Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr. Franta, Klofáč, Niessner, dr. Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr. Krouský, Svěcený.

111 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr. Franke, Habrman, Malypetr, Šrámek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Z předsednictva přikázáno:

Výboru ústavně-právnímu:

Tisk 2094. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 2002), jímž se provádí § 105 ústavní listiny (zákona ze dne 29. února 1920, č. 121 Sb, z. a n.) - (tisk 4973).

Tisk 2095. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 4955) zákona o úpravě promlčecích lhůt pro některé pohledávky a závazky v poměru k cizině (tisk 5018).

Tisk 2102. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5054) zákona o prodloužení promlčecí lhůty pro některé pohledávky (tisk 5069).

Tisk 2105. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5008) zákona, jímž se s prozatímní platností upravují některá ustanovení obecního zřízení v Podkarpatské Rusi (tisk 5070).

Tisk 2113. Usnesení poslanecké sněmovny, o vládním návrhu (tisk 5061) zákona o nedělích, svátcích a památných dnech republiky Československé (tisk 5119).

Výboru rozpočtovému:

Tisk 2104. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 5064) zákona, kterým se mění některá ustanovení o poplatcích, taxách a kolcích (hrací karty) - (tisk 5075).

Výboru sociálně-politickému:

Tisk 2106. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5091) zákona o ochraně nájemníků (tisk 5113).

Tisk 2107. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5093) zákona o odkladu exekučního vyklizení místností (tisk 5117).

Tisk 2112. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 5112) zákona, kterým se zavádí placená dovolená pro zaměstnance (tisk 5118).

Výboru ústavně-právnímu a rozpočtovému:

Tisk 2108. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 5065) zákona o dávkách za úřední úkony ve věcech správních (tisk 5081).

Výboru sociálně-politickému, brannému a rozpočtovému:

Tisk 2109. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 4960) zákona o zachování pracovních (služebních) poměrů po dobu cvičení ve zbrani (cvičení služebních) - (tisk 5092).

Předseda: Navrhuji, aby bylo uloženo výborům, aby o usneseních poslanecké sněmovny č. t. 2095, 2103, 2105, 2106, 2107 a 2109 podaly zprávu do nejbližší příští schůze, která se koná ve čtvrtek dne 26. března, o 17. hodině a o usneseních poslanecké sněmovny č. t. 2094, 2104, 2108, 2112 a 2113 ve lhůtě co možná nejkratší.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj se přijímá.

Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Navrhuji, aby 1. a 2. odstavec dnešního denního pořadu, týkající se imunitní věci pana sen. Bodnara, sloučeny byly v jediný odstavec a aby v případě, že bude o těchto věcech zahájena debata, byla debata jednotná.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Body ty znějí:

Žádám pana zpravodaje sen. dr. Stránského, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Slavný senáte! Račte dovoliti, abych dnešní své zprávě předeslal několik všeobecných poznámek. Bude vám zajisté nápadné, že, ačkoliv jsme teprve, tuším, před 3 dny odhlasovali jednu imunitní aféru kolegy Bodnara, máme dnes již opětně činiti se dvěma, a zároveň nalezli jste již na svých stolech nový tisk, kde pátá imunitní aféra kolegy Bodnara má býti projednána. Ačkoliv věc jest velice vážná, promiňte, že vzpomínám tu jisté své zkušenosti. Jednou jsem viděl velkého jedlíka švestkových knedlíků, který je jedl tak, že jeden měl již v hubě, druhý na vidličce a na třetí se již díval. (Sen. A. Friedrich [německy]: Pane zpravodaji, psi kteří štěkají, nekoušou!) Možná, ale my zde stojíme na tom stanovisku, na kterém stál onen chlapec, který utíkal před štěkajícím psem, a když mu učitel řekl, aby se nebál, že psi, kteří štěkají, nekoušou, řekl: "No jo, pane učiteli, já to vím, ale je to tak jisté, že to ten pes také ví?" (Veselost.)

Ta věc není tak jednoduchá.

Velectění pánové a dámy! Jedna z největších mravních výhod každého senátora a poslance jest imunita. Je to jeho nejdůležitější právo. Je to privilej, kterýmž je vlastně zrušena před zákonem a před právem rovnost všech občanů, neboť naši mandatáři, ti, kteří nám dávají mandát, jsou odpovědni za každý trestný skutek stejně a rovně mezi sebou. My však máme privilej předně absolutní imunitu za to, že nemůžeme vůbec býti stíháni za to, co mluvíme zde, a mimo to máme relativní imunitu, že nemůžeme býti stíháni za své řeči mimo parlament, leda tehdy, když dotčený zákonodárný sbor, tedy buďto poslanecká sněmovna, jde-li o poslance, nebo senát, jde-li o senátora, dá svolení k tomuto stíhání.

Velectění! Zajisté mi dáte za pravdu, když tvrdím: Jestliže zákon vybavil celý souhrn lidí tímto privilejem, touto nerovností před právem a zákonem, měl k tomu a musil míti jeden nejdůležitější předpoklad, totiž ten, že ti poslanci a ti senátoři, kterým se tento privilej uděluje, ho nezneužijí. Proto také nejsme toho svědky, že by v konstitučních a v pokročilých státech, kde obyvatelstvo a jmenovitě poslanci jsou uvědomělí a vědomí si té moci, kterou jim zákon dal, jako v Anglii a ve Francii, není tak často imunitních afér jako u nás. Račte si představiti, velectění pánové, jaké to má důsledky pro stát, když v tom kterém obyvatelstvu, v tom kterém kraji, kde lid je více nebo méně snad temperamentní, právě ten, který má buditi v nich smysl pro zákon, pro právo, pro pořádek, pro veřejný mír, pro stát, když ten, kterého oni si zvolili za politického svého vůdce, místo co by je vychovával, co by posilňoval v nich toto vědomí, staví se v čelo těch, kteří jako malcontentní a dávající si název jen oposičníků, podrývají základy tohoto státu. (Sen. A. Friedrich [německy]: To se už musí Asie jinak posuzovati, než Evropa!) Odpusťte, my přece nejsme v Asii! (Sen. A. Friedrich: Ale tam to je kus Asie! - Sen. dr. Kovalik: Ať státní úředníci nezneužívají své moci!) Když státní úředník zneužije svojí moci, podléhá velice přísnému zákonu za to, ale senátor podléhá tomu zákonu teprve tehdy, když senát svolí. V tom jste zajisté vy lépe na tom, než ten úředník, poněvadž jej stihne těžký trest. Ale vy mně můžete říci, že on není trestán. Snad znáte případ, že nebyl trestán, poněvadž se mu to patrně nedokázalo, nebo nenalezl se žalobce, neudalo se to, ale nemůžete říci, že by naše justice byla tak korumpovaná, když se jí ukáže na zločin a zločince a dá se jí materiál do rukou, aby se na základě toho postavila proti tomu úředníku, že by se to nedělo. Já znám vady a nedostatky naší veřejné správy a naší spravedlnosti také, ale račte dovolit, pane kolego, abych ukázal na to, že v tak mladém státě, jako je republika Československá, nemůže přece býti již všechno v tak ideálním stavu, jako je to ve státech, které existují již staletí.

Tento týden náhodou, ačkoliv jinak vůbec nechodím do kinematografů - neměl jsem co dělat od 1/2 6 - šel jsem do biografu Sanssouci. Tam dávali velice zajímavý film. Kdybych byl vládou, zakoupil bych tento film a dával bych jej předváděti ve všech obcích a městech na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Je to film nazvaný "Desatero přikázání". Co je tam viděti velice krásného a názorného? V druhé části tohoto filmu je tam viděti, jak židé byli v Egyptě porobeni, jak musili vykonávati těžké práce, jak padali pod jhem a knutami Egypťanů, až se konečně Mojžíšovi podařilo, dostati je z této poroby, dostati je z otroctví. On trestal, on dovedl vyprositi od Pána Boha, že trestal Egypťany tak dlouho, až propustili židy z poroby, on je vedl Rudým mořem, ale museli se pak zdržeti na hoře Sinai a jelikož se jim nevedlo v té poušti tak dobře, jako v Egyptě, zesurověli, počali křičeti, že se jim stýská po hrncích v Egyptě - neříkám v Maďarii, ale v Egyptě. (Veselost. - Sen. dr. Kovalik: Protestuji proti tomu! - Nám se nestýská po žádných hrncích, dokažte to! - Veselost.) Pane kolego, beru to velice rád na vědomí. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Neračte rušiti řečníka!

Zpravodaj sen. dr. Stránský (pokračuje): Velice rád beru na vědomí ujištění pana kolegy Kovalika, že protestuje proti tomu. Vítám tento protest, ale v těch řečech, které tu přečtu, jest opak toho. Tam není protest, tam jsou stesky po maďarské vládě, a proto jsem byl nucen to slovo uvésti.

Když ti židé jen proto, že musili dlouhá léta se bráti pouští, ztratili trpělivost a následkem toho začali reptati proti Mojžíšovi a volali po těch egyptských hrncích, došlo to tak daleko, že se konečně v náboženském ohledu zbláznili, zřídili si zlaté tele a začali kolem této modly tančiti, až se Mojžíš vrátil a přivedl je k rozumu. Našel se však Aron, který je poštval. U nás bohužel, je těch Aronů víc, než je nám příjemné. (Veselost. - Sen. Niessner [německy]: Kdo ale u nás je tím Mojžíšem?) Prosím, u nás může býti ten Mojžíš presidentem, nebo to může býti jen idea, tužba po volnosti, svobodě a samostatnosti. To je náš Mojžíš! (Sen. Niessner [německy]: Toho presidenta vy však nenásledujete! Ten Mojžíš tu ještě není!)

Velectění! Lituji velice, že musím doporučovati v tak častých případech vydání toho kterého senátora, v tomto případě docela již po třetí sen. Bodnara. Mnohem raději bych doporučoval, aby vydán nebyl, kdybych se svým právnickým a zároveň státnickým svědomím dovedl srovnati, aby tyto věci zůstaly beztrestny. Já si nemohu pomoci, velectění pánové! Může se mi snad namítnouti, že policejní mocí nelze zabezpečiti žádného státu. Já jako vláda, jednal bych také v tomto případě jinak. Jestliže někdo pětkrát, šestkrát, desetkrát na schůzích mluví takovým způsobem, že se dopouští zločinu proti státu, tak bych jednal jako policie preventivně. Nedal bych ho stíhati za to, že mluvil, nýbrž překazil bych mu to, aby mluvil, nepovolil bych takových schůzí, o kterých vím, že se na nich štve proti státu, státní moci a proti samostatnosti Československé republiky. To by bylo zajisté lepší. Vím, že by proti tomu zase křičeli pánové z oposice: "Jaké to shromažďovací právo, když se nesmíme sejíti a nesmíme mluviti?" Ale já pravím, velectění pánové: jako imunita, tak také právo shromažďovací, spolčovací i tiskové jsou základy každého velkého svobodného státu, ale mohou býti spolehlivými základy jen tehdy, když se jich nezneužívá. Jakmile se jich zneužívá, stávají se všechny tyto svobody největším nebezpečím pro existenci a budoucnost každého státu. (Sen. Heller [německy]: Mluvil jste dříve, za Rakouska, také tak?) Byl jsem v Rakousku - když už mne to připomínáte - tím utlačovaným a utiskovaným židem v Egyptě, a nikoliv tím, který ten stát representuje jako dnes zde. Kdybych vám chtěl připomínati, jak vy jste mluvili v parlamentě rakouském, tu byste se jistě více mrzeli. A já bych vám mohl posloužiti takovým bouquetem řečí, kdybych mluvil na příklad, jak jste nás dostali v parlamentě s tím Rakouskem do války! (Sen. Niessner [německy]: Kde? Důkazy! To jsou zcela nové objevy! - Němečtí senátoři volají: Oho, ohol)

Pánové, ten starý František Josef I. jak živ by si nebyl troufal se pustiti do této zhoubné a nebezpečné války, kdyby nebyl za sebou viděl všechno, pravím, všechno německé obyvatelstvo. (Sen. dr. Heller [německy]: Ale nemluvte přec takhle! To jsou velice povrchní názory!) Oh ne, já mám na to důkazy. Nemám po ruce německých časopisů, abych to mohl ihned dokázati, ale když mně dáte jen krátkou lhůtu, ve které bych si ty věci vytáhl z parlamentních protokolů a z časopisů, na které jste měli tehdy velký vliv, myslím, že bych vám to mohl přesně dokázati. (Sen. dr. Heller [německy]: Přece však ne tolik vlivu jako vy, kteří jste tam měli svoje ministry! - Sen. Niessner [německy]: My nikdy jsme nepřišli s takovými projevy loyality, jako vaši příslušníci!) Ale, pane kolego, našli se také mezi námi takoví lidé.... (Sen. Niessner: A mnoho pane doktore!)... ale ti také dnes musí nésti důsledky toho, že se nechovali tak, jak toho vyžadoval zájem českého národa. (Sen. dr. Heller [německy]: A pan Staněk?) Nechme toho (Veselost.): "Hanc veniam damus petimusque vicissim."

Velectění pánové! Dovolte, abych přikročil ke zprávě samotné. Na veřejné schůzi lidu, konané 28. srpna 1924 v Gániči, měl sen. Ivan Bodnar řeč, ve které mimo jiné pravil: "Utiskují nás ještě více než ta monarchie. Naše t. zv. demokratická republika je horší než bývalá monarchie. Za republiky teklo více krve ruské než za monarchie." Račte uvážiti jen tuto křiklavou nepravdu, obsaženou v této jedné větě! (Cituje dále): "Za nynější vlády se má lépe panský pes než ubohý člověk. V úřadech na vedoucích místech jsou cizinci z Ukrajiny a Ruska, kontrarevolucionáři, všichni, kteří byli vyhnáni od našich ruských soudruhů, a zde jsou jim propůjčována republikou výnosná místa, nacpávají si kapsy a dřou a dřou náš ubohý lid. Ale nyní v demokratické republice vlci nám žerou náš poslední dobytek, ale ta zvěř má u pánů větší cenu, než zdejší ruský člověk."

Dále líčil sen. Bodnar na oné schůzi události vám známé ve Svaljavě, a tu řekl mezi jiným, že prý četník chtěl vyrvati dělníku nesoucímu rudý prapor tento z ruky, při potyčce však že ho četník probodl a na to že bylo do lidí ještě vystřeleno. Co se týče toho probodení, je ve zprávách, které máme po ruce zde od tamějších úřadů, výslovně na to poukázáno, že to není pravda.

To byla jedna schůze. Na druhé schůzi, kterou měl 31. srpna 1924, řečnil sen. Bodnar ve Vulchovcích a pravil mezi jiným: "Vidíme, že je nám stokráte hůře než za Maďarska, jelikož za Maďarska neteklo tolik ruské krve, co nyní. Veškeré úřady, četnictvo a finanční stráže jsou obsazeny Čechy a my máme vlastní svoji inteligenci, která je bez chleba." Neuvedl ovšem ani jeden konkrétní případ, že by nějaký inteligent z Podkarpatské Rusi byl býval zamítnut se svou žádostí za udělení úřadu. (Sen. dr. Heller [německy]: To může býti pravda, ale není to žádným důvodem k vydání!) Ten důvod k vydání spočívá v tom obviňování vlády a české národnosti. (Čte): "Lesní úřady utlačují Rusíny hůře, než za maďarské doby. Půda přiděluje se českým legionářům na Podkarpatské Rusi a chudobný ruský lid nemůže dostati ani kousek země."

Dále líčil ještě události ve Svaljavě a pravil mezi jiným, že prý jeden ze zraněných účastníků žádal před svou smrtí ženu o vodu, četník však nechtěl pustiti ženu k umírajícímu muži a vykřikl prý: "Nechť ten pes za plotem zhyne." Také o tomto udánlivém výroku toho četníka praví se ve spisech, že je nepravdivý. (Sen. Chlumecký: Ten četník to zapře!) Ne. Bylo vyslýcháno mnoho lidí, a nikdo to nepotvrdil.

O intervenujícím úředníku při schůzi, asistentu Františku Vašíčkovi, poněvadž ho přerušil, a řekl, že mu nedovolí mluviti takovým způsobem, pravil sen. Bodnar: "Já bych k vám mluvil dále, ale ten panský pes mne nenechá." Naváděje k násilnostem k témuž úředníku zvolal k přítomným: "Vy, tovaryši, neznajete s ním robiti poriadok," což mělo však skutečně za následek ztýrání jmenovaného úředníka. (Sen. Niessner: Jaké týrání? Co se inu stalo?) Byl tam celý zástup lidí, asistent Vašíček chtěl se odebrati, když rozpustil schůzi, k notáři, a tu oni šli za ním, ohrožovali ho a on se zachránil jen tím, že měl náhodou na štěstí revolver, obrátil se k nim a hrozil, že bude stříleti, jestliže se ho někdo dotkne. Tak ho tlačili a on couval stále s revolverem, až se dostal k domu. Zatím začali házeti kamením, on byl trefen a i jiní byli při této příležitosti taktéž kameny poraněni.

Dále prohlásil sen. Bodnar podle svědectví asi 4 svědků: "President republiky Masaryk je největší zloděj v republice." (Slyšte!) Nyní pochopíte, velectění pánové, že tohle přece nemůžeme tak trpěti a musíme republiku proti tomu hájiti, neboť, když někteří senátoři nebo poslanci takto útočí proti ní, musí se nalézti jiní, kteří se jí ujmou a dovedou a chtějí ji také hájiti.

Je charakteristické, že schůze se tam odbývají vůbec jen za násilností.

Tak na př. na schůzi ve Vulchovcích, konané na náměstí před notářským úřadem, kde on tak mluvil, došlo ke rvačce mezi posluchači, při níž dostal župní sekretář strany sociálně-demokratické z Hustu několik políčků a byl ze schůze zahnán. Když intervenující úředník Vašíček prohlásil schůzi za rozpuštěnou a shromáždění vyzval, aby se rozešlo, vykřikl sen. Bodnar: "Vidíte ho, to je také jeden panský špicl. Tovaryši, neznajete s ním zrobit poriadok," načež s některými vedoucími soudruhy zmizel, když byl dříve dav proti úředníku podnítil, a skryl se ve vesnici.

Imunitní výbor uváživ, že zde nejde o nějakou stranickou persekuci sen. Bodnara, aby snad nemohl vykonávati svůj mandát, uváživ dále, že ze všech zpráv v této záležitosti senátu zaslaných najevo vychází, že sen. Bodnar k výstřednímu svému vystupování jenom proto se odhodlal, že spoléhá na svoji imunitu, uváživ dále, že imunita člena Národního shromáždění zakotvena je zákonem a že zákona dovolávati se může jen ten, kdo také ostatních zákonů dbá a respektuje, usnesl se na návrhu, aby slavný senát dal souhlas k stíhání sen. Bodnara pro přečin podle §u 14 zákona na ochranu republiky.

Druhá věc, týkající se téhož kolegy Bodnara, je tato:

Na schůzi komunistické strany v Užčorné, konané dne 27. července 1924, jíž se zúčastnilo kolem 300 lidí, bylo se strany řečníků velice ostře útočeno proti platným řádům a proti Československé republice. Mezi jinými řečnil také sen. Bodnar, spílal straně sociálně-demokratické, že zradila pracující lid, vytýkal, že se půda rozděluje mezi české legionáře a volal do schůze:

"Soudruzi, není pro nás spásy v tomto státě, jedině povalením stávajícího režimu, jak se stalo v Rusku, dosáhneme lepšího života."

Když pak k slovu se přihlásil sekretář sociálně-demokratické strany, tu nastala na popud předsedy taková vřava, že úřadující vládní asistent viděl se nucena k zamezení násilností naříditi okamžitý rozchod. Jakási žena z posluchačstva vykřikla. "My máme dosti času, my zde budeme, jak dlouho budeme chtíti!" Když chtěl vládní komisař její jméno zjistiti, přistoupil jeden mladík až k němu a počal mu výhružně spílati. Když pak vládní komisař chtěl zjistiti tohoto mladíka, vmísil se do toho sen. Bodnar slovy, že nemá komisař práva někoho zadržovati, a jelikož mezi tím zmíněný mladík zmizel ze zástupu, vyzval komisař sen. Bodnara, aby opustil místnost, ježto schůze jest již rozpuštěna, načež sen. Bodnar vládnímu komisaři vyhrožoval, že mu ukáže a že jeho chování patřičně potrestá.

K charakteristice politických poměrů v Užčorné stůjž zde ještě relace Františka Vašíčka, aktuárského asistenta u hlavnoslužnovského úřadu v Terešvě, kterýž právě oné schůzi v Užčorné jako vládní komisař obcoval a kterýž ke konci uvádí ještě toto:

Vzhledem k tomu, že z tohoto chování komunistů hrozilo nebezpečí, že by došlo později k nějakým násilnostem, zakázal podepsaný pořádání zábavy, projektované na večer a jakýchkoli jiných projevů komunistických.

Později přišla k jmenovanému deputace a prosila ho, aby jim to odpustil. - Já soudím právě z těchto věcí, že to nebezpečí není ještě tak akutní a že ten radikalismus nemůže býti tak veliký, když ti pánové přijdou prosit, aby jim přece povolil nějakou zábavu. Prosili, že prý se právě toho dne slaví v Užčorné posvícení a že odprošují jménem strany za přenáhlení některých jednotlivců.

Komisař však zábavu nechtěl povoliti, pak jim ji však povolil přece, když řekli, že dají čistý výnos na Červený kříž.

Prosím, velectění, je zajímavo, co dále ve zprávě stojí: Hlavními původci komunistického hnutí jsou: Sleier Frant., bývalý maďarský finanční strážmistr, dříve organisátor sociálně-demokratické strany, který komunistickou propagandu provádí jako pomstu za to, že nebyl převzat do československých služeb. Jmenovaný je maďarský šovinista, zná jen maďarsky a německy. Druhým je Körn Karel, bývalý strážník státní policie v Budapešti, taktéž vyložený maďarský šovinista.

Tedy z toho je viděti, z jaké školy a jakého původu jsou ti, kteří tam na venkově v Podkarpatské Rusi agitují ve směru, takto pro stát nebezpečném. A je charakteristické, že v Užčorné je organisováno 130 občanů v komunistické straně; jsou to většinou různí nespokojenci a mladíci, kteří ani o komunismu nemají pojmu, neboť je tam uvedeno, že všichni předáci, počtem asi 20, ozdobeni rudými šerpami přes prsa, zúčastnili se ráno bohoslužeb v katolickém kostele (Veselost.), kdež vytrvali od 10. hodiny až do poledne. (Sen. Zimák: To se modlili za revoluci? - Veselost.) Dopoledne tahali pána boha za nohu a odpoledne čerta. (Veselost.)

Imunitní výbor došel k názoru, že vyzývati shromážděný lid, k tomu ještě lid politicky nedosti vyspělý, ku povalení stávajícího režimu tak, jako se stalo v Rusku, tudíž k násilné změně demokratické ústavy a konstituce, dále překážeti úřadujícímu úředníku v jeho povolání, vyhrožovati mu před shromážděným lidem potrestáním, jest jednání, které v žádném spořádaném státě trpěti nelze a také beztrestně se netrpí. (Tak jest!) Sen. Bodnara také řečníci před ním vychvalovali a za vzor posluchačům doporučovali Rusko. Já však dovoluji si tvrditi, že kdyby sen. Bodnar takto mluvil proti nynější vládě ruské, zaplatil by to svým životem.

Prosím, takový je rozdíl mezi námi, kteří tvoříme stát, v němž se on cítí býti nešťasten, a mezi těmi, o kterých on praví, že by chtěl podle jejich vzoru míti zde státní zřízení.

Proto navrhuje imunitní výbor, abyste dali souhlas ke stíhání sen. Bodnara pro přečin podle §u 14, č. l zákona č. 50/1923.

Předseda: K slovu je přihlášen pan sen. Niessner.

Sen. Niessner (německy): Velevážení pánové! Pan zpravodaj považoval za nutné, aby sám se zmínil o nápadném zjevu, jehož podstata záleží v tom, že ve slavném senátě, kdy teprve před několika dny byl projednáván jeden případ pana sen. Bodnara a kdy se také ochotně usnesl na jeho vydání, dnes opětovně stojí dva případy na denním pořadu a že další případ byl tiskem rozdán. To je skutečně nápadné, nikoli pokud se to týká pana sen. Bodnara samotného, nýbrž nápadnou jest vůbec imunitní praxe, jaká zde nabyla vrchu. Pan zpravodaj použil obrazu o muži, kterého jednou kdysi viděl, jak pojídá knedlíky, a to s takovým chvatem, že jeden knedlík má ještě v ústech a druhý již vede na vidličce k ústům. Známe tuto figurku. Pan zpravodaj tento obrázek, pakli jsem mu dobře rozuměl, vztahoval na pana sen. Bodnara, jenž s takovouto horlivostí polyká tyto knedlíky, tyto imunitní případy. Myslím, že by bylo mnohem přiléhavějším, slavný senát račiž mně odpustiti toto srovnání, použíti toho o slavném senátu. On to je, jenž s takovým chvatem a s takovou horlivostí konsumuje tyto knedlíky, tyto imunitní případy.

Vyvíjeli jsme zde po celé měsíce zdánlivou činnost, nic se s místa nehnulo, ale v jedné věci fungovali jsme přesně: ve vydávání senátorů a poslanců. Tu není únavy, není krise, ať je zima nebo horko, ať pěkné nebo špatné počasí, vždycky se vydává, tento stroj působí dochvilně a přesně. (Sen. Zimák [německy]: Delikty jsou zde vždycky!) Takovéto delikty byly vždy páchány. Pohlédnete-li nazpět do dějin tohoto státu a rakouského státu, shledáte, že se těchto politických deliktů parlamentární zástupcové vždycky dopouštěli. (Sen. Šťastný: Takhle nevypadaly!) Jenom že nebyli vydáváni, kdežto dnes jsou vydáváni. Nuže, pan zpravodaj považoval ještě za nutné zapěti chvalozpěv na vysoké privilegium imunity. Ale, kde pak je tato imunita? Ano, můžeme zde ovšem v jistých mezích mluviti; nepřejeme si ani překročiti tyto meze, avšak jsme odpovědni také svým voličům. Příslušník každé strany jest odpověden svým voličům a musí se před nimi objeviti. Tu stává se věc již mnohem kritičtější a choulostivější. Snažíte se v každém jednotlivém případě, ve kterém se podá oznámení státnímu zastupitelství nebo policejnímu úřadu, dokázati, že je velmi nebezpečno, vám, pánové z většiny, dělati oposici.

Chci zde především poznamenati: nemyslete si, že my vše, co se řekne ve schůzích, anebo také zde, schvalujeme, ospravedlňujeme, anebo že chceme, aby to zůstalo bez trestu. Nevycházejte z předpokladu, že se zde objevuji, abych vám řekl: není žádných mezí. To je falešné. Poukazuji na příklad na zprávu 2081. Jsou tam některé výroky, pro které my sami bychom byli pro vydání, jsou-li správnými, což ovšem musil by zkoumati soud. Co na příklad pan sen. Bodnar řekl o presidentu Masarykovi, nejen politicky neschvalujeme, nýbrž politicky zavrhujeme. Prohlašuji také, že v tomto případě byli bychom bezpodmínečně pro vydání. (Výkřiky na levici: Velmi dobře!) Jsou také jiné výroky, kterých neschvalujeme. Proti čemu se obracíme, je to, že beze všeho výběru, beze všeho smyslu senátory vydáváte, neznáte při tom žádných mezí, a - upozorňuji na to obzvláště kolegy socialistických stran - v tom zakládá se veliké nebezpečí, to je výrazem reakce, která u nás řádí.

Pan zpravodaj chválil imunitu. Ano, ale kde jest imunita, jestliže čistě politické, oposiční výroky již stačí, aby dotčený senátor byl vydán státnímu zástupci? Kde je potom imunita? V praxi již neexistuje. Ovšem, dlužno žádati za vydání. Ale tu nemusí se žádný státní zástupce obávati, žádný strážník nebo policejní komisař se nemusí starati, vydání navrhne se v každém případě. Od několika měsíců můžeme zaznamenati sotva jeden případ, kde by se vydání bylo odepřelo. Zpravidla spolehne se imunitní výbor, a bohužel slavný senát, na to, co se nám zašle ve spisech. To je systém zavrženíhodný. Což je tato policie a toto četnictvo všude tak nedotknutelné, všude tak svědomité, což samo nikdy ničeho se nedopustí? Chci vám sám uvésti několik případů z poslední doby.