Posl. Kirpalová mluvila v poslední době na dvou schůzích. Po schůzi v Hůrkách přišlo četnictvo k hostinskému, v jehož místnostech se schůze konala, a vyptávalo se hostinského, co tam vlastně posl. Kirpalová vypravovala, jak mluvila, zdali řekla něco nezákonitého. Takovýmto způsobem dělají se četnické zprávy. Pánové z české sociálně-demokratické strany, kteří po mnohá desetiletí jste účastni hnutí ve straně, nezažili jste velmi často, jakým způsobem takový policejní komisař, takový zástupce vlády podává svoje zprávy? Což je to všechno pravda, co stojí v takových zprávách? Což se podávají zprávy doslovně a svědomitě? Nikoli! Jako v mnohých případech, máme také ve vládním komisaři před sebou člověka stranicky smýšlejícího, odpůrce dělnického hnutí, který také do jisté míry si chce zjednati zásluh. Což nedožili jsme se v dějinách dělnického hnutí, že policisté dělali kariéru za tu cenu, že pokud možno hodně denuncovali, že pokud možno referovali příznivě ve smyslu svých představených, panujících proudů, o řečech a že tyto řeči tendenčně překrucovali? Na ten způsob konalo četnictvo v Hůrkách na Šumavě šetření, a v Albeři, rovněž obci na Šumavě, když tam posl. Kirpalová mluvila, naslouchalo četnictvo za zavřenými dveřmi. Nenapíše se věc doslova, aby se dotčený pak mohl zodpovídati, nýbrž to, co tito četníci snad vyslechli za dveřmi, to pak podávají dále nadřízenému úřadu a to potom může se státi předmětem trestního udání a po případě, jak známe dnešní praxi imunitních výborů v obou komorách, může vésti k vydání a trestnímu stíhání.

Jiný případ, jak sobě úřady počínají. Proti vydavateli časopisu "Nordböhmischer Volksbote", soudr. Arnbergovi, učiněno bylo oznámení pro urážku na cti, jíž se dopustil ve svém listě. Žalující navrhl domovní prohlídku a soudní komise dostavila se tedy do domu pana Arnberga. Nebyl však nikdo přítomen. Ale, ačkoli komise mohla velmi snadno pana Arnberga zavolati prostě telefonickým dotazem v redakci časopisu "Volksbote", dala jednoduše zavolati zámečníka, vypáčiti zámek paklíčem a otevříti dveře, i provedla domovní prohlídku pro jednoduchou urážku na cti. To si dnes dovoluje úřad. Je to znamením, kde stojíme a čeho se odvažuje reakce, byrokracie a policejní moc. Po několik hodin zůstal byt otevřen, poněvadž následkem násilného otevření nebylo již lze zamknouti dvéře.

Témuž panu sen. Bodnarovi se stalo, že se před několika týdny do jeho bytu dostavilo četnictvo a že provedlo u něho domovní prohlídku bez soudcovského příkazu, aniž by senát k tomu byl dal své svolení. Zmiňuji se o tom, poněvadž pan zpravodaj mínil, že je potřebí teprve svolení senátu. O nikoli! četnictvo dělá ve velmi mnoha případech, co chce, a stará se starého čerta o imunitu. V bytě sen. Bodnara provedlo na vlastní pěst domovní prohlídku; ale neslyšíme, že byl některý z četníků potrestán. Jediné, co jsme slyšeli, bylo, že pan předseda senátu vyslovil politování nad tímto případem. (Zpravodaj sen. dr. Stránský: Řekl, že bude stíhán!) Až dosud jsme o tom ničeho neslyšeli. Vidíme-li horlivost, s jakou jiní jsou stíháni, můžeme vysloviti přání, aby také četnictvo v tomto případě bylo stíháno, a abychom se dozvěděli, co se stalo.

Nejsou to ojedinělé případy, jsou velice četné. Jsou to symptomy toho, kam až odvaha sahá, jsou také znamením toho, že v nejmenší míře policie se vždy drží přísně v mezích zákona, i myslím, že by bylo velice potřebí vychovávati policii a četnictvo, zejména na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, které přece skutečně jsou jakousi poloviční Asií, kde jsou zcela mimořádné poměry, ale nejen, jak pan zpravodaj vždy říká, jen u obyvatelstva, nýbrž, jak myslím, také u četnictva a policie, a že by bylo velice potřebí udíleti zde jistá poučení a výtky.

Co se týká jedné zprávy imunitního výboru, řekl jsem již: přináší výroky, které nemají a nesmějí býti pronášeny, a my bychom v jednotlivých bodech rovněž souhlasili s vydáním. Je však také v této zprávě řada věcí, o kterých nás zcela jednoduše překvapuje, že se vůbec stíhají, neřku-li, že se proto stíhá senátor, jehož povinností je mluviti před svými voliči otevřeně. Je třeba mnohé v dotčených výrocích nesprávné a falešné: poslanci a senátoři druhých stran, o kterých pan sen. Bodnar aneb někdo jiný praví něco falešného, anebo o státě, aneb o některé straně, aneb o poměrech ve státě, ti přece mají možnost pomocí svých novin něco takového vyvrátiti a proti tomu polemisovati. Politickou polemiku nelze přece také uzpůsobiti tak, aby jedni směli říci, co chtějí, kdežto za druhými stále stojí četník a oni přísně a svědomitě musí dávati pozor na jazyk, aby jim někdy neuklouzlo ostré slovo. Pánové, to je jedna zpráva, o které máme za to, že nebyla dostatečně přesně prostudována. Máme za to, že by bylo potřebí vymýtiti řadu věcí, i domnívám se, že sobě senát ničeho nezadá, vrátí-li tuto předlohu imunitnímu výboru k opětovnému prozkoumání a podání zprávy vzhledem k tomu, že se tam stíhá také celá řada bezpodstatných a bezvýznamných věcí. Dovolil jsem si jménem své strany podati příslušný návrh.

Co se však týče druhé zprávy, musili bychom míti za to, že se v senátě nenajde ani jeden člen, jenž by mohl dáti svolení k trestnímu stíhání pro tyto věci. Pánové, pročtete-li tento dlouhý spis, pak s největší námahou najdete jen dvě věci, které lze panu sen. Bodnarovi klásti za vinu. To je věta, kde svým soudruhům praví, že spásy pro něho a jeho stranu a jeho voliče není v tomto státě, nýbrž že jedině povalením stávajícího režimu, jak se stalo v Rusku, dosáhnouti lze lepšího života. To je věta, jakých proneseno a napsáno bylo tisíce a desetitisíce. Tato věta neobsahuje praničeho, co by nějak vybočovalo z rámce zákona. Druhý výrok záleží v tom, že prý sen. Bodnar vládnímu komisaři vyhrožoval, že mu již ukáže a že jeho jednání přiměřeně potrestá. (Smích na levici.) Pánové, to přece zní směšně, že sen. Bodnar někoho potrestá. Vidím v tom, s jakými mezerami zde vládní zástupce referoval. To přece sen. Bodnar vůbec nemohl říci. I když někdo pochází z Podkarpatské Rusi, a myslím, i když pochází z Asie, bude věděti, že jako senátor nemůže někoho potrestati, a že toto tvrzení zní tak směšně, že vůbec nemůžeme míti za to, že je sen. Bodnar pronesl. Ale i když to řekl, co jest na tom hrozného a strašného? Je to přece skutečně jen pokus s nedokonalými prostředky, jestliže sen. Bodnar vládnímu zástupci vyhrožuje, že mu již ukáže a že ho náležitě potrestá! Myslím, že to jsou dva delikty. Všechno ostatní co stojí ve zprávě, jsou, smím-li toho slova užíti, bajky, vypravování o komunistické straně, bez jediného konkrétního deliktu. To tedy stojí v této zprávě, a proti této zprávě obracím se co nejrozhodněji a prosím také slavný senát, aby návrh na vydání sen. Bodnara zamítnul.

Chci zde poznamenati jen ještě toto: stěžoval jsem si již jednou v imunitním výboru na to, že pan zpravodaj, jehož předností, anebo vadou jest silná agresivnost a ironie, (Zpravodaj sen. dr. Stránský: Býval, už ne!) o ano, ještě, že pan zpravodaj obyčejně ty, které vydává katovi, také ještě zahrnuje posměchem. Stěžoval jsem si při několika zprávách, které se všechny týkají sen. Bodnara - zde se jedná o zprávu čís. 2082, kde se praví, že se imunitní výbor vzhledem k tomu, že jednání a slova pana sen. Bodnara jsou inteligentního a slušného muže nedůstojná, usnesl na vydání. Řekl jsem v imunitním výboru: není naší úlohou, abychom mimo návrh na vydání a mimo právnické a věcné odůvodnění dotčeného také ještě napadali, jemu se vysmívali, jemu přezdívali a jej snižovali. Vydaného potrestá soud. Nepotřebujeme si také ještě zvláště hráti na tribunál a podávati posudek o morální ceně dotčeného. Moje stížnost měla ten úspěch, že ve zprávě dnes předložené jen ještě mnohem ostřejším způsobem se soudí o morální ceně sen. Bodnara. V jedné zprávě se praví, že Bodnar spoléhá na svoji imunitu a že proto tak mluví. Pánové, v tom obsaženo jest obvinění, ke kterému pan zpravodaj nikterak není oprávněn. Není oprávněn říkati o někom, že jednoduše mluví, co se mu namane, poněvadž se domnívá, že jest imunní. To jest urážka, ke které nejméně jest oprávněn ten, kdo jakožto zpravodaj má podávati zprávu o trestním případu některého senátora. Snad netřeba toto jednání chápati přímo jakožto trestné, ačkoli myslím, že by v tom bylo dokonce hledati urážku na cti. Kdyby mně někdo obviňoval, že mluvím jen proto tak, poněvadž spoléhám na svoji imunitu, obsahuje to výtku zneužití mého mandátu, mé imunity. Je v tom obsažena výtka zbabělosti. K tomu nemá zpravodaj nejmenšího práva. Dále praví ve zprávě: kdyby pan sen. Bodnar mluvil na Rusku ve veřejné schůzi proti tamním politickým poměrům takovým způsobem, jak to učinil v Užčorné proti Československé republice, zaplatil by to svým životem. To může sice býti, bude tomu dokonce tak. Ale my nežijeme v Rusku a nemáme také v imunitním případu pěstovati zase politiku. (Zpravodaj sen. dr. Stránský: Ale on chce, abychom tohle dělali!) Prosím, jakožto zpravodaj máte uvážiti věcnou, právnickou stránku, ale nikoli takovýmto způsobem napadati politicky toho, kdo má býti vydán. Je zde ještě jiné místo, kde pan zpravodaj praví, že jen ten má právo dovolávati se zákonů, kdo sám zákony neporušuje. To je zcela podivný názor, obzvláště u advokáta, že někdo, kdo zákon poruší, nesmí se dovolávati zákona. Chtěl bych se otázati pana kolegy dr. Stránského, kolik obžalovaných on hájil, při čemž se vždy dovolával zákona, ačkoli se dotčený prohřešil proti zákonu. Největší loupežný vrah, bude-li postaven před soud, může se dovolávati zákona; a politik toho nesmí činiti, pánové? To jsou zvláštní právní názory. Tam to právě vede, používáme-li zpráv k polemikám a politickým diskussím, místo abychom se pouštěli do čistě právnického a věcného formulování a odůvodnění. Pánové, řekl jsem, abyste byli poněkud opatrnější, jde-li o žádosti za vydání, abyste poněkud svědomitěji a přesněji věc zkoumali. Co se vypravuje v jedné zprávě - a to je typický příklad toho, jak policie jedná, doslova stojí zde ve zprávě imunitního výboru -: Na schůzi v Užčorné došlo k porušení klidu, nato zakázal policejní úřad komunistickou zábavu, která na večer téhož dne byla stanovena. Nato dostavila se deputace k policejnímu úřadu a prosila, aby zábava večerní byla povolena. Policejní úřad to zamítl; nyní dostavila se deputace ještě jednou a prohlásila, že část čistého výtěžku věnuje ve prospěch Červeného kříže; nato byla zábava povolena. Nejdříve se prohlásilo: "Klid a pořádek jest ohrožen". Ale jakmile složena byla částka ve prospěch Červeného kříže, kterému to přeji, nebylo již žádného nebezpečí pro stát, pro veřejný klid a pořádek, a večerní zábava byla povolena.

Pánové, pravím vám zcela otevřeně, až do jisté míry se mně protiví, ujímati se zde komunisty; protiví se mi to, poněvadž vím, že komunistická strana nezná žádné jiné úlohy, nežli potírati sociální demokracii. Vím, že je nejvyšším zákonem a nejvyšším příkazem, především podezřívati socialpatrioty, jim spílati a je obviňovati. To však mne nemůže odvrátiti od povinnosti, abych zde mluvil proti této imunitní praxi a abych nepozvedl varovného hlasu. Pánové, pravím vám také: cesta, kterou se ubíráte, pokud jde o komunistickou stranu, je falešná. Nemyslete si, že policejní opatření mohou potlačiti a zastaviti hnutí, jakým je komunistické hnutí. Policie toho nezmohla a všechna násilná opatření toho nezmohla, aby zastavila sociální demokracii na jejím vzestupu. Kdyby se nic jiného nestavělo komunistickému hnutí na překážku, policie mu neublíží. Vy komunistickému hnutí zjednáte mučedníky, ale právě těchto mučedníků potřebuje toto hnutí. Právě těch ono potřebuje, aby mohlo předstoupiti před masy a říci: Vidíte, my jedině jsme v tomto státě pronásledováni, poněvadž říkáme pravdu. A věřte mi, lid tomu uvěří, poněvadž lid většinou jde za svými city, poněvadž lid cítí s potlačovanými a jde s potlačovanými, zda právem či neprávem, toho srdce a cit v mnohých případech nezkoumá. Pánové, kdo sleduje události v komunistické straně, musí říci, že se tato strana nalézá v těžké krisi. (Sen. Chlumecký [německy]: Ona ji překoná!) Počkáme, jak to dopadne. Strana je ve velikém rozkladném procesu, ba více ještě, v hnilobném procesu, který prodělává. Takovýmito případy tento rozklad nezastavíte, takovýmito případy jen ženete vodu na mlýn komunismu. Nevystupujeme ve svůj prospěch, nýbrž vystupujeme proti tomu, že komunistické hnutí právě zde u nás je snad relativně nejsilnější ze všech států Evropy. Přemýšlejte o tom, proč tomu tak je. Myslíte, že je to kouzlo sovětů, myslíte, že je to nádhera ruských poměrů? Nikoli, příčiny leží zde v tomto státě. Chraňte demokracii pánové, starejte se o to, aby se lid naučil milovati demokracii, ústavu a stát, pak budete hotovi také s komunisty, nikoli však takovýmito žádostmi za vydání. Budeme hlasovati proti vydání. (Potlesk na levici.)

Předseda: Byl mi podán návrh pana sen. Niessnera a soudr. Prosím, aby byl přečten.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen. Niessnera k tiskům čís. 2081 a 2082:

"Vzhledem k tomu, že některé výroky, jichž užil sen. Bodnar, odůvodňují návrh na vydání, jiné však nikoliv, navrhujeme vrácení těchto obou imunitních věcí výboru imunitnímu."

Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov?

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Ano.

Předseda: Prosím pana senátora, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Slavný senáte! Ačkoliv doba je pokročilá, lituji nicméně, že jsem nucen reagovati na vývody kolegy Niessnera, které mne nepřekvapily, poněvadž vím ze zkušenosti, že, když zde podávám návrh na vydání, objeví se kolega Niessner, který je proti tomu. Takovéto odpůrce měl jsem na staré říšské radě v baronovi ďElvertovi z Brna. Ten pravidelně, když jsem měl řeč, mluvil proti mně. (Sen. dr. Heller [německy]: Jenom že to bylo obráceně! Tu byly úlohy zaměněny! Tehda jste nebyl pro vydání!) O nikoliv! Velectění pánové! Chci se dotknouti nejdříve toho, čím kolega Niessner skončil. On nám tu výmluvnými slovy a silnými akcenty líčil, jak komunismus upadá, jak je směšný, jak je nicotný a jak je docela shnilý. Já bych si o našich komunistech nedovolil skutečně tak ostrý úsudek podati, ale já bych se s nimi nespojoval v parlamentě. (Tak jest!)

Pan kolega Niessner však je všude podporuje; při každém návrhu jde s tou shnilou komunistickou mrtvolou, s ní se spojuje a podporuje ji nejen proti nám, nýbrž i proti těm, kdož, až na národnost, jsou mu zajisté velice blízcí, proti našim českým sociálním demokratům. Tu nezná pan kolega Niessner žádného rozdílu, a když se má rozhodnouti, jak má hlasovati, hlasuje daleko raději s panem Šmeralem, než by hlasoval s dr. Soukupem. (Sen. dr. Heller [německy]: Tu ohlíží se na zákon a hlasuje tedy podle svého přesvědčení! Že vy děláte jenom shnilé a špatné zákony, za to právě nemůže nikdo! Dělejte lepší zákony a my budeme pro ně hlasovati.) Velectění pánové, to bychom musili konkrétně všechny ty věci probrati. Vy jen veřejně, když se vám tu a tam naskytne příležitost, promluvíte několik frásí proti nim, ale stojíte na stanovisku toho německého básníka, který pravil: "Blamier mich nicht, mein schönes Kind und grüß mich nicht unter den Linden, wenn wir nachher zuhause sind, wird sich schon alles finden." Vaše pocity k těm komunistům jsou jen tak dalece v odporu a nepřátelské, pokud komunisté ohrožují vaše mandáty. Pokud však komunisté ohrožují existenci republiky, jste s nimi přátelé. (Potlesk u českých senátorů.) Takovými argumenty nás nesvedete k tomu, abychom nechali takové řeči pronášeti na schůzích a mezi obyvatelstvem, které není s to, aby pochopilo dosah takovýchto řečí, abychom to trpěli, poněvadž vidíme, že bychom přispěli ke zkáze a zániku našeho státu.

Pan kolega Niessner poukazoval k tomu, že přece poslanec a senátor má odpovědnost před voliči, a proto že musí míti právo mluviti. Ujišťuji vás, že jsem fanatickým přívržencem imunity a že si vůbec nedovedu představiti parlamentu jinak, než vybaveného imunitním právem poslanců a senátorů. Vždyť naše zákonodárná práce není daleko tak důležitá jako kontrola, kterou musíme vykonávati nad vládou, a pak to poučování a vykládání našim voličům, jaká je politická situace, jaký je význam a dosah té které otázky a toho kterého problému, o němž se v tomto senátě jedná. To je daleko důležitější úkol, než dělati zákony.

Velectění přátelé! Všechno má však své meze, a jestliže poslanec má právo, a musí míti takové právo imunitou zaručené, aby kritisoval všechno, co vláda dělá, pravím všechno bez rozdílu, je to něco jiného, než to, co dělal kolega Bodnar, jak jsem vám to prve přečetl. Mluvení není totožné se štvaním a nadávkami. Dovolte přece, mohu někomu říci: "Pane, váš názor nestojí na výši situace, váš názor není s to, aby dosah této myšlenky pochopil." Ale já mu mohu také říci: "Vy vole!" (Smích.) To je totéž a přece, když mu řeknu "vole", budu trestán podle §u 496 trest, zákona, kdežto když mu řeknu to prvé, trestán nebudu, a je to přece totéž.

Když řeknu úředníkovi, že za to, co mně učinil, že na př. mně rozpustil schůzi nebo mně něco jiného udělal, na patřičném místě budu žádati zadostiučinění, že to budu stíhati, nemůže se mi nic státi. Když však já tomu úředníkovi před shromážděným lidem, mezi nímž takový úředník svou autoritu udržeti si musí ne k vůli sobě, nýbrž k vůli nám, pánové, k vůli našemu státu, k vůli míru a pořádku. Když jsem mu to řekl před tím rozbouřeným lidem, pak jsem podrýval tu autoritu a dopustil jsem se trestního skutku.

Jestliže tedy pan kolega Niessner myslí, že nepřekročují tyto vývody, které podléhají zde zákonu a kterými by se dopustil kolega Bodnar trestních skutků, meze, upozorňuji vás na to, že, co se týče té první zprávy pana kolegy Niessnera - a tam je nejvíc těch fakt - ani jednoho neuvedl k podložení svého tvrzení, že tím nepřekročil kolega Bodnar meze zákona, ač jsem čekal, že mně něco podobného dokáže, on toho neučinil, poněvadž ví, že to učiniti nemohl. Všecky ty výroky, které jsem já poznamenal jako zakládající trestnost, přesahují právě tyto meze, a jestliže poukazoval na některé věci jiné, které jsou v tom referáte, tedy odpusťte, tím není řečeno, že všechno se žaluje. Já jsem musil přece uvésti ze zpráv úředních všechno, co je tam uvedeno. On bude žalován jen pro určité ty ostřejší výroky a výrazy, to ostatní je ilustrace té zprávy. Jestliže pan kolega vytýká - a to je velmi důležité, já musím se k té věci vrátiti - že je mým právem jako referenta pouze uvésti předmět a říci, navrhnout, jestli se vydává, nebo ne. (Sen. Niessner [německy]: To jsem neřekl!) Jak jste vy to řekl, myslil bych, že by to byl ideální stav, a buďte ubezpečen, že kdybych byl jist vašeho a jiných pánů souhlasu, pak bych referát jinak nedělal, poněvadž nám skutečně nepřísluší nic jiného, než se rozhodnouti o tom, jestli vydáváme, nebo nikoliv. Ale kdybych s takovým návrhem přišel, pak se mě budou všichni tázati, kde jsou důvody. Já musím tedy uvésti důvody, a jestliže potřebují pochopení důvodů a uvážení všeho toho ilustrovati situaci, za které se řeč vedla, jestli jsem nucen charakterisovati toho řečníka, poukazovati na jeho vnitřní duševní motivy - pan kolega myslí, že mu ubližuji tím, když říkám, že se skrývá za imunitu - ano, to je mé pevné přesvědčení, poněvadž, kdyby věděl, že mu ta imunita nepomůže a že bude trestán jako každý jiný tamější občan, pak by takto nemluvil. Jestliže pan kolega Niessner praví, že z nich děláme mučedníky, nevěřte tomu. Vždyť oni se ucházejí o to, abychom jich nevydali. Jací jsou to mučedníci, kteří nechtějí, abychom je vydali? To vy jim jen namlouváte, že oni jsou mučedníky. Ale když přijdou před soud, všechno zapírají, a skutečně ten soud v nejvíce případech nemůže je odsouditi, poněvadž si předvedou více svědků, kteří řeknou, že to neslyšeli, než je těch, kteří řeknou, že to slyšeli. A mezi soudci se najdou takoví slaboši, kteří věří tomu, co řekla většina. Mučedník se chová zcela jinak: Ten se postaví za to slovo, odpovídá za to a má také odvahu odpovídati před soudem, a jestli se chce státi mučedníkem, stojí přímo o to, aby byl odsouzen. Ale v našem případě se to neděje. (Sen. Jarolim [německy]: To je zvláštní logika!)

Pan kolega mně vyčítal a patrně myslí, že snad tomu lze co přičítati, že navrhuji vydání ve všech případech, že mám takový agresivní, a on přímo řekl, útočný temperament. Já bych si přál ho míti, ale neračte přehlédnouti, že mně je za týden 71 rok. V tom stáří nemá již člověk, bohužel, žádné agresivnosti. Připomínám si, jak jednou za starých dob, když na Moravě - a bylo to také v Čechách - byly ty vysoké stavovské úřady. Tehdy dával místodržitel v Brně večeři a byli tam pozváni všichni takoví hodnostáři - tehdy už byly zrušeny ty vysoké úřady - a když jeden z nich - já ho nechci jmenovati - stařičký pán, vstoupil do dveří, tu sluha, který obyčejně nahlas ohlašoval takového pána, poněvadž to slovo bylo takové, že si to spletl - byl to nejvyšší korouhevník země moravské - hlásí: "Rytíř X Y, nejvyšší kurevník země moravské." (Dlouho trvající hlučná veselost.) Prosím, ano, to se stalo. A ten starý pán se obrátil a řekl: "Béval, béval, ale už není." (Hlučná veselost.)

Já nejsem agresivní a jmenovitě ne proti kmenovcům pana kolegy Niessnera. Já v tom ohledu se liším od mnoha svých přívrženců a lidí, kteří jsou se mnou ve společném klubu nebo v koalici nebo v jednom táboře. Můj boj proti němectví byl dobojován 28. října roku 1918. Já nemám žádného záští, necítím žádného nepřátelství nejen proti Němcům, nýbrž také proti žádnému stavu, proti žádné třídě, poněvadž člověk, který jako já zestárl v samém pozorování vášní a náruživostí lidských, který jako já v soudních síních zaměstnaný jako obhájce jsem to musil prodělati a který v politickém životě tolik prodělal jako já v té staré škole rakouské, ten opravdu může říci jako ten starý rytíř: "Béval, béval, ale už není."

Já ještě ujišťuji jednou velectěné pány, že ne všechny výroky, na které poukazoval pan kolega Niessner, by byly předmětem té žaloby. To nejsou, nýbrž jen některé z nich, ty, které jsem právě vyzdvihl. A proto doporučuji ještě jednou svůj návrh k přijetí. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): Přikročíme k hlasování.

Nejprve dám hlasovati o návrhu sen. Niessnera a soudr. na vrácení obou záležitostí výboru imunitnímu.

Kdo souhlasí s návrhem pana sen. Niessneraa soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh pana sen. Niessnera a soudr. se zamítá.

Přistoupíme k hlasování o návrzích výborových, a to nejprve o zprávě imunitního výboru čís. 2081.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Bodnar k trestnímu stíhání pro přečin podle §u 14 zákona na ochranu republiky čís. 50 z roku 1923 Sb. z. a n. vydán byl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara, se přijímá.

Přistoupíme k hlasování o zprávě imunitního výboru čís. 2082.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Bodnar k trestnímu stíhání vydán byl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního, aby byl dán souhlas k trestnímu stíhání sen. Bodnara, se přijímá.

Sděluji, že do výboru živnostensko-obchodního na místo pana sen. Hartla nastupuje pan sen. Oberleithner.

I. místopředsedou výboru ústavně-právního zvolen pan sen. dr. Brabec.

Do výboru ústavně-právního nastupuje za pana sen. Dědice pan sen. Cífka,

do výboru branného za pana sen. Dědice pan sen. Ferd. Jirásek,

za pana sen. Ackermanna pan sen. Měchura.

Navrhuji, aby příští schůze konala se ve čtvrtek dne 26. března 1925 o 17. hodině s tímto

1. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2090) o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje promlčecí lhůta pro nedoplatky úroků z některých lombardních zápůjček. Tisk 2093.

2. Druhé čtení zprávy I. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, II. výboru branného a III. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2091) o vládním návrhu zákona, kterým se ku Všeobecné nemocnici v Praze připojuje vojenská nemocnice v Praze-II a zřizuje Masarykova vojenská nemocnice v Praze. Tisk 2092.

3. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu senátu projednána byla usnesení poslanecké sněmovny:

a) k vládnímu návrhu zákona o prodloužení promlčecí lhůty pro některé pohledávky, tisk 2102;

b) k vládnímu návrhu zákona o úpravě promlčecích lhůt pro některé pohledávky a závazky v poměru k cizině, tisk 2095;

c) k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků, tisk 2106.

4. Zpráva výboru ústavně - právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2102) k vládnímu návrhu zákona o prodloužení promlčecí lhůty pro některé pohledávky. Tisk 2116.

5. Zpráva výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2095) k vládnímu návrhu zákona o úpravě promlčecích lhůt pro některé pohledávky a závazky v poměru k cizině. Tisk 2115.

6. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2106) k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků.

7. Zpráva výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2107) o vládním návrhu zákona o odkladu exekučního vyklizení místností. Tisk 2118.

8. Zprána I. branného výboru, II. sociálně-politického výboru, III. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2109) k vládnímu návrhu zákona o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních). Tisk 2119.

9. Zpráva výboru ústavno-právneho o usneseniu poslaneckej sněmovne (tlač. 2105) ku vládnemu návrhu zákona, ktorým sa s prozatýmnou platnosťou úpravujú niektoré ustanovenia obecného sriadenia v Podkarpatskej Rusi. Tisk 2117.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím schůzi.