Schůze zahájena v 10 hodin 30 minut.
Přítomni:
Místopředsedové: dr Franta, Klofáč, Niessner, dr Soukup.
Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.
98 senátorů podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr.Markovič; odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.
Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji schůzi.
Sděluji, že jsem udělil dovolenou pro dnešní schůzi sen. Frankemu, inž. Klimkovi, dr Mudroňovi a dr Wittovi, dodatečně pro včerejší a dnešní schůzi sen. Štelclovi.
Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):
Tiskem rozdáno:
Tisk 2110-2110/9. Interpelace sen. Hartla a soudr. na pp. ministry vnitra, spravedlnosti a školství a národní osvěty stran rušení náboženství, jehož se Sokolové dopustili v Hrádku nad Nisou.
Tisk 2110/1. Interpelace sen. Hartla a soudr. na p. ministra školství a národní osvěty o tom, že přestalo vycházeti německé vydání úředního věstníku.
Tisk 2110/2. Interpelace sen. Trčky, Kotrby, Thoře a druhů ministrovi financí stran výzvy uveřejněné v časopisu "Družstevník".
Tisk 2110/3. Interpelace sen. Trčky, Thoře a Kotrby na vládu republiky čsl. ve věci neuhrazených diferencí Velkonákupní společnosti v Karlíně ministerstvu pro zásobování lidu.
Tisk 2110/4. Interpelace sen. dr Herzigové, dr Naegle a soudr. na p. ministra veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy stran pokud možno brzkého znovuzahájení zvláštních kursů pro sestry sociální péče na německé státní škole pro ošetřovatele nemocných v Praze.
Tisk 2110/5.Interpelace sen. Spiese a soudr. na p. ministra školství a národní osvěty stran zvýšení státního příspěvku na vydržování hudební školy v Bečově nad Teplou.
Tisk 2110/6.Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga a soudr. na veškerou vládu stran náhrady jízdného státním zaměstnancům, kteří bydlí venku.
Tisk 2110/7. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, dr. Naegle, Zulegera, Jelinka a soudr. na p. ministra vnitra stran fašistického přepadení Německého domu ("Deutsches Haus") v Praze.
Tisk 2110/8. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, Jelinka, Zulegera a soudr. na p. ministra věcí zahraničních o stavu zahraniční politiky.
Tisk 2110/9. Interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, Jelinka, Zulegera a soudr. na p. ministra veřejného zdravotnictví o boji proti voleti a tlustému krku.
Zápisy o 250.-254. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé ze dne 3., 6., 11., 12. a 17. března t. r.
Těsnopisecké zprávy o 250. až 254. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 3., 6., 11., 12. a 17. března t. r.
Z cizích parlamentů R. 1925 ročník VI. číslo 3 a 4.
Z předsednictva přikázáno:
Výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému:
Tisk 2123. Vládní návrh zákona, kterým se upravuje soudnictví v hlavním městě Praze.
Výboru ústavně-právnímu, technicko-dopravnímu a rozpočtovému:
Tisk 2124. Vládní návrh zákona, kterým se zmocňuje vláda republiky Československé, aby převzala státní záruku za výpůjčky Ústředních elektráren, akciové společnosti v Praze, a kterým se povoluje užíti dílčích dlužních úpisů na tyto výpůjčky vydaných k ukládání nadačních, sirotčích a podobných kapitálů.
Místopředseda dr Soukup: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o shora uvedených návrzích podaly zprávu ve lhůtě 12 dnů.
Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj se přijímá.
Přistupuji k projednávání denního pořadu.
1. Návrh, aby podle §u 55 jedn. řádu senátu řízením zkráceným projednána byla:
a) zpráva ústavně - právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2113) k vládnímu návrhu zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. Tisk 2126;
b) zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2108) k vládnímu návrhu zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních. Tisk 2127.
Pilnost těchto věcí odůvodňuji tím, že jedná se o úpravu, jež s hlediska zájmů veřejných vyžaduje brzkého vyřízení.
Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.
Kdo souhlasí s tím, aby těmto zprávám byla přiznána pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Pilnost se přiznává.
Budeme proto projednávati
2. Zprávu ústavně - právního výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2113) k vládnímu návrhu zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé. Tisk 2126.
Navrhuji, aby byla osnova projednána v celkové době 2 hodin.
Řečnickou lhůtu ustanovuji na 1/2 hodiny.
Kdo s touto lhůtou souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Je přijata.
Zpravodajem je pan sen. dr Veselý, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Vládní předloha zákona o úpravě svěcení svátků a nedělí je první z těch předloh nám slíbených, kterými má býti upraven poměr mezi státem a církví katolickou. Předloha omezuje se na stanovení, které svátky pokládají se také státem za zasvěcené, a zavádí vedle svátků církevních také památné dny. Úprava těchto poměrů svátečních je zajisté naléhavá, poněvadž dosud byl rozpor, dosud byla nejistota. Některé svátky byly svěceny, ačkoliv se proti nim ozývaly hlasy, a jiné svátky zase obyvatelstvem byly pokládány za památné dny, ale neměly všeobecného uznání.
Tedy je jistě vhodno, že stát tu zasahuje a že upravuje poměry, které vyžadovaly již definitivní úpravy. Zavedení památných dní je, myslím, vhodným způsobem, poněvadž nám nezáleží na tom, abychom snad nějaké světce znovu uváděli do veřejného života, stačí nám, když bude památka určitých osob uctívána. Ovšem nebylo jinak možno, nežli že tu byly řešeny také dva spory českých dějin s církví katolickou. Je tu jednak i svátek sv. Jana i památný den mistra Jana Husa. Tu se přizpůsobuje osnova zákona, pokud jde o Jana Nepomuckého, výsledkům vědeckého zkoumání, které nade vši pochybnost jsou zjištěny, a pokud jde o mistra Jana Husa, tedy vyhovuje tu přání českého lidu.
My jsme si tu ovšem vědomi toho, že ne všecko obyvatelstvo naší republiky a ne snad ani všecko obyvatelstvo československé národnosti souhlasí s ustanovením památky mistra Jana Husi. Ale my jsme přesvědčeni, že mistr Jan Hus je postava z dějin českých tak významná, že zasluhuje i od těch, kteří snad jsou jeho odpůrci, aspoň tolik úcty, jaká se vyžaduje od ostatních občanů státních, aby projevovali vůbec úctu k zařízením a učení všech církví ostatních.
Zavádí se tu tedy řád přiměřený novým poměrům, a co nového na těchto poměrech je, je přizpůsobeno moderní době. Kdysi byla jen jedna církev uznávána a jen jedno její učení bylo prohlášeno za státem chráněné, kdežto nyní jsou všecky církve a všechna jejich učení uznávána stejně a chráněna stejně. Tedy v tom vidíme pokrok a proto si dovoluji navrhnouti, aby senát Národního shromáždění schválil usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o svěcení svátků a památných dnů. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen pan sen. Niessner.
Sen. Niessner (německy): Slavný senáte! Celá republika byla v posledních týdnech svědkem mohutného zápasu, pravého zápasu gladiatorů, boje, který se odehrával v koalici vládní většiny. Tento boj nabyl forem, jako žádný z mnoha zjevných anebo podzemních bojů, které jsme dosud viděli v koalici, a byla to zajisté nejtěžší krise, kterou vládní většina při tom musila prodělati. Příčinou bylo, jak známo, jednání slovenských biskupů, kteří zneužili církevní zvyklosti tím, že vydali pastýřský list, jenž vyhlásil exkomunikaci nade všemi neklerikálními živly, příslušníky stran a příslušníky jiných organisací. Tento pastýřský list vzbudil bouři. Ve všech svobodomyslných a socialistických stranách koalice se řeklo: "Nyní je konec klerikální domýšlivosti, nyní se musí konečně jednou ukázati, kdo je pánem ve státě, zdali je ještě nějaký stát ve státě, zdali stát ve svém rozhodování a ve své svobodě je suverénní." A byl to skutečný ministr, zástupce pana ministerského předsedy, který dal znamení k tomuto boji. On to také byl - a jeho následoval celý sbor jednomyslně - jenž vydal heslo: Nyní nadešla doba, kdy nutno rozřešiti církevně-politické otázky, nyní dlužno konečně, jak mnohé strany valné části veřejnosti vždy znovu slibovaly, chopiti se problému odluky církve od státu, aby se poměry ujasnily. Pánové! Bylo hned ze začátku velmi mnoho pochybovačů, kteří od prvého okamžiku tomu nevěřili, že česká svobodomyslnost v tomto státě - a německá svobodomyslnost není lepší, je pokud možno ještě horší, opatrnější, zbabělejší - vydrží a že jednoho dne nadejde okamžik, kdy nastane veliký obrat. A tento obrat nastal. Před několika měsíci, když se v Německu v říšském sněmu hlasovalo o londýnské úmluvě, nadělalo se mnoho řečí o tom, že jedna část německých nacionálů odpadla a že se při hlasování o této londýnské úmluvě částečně zdržela hlasování. Tamnější obrat je pravou hračkou proti obratu, jehož se vážené koaliční strany dopustily v této otázce. Pánové také již našli formuli, která se dosud vždy osvědčila a které se vždy chápou, aby věc odůvodnili. Tato formule zní: "Dohodli jsme se, že se dohodneme." To je velmi krásná zásada. Ale jednalo se zde skutečně o dohodu, při které jak jedni, tak také druzí povolili? Ani zdání. O nějaké dohodě nelze mluviti, jen o povolnosti, jen o obratu. Bylo ohlašováno, že proti rozšiřovatelům pastýřského listu prý bude zakročeno. Biskupově sami jakožto autoři pastýřského listu, jako původci nezákonitého činu, kterého se dopustili, byli již předem vyňati. (Výkřiky na levici.) Na ty se hned s počátku nikdo neodvážil, měli býti pronásledováni jen šiřitelé pastýřského listu, faráři. Ale, pánové, kdo by se nad tím snad rozčiloval, ať se uklidní; farářům se nic nestane, nezkřiví se jim vlas na hlavě, a silná slova, kterých se užilo a která směřovala k tomu, že oni také musí nésti trestní odpovědnost, nelze bráti tak vážně. Polévka se nejí tak horká, jak se snad uvaří. Nestalo se tedy ničeho a také se nic nestane. Za to však jsme slyšeli a četli krásnou řeč, řeč zástupce pana ministerského předsedy, kterého jsme ovšem sotva kdy zde v tomto sále uviděli tváří v tvář. Snaží se asi cenu, kterou má, zvyšovati ještě svojí vzácností, proto od několika měsíců neuznal za nutné, aby se objevil také v tomto slavném senátě. Víme tedy jen z doslechu, že pan ministerský předseda má zástupce v osobě pana ministra Stříbrného. Tento zástupce pana ministerského předsedy, když jednota v koalici byla konečně skutečnou událostí, udeřil se pyšně jako Španěl v prsa a prohlásil s pathosem: Zde v tomto státě existuje jen jedna suverenita, suverenita státu, a žádná druhá moc nesmí si osobovati mluviti do rozhodování a usnesení vlády a státu. Tu napadají mně slova z "Fausta": "Poselství sice slyším, však nedostává se mi víry." Je jen hezké od pánů klerikálů, že jiným stranám a také vládě alespoň dovolí tak mluviti anebo alespoň tak činiti, jakoby skutečně měly suverenitu. Ale správné to nikterak není, pánové, a kdo se podívá, jak se u nás dělají zákony, kdo tu vidí, jaký ráz mají naše zákony, naše správa a celý směr naši politiky a celé vedení státu, ten si musí říci: nikoli, suverénním stát není, suverénním zde je klerikalismus a živnostenská banka. (Veselost na levici.) To se také ukázalo v tomto případě. Otázka odluky církve od státu odkládána byla na dlouhé lokte, kdy má nalézti řešení, nikdo nedovede říci; snad se jednou stane zázrak; ale zázraky se v dnešní střízlivé, neromantické době již nedějí, a proto chcete se o to pokusiti přímým jednáním přes Řím. Pánové, nikoli my, nikoli zastupitelství lidu, ani poslanecká sněmovna ani senát nemají se usnášeti a rozhodovati o vnitřních záležitostech státu; mají rozhodovati teprve potom, když zde je svolení Vatikánu, a byl to hlavně orgán české klerikální strany "Lidové Listy", které přímo psaly, aniž to bylo dementováno, že vláda sama diplomatickému zástupci Svaté Stolice prohlásila, že příště vyhledávati bude přímou dohodu s Vatikánem, pokud jde o řešení a vyřízení církevně-politických otázek. To nevypadá jako suverenita. Nemá tedy rozhodovati parlament, nýbrž moc, která je mimo stát, nikoli zvolení zástupcové lidu a vůle obyvatelstva. Když se nyní tážeme, kdo je vítězem v tomto boji, který po celé týdny rozčiloval mysle tak, že jsme se mohli domnívati, že koalice stojí před bezprostředním svým koncem, pak musíme říci: klerikálové to nejsou, kteří utrpěli porážku, a ani v budoucnosti nepodlehnou, dokud v koalici budou míti nacionalistické zájmy přednost před zájmy sociálními a politickými. A tak je jediným výsledkem tohoto obrovského zápasu tento nám nyní předložený návrh zákona o úpravě svátků. Můžeme říci: mnoho povyku pro nic. Co z toho vzešlo, neospravedlňuje v nejmenším vynaloženou námahu a neospravedlňuje rovněž ani v nejmenším ubezpečení, že v těchto církevně-politických otázkách pokrokové strany si v koalici vybojovaly úspěch. Kdybychom chtěli někomu namluviti, že to je nějaký úspěch, pak ten, kdo by tomu měl věřiti, musil by býti naivní jako dítě. (Hlas německý: Že senátu se stala přece hovorna!) Snad bude pan předseda tak laskav a zjedná trochu klidu v sále. Počkám třeba. Snad to zpozoruje, přestanu-li mluviti.
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Niessner (pokračuje): Potřebujeme míti jen trochu trpělivosti. (Veselost.) Nuže, pánové, myslí se, že je to úspěch. Víte, pánové, komu ve skutečnosti tento zákon politicky prospěje? Právě klerikální straně. A klerikální strana, která přece podle starých tradicí byla vždy nejchytřejší - klerikalismus vždy se držel zásady, že přede vším chytrost a lest musí býti směrodatnými - také ihned začala tlouci z toho kapitál a rozvíjeti velikou agitaci proti předloze mezi obyvatelstvem, ačkoli klerikální strana patří ke koalici a byla by vlastně povinna zachovávati loyalitu a věrnost koaliční. Avšak ona se toho nedržela a od počátku bouřila proti této předloze a dělala v obyvatelstvu náladu. Tážeme-li se nyní, k vůli komu vlastně se předloha dělala, k vůli komu má nastati tato úprava svátků, pak budeme marně hledati někoho, komu přinese úspěch. Nikomu ničeho nepřinese, ale za to tento způsob úpravy svátků přinese škodu milionům lidí. Pánové, tažte se přece v obyvatelstvu! Naslouchejte, jak venku mezi německým a českým obyvatelstvem smýšlejí o úpravě svátků, jak o tom smýšlejí, že se odstraňuje celá řada nikoli svátků, na to nepřijde, ale dnů odpočinku, aniž by se kdo postaral o přiměřenou náhradu, a obdržíte odpověď a získáte dojem, že tam panuje největší nespokojenost. Bylo slíbeno, že zjednáno bude junktim mezi úpravou svátků a zákonem o dovolených, a že obě otázky budou řešeny ve vzájemné souvislosti. To se sice stalo. Ale jak se to stalo? Usnesli jste se na zákoně o dovolených, jenž některým vrstvám dělníků přináší přímo nevýhody oproti tomu, co dnes již mají. Předloha o svátcích odstraňuje 7 dosud volných dnů pro dělnictvo, úředníky a zřízence, za to jim zákon o dovolených neposkytuje ani přibližně náhrady. Zákon o dovolených je takový, že bude podnikatele pobízeti, aby pomocí jeho ustanovení připravili dělníky o tyto dny zotavené. Nejhorší škodou však, kterou tento zákon znamená, jest odstranění dvojitých svátků. Musíme se tázati, která důmyslná hlava měla tuto myšlenku. (Sen. dr Heller [německy]: Pan Hodač!) To věru zasluhuje, aby trvale bylo zaznamenáno, kdo měl tuto myšlenku navrhnouti, aby dvojité svátky byly odstraněny. V tomto opatření spočívá úplné zneuznání starých tradičních zvyků, zneuznání a neúcta ke starým rodinným zvykům, bezohlednost a nešetrnost k potřebám obzvláště těžce pracujícího obyvatelstva, jež po celý rok je zapraženo do jha práce. Musí se přece při takovéto úpravě bráti zřetel na staleté zvyky a obyčeje. Kdyby tyto rodinné slavnosti nebyly církevního původu, byly by se již dávno musily zavésti následkem nutnosti, vyhovovati určitým potřebám. Jsou lidé, kteří jednou do roka nastoupiti musí důležitou cestu, příbuzní rodiny žijí často rozprášeni na všechny strany, a mají potřebu jednou se navštíviti anebo přijmouti návštěvu. Vše to se má znemožniti. Ani na Velikonoce, ani na Svatodušní svátky ani na Vánoce nesmějí si lidé 2 dny odpočinouti od tvrdé roboty a věnovati se svým příbuzným, svým rodinám. Musíme přece uvážiti, že všichni lidé, celé dnešní člověčenstvo žije mnohem intensivněji a bez oddechu, že naše nervy, naše svaly, vše to, co lidé při své práci musí dosazovati, mnohem více se napíná, ať již to jsou lidé, kteří pracují hlavou anebo rukama, na to všechno intensita práce klade mnohem větší nároky nežli dříve, a právě dnes považuje se nutné a spravedlivé, aby tito lidé ještě více byli zapraženi do tohoto jha denního života a aby byli nuceni zříci se těchto dvojitých svátků. Nedivte se potom, pánové, mají-li klerikálové úspěch s takovouto agitací. To již nemá nic společného s náboženstvím, této kapitoly se nechci vůbec dotknouti, ale faktum je, že tyto svátky se tak vžily do celého cítění lidí, že dnes těmto potřebám lidí vyhovují, a říkáte-li nyní, že předloha je vítězstvím nad klerikalismem, pak táži se, kde pak? Ve dni Husově? Stanovili jste tento den jakožto státní památný den, ale zároveň musíte za to činiti koncesi, že nyní také sv. Cyril a Methoděj, pro které dosud jen na Moravě měli skromný svátek, budou v celé republice musit býti oslavováni jako svatí, klidem práce a podle všech zásad, které jste stanovili pro památné dny. Pan zpravodaj prohlásil, že bylo potřebí provésti úpravu svátků, aby odstraněna byla nejasnost a nejistota. My však pravíme, že tato nejasnost a nejistota nyní po zavedení zákona teprve vzniknou. Nyní teprve bude v tom nejasno, nyní teprve - neklamte se přece o tom - začne boj o dvojité svátky. Domníváte se, že si obyvatelstvo nechá tak dobrovolně vzíti tyto dvojité svátky? Před svými voliči budete se musit zodpovídati, že je připravujete o velkonoční, svatodušní a vánoční svátek, a o možnost většího zotavení. Z těchto důvodů nemůžeme my a nemůže nikdo, kdo to béře vážně se zájmy obyvatelstva, hlasovati pro tuto předlohu.
Ale nemůžeme býti pro ni ještě z jiného důvodu. Je to ustanovení §u 3, jenž upravuje oslavu 28. října a jenž politickým úřadům I. instance, tedy policejním úřadům nařizuje, aby pečovaly o vydání pokynů stran důstojné oslavy tohoto dne u všech úřadů, ústavů, podniků, škol a také soukromých škol. Což pak skutečně ke všemu potřebujete strážníka, což musí se všechno stavěti pod policejní svrchovanost a musí vysoká vrchnost míti dozor nade vším a všechno upravovati? Což není lid, jenž v tomto státě obývá, dosti samostatný, což není dosti zralý, že potřebuje takovéto poručnictví? Pravím vám zcela otevřeně: my nemáme ničeho proti 28. říjnu a nám, kteří věru nejsme monarchisty a nikdy jsme jimi nebyli, nám leží přirozeně republika mnohem více na srdci, nežli monarchistický stát, ačkoli včera na tomto místě jeden pan zpravodaj považoval za nutné a účelné, aby nás, levou stranu této sněmovny, líčil jako nepřátele republiky. Přeji republice mnoho takových nepřátel, jakými jsme my, a přeji republice - myslím to s ní dobře - trochu méně takovýchto vlastenců, kteří dovedou takto deklamovati, aniž by se k republice stavěli tak, jak bychom to v rozhodném okamžiku učinili my. (Výkřiky na levici: Velmi dobře!) Nestačí deklamovati: "Já jsem vlastenec a miluji tento stát a vy jste nepřátelé republiky." Slova nic nestojí, ale potřebujeme se podívati na jednání stran, tříd a jednotlivců, abychom věděli, jak to je s tímto vlastenectvím. Je vlastenectví - není to myšleno osobně proti panu zpravodaji, který zde včera takto mluvil - jest vlastenectví, které člověku připomíná tak leccos. Kdyby na příklad housenky, které ohlodaly strom do hola, mohly mluviti, pak by také ujišťovaly, že milují tento strom nade všechno, že jsou patrioty. (Výkřiky na levici: Velmi dobře!) Jsou také vlastenci, jako jsou tyto housenky, kteří jsou hotovi ohlodati strom státu do hola. My se k nim nepočítáme. Pravím, že vlastenectví je relativní pojem. Nepřicházejte nám s tím a nepřednášejte nám o tom.
My tedy nemáme ničeho proti 28. říjnu (Souhlas na levici.), ale my chceme, aby ho obyvatelstvo slavilo dobrovolně, vedeno láskou a důvěrou, bez vlivu a nejméně už pod vlivem policie. Policie není žádnou pořadatelkou slavností, není úlohou policie bdíti nad veškerým jednáním obyvatelstva. Mám-li shrnouti, vyznívá úsudek můj a úsudek mé strany v tom, že zákon je špatný. Vzbudí nepokoj mezi obyvatelstvem, neupraví otázku svátků, nepřinese jasno a proto budeme hlasovati proti zákonu. (Potlesk na levici.)Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dále má slovo pan sen. prof. dr Kovalik.
Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Návrh zákona o sviatkoch a pamätných dňoch v tom znení, ako ho vláda predostiera, naša strana odhlasovať nemôže, a preto podali sme pozmeňovacie návrhy a tieto pozmeňovacie návrhy ako i naše odmietavé hlasovanie dovolím si nasledovne odôvodniť: Návrh zákona rešpektuje aj katolícke sviatky, ale zrušuje mnoho takých sviatkov, ktoré slovenský národ od mnoho storočí svätí, ktoré sviatky sriastly so životom a s dušou národa slovenského. (Sen. Babka: Ktoré sú to?) Tieto sviatky sú: vianočný, veľkonočný a turičný pondelok, aj mariánské sviatky, a síce ktoré zrušené sú: 2. február, 25. marec a 8. september. Tieto sviatky nielen z náboženského, ale aj zo sociálneho, rodinného, hospodárskeho stanoviska nemaly by sa zrušiť. Dvojité sviatky: vianočné, veľkonočné a turičné sviatky nielen my požadujeme, ktorých menujete klerikálmi, ale včera sme slyšali i dnes tu sme slyšali od pána predrečníka, že i rodinné, hospodárske záujmy požadujú tieto dvojité sviatky.
Včera tu hovoril jeden pán senátor, že v terajšej dobe dáva sa robotníkovi, ktorý celý rok pracuje, len osemdenná dovolená; tedy málo má pomerne odpočinku pri svojej celoročnej práci. Toto vzpomínal i pán predrečník. Tedy vidíte, že i s toho stanoviska maly by byť podržané tieto sviatky.
O sviatkoch dopodrobna bude hovoriť kolega Barinka. Ja len na to by som chcel upozorniť, že pri určení sviatkov - v návrhu zákona sú vlastne menované pamätnými dňami - nedáva sa tým, ktorým tieto pamätné dni patria, toho pomenovania, ktoré im patrí podľa tisícročnej historie, ktoré pomenovanie národ český a národ slovenský dal tým svojim najväčším rekom, najväčším hrdinom, zakladateľom, môžeme povedať, kultúry slavianskej národa českého a národa slovenského. Títo rekovia slavianski, títo hrdinovia tisíc rokov sa menovali svätý Václav a svätý Cyril a Method. Tisíc rokov ich mal tak národ český aj národ slovenský. Toto pomenovanie im patrí, sú to historické mená, ktoré si oni zaslúžili, ktoré im národ dal, povýšiac týchto slavianskych rekov nad každodenný život, povýšiac ich vysoko nad smrtelníkov. A návrh zákona nemenuje "svätý" Cyril, nemenuje "svätý" Václav, ale povie: 5. červenec, povie 28. září. Tak mi to prichodí, ako nechtiac pomenovať tých hrdinov slavianskych patričnými meny, dávajú sa im číslice ako trestancom v kázniciach. Aj z tohoto dôvodu nemôžeme odhlasovať tento zákon, lebo vidíme v tom tendenciu protikresťanskú, tendenciu zničiť, keď nepoviem dehonestovať, ale znihilovať kultúru slaviansku, kultúru kresťanskú, na ktorej spočíva, môžeme riecť, kultúra celého vzdelaného sveta.
Veď keby sa to všade zrušiť muselo, nebolo by to možné. Pomenovanie svätých na celom svete sa užíva, vo Francii, Anglii, Španielsku, Itálii i Amerike od svätých sú mnohé mestá pomenované, na príklad uvediem: St. Cloud, Saint Germain. Veď táto St. Germainská smluva pre našu "Česko-Slovenskú" republiku - s čiarkou - je rozhodná.
Nebudem menovať... (Výkřiky sen. Kady.) Vy nechodíte do kostola, preto do toho nehovorte! (Veselost.) Nebudeme ju menovať "Germainskou" smluvou, ale budeme ju vždy menovať St. Germainskou smluvou. A na Slovensku či nemáme Turč. Sv. Martin a Liptovský Sv. Mikuláš, Moravský Sv. Ján, Sv. Jur, Sv. Benedikt, a v Amerike vám poviem stá mien, kde sú pomenované mestá po svätých. Prosím, to je vývin kultúry kresťanskej, vývin historický a ten zostane vždy a má zostať. Turč. Sv. Martin menoval sa, menuje sa a bude sa menovať Turč. Sv. Martinom. (Sen. Babka: Pravda, nikto Vám to neberie!) Tedy prečo nemenujete "svätý" Václav? Ten svätý Václav "nedá zahynouti nám ni budoucím", ale keď vy voláte len Václav, neviem, ako bude vypadať budúcnosť národa českého?