Předseda: Donát.

Místopředsedové: dr. Franta, Klofáč, Niessner, dr. Soukup, Valoušek.

Zapisovatelé: dr. Reyl, dr. Vlček.

100 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr. Franke, Habrman, inž. Novák, Srba, Stříbrný, Udržal; odborový přednosta ministerstva spravedlnosti dr. Polák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr. Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi panu sen. dr. Schmidtovi, pí sen. dr. Herzigové, panu sen. Matuščákovi a Kiesewetterovi a dodatečně pro včerejší schůzi panu sen. Cífkovi.

Přikročuji k projednávání dnešního denního pořadu.

Prosím pana sen. Průšu, aby se ujal slova.

Sen. Průša: Ctění pánové a ctěné dámy! V poslanecké sněmovně zpravodaj k rozpočtu dr. Srdinko řekl, že zájem veřejnosti o státní rozpočet, t. j. o to co stát vydává a co na daních, dávkách a poplatcích vybírá - že tento zájem roste - a vyslovil nad tím plné uspokojení. Jestli pan zpravodaj byl spokojen s rostoucím zájmem občanstva o rozpočet státní, tedy bych doporučoval jemu i druhým pánům z vládní koalice, aby věnovali trochu pozornosti tomu, proč zájem vzrostl.

Je to v prvé řadě úzkostlivost obyvatelstva, najmě hospodářsky slabých, před tím, budou-li břemena daňová udržena v dosavadní výší, anebo budou-li splněny sliby, které vláda a koalované strany obyvatelstvu daly, totiž, že daňové zatížení sníženo bude nejmeme o 20 % pro příští rok. Že tento zájem je plně odůvodněn, to plně potvrdil i senátní pan zpravodaj v důvodové zprávě slovy, že je zde nepřiměřená výše daňová, která se stává pro obyvatelstvo a celé hospodářství národní břemenem těžko snesitelným.

Že slib 20% snížení daňového zatížení daní obyvatelstvu vládou a vládními poslanci nebyl a nebude splněn, to dokazuje projednávaný rozpočet, tak zejména v kapitole XIV., tit. 2., § l, pol. 1.-4. jeví se nepatrné snížení z 223 na 219 milionů Kč, avšak v celku u tohoto paragrafu dostáváme zvýšení o 57 milionů Kč, Daň z obratu zůstává v téže výši 1.590 milionů Kč, § 3 >Dovozní a vývozní cla< položka o 230 milionů vyšší - z 603 milionů na 845 milionů, U §u 4 téhož titulu úhrn je sice nižší, avšak u pol. 7. >Daň z masa< má býti vybráno o 12 milionů více, rovněž tak na >potravní daní na čáře< o více jak 2 miliony korun. U §u 5 >Poplatky na kolcích< o 18 milionů více, na >právních poplatcích< o 55 milionů více. To je ovšem počítáno bez Podkarpatské Rusi, kde se předpokládá u všech daní zvýšení v celku asi o 5 milionů.

Podle zprávy výborové zmenšil se rozpočet příjmů o 689 milionů. To ovšem ale nelze mluviti o snížení daňových břemen, neboť podle rozpočtu příjmů na daních a poplatcích příštím rokem má býti vybráno o ca 50 milionů více.

Z těchto čísel zhruba snesených z kapitoly XIV, příjmů ministerstva financí je viděti, že nebyl splněn slib snížení daňových břemen. Naopak, ona jasně dokazují třídní ráz rozpočtu, onu snahu přesunouti veškeru tíhu daňových břemen má pracující lid. Již při projednávání rozpočtu na rok 1924 ukázal jsem na veliké zvýšení položky 17., § l >Úroky z prodlení, exekuční poplatky a pokuty<. Tehdá byla zvýšena ca o 40 milionů, t, j. na 57.330.000 Kč, nyní se opět zvyšuje o 20 milionů na 77.100.000 Kč.

Připočteme-li zvýšení této položky u daně z obratu, které má činiti pro příští rok přes 2 mil. Kč, t. j. z l.045.000 na 3.190.000, pak vidíme, že v celku pokuty mají vynésti téměř 80,000.000 Kč. A tu nutno uvážiti, že tato položka je do jisté míry jakýmsi měřítkem platební schopnosti obyvatelstva a proto, zvyšuje-li vláda tuto položku o tak horentní číslici, dokazuje to, že je si vědoma, že poplatní schopnost poplatnictva ještě více poklesne. Kdo musí z převážné části tuto položku zaplatiti? Budou to velcí kapitalisté? Bylo by dobře znáti, které vrstvy poplatnictva to byly a budou. Přece je známo, že malý člověk nemá té možností, aby zatajil své skutečné příjmy a výdělky a také nemá, řekl bych, té odvahy. Obojí je však u většiny velikých, hospodářsky silných. A proto tuto horentní sumu na pokutách a exekučních poplatcích zaplatí z největší částí ti nešťastníci, kteří nebudou míti platební schopnosti, ti, kdož nebudou míti z čeho platiti, neboť podle dosavadní praxe u nás vžité, malý člověk, dělník, zemědělec nebo malý živnostník nemůže dosíci daňových úlev tak lehce. Náš berní aparát zná jen ohledy k hospodářsky silným. Chudáku se říká >plať a mlč<, avšak z důvodů prý národohospodářských sleví se statisíce takové železářské společnosti, uhlobaronům, nebo křtěným a nekřtěným fabrikantům - milionářům.

Pan zpravodaj se zmínil v důvodové zprávě a volal přímo po účinné kontrole finančního hospodářství. Právě asi před 3 nebo 4 týdny konala se konference samosprávných svazků kladenského a slánského a tam měl pan zpravodaj přijíti a byl by slyšel, kdo jest vinen tím, že právě na těchto okresích jsou tak obrovské samosprávní přirážky, V první řadě je to fiskus, poněvadž těm největším a nejtěžším, takovým mamutím podnikům kapitalistickým učinil takové odpisy výdělkové daně, která byla základnou v hospodářství těchto samosprávných svazků, že dnes, když nedojde k nápravě, znamená to pro příští rok jednonásobné zvýšená přirážek samosprávných. Nebyla to vina špatného hospodaření, nýbrž to, že se strany ministerstva financí a příslušných úřadů nebrali se ohled na samosprávné svazky a přicházelo se vstříc jen těmto milionářským firmám Tento postup může ovšem býti jenom ve státě, který je ovládán kapitalisty. Volání po pronikavé účinné kontrole finančního hospodářství a samosprávných svazků nebude na místě, ale má-li býti pomoženo samosprávě a tím i poplatnictvu, nutno zameziti podobné špendáže na účet státu, samosprávy a širokých kruhů poplatnictva.

Pan sen. dr. Horáček řekl, že nutno šetřiti, že nutno sáhnouti k omezení vydání, aby se mohlo dojíti k slibovanému snížení daňových břemen. Na čí účet mělo by býti provedeno snížení výdajů? Na účet vojenských vydání. Vždyť máme mírumilovného a mír stále hledajícího ministra zahraničních záležitostí, máme vládu a celou koalici mírumilovnou, a jsme se všemi našimi sousedy na dobré noze, jak řekl pan ministr dr. Beneš. Nač tedy takové horentní sumy na vraždící aparáty? Nač držíte takové množství mladých mužů v kasárnách a proč tito se učí řemeslu válečnému? Proč stavěny jsou za sta milionů kasárna, když nemáme dostatek řádných škol a když není ani dostatek jiných ústavů kulturních?

Bylo řečeno, že mělo by se šetřiti na výdajích representačních. Ano, zejména na tom zařizování luxusních bytů pro pány ministry. Myslím, že už by bylo též na čase, aby pan ministr vnitra přestal s tím soustavným rozmnožováním četnických a policejních stanic. Ovšem, že k podobnému způsobu šetření zde nedojde. Tento stát krok za krokem stává se, čím dále tím více, státem ovládaným velikým kapitálem, vláda tohoto státu jako výkonný orgán tohoto kapitálu snaží se pomocí těchto prostředků upevniti a zajistiti diktaturu buržoasie. A právě proto pan zpravodaj v poslanecké sněmovně řekl o otázce snížení státních výdajů, o tom na čí účet má se tak státi, otevřeně jako mluvčí kapitalistických kruhů, že má se tak státi na účet hospodářsky slabých, na účet státních zaměstnanců. Upevnění kapitalistického řádu, převedení konsolidace, jak vy tomu říkáte, má se státi tím, že zbaveno bude existence, podle slov pana dr. Srdínka, asi 120.000 státních zaměstnanců, z nichž podle jeho tvrzení má jich býti pro příští rok vyhozeno na dlažbu 40 až 50 tisíc. Oblíbený argument kapitalistických držitelů moci ve všech státech pro snížení výdajů je snížení osobních nákladů. Pro to jsou dvě možnosti. Buď snížiti platy, aneb, když to nejde, protože životní úroveň státních zaměstnanců je již tak dost nízká, tak sáhnouti k snížení počtu a vyrovnati tuto mezeru snahou po zvýšení výkonnosti, po případě prodloužením pracovní doby.

Kapitalisté, kteří takto počítají, zapomínají, že doba je jiná, oni zapomínají, že jejich celý systém hospodářský, společenský řád nadlouho nesnese podobných pokusů. Vy mluvíte o konsolidaci politické i hospodářské a zatím znovu propuká nová veliká krise hospodářská. V hornictví zastavuje aneb omezuje se výroba, kovodělné závody oznamují svým zaměstnancům omezování výroby pro naprostý nedostatek zakázek a i v jiných oborech počíná se jeviti stagnace. Je to důsledek politiky, jak u nás až dosud byla prováděna. Ač tento stát má velké množství průmyslu a ač tento stát jak svou povahou, tak svou vyspělostí je určen k tomu, aby hledal odbytiště v prvé řadě tam, kde již dříve byly jeho výrobky z valné části přijímány, to jest na východě, přece jen, protože nepřáli si toho ti, kdož zvali se protektory tohoto státu, nestalo se tak. Nesmělo dojíti k uznání velkého proletárskeho státu, sovětské Rusi, protože nebylo ještě sympatií ve Francii a snad i proto, že jedna politická strana zde, spíše bych řekl, jeden z vůdců této strany si toho nepřál. Proto musil náš obchod a průmysl trpěti, proto bylo tisíce dělníků bez práce, proto byly ztraceny miliardy národního jmění. Myslím, že však byl zde ještě jeden důležitý činitel a to nenávist ke všemu novému, k novým společenským a výrobním řádům, nenávist k pokroku a touha po udržení dosavadního společenského zřízení. Proto též i sociální reformisté raději sloužili kapitalismu a reakci, proto nechali v tomto státě, o kterém kdysi se mluvilo jako o budoucím socialistickém státě, rozrůsti se politické i hospodářské reakci.

Nyní uvážíme-li, že nová vlna hospodářské krise se valí, že vláda, resp. koalice snižuje investiční rozpočet o téměř l miliardu ve snaze po snížení výdajů, pak zajisté budoucnost na pracovním trhu není vábná, zvláště když ještě má býti snížena podpora těch, kdož bez své viny přišli o práci, zaměstnání.

Pan zpravodaj dr. Horáček řekl též, že se přichází s tím, že prostě daně a dávky se rozvrhnou na hlavu podle počtu obyvatelstva a že je to do jisté míry nesprávný postup. Myslím v tomto případě, že mířil na jednoho pána z ministerstva financí, který uveřejnil článek v podobném smyslu při kritice státního hospodářství v jednotlivých státech. Pan prof. dr. Horáček říká, jsou prý zde též i děti, osoby, které daně neplatí a vedle toho tak zv. právnické osoby, to jest společnosti a pod., které prý mnohdy platí velké obnosy, aniž by mohl býti brán počet v potaz. Myslím, že při dosavadním systému daňovém, kdy podstatnou část daní tvoří spotřební daň při skutečné tíži daňových břemen je jedna z nejspolehlivějších, a to proto, že je všeobecné známo, že obrovskou většinu daní platí jen práce, neboť ona vytváří hodnoty, ze kterých jsou daně placeny a proto ani děti nemohou býti vyňaty, poněvadž rodiče oč platí více, musí si to zaopatřiti sami větší výkonnosti. Ostatně je stará známá pravda, kterou v poslanecké sněmovně tvrdil zesnulý dr. Rašín, že naposled všechny daně přesunou se na práci a pracovníky, a já bych k tomu dodal, že za ty děti, jež jsou naší budoucností, a naposled děti chudých otců a matek, kteří pracují, vždycky platí daně za ně jejich rodiče. Ale je zde někdo ještě, o kom se nezmínil pan zpravodaj dr. Horáček. To jsou parasiti lidské společnosti, kteří naprosto nic nepracují, kteří tyjí z práce druhých, z práce národa. Tito parasiti se nejvíce brání proti těm novým řádům a novému zřízení, poněvadž se bojí, že by mohlo dojíti k tomu, co my tvrdíme: Kdo nepracuje, ať nejí a nevládne a přirozeně, nepracuješ-li, neplatíš-li, nemáš naprostého práva rozhodovati ve státě. To je ten náš bolševismus, komunismus a proto jsme od těchto parasitů napadáni a od nich vedeny jsou proti nám útoky. Myslím, že dnes, jak situace je, nelze mluviti o tom, že by ten hospodářský život u nás byl tak růžovým, že nelze tak příliš optimisticky mluviti o celé věci. Pohlédneme-li na dnešní situací na mezinárodním trhu, na naši obchodní bilanci, vidíme, že přes to, že pan zpravodaj objevil se v tomto případě vysoce optimistickým, blíží se zde něco, co by mohlo býti prosperitě tohoto státu nejvýše nebezpečným, a s tímto musí se počítati dvojnásob, uvážíme-li, že jest v platnosti londýnská úmluva, že přichází také k účinkům t. zv. Dawesova plánu a tu znova říkám: Optimismus teprve pak bude oprávněn, jestliže vy přikročíte k tomu, abyste sjednali opravdu dobré spojení se státem, který jest vám vysoce příbuzný a který jest jedině plně schopen převzíti všechny přebytky našeho trhu. (Hlas: Ale neplatí!) Neplatí. Proč platí jinam? Výmluva tato, že neplatí, není zde na místě. Kdyby bylo pravda, co vy tvrdíte, neposílali by tam ani Francouzi, kteří nejen tam posílali své intervenční armády, ale jak víte, jejich obchodníci při tom dobře potřebovali ruské zlato. Toto jest argumentace, která nijakým způsobem. (Sen. Šťastný: Rusko platí, ale jen na propagandu!) To vy si představujete. Já zejména včera, jsem pozoroval u vás velikou výbojnost pod skvělým výsledkem vašeho sjezdu. Tomu věřím, ale tím proletariátu a drobnému lidu v Československu nepomůžete. To je otázkou času a otázkou problémů, jak později se věci vyvinou. (Sen Šťastný: Posílali zboží, hospodářské stroje a nedostali za ně ani haléře! - Výkřik: To je událost 3 roky stará!)

Znal jsem případy býval jsem v obchodě a nedávno jsem z něho vystoupil, že k nám se posílalo odjinud zboží a čekalo se léta, než se to zaplatilo. Taky jsme posílali jinam do t. zv. konsolidovaných států, ne ovládaných komunisty, ne dělníky, a nedostalo se vůbec nic. To je věc přirozená: nesmíte zapomínati, že i v Rusku dostali konečně jedno, a to t. zv. nebmanny a mezi ně dostane se někdy spodina obchodního světa a života, ale pánové, přes všechno to i vy naposledy přijdete k tomu názoru, že budete musit jíti a spojiti se s Ruskem, že budete musit navazovat styky, nebudete-li chtíti zabíti celý svůj hospodářský rozvoj. Musíte uvážiti, že tento stát sdědil obrovské množství průmyslu ze staré monarchie a že tento průmysl potřebuje nová odbytiště, která ztratil; on je musí míti, a, i kdybyste se bránili jakýmikoliv zbraněmi, naposledy budete musiti k tomu sáhnouti.

Dnešní váš rozpočet není ničím jiným, než výrazem právě oné nesprávné politiky i obchodní, poněvadž by potom nemohlo dojíti k oné horentní spotřebě, která nastala právě na základě toho, že byla zde obrovská stagnace. Bylo by musilo se utvořiti docela něco jiného, a myslím, že by měli generální referenti rozpočtového výboru obou komor hledati nápravu, a jistě by ji byli nalezli, vedle toho, co jsem zde konečně tak jak tak uvedl, že musí bezpodmínečně dojíti k omezení neproduktivních vydání, poněvadž nedá se nijak omluviti to, aby v takovém malém státě se držela tak luxusní armáda, a nedá se nijakým způsobem omluviti, aby v tom státě který i jinak jest vysoce spokojen, aspoň prý většina občanstva, byla vydržována tak úžasná armáda policistů a četníků, (Sen. Klečák: Nač ji mají v Rusku?!) To není výmluva, myslím, že chcete udělati něco lepšího, říkám vám stále, neřiďte se jejich příkladem a udělejte něco lepšího, prospěšnějšího vývoji státu. To jest přece mnohem lehčí, k tomu nepotřebujete nijakých příkladů, naopak. Vždyť sami jste kdysi říkali, že budete vzorem celé střední Evropy, dokažte to tedy. Vždyť naposledy se dojde k tomu, že se bude o našem státě říkati, že jest státem policejním podle toho počtu, jak se zde vytvořily ty stanice a četnická velitelství. Je to přímo příšerné. Vždyť to není tak dlouho, bylo to při projednávání rozpočtu na rok 1923, kdy vám zemřelý kolega Ševčík, jak se pamatujete, dával příklad z Moravy, jak se již tehdy postupovalo, jak se hazardovalo s majetkem při zřizování těchto četnických stanic.

Myslím, že nemůže dojíti ke změně celého hospodářství státního, dokud v prvé řadě v tomto státě nebude zabráněno tomu velkému vlivu a té velké mocí, kterou vykonává na hospodářství státní velký kapitál, dokud nebude súčtováno s jeho mocí. To bude jedna základna pro to a druhá bude, když spojíte se potom s proletářským státem a já věřím do té doby budou vypadat takto rozpočty, dokud tento stát bude ovládán hospodářsky silnými, a změní se ve prospěch malých chudých vrstev teprve tehdy, až v tomto státě dojde k vládě dělníků a rolníků.

Předseda: Slovo má pan sen. Hrejsa.

Sen. Hrejsa: Slavný senáte! Povolování státního rozpočtu je jedním z nejvýznamnějších práv sněmoven a práce spojená s projednáváním rozpočtu je z prací nejdůležitějších. Bylo by si přáti, aby se mohlo také říci, že je to práce radostná.

Přehlížíme-li úhrn příjmů a vydání za všecky roky trvání našeho státu, tu vidíme, že vydání stoupala až do r. 1919. Od roku 1919 do roku 1922 dosáhla vrcholu 19.812.000.000 Kč s investičními pak náklady 23.075.000.000 Kč. Od roku 1922 počínají vydání klesati a činí r. 1925 řádná vydání, mimořádná vydání jakož i investice 17.293.000.000 Kč. Tedy vidíme, že je zde pokrok k zlepšení proti roku 1922 skoro o celých 6 miliard. Podobně také příjmy dosáhly roku 1922 nejvyšší výše, to jest 18.884.000.000 Kč a klesají na 15.701.000.000 Kč v r. 1925.

Vláda snaží se o to, aby se přiblížila splnění svého slibu daného ve svém vstupním prohlášení: Žádné nové daně, nýbrž daně dolů! - Aby bylo možno snížiti daně, snaží se přirozeně snížiti napřed státní vydání, bohužel nemohla přikročiti ke snížení daní, neboť i přes značné snížení vydání na rok 1925 o 1.929.000.000 Kč jeví se přeci schodek v řádném a mimořádném rozpočtu ve výší 272 milionů.

Tuto obtížnou situaci nezhoršuje ministerstvo zemědělství, pro něž je ve vydáních preliminováno 611 milionů, o 44 miliony méně než v r. 1924, kdežto jeho příjmy stouply ze 526 na 559 milionů, tedy o 33 miliony. V celku participuje ministerstvo zemědělství na rozpočtu pouze 3,8 %.

Zdálo by se, velectění pánové, předností ministerstva zemědělství, že je tak skromným ve svých požadavcích, ale ve skutečnosti je velkou vadou, že stát nemá dosti prostředků na zvelebení zemědělství na škodu nejen pro zemědělce, nýbrž také konsumenty i stát sám.

Podle názoru a učení národohospodářů, zemědělství nikterak nakloněných, ani přejících, je povinností státu věnovati pozornost a spolupráci zvýšení produkční techniky zemědělské. Do oboru této positivní spolupráce státu náleží pokusy s novými kulturami, působení k racionelnějšímu získávání hnojiv a zprostředkování nákupu umělých hnojiv, péče o zlepšování nářadí, šíření znalostí nových výnosnějších metod obdělávání půdy, ulehčování a opatřování si provozních prostředků, opatřování chovného materiálu, ulehčení odbytu produkce zemědělských výrobků, podporou družstev, zřizováním tržišť, podporou výstav a podobně.

V největším počtu případů jedná se o to, aby byly mezi zemědělci šířeny myšlenky a známosti o pokroku obdělávání půdy a chovu dobytka, kterýžto pokrok je v centrálních místech vědy, techniky a dopravy dříve viditelný. Stát má míti přehled o potřebách konsumentů o změnách v odbytu, o konkurenční schopnosti jiných států a z toho vyplývající konsekvence pro zemědělský provoz učiniti základem svého poučení a povzbuzování. Tato povinnost ukládá státu velký význam, jaký má vlastní produkce potravin pro každý stát, potom, i ta okolnost, že jakýkoliv pokrok, kterého bylo dosaženo k obdělávání půdy a chovu dobytka, je trvalým ziskem pro celek, pro stát.

Pohlédněmež z tohoto hlediska na rozpočet ministerstva zemědělství na r. 1925. Na věcné potřeby zemědělského vyučování - i osobní - je preliminováno 34 milionů, roku letošního, 1924, bylo zařazeno 37 milionů k tomuto účelu a r. 1923 okrouhle 42 miliony. Stát vydržuje 35 rolnických, vyšších hospodářských, specielních a lesnických škol, z nichž všech jsou pouze dvě na Moravě, a to ve Valčicích a Jemnici. Zvláštní pozornost věnuje se Slovensku, což je úplně na místě a také potřebno.

Velkou důležitost, přikládám lidovým hospodářským školám, které mají veliký význam pro vzdělání nejširších vrstev zemědělského obyvatelstva, t. j. malozemědělců, čeledínů, služek a všech pomocných hospodářských pracovníků. Většina dorostu zemědělského musí se spokojiti se vzděláním, které poskytuje obecná škola. Je proto důležito, aby co nejhojnějším zřízením lidových hospodářských škol bylo umožněno venkovskému, dorostu dosáhnouti všeobecného vzdělání a nabýti také i potřebného vzdělání odborného.

Lidových hospodářských škol bylo v našich zemích ve školním roce 1917-1918 26, z toho 24 české a 2 německé, ve školním roce 1923-1924 je 559 lidových škol hospodářských, které navštěvuje 29.283 žáků. Z toho s vyučovacím jazykem českým, slovenským a ruským 25.724 a s německým 3559, v procentech 86,17 % a 13,83 %. Pozorujeme tu tedy znamenitý pokrok a je si přáti, aby naše venkovské obce, obecní zastupitelstva a místní školní rady žádaly za zřízení těchto škol. Náklad na tyto školy obnáší ročně 3 miliony Kč a stačí pro rok 1925, avšak pro budoucnost bude potřebí, aby tato položka byla velmi značně zvýšena.

Pokud se týče našich dvou vysokých škol zemědělských, žádáme, aby byla větší péče věnována zemědělské fakultě v Brně, která sice je v tom šťastném položení, že má vlastní budovu, avšak postrádá vědeckých sbírek a pomůcek. Je proto nutno, aby po této stránce byla zjednána náprava. Rovněž také pokud se týká školního statku žádáme, aby tento školní statek v Adamově byl přidělen této vysoké škole zemědělské do jejího vlastnictví. Toto řešení je nutné v zájmu tohoto vysokého učení zemědělského.

Rovněž žádáme lepší výstavbu pražské zemědělské fakulty. Dosavadní stav, t. zv. barákový systém, je neudržitelný. Přednášky konají se v barácích a v soukromých najatých domech. Nejdůležitější stolice zemědělské fakulty, t. j. mlékařství, je úplně nevhodně umístěno, takže laboratoř, ve které mají absolvovat posluchači 2 hodiny týdně, absolvují při tom neutěšeném stavu jen l hodinu za 2 měsíce. Proto se vůbec nemůže dodržovati učební osnova. I ostatní laboratoře nevyhovují svému účelu. Z těchto důvodů je potřebí, aby co nejdříve bylo přikročeno ke stavbě nové budovy zemědělské fakulty v rámci úpravy otázky stavby naší techniky.

Obracíme se na státní činitele s tímto požadavkem: Budiž přistoupeno co nejrychleji k důstojnému, vědeckým zájmům vyhovujícímu vybudování našeho nejstaršího vysokého učení technického v Praze, tak významného pro československé a národohospodářské snahy. V zájmu produkce zemědělské a lesnické budiž přistoupeno co nejdříve k výstavbě naší nejstarší vysoké školy zemědělské a lesnické při tomto vysokém učení technickém.

Konečně také žádáme, aby naše vysoké školy zemědělské v Československé republice v Praze a v Brně byly podřízeny ministerstvu zemědělství a nikoliv ministerstvu školství a národní osvěty, neboť celou svou podstatou, svým účelem spadají do kompetence ministerstva zemědělství. Vysoké školy zemědělské jsou prostředím vědecké práce, která pro zemědělský pokrok je nadmíru důležitá.

Na výzkumnictví je preliminováno úhrnem 18.613.003 Kč. Jaký význam má výzkumnictví, ukázal zvláště letošní rok, v němž staré odrůdy obilnin, a okopanin nezušlechtěné a zdegenerované daly minimální sklizeň, kdežto odrůdy zušlechtěné, originelní poskytly vesměs slušnou úrodu. Na zvelebení hospodářství polního a lesního je určeno 51.190.626 Kč. Uvážíme-li, velectění pánové, jaký význam má zvýšená produkce zemědělská pro konsumenty a stát, je to obnos celkem velmi nepatrný. Nechápe se stále ještě pravda, že zemědělství opatřuje potraviny všemu obyvatelstvu, suroviny průmyslu, že je potřebí proto povznésti je na nejvyšší možný stupeň dokonalosti. Pokud stát není soběstačný ve výrobě chlebovin a masa, a pokud je závislým na dovozu z ciziny, zhoršuje tím svou obchodní bilanci a ochuzuje se o miliardy, které platí cizím zemědělcům. Vidíme, jak na př. v sousedním Německu, byl jako všude průmysl favorisován a to na úkor zemědělství. Teprve od let 90tých minulého století počíná se zemědělství věnovat větší pozornost. Tehdejší kancléř Büllow zdůrazněním toho, že v případě války bylo by Německo vyhladověno, dosáhl toho, že říšský sněm německý povolil vydatné prostředky na zvelebení zemědělské výroby. Tato vydání přinesla bohaté úroky, neboť produkce zemědělská se od té doby neobyčejně zvýšila a převyšuje produkci naši.

Pokud se týká průměrného výnosu z 1 ha půdy, po této stránce jdeme bohužel spíše zpět než ku předu, jak dokazují obnosy určené k zvelebení hospodářství polního a lesního. Na zvelebení vinařství, ovocnářství, zahradnictví a zelinářství bylo v rozpočtu na rok 1923 1.400.000 Kč, roku 1924 - 620.000 Kč, na rok 1925 pak pouze 590.000 Kč. Na zakládání a zvelebování ovocných školek bylo preliminováno r. 1923 770.000 Kč, roku 1924 200.000 Kč a roku 1925 rovněž 200.000 Kč.

V republice Československé bylo podle sčítání roku 1920 stromů jádrovitých 11.200.000, peckovitých pak 22.150.000. Sklizeň ovoce jádrovitého činila 1.500.000 q a peckovitého 2.270.000 q. Cenu sklizně ovoce odhadl státní statistický úřad r. 1922 na plných 962 milionů Kč, tedy na plnou ¹/₃ ceny cukru, který se letošního roku v republice vyrobí. Ovocné stromoví, jak vidíme, representuje tedy obrovskou část národního jmění a stojí to za to, je zachovati a také zvelebiti. Ovocné stromoví trpí zvláště v horských krajinách s vlhčím klimatem celou řadou nemocí a škůdců, které stromy zdegenerovaly, takže bude nutno v celých krajinách, sady, zvláště švestkové, zrušiti a novými, proti chorobám otužilými odrůdami nahraditi. Bude nutno, aby v takových krajích zřídily obce školky a tak cílevědomou prací přispěly k obnovení sadů, na kteroužto akci ministerstvo zemědělství důtklivě upozorňuje. Rovněž je nutno zříditi také na Moravě instituci okresních zahradníků, kteří by byli rádci ovocnářů a soustavně razili cestu pokroku ve výrobě ovocnářské. Co však pořídí toto ministerstvo s 200.000 Kč k tomuto účelu určených? Při této příležitosti jsem nucen požádati ministerstvo zemědělství, aby hájilo zájmů ovocnářů, zvláště v horských krajinách moravských, na Valašsku, Moravském Slovácku, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. V těchto krajinách pěstují se ponejvíce stromy švestkové, neboť půda a klima pro ně jsou neobyčejně příznivé. Až do připojení Bosny k bývalému Rakousku-Uhersku bývalo ovoce švestkové zpracováváno tím způsobem, že byla z něho vařena povidla a švestky sušeny. (Hlas: Slivovička!) Ne, tehdy se jenom vařila povidla a sušily švestky, do r. 1878. Po připojení Bosny, kde daří se lépe švestkám, ubila konkurence těchto švestek výrobu sušených švestek na Moravě a Slovensku; poněvadž obrovské množství švestek nebylo možno v čerstvém stavu prodati, musili ovocnáři sáhnouti k jinému způsobu zpracování a proto obrátili se k pálení slivovice. Za Rakouska a Uherska nebyly činěny výrobě slivovice žádné překážky, naopak Morava měla privilegium z r. 1835, že ovocnáři mohli ze svého ovoce na svém pozemku vypáliti si bez daně 56 litrů slivovice. Za války a po válce, jak známo, byla výroba lihu omezena a tím také výroba slivovice. Výrobou lihu byla kontingentovaná daň z lihu zákonem čís. 643 z r. 1919 zvýšena, zrušeno privilegium Moravy na t. zv. svobodné pálení slivovice. Zavedena daň z obratu a licenční poplatek a tím výroba slivovice omezena a zdražena. Toto ztěžování výroby dosáhlo vrcholu letošního roku, kdy ministerstvo financí vydalo nařízení z 28. srpna t. r., jímž se zvětšuje výška kotlů v t. zv. paušalovaných pálenicích a nařizuje se obezdění kotlů se všech stran. Nařízením pak z 2. září t. r. snížen kontingent tento opět o 30 % proti loňsku. Toto nařízení způsobilo, že bude nutno asi 900 kotlů na Moravě předělati nákladem asi 2 miliony Kč. Ztráta na palivu při nařízeném zazdění kotlů obnášela by 14.000 vagónů dřeva v ceně asi 25 milionů Kč. Tímto nařízením zdražuje se zpracování švestek na slivovici tak, že je téměř znemožněno. Ovocnáři, kteří musí platiti ze svých pozemků švestkami osázených a proto zmenšenou úrodu dávající všechny daně i s přirážkami, musí býti poskytnuta úleva, když jednou za 5 až 10 roků urodí se jim trochu ovoce, aby je mohli také zpracovati a zpeněžiti. Nyní vládnoucí prakse vedla k tomu, že v mnohých krajinách na Moravě a Slovensku rolníci švestkové sady vykáceli, jsouce v největší míře roztrpčeni tím, že se jim znemožňuje zpracování a zpeněžení jejich produktů. Totéž stalo se na Moravě se sady jabloňovými, neboť při nemožnosti prodati jablka v čerstvém stavu zpracovali je rolníci na jablkové víno, které však podléhá podle zákona z 28. září 1919 čís. 533, případně vládního nařízení ze dne 31. prosince 1920 čís. 677 dani nápojové 75 Kč z l hl, pakli zemědělec vyrobí ho přes 200 l. Jenom množství do 2 hl pro vlastní potřebu je daně prosté. Pakli ale vyrobí litr přes 200 l, podléhá celé množství jablečného vína této dani nápojové. Musíme žádati, aby výroba jakéhokoliv množství jablečného vína pro vlastní potřebu, čeleď a dělníky, byla vůbec daně prosta. Bude-li stejným způsobem postupováno proti ovocnářům, bude všechna snaha zemědělců, ministerstva zemědělství, zemědělských rad a jiných institucí o zvelebení ovocnářství marnou, a toto důležité odvětví zemědělství v republice poklesne.