Senát Národního shromáždění R.Č. r. 1922.

 

1. volební období.

6. zasedání.

 

Tisk 1538.

 

Zpráva

 

I. výboru sociálně-politického,

II. výboru rozpočtového

 

k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1521)

k vládnímu návrhu zákona

ohledně služebních, odpočivných a zaopatřovacích požitků civilních i vojenských státních zaměstnanců a zaměstnanců v podnicích, ústavech a fondech státních a státem spravovaných.

 

I.

 

Důvodová zpráva výboru sociálně-politického.

 

Předložená osnova zákona neznamená pouhou stabilisaci platů státních zaměstnanců, nýbrž jest současně také jakýmsi pokusem stabilisace hmotných a požitkových poměrů těchto zaměstnanců vůbec. Budiž zdůrazněno, pouhým pokusem, nebo teprve v budoucnosti bude možno sáhnouti k.vybudování nového požitkového systému, což bude záviseti od toho, jak brzy nadejdou normální poměry. Stane se tak buď v rámci nové služební pragmatiky, nebo také mimo ni, čím však dříve se tak stane, tím lépe pro státní správu a samozřejmě i pro zaměstnance, neboť dnešní systém právních a hmotných poměrů státního zaměstnanectva jest přežitkem z dřívější doby a dosud každý pokus změniti jej parcielními zákony ukázal nemožnost podobného pokusu. Starý systém jest vybudován na určitých, téměř nezměnitelných zásadách, a jestliže se některá z nich změnila, ihned projevily se různé nesrovnalosti jinde, takže docházelo k chaosu, z něhož vede jediné východisko: nový moderní služební řád. Mělo se tak státi již dříve. Předloha tato má býti tedy prvním pokusem odstraniti nynější chaos, alespoň prozatímně. Sociálně-politický výbor senátu nabýval se touto otázkou již od dubna, předešlého roku, a také nynější vládní předloha přejímá do značné míry strukturu tehdejšího senátního usnesení. Tehdy vycházel senátní sociálně-politický výbor, právě tak jako nyní vláda, z přesvědčení, že nynější způsob honorování státních zaměstnanců jest nezdravý a tudíž neudržitelný a že měl snad oprávněnost pouze za mimořádných poměrů, způsobených válečnými a poválečnými poměry, ale že se nikterak nehodí do poměrů poněkud již stabilisovaných a normálnějších.

 

Jaké požitky požívají státní zaměstnanci dosud?

 

Základní služné,

místní přídavek,

kteréžto oba požitky jsou požitky stálými,

dále

měsíční drahotní přídavek,

měsíční mimořádnou drahotní výpomoc a

měsíční mimořádnou nouzovou výpomoc,

kteréžto všechny tři druhy drahotních přídavků jsou požitky nestálé.

 

K ilustrací neudržitelnosti tohoto požitkového systému, budiž uveden jen jediný příklad, který rázem osvětlí všechno.

 

Úředník nejnižší hodnostní třídy.(XI.), ženatý, 3 dítky, požívá na stálých požitcích:

základní služné.....2800 Kč,

místní přídavek (v Praze).1400 Kč,

Celkem........4200 Kč.

 

Jeho nestálé požitky činí však:

měsíční drahotní přídavek.....2700 Kč,

měsíční mimořádná výpomoc..5640 Kč,

měsíční nouzová výpomoc... 5880 Kč,

Celkem...........14.220 Kč.

 

U úředníků vyšších hodnostních tříd a po případě ještě s větším počtem dítek jest tento rozdíl ještě křiklavější. Jest samozřejmo, že shora uvedený úředník, ženatý s třemi dětmi, s částkou 4200 Kč, která representuje jeho stálý plat, nemohl by existovati, kdyby neměl drahotních přídav­ků a to i tehdy, kdyby drahota sebe více poklesla. V předválečné době požíval tento úředník celkového příjmu:

základní služné.......1600 Kč,

aktivní přídavek (v Praze) 576 Kč,

Celkem..........2176 Kč.

 

Zákonem ze dne 7. října 1918, č. 541, tudíž v druhém roce trvání republiky, zvýšili jsme jeho základní služné z 1600 Kč na 2800 Kč (75%) a místní přídavek z 576 Kč na 1400 Kč, takže jeho stálé požitky činí dnes 4200 Kč, t. j. pouze o 2024 více než před válkou. To by odpovídalo průměrně asi 100% zvýšení životních potřeb, což ovšem ani zdaleka neodpovídá dnešním drahotním poměrům. Ani s tímto zvýšeným stálým požitkem nemohl by svrchu uvedený úředník býti živ, nebýti vydatných drahotních přídavků.

 

Není tudíž správným, jestliže se státním zaměstnancům vyměřují stálé požitky v míře, která ani přibližně neodpovídá panujícím drahotním poměrům a také ani v budoucnosti nikdy již odpovídati nebude a jestliže se minus požitků stálých nahražuje značnými drahotními přídavky. Celkově možno označiti poměr stálých požitků k nestálým úvěrou 1: 5, což jest jistě poměr nezdravý.

 

A tato předloha má právě za účel, poněkud zmírniti křiklavost toho poměru. Neznačí tudíž tato osnova zákona pouze snížení drahotních přídavků, nýbrž obsahuje také velmi cennou výhodu, jevící se ve zvýšení základního služného, tudíž jakousi stabilisaci platů.

 

Základní služné zvyšuje se o dalších 75% a to u všech zaměstnanců stejně, kdežto svrchu uvedeným zákonem č. 541 ex 1919 zvýšili jsme základní služné pouze v XI. hodnostní třídě o 75%, kdežto v ostatních třídách toto procento klesá, tak na př. v VII. hodnostní třídě čili již pouze 61%, v VII. třídě 52% a v V. třídě dokonce pouze 20%. V tom se spatřovala hlavně t. zv. nivelisace, která se nyní tím, že se všem o stejné % základní služné zvyšuje, jaksi zmírňuje.

 

U zřízenců činilo tehdy v roce 1919 zvýšení základního služného 133%, čímž odstraněno bylo nedemokratické rozpětí, jevící se v základním služném úředníka a zřízence. Vezmeme-li za základ zřízence v 1. platovém stupni, zvyšuje se mu nyní základní služné oproti, předválečnému stavu celkem, o 208%, úředníku XI. hodnostní třídy celkem o 150%, úředníku VIII. hodn. třídy o 136%, úředníku VII. třídy o 127% a úředníku V. třídy o 95%!

 

Je zajímavo srovnati dnešní poměry s poměry v roce 1919.

 

V roce 1919, kdy v měsíci září (doba, kdy byl pracován zákon č. 541), stála naše koruna v Curychu 14.50 až 20, tudíž přibližně asi dnešní stav, zvyšovali jsme základní služné zřízence o 1200 Kč a právě o tolik také úředníka XI. třídy, dnes zvyšujeme téměř při stejném stavu koruny, základní služné zřízence o 1584 Kč a úředníka XI. třídy o 2100 Kč!

 

Zvýšení základního služného o dalších 75% má nesporně značný význam a jest nejlepší stránkou této osnovy.

 

Zvýšení toto má ovšem také svoji stinnou stránku. Zvyšuje se totiž tím automaticky také pensijní kvota, kterou přispívají zaměstnanci na svojí výslužbu a zaopatřovací požitky svých příslušníků.

 

Až do září ř. 1919 přispívali zaměstnanci z pensijní základny pouze 4,3%, teprve zákonem č. 541 ex 19 zvýšila se tato kvota v důsledku zvýšení pensijní základny a v důsledku zrušení povinnosti platiti služební taxu na 8%, zvýšení toto jest citelné, neboť činí pensijní kvota např. v XI. třídě ročně 281, v IX. třídě 461, v VIII. třídě 581, v VII. 731, v V. 1129, vždy pouze v 1. platovém stupni a jest vyváženo ovšem pouze tím, že zvyšuje se tím značně pensijní základna a umožňuje zaměstnancům odchod do pense.

 

Místní přídavky upravené v roce 1919 doznávají změny v tom smyslu, že hranice stanovená u úředníků 4000 Kč posunuje se až na 7500 Kč a u zřízenců stanovená 2000 Kč odstraňuje se vůbec. V tom, že byl místní přídavek limitován, spatřovala se rovněž jakás nivelisace, která se nyní odstraňuje, poněvadž však u zřízenců tato výhoda činí nejvýš ročně 460 Kč, kdežto u úředníka až 3500 Kč, přijala poslanecká sněmovna reso­luci, kterou se vládá vyzývá, aby zaměstnancům, kteří dosáhli požitků nejvyššího stupně služného nebo posledního platového stupně hodnostní třídy, dosažitelné časovým postupem, poskytovány byly zvláštní odměny, které vyjadřují jaksi rozdíl mezi místním přídavkem nižší a vyšší hodnostní třídy, po případě stupně služného. Odměny ty nezapočítávají se do pense.

 

Dosavadní požitkový systém spočíval na zásadách alimentačních. Zaměstnanec byl placen podle toho, mnoho-li má dětí a nikoli podle svojí práce. Již na příkladě z kraje uvedeném jest vidno, že zmíněný úředník XI. hodnostní třídy bral za práci ročně 4200 Kč, kdežto za manželku a 3 děti včetně svůj drahotní přídavek 14.220 Kč. Systém nemožný a neudržitelný. Tato osnova zachovává sice alimentační systém i na dále, avšak v docela jiné formě. Předně nezavádí přídavek na manželku, za druhé přídavky na děti jsou nepoměrně nižší než před tím, a za třetí systém tento má býti pomíjející. Na dítě zřízence připadá ročně 900, na děti úředníku XI. až VII./3 1200 a výše 1500 Kč. Toto rozlišování zdálo se nedemokratickým, jeví se však prý proto nutným, aby zbytky drahotních přídavků byly jednotnějšími a aby srážky u vyššího úřednictva vzhledem k daňové progresi a vyšší pensijní kvotě nebyly citelnějšími než u kategorií nižších. Bezplánovitost a chaotičnost dosavadních drahotních přídavků by tomu skutečně nasvědčovaly. Z kraje bylo řečeno, že poměr mezi stálým platem poskytovaným za práci a mezi nestálými požitky, poskytovanými podle počtu členů rodiny vyjádřen byl úměrou asi 1: 5. Dnes bude poměr ten příznivější.

 

Např. úředník XI. hodn. třídy, ženatý, 3 děti, bude míti stálých požitků:

základní služné......4900 Kč,

místní přídavek (pro Prahu).1400 Kč,

Celkem.........6300 Kč,

na 3 děti à 1200......3600 Kč,

a jednotný drahotní přídavek...8520 Kč.

 

Tudíž asi 1: 2!

 

Tato osnova zamýšlí pro budoucnost odstraniti alimentační systém vůbec, t. j. vrátiti se k starému rakouskému systému odměňovati pouze práci a vůbec nepřihlížet k rodinným poměrům. K tomu chce se dospěti dvojí cestou, jednak nemá zaměstnanec na nově narozené dítě obdržeti žádaného rodinného přídavku a jednak zaměstnanci nově do státní služby přijatí nemají býti rodinných přídavků účastni vůbec. Prozatím zachován jest alimentační systém při nově narozených dětech až do 31. prosince 1923, po kteréžto době bude jistě předmětem vážné diskuse.

 

Hranice stáří pro dětské přídavky snížena byla u hochů z 21 let na 18 a u děvčat z 24 let rovněž na 18 let, s výjimkou u dětí, kteří pokračují v studiích. Kromě toho bylo řečeno, že dětem nemajetných, jsou-li pro těžkou chorobu tělesnou nebo duševní úplně neschopny samostatně opatřiti si výživu, může i po překročení stanoveného stáří poskytnut dětský přídavek.

 

Novým ustanovením jest, že na členy rodiny, kteří se zdržují v cizině, nemá se dostati drahotních přídavků a že ve zvláštních případech může výjimky povoliti ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí. Bylo by žádoucno přihlížeti zejména k oněm zaměstnancům, kteří v důsledku bytové nouze nemohli přesídliti svoje rodiny z ciziny. Lze očekávati, že v podobných případech bude postupováno blahovolně a že poskytne se dotyčným zaměstnancům přiměřená lhůta k přesídlení, po případě, že se úřady samy jim o byt postarají.

 

Rodinné přídavky jsou podle osnovy rovněž odbouratelny, samozřejmě, že sáhne se k tomuto opatření,až teprve v druhé etapě, t. j. až pominou jednotné drahotní přídavky a že stane se tak pouze podle drahotních poměrů, t. j. teprve tehdy, až to další a trvalý pokles cen životních potřeb dovolí.

 

Pokud se týče placení daní budiž v prováděcích nařízeních pamatováno na to, aby úředníkům na Slovensku umožněno bylo splatiti daň ve lhůtách.

 

Jak bylo již řečeno, požívají dnes státní zaměstnanci trojí druh drahotních přídavků. Touto osnovou absorbuje se část těchto drahotních přídavků tím, že se zvýší základní služné, dále zavedením dětských přídavků a zbytek vyplývající po odečtení částky připadající na 75% zvýšení základního služného a rodinných přídavků na děti sloučí se u každého zaměstnance v jednotný druhotní přídavek, z něhož se počínaje 1. dubnem 1923 srazí, vlastně odbourá 20%. Budiž po pravdě konstatováno, že toto snížení postihne některé zaměstnance dosti citelně, zejména ty, u nichž v důsledku snížené hranice stáří pro děti odpadne dětský přídavek. Budiž dále konstatováno, že státním zaměstnancům nebyly poskytovány drahotní přídavky úměrně s rostoucí drahotou, a že vždy po této stránce pokulhávali za ostatními, lest proto zcela správným, jestliže se s odbouráváním požitků posečkalo, ačkoliv na př. u dělnictva počalo se již mnohem dříve.

 

Nesmí se připustiti snížení životní úrovně těchto zaměstnanců a proto, saháme-li k snižování požitků, očekáváme bezpečně, že klesající tendence cen životních potřeb bude i na dále trvalou, takže 1. dubna 1923 až nadejdou srážky z drahotních přídavků, bude v domácnostech státních zaměstnanců sjednána jakási parita mezi potřebou a úhradou.