Je to kapitola, o níž nutno pronésti několik
slov. V prosinci 1922, odvolávajíce se na stoupání
hodnoty československé koruny, odhlasovali jste
snížení platu o 15 až 20%. Nedosti na
tom, nedosti na bídě a nouzi, kterou jste
s tím způsobiti chtěli a způsobili,
dohodli jste se také ještě, že uzákoníte
snížení rodinných a drahotních
přídavků. A jak jste použili tohoto
zákona v restrikci? Již v době, kdy jste v
tomto novém státě převzali vládu,
bylo státní zřízenectvo a úřednictvo
v historických zemích složeno tak, že
při volbě osob byste musili také přihlížeti
k Němcům. Vy jste poměr počtu obyvatelstva
libovolně změnili. My, celek německého
obyvatelstva, tvoříme asi 231/2%
veškerého obyvatelstva. V době, kdy jste převzali
stát, bylo ze státních zaměstnanců,
úředníků a dělníků
v historických zemích již jen 17% Němců.
To jste násilím změnili a nestarali
jste se, zda lidé, kteří ještě
zůstali, díky vašemu restrikčnímu
zákonu, mohou ještě také živořiti
z toho, co dostávají. V době vzniku tohoto
státu činil příjem těchto lidí
průměrně 3/5 skutečného
příjmu předválečného,
a vy jste jim za to uložili mnohonásobné zdanění,
vy jste jim ztížili osud a zhoršili jej a přes
to jste provedli tvrdý, hrozný a přísný
zákon restrikční. Když pak ceny stouply,
že nebylo možno žíti s platy a mzdami, neměli
jste tak na chvat, abyste zase zvýšili příjmy
státních zaměstnanců. Tu jste jenom
slibovali a dodnes ještě nesplnili. Za to zbavili
jste v prosinci 1925 mnoho tisíc zaměstnanců
a úředníků existence, existenci jste
jim zničili, a jak se dovídáme, nemá
přestati jen na těchto desetitisících
nešťastných lidí; patrně půjde
se se dále s bezohlednou tvrdostí. Pánové!
Nechápu, jak dělnické strany mohou tak spolu
postupovati proti státním zaměstnancům,
jak možno tam, kde stát vystupuje jako službodárce
takovým dráždivým, pobuřujícím
příkladem předbíhati podniky soukromé
tím, že stát dává popud k všeobecnému
snížení mezd, že předchází
příkladem, propouštěje zaměstnance
takovým způsobem, že zbylí zaměstnanci
nemohou zdolati práci ani při osmihodinné
pracovní době, takže se rozbíjí
osmihodinná doba pracovní a že ji první
porušuje stát! V nejnovější době
propustili jste opět neslýchaný počet
zaměstnanců. Bylo to úplně promyšlené,
zaslepené, vášnivé a ničivé
tažení proti německým zaměstnancům,
které stát zaměstnával, tažení,
které v nás vyvolává smutné
upomínky, které nám opět na pamět
uvádí, s jakou neslýchanou protikulturností
jste provedli vražedné tažení proti německému
školství v této zemi a proti jiným
věcem.
Jak se to má s tím posledním propouštěním
státních zaměstnanců a dělníků?
Nemohu se pouštěti do podrobností, avšak
sem tam nějaký případ nechť ukáže
ony strašlivé věci, nechť ukáže,
jak se vždy ve skutečnosti děje zcela opak,
než je tvrzeno z vládních křesel. Jsou
to především zaměstnanci a úředníci
jiného jazyka, proti nimž se tažení vede.
V obvodu královéhradeckého ředitelství
státních drah bylo v poslední době
propuštěno 636 Čechů. Naproti tomu však,
ačkoliv je to převážně české
území, 1196 německých propuštěnců,
t. j. bylo propuštěno dvakráte tolik Němců
co Čechů. Na trati Praha-Cheb, která větším
dílem prochází čistě německým
územím, bylo podle informací, jež mám,
propuštěno 70 českých železničářů.
Naproti nim stojí nesmírný počet 276
železničářů, t. j. čtyřikráte
tolik, než bylo podle restrikčního zákona
propuštěno železničářů
českých. U olomouckého ředitelství
státních drah bylo obětováno 1000
německých dělníků, 50% celého
stavu, kteří byli propuštěni, a větším
dílem nahrazeni novými českými zaměstnanci.
Postupuje se bezohledně a bez smilování ve
všech oborech, jsou propouštěni dělníci
z dílen, o kvalifikaci se nedbá, nikdo se nestará
o zdatnost a výkonnost, nikdo se nestará o nouzi
a bídu, o starosti a hlad. (Předsednictví
převzal místopředseda Stivín.) Staráte
se jedině o to, aby počet německých
zaměstnanců byl zmenšen. A jak jste to provedli
u pošty? Také zde bylo tisíce Němců
vyhozeno na dlažbu. Přicházím z Karlových
Varů. V Karlových Varech bylo propuštěno
dohromady 80 německých poštovních úředníků
a zřízenců a jenom jedna česká
úřednice, která ostatně ve službě
za mnoho nestála. To je ta národní rovnoprávnost,
jak ji prakticky provádíte, a pak nám řeknete,
že není pravdou, že zneužíváte
moci k národnostním excesům. V Chomutově,
jak jsem se dověděl, bylo propuštěno
50 Němců z celkového počtu 120 zaměstnanců.
Za to však přišlo tam skoro 40 nových
českých poštovních zaměstnanců.
V Mostě bylo propuštěno přes polovic
zaměstnanců, v Chebu je to asi 120 zaměstnanců
z celkového počtu 200. Vidíte, že zapírání
nepomáhá, také se o to ani opravdově
nepokoušíte, jak ještě ukáži.
Úmyslně, soustavně a s plným vědomím
vytlačili jste německé pracovní síly,
abyste se postarali o své volební heslo tím,
že tam dostanete pracovní síly české.
To jest to, co chcete. Jak věc vypadá ve skutečnosti?
Popatřte, jak naše pošta venku v německém
území dnes vypadá. Ani v nejmenším
nedbáte poštovních požadavků při
všech těchto opatřeních, ustanovujete
tam lidi, kteří jsou tam cizí, kteří
nedovedou čísti písmo, kteří
nedostatečně rozumí řeči. Nepřihlíží
se k tomu, že nejtěžším způsobem
trpí doprava, že v témže městě
to trvá často několik dní, než
adresát zásilku dostane, nestaráte se o to,
že na př. v Chebu před několika dny
stály 4 vagony s poštovními zásilkami,
které nebyly vyloženy, poněvadž noví
zaměstnanci nemohli býti s věcí hotovi.
Nestaráte se o to, že se člověka u telefonu
zmocňuje zoufalství, poněvadž slečny
tam řeči nerozumí - není to jejich
vina - poněvadž opatřují špatně
spojení, pak-li se jim vůbec zlíbí
hlásiti se a vůbec spojí-li. A tu řekl
pan předseda vlády ve své dnešní
řeči, že bude pokračováno ve
vybudování drah a pošty se zlepšením,
které již bylo provedeno. Musíme se smáti,
slyšíme-li takové vyjádření
odpovědného vůdce vlády. Vy se nestaráte
o to, že stoupá nezaměstnanost, kterou jste
způsobili svým opatřením, ani že
propouštěním státních zaměstnanců
vzniká nebezpečná konkurence zaměstnancům
soukromým, nestaráte se o bytovou nouzi, která
je tak nesmírná a proti níž nic vážně
nepodnikáte, takže se ještě neslýchaně
zostřuje. Ničíte naši poštu. Ať
pan předseda vlády vypravuje cizině, jak
je o ni postaráno. A to všechno činíte
zajisté jen proto, že musíme platiti nejdražší
poštovní sazby v celé střední
Evropě, že nám ukládáte břemena,
která jsou jinde neznáma. To všechno provádíte
bez ohledu na zákon a právo. Nestaráte se
o to, zda jsou mezi propuštěnými váleční
invalidé, kteří si nemohou opatřiti
jiného výdělku a které zbavujete chleba,
vydávajíce je na pospas nejhorší a nejnelidštější
bídě. Tu se bijete v prsa a pyšníte
se svými činy a sami si zamlčujete, jakého
neštěstí a jakou nelidskou ukrutnost pášete.
Avšak k bezpráví přistupuje někdy
ještě výsměch, také k tomu musíte
mi dovoliti několik slov. Bylo to právě a
bohužel, jak musím říci, "Právo
lidu", které mluvíc o propouštění
poštovních zaměstnanců v Karlových
Varech, dovedlo napsati, že tito státní zaměstnanci
v Karlových Varech neměli zájmu na státní
řeči, že však měli zájem
o peníze od státu. Jak to vlastně je? U poštovního
úřadu v Karlových Varech bylo propuštěno
23 zaměstnanců, a to vesměs starších
50 let, kteří přece ani nebyli povinni skládati
jazykovou zkoušku. Tu přichází "Právo
lidu" a vysmívá se propuštěným
dělníkům. Ba, i když by tomu
tak bylo, dostávali tito poštovní zaměstnanci
peníze od státu darem? Jak se může najíti
dělnický list, který se posmívá
tomu, když dělník za svoji práci dostává
peníze. A jsou peníze, jež dostává,
darem? Nepřispívají také němečtí
dělníci k daním v plné míře,
k dani z obratu a k dani spotřební všemi těmi
daněmi, které život ztěžují?
Pro mě jest to politování hodnou věcí,
zahanbující skutečností, která
se tu stala a kterou chci jako socialista odmítnouti. Jak
se s námi vůbec v takové věci nakládá?
Myslím, bylo to v květnu t. r., když byla u
tehdejšího správce ministerstva, dnešního
ministra Stříbrného, porada většího
počtu poslanců a senátorů o prováděni
restrikčního zákona. Pan Stříbrný
tehdy - uvádím jen obsah - prohlásil, že
restrikční zákon bude prováděn
vůbec z čistě fiskálního a
hospodářského stanoviska a že jen proto,
když někdo v dostatečné míře
nerozumí státní řeči, nebude
nikdo propuštěn. Skutečnosti, které
jsem uvedl, usvědčují ze lži tehdejšího
správce ministerstva, který ujišťoval,
že při provádění restrikčního
zákona především má rozhodovati
stáří, rodinné poměry, hmotná
situace státních úředníků
a zaměstnanců. Co vy dáte na sliby? Četl
jsem dnes, že pan předseda vlády prohlásil,
že sliby budou splněny, že převzaté
závazky trvají dále. Ať se pan Švehla
zeptá svého kolegy Stříbrného
na tyto závazky, na závazné sliby, které
on tenkráte učinil a ať se postará,
aby dané sliby byly skutečně splněny.
Ve skutečnosti to děláte tak: Pášete
násilí, porušujete právo a na konec
se může státi, že oběti musí
ještě snésti váš výsměch.
Ve vhodné chvíli chlubíte se dokonce přemírou
surovosti, které se dopouštíte na německých
zaměstnancích. Copak jsme to nezažili? Včera
byla malá dohra, že se pan dr Franke nestyděl
v jedné svojí volební řeči
zdůrazniti, že dovedl stlačiti německý
živel v poštovní službě se 60% na
18 % (Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte! - Hluk.) To je soustavný, ničivý
boj. A nezažili jsme - což je ještě mnohem
horší a nedůstojnější -
že ve volebním provolání české
socialistické strany bylo honosivě zdůrazněno,
že se zástupci této strany podařilo
opatřiti mnoho a mnoho míst českým
dělníkům a úředníkům
v železniční a poštovní službě,
která byla dříve obsazena silami německými?
To jest provolání, které neslo podpisy dvou
aktivních ministrů, zase pana dr Frankeho
a podpis našeho pana dr Beneše (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!), o němž
bychom se jinak nedomnívali, že se takové věci
dějí s jeho vědomím. A tu cestuje
pan dr Beneš po světě, přichází
k nám, pak prohlašuje svými tiskovými
orgány, že duch locarnský musí proniknouti
také v domovině a že musí býti
vzat za směrnici k příštímu jednání
ve vlastní zemi. To jsou prskavky uváděné
ke klamání světa, je to palčivá
hanba a ošklivá kapitola dějin koaličních,
že ona své moci používá k tomu,
aby prohloubila nenávist a ze státních míst
úplně vyhladila příslušníky
jiného národa, nestarajíc se o to, že
to článek 7 mírové smlouvy zakazuje
a nestarajíc se, že se v §u 128 ústavního
zákona zajišťuje bezpečnost v tomto směru
také národním menšinám.
Jako u státních zaměstnanců, děláte
to také při zadáváni státních
staveb, při stavbách silnic, při regulacích
řek atd. Vždy děláte to tak, abyste
opatřili nová pracoviště pro české
pracující ruce i tehdy, když jsou němečtí
anebo jiní podnikatelé mnohem lacinější.
V roce 1924 bylo vydáno na státní stavby
51 a půl milionu Kč a na české podnikatele
přišlo 44.6 milionu a jen 6.9 milionu zůstalo
pro podnikatele jiné. Vám na tom nezáleží,
nestaráte se o to, že zbavujete tím chleba
nesmírný počet chudých dělníků,
kterí se přece nijak neprohřešili proti
vašemu státu, kteří se často
o politické věci ani nestarají, že je
vydáváte nejpříkřejší
bídě, že je necháváte upadnouti
se ženou a dětmi do nejhorší nouze, že
je dáváte na pospas nelítostnému osudu,
jejž v jeho tragice a v jeho hrůze často nelze
ani odhadnouti. (Hluk.) Proti tomu vášnivě
protestujeme. Vznášíme žalobu proti vám,
že zneužíváte moci, kterou jste si osobili,
abyste se dopouštěli bezpráví vůči
druhým národům. (Hluk.)
Tak, pánové, chcete vychovávati nečeské
obyvatele státu na loyální občany?
Nikoliv, tak zasíváte nenávist, sklízeti
budete trpkost a pobouření, poněvadž
jste sami k tomu půdu připravili. Žádáme,
aby byla restrikce ihned zastavena. Žádáme,
aby propuštění byla vydatně odvolána,
aby byla odvolána vždycky, když dotčený
zaměstnanec má jinak dobrou kvalifikaci. Požadujeme
novelisaci restrikčního zákona. Dnes se nám
ovšem zase slibuje. Také předseda vlády
oznámil, že leckterá věc přijde
v zájmu zaměstnanců. Neslibujte jen, splňte
také, co jste slíbili, jak se sluší
na upřímné, čestné a slušné
lidi. (Hluk.) Žádáme pronikavou úpravu
platů státních zaměstnanců
podle skutečné hodnoty z r. 1914, žádáme,
abyste se konečně starali o pensisty, o vdovy a
sirotky těchto státních zaměstnanců
a o dělníky. Splňte to, co jste slíbili.
My však prohlašujeme, že budeme bojovati dále,
až bude podle možnosti napraveno bezpráví,
jehož jste se dopustili. Je to tím nutnější,
když se tak děje, poněvadž rozmnožujete
bídu, poněvadž ještě uměle
zostřujete drahotu, která již tu je. (Hluk.)
Místopředseda Stivín (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Hillebrand (pokračuje): Odstraniti
těžké bezpráví, kterého
jste se dopustili, jest tím nutnější,
poněvadž nejen nic neděláte, abyste
zmírnili bídu ubohých propuštěnců,
nýbrž ztěžujete ještě veškerým
ostatním pracujícím lidem jejich osud, jejich
bezútěšnou situaci, poněvadž ještě
uměle zdražujete potraviny, jak jste to dnes svým
usnesením znovu dokázali.
Jak pak je to s cukrem? My máme cukru nadbytek, vyvážíme
jej do ciziny, avšak platíme zaň ceny, jaké
sotva jsou v jiné zemi evropské obvyklými,
ačkoliv máme cukru nadbytek. Z produkce cukru získává
se přemrštěný zisk nad cenu světového
trhu, aby cukerní baroni dostali bohaté dividendy.
Jejich osud vám leží velmi na srdci. A potom
přijdete a odhlasujete cukerní daň. Dnes
máme celkem 152 Kč cukerní daně, t.
j. 34% prodejní ceny cukru. Na jedné straně
snižujete platy a mzdy, pak propouštíte tisíce
a tisíce lidí, avšak nestaráte se o
to, aby tito lidé práci našli, provádíte
špatnou obchodní politiku, ničíte naše
hornictví, staráte se, abychom se nedostali z hospodářské
krise, a pak v zájmu cukerních baronů, v
zájmu lichvářů zdražujete nejdůležitější
a nepostradatelnou potravu. Ještě hroznější
jste byli vydávajíce celní nařízení.
Obilí, mouka, rýže, dobytek, máslo byly
až do června t. r. od daně osvobozeny. Agrárních
cel jsme neznali. Najednou vám napadlo zavésti pohyblivá
cla. Nesmírné zatížení pro všechny
úplně nemajetné lidi, kteří
si musejí vydělávati na živobytí
těžkou prací. Proč jste to učinili?
Stojíme před skutečností znamenité
a výborné světové žně.
Všude možno pozorovati klesání cen a v
srdcích chudých lidí probouzí se naděje,
že nyní nastane zlevnění také
u potravin. Tu přicházíte vy a od 1. prosince
nařizujete bez usnesení parlamentu porušujíce
ústavní předpis, nedbajíce naprosto
zákonů, které jste si sami dali, že
jest vybírati z pšenice 12.60 Kč cla a z mouky
22 Kč, zatížení, které činí
pro rodinu průměrně 150 až 160 Kč
ročně. A co říká pan předseda
vlády? Ten prohlašuje: Ano, toto celní nařízení,
to byla těžko dosažená dohoda mezi koaličními
stranami a v zájmu státu nesmělo o tom býti
dále jednáno a porady konány. Tak ospravedlňuje
šef této vlády porušení ústavy,
neúctu a porušení zákona. Je to opravdu
zájmem státu, aby byla zvětšována
libovolně bída mass jen za tím účelem,
aby majetným a zámožným vrstvám
byl zaručen a zvýšen zisk? Opominutí
parlamentu při zavádění nového
celního systému nařízením jest
násilným činem, jedním z těch,
které v tomto státě hromadíte. Pánové,
jestliže předseda vlády ve své dnešní
řeči prohlašuje, že vláda bude
pečovati a bude se starati o to, aby byly utvořeny
přiměřené ceny potravin, není
to zase krvavý výsměch, výsměch
nad osudem lidu? Výsměch toho, jak se s námi
jedná, avšak také výsměch nad
činy vlády samé, výsměch, který
si pan Švehla sám sobě způsobuje?
To je zajisté nový duch, jakým se zde vládne!
Bezohledně ukazujete, že ovládáte třídní
stát, zhoršujete živobytí, nestarajíce
se o to, že úroveň mezd neslýchaně
klesla a u mnohých odvětví průmyslových
činí sotva 70% hladiny předválečné.
Vy neznáte ohledu a žádného smilování!
Avšak my vám pravíme: Povedeme dále
boj proti tomuto řádu vykořisťování
a potlačování, povedeme boj proti vládním
methodám vašeho třídního státu,
povedeme specielně boj proti nezákonným clům
a proti lichvě, které se tím na obyvatelstvu
dopouštíte. Žádáme za zrušení
těchto nařízení, která jsou
nezákonná a proto neoprávněná.
Pryč také se zmocňovacím zákonem,
kterého jste hanebně zneužívali, čímž
jste podali důkaz, že nikdy a nikdy jako vláda
nejste hodni důvěry parlamentu!
Chceme použíti příležitosti po
prvním prohlášení předsedy vlády
a říci ještě několik slov o svých
jiných přáních, která máme
a o jejichž provedení jsme rozhodnuti usilovati s
veškerými svými silami každého
dne, který zde ve sněmovně ztrávíme.
Tak bychom především žádali, aby
se konečně více věnovalo pozornosti
sociální péči, která byla v
poslední době zle zanedbávána. Ovšem,
vím, že podmínky pro ni nestaly se příznivějšími,
výsledek posledních voleb značně posílil
nepřátele pronikavé sociální
reformy ve státě. Překážky pokroku
sociální reformy se zvětšily, neboť
volby přece přinesly posílení kapitalistických
sil, které jsou v tomto státě, v parlamentě,
v této vládě v činnosti. Tím
se také zajisté zcela jednoduše vysvětluje,
když pan předseda vlády ve své dnešní
řeči vyslovuje sliby o sociální reformě,
které ve skutečnosti naprosto ničeho neříkají
a které právě tak málo k něčemu
zavazují. Dovolíme si připomenouti a upozorniti
na ně, abychom vždy opět a opět připomněli
vládě ty mnohé sliby a mnohé závazky,
které dosud nebyly splněny. V sociálním
směru nahromadily se mnohé nedostatky. Mnoho návrhů
leží ve vládních kancelářích
vypracováno příslušnými odbornými
úřady, avšak dosud zůstaly bez povšimnutí.
Nevyřízena je na př. ještě úprava
státního zprostředkování práce,
ač je v mnohých průmyslových odvětvích
veliká nezaměstnanost. Již nyní jde
zde o mimořádně důležitou funkci
a ta zůstane důležitou pro delší
dobu. Nevyřízeno je dále vybudování
naší živnostenské inspekce v inspekci
pracovní za účasti zástupců
dělnictva samého. V jiných zemích
nás v tomto směru daleko předešli. Požadujeme,
aby se konečně také u nás vážně
jednalo o zákonu na ochranu kolektivních smluv,
které sjednávají delnické organisace
s průmyslovými podniky buď jednotlivě
anebo se svazy. Takový zákon byl nám již
dávno ohlášen, slib opět nebyl splněn,
pánové ve vládě měli jiné
starosti než starati se o to, jak mají býti
mzdové smlouvy dělnické chráněny
proti útokům. Žádáme konečně
zřízení pracovních soudů, které
jsou nutností. Udělejte konečně konec
hanbě, že nemáme dosti živnostenských
soudů! Již několik let máme sliby, které
ještě nebyly splněny. Proveďte konečně
reformu zastaralého zákona o obchodních pomocnicích,
o niž se tak dlouho usiluje, zákona, který
dávno vyžaduje úpravy, zlepšete pojištění
pensijní, které vykazuje nesmírně
mnoho škod, jež možno a nutno odstraniti, zlepšete
konečně zákon o závodních výborech!
Již dávno předložily svazy vládě
příslušné návrhy, avšak
nedostává se opravdové vůle k tomu,
aby se vážně jednalo o provedení a uskutečnění
těchto požadavků. Udělejte konec hanbě,
že zemědělští a lesní dělníci,
kteří namnoze vykonávají práce
velmi nebezpečné, stále ještě
nepodléhají úrazovému pojištění.
Nebezpečí, v němž musí pracovati,
chudoba a bída v jejich chatách jest neobyčejně
veliká, a sama již odůvodňuje nutnost
takové zákony provésti. Dbejte o to, aby
bylo soustavně, promyšleně a bez oddechu pracováno
o plodné bytové politice, aby byly naše bytové
zákony upraveny. Do dnešního dne stát
větším dílem při skutečné
pomoci selhal. Co se stalo, bylo nicotné a nedostatečné.
Zákon, který jsme měli a který přece
něco znamenal, pozbyl již dávno platnosti.
Dnes máme před sebou neurčité sliby.
Určitých závazků pan předseda
vlády ani nevyjádřil. Požadujeme obnovení
a zlepšení podpory stavebního ruchu. Již
v programu staré sněmovny byl uveden tento požadavek,
vy jste se však splnění jeho vyhnuli, jak tak
u mnoha jiných věcí. Opět připomínám
slova Švehlova "Staré závazky platí
také pro novou vládu." Bereme ho za slovo.
Udělejte konec hanbě s naší bytovou
nouzí, která volá do nebes! Proč jste
přiznali po nějakou dobu subvence jenom stavbám
malým? Je třeba více velkorysosti. Popatřte
na př. na Vídeň, v jakém rozsahu se
socialistická obec vídeňská snaží
soustavně čeliti bytové nouzi a jí
odpomoci. Nouze v chatách chudých, kteří
si nemohou opatřiti slušných bytů, roste
s každým novým porodem, bytová nouze
vzrůstá s každým novým manželstvím.
Chcete tu nečinně státi proti potupné
nouzi, proti tomuto nesnesitelnému stavu, chcete tu státi
proti skutečnosti, že se rozšiřují
nemoci a že dál zasahují choroby nakažlivé,
chcete dále s klidnou myslí přihlížeti
k tomuto stavu, aniž byste sáhli k činu? To,
co my žádáme, je neodkladné. Dovoláváme
se starých závazků. Požadujeme, aby
byly splněny a voláme vás, abyste na místo
slov provedli opravdové činy. Žádáme,
aby gentský systém, který se ukázal
neúčelným, byl náležitě
podle podaných návrhů a učiněných
zkušeností změněn ve vhodné pojištění
proti nezaměstnanosti, které zasahuje hlouběji
a které se účinněji hodí ke
splnění účelu, který měl
splniti systém gentský. Požadujeme, abyste
konečně také učinili přítrž
potupě, že váleční poškozenci,
že jejich ženy a děti dostávají
daleko bídnější náhradu než
v ostatních zemích středoevropských.
Nepociťujete tento stav jako palčivou hanbu, která
musí býti odstraněna, hledí-li se
na čest státu, jak vy to tvrdíte? Od té
doby, co jste usnesli zákon o teroru, který stojí
v cestě koaliční svobodě pracující
třídy, který slouží odpůrcům
svobodných svazů, jdete cestou nepravou. Pryč
s ním! Snášeli jsme jej dosti dlouho, uskutečněte,
co jste tak často slibovali a co dnes zase bylo prohlášeno!
Proveďte konečně, aby sociální
pojištění v tomto roce skutečně
nabylo účinnosti. Sociální pojištění,
o něž jsme zde bojovali čtvrt století
na této půdě, na němž však
nemáte příčiny nějak zvláště
si zakládati, neboť jiné státy již
nás dávno předešly. Bismarkovo Německo
předešlo o desetiletí dřívější
Rakousko a nyní také o mnohý rok nový
stát. Odstraňte také tuto hanbu, pečujte
o to, ať se jedná opravdově a vyhlaďte
konečně skutečnost, že je tu mnoho tisíc,
myslím 75 tisíc starých lidí ve státě,
kteří nemají býti účastni
starobního pojištění. Nelze ospravedlniti,
jestliže pro tyto nejchudší z chudých
nebylo žádného opatření učiněno.
Sněmovna se ovšem svého času usnesla
vynaložiti k tomuto účelu částku
150 milionů korun. Povolení bylo dáno, avšak
provedeno nebylo. K tomu jste neměli času. K tomu
jste se nevzchopili, abyste konečně tyto lidi vytrhli
z nejtrpčí nouze.
Tím, pánové, nejsou vyčerpány
naše sociální požadavky a musím
se spokojiti jenom zmínkou o těch, o nichž
jsem mluvil. Máte plné ruce práce, abyste
nejpodstatnější z nich uskutečnili.
Začněte s tím konečně! Kupředu
na cestu k vážným sociálním reformám,
pomozte také jinak udělati pořádek
ve státě a jeho stycích s cizinou. Pan dr
Beneš je naplněn pýchou, že se
účastnil díla v Locarnu, a opět jsme
slyšeli, že toto dílo locarnské, duch,
který je v něm obsažen a z něho prýští,
musí účinkovati také na vnitřní
politiku. Proveďte to opravdově! Zaveďte ducha
smíření také zde a řekněte
si konečně, pryč od nepřirozenosti,
od nestvůry, od starých násilných
mírových smluv, jež by bylo nutno ve větší
míře omeziti, jež nutno nahraditi příkazy
rozumu! Avšak uzavírají-li se regionální
smlouvy, sjednávají-li se s jednotlivými
státy vojenské dohody, pak se míru neslouží,
připravují se nové zápletky, vhání
se Evropa znovu do dvou vojenských táborů,
které stojí proti sobě nepřátelsky.
Žádáme změnu této politiky, odstranění
militarismu, který pohlcuje ohromné sumy. Splňte
konečně sliby, které jste pojali do svého
dřívějšího pracovního
programu, splňte konečně sliby, že bude
zavedena milice místo drahého, mír ohrožujícího
vojska stálého.
Pan předseda vlády mluvil také - bylo mu
to jistě za těžko - o poměru k Vatikánu
a o vyslanectví, které tam bylo zřízeno.
Jeho vývody byly velmi opatrné a zdrženlivé.
Tomu se nedivím. Afera Marmaggiho, pastýřský
list na Slovensku ještě mu vězí asi
v kostech. Také máme za sebou volby, které
prý měly přinésti lepší
promíchání sil. Na bezobsažném,
nic neříkajícím prohlášení
předsedy vlády poznáváme, že
reakce byla posílena. Posílena ve sněmovně,
posílena ve vládě a odvaha proti klerikálům
se podstatně scvrkla a zmenšila. Neopomineme při
každé naskytnuvší se příležitosti
připomenouti vám, že jste svým vlastním
problémem učinili odluku státu a církve,
odluku církve a školy. Ovšem od toho dne, kdy
padl mariánský sloup na Staroměstském
náměstí, byla do dneška vykonána
daleká cesta, a mnozí přilezli ke kříži,
kteří by před několika lety tomu ještě
nebyli chtěli věřiti. Vzpomínáme
tu Heine-ho, který praví: "Ano, přilezli
ke kříži, ke kříži, jímž
pohrdali, který ještě před několika
týdny chtěli šlapati v blátě."
Dnes se mluví o těch věcech opatrněji,
dnes se hledá také mír s Vatikánem.
(Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)
Dámy a pánové, bylo by ještě
říci mnoho věcí, aby byly doplněny
mezery, které obsahuje řeč pana předsedy
vlády, aby bylo ukázáno, kolik obsahuje falešného
vylíčení, kolik klamných nadějí,
jak pan předseda vlády přechází
přes největší obtíže tohoto
státu, jak v jeho řeči marně pátráme
po rozluštění hádanky, po překonání
překážek, které staví se v cestu
míru, klidné práci ve státě.
Avšak my přece víme, jak byla vláda
utvořena. Víme, že je to vláda usurpátorů,
která si činí nárok na moc, kterou
si protiprávně přivlastňuje. Víme,
že menšina byla přeformována uměle
na většinu. Proti zásadám rozumu trváte
až do dnešního dne dále pevně na
koalici všenárodní, na nadvládě
jednoho národa nad ostatními. Dnes jako před
pěti lety vztyčujeme požadavek své samosprávy.
Stavíte se nevědomými, stavíte se
hluchými, jako byste nevěděli, co chceme,
jako bychom vám ještě jednou museli říkati,
jak lze nalézti ze zmatku tohoto státu východisko
ke smíření národů, jako bychom
my, sociální demokraté, ve svém brněnském
programu, ve svém teplickém programu nebyli přesně
vyjádřili své stanovisko v národnostní
otázce, jako by řada mezinárodních
projevů nebyla zcela ostře a přesně
vyznačila stanovisko sociálně demokratické
dělnické internacionály, sociálních
problémů ve státech, kde jsou národní
menšiny. Vzpomeňte si všichni na den, kdy jsme
na stůl této sněmovny položili návrh
na vyrovnání. Hledali jsme východisko, pozvali
jsme vás ke společným poradám, jak
by bylo lze nenávist mezi národy odstraniti, aby
se k sobě přiblížily. Jaká byla
odpověď, které se nám dostalo? Vy jste
vykřikli, vysmáli jste se nám, ani v nejmenším
jste nemyslili na to, abyste se tímto vyrovnávacím
návrhem zabývali, ačkoliv jiná socialistická
strana ve starém Rakousku s námi společně
podobný návrh podala. Zde odpovídá
nám ztrnulé, tvrdošíjné, ostré
a velmi srozumitelné: Nikoliv. Hledali jsme právní
půdu, na níž bychom mohli žíti,
vy a my. Chtěli jsme žíti jako rovní
mezi rovnými. Vy však nechcete upustiti od osobování
si moci nadvládou nad jinými a tak vedete
potom politiku tohoto státu od katastrofy ke katastrofě.
Nejhoršími nepřáteli pořádku
ve státě jste vy, pánové z koalice!
Opětovně jsme žádali, vyličovali
vám v podrobných návrzích, že
prostředkem přiblížiti k sobě
národy jest konečné poskytnutí autonomie.
Vy nepomýšlíte na to, abyste třeba tento
problém jen projednávali. Mohli byste rozpory zmírniti,
mohli byste projeviti dobrou vůli, kdybyste konečně
provedli zákon o župách, avšak vy byste
ve dvou z těchto žup musili připustiti německé
zastupitelstvo a to jest to, co nechcete, a proto sabotujete svůj
vlastní zákon, proto nic nechcete věděti
o tom, aby bylo provedeno a uskutečněno také
to, na čem jste se usnesli. My od nové koaliční
vlády a také od koalice očekáváme
právě tak málo rozhodný krok, jako
jsme jej očekávali od staré koalice a vlády.
Je to starý duch a jsou to staré methody, jimiž
se necháváte vésti. Víme, že
tomu tak je a všechno to, co říká prohlášení
předsedy vlády a co jsme slyšeli v poslední
době, potvrzuje náš názor. To nám
nezabrání, abychom pokračovali v cestě,
kterou jsme nastoupili.
Povedeme boj dále všemi účelnými
prostředky v parlamentu i mimo něj, tak jak to vyjadřuje
náš program. Němečtí dělníci,
kteří bydlí v tomto státě,
schválili politiku německé soc. dem. strany
dělnické hlasováním při volbách.
Máme zadostiučinění, že přes
křik různých stran od obecních voleb
v roce 1923 ve vývoji značně stoupáme.
Každý čtvrtý volič v německém
národě volil německou soc. dem. stranu dělnickou.
To nám zatím odůvodňuje, to ukazuje,
že jsme hleděli svojí politikou vyhověti
i vůli německé dělnické třídy
a učiniti jí zadost. Povedeme boj dále za
neochvějný cíl, který máme
před sebou. Povedeme třídní boj proti
panství druhých, kteří nám
denně a každou hodinou ztěžují
život a ohrožují pracovní třídu
v její existenci a ohrožují ve státě
podmínky její svobody. My, dělníci,
budeme moci během doby odstraniti překážky,
které se nám dnes staví do cesty. Koalice,
kterou jste všemi způsoby a prostředky zase
slátali, rozpadne se svojí nepřirozeností
a svými rozpory, které řádí
ve vašich řadách a které vám
jistě připravují dosti starostí a
obtíží. My vydržíme a budeme v
boji pokračovati. Přijde den, toho jsme si jisti,
který povede naše idee k vítězství
přes všechno a všechny, k vítězství
socialismu! (Potlesk na levici.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl. dr
Wolf. Uděluji mu slovo.
Posl. dr Wolf (polsky): Slavná sněmovno!
Jako zástupce polského lidu v Československu
prohlašuji, že lid náš u vědomí,
že patří do veliké rodiny slovanské
(Potlesk. - Hluk), dále u vědomí,
že také cesta národa polského a českého
k získání největší nezávislosti
a největšího zdaru jest jedna a táž
- chci loyálně pracovati v tomto státě
společně s národem československým.
(Hluk. - Potlesk. Různé výkřiky
na lavici.)