Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. dr Wolf (pokračuje): Jako zástupce tohoto lidu toužím pracovati se zástupci československými, abych pomohl provésti program, o kterém mluvil dnes pan Švehla. (Hluk. Potlesk.)

Avšak, prosím, nezříkám se tím kritiky a kritisovati budu. Nemohu, bohužel... (Výkřiky oposičních poslanců.) Nemohu, bohužel... (Výkřiky posl. Śliwky.) Ale počkejte, dostanete se také na řadu!

Nemohu, bohužel, vzdáti se kritiky, nemohu říci, že se nám v tomto státě vede dobře. (Výkřiky německých a komunistických poslanců.)

Jako nejslabší národní menšina v Československu byli jsme vystaveni největší expansi odnárodňování.

Přestáli jsme dobu plebiscitu, nás lid měl rozhodnouti, zdali Slezsko bude patřiti k Polsku nebo k Československu. Ale k tomu nedošlo. Náš lid musil přestáti... (Výkřiky na levici.) Ale počkejte, až budu hotov!

Náš lid musil přestáti muka a utrpení za plebiscitu. Domnívali jsme se, že když se plebiscit skončí, že se také skončí ta utrpení. Bohužel, zde, v Československu, zůstali při moci tíž lidé, kteří se zúčastnili války plebiscitní, lidé, kteří na české straně vedli opačný plebiscit. Také proto, že se naše úřady nechovají k nám nejlépe, každý pochopí, že naší tužbou jest dohodnouti se s lidmi, kteří by jinak pohlíželi na naše stanovisko. V době plebiscitu bylo dáno heslo, že my Slezáci nejsme Poláky, že jsme popolštěnými Moravci. Tuto zásadu hlásali zástupci české národní demokracie a této zásady užívali vůči nám všude také i místní činitelé.

Odňali nám z počátku školy, provedli soupis obyvatelstva, který byl padělkem skutečného stavu věcí. Začli překotně stavěti české školy, takže jsme se tomu smáli. Domnívali jsme se, že nebudou děti pro tyto školy. Ale děti se nalezly, poněvadž nutili naše dělníky, naše železničáře, aby své děti posílali do těch škol. (Hluk. - Různé výkřiky oposičních poslanců.)

Rovněž učitelstvo jest pronásledováno tak, že když učitel pracoval pro polskou školu, byl přeložen na jiné místo, aby nemohl pracovati. (Výkřiky posl. Sliwky.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Wolf (pokračuje): Nejvyšší správní soud uznal, že tato překládání byla neoprávněná.

Správa neuznává naší řeči. Naše obce jsou zanedbávány, teprve po volbách roku 1923 se tento stav částečně změnil, ale správní komise pracovaly dále až do roku 1924 a ještě dnes jsou obce, v nichž úřadují správní komise, jak na př. v Karvinné a ve Starém Městě.

Taktéž se postupuje v jiných odvětvích správy. Naši dělníci, naši živnostníci, naše společnosti nedostávají koncese, leda tehdy, když posílají své děti do českých škol, když se odřeknou svého národa.

Jestliže se však úřady domnívaly, že tento postup jejich pomohl v něčem českému národu, velice se mýlily - a že se mýlily, ukázaly to nejlépe nynější volby - ukázalo se to v tom, že zde máme tolik komunistů a že se naše Slezsko přičinilo, aby se komunisté dostali do této poslanecké sněmovny. Poněvadž úřady nectily práv lidu, proto také lid nemůže míti úcty k těmto právům.

Pravil jsem, že nám je zle, nutno tedy pracovati, aby se toto zlo odstranilo. Máme za to, že naše práce nezáleží v tom, aby se vyvolávaly hádky a povykovalo, nýbrž výlučně v tom, aby zlo bylo z kořene vyhlazeno. Domníváme se, že nutno pracovati v dohodě s těmi, kdož chtějí udržeti tento stát, kdo pracují k rozvoji a dobru tohoto státu, nebudeme-li pracovati o rozvoji, pak i lid, který nás zvolil, nebude míti k nám důvěry. (Hluk.)

Vám, pánové z oposice, nejde o dobro, nýbrž vám jde o povykování. Proto jsme se také postavili do jedné řady s těmi, kdož chtějí pracovati na rozvoji tohoto státu, ale jak jsem pravil, nevzdáváme se kritiky, svých práv budu vždy hájiti zde nebo někde jinde. (Hluk. - Různé výkřiky oposičních poslanců.)

Domnívám se, že po přátelské dohodě s českým národem učiním pro svůj národ více, než pan Śliwka křikem a povykem. S touto myšlenkou chci pracovati jako zástupce polského lidu a nedám se odstrašiti ani povykem komunistů ani také tím, že snad i zástupci jiných národů na mně křivě pohlížejí. My jsme slabou menšinou, my si nemůžeme dovoliti nějakých výstředností, my musíme vésti svou politiku tak, abychom lidu pomohli a nikoliv škodili. (Hluk.)

Jako zástupce malorolnického a dělnického lidu budu ovšem podporovati všechna opatření, která budou sloužiti dobru a rozvoji tohoto lidu. Doufám, že toto mé stanovisko uznají také jiné strany, zvláště ty, s nimiž chci pracovati, a že mi neodeprou pomoci v mé snaze zlepšiti osud polského lidu. (Různé výkřiky. - Hlas: A co jest ve Varšavě?) Až budu ve Varšavě, budu mluviti jinak. Tedy se domnívám, že právě tyto strany uznají moje dobré úmysly a že mi pomohou dobýti pro náš lid těch práv, která mu patří.

Nechceme privilegia, chceme míti práva, která nám dává československá ústavní listina. Domníváme se, že jen tenkráte stát bude šťastný, když národy v něm žijící budou také šťastné. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Další slovo má pan posl. Szent-Ivány.

Posl. Szent-Ivány (maďarsky): Dámy a pánovia! Dnes, keď majú poslanci Maďarov Československa po druhýkráť príležitosť byť prítomní zahájeniu Národného shromaždenia, činím v mene zákonodarcov maďarskej národnej strany tento prejav:

Přičlenenie milionového maďarstva k národnému štátu Československému bolo časťou veľkej tragédie nášho národa. Mocnosti Europy nakreslily nový obraz Europy dovolávaním sa práva sebeurčovacieho, avšak vo skutočnosti vo veľa prípadoch ťažkých urážaním zásady sebeurčenia.

My Maďari, ktorí sme boli najviac trestaní mierom trestov a nespravdlivosti, požadovali sme vždy, kedykoľvek naskytla sa príležitosť k tomu, jasne a spôsobom cele srozumiteľným, aby bolo naše sebeurčovacie právo uznané a aby bolo umožnené jeho uplatňovanie. Neopomenuli sme ani jedinú príležitosť k tomu, aby sme vyhľadali fórum, z ktorého by sme mohli ďaleko slyšiteľne rozhlásiť: "Štát tento nie je výrazom našej vôle, štát tento nestvorilo svorné sbratrenie sa národov v ňom žijúcich, ale utvorila ho moc a vláda bodiel, ktorá sa uplatnila cestou ušľapávania práv."

V duchu našich predkov a vzhľadom k povinnosti na budúcnosť našich potomkov ani dnes nemôžeme učiniť iného než to, že sa v naprostej otvorenosti a rozhodnosti ohradzujeme proti trestu na nás vykonanom a požadujeme radiálnu revíziu mierových smlúv a korekciu ťažkých chýb, spáchaných na základe práva sebeurčovacieho. (Posl. dr Slávik: Dobre mu to napísal Wlassics! - Potlesk. - Místopředseda Slavíček zvoní.) Vystavujete si svedectvo o chodobe. Zdá sa, že vy potrebujete niekoho, kto by vám napísal reč.

Trváme-li na svojom zásadnom stanovisku, vieme, že citové perá našej práce vo verejnom živote Československa nemôžu byť výlučnými hnacími silami našej politiky. Cítime, že oplakávanie osudu nášho národa a protest proti ťažkým neprávam na nás spáchaným nestačí a že záchrana nášho tuná uzavreného národa nedocielime na základe prostej negácie.

Ťažká váha zodpovednosti zaťažuje našu šiju. Zodpovednosť, ktorú nesieme pred našim národom i pred dejinami, politická vyspelosť maďarstva, nové a nové hroby duševnej i hospodárskej biedy ukladajú nám prácu, ktorá počíta s realitami.

Z týchto dôvodov dáme sa na cestu sebevedomej politiky, vedenej vážnosťou a múdrosťou, aby sme posilili naše bojovné pozície a posilení učinili naše čaty schopnými prospešného boja, k vydobytiu voľného prejavovania nášho národného života. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

A poneváč odnárodňovanie a národnostný útisk je tu systemizovanou a plánovitou politikou a zakladá sa na myšlienke československého národného štátu, a poneváč máme proti československej národnej vládnej koalícii a proti dnešnej vláde naprostú nedôveru, je základom našej reálnej politiky boj proti myšlienke a diktátu československého národného štátu (Souhlas maďarských poslanců.) a jej cieľom je, vybojovať národnú autonomiu v svornom bratstve celého odvekého obyvateľstva Slovenska a Podkarpatskej Rusi. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Pani a páni poslanci! Přerušuji projednávání pořadu schůze, a dříve než přikročím k ukončení schůze, pokládám za svoji povinnost prohlásiti toto:

Průběh dnešní schůze, v níž vyzýval jsem opětovně paní a pány poslance, aby zachovali jednací řád a nerušili jednání sněmovny, vede mne ke konstatování, že v budoucnosti, kdyby podobné události se snad opakovaly, budu nucen užíti všech prostředků, které mi poskytuje jednací řád k zabezpečení klidu a pořádku ve sněmovně, a doufám, že mohu si býti jist podporou většiny našeho sboru. (Výborně! Potlesk.)

Došlo oznámení o změně ve výboru.

Žádám o sdělení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška (čte):

Do výboru ústavně-právního vyslal klub čsl. soc. dem. strany dělnické posl. Jašu za posl. Pika.

Předseda (zvoní): Přikročím k ukončení schůze.

Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští schůze konala zítra v sobotu dne 19. prosince o ¹/₂11 hod. dopol. s.

1. Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení.

2. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení Národního shromáždění republiky Československé (tisk 15) k vládnímu návrhu zákona (tisk sen. 1 a 6). jímž se platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a ustanovení tento zákon doplňujících prodlužuje a současně některé jeho předpisy rozšiřují na obor soudnictví vojenského.

3. Návrh, aby řízením zkráceným podle § 55 jednacího řádu byla vyřízena osnova zákona, jímž se platnost zákona ze dne 22. prosince 1921, č. 471 Sb. z. a n., o změně některých ustanovení trestního práva a ustanovení tento zákon doplňujících prodlužuje a současně některé jeho předpisy rozšiřují na obor soudnictví vojenského (tisk 15).

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Návrh můj je přijat.

Prohlašuji schůzi za skončenou.