Tím, že hospodářské poměry se zlepšily, že se zvýšila výroba a též dovoz z ciziny, jakož i že nastala volná soutěž, přestlal nedostatek zboží a tím přestala též hlavní překážka, nebo příčina zdražování. Následkem toho, a méně z obavy před velkými tresty, poklesl značně počet lichevních případů, takže té doby vlastně lichva je pouze řídkým zjevem. V Čechách, na Moravě a ve Slezsku vykazují lichevní soudy u zločinů a přečinů, pokud se týká trestních oznámení roku 1921 bylo případů 7484, roku 1922 2489, roku 1923 1272. A podaných žalob 3536, roku 1922 1273, roku 1923 493. Odsuzujících rozsudků 1921 2150, roku 1922 719, roku 1923 363 a osvobozujících rozsudků roku 1921 2402; v roce 1922 1089, v roce 1923 521 osvobozujících rozsudků. Pokud se týče přestupků soudně stíhaných roku 1921 bylo trestních oznámení 23.392, roku 1922 trestních oznámení 14.117, v roce 1923 trestních oznámení 11.907 a podaných žalob v týchž letech: v roce 1921 5178, v roce 1922 4895, v roce 1923 4298. Odsuzujících rozsudků v roce 1921 3056, v roce 1922 814, v roce 1923 469. A osvobozujících rozsudků v roce 1921 10.567, v roce 1922 7289, v roce 1923 6320.
Uvedl jsem úmyslně tento počet, aby bylo zřejmo, že počet lichevních případů v dřívějších letech byl daleka větší, nežli je nyní, a přes to, že bylo těch případů lichevních mnoho, že přece jenom, bylo málo odsuzujících rozsudků. Z toho je vidět, že i když lichvy byly udány, nebyly vždycky plně odůvodněny. Nejvíce se vyskytuje lichva bytová a to jednak proto, že je nedostatek bytů, že není připuštěna volná soutěž, a jednak následkem vázaného hospodářství bytového. Nápadným je daleko větší pokles zločinů a přečinů než přestupků, ač poměr odsouzených zůstává stejnými. Zdá se tedy, že orgány lichevních úřadů věnují více pozornosti drobnému lidu, nežli lichvářům větším. Vzhledem k nápadnému poklesu lichevních případů volá se ze všech kruhů a zejména z kruhů výrobců i obchodnictva, aby bylo lichevní zákonodárství odstraněno. Od války uplynulo sice již 5 1/2 roků, avšak přece lichvářské touhy úplně nevymizely, a vidíme to opětovně při útoku na naší měnu, kdy cena různého zboží bez příčiny měla ihned tendenci vzestupnou. Rovněž vyžaduje ještě jakési opatrností příliš vysoká cena průmyslových výrobků s desatero- až dvacateronásobnou cenou mírovou, kdy občas je potřebí účinnějšího zákroku. Proto nelze té doby zrušiti úplně zákon o trestání válečné lichvy. Avšak bylo nutno vzhledem k příliš přísným ustanovením jej zmírniti.
Účelem této novely je právě zlepšení zákonů lichevních, hlavně v tom směru, že se změní organisace lichevního soudnictví tím, že lidové soudy lichevní se nahradí řádnými soudy, že příliš přísná ustanovení lichevních zákonů se zmírní tím, že umožní se použití mimořádného zmírňovacího práva a rozšíří se podmínečné odsouzení a ustanovení o trestních oddílech zůstane v platností pouze pro vyjimečné případy.
Instituce lidových soudů lichevních se neosvědčila tak, jak se očekávalo. Jednak se členové těchto soudů vyhýbali svému úkolu, jednak se nedostavovali k přelíčením a zaviňovali tak odročování, čímž celé řízení se zdržovalo. Mimo to je známo, že často soudívali podle citu, čímž ovšem přísnost zákona korigovali, ale soudili pak proti zákonu a nemožné odůvodnění ponechávali, jak pokud se týče viny, tak trestu, soudcům z povolání. Když ještě působily na rozhodnutí soudců z lidu zájmové skupiny, stávalo se rozhodování jejich stranickým. Proto přikázáním lichevních případů řádným soudům zlepší se zase soudnictví lichevní, neboť nastává rozhodování podle práva.
Zákon z 18. března 1921, čís. 129 Sb. z. a n., o pracovních oddílech měl býti podle návrhu vládního vůbec zrušen, avšak poslaneckou sněmovnou byl pouze pozměněn. Od těchto trestních oddílů v zákoně lichevním se mnoho očekávalo, avšak málo bylo splněno. Celkem bylo odsouzeno do pracovních oddílů pouze 20 osob, a to samí dělníci a malorolníci, ačkoliv zákon chtěl postihnouti právě velké lichváře, kteří si dovedli nahromaditi jmění na úkor občanstva velkými zisky.
Sněmovnou poslaneckou byla tato instituce podržena hlavně vzhledem k jejímu morálnímu významu a byla jen podržena pro případy skutečně velmi vyjimečné, a to, že do pracovních oddílů mohou býti odsouzeny této doby pouze osoby, jež si nehledí řádného zaměstnání, a nebo dopustily-li se činu ze ziskuchtivosti, ač mají samy důchod značný, nebo projevily-li svým činem zvláštní bezcitnosti k tísni nemajetných. Vzhledem k tomu, že bytová lichva není dosti účinně stíhána pro nedostatečnost zákona pro trestání válečné lichvy, podle něhož bylo lze pouze trestné požadování přemrštěného nájemného z nemovitostí, nikoliv však různé požadované výhody - odstupné a pod. - vedle nájemného, jež vlastně tvořily pak vyšší nájemné, usnesla se poslanecká sněmovna doplniti § 8 zákona o trestání válečné lichvy ustanovením, jež postihuje různé případy bytové lichvy, uvedené v §u 20 zákona o ochraně nájemců, a které byly trestány dosud pouze úřady správními.
Podstatné zmírnění dosud platného zákona o trestání válečné lichvy jest ustanovení, že trestání přestupků pna překročení nejvyšších cen vrátí se správním úřadům, čím uleví se soudcům i postiženým, jakož i další ustanovení podle něhož přestupky §§ 7 a 9 cit. zákona lze trestati jednoduchým vězením místo tuhým vězením, jak bylo dosud v zákoně o válečné lichvě, a tím se umožní soudům aspoň v případech ohleduplných při převaze polehčujících okolností změniti trest vězení v trest peněžní.
Použitím mimořádného zmírňovacího a přeměňovacího práva bude lze neukládati nemajetným osobám vedle trestů na svobodě trestů peněžních, čehož dosud nebylo.
Podmíněné odsouzení připouští novela u osob mladších 18 let neobmezeně a u starších než 18 let aspoň v určitých případech.
Toto zmírnění zákona a trestání válečné lichvy zmenší též přílišný počet žádostí o milost, jimiž zatěžovány jsou soudy i ministerstva spravedlnosti a ti, na které se obracely strany o intervence.
Pokud se týče změn materielního práva, které by snad bylo bývalo v soudnictví žádoucí též vzhledem k tomu, že se některá ustanovení zákona stala bezpředmětnými, hlavně pokud se týká zatajování zásob nebo přeplácení se strany kupujících, nebyly provedeny té doby proto, že se tento zákon pokládá pouze za přechodný a že skutkové podstaty nyní platného zákona se jaksi vžily a nebylo by dobře je měniti.
Ústavně-právní výbor byl by provedl na osnově zákona přijaté sněmovnou některé menší změny za účelem zlepšení tohoto zákona, zejména jest to vypuštění slov v článku XIII řádek 3, § 20 dost. 2, zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 Sb, z, a n., o ochraně nájemníků proto, že tento zákon přestane tohoto měsíce platiti a není tedy třeba uváděti zvláště jeho zrušení. Též byla by bývala žádoucí změna aspoň pokud se týká článku I., 2, a to škrtnutí slov "místo tuhého vězení", neboť když jest svedeno "vězení", vždy se rozumí vězení jednoduché a není třeba zvláště vytýkat, že se tuhé vězení při tom zrušuje. Konečně by byl vyžadoval přestylisování čl. I., 3, avšak vzhledem k tomu, že zákon tento se pokládá pouze za přechodný a že jest žádoucno, aby novela co nejdříve byla uvedena v život, vpustil ústavně-právní výbor od těchto změn, jež právě naprosto nutny nejsou, a navrhuje senátu Národního shromáždění, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá zákonná ustanovení o trestání válečné lichvy v tom znění, jak jsou obsaženy v tisku senátu 1833. (Souhlas.)
Místopředseda Klofáč: K slovu je přihlášen pan sen. Thoř.
Sen. Thoř: Vážený senáte! K předložené novelisací zákona o lichevních soudech jest nutno promluviti se stanoviska naší živnostenské strany a se stanoviska živnostenstva vůbec několik slov. Jest nutno tak učiniti zejména proto, poněvadž velmi často bylo živnostenstvo bezdůvodně a nespravedlivě podezíráno a odsuzováno, jakoby lichvě napomáhalo, anebo dokonce lichvu provádělo. Předem připomínám, že naše strana bude podporovati každou akci, která bude směřovati k odstraněni lichvy, a bude všemožně spolupůsobit, aby skutečná lichva byla vymýtěna, avšak opatření, které vláda našeho státu proti lichevní hydře činí, nejen že lichvy neodstraní, nýbrž v mnohém ji ještě podporují. Jest přece více než jisto, že to byly státní ústředny, které lichvu vypěstovaly a staly se jejím semeništěm, a že právě na to můžeme v tomto případě naříkati, že něco podobného u nás se stalo. Ačkoliv jest tolik trpkých zkušeností se státním obhospodařováním, jíž opětně přichází se s návrhem, aby vláda zřídila 250 prodejen masa. Zdá se, že zde zase hraje hlavní roli zájem osobní, že do popředí stavěný zájem všeobecný jest pouhou zástěrkou, za kterou se skrývá pravý úmysl. Jest již na čase, aby se už definitivně skončilo se státním obhospodařováním, poněvadž přináší poplatnictvu jen zatížení a podporuje jen právě takové elementy, proti kterým bylo nutno vyvolati příležitostné zákony a nařízení. Je tedy nutno odstraniti v prvé řadě podmínky, které způsobují různá zla, aby se nemohla prováděti.
Ponecháním válečných lichevních soudů, třeba novelisovaných, přezírá se pravá lichva a vyvíjí se potřebná energie proti malým lidem a zejména proti živnostnictvu, které s lichvou nemá naprosto nic společného. Máme celou řadu důkazů, kde malý člověk, který následkem dražšího nákupu nebo následkem místních poměrů, kde rozhodují obecní přirážky a dávky, které jsou často značně vysoké, musí býti o několik haléřů dražší, byl souzen pro lichvu, kdežto kapitalisté, kteří veřejně vykazují přemrštěné zisky, jsou nejen ponechání na svobodě, ale ještě se jim se strany vlády napomáhá.
Tak prohlásil ministr zásobování v zásobovacím výboru 7. listopadu m. r. při jednání o cukru, že se musíme říditi ne cenou domácí, nýbrž cenou zahraniční, a povolil cenu cukru zvýšiti na měsíc listopad o 5 Kč a na měsíc prosinec o dalších 5 korun.
Tedy kapitalisté pří prvovýrobě mají dovoleno za souhlasu vlády zvyšovati cenu svých výrobků, živnostník při drobném prodeji byl honěn před lichevní soud. Není nám znám žádný případ, aby byl některý kapitalista, správní rada nebo ředitel, pohnán před lichevní soud, ačkoliv ve svých bilančních zprávách vedle různých odpisů vykazují abnormálně velké zisky.
Tedy taková opatření proti lichvě, jaká jsou nyní, jsou jednostranná, namířená proti malým lidem, nejsou proti skutečné lichvě, jsou jen šikanováním malých lidí, zejména živnostnictva.
Takovým opatřením lichva odstraněna býti nemůže.
Přesto, že vláda přichází s novelisací zákona, nemůže nás tato novelisace uspokojiti, poněvadž není zde již žádné podmínky k ponechání i novelisovaného zákona.
Zákony a nařízení o válečné lichvě zněly býti již dávno zrušeny. Tyto zákony a nařízení byly jen příležitostné, když za války následkem nedostatku denních potřen bylo třeba učiniti opatření, aby širší veřejnost nebyla vyssávána různými nekalými živly. Ale jak jsme se přesvědčili, neosvědčily se tyto zákony a nařízení a za války, poněvadž se omezily jen na stíhání malých lidí, zatím co velcí zůstali uchránění; tam, již za války moc zákonů nedosáhla.
Existence těchto zákonů mohla se odůvodniti tedy nedostatkem denních potřeb a vázaným hospodářstvím, které byla umožňovatelem provádění lichvy, ale nedá se obhájiti dnes. Nikdo neodváží se dnes tvrditi, že je praktickým delikt zatajování zásob, porušení dodávkové povinností, ničení a tím vyvolávání nedostatku potravin, poškození předmětů, hromadění zásob a jiné pletichy za účelem vyhánění cen do výše. Stejně stala se dnes nepraktickým přepláceti požadovanou cenu, požadovati zřejmě přemrštěnou cenu dnes, kdy výrobce i obchodník je rád, odbude-li předměty potřeby za stále klesajících cen.
Proto okamžikem, kdy stal se návrat k volnému hospodářství, měla býti odstraněna i mimořádná opatření, zejména proto, že dnes je všeho zboží dostatek a může si tudíž obecenstvo, kde chce, u koho chce a zač chce koupiti, poněvadž vrácením se do normálních poměrů vrací se i ostrá konkurence.
Válečné lichevní sondy je nutno odstraniti i se stanoviska úsporného, poněvadž vyžadují značného nákladu, který není v žádném poměru k jejich výsledkům. V častých případech byli pohnáni lidé před lichevní soud pro několik haléřů. Obžalovaní byli z velké části osvobození, ale státu vznikly tím značné výlohy.
Ale i se stanoviska všeobecného nelze válečné lichevní soudy pro, další trvání obhájiti. Dnes nejsou již mimořádné poměry, a nedostatek zboží, spíše naopak, je nedostatek kupců a je proto halou nemožností uměle zvyšovati ceny, Není tedy možno, aby někdo využitkoval nynějších poměrů a mohl širokou veřejnost vyssávati, poněvadž konkurence to znemožňuje. Tím jsou také podmínky pro zdražování odstraněny a lichevní soudy válečné staly se zbytečnými, doba jejich provisoria minula.
Ale, vážení, je rozdíl mezi lichvou válečnou a lichvou mírovou, jejich skutková podstata je zcela různá. Lichva mírová - podle císařského nařízení ze dne 12. října 1914, čís. 275 ř. z. - spočívá v tom, že plnění lichvářovo srovnává se s protiplněním poškozeného, při čemž majetková výhoda poskytnutá lichváři je v nápadném nepoměru s jeho plněním. K této objektivní skutkové podstatě přistupuje moment subjektivní. Lichvář dosahuje vykořistění poškozeného, využívaje úmyslně jeho tísně, slabomyslností, lehkomyslností, nezkušeností aneb vzrušení mysli.
Naproti tomu je lichva válečná omezena na určitou řadu přesně vymezených deliktů, jichž objektem jsou pouze předměty potřeby, na fakt, že se zásoby jich zatajují, překročuje maximální cena, požaduje se zřejmě přemrštěná cena, případně pletichami stupňuje, předměty se poškozují nebo ničí apod.
Pojem lichvy mírové je daleko širší, nejsa omezen na předměty potřeby, vztahuje se na právní jednání všeho druhu; pojem lichvy mírové vyžaduje vždy zlého úmyslu, válečné stačí pouhá nedbalost a přestoupení předpisů.
Neznamená, tedy odstraněním válečných lichevních soudů vyjíti vstříc lichvě, nýbrž naopak, mají býti stávajícími mírovými zákony stíháni a trestáni lichváři skuteční a ne jen domnělí.
Tresty podle těchto zákonů jsou kruté. Podle §u 2 dříve již citovaného zákona trestá se ten, kdo úmyslně vykořisťuje lehkomyslnosti, tísně, slabomyslnosti, nezkušenosti nebo vzrušení mysli osoby druhé, od 6 měsíců až do 3 let. Jestliže je však postižen větší počet osob, jsou tresty od 1 až do 5 let.
Odstraněním válečných lichevních soudů byl by pak každý lichvář souzen podle zákonů mírových přísně, byli by ti praví lichváři lépe k poznání, a nemohli by býti šikanováni lidé, kteří jsou lichvě na hony vzdáleni.
Je v zájmu veřejností, aby jí byly sňaty brýle mámení, jak se právem nohou nazvati válečné lichevní soudy, aby každý viděl jasně, kdo a kde skutečnou lichvu provádí. Ale zdá se, že se to nemá státi, že právě jde o to, aby lid neprohlédl a byl sváděn na nepravou stopu. Ovšem v první řadě musí vláda učiniti pořádek ve svých úřadech a musí učiniti taková opatření, aby se nemohly na účet poplatnictva dělati různé nepřístojnosti, které k lichvě a nepoctivostí vychovávají a které veřejnost pobuřují. Jsou to státní dodávky, které zadávají příčinu k nespokojenosti a svým nynějším systémem svádí k nekalým činům.
Je to zejména ministerstvo národní obrany, na něž jsou stížnosti se strany malých dodavatelů a živnostnických družstev, že těmto lidem zakázky neuděluje. Živnostnictvo si oprávněně stěžuje, že státní dodávky jsou monopolisovány pro několik vyvolenců a že každá námaha o jich získání je marna, takže se již mnozí ofertního řízení, které je pro malého živnostníka nákladné, vůbec ani nezúčastňují. Nerozhoduje při zadávce kvalita zboží, která má býti vždy podle ofertního řízení prvotřídní, kvalita se stává věcí vedlejší, nýbrž rozhoduje umění, jak kdo vtom dovede choditi.
Živnostnictvo se řídí přesně podle ofertního řízení a oferuje materiál skutečné prvotřídní, zapracovaný oferent naproti tomu podá levnější nabídku, ale neřídí se předpisem o kvalitě a dodá pak, co chce. Živnostník se potom. diví, jak je to možné, že podal nabídku s nepatrným ziskem a že byl ještě drahý.
Ovšem jsou i dokonce případy, jak se zjistilo při dodávce benzínu, že zapracovaný oferent, byť by podal, nabídku vyšší, dodávku přece dostane. Vína, spočívá v centralisování dodávek. Poslední dobou jest opětně voláno po tom, aby státní dodávky byly vůbec zcentralisovány, aby se dodávky soustředily v ministerstvu obchodu a byly vzaty všem úřadům a ministerstvům. Mám z toho obavu, poněvadž to, co se dálo dnes, mohlo by se pak opakovat.
Vážení přátelé! Všechno musí býti zadáváno v Praze a tím systémem se umožňuje, aby jednotlivci ať se strany dodavatelů nebo objednatelů mohli provádět různé švindly.
Je veliká většina předmětů, které se mohou zadávati v obvodu menších středisek. Kdyby např. mohla si každá autokolona nakoupiti potřebného benzínu ve svém obvodu, pak by nebylo možno, aby ministerstvo národní obrany dostávalo mizerný brak a platilo benzín tak draho, že nejposlednější překupník by jej dodal mnohem levněji. A podobných zkušeností se státními dodávkami je celá řada. Zadávalo se na př. loňského roku 150.000 plechových krabic na plynové mastky. Oferovaly firmy, které přes to, že měly průkaz způsobilosti a byly zárukou odborného a dokonalého provedení, dodávky nedostaly. Odborníci v ministerstva národní obrany se rozhodli, že dodávku zadají obchodnímu příručímu, který se zabývá obchodním jednatelstvím a kterému bylo živnostenské oprávnění pro jeho vlastní povolání politickou správou v Pardubicích, kde se to stalo, odňato, ale přes to tu státní dodávku dostal, a to proto, že podal nabídku na jednom kuse o 5 haléřů levnější.
Elektrické osvětlení v dynamitce u Poličky bylo zadáno jisté velké firmě, která tam dodala na místě drátů měděných s gumovou isolací dráty zinkové s isolací papírovou. Tato dodávka byla ministerstvem národní obrany přejata do vlastnictví státu, aniž by se žádala náprava.
Tkadlec zadal si o zadávku prostěradel. Vyžádal si vzorek u ministerstva národní obrany a bylo mu zasláno jedno celé prostěradlo. Rozstřihl toto prostěradlo, značku vojenskou přeložil, opatřil v každém rohu svým razítkem a poslal jako vzorek s ofertou. Dostal vyrozumění, že vzorek kvalitou nevyhovuje. Když upozornil na to, že je to jejich vlastní prostěradlo, bylo mu oznámeno, že je to malý rozměr. Když opětně sdělil, že je to jenom polovina toho prostěradla, byla mu oznámeno, že se to příčí předpisům, aby se podávaly jako vzorek vojenské předměty. Tedy dodávku za žádných okolností dostati nesměl.
Tento systém jest i při dodávkách stavebních. Staví se na příklad v odlehlém cípu naší země úřední budova, ale všechny řemeslné práce zadávají se v Praze. Poněvadž venkovští živnostníci a řemeslníci neumějí v tom choditi, nedostanou práci živnostníci místní, kde se stavba provádí, nýbrž zase ti, kteří to již umějí všelijak získati. Pak je místním živnostníkům dovoleno jenom se dívati, jak jiní dodávají.
Jiný případ: Naší pilníkáři ucházejí se u ministerstva železnic o vysekávání pilníků. Ceny stanovili jen takové, aby, jak se říká, vyšli. Mám zde jejich kalkulaci, která přesvědčí každého o skutečnosti, že chtějí jenom práci, chtějí to nejnutnější, aby nemusili zaháleti a přizpůsobují se požadavkům ministerstev všemožně, jak mohou nejvíce. Jiná prušácká firma chce tyto konkurenty odstraniti a proto nabízí práci hluboko pod cenou, jen aby pak mohla si ceny diktovati, až je zničí. Ovšem není dosti jasno, jak příslušná firma odvádí, poněvadž není myslitelno, aby pracovala se ztrátou. Naši pilníkáři mají různá podezření a je nutno zjistiti, je-li všechno v pořádku. Je však charakteristické, jak se páni ministři vymlouvají, proč nemohou bráti zřetele na živnostníky. Musí prý přihlížeti k nejnižším ofertám a musí teprve hlodací formu, jak by mohli vzíti v úvahu nabídky živnostenské. Český živnostník, který pro zbudování státu bojoval a trpěl, který přinesl tak veliké oběti, který spolu tvořil stát, musí pěkně počkati, až ministerstvu najdou formu, podle které by se mu mohla dáti státní dodávka. Kdyby nám tak byl někdo v době války řekl, že po ustavení samostatného státu přijdou především při dodávkách cizinci v potaz, nevím, jak by se mu bylo vedlo. Dnes naše vláda to činí a my jsme pro tuto dobu nuceni dáti si ta prostě líbiti, jinak bychom mohli býti stíháni podle některého paragrafu na ochranu republiky.
Takové jsou poměry ve státních dodávkách. Ale i v jiném směru je potřebí nápravy. Úřady v některých případech počínají si tak, že žádný jednotlivec by si to nemohl a nesměl dovoliti. Tak na příklad naši řezníci, o kterých se často tvrdí, že jsou keťasy, platí někdy dávky, na které stát nemá nároků. Jako doklad toho uvádím jeden z mnou případů, který jsem sám vyšetřoval. Řezník Novák z Meziříčí u Opočna koupil krávu. Podle zákona je povinen každý řezník, dříve než dobytče odebéře, zaplatiti potravní daň a daň z obratu, která v tomto případě činila 120 korun. To se platí prostřednictvím poštovní spořitelny. Jmenovaný poslal příslušný obnos a druhý den šel pro koupenou krávu. Ale při odebírání shledal, že kráva je březí, proto jí nemohl zabíti. Proto koupě byla zrušena, což bylo také obecním úřadem potvrzeno. Na základě toho žádal, aby poslané poplatky byly mu vráceny. Finanční ředitelství v Hradci Králové odepřela vrátiti poplatky s odůvodněním, že ačkoliv krávy neodebral, na vrácení aneb k dobru připsání peněz nároků nemá. Odvolání nemělo účinku.
Jest s podivením, jak si může stát osvojiti peníze za něco, co se neuskutečnilo. Přece poplatky a daně mají se podle zákona platiti za určitou výhodu, kterou stát poskytuje, ať je to povolení k provozování živností, nebo ze směn v obchodech a živnosti, za nějaký výkon. Ale v těchto případech nic se neposkytuje a přece se peníze podrží. (Hlas: Proč to platil dříve?) Musí to podle zákona platiti.
Kdyby si něco podobného dovolí učiniti jednotlivec, nevím, jakým výrazem by se to pojmenovalo, ale byl by to jistě ostřejší výraz, než je lichva.
Musí tedy v prvé řadě státi vláda v popředí vší spravedlnosti, musí se postarati o odstranění podmínek k dělání jakýchkoli nesrovnalostí, musí trestati skutečné lichváře, skutečné vinníky a pak není třeba sváděti veřejné mínění na scestí ponecháním dávno zbytečných zákonů a nařízení, jakým jest předložená novelisace zákona. (Potlesk.)
Místopředseda Klofáč: Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. Lukbeš: Slavný senáte! Poněvadž řeč piana kolegy Thoře byla více méně kritikou státních zadávek a placení poplatků, nemám důvodu na ní reagovati pokud se týče tohoto zákona. Pan kolega nemohl popříti ve své řeči, že by ještě v této době stávala potřeba zákona o trestání válečné lichvy aspoň v této zmírněné formě, a proto nemohu než zůstati při svém návrhu.
Místopředseda Klofáč: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou (5 článku).
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém ve znění vyznačeném v tisku 1833, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve znění vyznačeném v usnesení poslanecké sněmovny č. tisku 1833 ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.
Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Lukeš: Nikoliv.
Místopředseda Klofáč: Nemá.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou právě ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.
Dále přikročíme k projednávání bodu 7. a 8. dnešního denního pořadu.
Navrhuji, aby rozprava o odstavci 7. totiž o
zprávě výboru sociálně-politického a ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1847) k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků. Tisk 1861 a k čís. tisku 1861
a o odstavci 8. totiž o
zprávě sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1848) k vládnímu návrhu zákona, kterým se prodlužuje platnost zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 86 Sb. z. a n., o odkladu exekučního vyklízení místností. Tisk 1862,
sloučena byla v jedinou rozpravu a aby vzhledem k přiznané pilnosti věci tyto projednány byly v celkové lhůtě 4 hodin se stanovením řečnické lhůty na půl hodiny.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť laskavě zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Můj návrh je přijat a budeme tudíž tak postupovati.
Uděluji slovo zpravodaji výboru sociálně-politického paní sen. Ecksteinové, aby podala zprávu o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona o ochraně nájemníků.
Zpravodaj sen. Ecksteinová: Vážený senáte! Obnovení zákona na ochranu nájemníků je vždycky počinem velmi obtížným, protože při tomto obnovování střetnou se zájmy nejživější, a řekla bych, nejžhavější zájmy nejširších vrstev obyvatelstva celé republiky: na jedné straně zájem nájemníků a nebydlících, na druhé straně zájem majitelů malých domů a zájem státní, vyjádřený požadavkem, nerušeného klidného vývoje republiky. To jsou zájmy, které by při sdělávání a obnovování tohoto zákona mohly býti přehlíženy.