Jinak, slavný senáte, zůstávají všechna ustanovení zákona v témž znění, jako ustanovení zákona předešlého, a proto, když sociálně-politický výbor projednával tuto předlohu, shledal a schválil, že této předlohy přece ještě je potřebí k ochraně nájemníků, a doporučuje, aby osnova zákona tohoto byla slavným senátem schválena tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup: Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen pan kolega Löw. Uděluji mu slovo.
Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Dva zákony máme zase před sebou, které naproti ve druhé komoře na rozkaz "Pětky" byly přijaty. Ačkoli jsme si toho úplně vědomi, že tím dán byl nový a značný dar třídě kapitalistů, nesmíme zde, poněvadž to již je tak zavedeno, v senátě učiniti nic jiného, nežli zkrátka přisvědčiti, ačkoli senát vlastně má za povinnost přezkoumávati zákony, ke kterým naproti došlo. Tak je to již jednou v tomto božském pořádku, v tomto státě zavedeno, že to, o čem se jedna komora usnese, druhá komora musí přijmouti. Jinak se to nedá vyjádřiti. A že oba tyto zákony nejsou dobré, to přece zde prohlásila sama zpravodajka, a já vím, že jí asi bylo za těžko, aby jako socialistka se zastávala zákona, jenž skutečně třídě lidí, která činí velkou většinu ve státě, ukládá nesmírná břemena, a druhým, kteří ničeho nečiní, kteří tyjí z toho, co dělníci vydělali, přikazuje značné finanční dávky. Bylo jí to asi za těžko, vím to. Vycítil jsem to před tím tak správně: tyto dva zákony mně připadají tak, jako oba páni ministři, které jsem zde před tím viděl seděti, pan ministr národní obrany a pan ministr sociální péče. Jeden bourá, druhý nese útraty, jeden sráží hlavy a druhý má za povinnost mírniti poněkud bolesti, které se tím způsobují. Právě tak to vypadá s těmito oběma zákony. Jeden zákon, zákon o ochraně nájemníků, jest, řekli bychom, zákon přímo lichvářský a neměl posud jiného účelu, nežli vyvolávati a buditi nejnižší pudy kapitalistické třídy, která se rekrutuje z majitelů domů. Povinností druhého zákona zase je mírniti nějakým způsobem rány tím způsobené nějak je zaklížiti.
Víme přece, jakým způsobem tentokráte došlo k tomuto zákonu. Předcházely dlouhé a trpké boje, a chci s tohoto místa přiznati, že jsem o tom přesvědčen, že panu ministru sociální péče a také jeho úřednickému aparátu nebude zcela po chuti, a že sobě zákon představoval docela jinak. Ale je již jednou do těchto poměrů tak zapleten, nemůže vyváznouti, ať ho to bolí sebe více, a tak došlo k zákonu, který ovšem musil býti částí onoho lepidla, jež "Pětku", která již jednou byla v posledním tažení, musí zase sklížiti, jenž tedy musil spolunapomáhati k tomu, aby "Pětka" probuzena byla k novému životu. Že tím dělníci musili tak těžce trpěti, je přirozeně samozřejmé, s tím musíme počítati. Neboť bez toho nebylo by asi k tomu došlo, že bychom byli tento zákon vůbec dostali, nýbrž bylo by po přání třídy kapitalistů došlo k odstranění zákona na ochranu nájemníků vůbec. Jak nesmírný význam by to mělo nejen pro ty, jichž se to týká, nýbrž také pro stát, o tom nemusím se teprve zmiňovati, neboť po mém názoru má každý člověk právo žíti a každý člověk má také právo na byt. Tohoto práva musí se každý člověk pro sebe domáhati a o to pečovati bylo by přece v první řadě povinností státu. Stát je zde přece k tomu. Viděli jsme, že zákon o podpoře stavebního ruchu, který měl přinésti nějakou změnu, bohužel v roce 1924 pozbyl platnosti. Náhle jsme slyšeli, že zákon o podpoře stavebního ruchu nemůže více býti prodloužen a obnoven, poněvadž zde není peněz; pan ministr financí bránil se vší mocí proti tomu, aby státu byla ukládána nová břemena. Ale viděli jsme, že pan finanční ministr, když přišel pan ministr národní obrany a prohlásil, že potřebuje šavle pro své pány důstojníky, nehnul ani brvou. Tu sáhl hluboko do kapsy a beze všeho dalšího dal k disposici kapitál na opatření nových šavlí - dokonce velmi hezkých šavlí, jak jsem viděl - pro pány důstojníky a rotmistry. Nyní ovšem schází také ještě uniforma. Ale také ta přijde, neboť je-li zde jednou šavle, musí býti postaráno o to, aby se k tomu také hodila uniforma. A nemýlím-li se, viděl jsem již dnes důstojníka v nové, velmi pěkné uniformě, a mohu vám již říci, že se s tím Československá republika může pochlubiti, budete se s tím blýskat. Ovšem k tomu jsou zde páni důstojníci, neboť, chceme-li na jedné straně zakrýti bídu, musíme na druhé straně něco dáti, co bije do očí, na čem se oko může pásti, i když žaludek kručí a srdce při tom puká, poněvadž děti a rodiče nemají čeho jísti a kde bydliti. Když to všechno tak vidíme, jak na jedné straně o každý haléř pro sociálně-politická zařízení a zlepšení je rvačka, a na druhé straně se peníze plnýma rukama vyhazují za věci, které nejsou užitečný ani státu ani lidu, pak věru se nezdá, že novou uniformou a novou šavlí republice již je poslouženo.
Řekl jsem vám již, že zákon působí strašně, a sotva věřím, že ti, kdož na zákoně spolupracovali, pomýšleli na účinky, jaké zákon již způsobil a ještě dále způsobí. A pochybuji, zdali se zpravodajka vmyslila do duševních útrap - jako socialistka měla tak učiniti - které tento zákon způsobil a ještě způsobí. Musili jsme již opětovně s tohoto místa říci, že každé rozšíření a prodloužení zákona přineslo značné zhoršení. Dosud byl zákon prodlužován vždy na rok, a my jsme během roku již viděli boje, které vedeny byly pro zrušení tohoto zákona, a musili jsme také se dožíti toho, jak po uplynutí zákona musilo se pracovati s chvatem a všemi silami, aby hrabivost kapitalistů byla nasycena. Tentokráte byl nám zákon předložen s tříletou dobou platnosti. Má býti prodloužen na 3 roky, avšak tato 3 léta mají kapitalistům zase přinésti tu výhodu, že po tato tři léta mohou počítati s neustálým zvyšováním činží. Je to jen 30%, praví se, která v letech 1925, 1926 a 1927 lze přiraziti, ročně tedy jen 10%. Ale co to dělá, poznáme, po-vážíme-li, že dnes již mzda byla snížena a ještě dále se snižuje, že dnes služné úředníků bylo sníženo a že počet úředníků má býti snížen o 10%. Musíme bezděčně dojíti k domněnce, že to má býti vyrovnání: 10%ní snížení počtu úřednictva a 10%ní zvýšení činží! Při tom věc nemá se vůbec tak, jak to bylo v zákoně vylíčeno, neboť průměrně musíme předpokládati, že činže byla již zvýšena o 200-300%, a těchto 200-300% se nyní ještě zvyšuje o 10%. A co při tom je nejhorší, my, jakožto sociální demokraté, nemáme žádné příčiny zasazovati se o to, aby stát byl v majetku kapitálu, kterého nevydává k účelům, k nimž by je měl vydávati, totiž k sociálně-politickým opravám, i vidíme, k jakým účelům ho dává. Musíme se přece tázati, když již zvýšení o 200-300% nebylo dani podrobeno a kapitalisté, majitelé domů, toto zvýšení vůbec nezdaňují a zkrátka si je úplně osvojili, jak to přijde, že nyní těchto 10%, o které se činže zase zvýší, má zase zůstati nezdaněno. Máme zde před sebou zase přímou podporu kapitalistických tříd na úkor pracujících lidí, na úkor nájemníků. Nemáme ničeho proti tomu, rozdává-li stát skutečně dary, činí-li tak za své peníze. Ale rozdávati peníze, které se berou z kapes dělníků, které dělník si musí odepříti na úkor své životní míry a svého zdraví, proti tomu již musíme vysloviti své veto. Faktum je, že to v zákoně jest obsaženo, a dokáži to při rozpravě o našich návrzích, které jsme k tomuto zákonu podali. Ačkoli jsme shledali, že skutečně velmi mnoho dlužno tomuto zákonu vytknouti, a přes veliké pochybnosti řekli jsme si, že pro zákon musíme hlasovati v uvážení, že by bez zákona na ochranu nájemníků vůbec musilo dojíti ještě k horšímu, a že by pak ovšem tím více byly lichvě otevřeny dveře dokořán.
Řekl jsem, že osnova je přímo lichvářským zákonem. Neviděli jsme dosud nikdy u žádného soudu, alespoň u nás na venkově nikoli, že by byl některý majitel domu býval obžalován a odsouzen pro bytovou lichvu. Přijde-li ke sporu, staví se soudce vždy na stanovisko, že nemá se bráti v úvahu obnos činže, nýbrž hodnota činže, a podíváme-li se na hodnotu činže, pak nemohlo by dojíti k odsouzení, i kdyby to snad byla lichva, neboť musili bychom se postaviti na stanovisko, že hodnota činže je mnohem vyšší, nežli požadavek majitele domu, a že následkem toho o nějaké lichvě nelze vůbec mluviti. Tak vidíme, jak zákon vlastně vypadá, že umožňuje třídě kapitalistů klásti na dělníky takové požadavky, jakých dříve nebylo. Dříve by nikdy nebylo napadlo některému majiteli domu, aby pro nějakou maličkost vypověděl nájemníka, snažil se spíše věc vyrovnati. Dnes lze při jediném nepěkném slově dáti výpověď. Dnes dokonce - a mohu z vlastní zkušenosti vypravovati věci, které byste nepovažovali za možné - působí se k tomu, dostati nájemníka z bytu ne snad proto, poněvadž je majiteli domu na obtíž, anebo proto, poněvadž má příliš mnoho dětí, anebo je snad nepořádný, nýbrž jednoduše proto, poněvadž již několik stran na to čeká, aby obdržely byt, a které by platily mnohem vyšší cenu, (Sen. Lorenz [německy]: A vysoké odstupné!), nežli majitel domu dostává od nynějšího nájemníka. Ano, jak kolega Lorenz právě řekl, proto, poněvadž by majitel domu obdržel značnou sumu jakožto odstupné a poněvadž pronajímatel, když jen má nějaký starý rozviklaný stůl v bytě, může zaň žádati značný obnos. Vidíme dále, že na druhé straně zákon o mimořádných opatřeních pro bytovou péči, který zajisté zase má působiti na vyrovnání věci, nemůže se uplatniti. Neboť praví se přece, že nájemce anebo majitel bytu nemá míti více bytových součástí nežli o jednu více, co činí počet členů jeho rodiny. Dnes musíme se tázati, zdali tomu je ve skutečnosti. Vidíme, a víme z vlastní zkušenosti, že rodiny, které sestávají ze dvou osob, mají byty někdy o deseti až patnácti obytných místnostech, při čemž se nezapočítává kuchyně, koupelna, pokoj pro služku atd. Na druhé straně zase jsou rodiny, které sestávají z deseti osob a bydlejí v jediné místnosti, ba často jsou 2 až 3 rodiny stěsnány v jediném pokoji. Domnívali jsme se, že zde zjedná nápravu zákon o podpoře stavebního ruchu. Ale podívejte se na byty, které vytvořeny byly podporou stavebního ruchu, a podívejte se na počet sňatků, uzavřených ve stejné době! Ani pro desátý díl sňatků nestačí počet opatřených bytů. Vidíme, že se rodina rozděluje, poněvadž na příklad syn anebo dcera uzavřou manželství. Nyní musí všichni bydleti dohromady, k tomu přijdou ještě děti, rodiny stávají se většími, ale přes to vše musí všichni bydleti pohromadě v téže místnosti. (Místopředseda dr. Franta převzal předsednictví.)
Bylo by také na místě, aby se pan ministr veřejného zdravotnictví jednou zajímal o tyto věci. Myslím, že by to mnohem více pomohlo, kdyby nás chtěl spasiti a kdyby napomáhal k tomu, aby se lidem zjednaly byty, aby se děti mohly ve zdraví vyvíjeti. Také pan ministr národní obrany mohl by projeviti zájem na této věci, a netoliko na šavlích a uniformách; mohl by se také zajímati o to, aby se děti chudých vyvíjely tak, aby se mohly jednou osvědčiti jakožto obránci vlasti. To by po mém názoru bylo vaší úlohou. Ale také s ethického stanoviska dlužno pečovati o to, aby se konečně opatřily byty, které by přišly v úvahu pro děti našich dělníků, kteří bohužel žijí v tak smutných poměrech. Také s jiných stanovisek měli bychom se zasazovati o to, aby tak dále nezůstalo, jak tomu jest. Ministr školství a národní osvěty a všichni jemu podřízení orgánové stěžují si do toho, že vyučování nemůže tak správně pokračovati, jak by tomu mělo býti. Ale můžeme něco jiného očekávati, vidíme-li, že děti, když přijdou domů, nenaleznou doma ani místečka, kam by se posadily, aby pracovaly svoje školní úlohy, které jim učitel nebo učitelka uložili. Vidíme, jak všechno působí dohromady, jak všechno je vybudováno na otázce bytové, která musí býti rozřešena.
Ze všech těchto důvodů měli bychom právě my socialisté pečovati o to, aby konečně jednou byl sjednán přiměřený zákon, který by dělníku zabezpečil byt. Ale tak tvoříme zákon, který dělníku byt béře, neboť těchto 18 odstavců, které má § l, obsahuje tolik prostředků, které majiteli domu nyní bez dalšího poskytují možnost, aby pomocí všech možných kliček dal výpověď. Mohu vám tu vypravovati příklady: mám ve svém sousedství majitele domu, který již dávno se snaží, aby své nájemníky dostal z domu. Myslím, že se jedná o 5 až 6 nájemníků. A z jakého důvodu? Na blízku je přece lázeňské město Karlovy Vary. Právě poslední sezóna dokázala, že po dobu hlavní sezóny v Karlových Varech panovala největší bída o byty, že nájemné tam stouplo do nezměrná a že se za jeden pokoj platilo za noc 200-300 korun. To přivedlo majitele domu k přesvědčení, když svůj dům uvolní, když již nebude podléhati zákonu na ochranu nájemníků, že asi také ihned může nájemné značně zvýšiti. Došlo tak daleko, že tento majitel domu odnesl klíče klosetů a nevrátil je partajím, takže nebylo lze klosety zamykati, čímž ovšem došlo ke zlovolnému znečištění. To bylo majiteli domu důvodem k výpovědi. Ovšem prohlásili nájemníci, že si dají zhotoviti klíče na vlastní útraty. Ale to majitel domu zakázal. Spor není dosud rozhodnut. Jiný případ: Syn téhož majitele domu je těžce tuberkulosní. Každý den naplivá nájemníkům přede dvéře. Nájemníci se zpěčují to ukliditi, poněvadž se ovšem každému hnusí něco takového učiniti. Věc se opakuje pravidelně. I zdravotní komise zakročila, vše nadarmo. Poněvadž však úklid domu nebyl řádně prováděn, podal majitel domu nad to ještě žalobu na výpověď. Výpověď se podává, ne snad proto, že nájemník se stal nepříjemným, neboť jsou nájemníci, kteří ani nemají dětí a kteří se chovají zcela náležitě, nýbrž jen proto, poněvadž majitel domu pomocí zákona chce míti volnou ruku, aby mohl vyzískati něco více nežli dosud. Na druhé straně jsou zase mnozí majitelé domů, kteří to s placením domovní daně činžovní nemíní příliš poctivě. Letos v březnu vyplňovaly se archy o domovní dani činžovní. Co se tu událo? Vdova po vojínovi - musím to vypravovati, abyste viděli, jak zákony účinkují - platila za podkrovní komoru před válkou 12 korun. Dodnes stoupla činže na 35 korun, tedy skoro o 300%. Při tom dlužno ještě zvlášť platiti obnosy uvedené v §u 12 zákona za osvětlení domu, používání vody, kominíka, čistění stok, odvážení smetí atd. Při vyplňování archu napsala strana podle pravdy, že se platí 35 korun činže. Ale když s tím došla k majitelce domu, řekla tato: "Tak jsem to nemyslila, já za vás udám jen 29 korun a vy musíte zapsati tolikéž." Když bylo prvního, položila strana pronajímatelce 29 korun s poznámkou, že nemusí více platiti, nežli majitelka domu sama udala. S tím však majitelka domu nebyla srozuměna a podala ještě, poněvadž činže nebyla plně zaplacena, soudní výpověď. Jak nyní soud rozhodne? O věci se totiž ještě jedná. Po mém názoru musí nájemnice býti odsouzena. Neboť nájemnice může nejvýš učiniti oznámení o nesprávné fasi majitelky domu, nemůže však odepříti placení dosavadní činže. Nejspíše tedy asi dojde k odsouzení nájemnice. To všechno lze právě provésti v mezích famosního zákona o ochraně nájemníků. Neboť se tam praví, že činži protiprávně více požadovanou dlužno vrátiti, že však to, co se na základě volné dohody platí více, také nadále se musí platiti. Vidíme-li však takovéto věci, pak musíme uznati, že musíme býti velice opatrni se zákonem, který má býti na ochranu nájemníků, který však, jak se zdá, ve skutečnosti je v jejich neprospěch. Pozoruhodno je také, že se i soudcové proti tomuto zákonu bránili. Neboť dojde-li k nějakému sporu ve věcech nájemních, pak je první, co soudce obyčejně řekne: "Dělejte přece jednou konečně rozumné zákony. Neboť v těchto zákonech, které děláte, již se přece nikdo nevyzná. Každý rok něco nového, každý rok zrněny a při tom ještě tak zaklausulované, že se v tom nikdo nevyzná". Tak praví jistý soudce v měštáckém časopise: "U důvodů výpovědních jeví se nedostatek u §u l odst. 2., bod 6. starého zákona na ochranu nájemníků, podle kteréhožto bodu je povoliti výpověď, jestliže nájemník hrubě poruší domácí řád a svým chováním budí oprávněné pohoršení. Tento důvod výpovědi můžeme označiti jakožto šikanující důvod výpovědi, poněvadž domácímu pánu poskytuje možnost odpomoci proti šikanám nájemníkovým. Zde schází protějšek, aby se totiž také nájemníkovi dostalo prostředku proti neoprávněným šikanám se strany domácího pána". Takovéto věci jsme viděli při každé příležitosti. Nechci se dále pouštěti do sdělení tohoto soudce, myslím však, že postačí k charakteristice, vidíme-li, že se také soudcové vyjadřují v tomto smyslu.
Těšilo mně obzvláště, když jsem slyšel, že § 12 bude nyní ze zákona odstraněn. Neboť tento paragraf byl přece lichvářským paragrafem, smím-li tak říci, který budil nejnižší pudy majitele domu, kapitalisty, poněvadž jeho pomocí mohl nájemníkovi napočítati vše, co chtěl. Tam se přece říká, že majitel domu jest oprávněn započítati nájemníkovi hotové výlohy, které vydal při správě domu za opravy, za kominíka atd. Ve skutečnosti však nyní vidíme, že majitel domu započítá netoliko větší výlohy, nýbrž veškeré výlohy, které má, ačkoli ve dřívější činži již všechny tyto výlohy do činže započítal. Nyní se však počítá všechno zvlášť, ba pronajimatel se ještě upozorňuje na to, že může všechno možné započítati. Když jsem nyní studoval zákon, viděl jsem, že § 12 nebyl vůbec odstraněn, nýbrž že zde zůstal, ba ještě více, že v něm dokonce jest obsaženo další ustanovení, které pronajimateli umožňuje jíti ještě dále, tím, že sobě předem může zjednati přivolení, aby provedl opravy a vše možné. Musíme se jen diviti, že takovýto paragraf ještě dále v zákoně může býti zachován.
Další nedostatečné ustanovení shledáváme v §u 31, který praví, že ze zákona vyňaty jsou budovy obcí, okresů, zemí, pojišťovacích ústavů a takových podniků, které vznikly na základě všeobecné prospěšnosti. Vlastně by měly obce býti vládě za to vděčný. A kdybych musil se o tom vyjádřili se stanoviska starosty obce, musil bych se vlastně radovati, poněvadž se přece tím dává obcím možnost, aby nejen své objekty nyní uvolnily, nýbrž je také za neslýchané vysoké ceny jinak pronajmuly. Tomu by bylo přece rozuměti se stanoviska obcí, ale dáme-li se vésti sociálním duchem, octneme se v konfliktu. Obce sice mají možnost své objekty uvolniti, ale strany, které z těchto objektů budou vypuzeny, budou zde bez přístřeší. Ovšem t. zv. lex Meissner praví o odkladu nuceného vyklizení, že možno poskytnouti odklad. Ale také to je vázáno podmínkami. Neboť právě v tomto zákoně, myslím v §u 3, shledáte, že z důvodů § l, odst. 2., bod 2. až 8. nelze poskytnouti odkladu. Tedy také to chová v sobě mnohý rozpor a proto jsme si také dovolili k oběma zákonům podati řadu pozměňovacích návrhů, ačkoli se dnes sociálně-politický výbor nemohl odhodlati k tomu, aby tyto návrhy schválil. Víme přece, že byl vlastně komandován, že nemohl učiniti nic jiného, nežli naše návrhy odmítnouti, ale přesto dovolujeme si ještě jednou s tohoto místa apelovati na slavný senát, na vaši lidskost a vaše šlechetné smýšlení, které prý jste přinesli s sebou, abyste zde pomocnou rukou zasáhli a odstranili alespoň nejpříkřejší zlo, které na tomto zákoně ještě lpí.
Myslím, že není více nutno zákon dále kritisovati a proto zmíním se ještě jen o našich pozměňovacích návrzích. Nevzdal jsem se naděje, že zákon bude změněn, neboť jsme přece všichni lidmi a máme své bližní, kteří budou bez přístřeší, chrániti, musíme chrániti naše děti, které ani již nebudou moci míti ochrannou střechu nad hlavou. (Sen. Chlumecký [německy]: Je to vše marné!) Myslím, že to bude marné, ale všichni jsme lidmi, máme se dát vésti jen se stanoviska sociálního. Navrhli jsme tedy k §u l, odst. 2., bod 3., aby zněl: "Byl-li nájemník, jenž v bytě sám přebývá, vypovězen z území Československé republiky, anebo byl-li vyhoštěn z obce." Chceme tam dostati tuto změnu proto, poněvadž je příkazem křesťanské lásky k bližnímu, vycházíme-li s toho stanoviska, že rodinný svazek se nemá přetrhávati a že nemáme přispívati k tomu, aby se rodinný život ničil, poněvadž žena patří k mužovi. Když tedy muž bude vypovězen ze státu a musí opustiti byt, pak ovšem nezbude nic jiného, než že žena a děti musí následovati muže; a ještě hůře je tomu, stane-li se tak někomu, kdo je příslušníkem tohoto státu, když muž musí odejíti a rodina zde zůstane. Nezbude ovšem nic jiného, nežli skutečně byt opustiti, poněvadž to je důvodem výpovědi.
Žádáme také škrtnutí §u l, odst. 2. bod 16., poněvadž shledáváme, že to již bodem 17. úplně je kryto. Ale i kdyby tomu tak nebylo, pak mělo by to alespoň zníti: "jsou-li splněny podmínky." Žádáme dále, aby v §u 4 škrtnut byl odst. 3., poněvadž také tento paragraf přispívá k zatížení nájemníka. Má tam býti řečeno, že soudce, jestliže nájemník při jednání o výpovědi ještě před skončením jednání nájemné složí, žalobu na výpověď zamítnouti "musí", nikoli, jak se nyní praví, jen zamítnouti "může". To je malá změna a zajisté nikomu neublíží, musí-li soudce žalobu zamítnouti, byla-li činže složena ještě před koncem jednání.
Navrhli jsme dále, aby §§ 8, 9 a 10 vůbec byly škrtnuty. To jsou ony paragrafy, které obsahují možnost zvýšiti nájemné. Budou-li škrtnuty, zůstane majiteli domu ještě dostatečně možno, aby se odškodnil, vždyť přece již nyní zvýšil činži o 200%-300%. Stačilo by, kdyby se na místo těchto §§ 8, 9 a 10 řeklo: "Zvyšovati nájemné nad míru stanovenou v zákoně ze dne 25. dubna 1924, čís. 84 Sb. z. a n., jest zakázáno." Tato krátká vložka, kterou navrhujeme, postačila by tedy úplně, poněvadž přece nové zvýšení nemá býti ani podkladem pro daně, má tedy býti pouhým darem třídě kapitalistů.
Žádáme dále škrtnutí §u 12, vyložil jsem již, z kterého důvodu, dále škrtnutí odst. 3. §u 31, poněvadž by přímo zhoubně působilo, kdyby obcím bylo možno strany, které nyní snad v některém chudobinci anebo jinde bydlí, vyhoditi na ulici a dostati tam jiné osoby. Ale varujeme vás ještě z jiného důvodu. Jsou města, která mají nesmírný počet dílen a prodejních místností, potřebuji jen poukázati na lázeňská města. Každé lázeňské místo má veliký počet takovýchto prodejních místností a dílen. Tam se již dávno vede boj o to, aby tyto dílny a krámy byly uvolněny. Okamžikem, kdy se uvolní, budou mocí tato města ještě více zvýšiti činži, která již beztoho byla o 200 až 300% zvýšena, poněvadž je stále ještě dosti lidí, kteří se domnívají, že je tam všeho hojnost a že budou moci platiti tolik, i když také příštího roku snad se již octnou v konkursu a nebudou moci platiti ani starou a tím méně novou činži. Prosíme vás tedy, abyste tyto pozměňovací návrhy přijali. I potom vyjdete ještě stale dosti vstříc majetným třídám.
Ale leží před námi také zároveň zákon o omezení nuceného vyklizení bytů. Viděli jsme, že se také při tom zpravodaj vší mocí zasazoval o tento zákon, poněvadž ví, jak tento zákon působí, a také já jsem již několik příkladů pro to uvedl. Poukázal jsem na příklad na § l, odst. 4. Bylo již dosud možno povoliti odklad třikrát, po třetí jen pod podmínkou, že okresní politická správa musila potvrditi, že v obci a v okolí nelze obdržeti bytu. A nyní najednou přichází k tornu ještě odst. 4., který praví, že naposled mohl by se po případě odklad ještě povoliti, když zde je toto svolení, ale po třetí že je také naposledy. Navrhujeme tudíž škrtnutí tohoto ustanovení, poněvadž je již v odst. 3. doslova úplně dáno tak, jak se to v odst. 4. ještě jednou stanoví. Nechci toto ustanovení předčítati, ale podivili byste se, jak odst. 3. §u l starého zákona a odst. 4. nového zákona se shodují. Podivili byste se stejnému znění těchto obou odstavců. Nerozumím tomu, proč zákon tímto odstavcem ještě byl prodloužen. Proto žádáme, aby se na náš návrh vzal zřetel. Prosíme tedy, jak řečeno, aby škrtnut byl odst. 3. od slov "ještě jednou" až "potřebné náhrady", a aby na místo toho jednoduše stálo "znovu". To by přispělo k tomu, že bychom neměli týž text dvakrát za sebou, jak již řečeno, v odst. 3. a pak v odst. 4. v témž znění.
Navrhujeme dále změnu v §u 3, odst. 2, když totiž nájemci byla dána výpověď pro ustanovení §u l, odst. 2, čís. 2. až 8.; to po mém názoru by bylo nejdůležitější, tu se měla referentka vysloviti pro to, aby tato ustanovení odpadla. Když někomu z těchto důvodů bude dána výpověď - a jedná se zde o neplacení nájemného, urážku manželky, vyhoštění, o případy, má-li nájemník jinaký byt, užívá-li se bytu k jiným než k určitým účelům, anebo vezme-li se nájemník podnájemníka - bude-li mu ze všech těchto důvodů dána výpověď, nesmí se použíti zákona, t. zv. lex Meissner, poněvadž se v §u 3 praví: "Ustanovení §u l neplatí" atd., a uvádějí se pak jednotlivé body. To jsou strašná ustanovení. Musíte přiznati, že naše návrhy jsou do jisté míry oprávněny, vy jste podle mého názoru zákon asi vůbec nečetli, zdá se, že ani neznáte praktického důsledku takovéhoto zákona. (Sen. Link [německy]: "Pětka" ho předložila!) To víme, ale,,Pětka" nejsme my, my jsme větší, my jsme zde ve většině. Což jsme vždy na to poukázáni, abychom vždy musili tancovati tak, jak vy nad námi máváte bičem? Chceme se vzchopiti, chceme ukázati, že nesmí vládnouti pět osob, "Pětka", nýbrž parlament, zvolení zástupcové lidu. Měli bychom vám ukázati, že chceme dělati jen zákony, které skutečně jsou zákony, a nikoli něco, co je pouze na papíře, aby se jen řeklo, že tu je nějaký zákon.