Dnes už není na čase mluviti o poměrech a opatřeních poválečných a mimořádných, dnes musíme hleděti na ty vojenské věci jako na věci pravidelné, normální a běžné. Vládní nařízení nedostačuje, proto je potřebí zákona a zákonem tím poskytnouti ochranu soukromým zaměstnancům všeho druhu, když jsou povoláni na cvičení ve zbrani, aby za konání své povinnosti vůči státu nebyli vystaveni nebezpečí, že utrpí škody soukromé, zejména že jim nehrozí propuštění z práce. Důvodová zpráva poslanecké sněmovny uvádí, že nebezpečí je tím větší proto, že žijeme ještě v hospodářské krisi a ve výjimečných pracovních poměrech. Řekl bych a je možno říci, že i bez hospodářské krise a bez výjimečných zákonů pracovních tohoto zákona je potřebí a bude ho potřebí stále. Vždy nám musí zůstati svatou zásadou, že vojenská služba občanů, tato daň odváděná státu, nesmí přinášeti újmy občanům v jejich povolání a zaměstnání. To je smysl zákona tisk 2119.

Senátu nastává povinnost přisvědčiti vládnímu návrhu, který již poslaneckou sněmovnou je schválen, jak upraviti pracovní poměry občanů povolaných ke cvičení ve zbrani. Jak samozřejmé, jde o záložníky. Tito musí po dobu, pokud povinnost jejich trvá, nastoupiti čtyřikráte vojenské cvičení tří, pěti a deseti týdnů. Cvičení trvá ve 3. a 5. roce čtyři týdny, v 7. a 10. roce tři týdny. Důstojníci záložní jsou povinni v době, pokud záložní povinnost jejich trvá, dostaviti se ke cvičení pětkráte. Vedle těchto řádných cvičení jsou ještě některá cvičení mimořádná, kterých je potřebí, když by se v armádě na př. zavedla nová zbraň, výzbroj atd. Na všechny tyto případy na řádné i mimořádné pamatuje zákon, o kterém referuji. Zejména důležité jsou prvé tři odstavce, které zní takto: Je-li zaměstnanec podle §u 22 branného zákona ze dne 19. března atd., atd. a podle prováděcích předpisů k těmto zákonům povolán ke cvičení ve zbrani, cvičení služebnímu, nesmí jeho zaměstnavatel v období, které počíná u zaměstnanců, obstarávajících pracovní výkon vyššího druhu měsíc, u ostatních zaměstnanců deset dnů před nastoupením cvičení a končí sedmým dnem po jeho skončení, nesmí pracovní poměr zaměstnavatel vypověděti.

Odstavec 2. tohoto §u l:

Výpověď daná proti tomuto ustanovení je právně neúčinná. Výpověď daná zaměstnavatelem před početím ochranné doby, uvedené v odst. 1. tak, že výpovědní lhůta končí během této ochranné doby, je sice platná, avšak běh výpovědní lhůty končí uplynutím ochranné doby.

To je odstavec, kterému zaměstnavatelé i zaměstnanci dobře rozumějí.

Odst. 3.

Právo zaměstnavatele, aby z důležitých příčin, uvedených v příslušných právních předpisech, předčasně zrušil pracovní (služební) poměr, zachovává se v platnosti i během ochranné doby.

§ 2.

Zákon tento se nevztahuje na pracovní (služební) poměry, jež u zaměstnanců, obstarávajících pracovní výkony vyššího druhu, netrvaly nepřetržitě alespoň tři měsíce, u dělníků alespoň osm týdnů.

Zaměstnavatel není povinen přijati sezónního zaměstnance, byla-li v době ochranné skončena práce, na niž byl zaměstnanec přijat.

Tedy sezónních dělníků se tyto výhody netýkají.

§ 3.

Za dobu, po kterou zaměstnanec pro cvičení ve zbrani (cvičení služební) nemůže svých pracovních povinností vykonávati, nepřísluší jemu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt, není-li stanoveno jinak smlouvou nebo právními předpisy zvláštních zákonů.

Pak se tyto zákony citují.

§ 4.

Doba cvičení ve zbrani počítá se zaměstnanci do pracovní doby ve smyslu pracovní smlouvy.

Nepřerušuje se tedy trvání jeho služebnosti.

Nárok na zákonnou dovolenou není nastoupením cvičení ve zbrani dotčen - musí tedy dostati dovolenou rovněž u těch zaměstnanců, jimž zákon nárok na dovolenou nepřiznává, tímto cvičením není dotčen nárok na dovolenou, pokud jim jest smlouvou zaručen.

§ 5.

Zaměstnanec jest povinen po ukončení cvičení ve zbrani nastoupiti bezodkladně opět práci. Za dobu, po kterou práci nekonal, ač cvičení ve zbrani skončilo, nepřísluší mu plat, počítajíc v to i jiné vedlejší požitky a požitky naturální, vyjímajíc naturální byt. Nenastoupí-li do 7 dnů po skončení cvičení ve zbrani práci, má se za to, že vystupuje, leč by včasné nastoupení bylo znemožněno z důležité příčiny bez jeho zavinění. Překážka nastoupení práce budiž včas zaměstnavateli oznámena.

§ 6.

Zaměstnanci, který se do práce vrátil, přísluší dřívější plat, který měl v době nastoupení cvičení ve zbrani i s případnými drahotnímí přídavky. Budou-li v době trvání cvičení ve zbrani požitky pro příslušnou skupinu zaměstnanců nově upraveny, platí tato úprava i pro zaměstnance povolané ke cvičení ve zbrani.

§ 7.

Byl-li v podnicích, na něž se vztahuje zákon ze dne 25. února 1920, o závodních a revírních radách při hornictví a zákon ze dne 12. srpna 1921, o závodních výborech, vzat na místo zaměstnance, konajícího cvičení ve zbrani po dobu stanovenou v § l, odst. 1., zaměstnanec jiný, není při propouštění tohoto jiného zaměstnance potřebí spolupůsobení závodní rady ve smyslu § 2, č. 6. zák. č. 144/1920 Sb. z. a n., anebo spolupůsobení závodního výboru ve smyslu §u 3, lit. g), pokud byl tento zaměstnanec prokazatelně již při přijetí do práce upozorněn na prozatímní povahu svého pracovního poměrů.

§ 8.

Platnost pracovních poměrů podle tohoto zákona, nezpůsobuje po dobu cvičení ve zbrani dalšího trvání pojistné povinnosti, vyplývající ze všech druhů sociálního pojištění. Povinnost tato však nastává opětně návratem zaměstnance do pracovního poměru.

V pojištění nemocenském zůstávají však i po dobu cvičení ve zbrani až do opětného nastoupení do práce nedotčeny nároky příslušníků rodiny; rovněž se toto období včítá do doby členství, pokud výše dávek poskytovaných nemocenskou pokladnou jest odstupňována též podle doby členství.

§ 9.

Práva, která příslušejí zaměstnancům na základě ustanovení tohoto zákona, nemohou býti služební smlouvou ani zrušena, ani obmezena.

§ 10.

Vláda se zmocňuje, aby nařízením upravila obdobně zachování pracovních poměrů pro případ mobilisace nebo mimořádného povolání zálohy v míru.

§ 11.

Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.

Provedením tohoto zákona pověřuje se ministr sociální péče a ministr národní obrany v dohodě se zúčastněnými ministry.

Slavný senáte! Zákon tento je důležitý a cenný věcně. Spadá do sociální péče a přináší ochranu slabým. Slohově pohříchu trpí těžkopádností našich zákonů a nevyhne se asi některým sporům v praxi, protože výklad všeobecných rčení jako "důležité příčiny" a podobně, bude zůstaven vojenským úřadům. V tom případě se doporučuje, aby se výklad dál co nejblahovolněji.

Branný výbor doporučuje senátu, aby přijal osnovu zákona ve znění usneseném poslaneckou sněmovnou. Máme vojsko, musíme míti vojenské zákony. Jan Amos Komenský napsal knížku "Štěstí národa" a mezi podmínkami štěstí národa uvádí na pátém místě vojsko. Šťastný je národ, jenž má zdatné vojsko proti nepřátelům, kdyby vpadli do země. Biblicky řečeno, aby Juda a Israel bydleli bezpečně pod vinným kmenem svým a pod svým fíkem. Naše obecná bezpečnost občanská žádá toho, abychom také ochránce této bezpečnosti zabezpečili před ztrátami, a proto jménem branného výboru tento návrh senátu doporučuji. (Výborně!)

Místopředseda dr. Franta: Slovo má pan sen. Pánek, zpravodaj sociálně-politického výboru.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Tento zákon je další etapou na poli naší ochranářské politiky sociální, neboť tímto zákonem chráníme zaměstnance všech druhů před neodůvodněnou výpovědí, jestliže zaměstnanec byl povolán ke cvičení ve zbrani. Je to zcela logické, jestliže zákonem ukládáme brannou povinnost, jestliže ukládáme zaměstnancům - občanům určitou povinnost, že je také chráníme před neblahými účinky, které by mohly v důsledku konání této povinnosti nastati. (Místopředseda Klofáč převzal předsednictví.) Byli totiž nesvědomití zaměstnavatelé, kteří, když se dozvěděli, že zaměstnanec má nastoupiti vojenské cvičení, prostě ho z práce nebo ze služby propustili. Tato otázka byla až dosud řešena pouze nařízeními - celkem byla vydána asi 3 nařízení - a to v důsledku zmocňovacího zákona z r. 1920, kde byla vláda zmocněna upravovati různé věci hospodářské a sociální nařízeními. Poněvadž se - a to plným právem - v poslední době jeví větší a větší odpor proti delegaci zákonodárné, t. j. proti přenášení moci ze sborů zákonodárných na exekutivu a ježto se stále větší odpor jeví proti zmocňovacím zákonům vůbec, je zcela správné, aby se otázka tato, která dosud byla řešena nařízením, vyřešila zákonem.

Zmocňovacím zákonem nebo nařízením můžeme upravovati pouze jen zcela mimořádné případy v mimořádných poměrech. V prvých letech naší republiky byly ovšem, nařízení a zmocňovací zákony na místě, ale dnes, když jsme v normálních poměrech, takových opatření potřebí není proto, poněvadž vojenské cvičení ve zbrani, které se ukládá občanům periodicky, není žádné mimořádné opatření, není nic mimořádného ve státě, nýbrž něco řádného, periodického a proto se to musí upraviti zákonem.

Do tohoto zákona ovšem spadají pouze dvoje cvičení, které ukládá zákon, t. j. § 22 příslušného zákona z r. 1920 a potom vojenské cvičení, které je uloženo zákonem ze dne 7. prosince 1920. Všechny ostatní vojenské úkony, jako na př. presenční služební doba, potom aktivní služba po dobu mobilisace a konečně aktivní služba po dobu mimořádných vojenských cvičení zálohy, které může býti zase jen nařízeno vládou, přirozeně do tohoto zákona nespadají, a kdyby nastaly podobné případy, bylo by potřebí sáhnouti teprve k nařízením, resp. ke zmocňovacímu zákonu.

Nechci mluviti podrobně o této osnově, ale chci jen poznamenati tolik, že poslanecká sněmovna podstatně změnila původní vládní návrh, a to k dobru zaměstnance. Na př. v prvním paragrafu určila, že na místě navržených vládou deseti dnů při zaměstnancích, kteří obstarávají vyšší služební úkony, nastává ochranná doba již měsíc od nastoupení vojenského cvičení. Samo sebou se rozumí, že zaměstnanci obstarávající vyšší úkony služební, jak se v zákoně o nich mluví, nutno rozuměti všechny zaměstnance, kteří spadají do zákona o obchodních pomocnících. Máme již zákon, kde je přesně vymezen pojem zaměstnanců, obstarávajících vyšší služební úkony.

Dále nutno také připomenouti, což myslím je jakási mezera v zákoně, že výpovědí nutno rozuměti každý smluvní stav. Zde se výslovně mluví o výpovědi. Ale jsou smlouvy kolektivní a individuelní, kde vůbec není řeči o výpovědi. Samo sebou se rozumí, že i na takové zaměstnance se tento zákon vztahuje.

Konečně chtěl bych ještě poznamenati, že byly v sociálně-politickém výboru uvedeny stížnosti na zemské školní správy, že tyto vypovídají ze služeb prozatímní učitele, po př. učitele smluvní, kteří jsou povoláváni ke cvičení ve zbrani. Samo sebou se rozumí, že i na tyto učitele musí se zákon vztahovati, poněvadž, jestliže chráníme každého dělníka a úředníka, musíme chrániti i učitele, a proto navrhuje sociálně-politický výbor schválení resoluce, která je připojena ke zprávě výborové.

Sociálně-politický výbor tedy pojednal zevrubně o tomto zákoně a doporučuje slavnému senátu přijetí tohoto zákona ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou. (Výborně!)

Místopředseda Klofáč: Za výbor rozpočtový je přihlášen ke slovu pan sen. Klečák.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte!

Rozpočtový výbor projednal vládní předlohu čís. 2109 ve schůzi konané dne 26. března 1925. Po provedené debatě usnesl se připojiti se k usnesení jak výboru branného, tak výboru sociálně-politického a doporučiti senátu přijetí tohoto zákona ve znění schváleném poslaneckou sněmovnou dne 21. března 1925.

Současně připojuje se též k resoluci navržené výborem sociálně-politickým. (Výborně!)

Místopředseda Klofáč: K slovu je přihlášen pan sen. Link.

Sen. Link (německy): Slavný senáte!

Předloženou osnovou zákona má býti chráněno pracovní místo osoby povolané k vojenskému cvičení. Je vlastně věcí samozřejmou, aby stát, béře-li někoho z jeho pracovního místa, z písárny, ze středu jeho rodiny a posílá ho na manévry ke cvičení, aby také pečoval o to, aby nepozbyl svého místa. Ale stát měl by míti zájem ještě dále sahající: měl by se také starati o to, co se stane s rodinou povolaného, je-li na manévrech anebo při jiném vojenském cvičení. Cvičení přece nejsou jednoduché útrapy. Víme, že při manévrech je často hůře, nežli ve válce. Lidé trpí podvýživou, nemohou snésti útrapy, v nebezpečí není pouze jejich pracovní místo, nýbrž také zdraví a život povolaného. Proto by bylo povinností státu odstraniti stávající nedostatky a pečovati o to, aby se povolanému poskytla řádná ochrana.

Ale tato vládní předloha plnou ochranu rodině povolaného neposkytuje. Vládní osnova měla obsahovati ona ustanovení, kde podle §u 1154 všeob. obč. zák. povolaný má nárok na odměnu. Tento paragraf ve vládní osnově obsažen není a bude zase mnoho sporů o tom, jak tomu vždy bylo: vojín musí narukovati do manévrů, ale plat neobdrží, plat zůstane továrník dlužen. Povolaný nemůže továrníka žalovati již z toho jednoduchého důvodu, poněvadž dělník nechce ztratiti práci, a tak musí se platu vzdáti. Je to nedostatek v zákoně, že toto usnesení nebylo přijato.

Dalším nedostatkem je, že se nepraví, kdy zákon bude prohlášen, kdy nabude účinnosti.

Měli bychom dnes celou řadu pozměňovacích návrhů. Ale je zde dvojí nebezpečí. Předně pozměňovací návrhy se často nepřijmou, anebo se může státi, že se nějaký návrh přijme, že pak předloha jde zase zpět do poslanecké sněmovny a tam snad zůstane ležeti, tam nebude vyřízena. Na podzim pak přijde povolání k manévrům. Vzhledem k tomu jsme upustili od podání pozměňovacích návrhů. V branném výboru slíbil dnes pan ministr Udržal, že předloha bude brzo vyhlášena. Doufejme, že se tak stane brzo po přijetí zákona senátem.

Plat přísluší podle zákona povolanému. Byly opětovně vyneseny soudní rozsudky, dokonce také rozsudek nejvyššího soudu, že se má použíti §u 1154 b), že povolanému plat přísluší. Věc ale má se tak, že většina podnikatelů se o tuto věc vůbec nestará. Dělník musí, chce-li míti plat, zase žalovati. Vzhledem k tomu uzavřely odborové organisace smlouvy, kde plat není zabezpečen pro celý týden, nýbrž pro dva, tři a čtyry dny, a tyto smlouvy mohly býti zrušeny, kdyby se na to byl vzal v předloze této zřetel, kdyby § 1154 byl výslovně pojat do zákona.

Dále má netoliko povolaný nárok na plat; má rodinu, i náleží rodině, dětem, ženě vyživovací příspěvek. Zde se nejvíce hřeší. Zákon se vykládá zcela falešně a nesprávně. Zákon o vyživovacích příspěvcích z r. 1921 praví, že příslušníci, kteří jsou vydržováni podstatně pracovním výdělkem povolaného, mají nárok na vyživovací příspěvek. Naše okresní úřady však vykládají zákon tak, že rodina často neobdrží ničeho. Nevím tedy, za jakým účelem senát a poslanecká sněmovna tvoří a přijímá zákony, proč vláda podává předlohy. Zákony, jsou-li to zákony na ochranu dělníků, zůstávají ve skutečnosti na papíře. Zákony se neprovádějí tak, jako by to byly zákony; neprovádějí se zákony o platech a zákon o vyživovacích příspěvcích teprv ne. Dělají-li se již zákony, pak si přejeme, aby se jich také podle jejich znění správně používalo. Máme zákon na ochranu, podle kterého se státní občané trestají a zavírají, přestoupí-li zákony. Stojíme na stanovisku, že netoliko obyčejní státní občané mají zákony zachovávati, v prvé řadě jsou úřady v okrese a v zemi povinny zachovávati vše, co tu je na zákonnou ochranu dělníka. Budeme sice hlasovati pro zákon, ale jinak setrváváme při svém stanovisku proti militaristickým požadavkům vůbec a vždy, poněvadž dělnictvo má za to, že vojenská cvičení jsou zbytečná, manévry nemají účelu. Z tohoto důvodu pravím také při této příležitosti: odzbrojení je nutností a obzvláště v Československu. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Mají páni zpravodajové nějaký doslov?

Zpravodaj sen. dr. Herben: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Pánek: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Klečák: Rovněž ne.

Místopředseda Klofáč: Není tomu tak. Prosím, aby pánové zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v usnesení poslanecké sněmovny tisk 2109, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Dalším odstavcem denního pořadu je:

Zpravodajem je pan sen. Daxner. Dávám mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Daxner: Slavný senát! Všeobecne je známo, že aký bol stav miestnych právnych pomerov v bývalom Uhorsku, kde základnou myšlienkou státu slúžilo úplné ovládanie a otročenie širokého obecenstva privilegovanou vrstvou malého kruhu vyvolených. Potřebujeme sa rozpomenúť len na obecné zastupitelstva, v ktorých vyvodili tak zvaní virilisti, totiž najviac daní platiaci. Ti bez voľby tvořili polovicu zastupiteľstva a svojou převahou rozhodovali.... (Sen. Babka: Proti vôli občianstva!) Áno, proti vôli občianstva!...nad osudom obce a ku jej mravnej i hmotnej škode. Alebo rozpomeňme sa na kandidačný systém pri voľbách obecného predstavenstva a menovite starostu, lekára a notára, ktorých pomocou úradnej kandidácie slúžnovci svevoľne inštalovali cieľom znásilnenia obce.

Tento systém znásilňovania po prevrate nemohol ostávať v platnosti a preto poprednou starosťou Národného shromaždenia bolo zameniť ho čím skorej spravedlivejšou úpravou, čo stalo sa na Slovensku známymi zákony č. 329/1921 o reforme hospodárskej správy v obciach a č. 243/1922 Sb. z. a n. o úprave obecného sriadenia - a tieto ustanovenia - akonáhle na Slovensku sa vžily a osvedčily, postupne boly uvedené s dočasnou platnosťou i na Podkarpatskej Rusi vládnymi nariadeniami č. 216/1922 a 171/1923 Sb. z. a n.

Ústavná listina má to ustanovenie, že zákonné usporiadanie miestnych pomerov na Podkarpatskej Rusi patrí do pôsobnosti snemu Podkarpatskej Rusi - a ten pre nekonsolidované pomery je dosiaľ ešte nie ustavený, preto úprava miestnych pomerov na Podkarpatskej Rusi môže byť prevedená len s dočasnou platnosťou, ale prevedená byť musí a nemôže sa čakať s ňou do tedy, kým snem Podkarpatskej Rusi... (Hluk.)

Místopředseda Klofáč: Prosím pana kolegu dr. Witta a Jiráska, aby věnovali pozornost otázkám Podkarpatské Rusi.

Zpravodaj sen. dr. Daxner (pokračuje):... sa ustaví a o nej kompetentne a definitívne rozhodne, lebo obce na území bývalého Uhorska sú medzi sebou v živých vzťahoch a tedy i pospolitý život i záujem verejnej správy požadujú rýchlu jednotnú úpravu týchto právnych pomerov.

Predlohou zákona tedy s dočasnou platnosťou usporadujú sa miestne pomery na Podkarpatskej Rusi ako na Slovensku rovnakým spôsobom tak, že platnosť zákona č. 243/1922 Sb. z. a n. rozširuje sa i na Podkarpatskú Rus a tým dá sa očakávať rovnaký úspech tam, s akým zákon stretol sa na Slovensku. (Předsednictví převzal místopředseda dr. Soukup.)

Rozumie sa, že zvláštné verejno-právné postavenie Podkarpatskej Rusi v Československej republike požaduje isté a mnohé odchýľky, ktoré sú v zákone dopodrobna uvedené a sú pomermi okolností úplne ospravedlnené.

Predovšetkým musely sa zrušiť tie odseky zákona, ktoré behom času stály sa zastaralými a bezpredmetnými - musely sa ináč upraviť tie časté zákona, ktoré žiadajú súčinnosť ministra s plnou mocou pre správu Slovenska - to isté platí ohľadom účasti úradníkov obecných pri voľbách komisií - ohľadom odchodných ustanovení o štátnej reči, o štátnej podpore miest a konečne o účinnosti a prevedení zákona.

Ústavno-právny výbor pojednal zákonnú predlohu a pokladajúc vec za nutnú a pre Podkarpatskú Rus úspešnú, odporúča schváliť zákonnú predlohu bez premeny v tom znení ako ju prijala poslanecká snemovňa v tlači č. 2105. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena v usnesení poslanecké sněmovny tisk 2105 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Sděluji, že do výboru sociálně-politického na místo pana sen. Ackermanna nastupuje pan sen. Babka a na místo pana sen. Cholka nastupuje pan sen. Kada.

Podle usnesení senátu ze dne 12. března uložena byla výboru ústavně-právnímu lhůta 14 dnů ku podání zprávy o vládním návrhu zákona o soudnictví ve sporech z poměru pracovního, služebního a učebního (o soudech pracovních). Tisk 2088.

Výbor ústavně-právní podle usnesení ze dne 24. března b. r. žádá o prodloužení této lhůty o 6 týdnů.

Navrhuji, aby bylo této žádosti vyhověno.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:

Tisk 2119. Zpráva I. branného výboru, II. sociálně-politického výboru, III. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních) (tisk 2109).

Tisk 2120. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se zavádí placená dovolená pro zaměstnance (tisk 2112).

Místopředseda dr. Soukup: Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její denní pořad.

Jsou námitky? (Nebyly.)

Námitek není. Návrh tento je schválen.

Končím schůzi.