4 hod. odpol. s
1. Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 11) zákona, jímž se mění
některá ustanovení o přímých
daních a stanoví se mimořádné
přirážky státní ku přímým
daním na rok 1926 (tisk 13).
2. Zpráva výboru ústavně-právního
o vládním návrhu (tisk 10) zákona,
jímž se prodlužuje účinnost zákona
ze dne 8. února 1922, čís. 50 Sb. z. a, n.,
o obmezení působnosti porot na Podkarpatské
Rusi (tisk 16).
3. Návrhy na zřízení a volby dalších
výborů.
4. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Mostě za souhlas s trest. stíháním
posl. inž. Kalliny pro přečin podle §u
14, č. 1 zákona na ochranu republiky (tisk 26).
5. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Chebu za souhlas s trest. stíháním
posl. J. Mayera pro přečin podle §u 14, č.
1 zákona na ochranu republiky (tisk 27).
6. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Č, Krumlově za souhlas s trest. stíháním
posl. Hirschla pro přestupek podle §u 488 tr. zákona
a čl. V zák. z r. 1863, č. 8 ř. z.
(tisk 31).
7. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okres. soudu pro přestupky v Praze za souhlas s trest.
stíháním posl. dr Šmerala pro přestupek
podle §u 491 tr. z. a čl. V zák. ze dne 17.
prosince 1862, č. 8 ř. z. (tisk 32).
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti
posl. Fedora, aby byla podle §u 51 jedn. ř. udělena
důtka posl. Prokešovi, pokud se týče
posl. Ostrému.
Jsou proti tomu návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj je přijat.
Prohlašuji schůzi za skončenou.