Konečně žádám, aby byla oddělena církev od státu. Přejeme si, aby všichni ti, kdož byli r. 1910 zde v naší zemi, nebo v r. 1914 byli na vojně z naší země, aby jim bylo přiznáno státní občanství naší republiky. (Souhlas).

Mísopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Petřík.

Sen. Petřík! Slavný senáte! Projednáváme dnes pilným způsobem vládní návrh zákona o úpravě pastvin na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Pro obě země má projednávaný zákon velikou důležitost, protože pastvinové hospodářství je zvláště na Podkarpatské Rusi důležitějším odvětvím hospodářským, nežli pravé obdělávání pozemků, totiž pěstění plodin zemědělských.

Do konce roku 1923 úprava užívání pastvin provedena byla nařízením. Nařízení bylo opakováno po dvakráte a jistě je výhodou, že je podáván dnes k projednání a usnesení zákon, kterým se právo pasení uspořádává na období šestileté. Docela správně oba předcházející řečníci uvedli, že v každém podnikání zemědělském a řekněme si i v jiném je potřebí, aby lhůty, na které se pachtovné anebo smluvní období vztahuje, byly dlouhodobé, aby se mohlo s výsledkem hospodařiti. Snad by se myslilo, že u pastvin není třeba žádného obhospodařování anebo uspořádávání, že pastvinám se nemusí věnovat i vůbec žádná péče. Ale to, slavný senáte, by bylo chybou. Pastviny stejně potřebují obhospodařování, potřebují hnojení, potřebují zvláčení, tak jako to potřebují pozemky, mají-li pastviny opravdu nějakou pastvu skýtati.

Při mé návštěvě na Slovensku viděl jsem, jakou důležitost pastvinové hospodářství tam má. Náš člověk z Čech nerozumí těmto věcem vůbec, nebo nemůže to dobře pochopili, když vidí, že tak ohromné lány pozemků věnovány jsou pastvinám. Pozemky v nádherné poloze, které by se rodily k pěstování nejlepších zemědělských plodin: žita, pšenice, brambor a třeba řepy, jsou věnovány pastvinám.

Jsou-li již takové komplexy věnovány pasení, je samozřejmě potřebí, aby pastviny byly tak upraveny, aby, když už se dobytek tam pase, mohl se opravdu také napásti, aby tyto pastviny nebyly přímo zbytečné.

Projednáváme tento návrh zákona pilnou cestou, protože na Slovensku i Podkarpatské Rusi začíná se již pásti. Nařízení, které platilo do konce roku 1923, samozřejmě neplatí pro letošní rok, a aby neprodleně mohl zákon vejíti v platnost s obdobím pastevním, projednáván je u nás pilně.

Poplatky stanovené §em 7 nejsou podle mého názoru přehnané, jsou velmi opatrně řešeny, podrobná ustanovení jsou velmi přesná a tak snad bude ustanovení to vyhovovati.

Vážený senáte! Také bude třeba, aby úprava drobných pachtů, tedy ochrana drobných pachtýřů u nás v našich historických zemích byla letošním rokem znovu projednána, protože ochrana drobných pachtýřů také letošním rokem na podzim bude končiti a bude potřebí ji upravovati znovu. Bude také potřebí, aby přikročeno bylo u nás k prodloužení lhůty pachtovní ze 3 na 6 let. Tři léta jsou krátkým obdobím pachtovním a v tak krátkém období nemůže ten, kdo má pozemek najmutý, věnovati mu dostatečnou péči, nebo dostatečně ho vyhnojiti, protože neví, zda mu po třech létech zůstane. Je povinností, slavný senáte, aby jak vláda, tak i všichni činitelé političtí měli největší péči o to, aby chudý slovenský lid, a zvláště chudý podkarpatsko-ruský lid, mohl vyniknouti hospodářsky více, než je to doposud možno. Je třeba tento lid podpořiti ve všech směrech. Ted je to vpraveno tímto zákonem již lépe, než bylo dříve. Při provádění pozemkové reformy je potřebí míti také největší zřetel na posílení tamního drobného lidu, hleděti umožniti mu, aby měl zaměstnání doma, aby se nemusil uchylovati do Ameriky, tedy hleděti ho na naší půdě upevniti hospodářsky, aby zde byl doma, nepřetěžovati ho daňovými břemeny a věnovati mu všechnu péči, která se mu doposud věnovati nemohla, zejména pokud se týče školské výchovy.

Za náš klub strany sociálně-demokratické prohlašuji, že pro tento zákon budeme hlasovati a že jsme milerádi pilnost projednávání připustili. (Potlesk).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo má dále pan sen. Jílek.

Sen. Jílek: Slavný senáte! Právě při projednávání tohoto zákona o pastvinách na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je také nutno se zmíniti o poměrech u nás a to v jihozápadní části Moravy, na Českomoravské vysočině, v okresu dačickém a telčském, kde dříve tamnější lesy patřily velkostatkářům Piccolinimu a Dalbergovi. Tyto lesy jsou ted sestátněny. Dříve, dokud tyto lesy patřily velkostatkům, tamější chudý lid, tamější domkáři, poněvadž tam v těch horách je lid chudý, který má sotva 1 kravičku a nějaký kousek pole, pásli v těchto lesích a zároveň žnuli v nich trávu. Byla to obživa pro tamější chudý lid, že mohl sobě alespoň nějakou tu kravičku nebo nějaké ty dvě kozičky z této trávy vyživiti. Za to měl povinnost pracovati při kulturách lesních. Tyto lesy jsou teď sestátněny a právě minulý týden jsem dostal několik přípisů, které jsou přímo srdcervoucí. Tamější chudý lid bývalý německý velkostatkář trpěl v lesích, že tam mohli pásti a trávu si žnouti; ale nyní nařídilo ministerstvo zemědělství, že žádný ten chudák nesmí do lesa jíti na trávu, ba ani za peníze mu to nechtějí prodat. Já bych s tohoto místa žádal, aby ministerstvo zemědělství udělalo pořádek s tím lesním úředníkem, který tam jest, jsem si jist, že ministerstvo zemědělství ani neví, co dotyčný úředník tam dělá.

Ten velkostatkář, když se páslo na okraji lesů a žnula se tráva, na lesu škody neutrpěl, nýbrž les mu vynášel, a nyní chudým lidem se zakazuje choditi do lesa; a i když žádali, aby jim to bylo pronajato, státní správa lesů je odmítla. Tedy ani pronajmouti se nesmí tato tráva nikomu! Když už již stát chce vše to zamezit, ať dělá to aspoň tak, aby to tolik nebolelo, ať první rok dovolí tu aspoň na chvíli pásti, ať tam ty lidi pustí, ale rázem, když lidé byli zvyklí v těchto lesích pásti všechno zakázati a všechnu trávu odebrat je kruté! A kdo že tu trávu dostane? Tamější židovští nájemci prý ji dostanou, ale chudý lid ne. Tak nemá ministerstvo zemědělství jednati s tím dobrým zemědělcem, tím jen pobuřuje lid a nezískává ho pro republiku. Ministerstvo zemědělství má zde vycházeti vstříc, aby chudý lid byl uspokojen, aby měl lásku k republice, a já bych se za to přimlouval, aby ministerstvo zemědělství vyšetřilo tamější poměry v Českém Rudolci, Radíkově, Na Novém Světě, Veletíně a v okolí a aby úředník, který to zavinil, byl volán k odpovědnosti. (Pochvala).

Místopředseda dr Soukup: Uděluji další slovo panu sen. Lisému:

Sen. Lisý: Slavný senáte! Zákon o užívání pastvin na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je nutný. Při projednávání zákona v poslanecké sněmovně bylo vysloveno mínění, že se zákonem tímto udržuje zaostalý způsob hospodaření a že by prý bylo účelnější podobný zákon vůbec nevydávati a nutiti hospodáře na Slovensku a v Podkarpatské Rusi k intensivnějšímu hospodaření, resp. chovu dobytka.

Domnívám se, že názor ten není správný. Jakmile bychom slovenským a podkarpatským chovatelům, najmě drobným chovatelům dobytka vzali možnost pásti dobytek na cizích pastvinách v nedostatku vlastních pastvin, vezmeme jim možnost chovati dobytek vůbec. Místo pokroku učinili bychom krok zpět. Ohrozili bychom chov dobytka v uvedených zemích. Způsob hospodaření či chovu dobytka nedá se vynutiti. To jest otázkou všeobecné a odborné výchovy. Nepřekážejme tedy tamním chovatelům v jejich způsobu hospodaření, ale starejme se přitom o jejich odbornou výchovu. V tomto směru zemědělská rada pro Slovensko a zvláště ministerstvo zemědělství mají vhodné pole činnosti a jsou povinni v tomto směru usilovně pracovati. Konečně majitelé pastvin, ponejvíce maďarští a němečtí, židovští velkostatkáři, i když nebudou zákonem nuceni ponechati užívání pastvin chovatelům dobytka, nevyužiji těchto pastvin opět i jiným způsobem, než že by je ovšem draho pronajímali těm chovatelům, kteří by z nich požadované pachtovné mohli platiti. Důvodová zprava také uvádí: >Zkušenost učí, jak někteří majitelé neb velkonájemci využívajíce mimořádných poměrů válkou způsobených zdráhají se pastviny vůbec pronajímat neb žádali za ně nepřiměřeně vysoké ceny.<

Kdyby ten zákon vydán nebyl, nedocílilo aby se ničeho jiného, než že by majitelům pastvin, velkostatkářům, a velkonájemcům byla dána možnost, pastviny opět draho propachtovati, čili s nimi lichvařiti, při čemž by drobní chovatelé hospodářsky slabší zůstali vůbec bez pastvin, - tedy podle tamějších poměrů - bez možnosti hospodařiti. Je jasno, že by tento způsob řešení nezpůsobil k docílení žádoucího klidu na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, jak po stránce hospodářské, tak politické. Opakuji: Tohoto zákona je pro Slovensko a Podkarpatskou Rus nezbytně potřebí. Vyslovuji politování nad tím, že osnova nebyla dříve k projednávání Národnímu shromáždění předložena. Podle našeho názoru bylo by potřebí provésti některé změny.

Zejména zdá se mi pro uživatele pastvin dosti nebezpečné ustanovení § 7, podle něhož mohou se poplatky za užívání pastvin určit dohodou a teprve když k dohodě nedojde, nastupuje sazba zákonem stanovená. Tohoto ustanovení v dohodách bude jistě zneužíváno v neprospěch uživatelů pastvin. Různým způsobem budou přinuceni podepsati dohody, na základě jichž zaváží se k placení vyšších poplatků, než zákonná sazba připouští. Jak to již v praxi bývá, když se dohoduje někdo, kdo je hospodářsky závislý s tím, na němž je právě závislým, dopadá obyčejně dohoda k prospěchu onoho hospodářsky silnějšího. Pokud se sazby v zákoně uvedené týče, jest správné, že poplatky v ní uvedené stanoveny jsou jen pro rok 1924 a že v budoucnu, podle hospodářských poměrů, určí poplatky ministerstvo zemědělství. Platnost zákona na dobu šesti let od roku 1924 až 1929 určuje pevný právní stav, předchází se nejistotě, která prodlužováním z roku na rok vládla, jak u úřadů, tak u chovatelů dobytka i majitelů půdy.

Nejen zákona o užívání pastvin na Slovensku a v Podkarpatské Rusi jest třeba, nýbrž jest potřebí i zákona, kterým by se provedl výkup pastvin, obdobně asi jako výkup dlouholetých pachtů.

Důvodová zpráva konstatuje sice, že větším pastvin jest půda zabraná a mají tedy pastviny tyto býti přiděleny při provádění pozemkové reformy. Bylo by si přáti, aby se tak stalo co nejdříve. Není to jen zájem tamních chovatelů dobytka. Kdyby např. na Podkarpatské Rusi byl proveden příděl pastvin před volbami, jistě výsledek voleb byl by jiný. Konečně otázka vystěhovalectví ze Slovenska a Podkarpatské Rusi je především otázkou pozemkové reformy.

Provádění pozemkové reformy na Slovensku a Podkarpatské Rusí jest toho druhu, že tamní lid přestává vůbec jíž věřiti, že pozemková reforma bude provedena. Bylo by potřebí, aby aspoň příděl pastvin rychle se provedl. Poplatky, které užívatelé platí nyní majitelům pastvin, mohli by již jako vlastnící věnovati na zlepšení pastvin. Již jednou jsem zde zdůraznil a znovu opakuji, že bez náležité ogranisované úvěrové pomoci, to jest bez poskytnutí úvěru přidělcům, není možno na Slovensku a v Podkarpatské Rusi reformu pozemkovou vůbec provésti. Stát by měl povinnost Státnímu pozemkovému úřadu prostředky k tomu opatřiti. Ještě na jedno poukazují: Značné výměry pastvin zejména na Podkarpatské Rusi jsou majetkem státním. Není překážek, pro které by tyto pastviny nemohly býti ihned přiděleny tamním obyvatelům. Apeluji na ministerstvo zemědělství, aby v tomto směru učinilo ihned opatření. Myslím, že tato záležitost je stejně důležitá, jako otázka využití státních lesů, a že proto zasluhuje také pozornosti ministerstva zemědělství.

Konečně považuji, za svou povinnost zdůrazniti: Je-li na Slovensku a v Podkarpatské Rusi nezbytně potřebí tohoto zákona o užívání pastvin, je stejně nezbytně třeba více u nás než v těchto zemích zákona o prodloužení drobných zemědělských pachtů, jež letošním rokem končí. Naší stranou byl v tomto směru již podán příslušný návrh.

Některými listy byl tento návrh na prodloužení drobných zemědělských pachtů označen za opětné porušování práva soukromého vlastnictví, a volného disponování majetkem. Není tomu tak. Podobná tvrzení mohou vyplynouti jen z neznalosti dosavadního zákona, který návrhem má býti pouze prodloužen.

Jak je známo, zákon nevztahuje se na pachty pozemků, které majitel chce vzíti z pachtu do vlastního hospodaření. Jde tedy o pozemky, které v každém případě - i kdyby zákona nebylo - byly by propachtovány. U těch má tedy býti zákonem docíleno, aby byly ponechány dále v pachtu drobným lidem za pachtovné odpovídající cenám plodin. Neporušuje se tedy nikterak vlastnické právo, volná disposice s majetkem pak jen potud, že se nepřipouští volné vykořisťování drobných venkovských lidí prostřednictvím majetku, obdobně tedy právě jako u tohoto zákona o užívání pastvin. Chrániti drobné pachtýře máme nejen právo, ale i povinnost.

Valná většina drobných venkovských lidí je odkázána na půdu pachtovanou. Nemůžeme tedy připustiti možnost, aby tito lidé byli rázem zbaveni hospodářské existence. Žádáme, aby při provádění pozemkové reformy byli především tito drobní lidé přídělem zajištěni. V tomto směru měla by býti pozemková reforma prováděna. Bohužel, není tomu vždy tak. Do té doby však, dokud pozemková reforma na zemědělské půdě nebude zhruba provedena, musí býti drobné pachty drobným pachtýřům zajištěny.

Opakuji ještě jednou: Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je třeba zákona o užívání pastvin. Vedle toho je třeba provésti co nejdříve pozemkovou reformu, zejména příděl pastvin. Příděl pastvin od státních statků a lesů je třeba provésti ihned. My pro tento zákon budeme hlasovati z důvodů, které jsem uvedl. Vedle zajištění hospodářské existence drobného lidu zemědělského jsou to i důvody státní. Neurčitost v otázce užívání pastvin vedla často k různým nedorozuměním. Někdy nedorozumění vyvoláno bylo i nesprávným jednáním dozorčích úřadů. Jsou případy, kdy i ze státních pastvin najmě lesních státních pastvin vyhánělo četnictvo chovatele dobytka. Úředníci státní často chovali se hůře než úředníci židovských velkostatkářů. Je třeba, jak žádal již řečník přede mnou, aby ministerstvo zemědělství a vnitra vyšetřilo všechny tyto přečiny státních úředníků, aby nemohlo býti proti těmto úřadům štváno pro stranickost a aby důvěra v tyto úřady byla u lidu získána. Také již proto, poněvadž tento postup byl pak snadno nepřáteli republiky využíván k protistátní agitaci.

Podobný postup nesmí se opakovati. Dejme slovenským a podkarpatským drobným zemědělcům nejen do užívání, ale do vlastnictví pastviny a zemědělskou půdu. Tím zabezpečíme existenci chudému bratrskému lidu zemědělskému. Zákonem tímto dokážeme, že Československá republika lépe chápe hospodářské potřeby Slovenska a Podkarpatské Rusi, než stará násilná Maďarie. Docílíme tím užšího spojení tamního lidu ke státu, zvýšíme důvěru a lásku jeho k republice. (Hlučný potlesk).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Jednání je skončeno. Přeje si pan zpravodaj doslov?

Zpravodaj sen. Hybš: Prosím.

Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu.

Zpravodaj sen. Hybš: Slavný senáte!

Já jako referent mám jistě snadnou úlohu, poněvadž nikdo z pánů předřečníků nemluvil proti zákonu, ba naopak všichni zákon doporučovali vřele, vřeleji a nejvřeleji. Je z toho viděti, že zákon ten je skutečně nutný a důležitý, a já proto jen prosím slavný senát, aby tak, jak vládní návrh tohoto zákona byl jednomyslně přijat v národohospodářském výboru, byl také slavným senátem v dnešní schůzi jednomyslně přijat.

Místopředseda dr Soukup: (zvoní): Prosím o zaujetí míst. (Děje se).

Budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomu návrhu? (Nebyly.) Nejsou.

Budeme tedy podle tohoto způsobu hlasovati.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina, Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasováni ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Hybš: Nemám.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla právě přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Zmíněná osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.

Vážený senáte! Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzí podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky a stanoviti její denní pořad.

Jsou námitky proti tomu návrhu? (Nebyly). Námitek není.

Končím schůzi.