Bohužel, že nejsou to jen státní dávky, které naše zemědělství zatěžují, leč někdy ještě ve značnější míře samosprávné přirážky okresní, zemské a obecní, které laxním hospodařením dostupují výše až přes 1500 %. Je potřebí, aby si takového zjevu všimla státní správa, neb konec konců na sanaci přispěti musí.

Novelisací zákona o dávce z majetku a přírůstku byla aspoň částečně - pravím částečně - zmírněna tvrdost zákona. Ač je to cenná vymoženost, přece jen zůstává značný zbytek, který se dnes hůře platí, nežli by se platila celá dávka, kdyby byla hned po uzákonění r. 1920 předepsána a vybírána. Tenkráte valuta 5 hal., dnes více než trojnásobná a při tom hospodářská a peněžní situace ještě horší.

Republika mohla dostati celý preliminovaný obnos 12 miliard a dnes sotva docílí polovinu. Postavení našeho zemědělce většího i menšího není záviděníhodné. Pracovat dosti i s celou rodinou od rána do večera, bez oddechu a při tom šetřiti ještě více na všem, chce-li se udržeti nad vodou, chce-li býti, jak se říká, na všecky strany čistý. Počíná se na našem venkově jeviti citelná nouze o čeleď vůbec a o trochu řádnou a svědomitou zvláště, přes to, že každý hospodář vynasnažuje se jí dobře platit a lépe stravovat. I když jest v krajině nezaměstnanost v průmyslu, poměry se nezlepší, neboť průmyslový dělník se do polní práce nežene. Režie zemědělce rok od roku stoupá a není naprosto úměrná jeho příjmu a následek toho jest pozvolné zadlužování. A přece má zemědělec i živnostník stejné právo na slušnou existenci jako průmyslový dělník a má právo jako rovnocenný činitel dovolávati se pomoci tam, kde jeho vliv a síla nestačí, to jest u státu. Marně čekáme, kdy dojde k odbourávání daní, k odstranění cenové disparity mezi výrobky zemědělskými a průmyslovými, jak nám vládním nařízením ze dne 24. října 1922 bylo slíbeno - >že se zemědělství dostane stejné ochrany výrobní i odbytové v soutěži, domácí i zahraniční s průmyslem<. Dosud se tak nestalo. Průmysl je chráněn vysokými cly a zemědělství vydáno na pospas zahraniční konkurenci světové. Pánové, zástupci sociální demokracie, nedopusťte, aby zemědělství v tomto nerovném boji s průmyslem podlehlo, neboť chcete-li míti laciný chléb a maso, může tak býti jen za největšího rozkvětu polního hospodářství - pak bude dostatek těchto životních potřeb za ceny úměrné. Že nejsme my zemědělci vinni drahotou, o tom vás přesvědčil letošní podzim. Co jsme my byli zaneprázdněni sklizní obilí a podzimní setbou, navezla sem spekulace více obilí a mouky, než bylo potřebí, a vydělala při tom hravým způsobem miliony. Dnes, kdy přicházíme my se svými výrobky na trh, ceny klesají a se odrobují a stát tento dovoz odpykal zhoršením vývozní bilance. (Místopředseda Valoušek ujímá se předsednictví.)

Slabší úrodu zavinily živelní pohromy, hlavně neúroda žita následkem vyzimování a slabší sklizeň pšenice co do zrna. Mluví se o tom, že pozemková reforma k tomu přičinila - to myslím padá méně na váhu. Jednu z hlavních příčin vidím v nedostatečném používání strojených hnojiv fosforečných. Již za války jsme měli hnojivový fond. Ministerstvo zemědělství snažilo se v těch dobách opatřiti nám strojená hnojiva, poněvadž nahlíželo, že bez těchto racionelní hospodářství možno není. Tím spíše ale v dnešní době, kdy zrovna máme býti samostatní, jest potřebí, aby co nejvíce této otázce byla věnována velká pozornost. Považte, když při drahotě dnešních strojených hnojiv struska stojí 65 až 70 Kč, superfosfát 72 až 75 Kč, síran nebo ledek 280 Kč, ceny tyto nejsou úměrný cenám obilí a přece se bez nich zemědělec neobejde a zvláště ne v krajinách bohatších, kde se zabývá pěstováním cukrovky.

Vznáším tudíž na pana ministra zemědělství apel, aby zlevnění strojených hnojiv věnoval zvýšenou pozornost a umožnil našim hospodářským družstvům bezcelným dovozem přímý nákup strusky - pokud není doma k dostání - v cizině a tytéž výhody poskytl na surovinu pro naše lučební továrny; o snížení tarifu ve vnitrozemí pro suroviny i hotový výrobek dohodl se s panem ministrem železnic a umožnil zřízení velkého podniku na výrobu vápno-dusíku, jako konkurenční náhrady za drahý cizozemský ledek. To je důležité strojené hnojivo a my jsme na strojená hnojiva dnes odkázáni. Máme na ně právo a jejich nedostatek by měl nevídané důsledky. Tato otázka musí býti řešena dříve, nežli se vyskytne otázka, jak nahraditi drahý zámořský ledek.

Myslím, že by se v rámci rozpočtu ministerstva zemědělství pro to úhrada našla. Odpusťte, pánové, jestliže jsem se o této otázce hnojiv rozhovořil, neboť ve správném řešení této otázky vidím velký národohospodářský význam a to nejen pro zemědělce, nýbrž pro celou naší republiku. Vidím v tom ozdravění naších státních financí, zlepšení naší měny a následek toho povznesení rostlinné a živočišné výroby a opatření dostatečných surovin pro náš, skoro bych řekl, světový hospodářský průmysl, najmě cukrovarnictví a lihovarnictví. Silné a zdravé zemědělství se spořádaným průmyslem budou nejspolehlivějšími základy našeho státu.

A nyní ještě několik slov specielně k rozpočtu ministerstva zemědělství. Ministerstvo zemědělství participuje na státním rozpočtu pro r. 1925 obnosem okrouhle něco přes 209,75 milionů Kč. Je to obnos vzhledem k rozsáhlosti tohoto resortu poměrně malý, ale dá se zaň při racionelní distribuci mnoho dobrého vykonati pro povznesení zemědělství. Oproti loňskému rozpočtu náklad na ministerstvo zemědělství se zmenšil o 445,5 milionů Kč. To je cifra značně veliká a vysvětluje se tím, že v letošním rozpočtu není výdajová položka na státní lesy a statky v obnosu 366 milionů Kč. Potěšitelno je, že v kapitole >Polní a lesní hospodářství< našeho rozpočtu dotace na jednotlivá odvětví zemědělské výroby zůstala téměř na téže výší, jako loni. Některé příděly jsou zvláště zajímavé a přál bych si, aby ve >vysvětlivkách< tohoto rozpočtu vzadu byly šířeji rozvedeny, aby se dalo kontrolovat, kdo a jakým obnosem na titulu té neb oné položky byl účasten.

Některé dovolím si zde uvésti. Jsou to věcné výdaje. Na zemědělské organisace 2.067.000 Kč, na polní a lesní družstevnictví 16,5 milionů Kč na zemědělské dělnictvo a malozemědělce, zprostředkování práce l milion Kč, na zalesňování 2 miliony Kč, na výrobu hnojiv 180.000 Kč, na mlékařství a kontrolu chlévní 5,917.000 Kč. Tato položka je dosti značná a viděli bychom rádi také v praksi větší její účinky. Kontrola chlévní přijde takto velmi draho. Na chov hovězího dobytka 3 a čtvrt milionu Kč, na rybníkářství a drůbežnictví 2 miliony Kč, na subvence na nákup strojů a soutěže strojů 5 milionů Kč. To je položka zvlášť vysoká a naprosto mne neuspokojují >vysvětlivky<, které jsou k rozpočtu připojeny. Na šíření hospodářského vzdělání, na stipendia, cestovné účely 1,5 milionu Kč. Celkem na věcných výdajích pro polní a lesní hospodářství 51,25 milionu Kč.

Je to čtvrtina výdajů ministerstva zemědělství. Vzhledem k národohospodářskému významu této dotace není to částka veliká, ale v uvážení, že se jeví na všech stranách nutnost šetřiti, byli bychom s tímto obnosem spokojeni, když bude účelně a nestranně a především na posílení hospodářsky slabších vrstev použit. Aby se tak stalo, budeme bedlivě státi na stráži. Bohužel, nemůžeme dosud vyjádřiti svou spokojenost nad tím, jak se při udělování podpor atd. z jmenovaného fondu 51,25 milionu Kč pro povznesení polního a lesního hospodářství postupovalo. Když ministerstvo zemědělství na celý obnos, ale jistě velkou část odevzdává zemědělským radám k specielnímu použití, v tom tkví naše stará bolest. My příslušníci lidové strany po nabytých zkušenostech z minulých let nemáme důvěry v nestrannost této zemědělské instituce a domáháme se její reorganisace již po řadu let, ale marně. Konečně podle nedávného slibu pana ministra zemědělství dr. Hodži má k tomu dojíti a zemědělské rady mají býti přeměněny na zemědělské komory, ve kterých se nám musí dostati naší síle odpovídajícího zastoupení a vlivu. Však tato změna je již nejvýš na čase, nemá-li lid ztratiti důvěru v nadřízené úřady. Nedožadujeme se pro své stoupence ničeho jiného, než všestranné spravedlnosti a za stejné povinností stejných práv.

Nemohu mlčením pominouti jedno důležité odvětví naší zemědělské výroby, totiž lnářství. Lnářství bylo kdysi u nás silně zastoupeno a nebylo jednoho hospodářství, kde by se v zimě nepředlo. To byly ještě ty staré pěkné doby, kdy vrčel kolovrat ve statcích. Časem len vytlačila laciná bavlna a byla doba, kdy se zdálo, že pěstování lnu nadobro zanikne. Než v posledním čase začíná se jeviti zájem o tuto plodinu se strany průmyslu i konsumu domácího a zahraničního a je na čase, aby se lnu jako plodině průmyslové věnovala větší péče jak se strany pěstitele, tak i se strany státu. Rozsáhlejším pěstováním lnu omezil by se dovoz cizího zboží, hlavně ruského, juty a částečně i bavlny na prospěch naší vývozní obchodní bilance. Jelikož na zdar lnu má větší vliv podnebí než půda, hodí se výborně k pěstování na polohách vyšších, u nás v Krkonoších a na Českomoravské vysočině, kde také nyní v menší míře se pěstuje, ale hlavní význam má pro Slovensko a Podkarpatskou Rus. Pro tuto svoji vlastnost, že se daří i na půdách chudších, má vedle významu národohospodářského i význam sociální tím, že malému člověku skýtá větší výnos než jiná plodina. Má-li pěstování lnu zdomácněti, musí býti ministerstvem zemědělství vydatněji podporován a to zvýšením státní dotace na zakoupení originálního osiva z krajin pobaltických a dále subvencováním a vyvoláním v život družstev zpracujících len po způsobu belgickém, to jest odstranění dřevoviny od vlákna umělým močením, čímž se docílí jemnějšího a tím prodejnějšího vlákna než přírodním rosením.

V letošním rozpočtu je pamatováno na lnářství nepatrným obnosem 200.000 Kč Naproti tomu máme v rozpočtu ministerstva zemědělství v kapitole >Chov koní< položku podle mého zdání hodně luxusní - 400.000 Kč na zřizování závodních drah. Doufám, že v příštím rozpočtu bude na lnářství alespoň takovou kvótou pamatováno jako v letošním na závodní dráhy.

Pod kap. >Výzkumnictví< je uvedena položka 249.500 Kč na výzkumnou stanici lnářskou. Přál bych si věděti, kde tato stanice se nalézá., neboť je o ní velmi málo slyšet.

Položka meliorační fond 15 milionů Kč mohla býti vyšší. Vzhledem k jejímu národohospodářskému významu pro celou republiku je to jedna z nejproduktivnějších investic státních. Nemohu nezmíniti se o regulaci řeky Lužnice od rybníka Rožmberského až po Veselí. Plány i rozpočty jsou hotovy, ale nic se nedělá. Voda rok co rok zanáší luka pískem a bahnem, čímž vzniká veliká škoda na majetku. Tytéž škody způsobuje každou chvíli rozvodnění řeky Orlice Tichá a Divoká v okrese Kostelec n. Orl. Náprava je zde nejvýš nutná.

Na konec několik slov o stanovisku našem k pozemkové reformě. Stále se v nepřátelském tisku a na schůzích mluví, že jsme proti pozemkové reformě, že jsme proti parcelaci velkostatků. To je lež. Strana lidová hned od počátku byla pro parcelaci a byla pro to, že půda má býti rozdělena mezi drobný lid hlavně zemědělský. Byl zřízen pozemkový úřad se spoustou úřednictva - samo sebou se rozumí jen s určitou legitimací. Půda o 100 % se zarazila a přiděluje se, bohužel, také ne dosti objektivně, často stranicky a víte, pánové, komu se dostává t. zv. zbytkových statků, že to nejsme my, nýbrž někdo jiný - ovšem za ceny levnější než drobný příděl. V celé řadě případů se tento příděl musí vymáhati protesty a rekursy i za naší intervence. Pozemková reforma měla posíliti střední zemědělský stav rozmnožiti soběstačné jednotky a zmenšiti stav proletariátu. Stal se však pravý opak. Nejsme proti parcelaci pozemků, nýbrž proti způsobu, jakým se tato parcelace provádí. Marně voláme po reorganisaci pozemkového úřadu - ta se provede, až bude reforma půdy hotova.

Není mi dále jasno, co si počneme s absolventy nově zřízené vysoké školy zemědělské v Brně. V horečce zakládací nedomyslili jsme, jaké důsledky projeví pozemková reforma na zemědělské školství vůbec a vysoké zvlášť, a zrušili bez potřeby starý, dobře vybudovaný, na výši doby stojící, ale levnější ústav - hospodářskou akademii v Táboře.

Když nelze rozpočet ministerstva národní obrany snížiti, žádáme aspoň úlevu brannou pro větší počet branců - dědiců usedlostí, když není, kdo by je zastoupil, a následkem toho hospodářství škodu trpí. Dále zkrácení doby presenční na nejmenší přípustnou míru a odklad cvičení na dobu méně pilných prací v zemědělství. Státní dodávky sena, slámy, ovsa buďtéž zadávány hospodářským družstevním svazům, soustředěným v centrokooperativu přímo bez vypsání veřejné soutěže.

V ohledu sociálním žádáme brzké uzákonění starobního a invalidního pojištění pro malozemědělce a živnostníky. Vítáme návrh na zřízení státní pojišťovny proti živelním pohromám, ale jen jako dobrovolné, s lacinou správou, v předpokladu, že ústav ten nestane se doménou určité politické strany.

Na konec prohlašuji, že chceme i nadále pevně státi při národní koalici, když budeme ve všech oborech státní správy považování za rovnoprávného činitele, který stejně s ostatními stranami nese odpovědnost v těžkých dobách státu před dneškem i budoucností.

Koaliční politika musí býti poctivá spravedlivá, rozumná, budovaná na vzájemné důvěře, vylučující jakékoliv rozkladné prvky, nepřátelské naší Československé republice. Rašínovské heslo: >Salus rei publicae suprema lex< jest i heslem naším. Prohlašuji, že budeme hlasovati pro předložený státní rozpočet (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je přihlášen pan sen. Prášek. Uděluji mu je.

Sen. Prášek: Slavný senáte! Lituji velice, že i dnes s tohoto místa musím reagovati na některé věci, které se v poslední dobé přihodily. A není mi příjemno, že musím v tomto vážném sboru zabývati se i tentokráte některými věcmi osobními. Mám pro to důvody ne osobní ale důvody věcné a důvody politické.

Měl jsem již jednou příležitost říci, že není snad v české veřejnosti a v politickém životě člověka, který by tak soustavně, rafinovaně, vypočitatelně, tendenčně, ba organisovaně byl napadán, jako jsem já. Jako soukromá osoba - Karel Prášek - bych to ignoroval. Já zde však nestojím jako soukromník Karel Prášek, nýbrž jako zvolený zástupce lidu, který se těší 26 roků jeho důvěře. Jsem povinován sobě i tomu lidu, který za mnou stojí, abych nenechal ujíti žádnou příležitost, abych svoji čest na patřičném místě obhájil. Prosím za odpuštění, budu-li dnes musiti tak učiniti, poněvadž nemám fora, nemám orgánu, který by mne hájil.

Jestliže vy neporozumíte tomu, že já osobně jsem, nucen se zde hájiti, buďte ubezpečeni, že to gros toho lidu, který za mnou stojí, to bude kvitovati se souhlasem, poněvadž on vždy považuje to, když někdo se s takovéto veřejné tribuny hájí, dovede se na ni postaviti, že je čist a že dovede čeliti a zkřížiti zbraň s každým odpůrcem. (Veselost.)

Já jsem i v této debatě rozpočtové byl napaden, a to panem sen. dr. Hellerem. Vidíte, pánové, že nečiním tak bez příčiny, když ten sen. dr. Heller, kterému jsem osobně nikdy neublížil, kterému jsem naopak v různých věcech vyšel vstříc, ten sen. dr. Heller první, jak začal mluviti, napadl toho Práška proto prý, že tam kdesi kdysi pozemkový úřad prodával nějaký velkostatek a že ho chtěla koupiti některá obec, ale nemohl prý se prodati, poněvadž ho dostal synovec Práškův, jakýsi Koneš (Výkřik: Kokeš!) anebo Kokeš. Pánové, musím toto odmítnouti Nepovšiml bych si toho tak, kdyby nebylo takových zjevů více. To je tendenční a organisované, že na různých končinách při pozemkových reformách, když je nějaký zbytkový statek a někdo se o něj uchází a potřebují mu to odepříti, říkají: on se o něj uchází Prášek, anebo jeho příbuzný. (Veselost.) Konstatuji jednou pro vždy, že předně mám svůj statek a nemám právo na některý jiný: a i kdybych toto právo měl, že bych se o něj neucházel. Konstatuji, že jsem pro pana Kokeše ani přímo, ani nepřímo neintervenoval a že nemám s ním a s touto věcí nic společného. (Výkřik: Synovec to také není?) To teprve ne, když ho ani neznám.

Pan sen. dr. Heller prozradil, proč on má ke mně ten svůj odpor. Znám pana sen. dr. Hellera, to byl největší, řekl bych. podněcovatel všech možných věcí proti mé osobě. Pan senátor mluvil o tom, že to prý je ta politika napravo. Tak, zde je ta věc. Pan sen. dr. Heller mne musí potírati ne proto, že jsem nějakému synovci pomohl, ne proto, že mi chtěli hoditi na krk nějakou lihovou aféru, ale proto, že jsem muž konservativní a že hájím politiku napravo. Tato se přirozeně panu senátorovi nelíbí a nebude se líbiti, a já od něho neočekávám souhlasu, poněvadž já jeho politiku budu vždy potírati, (Sen. Chlumecký: On půjde též napravo! - Veselost.)

Pánové, bude tomu pomalu rok, kdy na l. ledna padlo to slovo: >nalevo<, že jdou věci nalevo, že věci se vyvíjí nalevo. Dovolíte mi, abych poněkud se podíval na ten vývoj věcí za ten rok; a bylo zajímavé se skutečně na to dívati, vždyť to byla odvaha před rokem, říci: jde to napravo, nebo: chceme, aby to šlo napravo! Stojím na zásadě: politiku napravo, stojím na zásadě: politiku konservativní. To byla odvaha.

Podívejme se na ten vývoj věcí, jak byly; celá Evropa, vyjma Francií, kde to není levé, nýbrž kde je to střed, celá Evropa jde napravo, (Výkřik: Není pravda! Což Německo a Anglie?) V Anglii to tím více padá na váhu, poněvadž Macdonald nebyl levičák. Kdyby byl zde, říkali byste mu buržoust. To nebylo ani politicky opravdu nalevo a Anglie toho nesnesla a šla ještě více napravo, (Sen. Havlena: Hlasy dělnické strany vzrostly!) Dívám se, kdo je tam zastoupen. Mohl bych zase říci, že ve Francii je dělnických hlasů málo a jde to tam nalevo, poněvadž to nejsou dělníci, kteří volili Herriotovu skupinu a jeho vládu. Ve Francii to také nyní jde jen mírně nalevo, ve Francii to byla přechodná věc pro velké obtíže, které měli s reparacemi a ohromnými důsledky války, lid strašně trpěl, nemělo se mu dostati náhrady, jedna situace byla těžší než druhá a rozhodl se proto jíti na okamžik nalevo. Říkám, že je to poslední vítězství nalevo ve Francii, při příštích volbách půjde Francie tak napravo jako ostatní státy. (Výkřik: A Německo?) Vývoj v Německu zvláště při utvoření vlády znamená přechod napravo, hlavně úbytkem levých extrémů, jako komunistů a jiných, kteří se dali k sociální demokracii a ta jde napravo, sociální demokracie německá stojí daleko napravo proti extremním živlům, když jde k sociálním demokratům, jest to pro mne, jako politika, přechod napravo, poněvadž tam to vývojově jde. Jestliže dnes v Německu politika nejde více napravo, je to proto, poněvadž německé konservativní elementy si říkají; >Ať si sociální demokraté podepíší Dawesův plán a vyřídí jej sami, je to jejich povinnost a já jim to nevyčítám, poněvadž oni tím svému státu velmi pomohou. Já jen otvírám své názory, proč nyní ty věci nešly víc napravo, jak se čekalo. Jdou napravo vývojově.

Podívejme se na to u nás. Podíváme-li se zpět, mnoho-li bylo za celý ten rok napsáno článků méně nebo více pěkných, hlubokých nebo mělkých, nadepsaných >Napravo< nebo >Nalevo<, četli jsme velmi mnoho úvah a slyšeli jsme velmi mnoho řečí různých agitátorů, poslanců anebo ministrů, tedy řečí, které mluvily o tom, nalevo nebo napravo, a bylo to skutečně zajímavé, že to nalevo z těch nesocialistických stran pomalu již nikdo netroufal si hájiti. Uplynul rok a nikdo si netroufá hájiti politiku nalevo. Politika napravo, to se zdá příliš riskantní, a jsou i osoby, které říkají; >To bychom šli za Práškem<, a ti napravo říkají: >Budeme volit zlatou střední cestu<. To je nové heslo, aby to nebylo ani napravo, ani nalevo, ale aby to šlo prostředkem, to je zlatá střední cesta. A je v tom kus chytráctví, aby se nešlo nalevo ani napravo, za druhé kus politické nerozhodnosti a za třetí pro mě je to geometrický postup napravo, když někdo řekne: >já půjdu do prostřed<, je to odchýlení se od dosavadní politiky směrem napravo. Kvituji se zadostučiněním, že česká politika má novou dráhu a uchyluje se napravo. (Sen. Ackermann: Budeme voliti bývalé velkostatkáře!) Krátce a dobře: dosavadní držitelé politické moci, ať chtějí nebo nechtějí, ať rádi nebo neradi, jdou pomalu, ale jistě napravo. O tom není žádné pochybnosti. (Výkřik: To je ve Vás ještě ministerská krev!) Pánové, já se za to nestydím, že jdu napravo, jsem konservativní, budu také rozumně konservativní, jestli se vám to líbí, nebo ne. O tom jsem přesvědčen, že se vám to líbiti nebude, a já si vašeho potlesku ani souhlasu nechci tu vydobýti. Chci říci, že moje politika znamená nový kurs, který vehementně hájím. Moji političtí nepřátelé a odpůrci nemají možnosti, potírati věcně tyto mé názory a proto se pokoušejí mne umlčeti osobními útoky, skandalisováním a podobnými věcmi. Myslí, že mě zastraší od dělání politiky, nebo od mé politické aktivity. To se mýlí. Že se mýlí, toho jo důkazem, že se nedám umlčeti, už moje dnešní vystoupení. Nebudu se vyhýbati ani věcem takového rázu, takového nízkého niveau jako je >28. Říjen<, který na mě podnikl útok pod heslem >Z cizího krev neteče<. To je hyenismus, ale i proti tomu, ač s hnusem, mám odvahu a povinnost se zde bránit, poněvadž se nemám kde hájiti. Chci poukázati k tomu, že to není mířeno na mne. Dokáži, že to bylo mířeno jinam, že je to věc čistě politická. Nezabýval bych se >28. Říjnem<, ten lísteček mně tak neinteresuje, ani jeho pisatel mně neimponuje. Ale tady je něco jiného. >28. Říjen< je list, který je blízký vládě. Je veřejným tajemstvím, že pan Hajšman, šéf politického oddělení ministerstva vnitra je tam rozhodujícím, pánem. Nyní považte, že na mne byl učiněn útok, který jste snad všichni četli. Ignoroval bych to, ale seriosní listy to citovaly. Některé proto, aby se mne úmyslně dotkly, a některé ze zpravodajské povinnosti. Mně nezbývá, než abych na to reagoval. Tvrdilo se, že jsem vymohl pro paní Kateřinu Práškovou statisícové subvence v cizích valutách na cestování po světě, a že jsem vymohl nějakým Herbstům nějaké vinice jako ministr zemědělství, a nevím co všechno.

Pánové, jestliže dal někdo z vlády, kterékoliv ministerstvo lehkomyslným způsobem jeden haléř, vezmeme jej k odpovědnosti, poněvadž neměl žádného práva dávati na cestovné stipendia, která nejsou úřední. Pokud jsem četl, byla ta věc vyvrácena, ale ještě schází jedno ministerstvo, poněvadž >28. Říjen<, když dvě ministerstva mu poslala opravu, poukázal opět na třetí ministerstvo.

Tento list řekl: >Prášek si zaopatřil svého syna v pařížské legaci při diplomatické službě<. Odpusťte, i to je politika. Můj syn je 33 roků stár. Odpusťte, že to musím zde říkati. Má akademické vzdělání, ovládá tři řeči a jak slyším úředně i neúředně jest hodný, loyální úředník. Slouží pátý rok a je v IX. hodnostní třídě, ve které nastoupil. To jest ta korupce senátora Práška s jeho synem. Pánové, brzy jsem zpozoroval, že ta věc vypadá docela jinak. Po vyjití těchto útoků přišel, ke mně člověk, který na první pohled se zdál, že je mi nakloněn, a počal vykládati, jak se ty věci mají s tím >28. Říjnem < a s tím útokem. >Dám vám zbraně, jak můžete vy toho využíti a přejíti k útoku<. Hned jsem tušil emisára z toho politického zákulisí. Dotyčný pravil: Paní Kateřina Prášková nedostala subvenci od žádného ministerstva, paní Kateřina Prášková dostala statisícovou subvenci v cizích valutách od její příznivkyně a přítelkyně dr. Alice Masarykové i prostředků >Červeného kříže< a vy můžete využíti, že jsou to korunky sebrané od našeho chudého lidu, které se rozhazují ve statisících atd.<

Nevěřil jsem však v předtuše, oč se jedná, pokračovali jsme v rozhovoru. >Mohu vám dát,< praví dotyčný, >celý seznam těch, kde se opravdu jedná o korupci skutečnou. Mohu ukázati, že lidé méně schopní, bez akademického vzdělání - nejsou tak dlouho ve státní službě - jsou v VII., VI., V., ano i ve IV. třídě a váš syn je v IX.< Poukázal jsem na to, že to jsou snad zasloužilejší osoby, legionáři, kteří mají zásluhy, kterým byla započítána léta, a on že je mladý muž.

>Ne, Jan Masaryk není ani legionář, ani nemá akademického vzdělání a už je jmenován vyslancem, v Londýně.< Rozumějte. Emisár mířil na Hrad a kalkuloval s mojí odvahou, že se do toho pustím. Je vidět, kdo na mne podnikl útok v >28. Říjnu<, mířil to někam jinam. Viděl jsem hned, s kým mám tu čest.

Pánové, já se vrátím ještě k jednomu. Ještě jedno nesmím zapomenouti: zastoupení jednotlivých politických stran, zastoupení jednotlivých vrstev národa ve státních úřadech a diplomatickém sboru. Tato nevěcná kritika o zaopatření mého syna v pařížské legaci by nebyla pro mne směrodatnou, já jsem to musil uvésti v souvislosti s touto politikou zákulisní. Ale já jsem slyšel i jinde říkat, že je to nešvar, že já jako člověk dosti zámožný si zaopatřují syna v legaci.

Zde vystrkuje, pánové, růžek to levičáctví. Jediný selský synek je v zahraniční službě a on se těm levičákům tam nelíbí, on je tam pálí a zebe, že tam zrovna zase není nějaký socialista. (Sen. dr. Witt: Ale my jich tam máme málo, kolego Prášku!) Vždyť je to skoro samý socialista! (Veselost. - Sen. dr. Witt: To rozhodně nevěříš!) Já to vím.

Ale já neříkám, že mezi nimi nejsou výborní pracovníci. To není můj účel, abych útočil na legaci. I diplomacie má jistě své slabosti. (Sen. Havlena: Vy patříte mezi statkáře a ne mezi sedláky!) Statkáře? To je lhostejné, vadí vám tam tedy ten statkář. Myslím, že máme nárok, aby také náš stav zemědělský byl zastoupen ve státních úřadech, aby byl zastoupen v diplomacii a na všech místech státní administrativy, ale zde se jeví snaha těch elementů levých okupovat ten stát, chytit ho do svých rukou od té nejvyšší do té nejnižší instance a držet ho v područí těch levičáků, abychom my nemohli volně ani dýchati. To je nebezpečná věc! A mám za zlé každému, kdo od začátku v naší republice se nestaral o to, aby konservativní elementy byly dány do úřadů. (Sen. Havlena: Zapomínáte, že byl převrat a jsou nové doby!) Co chcete, pánové s převratem? V převratu ten rolník nevykonal svou povinnost?

V převratu nebo po převratu ten rolník, ten stav je tak důležitý, početný a celou svou silou... (Výkřiky. - Hluk.)

Pánové, nenuťte mne, abych mluvil o vašich milionářích, kteří jdou s vámi. Máte ve svých řadách bohatší lidí, než jsem já. Chci zdůrazniti to, že nesmíme dopustiti, aby ten stát byl okupován těmito elementy, musíme odmítnouti se vší rozhodností názor, že má jen jedna strana nebo jen některé strany nějakou výsadu na zastoupení ve státní službě. (Výkřik: To je vývoj! Vy jste toho Kučeru udržoval jako vnuceného správce!) Teď jsme slyšeli strašnou věc. Kučera byl vnuceným správcem a já mu dal to nejlepší vysvědčení. Když byla na mne jako ministra zemědělství podána interpelace, poslal jsem tam komisi, ve které seděli sociální demokraté a národní socialisti, aby konstatovali, jak se na Konopišti hospodařilo. Komise ta mi odevzdala protokol, podepsaný sociálními demokraty i národními socialisty, že tam hospodářství je vzorné, dobře vedené a na základě toho jsem zodpověděl interpelaci tak, že následkem této komise a uznání, kterého se mu dostalo, vyslovuji i já uznání vnucenému správci Kučerovi.

Pánové! Poněvadž jsem byl během tohoto roku několikráte novinami a na schůzích apostrofován, abych označil prostředky, kde vzíti úhradu na zvýšení platů úředníků s vyšším vzděláním, jakož i četníků, vojáku, policie atd., řekl prý jsem, že ukáži, kde by se ty prostředky daly bráti. Někdo by mohl říci, že jsem mluvil fráze, že jsem se za to postavil a ty prameny neudal. Nejsem ani tak domýšlivý, ani tak naivní, že bych myslil, že koalice, kde sedí tolik rozšafných mužů a politiků, by ode mne potřebovala nějakou radu. Ta koalice má jednu slabost. Neříkám, že nemá rozum, ale jednu slabost má. Ona ví, kde prostředky vzíti, ale nemá odvahu to říci. V té slabosti je slabost té její politiky. Pánové, několik hodin před mojí řečí ptal se mne jeden kolega z koalice, budu-li mluviti. Řekl jsem >ano<. >Koukejte, vy byste na to mohl poukázati, že na těch železnicích to režijní uhlí stojí sto milionů Kč ročně, jízdenky zdarma a doprava nákladů stojí 50 až 60 milionů Kč, ty zvláštní vlaky ráno, odpoledne k vůli 5-6 dětem do školy stojí zase 50 milionů,< (Hluk. - (Výkřiky: Hm! Hm!) Pánové, neříkám, že je to všechno pravda, račte dovoliti, já mluvím jen o zbabělosti dotyčných činitelů. Já mám za něho tahat kaštany z ohně. (Veselost.) On to každý ví, kde by se dalo škrtat, ale ať to řekne Prášek. Zde vidíte tu chytráckost. On si to chce dáti od jiného říci, aby se to v lidu ujalo, přišlo k platnosti a on by to akceptoval jako koaličník k dobru státu. V tom je ta politika, že ti páni vědí o penězích, ale nemají odvahu říci, kde se mají vzíti.