Předloha zákona přináší dále podstatnou změnu v pensijních a zaopatřovacích požitcích. Kdežto nyní státní zaměstnanec odcházeje do výslužby ztrácel ze svých aktivních požitků více jak 50%, bude podle tohoto zákona ztráta ta nepoměrně menší. Můžeme směle říci, že pokud se týče výslužby, dostupujeme takřka předválečnou relaci. Bylo toho také již třeba. Dnes přesluhuje značný počet zaměstnanců pouze z pekunierních důvodů, přesluhují na úkor svého zdraví a mnohdy jsou i na závadu úřadování, hlavně však zabírají místa mladším, takže bylo třeba stále rozmnožovati počet systemisovaných míst, ve vyšších třídách, aby se umožnil postup mladším, což vedlo k nepoměrnému přesunu z nižších tříd do vyšších. Zaměstnanec, odcházející do výslužby obdrží:

 

základní služné,

50% místního přídavku, stanoveného pro Prahu (bez omezení),

 

dětské přídavky ve stejné výměře jako v aktivitě a

 

jednotný druhotní přídavek.

 

Analogicky upravují se také pense vdov a zaopatřovací požitky pro sirotky.

 

Pokud se týče staropensistů, schválil rozpočtový výbor senátní při projednávání rozpočtu na rok 1923 resoluci, kterou se vláda vyzývá, aby zmírnila osud této kategorie a aby přihlížela k jejich potřebám.

 

Vláda v této předloze ustanovuje, že t. zv. staropensistům nemají býti snižovány druhotní přídavky, ačkoliv se tak u aktivních státních zaměstnanců děje a kromě toho neukládá jim placení daní, ačkoliv novopensisté daně platiti budou.

 

Také na pensisty vztahují se omezení ohledně poskytování drahotních a dětských přídavků, ustanovené v §u 6 tohoto zákona. V důsledku tohoto zákona upraví se poměry a požitky veškerých aktivních i pensionovaných zaměstnanců nepragmatikálních a to podle zásad, na nichž jest vybudován tento zákon. Ustanovení to vztahuje se samozřejmé také i na dělníky, pokud jsou v trvalém poměru ve státních podnicích zaměstnáni. To znamená, že se jim zvýší o 75% základní služné, po případě mzda a pokud zaměstnanci tito nepožívají místního přídav­ku nebo příbytečného, pamatovati se bude příslušnou částkou také i na tuto okolnost při zvyšování základního služného, po případě mzdy.

 

Také služební požitky a právní nároky zaměstnanců zemí, žup, okresů a obcí, upraví se podle tohoto zákona. To znamená, že 1. ledna 1923 pominou veškeré výhody těchto zaměstnanců, pokud byly kde poskytovány, naproti tomu však nenastane unifikace oněch samosprávných zřízenců se zaměstnanci státními, kteří požitků posléze jmenovaných nedosáhli.

 

Pokud se týče finančního efektu plynoucího z tohoto zákona, buďtež uvedeny pouze některé číslice.

 

Dosud se vyplácí na drahotních přídavcích (všech třech druhů) celkem ročně 3.487,000.000 Kč. Z této částky převede se nyní k účelu 75% o zvýšení základního služného 943,000.000, tudíž bezmála 1 miliarda. Dosud činilo základní služné státních zaměstnanců 1,178,750.000, s 75% zvýšením bude napříště činiti 2.121,750.000 Kč. Na dětské přídavky připadne 364,000.000. Na místní přídavky připadne 1,060,875.000 (dosud připadalo 1,040,875.000). Na jednotný druhotní přídavek připadá částka 2.180,000.000, která se 1. dubnem sníží o 20% t. j. o 327,000,000 Kč.

 

Bude tudíž celkový náklad na státní zaměstnanec v aktivitě činiti ročně:

základní služné (plat, mzda).............2.121,750.000,

místní přídavek (případně příslušný ekvivalent)......1.060,875.000,

dětské přídavky....................364,000.000,

jednotný druhotní přídavek snížený o 20% na celý rok.2.108,000.000,

Celkem......................5.654,625.000.

 

Od této sumy nutno odečísti:

daň z příjmu ročně................221,000.000,

a pensijní příspěvky.................168,000.000,

takže celkový roční náklad na aktivní státní zaměstnance činil by v roce 1924.......................5.265,625.000.

 

Máme-li celkem 352.000 státních zaměstnanců, připadá na jednotlivce okrouhle 35.000 Kč čistého příjmu.

 

Úspora činiti bude v roce 1923 celkem 501,000.000 ročně, na jednotlivci se tudíž průměrně ušetří, ročně 1423 Kč.

 

V roce 1924 bude činiti úspora celkem ročně:

 

na dani z příjmu.................221,000.000,

na pensijních příspěvcích..............168,000.000,

20% snížení jednotného drahotního přídavku.......436,000.000,

Celkem.....................825,000.000,

tudíž na jednotlivci ušetří se průměrně ročně 2344 Kč.

 

Sociálně-politický výbor pojednal velmi zevrubně o této osnově, vyslovil svůj souhlas s předlohou a připojuje pouze tyto poznámky:

 

K § 17. U asistentů vysokých škol zvýší se o 75% nejen základní remunerace, nýbrž také dvouleté přídavky a přídavky osobní, aby v opačném případě nebyly požitky vysokoškolských asistentů ostřeji sníženy než požitky ostatních státních zaměstnanců, dosud požívajících stejného příjmu.

 

K § 19. Ustanovení tohoto §u týká se celkového uplatnění státních norem na samosprávné zaměstnance, pokud dotyčné kategorie jsou rovnocenné. Tím neomezuje se samosprávným korporacím právo individuelního ocenění zaměstnanců jmenováním. Proto dlužno provésti převod na systém státní na podkladě základních platů podle stavu ze dne 31. prosince 1922 a to do korespondujícího stupně platového schématu státních úředníků, případně zřízeneckých stupňů, t. j. převod požitků, práv a nároků zaměstnanců samosprávných na systém státní má se státi podle stavu ze dne 31. prosince 1922.

 

Pokud by samosprávné svazky nemohly svým zaměstnancům z jakýchkoli příčin poskytnouti výhod, kterých požívají, anebo budou požívati zaměstnanci státní stejné nebo rovnocenné kategorie, mohou svazky ty poskytovati výminečně odměny, jež by výhody ty vyvážily.

 

Vůbec bylo vysloveno přání, aby převod zaměstnanců samosprávných na systém státní provedl se co nejblahovolněji.

 

Dále k § 17.

Normy §u 17 umožňují upraviti požitky všech ostatních zaměstnaneckých kategorií, aniž by bylo přípustno, kteroukoli kategorií z toho vyloučiti. Konstatuje se tedy výslovně, že analogická úprava musí se provésti ohledně učitelstva na základě zákona t. zv. paritního, jakkoli ovšem jinak nelze učitele považovati za zaměstnance státu. Učitely placenými podle norem platných pro státní učitele rozumějí se profesoři diecesních učelišť theologických. Obdobnou úpravu nutno podle §u 17 provésti také u duchovenstva náboženských společností státem uznaných, kterému přísluší nárok na plat z pokladny státní, jehož původní obnosy zvýšené o všeobecný doplněk kongruový (1200 Kč) tedy jako jednotný celek se zvyšují o 75%.

 

V této souvislostí nutno také upozorniti, že duchovním církve českobratrské, kteří nedostávají příspěvku k svému platu od státu přímo, nýbrž prostřednictvím sboru starších své náboženské obce, přísluší nárok na plat, případně příplatek z pokladny státní, právě tak, jako těm duchovním církve českobratrské, kteří zmíněny doplněk dostávají přímo podle analogie duchovenstva římsko-katolického.

 

Pokud se týče kolektivních smluv, nutno odstavci druhému rozuměti tak, že na zaměstnance státních závodů a ústavů, kteří nemají dosud kolektivních smluv, použije se nového zákona 1. lednem 1923 a že účinnost zákona pomine ohledně těchto zaměstnanců teprve zjednáním kolektivních smluv.

 

Pokud se týče t. zv. staropensistů, t. j. těch, kteří odešli před účinností tohoto zákona do pense, poukazuje sociálně-politický výbor opětně na resoluci senátorů dr Horáčka, dr Procházky, Havleny, Klečáka a dr Fáčka, přijatou rozpočtovým výborem, kterou se vláda vyzývá, aby neutěšené poměry pensistů zmírnila.

 

Samozřejmě, že také i mzdy dělníků v trvalé vlastnosti upraví se podle zásad tohoto zákona.

 

K § 19. Veřejnoprávními korporacemi nutno rozuměti takové ústavy, které na základě platných zákonných ustanovení mohou autoritativním způsobem nařizovati a ukládati příspěvky.

 

K § 4. V druhém odstavci mluví se o tom, že ovdovělým státním zaměstnancům přísluší dětský přídavek počínajíc druhým dítětem. Tento odstavec jest však v souvislosti s § 6, odstavec 8, kde se praví, že jestliže státní zaměstnanec ovdoví, nutno jej klásti na roveň ženatému, udržuje-li svou domácnost pro své děti, a to tak dlouho, dokud by ještě některé z dětí nedovršilo 12. rok života. Tím se nezavádí žádné novum, nýbrž přejímá dosavadní stav,

 

K § 8. Bylo konstatováno, že až do roku 1917 platili stát. zaměstnanci daň z příjmů a že teprve od tohoto roku převzal stát placení daní na vlastní účet a to na místě tehdy dožadovaného zvýšení drahotních přídavků. Bylo tudíž daň pokládati až dosud za jakousi součást požitků.

 

Sociálně-politický výbor doporučuje k schválení tyto resoluce:

 

I. Resoluce,

Vládá se vyzývá, aby ihned předložila zákon o úpravě pensijních (odpočivných) požitků příslušníků četnictva dle zásad §u 1 a 2 tohoto zákon, a dle těchto zásad upravila i pense všech dle §u 26 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., dle prozatímních ustanovení na odpočinek odešlých příslušníků četnictva.

 

II. Resoluce.

1. Vláda se vyzývá, aby ihned předložila zákon o úpravě pensijních (odpočivných) požitků příslušníků četnictva podle zásad §u 1 a 2 tohoto zákona, a dle těchto zásad upravila i pense všech dle §u 26 zákona ze dne 19. března 1920, č. 186 Sb. z. a n., dle prozatímních ustanovení na odpočinek odešlých příslušníků četnictva.

 

2. Vláda se vyzývá, aby státním úředníkům, kteří mají tolik služebních let, kolik je nutno k dosažení, posledního platového stupně hodnostní třídy dosažitelné časovým postupem, a tohoto stupně skutečně dosáhli, dále zřízencům, kteří za stejných předkladů dosáhli posledního platového stupně, poskytla při dobré kvalifikaci do pense nezapočitatelné odměny a to:

 

úředníkům skupin A a B dvě tříleté odměny po 900 Kč ročně,

 

úředníkům skupin C a D dvě tříleté odměny po 400 Kč ročně,

 

úředníkům skupiny E dvě tříleté odměny po 300 Kč ročně,

dále:

 

podúředníkům dvě dvouleté, odměny po 250 Kč ročně,

zřízencům dvě dvouleté odměny po 200 Kč ročně.

 

Dále budiž poskytnuta, profesorům vysokých škol, pokud dosáhli požitků, rovnajících se požitkům posledního plátového stupně IV. hodnostní třídy státních úředníků, jedna odměna, - do pense nezapočitatelná - a to částkou ročně 3000 Kč po třech letech.

 

Sociálně-politický výbor doporučuje schválení osnovy zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou, jak jest obsaženo v tisku č. 1531.

 

V Praze dne 19. prosince 1922.

Jaroš v. r.,

předseda.

Pánek v. r.,

zpravodaj.

II.

 

Důvodová zpráva výboru rozpočtového.

 

Rozpočtový výbor připojuje se k návrhu výboru sociálně-politického, projevuje při tom přání, aby administrativní cestou byla zmírněna újma zaměstnanců státních, odcházejících na odpočinek 1. lednem 1923, pro něž neplatí nová lepší úprava požitků odpočivných, zavedená tímto zákonem, jakož i újma těch, kdož zkrácení budou na svých nabytých právech v důsledcích §u 19 zákona; rovněž pak aby zaměstnanci dotčeni tímto zákonným ustanovením netrpěli vracením služného, když by zákon pro ně byl proveden teprve po 1. lednu 1923, se zpětnou účinností od tohoto dne.

 

§em 18 návrhu zákonného mění se finanční zákon na rok 1923, podle něhož peníze na platy zaměstnanců státních měly býti uvolňovány jen dvanáctinou rozpočtených obnosů pro každý měsíc. Rozpočtový výbor poukazuje na novou potřebu přechodného úvěru státního, která odtud může vy plynouti, i na ztrátu úroku z anticipovaných výplat, kterou odhaduje na 36 milionů korun ročně. Výbor netají se také obavami, že při zaměstnancích, kteří nejsou k samostatnému hospodaření svými příjmy náležité vychováni, může výplata služného na tři měsíce předem vésti k předčasné spotřebě celého přijatého obnosu a v zápětí k dovolávání se pomoci státu zálohami a výplatami, po případě k upadání do soukromých dluhů, a že také vybírání peněz poukázaných do peněžního ústavu bude spojeno se ztrátou času zaměstnancova pro úřad nebo s novými výlohami zatěžujícími zaměstnance. Ze všech těchto důvodů doporučuje rozpočtový výbor, aby vláda zmocnění, které jest dáno §em 18, použila opatrně a teprve po zralém uvážení všech výhod a nevýhod nového způsobu výplaty.

 

V Praze dne 19. prosince 1922.

F. Jirásek v. r.,

předseda.

Dr Fáček v. r.,

zpravodaj.