Chtěl bych přednésti letos znovu - a je to souhlase s mojí stranou - že žádáme, aby státní pozemkový úřad roku 1925 vyřešil otázku státních statků. Žádáme, aby státní pozemkový úřad přiděloval půdu také ze státních statků. (Sen. Dědic: Nemáme nic proti tomu!) Říkám, že nejsem proti tomu, že je to v intencích naší strany.

Na území západních Čech je státní velkostatek korunopoříčský, 8 dvorů, a těch 8 dvorů zasahuje asi 21 obcí. K němu přiléhá další menší a to nadační Hlávkových kolejí se 4 dvory. Ty přiléhají na sebe. Je to více jak jedna třetina přeštického okresu, převážně zemědělského, kde by se takto pozemková reforma nemohla provésti. Hlávkovým kolejím nemůžeme nic bráti, státním statkům také ne a tak se tam pozemková reforma nemůže provésti. Tak je tomu zajisté také v jiných obvodech, které nemohu znáti. Trváme na tom, že by pozemková reforma na státních statcích se dala provésti jedině směnou. Ať pozemkový úřad nabídne státním statkům, jak se patří statky v území, kde by to prospělo, ať jim nabídne podle mého názoru statky lepší. Lidé, kteří budou přebírati půdu ze státních statků, jsou ochotni platiti více, než je cena přídělová z přijímaných statků převzatých zákonem o pozemkové reformě, Státní statky mohou dostati opravdu statky dobré a mohou je dostati v jednom určitém území nebo ve dvou, a bude vyhověno jak drobným žadatelům v našem obvodu, tak také dnešní potřebě, která je v intencích státu a státotvorných stran, Z tohoto stanoviska nerozpakuji se prohlásiti, že by mělo záležeti státnímu pozemkovému úřadu na tom, aby umístil ty, kteří umístěni býti nemohou, neboť zbytkové statky vzniknou také u dvorů státních a tam se zaměstnanci mohou umístiti. Je to tak, jako kdyby se prováděla pozemková reforma jinde, jedná se jen o směnu. Přeštický okres čeká velmi netrpělivě, poněvadž je to slibováno již skoro 3 roky, ale na pozemkovém úřadě nejde tato otázka k žádnému dojednání.

Prosil bych, aby na pozemkovém úřadě bylo šetřeno. Pozemkový úřad je tak ohromný aparát, že ze statků spotřebuje ohromnou částku. Říkám tomu >snísti půdu<. Spotřebuje ji proto, že má ohromné výdaje, samozřejmě úřednické, které stojí ohromné peníze, a pozemkový úřad potřebuje velkou část statků pro sebe. Chci poukázati na to, že na dietách letošního roku pouze na úřad zdejší, tedy pozemkový úřad v rozpočtu je pamatováno 825.000 Kč, skoro celým milionem na diety. V obvodových úřadovnách je pamatováno na diety obnosem 4.200.000 Kč, tedy dohromady skorém 5 1/4 milionů Kč na diety. Představte si, kolik velkostatků se jen projezdí, jen co spotřebují na dietách!

Pro poradní sbory je tam pamatováno částkou 15.000 Kč. Vytkl bych té položce neupřímnost. Poradné sbory nic nedostávají, nedostává nikdo nic z místního poradního sboru, ani obvodního. Na jaký titul nesprávný to tam dávají? Dostávají-li něco - a já to nemohu ujišťovati - odborní poradci, to není, prosím, žádný poradní sbor! Poradce nemusí býti vpleten do toho, že to dostávají členové poradního sboru. Prosím, aby ta položka nebyla takhle titulována. Lidé se ptají, proč je to v rozpočtu, když ony nic nedostávají. Žádám, aby se dávalo na odhady anebo odborné mimořádné práce anebo pro znalce, aby se dal obnos, který je preliminován 15.000 Kč, ale, aby se tam nedávalo, jako že poradní sbory dostávají peníze, že konají svou povinnost.

Ze specielních otázek chtěl bych přednésti požadavek, aby místo po našem zemřelém místopředsedovi Malém v pozemkovém úřadě bylo co nejdříve obsazeno. Všecky strany drží si tam svou posici, jak byla na začátku utvořena pozemkovým úřadem, jestli je tam nějaká změna, je to jen tím, že někdo odpadl od té neb oné strany, drží tu posici pořád, jen naše strana je oslabena o místopředsedu. Reklamuji, aby tato otázka - je to skoro rok - byla vyřešena, nebo není možná, aby, když všecky strany drží svou posici, naše strana o svoji posici přišla.

Pro místní poměry našeho Plzeňska bych se vřele přimlouval za to, aby obec plzeňská dostala panství chotěšovské, jak o ně žádala. Obec a panství chotěšovské jedině může býti dáno obci plzeňské, aby dosaženo bylo jistoty zásobování pro Plzeň a aby otázka tato, která je tam velmi palčivá, byla příznivě vyřešena. Přimlouvám se za to, aby obec Plzeň dostala panství chotěšovské, půdu zemědělskou i lesní.

Na Domažlicku je teď veliký spor mezi obcí a okresem domažlickým o chodské lesy panství Trhanov-Kútov. Přimlouvám se za to, aby otázka byla vyřešena, aby pozemkový úřad zahájil jednání mezi spornými stranami a hleděl z nich dostati nějaký kompromis a přivedl je k smířlivosti, jak se má věc vyřešiti. Kdyby byla zde neústupnost se strany obce domažlické, přimlouval bych se, aby bylo přiděleno okresu domažlickému, neboť město Domažlice má lesů dostatečné ohromné množství, kdežto okres nemá žádné, a jsem pro toto spravedlivé řešení, aby se lesy přidělily okresu. Okres je jednotkou větší, který má za povinnost uspokojovati více obcí nejen jednu, obec považuji za egoistickou jednotku okresu, kdežto okres pro širší kruhy a tržba lesů a potřeba dřiví nejeví se jen v Domažlicích a Plzni, nýbrž po celém okresu a zemi. Prosil bych, aby tato otázka byla vyřešena ve prospěch okresu domažlického.

Pokud jde o Brdské lesy, o tu střelnici ministerstva národní obrany, prosil bych, aby bylo toto jednání vedeno tak, aby všechny přednášené námitky se strany místních činitelů byly vzaty v úvahu a ministerstvo teprve po zralé úvaze a ne proti naprosté vůli těch lidí střelnici zřizovalo, nýbrž, aby se opravdu snažili všichni činitelé státní tam odůvodniti a vysvětliti, že to nebude pro ně se škodou, nýbrž po případě s užitkem, proti jejich vůli aby se to nedálo.

Pokud jde o požadavky drobného lidu, nemám nyní mnoho času. Chtěl bych požádati jménem těch drobných zemědělců, aby jim pokud možno vrácen byl přeplatek z dávky na majetku, aby jim včas bylo oznámeno, že ty přeplatky zapisují se jim ve prospěch placení příštích daní, by jim to čekání bylo vysvětleno, aby jim bylo jasno, že musí čekat. Prosil bych, by peníze zadržené při kolkování drobnému lidu venkovskému, byly vráceny, aby na ně nemusil čekati několik let. Pak bych prosil, aby při úpravě daní - v koaličních stranách už se o tom jedná - bylo uvažováno, zda také má býti slevena i daň pozemková. Nejsem proti tomu, jsem pro to, aby bylo uvažováno, zda by daň pozemková neměla býti také stupňována. Při dani živnostenské se platí základna a samozřejmě je to vzestupná daň. Prosil bych, aby o tom bylo uvažováno, aby také tomu bylo tak v zemědělství. Není pravda, že může býti rozhodující jen čistý katastrální výnos, Je tu rozdíl, mohu-li se dobře či špatně živiti. Do určité výměry, aby byla základní daň a u vyšší základny, aby byla stupnice, aby ta daň byla vzestupná, aby při ní byla zostřena přirážka. Je to jediné spravedlivé a jedině možné. Kdo má sdostatek zajištěné živobytí, je také povinen více státu odváděti.

Žádal bych také, aby nenechala se ležeti akce stran zavedení pojištění proti živelním pohromám. Měli jsme několik anket loňského roku. Stát řešil tu otázku, že by to bylo krupobitní pojištění a také nadhozena byla otázka pojištění dobytka. Krupobitnímu pojištění vytýkáme, že by to bylo jednostranné pojištění, že venkovský člověk není jen poškozen krupobitím, ale také povodní, průtrží mračen a pod. Co pomůže krupobitní pojištění, když se stanou přívaly a na jaře mně to snese všechnu ornici se svahovitého pozemku. Stát je povinen pojištění udělati tak, aby se vztahovalo také na povodně a průtrže mračen a aby takové pojištění bylo co nejdříve zřízeno.

To by byly asi tak ve skromném výtahu požadavky, které kladu jménem své strany a prohlašuji, že pro rozpočet budu hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Valoušek (zvoní): Slovo má pan sen. Jílek.

Sen. Jílek: Slavný senáte! Každý hospodář každého roku, prohlížeje si svůj rozpočet uvažuje také o tom, kde pochybil a kde by se měla pro příští rok udělati náprava. Nechci prováděti kritiku na rozpočtu pro rok 1925, ale chci pronésti některé náměty, aby vláda při rozpočtu pro příští rok pamatovala na mnohé věci, na které pamatováno nebylo. V novinách a sem tam na schůzích se mluvilo, že prý nejsme soběstační ohledně výživy, že naše úroda nám nestačí. Ale, velevážení pánové, považte, kde jsou také kolikrát příčiny toho. Již včera zde byla nadhozena kolegou Lorencem otázka ohledně Mor. Slovače atd. Pánové, řeka Morava, řeka Dyje, takřka každým rokem a když ne jednou, alespoň dvakrát se rozleje a celé pruhy polností, úrody zničí. Tady je potřebí, zde nutno, aby stát již jedenkráte přikročil k tomu, aby řeka Morava a řeka Dyje byly regulovány, aby tyto záplavy, které ničí celé hektary půdy, byly sváděny do jistého koryta. Je sice pravda, že mnohé řeky se regulují, zvláště řeka Morava se reguluje, ale reguluje se shora, regulují se všecky přítoky a jak odborní znalci říkají, že prý je to mnohem lepší zregulovat přítoky nahoře. Ale ta voda řeky Moravy, která má zregulovány přítoky, přijde do nížiny, a když je zregulována shora, prudce teče a tím více pak v nížinách zatápí. Mnozí říkají, že je to odborná práce, ale rolníci v těch krajinách praví, že je to tak, jako když někdo kšíruje koně místo od hlavy od ocasu. Ta regulace se také provádí, ale je vidět, že celá část od Hulína až dolů k Rohovci je zatopena a pak dále na Slovensku až do Bratislavy. Totéž dělá řeka Dyje od Znojma, v tom nejúrodnějším kraji až do Břeclavi. Pravdou sice je, že to bude práce dosti obtížná, poněvadž dokud nebude zregulován dolní tok Moravy, a to na hranících Slovenska a Rakouska, ta práce bude marná a bylo by nutno, aby vláda přikročila k tomu, a dohodla se se sousedním státem rakouským, aby Morava mohla býti regulována. Totéž je u Dyje, poněvadž v mnohých městech se dotýká hranic rakouských, tedy je potřebí dohody se sousedním státem. Ale u Dyje je ještě lehčí pomoc. Již kolik roků máme plány a rozpočty, přípravné práce, kopají základy a zkoušejí půdu na stavbu přehrady u Bytova a u Vranova. Jak známo, mají se stavěti velké t. zv. jihomoravské elektrárny. Ale jsou to všecko začáteční práce a k dalšímu se neprikročilo. Proto bych upozorňoval na to, aby v příštím rozpočtu se pamatovalo na regulování řeky Moravy, ne na regulování shora, ale zdola a zároveň na regulování řeky Dyje.

Dále chci upozorniti ještě na jednu věc. Celá jižní Morava od Uherského Hradiště až sem na české hranice skutečně vypadá tak, jako by již byla někde na konci světa, co se týče železničního spojení, je to okres krumlovský, hrotovský, znojemský okres, kde lidé mají nejblíže 20 km na dráhu, tedy vůbec tam není žádné dráhy a nic. V jiných krajích, kde dráhy jsou, je spojení takové, že není možno ho použíti. Celý okres třebíčský, novoměstský, Velké Meziříčí, Žabovřesky, bystřický není s to, aby mohl použíti rychlíku do Prahy, poněvadž lokální dráhy Brno-Okříšek, Brno-Tišnov- Žďár nemají na rychlík spojení. Jízdní řády jsou tak řízeny, že je lepší spojení na Vídeň než na Prahu. Chceme jižní část Moravy, která gravírovala k Vídni, přitáhnouti ku Praze, ale jak je to možno, když do Vídně je 2 hodiny a do Prahy 12 hodin? Jen k vůli tomu, že vlaky mají 10 minut zpoždění, dostane se cestující o 4 hodiny později do Prahy. Rychlík Domažlice-Okříšek-Brno odjede, za 10 minut přijede vlak druhý a spojení není. Je v zájmu občanstva samého i v zájmu Prahy, aby železniční úřady nehleděly jen na to, aby Praha měla pěkné spojení ven a zpět, ale také na to, aby měl venkov pěkné spojení na Prahu. Poukazuji jen na ten rychlík, který jede od Znojma ráno ku Praze a který v Okříškách je v 5 hodin a v Praze v 1/2 9. Kdyby osobní vlak z Brna k Okříšku vyjel o jednu hodinu dříve z Brna, je přímé spojení a celý ten kraj by měl spojení rychlíkem s Prahou. A totéž jest mezi Žďárem a Novým Městem. Opačně, když se jede z Prahy rychlíkem, není spojení v tom kraji, nemluvě ani o Telči a Dašicích, kde, pokud se týče vlakového spojení, dávají lišky dobrou noc. Upozorňují na to proto, aby ministerstvo železnic při sdělávání jízdních řádů vzalo zřetel na upravení jich tak, aby z jižní Moravy bylo možno dostati se do Prahy a vyříditi tu cestu za jeden den a ne jako teď obchodníkům se děje, že cesta si vyžádá tři dny.

Dále chci upozorniti ještě na Uherské Hradiště, Hodonín, kde přijíždí rychlíky od Břeclavi k Hulínu, Ostrovu, Olomouci atd., ale na celé této trati od Břeclavi až do Přerova rychlík nestaví. Uherské Hradiště je město úřadů, krajského soudu atd., ale rychlíky městem jen projíždějí, žádný nestaví. Nevím, proč by nemohly rychlíky v městech jako je Hodonín nebo Uherské Hradiště, stavěti. Proč, to je těžko zde rozhodnouti. Jest potřebí, aby železniční správa zde udělala nápravu, aby tyto rychlíky tam stavěly.

Chci na něco upozorniti a to na jižní Moravu a zvláště jihovýchodní Moravu, kde býval - již pomalu nebude - kraj, kde se pěstovalo vinařství a kde se pěstovalo ovocnářství. Dnes vidíme, že vinohrady mizí a ovocnářství že také mizí. Dnes již říkají tamní lidé: Nač bych ty stromy pěstoval, vezmu sekeru, osekám je a spálím. On z těch stromů nic nemá následkem strašného zdanění slivovice, poněvadž jak víte, peckové ovoce, kde se ho tolik pěstuje jako tam na jihovýchodní Moravě, nesnese dalekou dopravu jako ovoce jadernaté. Musí se tedy nějakým způsobem zpracovat, aby se mohlo využitkovat. Když na l litr slivovice pomalu přijde se vším 17 Kč daní, jakpak může tuto slivovici ten rolník prodávat? (Výkřik: To může být aspoň dobrá!) To ano. Ale teď ještě k tomu všemu přichází ministerstvo financí k tomu názoru, že prý každý musí míti svůj kotel, který musí býti zazděn, který má míti takový a takový výměr. Dosud si ti rolníci, kteří měli pár těch stromů, kotel vypůjčovali jeden od druhého, Teď ale musí míti každý svůj. Kdyby se to mělo prováděti, nebyl by žádný z nich možný. Vidíme jen, že je snaha - říkám to upřímně, nezakrývám to - aby menší lidé si slivovici pálit nemohli, aby byli nuceni švestky prodávat velkopalírnám, aby velkopalírny vydělaly. Proto žádám, aby bylo zde uleveno těmto lidem. Až do roku 1919 měl každý právo jistou část pro svou domácnost páliti bez daně. To je dnes zrušeno a prosím vás, když už někdo pracuje při tom výrobku, nechť jest mu dovoleno, aby to, co si sám vyrobí, pro sebe mohl spotřebovat.

Totéž platí s vinařstvím. Vinařství upadá na jižní Moravě, poněvadž následkem zdanění vína dostaneme lacinější vína z ciziny, než od nás. Pak se nedivte, že vinařství u nás hyne. Právě i to zde u tohoto vinařství dosud platilo, že jistá část vína, kterou si vytlačil dotyčný, nepodléhala dani. Měl 2 hl pro svou potřebu domácí. Pakliže měl něco více, podléhalo všechno dani. Proto by zde bylo potřebí, aby tyto 2 hl pro domácnost byly bez daně, aby svůj výrobek si ten člověk mohl zužitkovati a až teprve přes 2 hl, aby bylo víno zdaněno. Ale ono se teď mluví, že prý i to, co je sleveno, ty 2 hl, mají býti zdaněny.

Dále, velevážení, chci upozorniti na jednu věc a to na sociální péči invalidní, zejména na zemskou úřadovnu v Brně. Pak se nesmíte diviti, že lidé brumtají, že jsou nespokojeni. Když uvážíte počet úřednictva zaměstnaného v Brně a počet úřednictva jinde, shledáte, že brněnská Zemská úřadovna pro péči o válečné poškozence je tak vybavena, že to jde pode vší kritiku. Je to následkem málo personálu, že věci se tam zdržují, není možno je vyříditi a proto bych se přimlouval, aby Zemská úřadovna sociální péče o invalidy v Brně byla lépe vybavena. Máme propouštěti státní zaměstnance. Mnohý z nich by šel rád do Brna, neboť tamější úřadovna pro péči o válečné poškozence je nedostatečně silami vybavena.

Dále chci ještě upozorniti na jednu věc a to na t. zv. domácí zabíjačky. Mnozí z těch, kteří dnes na venkově doma zabíjí - jsou to často dělníci - často s velkou obtíží sháněli, aby si vykrmili prasátko, aby měli omastek atd. Teď mají takové obtíže, jako je placení dávky z domácích zabíjaček. Toho člověka to mnohdy ani nenapadne, zapomněl napřed běžet do města k dôchodkové kontrole zaplatiti dávku, ohlásit jí to, vzíti si šek, běželi na poštovní úřad a platit. Ale zítra je tam financ pro 100 korun, pokuty a to prase často nemá ani 100 korun ceny. Ti, kteří provádí domácí zabíjačky, jsou většinou drobní lidé a činí tak proto, aby si zaopatřili omastek. Ať je to kdokoliv, tato dávka má býti odstraněna, poněvadž, řekněme si to upřímně - vybírání této dávky stojí mnohem více nežli se vybere. Celý finanční personál stojí více, nežli se na dávce vybere. Je to šikanování lidu.

Chci se ještě zmíniti o pozemkové reformě. Jak jsem již na začátku řekl o nedostatku našich potravin. Proto, že jsme se včas nepostarali o regulaci svých řek, které zatopují pozemky, tak je to s pozemkovou reformou. I tu nejvíce vadí, že není tolik potravin, kolik potřebujeme. Uvažte. Příděl pozemků dostávají drobní lidé - uchazeči koncem měsíce října. Mohou teď síti? Mohou si připraviti pozemky? To není možné. V obci Mikulicích na Třebíčsku byla půda přidělena před týdnem. Měli ti lidé možnost osetí? Proč by nebylo možné, aby si to pozemkový úřad zařídil tak, že by provedl příděly v měsíci září, aby se lidé mohli připraviti tak, aby příštím rokem mohli sklízeti a jísti?

Při té příležitostí bych se přimlouval za jednu věc. A to pozemkový úřad říká, že jsou vyloučeni ti lidé, kteří nemají stodolu, krávu, brány, ruchadlo, rádlo, ale já se přimlouvám, pokud to jde, aby i dělníci, kteří na venkově bydlí a nemají stodolu ani kůlnu, pozemky přiděleny dostali, poněvadž ten, kdo má stodolu, kůlnu, potah, vlastně již nepotřebuje tolik, jako drobný člověk. Přimlouval bych se za to, aby již z ohledu mravních dělníci na venkově dostali aspoň jednu měřici pole. Uvedu případ, který se stal na Rosicku, kde tamější horníci obce Kečice dostali z tamějších panských polí, která byla dána do pachtu, každý aspoň kousek pole. Byl jsem tam a tamější hostinský mně řekl: Od té doby, co horníci dostali pole, žádný mi nejde do hospody, ale každý po celé léto zdržuje se se ženou i dětmi na poli a do hospody nejde. Tu je možno pozorovati i tyto mravní účinky. Kdyby se lidu dal kousek pole, měl by radost ze zaměstnání a zapomněl by na hospodu. Myslím, že s tohoto hlediska nemusil by se venkovskému dělníku odmítati příděl pole.

Dále bych chtěl upozorniti ještě na jednu věc. Stále lid mluví o tom, že je potřebí šetřiti, na druhé straně však říká, ať stát to a to postaví, zaplatí atd. Dokud to lid bude říkat, těžko bude šetřiti a nedojdeme k tomu, k čemu dojíti chceme.

Končím tím, aby vláda v budoucím rozpočtu pamatovala na přání, která jsem zde přednesl. (Potlesk.)

Místopředseda Valoušek: Slovo má dále pan sen. Lažo, prosím, aby se ho ujal.

Sen. Lažo (rusky): Vážený senát! Ako poslanec ruského národa považujem za svoju povinnosť predniesť vám požiadavky najchudobnejšieho obyvateľstva v Československej republike.

Je tomu už šesť rokov, čo sa karpato-ruský národ pripojil k Československej republike, avšak týchto šest rokov bolo plných horkosti a starosti. Všetkým vám je známo, že po rozklade rakúsko-uhorského mocnárstva karpatoruské obyvatelstvo videlo jedinú cestu svojej existencie v pripojení k Československej republike. Karpatský ľud veril, že český národ ktorý niekoľko sto rokov trpel pod cudzím jarmom, neosvojí si spôsobov útisku prekliatého rakúsko-uhorského mocnárstva. Bohužiaľ sa ruský národ vo svojom očakávaní úplne sklamal.

Dovoľte mi riecť prečo. Príčiny tohoto sklamania sú sociálne a kultúrne.

Za svetovej vojny karpatský ľud utrpel veľké škody. Domy, školy, hospodárske stroje boly väčšinou zničené válkou, rakúskymi a inými vojsky. A tento národ sa pripojil k Československej republike a očakával od svojej slovanskej a demokratickej vlády, že vylieči jeho hmotné rany, avšak všetky jeho prosby, všetky jeho priania zostaly do dneska hlasom volajúceho na púšti. Tisíce a tisíce otrhaných, nahých a hladových rodín v tak zvanej >Východoslovenskej Rusi< obracalo sa k vláde, aby im poskytla hmotnej podpory, aby im nahradila válečné škody, avšak do tejto doby bolo to marné. A prečo?

Hľa, každého roku predkladáme a schvaľujeme ohromné štátne rozpočty, miliony a milióny rozhadzuje vláda na zbytočné, nikomu nepotrebné veci, a na žiadosti o náhradu škody válečných poškodencov sa odpovedá: >Nieto peňazí!<

Miesto aby sa pomohlo chudobnému obyvateľstvu, vláda hľadí znemožniť jeho existenciu. Tým dedinám, ktoré žiadaly o pomoc za válečné škody, boly miesto toho predpísanie tak ohromné dane, že ich nelzä vôbec platiť.

Dane boly vymerané v r. 1919 a 1920. Vtedy bol kurs českej koruny veľmi nízky, tak že vtedy menejcennou českou korunou karpatoruské obyvateľstvo zaplatilo dane, avšak pri dnešnom vysokom kurze českej koruny platenie starých daní privádza ruský národ k úplnému hmotnému zničeniu.

Vážený senát! Všetkým vám je známe, že na Podkarpatskej Rusi je 90 % zemedelcov, avšak ich zemedelstvo, možno riecť, je v celej Európe najprimitívnejšie, nemajú dosť dobytka a materiálu. V takých hospodárstvách pôda nedáva takej úrody, akú dáva v českých, a tam sú dane vyššie než u Čechov. Hlavnou príčinou toho je nedostatok roľníckych škôl, druhou príčinou to, že drieve väčšina karpatského ľudu odchádzala do Ameriky na zárobok a tým sa živila, a teraz hranice sú uzavrené a ľud umiera hladom.

Vážený senát! Najlepšie je na tom Podkarpatská Rus po stránke kultúrnej. Není správne, že na tak zvanej >Východoslovenskej Rusi<, kde je 295 ruských dedín, slovenskí inšpektorovia nedovoľujú vyučovať ruské deti cyrilike a ruskému jazyku, len dve hodiny v týždni.

Prehlasujem s tohoto miesta, že za 6 rokov nášho dobrovoľného pripojenia k Československej republike nesplnila československá vláda ani jedinej našej prosby, ani jediného nášho požiadavku.

Náš ruský národ sa pripojil k Československej republike pod podmienkami, že všetky miesta, kde žije ruské obyvatelstvo, budú tvoriť autonómnu časť Československej republiky, tak ako Podkarpatská Rus. To je podmienka, ktorá nám bola zaručená pri prvom jednaní a schválená 10. septembra 1919 v Saint-Germainu, a ktorú podpísali mnohí cudzí a českí delegáti. My, ruské obyvateľstvo, uznávame túto smluvu a žiadame, aby bolo zachovávané 14 bodov v odstavci prvom a v odstavci druhom stran ochrany menšín. To je náš zákon v Československej republike pre Rusov.

Ale dosial nebol prevedený, lebo velké množstvo ruského obyvateľstva bolo odtrhnuté od Podkarpatskej Rusi a ponechané u Slovenska a tým môže byť ruský ľud odnárodnený. Je-li úmysel poslovenčíť ruský ľud, musím s tohoto miesta menom ruského ľudu proti tomu protestovať a to s ohľadom na tieto události. Pri súpise našej štatistiky boli ruskí ľudia zapisovaní za Slovákov, a preto sa dnes v ruských školách nesmí ruské deti vyučovať viac, len dve hodiny týždenne, cyrilike a ruskomu jazyku. Očakávam, že budúci súpis ľudu prinesie po tejto stránke nápravu. Pán minister pre slovenské veci sa velice mýli. On sa prede mnou vyjadril, že za 15 rokov nebude na Slovensku ani jediný Rusín.

U nás bolo by zapotreba vystavať 42 škôl, ale neboly vystavené a nestavajú sa. V roku 1923 sám minister školstva sa vyjadril, že sa budú stavať drevené školy, ktoré boly za války zborené. Aby sa to stalo, doporučujem vláde Československej republiky, aby všetky ruské dediny, ktoré zostaly pri Slovensku, boly čo najrýchlejšie pripojené k Podkarpatskej Rusi.

Dokiaľ nebudú určené spravodlivé hranice medzi Podkarpatskou Rusou a Slovenskom, žiadam, aby vicežupanom v Košiciach bol ruský človek a aby vo všetkých okresných úradoch, ku ktorým patria ruské dediny, boli ruskí úradníci a aby znali cyriliku a ruský jazyk.

Žiadam, aby sa vláda Československej republiky postarala, aby v územiach, zpustošených válkou, boly nove postanené všetky budovy a hospodárske stroje, ako to bolo pred válkou. Rozhodne však je zapotreba, aby v roku 1925 boly vystavané školy, ktoré boly zničené vojnou, bez rozdielu, sú-li to školy štátne alebo cirkevné, lebo cirkevná vrchnosť ich nevystaví a deti vyrastajú v negramotnosti. Na moju prosbu vyslal sociálne-demokratický klub sen. Havlenu, Zimáka a Babku, ktorí sa na vlastné oči presvedčili, kde sú školy rozbité a kde je treba ich opraviť. Žiadam, aby vo všetkých okresoch boly sriadené hospodárske školy a pokusné stanice. Žiadam, aby vo všetkých okresoch boly sriadené nemocnice, lebo ľud je vzdialený od nemocníc.

Žiadam, aby pozemkový úrad nepotvrdzoval židom kupné smluvy týkajúce sa pôdy výše než 8 ha, lebo oni nimi obchodujú.

Žiadam, aby bola vystavená železnica z Bardíova, Zborova, Svidníka do Stropkova atd., lebo ľud je vzdialený od železnice viac než 60 km. Zemědělci nemôžu vyvážať žiadnych plodín ani obilia, ani umelého hnojiva, dreva atď. Za maďarskej vlády boly dediny blízko Haliča. Dnes musia byť spojený s našimi železnicami.

Žiadam, aby bola zregulovaná rieka Ondava s prítoky, ktorá bere najlepšiu pôdu a mosty. Maďari začali túto rieku regulovať, ale nastala vojna, regulácia sa zanechala, a materiál až do dnes tam leží.

Protestujem proti tomu, aby okresný úrad bol preložený zo Svidníka do Stropkova. Svidník má štátne budovy a je ústredím veľkého okresu a len 14 dedín bolo z okresu stropkovského preložené do Svidníka. A do Svidníka je lepšie spojenie a vzdialenosť do Svidníka je menšia o 14 km a 50 dedín musí prechádzať Svidníkom do Stropkova. Cesta k úradu do Stropkova a zpät by trvala 2 dny. Bolo by to na škodu celému ľudu a úradom. Okresného úradu pre Stropkov žiada len niekoľko židov, je tedy zo všetkých dôvodov zapotreba, aby okresný úrad zostal nedotknutý vo Svidníku.

Boľastnou otázkou je tiež otázka cirkevná. Klub, ku ktorému patrím, od začiatku žiada odluky církve od štátu a ja opakujem túto žiadosť a prosím, aby primeraný návrh zákona bol čo najdrieve predložený Národnému shromaždeniu, a aby vláda bez meškania vydala nariadenie, ktorým by sa zmenil zákon zo dna 14. apríla 1920, č. 290 Sb. z. a n. o kobline a rokovine, v tom smysle, že rokovina a koblina ako stredoveký prežitok sa ruší. Žiadam tiež, aby zákon o vlastníctve cirkevného majetku bol prevedený tak, aby im nehospodarili biskupovia a kňazi, ale ľud, ktorý svojou prácou tento majetok vytvoril. Náš štát je demokratickou republikou, ale vo skutočnosti Rím prostredníctvom Jezuitov začína, stále viac hospodáriť podľa svojho. K nám posiela známy Jezuita, priateľ krvavého Františka Josefa a Viliama, metropolita hrabe Šeptýcký zo Lvova Jezuitov ako uniatských popov a rozličných mnichov a mníšky, aby mali v našom štáte svoje jezuitské hniezdo. Žiadam, vážený senát, aby černí duchovia boli bez meškania odoslaní tam, odkiaľ prišli, aby nezaslepovali ľud. Náš ruský národ nepotrebuje pečlivosti poľských grófov-Jezuitov. Sú-li potrební niektorému pánu ministrovi, nech ich u seba podrží alebo ich pošle do Ríma.

Mám nádej, že všetky tieto požiadavky vláda Československej republiky vezme v úvahu pre dobro nášho ruského ľudu a Československej republiky.

Místopředseda Valoušek: Slovo má pán sen. Mudroch.

Sen. Mudroch; Slávny senát. K predloženému rozpočtu na rok 1925 strana naša sociálne - demokratická dáva svoj súhlas.

Ako strana štátotvorná nemôže ináč, ako dať štátu, čeho on nevyhnuteľne potrebuje, štátu, na ktorom nám mnoho záleží, na ktorý sme my Slováci tisíc rokov čakali, ktorý milujeme preto, že je to štát náš, a ktorému dávame vďačne všetky podmienky potrebné k jeho jestvovaniu. Nám a všetkým verejným činiteľom, ktorým záleží na vnútornej stabilite a dobrej povesti nášho štátu za hranicami, pripadá povinnosť všímať si pomerov, ktoré zapričiňujú nespokojnosť nášho pracujúceho ľudu a bereme si za povinnosť, abysme upozorňovali vládu, aby bdela nad chodom a vývojom týchto pomerov.

Je nesporné, že práca, ktorá je spojená s výchovnou činnosťou nášho ľudu, je náramne ťažkou. Je nesporné, že práva politické, demokratické, ktoré nová doba do rúk nášho pracujúceho ľudu vložila, zaväzujú ho a ukladajú mu povinnosti a tážkú zodpovednosť. Vychovávať tento pracujúcí ľud a uvádzať ho zodpovednostiam, učiť ho tieto povinnosti konať, je ovšem prácou veľmi ťažkou, obzvlášte sú-li hospodárske pomery neurovnané a má-li príčiny byť nespokojným.