Nařízení, vydané na základě delegačního zákona, bylo by sice vydáno k provedení tohoto zákona, nebylo by však vydáno v jeho mezích, poněvadž delegační zákon zmocňující povšechně vládu, by nařízením upravila určitý úsek uspořádání právních poměrů, vyžadujících zákonné úpravy, nevytyčuje mezí, v nichž uspořádám právních poměrů má se pohybovati. A právě tyto vedoucí zásady pro zákonné uspořádání konkrétního právního poměru jsou oněmi mezemi, jež nařízením nesmí býti překročeny a jež proto nařizovací mocí musí za všech okolností a při nejmenším vytýčeny býti zákonem. Kdyby správným bylo opačné stanovisko, bylo by jen důsledností, připustiti delegační zákon, jímž by Národní shromáždění po výpočtu všech zákonodárných úkolů, jež je v dozírné době očekávají - nová úprava a sjednocení veřejné správy trestního práva a řízení, občanského, obchodního a směnečného práva, občanského soudního řízení atd. - prostě zmocnilo vládu, by tyto úkoly nařízením provedla. Tím v pravdě škrtnuto by bylo ustanovení §u 6 (1) ústavní listiny.
Vážení pánové! Když jsme vydali ústavní zákon o ústavním soudu, tedy v jeho paragrafu 7 bylo řečeno, že ústavní soud je výlučně oprávněn rozhodovati o tom, zdali nějaký zákon odporuje ústavě, nebo ne. Jestliže ústavní soud se ozval tímto varovným způsobem, pak slušno se říditi jeho míněním a podrobiti se jeho přání; poněvadž máme v ústavním soudě ústavní autoritu, které jsme povinni šetřiti. Mohou býti snad nějaké vědecké pochybnosti, může býti raisonováno o tom rozhodnutí ústavního soudu, ale toto rozhodnutí tu jest a je naší zákonnou autoritou, našim závazným pravidlem. Vzhledem k tomu nemohl jsem jinak než upozorniti na toto rozhodnutí ústavního soudu a žádati, aby byla dána senátem direktiva vládě pro další její jednání. Jestliže bude resoluce tato senátem přijata, tedy bude vláda aspoň varována, aby nesahala budoucně k takovým opatřením a jednáním, která by mohla vzbuditi pochybnosti o ústavnosti.
Vážení pánové! Račte si všimnouti i toho, kam sahají práva stálého výboru. Náš stálý výbor jest oprávněn v době, kdy Národní shromáždění nezasedá, činiti opatření a vydávati nařízení s platností zákonnou. Račte si všimnouti ustanovení, že stálý výbor není oprávněn vydávati taková nařízení, kterými by poplatnictvo, občanstvo bylo zatěžováno stálými dávkami a poplatky. Tedy ani stálému výboru, který je jaksi zástupcem Národního shromáždění, nepřiznala ústavní listina naše práva, aby ustanovoval nějaké poplatky, které by občanstvo mohly tížiti. A my máme nyní vládě prostě dáti moc, aby vybírala ty dávky za úkony, které mají býti zpoplatněny a aby také stanovila sazby. To je myslím více než vládě sluší.
Pan zástupce vlády v ústavně-právním výboru nám vyčetl celou řadu zákonů, ve kterých jsme se prý provinili stejně proti ústavní listině jako v tomto případě. Pánové, ubezpečuji vás, že tento výčet našich hříchů mne velmi skličoval a zarmoutil, že jsme tolik zanedbali povinnou opatrnost. Ale, jestliže jsme se dopustili nějakých nedopatření, nějaké viny, tedy je naší povinností, zabrániti dalším takovým proviněním proti ústavě a velmi rozhodně učiniti přítrž této - řekněme ležérní - praksi. Můžeme vydávati zákony na ochranu republiky, můžeme trestati toho, kdo se proti tomuto zákonu provinil, ale musíme sami dáti na jevo, že máme úctu ke své ústavě a musíme samu dáti na jevo, že si vážíme všech těch zákonů, které v naší ústavě nám dány jsou, a že je chceme zachovávati.
Kdykoliv podíváte se do dějin československého národa, uvidíte, že vždycky útisk vládní se projevil tím, že sněmům byla některá práva upírána, omezována, že zejména vyměřování berní bylo provozováno lehkomyslně, laxně. A jestliže si, pánové, přečtete dr Kalouska "České státní právo" a také Denisa, tak tam najdete místo, jak císař vzkazoval sněmu českému, že žádá, aby rychle ty berně byly provedeny, že není času na dlouhé odklady a že příště bude pánům poskytnuta příležitost, aby se lépe zabývali těmi požadovanými berněmi. Nevím, zdali při takovém čtení se vám nevyskytne reminiscence na naše poměry, želel bych toho velice a velmi by mne bolelo, kdyby do naší prakse Národního shromáždění se zahnízdily, řekněme, takové úkazy, které by ukazovaly na lehkovážnost a na to, že bychom tomu absolutismu, nebo jmenujte to jakkoliv, otvírali dveře. Prosím jako nejmenší požadavek pro uspokojení svědomí našeho senátu, Národního shromáždění, abyste, pánové, navrženou resoluci přijali, ale abychom také pro budoucnost důsledně a důrazně si vyžadovali, aby se neopakovaly takové případy, které vyvolávají takové pochybnosti, jako je tato dnešní. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. dr Franta.
Sen. dr Franta: Slavný senáte! Nebudu dlouho mluviti. Přišel jsem až na konec politických vývodů pana dr Hellera, a slyšel jsem jen něco, ale to, co jsem slyšel, vybízí mne, abych ho opravil. Pan dr Heller mluvil o naší loyalitě za Rakouska. Konstatuji, že naše generace vůbec loyální nebyla a že to, co jsme činili za Rakouska, musili jsme činiti jen ve prospěch národa.
Víte, jaká byla situace, jak jsme se někdy měli. Český národ musil tedy hleděti získati posici za posicí, kámen za kamenem. Vždyť to byla tenkráte těžká úloha. Ale to mohu jen říci, že celá naše generace byla vychovávána už tak, že jsme doufali ve svobodu úplnou. Jestliže někteří ze zastupitelů našich byli příliš loyální, za to národ nemůže. Národ se choval vždycky čestně a dobře. Jesliže pan dr Heller nám vyčítal, že jsme hlasovali pro různé předlohy atd., mohu prohlásiti, že jsme to činili vždycky jen za tím účelem, abychom zamezili postup proti českému národu, neboť někdy se přece stalo za Rakouska, kde jsme nedostávali mnoho, že se s námi někdy snesitelně nakládalo - někdy pravím. Pokud se týče toho našeho chovám a našich stran politických - nevím, zdali pan dr Heller se na to pamatuje - ale vím, když vlády potřebovaly většinu, odkomandovávaly vždycky německé sociální demokraty, a to tolik, kolik jich bylo potřebí, aby byla potom oposice menšinou. (Sen. dr Heller [německy]: To však nemůžete dokázati, pouze tvrditi!) Pane doktore, to se samo sebou rozumí, písemného dokladu o tom nemám, ale vím o tom. (Sen. dr Heller [německy]: Vy tomu věříte?) Ano. Pokud se týče toho našeho postavení za války, přiznávám ovšem, že někteří naši aktivisté čili oportunisté chovali se ještě za války tak, jak se nechoval národ a jak se chovala s počátku menšina a ke konci většina svazu poslaneckého. To je pravda, pane doktore, co jste říkal o tom telegramu Boroevičovi, ale to zaslalo předsednictvo českého svazu, aniž o tom někdo věděl. (Sen. dr Heller: Pan Staněk také ne?) Říkám předsednictvo Českého svazu, aniž o tom někdo věděl. Pokud se týče toho podání Černínovi... (Sen. dr. Heller: To vám jednou přinesu, počkejte!) Já ty věci také znám. (Sen. dr Heller: Já také!) Pokud se týče toho, co Český svaz řekl o té insinuaci Černínovi, o tom také vím, ale to také učinilo předsednictvo Českého svazu. (Sen. dr Heller: To ale byle před tím předloženo Svazu!) Ne, to nebylo předloženo Svazu. (Sen. dr Heller [německy]: V obhajobě Šmeralově je to dokázáno, to mám doma, písemně s dokumenty!) Pak to není pravda. (Sen. dr Heller [německy]: Snad jste při tom nebyl!) Račte to přinésti. Já odpovídám jen za to, co říkám. To učinilo předsednictvo Českého svazu. Ostatní - s počátku to byla menšina - trvali na tom, že musíme býti neodvislí. Riskovali jsme mnoho, hlavně my, kteří jsme byli v cizině a jednali s tak zvaným nepřítelem rakouským, riskovali jsme všechno, i hlavu, nejen proces, náhlý soud atd. Celý národ, pánové, byl ve své duši věrný svému budoucímu osudu a také mohu říci a kamkoliv jsem přišel a kdykoliv za války, bylo to radostné pozorovati, co národ činil. Rozumí se samo sebou, že nás několik, kteří jsme věděli všechno, co se děje, nemohlo říkat něco veřejně, ale vlévali jsme naději a to nesmíte říkat a generalisovali, (Sen, dr Heller: Já jsem negeneralisoval!) že jsme dělali takové a takové věci. Tak zvaná Maffie, ta všechno..... (Sen. dr Heller: Vy jste ale Maffií nebyli, to byli jiní!) Pane doktore, já jsem přece byl v té tak zvané "pětce" Maffie a vím, co se dálo za války, všechno. Jen jsem chtěl na to upozorniti, že český národ již odedávna nebyl takový, jak pan doktor ve své řeči říkal, český národ věřil ve svou budoucnost, ač měl malé začátky před 100 lety. Bylo to úžasně pohnutlivé, jak buditelé naši s malými prostředky mohli pokračovati, jak politické naše vzdělání pomaloučku šlo kupředu, ale mohu ujistiti, jakmile přišla válka, že jsme viděli všichni: buď nyní, nebo nikdy. Musili jsme se toho chopiti a také jsme se toho chopili. Doufám, že nikdy již nepřijde situace jako tenkráte od roku 1914 do roku 1918, myslím bohudík, snad nepřijde, ale kdyby přišla taková situace, budeme hájiti tento stát, budeme ho zase hájiti do smrti. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Debata jest skončena. Přeje si pan zpravodaj za výbor ústavně-právní slovo?
Zpravodaj sen. dr Procházka: Prosím.
Místopředseda dr Soukup: Uděluji mu je.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Jsou zde podány pozměňovací návrhy sen. dr Hellera, Reyzla a spol.
Žádám, by tyto pozměňovací návrhy byly zamítnuty.
Pokud se týče návrhů na škrtnutí odstavců, nejsou tyto návrhy účelné a ostatní návrhy na různé změny nejsou opodstatněny.
Žádám tudíž, aby podle návrhu výborového byla osnova zákona přijata nezměněně tak, jak se na ní usnesla poslanecká sněmovna.
K jednotlivým řečem si dovoluji podotknouti: Řeč pana sen. dr Hellera byla již vyvrácena řečí pana sen. dr Franty. Dovoluji si k tomu podotknouti, že mám dojem, jako by z řeči pana sen. dr Hellera mluvila mrzutá nálada, že se nepodařilo německé sociální demokracii uskutečniti její plán, totiž aby pod koalici podložila třaskavinu, která by koalici tuto roztrhla, totiž tím svým pilným návrhem ohledně pastýřského listu a dalšími jinými pilnými návrhy, jakož i že se nepodařilo německé sociální demokracii místo jiných stran dostati se do vládní většiny.
Pokud se týká řeči pana sen. Trčky, mám za to, že předloha byla nutná, ačkoliv se tímto zákonem nařizují nové dávky a vláda prohlásila, ze se bude snažiti, aby poplatnictvo bylo uchráněno dalších břemen. Když zde nastala nutnost, aby zase nová vydání byla učiněna ve prospěch státních zaměstnanců, je ovšem zde také nutnost, aby tata nová vydání byla kryta novou úhradou.
Zvýšení exekučních poplatků, o kterých se zmínil pan sen. Trčka, je vysvětlitelno tím, že do rozpočtu pro rok 1925 byly pojaty exekuční poplatky z dřívější doby, které nyní budou splatný s daněmi, které se vydobyly.
Pokud se týče jednotlivých rekriminací pana sen. Trčky, co on uvedl ohledně jednotlivých poplatníků, bylo mně dáno laskavostí pana ministra financí vysvětlení, které si dovoluji tímto uvésti. Věc strakonické fezárny je ta, že podle smlouvy Versailleské nesmějí býti podniky v různých zemích zdaněny dvakráte. Podle toho byla pak uzavřena také smlouva mezi námi a Rakouskem a následkem toho musila býti ta daň upravena, jelikož tato firma strakonické fezárny má závody své, zejména prodejní, v Rakousku.
Co se týče firmy Waldes, bylo jí sice 56 milionů předepsáno na daních, ale podala rekurs proti tomu a odhadní komise pak přezkoumala ty základy k výměře daně, následkem čehož bylo nutno tento předpis nově upraviti. (Sen. Trčka: Na jakou výši?) Firmě pak bylo uloženo, aby platila 100 tisíc korun měsíčně, ovšem pod ztrátou lhůty. Co se týká obchodníka z Peček a pozůstalosti po dru Pallovi, nejsou tyto případy panu ministrovi financí známy a bude nutno ponechati věc prozatím dalšímu vyšetření.
Žádám také slavný senát, aby přijal ve druhém čtení resoluci, která je navržena panem sen. dr Veselým, resp., která byla přijata usnesením ústavně-právního výboru.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Byly mně podány dostatečně podporované návrhy sen. dr Hellera, Reyzla a druhů, žádám pana tajemníka senátu, aby je přečetl.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): "Pozměňovací návrhy sen. dr Hellera, Reyzla a soudr. k č. t. 2108:
1. § l odstavec 3 budiž škrtnut.
2. K §u 2:
V odstavci l škrtnuta buďtež slova "buď" a "nebo v určitých číselných mezích".
Odstavce 2 a 3 buďtež škrtnuty.
3. § 3 budiž škrtnut.
4. § 5 má pozměněně zníti: "Dávky vyměřeny buďtež písemně."
5. V §u 6 odstavec l škrtnuto budiž slovo "nutné".
Místopředseda dr Soukup: Nepřeje si druhý pan zpravodaj doslov?
Zpravodaj sen. dr Karas: Děkuji.
Místopředseda dr Soukup: Není tomu tak, budeme hlasovati.
Vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům budeme o osnově zákona hlasovati takto:
O §u l odst. 1. a 2. podle zprávy výborové;
o odst. 3. §u l podle pozměňovacího návrhu sen. dr Hellera, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o odst. 1. §u 2 podle pozměňovacího návrhu sen. dr Hellera, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o odst. 2. a 3. §u 2 na škrtnutí podle návrhu sen. dr Hellera, bude-li návrh tento zamítnut, o obou těchto odstavcích podle zprávy výborové;
o §u 3 na škrtnutí podle návrhu sen. dr Hellera, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o §u 4 podle zprávy výborové;
o odst. 1. §u 5 podle návrhu sen. dr Hellera, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o zbytku §u 5 podle zprávy výborové;
o odst. 1. §u 6 podle pozměňovacího návrhu sen. dr Hellera, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové;
o zbytku §u 6, jakož i o §u 7 až 12, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou nějaké námitky? [Nebyly.] Nejsou. Budeme tudíž tak hlasovati.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 1. a 2. §u l zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odstavce tyta přijímají se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 3. §u l byl škrtnut podle návrhu sen. dr. Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 3. §u l zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odstavec tento přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby v odst. 1. §u 2 byla škrtnuta slova "buď" a "nebo v určitých číselných mezích" podle pozměňovacího návrhu sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí s tím, aby o.dst. 1. §u 2 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odstavec tento přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 2. a odst. 3. §u 2 byly škrtnuty podle návrhu sen. dr. Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh tento se zamítá.
Kdo souhlasí s tím, aby odstavce tyto zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odstavce tyto přijímají se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby § 3 byl škrtnut podle návrhu sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh tento se zamítá.
Kdo souhlasí, aby § 3 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § tento přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby § 4 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Paragraf tento přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 1. §u 5 zněl podle návrhu sen. dr Hellera a soudr., "dávky vyměřeny buďtež písemně", nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh tento se zamítá.
Kdo souhlasí s tím, aby tento odstavec zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odstavec tento přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby zbytek §u 5 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Zbytek §u 5 přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby v odst. 1. §u 6 škrtnuto bylo slovo: "nutné" podle návrhu sen. dr. Hellera, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí s tím, aby odst. 1. §u 6 zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Odstavec tento přijímá se podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí s tím, aby zbytek §u 6, jakož i paragrafy 7 až 12, nadpis zákona a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Zbytek tohoto zákona, tudíž celý zákon, jakož i nadpis jeho a úvodní formule se přijímají podle zprávy výborové, tudíž souhlasně s usnesením poslanecké sněmovny otištěném v tisku 2108, ve čtení prvém. Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pánů zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. dr Procházka: Není jich.
Místopředseda dr Soukup: Textových změn není.
Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění také ve čtení druhém.
Kdo souhlasí nyní s resolucí otištěnou ve zprávě výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím se také tato resoluce přijímá ve znění navrženém výborem ústavně-právním.
Přerušuji jednání. Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno: Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): Tisk 2128. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5067) zákona, kterým se mění a doplňuje zákon ze dne 14. dubna 1920, čís. 347 Sb. z. a n., o akciové bance cedulové (tisk. 5130).
Tisk 2129. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5129) zákona o vzájemných poměrech náboženských vyznání (tisk 5136).
Místopředseda dr. Soukup: Navrhuji, aby příští schůze se konala za 5 minut po schůzi této s tímto
denním pořadem:
Nevyřízené předměty dnešního denního pořadu.
Námitek není? (Nebylo.)
Končím schůzi.
Konec schůze v 16 hodin.