V českom znení je >způsobem nařizovacím<. Toto sa mení tiež a odporúčal bych, aby slavná snemovňa túto změnu laskavé priala, že by to znělo >vládnym nariadením< i v českom znení.

Následovně § 54 vedla předčítaného má byť zmenený, čo znamená rozšírenie a prehľbenie celého tohoto § 54.

Živnostenský výbor, ktorý o tomto pojednal a uvážil, rozhodnul sa za to, aby vládnu předlohu, ako nám je predložená, v tomto znení i slávny senát prijal. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zpravodajem výbor sociálně-politický je pan sen. Cholek jemuž udělují slovo.

Zpravodaj sen. Cholek: Vážený senáte! Výbor sociálně-politický projednal ve své schůzi, konané dne l. října 1925, vládní návrh, kterým se mění §§ 82 a 54 živnostenského řádu a § 70 živnostenského zákona pro území Slovenska a Podkarpatské Rusi.

Ve všeobecné rozpravě rozdělil osnovu na 2 části, a to na část sociálně-politickou a část živnostenskou. V rozpravě podrobné byla projednána a přijata první část článku I. pod písmenou A) a to § 82 odstavce a)-g) beze změny. Část pod literou B) (t. j. § 54 živn. řádu) a C) (§ 70. živn. zákona) byla přijata tak, jak ji projednal a usnesl výbor živnostensko - obchodní ve schůzi dne 1. října 1925.

Ve článku II. vládního návrhu vložil sociálně-politický výbor za slova >pokud jde o § 82< vsuvku >živnostenského řádu<.

Sociálně-politický výbor doporučuje slavnému, senátu, aby schválil osnovu zákona ve zněmí dole uvedeném. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní):Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen pan sen. Hecker.

Sen. Hecker (německy): Dámy a pánové! Zaujímáme-li stanovisko k předloženému zákonu, činíme tak z toho důvodu, poněvadž celý náš živnostenský řád obzvláště hlava šestá prodchnuta je vlastně ještě oním starým právním duchem, jenž je tradicí starého římského práva; oním duchem, jenž vrcholí vtom, že platiti má volná smlouva. Smysl tohoto zákona záleží však také v tom, že se stát a společnost do těchto věcí nemá vměšovati, že by se zde vlastně mělo vyjednávati jen od zájemníka k zájemníkovi. I když se také v posledních letech s vývojem průmyslu stala úchylka od starého římského práva, tím, že jsme se alespoň z části zastali hospodářsky slabšího, pak je to dodnes ještě jen částí toho, čeho by bylo. potřebí. Tímto duchem prodchnuta je také částečně šestá hlava našeho živnostenského řádu. Přihlíží se ještě příliš málo k tomu, že vlastně hospodářsky slabší, dělník, potřebuje zvláštní ochrany, která by ho chránila před zvůlí hospodářsky silnějšího. A ani tento zákon, který jsme přejali ze starého Rakouska, nepřináší dělníkovi potřebné ochrany, ba řekli bychom, že ještě dává přednost hospodářsky silnějšímu. Ohledně porušování smluv máme v živnostenském řádu ještě stále ustanovení, že dělník, opustí-li předčasně práci, ručí nejen za škodu, kterou zaměstnavatel domněle tím utrpí, nýbrž může také ještě pro porušení smlouvy býti potrestán vězením až do 3 měsíců, kdežto zaměstnavatel jakožto hospodářsky silnější při porušení smlouvy tím, že dělníka nezákonitě propustí, nahraditi musí po případě jen škodu, která z toho dělníkovi vznikla. Tedy nerovnost v zákoně, která právě jest opakem toho, co by mělo býti, vycházíme-li se stanoviska ochrany hospodářsky slabších. Československá vláda, ministerstvo obchodu a také ministerstvo sociální péče třeba již o tomto stavu přemýšlely. Jenže se v těchto věcech jako ve všem, co znamená pro široké masy lidu životní potřebu, pracuje s onou pomalostí a nejasností, jak jsme to již často s tohoto místa při jiných věcech konstatovali. Je tomu jíž přes 2 roky, co ministerstvo obchodu rozeslalo příslušným odborovým organisacím dotazníky, aby sobě vyžádalo dobrozdání o změně živnostenského řádu vůbec. Přes 2 roky uplynuly a v této věci nebylo ničeho podniknuto, až na krok, který byl učiněn předložením dnešního zákona. A tu se domníváme, že se tímto zákonem a jinými zákony, které s tím souvisí, děje zase jen poloviční práce. Máme cd trvání zákona o závodních výborech množství zákonů, ve kterých se praví, že závodní výbor jest oprávněn resp. povinen spolupracovati na vypracování továrního řádu atd. Vedle tohoto ustanovení existuje však také ještě ustanovení zákona, které praví, že stačí, vyžádá-li sobě majitel závodu povolení živnostenského úřadu, resp. živnostenského inspektorátu. Chtěl bych jen na tomto jednom případě, který by bylo možno doplniti mnohými jinými, prokázati, že bylo již dávno potřebí a že je velice na čase, aby celý komplex otázek ochrany dělnictva byl řešen v tomto smyslu.

Chci nyní promluviti několik slov k předloženému zákonu. Nové znění doznalo jen velmi málo změn. Tu máme § 82 šesté hlavy živnostenského řádu, bod a), kde se praví, že je důvodem propuštění, předloží-li zaměstnanec při přijetí do práce falšované průkazy práce ve starém zákoně se praví pracovní knížky - anebo vysvědčení. Víme, že podnikatelé při přijetí dělníků jsou povinní dáti sobě před tím předložiti vysvědčení. (Sen. Löw [německy]: On nemusí!) On nemusí, ale může. Tento passus je převzat ze starého zákona. Pročtete-li si však rozsudky živnostenských soudů o tomto bodě, naleznete velké množství takových, kde dělníci byli propuštěni také proto, poněvadž prý měli falšované pracovní knížky, kde se však dodatečně ukázalo, že se dotyčný falšování nedopustil, nýbrž snad členové rodiny, anebo jiní lidé vědomě, anebo nevědomky. Proto je také potřebí změny tohoto ustanovení i navrhujeme vám toto znění: >Dělník může býti propuštěn jen tehdy, jestliže bez právního důvodu po dobu podle okolností značnou práci nekonal, anebo se trvale zpěčoval smluvenou práci konati, anebo jestliže se nepodrobí nařízení zaměstnavatele, anebo jeho zástupců, která jsou odůvodněna předmětem pracovního výkonu<. Nepřejeme si tohoto ustanovení o falšovaných pracovních průkazech v novém zákoně.

Podle odstavce b) může býti dělník propuštěn, byl-li ke smluvené práci shledán neschopným. Kdo v těchto otázkách byl prakticky činným, bude věděti, jak podnikatelé to vykládají. Samozřejmě se podnikatel dělníka při přijetí táže, obzvláště jde li o odborné dělníky, zdali je způsobilý k práci, a má také vykonati nějakou práci na zkoušku. Tu bych zase uvedl na paměť rozsudky živnostenských soudů, poněvadž se často stalo, že dělníci, ačkoli byli v podniku zaměstnáni již po celé týdny, měsíce, ba roky, podnikatelem byli s odvoláním na toto ustanovení ihned propuštěni, poněvadž se jim jednou kus práce nepodařil. Tu prohlásí podnikatel, že dělník není sjednané práce schopen, ačkoli dříve po dlouhou dobu tuto práci vykonával. Není to ovšem ve smyslu zákona, neboť přece každý rozumí tím jen to, že to může býti důvodem propuštění jen tehdy, nemůže-li dělník práci vůbec konati, nikoli však, učiní-li jen jednou nějakou chybu. Ale víte přece, jak naší podnikatele chápou ustanovení zákona. Proto myslíme také zde, že tento odstavec je zbytečný a že musí býti škrtnut. Neboť dělník, který nedovede prácí konati, půjde přece sám sebou, a pak není potřebí žádného zákonitého ustanovení. (Sen. Heller [německy]: Vždyť se mu může dáti výpověď!) Ano, může se mu dáti výpověď, pak ho potřebuje podnikatel podržeti jen po výpovědní lhůtu 8 nebo 14 dní.

Propuštěn může býti dále ten, kdo se dopustí krádeže, zpronevěry, anebo jiného trestního činu a tím pozbude důvěry podnikatelovy atd. Jsme posledními, kteří by se přimlouvali za to, že není trestný ten, kdo je nepoctivý. Ale máme s tímto ustanovením také své smutné zkušeností. Tak byli propuštěni dělníci bez výpovědi, poněvadž podnikatel přišel na to, že se dělník dříve jednou u jiného podnikatele dopustili toho neb onoho, snad krádeže, že něco vzal s sebou a pod. To se nyní podnikatel dozví a dělník se propustí. Tak je tomu s těmito trestnými činy také. Také podle nového znění zákona je tento výklad možný. Ale zákon také nepraví, co se vyrozumívá pod trestným činem, jakož i že trestný čin musí býti prokázán, takže po případě na základě pouhého podezření podnikatel již může, právě protože to není přesně řečeno, takovéhoto dělníka propustiti. Také v této příčině mám za to, že to jsou zde zbytečné věci, které v zákoně Státi nemusí.

Právě tak tomu je u bodu f), kde se praví: Kdo prácí bez dovolení opustí, pomocné dělníky a spolupracovníky svádí k neposlušnosti proti majiteli podniku, může býti propuštěn. To znamená - dožili jsme se toho již často -že každý, kdo přijde pozdě, může býti propuštěn, když se to podnikateli hodí. Podnikatelé tak učinili v tisíci případech a budou tak činiti také v budoucnosti. Podnikatel řekne: > Opustil jsi neoprávněně práci. Místo bylo prázdné. To je důvod k propuštění. < Dále se praví: >Jestliže dělník svádí k neposlušnosti, k odporu proti majiteli podniku<. Chceme-li těchto slov užíti přesně, může dělník býti velmi často ihned propuštěn, a podle ducha, jaký u nás u podnikatelů panuje, děje se tak často. Pří mzdovém hnutí na příklad, když v některém podniku nějaký dělník vykládá jiným o zlepšení mzdy, anebo o zlepšení poměrů v závodě, to u podnikatelů není výkladem, nýbrž odporem a štvaním - může ve smyslu zákona býti ihned propuštěn. A rovněž tak při stávkách. Viděli jsme to na příklad loňského roku v Tanvaldě, kde se jednalo o to, zdali je správným stanovisko podnikatelů o osmihodinové době pracovní - zdali pravidelně týdně se opětující doba čistění je započítatelná do 48hodinové doby pracovní, čili nic. Podnikatelé říkají; že se doba čistění nemá započítati, naše stanovisko bylo, že se má započítati. Došlo ke stávce, a tu byly propuštěny i ty kategorie, které na stávce neměly účastenství, nýbrž které nemohly pracovati proto, poněvadž jich samotných v závodě nebylo lze použíti. Také zde podnikatelé prohlásili: To není naší vinou, vinu na tom má stávka, vy jste se proti nám vzepřeli. Dělníci byli propuštěni bez náhrady, a byli mezi nimi i důvěrníci. Podali jsme žalobu u rozhodčího soudu, a ten prohlásil, že není kompetentní to posouditi. Ale než věc dojde k jiným instancím, zarostlo to vše již dávno travou. Také zde je tedy možným zcela libovolný výklad a děje se tak také často v praksi. Zpěčují se na příklad dělati hodiny přes čas. Také to jest odepřením práce ve smyslu podnikatelově. V zákoně však o tom ničeho není. Jak často se stalo, že dělník řekl: Nikoli, v neděli anebo ve svátek nebudu pracovati, anebo nemohu pracovati. Podnikatel na to pohlížel jako na odepření práce, zcela proti smyslu zákona, dělníka jednoduše propustil, a nežli soud, pakli se dělník k tomuto kroku vzchopil, vynesl svůj rozsudek, zarostla věc travou. Proč mají ustanovení zákona otvírati dveře dokořán hospodářsky silnějším k jakémukoli násilí? Navrhujeme, aby také toto místo bylo škrtnuto.

Podobně mají se věci, kde se jedná o hrubé urážky na cti. Kdo rozhoduje, jedná-li se o hrubou, anebo nikoli hrubou urážku na ctí? >Kdo podnikatele, jeho příslušníky, jeho členy rodiny atd. hrubě urazí na cti,< - stojí zde psáno. Marně lámali si dosud právníci hlavu, kde hrubá urážka na cti začíná. Ani v živnostenském řádě, ani v trestním zákoně není opory pro to, co je hrubou urážkou na cti. Kdo tedy rozhoduje, zdali to je hrubá urážka na cti, nastane-li mezi dělníkem a podnikatelem anebo členy jeho rodiny, anebo představeným nějaká slovní půtka? Zpravidla rozhodne podnikatel v tom smyslu tak, jedná-li se o dělníka, který se netěší přízni. Tu řekne, že je to hrubá urážka na ctí, a dělníka jednoduše propustí. Rozsudek živnostenského soudu v Liberci z roku 1907 rozhodl ve prospěch dělníka, kdy dělník nazval podnikatele > hloupým chlapem<, člověkem, který ničemu nerozumí: dělník byl pak propuštěn. Tážeme se tudíž: k čemu jsou tam tato ustanovení, která označujeme za zbytečná?