Přítomni:

Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr. Franta, Klofáč, Niessner, dr. Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr. Vlček, dr. Reyi.

107 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr. Beneš, dr. Dolanský, Habrman, Udržal; odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr. Polák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr. Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr.Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi sen. dr. Vetterovi-Lilie, Svěcenému, Dúrčanskému, inž. Klimkovi, Šperovi a dr. Herbenovi.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tiskem rozdáno:

Tisk 2056. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým vláda má býti zmocněna k prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou (tisk 2053).

Tisk 2057. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se upravují platové poměry soudců z povolání a jiných konceptních úředníků v oboru ministerstva spravedlnosti (tisk 2052).

Tisk 2058. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k provádění zákona o požitcích válečných poškozenou (tisk 2054).

Tisk 2059. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 2050).

Tisk 2060. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě (tisk 2048).

Tisk 2061. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích (tisk 2049).

Tisk 2062. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o odměnách státním a některým jiným veřejným zaměstnancům na rok 1924 a 1925 (tisk 2051).

Těsnopisecké zprávy o 233. a 234. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé ze dne l. prosince 1924.

Zápisy o 243.-246. schůzi senátu Národního shromáždění republiky československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu senátu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Předseda (zvoní): Přikročuji k projednávání dnešního denního pořadu.

Ve všech těchto případech jedná se o záležitosti, jež s hledisek sociálně a finančně politických vyhledávají parlamentního vyřízení v době nejkratší. Vzhledem k tomu navrhuji, aby byly záležitosti ty projednány podle §u 55 jedn. řádu.

Prosím pány senátory, aby zaujali místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Pilnost těmto věcem se přiznává.

Bod

Navrhuji, aby celková doba projednání tohoto předmětu byla stanovena na jednu hodinu a lhůta řečnická na patnáct minut.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Zpravodajem za výbor sociálně-politický je pan sen. Hrejsa. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Hrejsa: Slavný senáte! Demokracie, toť je dobrá administrativa... {Sen. dr. Heller (směje se) - (německy):

Ten začíná dobře s demokracií!] tak pravil náš president Masaryk, a v těch slovech je plná pravda, třebaže pan dr. Heller se jim směje. Bez dobré administrativy nemůže se demokracie udržeti, neboť špatná administrativa vyvolává v lidu odpor proti demokratické formě státu a na konec způsobí také změnu formy státní, špatná nebo nedostatečná administrativa znemožňuje také státu, aby splnil povinnosti vůči lidu, který potřebuje a žádá si rychlého, spravedlivého a laciného vyřízení svých záležitostí podle pravidla: úřady jsou pro lid a nikoliv lid pro úřady. Po této stránce trpí naše veřejná správa mnohými nedostatky. Naše veřejná správa je, jak známo, velmi komplikovaná. Máme nadbytek ústředních úřadů, kompetence jejich není vždy přesně vyměřena, máme zbytečně mnoho instancí, zavedeno je zbytečně mnoho psaní. Správní předpisy jsou nepřehledné a ztěžují prakticky jejich provádění. Vnitřní styk a kancelářská manipulace v úřadech je velice složitá. Tím trpí úřednictvo, které není s to, aby bylo se svými pracemi včas hotovo a musí svůj volný čas věnovati vyřizování úředních záležitostí, chce-li s nimi býti vůbec hotovo. Následkem toho nezbývá mu čas na další studium, na vzdělávání se, na zotavení a odpočinek. Tím trpí však také lid, neboť vyřizování jeho záležitostí se protahuje na měsíce a léta, takže největší pomalost nazývá lidový vtip "úřední rychlostí".

Při tom všem, velectění pánové, je naše veřejná správa také velmi drahá, neboť konsumuje téměř celé 2/3 našich příjmů, t. j. při příjmu 15.701 milion Kč, jak jsou preliminovány na r. 1925, obnáší správní vydání 9571 milion Kč. To je jistě zjev nezdravý a neudržitelný. Po zaplacení státního zaměstnanectva, úroků a úmoru státních dluhů v obnosu 2096 milionů Kč nezbývá ani 1/3 všech státních příjmů na věcná, produktivní vydání, jimiž je podmíněn pokrok, zvelebení a rozvoj zemědělství, živnosti, obchodu i průmyslu. Od nich závisí také pokrok a vzdělání obyvatelstva.

Nad to nade všechno není naše státní zaměstnanectvo za svou práci tak honorováno, aby za panujících drahotních poměrů bylo zbaveno tísnivých starostí o existenci svou a svých rodin, aby po stránce materielní bylo uspokojeno a mohlo se věnovati se vší energií a vší silou ducha svědomitému a pilnému plnění svých úředních záležitostí.

Tyto poměry vedly vládu k tomu, aby podala sněmovnám osnovu zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě, kterými chce vláda zmenšiti úkoly veřejné správy, po té pak zajistiti, aby úkoly, které stát musí plniti, byly obstarávány co nejjednodušeji a nejúsporněji, aby tak vydání byla omezena na nejmenší míru, kterou nezbytně vyžaduje životní zájem státu a všeho obyvatelstva.

Reformou veřejné správy zabývá se první část předlohy, ukládajíc v §u 3, aby do 31. prosince 1925 předložila vláda návrh zákona o jednotné úpravě správního řízení.

V souvislosti s provedením těchto úkolů má býti předložen návrh zákona, jímž se upravují také požitky státních zaměstnanců. Zákon o úsporách ve veřejné správě je proto podmínkou úpravy požitků státních našich zaměstnanců. Tato část předlohy byla uvítána s povděkem a uspokojením jak od obyvatelstva, tak i od našeho státního zaměstnanectva, avšak, jak to už bývá, do kalichu radosti přimísena je také kapka hořkosti. Reforma veřejné správy přináší s sebou i snížení poetu státních zaměstnanců. Jak je všeobecně známo, má náš stát podle statistiky ze 30. června t. r. 342.870 státních zaměstnanců včetně důstojníků a gážistů mimo hodnostní třídy, příslušníků četnictva a zaměstnanců bankovního úřadu ministerstva financí - bez sezónních dělníků a osob zaměstnaných přechodně. (Sen. Matuščák: Kolik máme vojáků?) To byste měl věděti, že jich je 120.000! K tomu přistupuje 51.000 učitelů veřejných škol obecných a občanských, dále asi 60.000 veřejných zaměstnanců a 93.688 osob civilních a vojenských, které požívají od státu odpočivné a zaopatřovací požitky, s 15.015 osobami - rodinnými příslušníky, kteří mají nárok na drahotní příplatky. (Sen. Matuščák: Pane kolego, buďte tak hodný, vysvětlete, či ukrajinští studenti jsou také státními zaměstnanci, na které stát vydává pres 60 milionů?) To nepatří k této věci. Tím se teď nezabýváme, nýbrž úsporami osobními ve státní správě. S příslušníky rodin počítáno je od státu závislý každý devátý člen našeho státu. To je ovšem poměr nezdravý a stav nemožný.

Proto chce naše vláda podle příkladů všech evropských států, i také sovětského Ruska, přikročiti ke snížení počtu státních a jiných veřejných zaměstnanců, a to v roce 1925 aspoň o 10%. Je to zajisté velmi bolestná operace, ke které státní organismus sahá, ale v zájmu ozdravení státu nutná operace. Bude-li při překládání státních zaměstnanců do trvalé výslužby dbáno toho, aby především byli přeloženi ti, kteří mají nárok na pensionování, anebo budou míti brzo doslouženo, dále pak ti, kteří jsou hospodářsky tak situováni, že jich propuštěním nebude výživa jejich nebo jich rodin ohrožena, pak pravděpodobně na propuštění jiných vůbec nedojde. Odbytné a zaopatřovací požitky a odpočivné, které zákon zaručuje zaměstnancům do trvalé výslužby přeloženým, ulehčuje jejich situaci do té doby, než najdou jiné vhodné povolání. Toto opatření způsobilo přirozeně veliký rozruch v řadách státních zaměstnanců, ale musíme uvážiti, že náš stát je posledním v řadě evropských států, které tato opatření provádějí, a že provádí tato opatření ze všech evropských států co nejhumánnějším způsobem.

Z těchto důvodů usnesl se sociálně-politický výbor doporučiti senátu, aby vládní předloha zákona o úsporných opatřeních ve veřejné správě byla schválena ve znění, jak ji přijala poslanecká sněmovna.

Vedle toho učinil sociálně-politický výbor usnesení, aby v důvodové zprávě bylo zdůrazněno, že válečnými poškozenci, o nichž je řeč v §u 14, odst. 7. předlohy, rozumí se také i legionáři, že při provádění zákona má býti dbáno toho, aby u válečných poškozenců bylo používáno ustanovení §u 8 tohoto zákona.

Pokud se týká aktivních stálých požitků uvedených v § 18, odst. l., bylo prohlášeno přítomným panem ministrem vnitra, že u pensistů, kteří odešli na odpočinek před l. zářím 1919, rozumí se požitky, které by měl poživatel odpočivných požitků vedle základny pensijní, jak upravena bude současně projednávanými návrhy zákona, jimiž se mění předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních, státních a jiných zaměstnanců, jakož i osob vojenských.

Totéž, co podle §u 22, odst. 2. platí o soudcích, platí také o profesorech vysokých škol. (Sen. dr. Wiechowski [německy]: Ale to není v zákoně!) Ale tak se to rozumí, bylo to také potvrzeno panem ministrem, že se to tak rozumí samo sebou.

K §u 30, odst. l. se poznamenává, že staré pense možno tehdy snížiti, když se pobírá dvojí odpočivné, nebo dvojí zaopatřovací požitky.

Paragrafem 30, odst. 2. byla provedena usnesením poslanecké sněmovny oproti vládnímu návrhu ta změna, že předsednictva zákonodárných sborů sněmovny a senátu provádějí v osnově zákona naznačená úsporná opatření v oboru sněmovní služby z vlastní pravomoci, která se opírá o zákon číslo 186 z r. 1922, který žádným zákonem pozdějším nebyl dotčen. Zásadu tuto dlužno hájiti jednak z důvodů, že je přirozeno, že o věcech sněmovních ministerstva nejsou a nemohou býti dostatečně informována, takže správně nemohou je doceniti, jednak z toho důvodu, že z ústavního poměru orgánů zákonodárné moci k moci výkonné vyplývá, že předsednictva zákonodárných sborů ve svých správních záležitostech nemohou býti podřízena orgánům moci výkonné, která přece ústavou je subordinována moci zákonodárné.

Sociálně-politický výbor navrhuje, aby osnova zákona byla schválena ve znění senátního tisku číslo 2048.

Předseda (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji za výbor rozpočtový panu sen. dr. Fáčkovi.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Jako zpravodaj výboru rozpočtového mohu říci, že jsme všichni ve výboru s těžkým srdcem hlasovali pro zákon, který se tak bolestně dotýká státních zaměstnanců. (Sen. Niessner [německy]: To jsou krokodýlí slzy!) Ale musili jsme tak učiniti, vidouce nezbytí, vidouce, že situace státu toho skutečně vyžaduje. Útěchou bylo nám, že shledáváme v tomto zákoně nejedno, ustanovení, které do jisté míry zmírní bolesti postižených zaměstnanců a jejich rodin, a útěchou nám bylo také, že zejména k zmírnění tomu přispěje benevolentní prakse, kterou očekáváme od vlády při provádění zákona. (Sen. Niessner [německy]: Ti poletí "benevolentně"!)

Těm, kteří kritisují nepříznivě zákon, dlužno připomenouti, že nesmějí také pouštěti se zřetele, že zákon tento tvoří jeden celek s ostatními zákony, o kterých se také dnes budeme usnášeti, a že právě tyto zákony přinášejí mnohý podstatný prospěch celku státního zaměstnanectva, nebo aspoň v jiných směrech, že znamenají první krok k odčinění křivd, které tady nesporně jsou. Jestliže dnes přikročujeme ke zmenšení počtu státních zaměstnanců, tedy není to naše vina, je to prostě nutný korektiv chyb, které se staly v minulosti, ač ovšem nelze popírati, nelze neuznati, že i tyto chyby byly dobou tehdejší, poválečnými poměry omluvitelny. (Sen. Matuščák: Teraz máte zbytočný personál a čo máte tých vojákov, pendrekárov a četníkov, to není zbytečný personál, jen týchto chudých štátnych zamestnancov?)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje):

Důvěřujeme pevně, že těm, kteří odejdou podle tohoto zákona ze státních služeb, podaří se najíti vhodné jiné zaměstnání, že zejména obrátějí se k činnosti výrobní, a přispějí tak k velmi žádoucímu zintensivnění celého našeho národohospodářství, a doufáme, že se tím dodělají výsledků, které jim nedají toužiti nazpět do státní služby, a které přispějí k tomu, aby v národě našem ochabla zakořeněná touha po státní službě, která byla jednou z příčin toho stavu, ke kterému jsme došli a který vyžaduje nynějšího zákona. Je ovšem proto nutno, aby stát právě tuto výrobní činnost všemi prostředky podněcoval a podporoval a jen touto cestou bude také zamezeno povážlivému důsledku přítomného zákona, aby totiž uvolnění státní zaměstnanci a částeční pensisté netlačili nabídkou své levné pracovní síly na platovou úroveň soukromého zaměstnanectva ostatního. (Sen. Niessner [německy]: To se stane!)

Jako referent rozpočtového výboru mám především úlohu obírati se finančním efektem tohoto zákona. Ten ovšem je těžko přesně oceniti, úspora pro státní pokladnu vznikne pensionováním, bude to úspora aktivního platu, bude však z části vyvážena novými pensemi. Vedle toho tam, kde místo pensionování se zvolí forma odbytného, nebo kombinovaná forma odbytného s menší pensí, tam přibude do výdajů jako mimořádný výdaj toto odbytné. Poněvadž nevíme, který způsob bude převládati při provádění zákona, kolik osob odejde s odbytným a kolik s pensí, nedá se tento finančním výsledek předem oceniti. Počítá se, že bude zde ještě celková úspora; podle druhého zákona, který je na dnešním pořadu, zákona o odměnách státním zaměstnancům, této úspory má býti použito k úhradě těchto odměn. Jakási úspora má také vzejíti z paragrafu 17, který předpisuje snížení odpočivného v určitých případech, jmenovitě když odpočivné konkuruje v téže době s jinými veřejnými odpočivnými anebo aktivními požitky. (Výkřiky sen Matuščáka a sen. Babky.)

Předseda: Prosím o klid, kolego Matuščáku!

Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje):

A dále z § 18..... (Sen. Matuščák k sen. Kadovi: Ty bereš plat obuvnický, plat senátorský a jiné platy! - Veselost.)

Předseda (zvoní): Pan sen. Matuščák nemá slovo. (Sen. Matuščák: Nechť mi neprerušuje, nechť se nemíchá do moji reči. - Veselost.)

Zpravodaj sen. dr. Fáček (pokračuje):

Také z §u 18 může vyplynouti jakási úspora, ale tu právě k tomuto paragrafu nejvíce bylo vyslovováno v jednání výboru pochybností, zdali tato úspora je v poměru s mravní škodou z porušení nabytých práv tímto paragrafem. Abych vysvětlil, je to paragraf, který stanoví, že pense státního zaměstnance se sníží také tenkráte, jestliže on anebo členové jeho rodiny si získají jiný výdělečný příjem v určité výši. Bylo mnoho pochybností proti tomu vyslovováno a poukazováno k tomu, že se zde státnímu zaměstnanci odebírá částečně pense, která nebyla darem z milosti, nýbrž která byla částí jeho odplaty za práci v aktivitě vykonanou, doplňkem jeho nedostatečného aktivního platu; že se mu zde bere pense, na kterou si platil. Poukazovalo se na to, že vlastně tímto způsobem bude podlamována chuť pensistů, aby si vlastní prací získávali příjem, a že je to tedy v odporu se snahou, kterou jinak máme, aby právě všichni uvolnění státní zaměstnanci se prací v jiných oborech uplatnili. Také na nepřesnost tohoto znění bylo poukazováno. Tomuto jsme do jisté míry hleděli čeliti autentickým výkladem, který byl pojat do zprávy výboru. Také nedá se upříti, že úřadům berním a jiným vzejdou tím každoročně nové práce. Finanční efekt pak z tohoto paragrafu, který vždy bude platiti jen v malém počtu případů, nebude patrný.

Opravdu podstatné úspory mohly by vzejíti jen z toho, co přítomný zákon uvádí v §u l, 2 a 3, totiž z jistého omezení státních funkcí jen na nejnutnější míru, z jisté désétatisace, a ze zjednodušení a zúspornění státní správy. Bohužel, v těchto paragrafech obsažena jsou zase jen pouhá hesla, k jejíchž provedení máme vlastně pořád ještě tak daleko jako dříve, jen o to je snad situace lepší, že zákon ukládá vládě lhůtu do konce roku 1925, ve kteréžto lhůtě má předložiti zákony provádějící tyto zásady, resp. provésti administrativní opatření, jimiž se bez zákona tyto přeměnné reformy dají provésti. Je toho litovati, zejména když vidíme, že, jak sama důvodová zpráva vládní předlohy uvádí, v Německu bylo postupováno docela opačně. Tam byla provedena désétatisace a zjednodušení správy dříve a pak jako v důsledku se přikročilo ke zmenšení počtu státních zaměstnanců. (Sen. Niessner [německy]:

Ale proč, pane kolego, hlasujete pro předlohu, když ji takto kritisujete?) Nelze také upříti, že mnoho z toho, co se v prvních paragrafech postuluje, vlastně mohlo býti provedeno již v posledních letech. Jsou to věci, které ani nevyžadovaly zvláštních zákonů a byly v moci vlády. Na př. přesné vymezení kompetence jednotlivých ministerstev, to je věc, které již první Národní shromáždění v resolucích se dožadovalo. Zmenšení počtu ministerstev také již mohlo se provésti. Pro zjednodušení kancelářské služby jsme měli za rakouské doby vzor kancelářské služby u soudů, bylo na snadě podle tohoto vzoru postupně upravovati kancelářskou službu v jiných úřadech. Mluví-li se o potřebě, vydati znovu nepřehledné předpisy zákonné a nařizovací, to je věc prostě redakční, která se mohla již dávno státi, žádá se ulehčení centrálním úřadům tím, že by část jejich agendy byla přesunuta na instance nižší. To se mohlo také již státi, alespoň v těch případech, kde proti zákonu se dalo opačně, kde ministerstvo strhlo na sebe kompetenci ve věcech, které podle zákona příslušely úřadům nižším. V oboru správy školní na př. věci, které příslušejí zemským školním radám, ačkoliv tyto rady ještě existují, jsou rozhodovány v ministerstvu. Také heslo "soustředění agendy", která dosud je stejně prováděna různými úřady paralelně, dalo se již provésti, ale bohužel duch správy šel dosud všude ve směru opačném. Máme z poslední doby příklad, že u vysokých škol technických jsou vybudovány výzkumné ústavy pro určité účely, ale přesto nové ústavy pro tytéž účely zřizuje ministerstvo veřejných prací, rovněž tak zemské výbory v oboru zemědělské techniky. Toho všeho jest litovati.

Mezi důvodovou zprávou k vládní předloze a tím, co je požadováno v zákoně v prvých jeho paragrafech, lze pozorovati povážlivé neshody. Z toho je viděti, že program do budoucna není pořád ještě vyjasněn. Mluví-li se v důvodové zprávě o tom, že zjednodušení nebo zlevnění správy bude provedeno zrušením středních instancí, je to věc, které nemůžeme schvalovati, poněvadž zrušení středních instancí znamená posílení centralismu. To není nijaké zjednodušení a také ne zlevnění správy.

Také pojem désétatisace - odstátnění - jak jest pojímán v důvodové zprávě, neuspokojuje. Tam se mu rozumí tak, jako by znamenal přesunutí určitých funkcí státních na nižší svazy teritoriální samosprávy, tedy z jednoho úřadu na jiný úřad. To není pravá désétatisace. Co se uspoří na nákladu v ústředních úřadech státních, o to narostou náklady ve druhých úřadech. To se stanoviska občana poplatníka neznamená žádnou úsporu.

Je nutno vůbec úspornost správy posuzovati nejen se stanoviska státních financí, nýbrž i se stanoviska občana poplatníka. Jestliže se věc zařídí tak, aby občan měl co nejméně různých výloh v těch případech, kde musí se dovolávati úřadů, pak snáze unese i velká daňová břemena.

Končím svůj referát a jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby osnova zákona podle usnesení poslanecké sněmovny byla schválena. (Potlesk.)

Předseda: Slovo má pan sen. dr. Heller.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte! Za německou sociálně-demokratickou stranu dělnickou, za strany sdružené v německém parlamentním pracovním souručenství, za ľudovou stranu slovenskou (Výkřiky. - Hluk.) a za německou národně-sociální stranu podávám toto prohlášení:

Mohli jsme se domnívati, že zákon o teroru, zákon na ochranu republiky a tiskové zákony sotva ještě mohou býti předstiženy. Avšak po atentátu na volnost slova a písma následuje zákon o snížení počtu úřednictva, útok na nahý život tisíců a tisíců obyvatelstva tohoto státu a vynalézavá fantasie přinesla ještě vystupňování krutosti, se kterou se politika tohoto státu obrací proti velké části jeho obyvatelstva. K tomu přistupuje změna obvyklé jinak terminologie. Nahý absolutismus nazýván jest demokracií, nedostatek vlivu stran nazýván jest parlamentarismem, zničení právních základů pro nesčetné existence nazýváno jest sanací státní správy. Bezpráví a bezohlednost vybíjí se nyní na bezbranných. Zákon o zmenšení počtu úřednictva znamená nejhorší porušení věrnosti, na které se zakládá poměr mezi státem a jeho zaměstnanci ve všech spořádaných státech. Na základě tohoto poměru vzájemné věrnosti odepřeno bylo státním zaměstnancům koaliční právo v jeho nejdůležitějších důsledcích a zrušena tím vzájemnost, která tvoří podstatu všech smluvních poměrů, které spočívají na vzájemné věrnosti. Tam, kde dána je konkrétní možnost ušetřiti, nepoužívá se těchto možností něčeho ušetřiti, které se předstírají jakožto důvod pro zmenšení počtu úřednictva: ani u militarismu, ani u našich drahých zastupitelství v cizině, ani u velkých a nemorálních výdajů vlády.

Předpoklady pro zmenšení počtu úřednictva by záležely:

1. v předchozí reformě správy, poněvadž se jinak vnáší zmatek do státní správy,

2. ve společné poradě s organisacemi, poněvadž jinak nastati musí zvůle a nespravedlnost,

3. ve vytvoření zastoupení personálu, se kterým dlužno ujednati zmenšení počtu,

4. v dostatečné ochraně osob propuštěných proti nejkrajnější bídě.

Kdyby zde byly tyto předpoklady, pak mohlo by se snad mluviti o nějakém snížení počtu.

Jak tedy u nás se pomýšlí prováděti zmenšení počtu úřednictva? Zdá se, že celé počínání myšleno jest skoro výhradně jakožto předpoklad pro zahraniční půjčku. Avšak cizina nedá se oklamati tímto uvnitř prázdným a nutně ke korupci vedoucím způsobem zmenšení počtu a dále trvajícím militarismem.

Po převratu byla správa československého státu zpolitisována. Nesporně došlo k nesčetnému jmenování podle politických hledisek a každá ze stran, jež byly súčastněny na převratě, předložila státu svůj seznam přání. Nyní mají pykati nevinní a přes ujištění, že zdatní lidé budou ve státní službě ponecháni, má zůstati zachován systém protekčního hospodářství. Může-li něco potvrditi správnost této domněnky, pak jest to okolnost, že ministerský předseda odepřel přijetí zákonitých ustanovení proti národnostnímu a politickému zneužití celé akce. Pouhé sliby nemohou nás uspokojiti po zkušenostech, které jsme učinili při zestátnění soukromých drah. Způsob, jakým se postupuje v jednotlivostech, jak při t. zv. dobrovolném zřeknutí se státní služby, tak také při zjevném donucení, při propuštění, prokazuje nepochybně nemorální povahu tohoto celého postupu.

Ale i v tom, co vláda přináší u ostatních úřednických předloh jakožto kompensaci za zákon o snížení počtu úřednictva, jeví se její úplná nemohoucnost.

Před více než dvěma lety slíbila vláda staropensistům úplné na roven postavení s novopensisty. Tento slib nebyl splněn, a přistupuje se také nyní k úpravě, která nemůže vyhověti ani nejsamozřejmějším přáním staropensistů. Nenastalo ani propočtení služebních let, aniž jinak úplné postavení na roven, takže by v požitcích staropensistů proti novopensistům vyplýval rozdíl 30-60%. Ještě smutnější zůstává postavení vojenských staropensistů. To stalo se vzhledem na sociální postavení těchto lidí, kteří v aktivním politickém životě nehrají žádné úlohy a na něž se tudíž nebere žádného zřetele.