Místopředseda: dr Soukup: Další slovo má pan sen. Matuščák.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Ja len v krátkosti budem mať k tomuto bodu jednu poznámku a to, ako to zpravodaj opomenúl, že s tými invalidami, válečnými poškodencami taká a taká výloha je. Ja znám jedného človeka na východnom Slovensku, volá sa Šperling, ktorý si dal odhadnúť jeho poškodenie, čo mu československé vojsko všetko urobilo, 250.000 korunami. Do troch mesiacov dostal ten židák, ten keťas, ktorý dnes sedí v base pre krádež, vyplatené 250.000 Kč. A máme takých chudobných ľudi na Slovensku, ktorí fakticky boli poškodeni, ktorí chalúpku nemohli zakryť doškami a ač jednalo sa len o 400 až 600 Kč, ešte dodnes nedostali náhrady. A takýto lotor, zlodej židák, keťas Šperling, ktorý sedí v base a ktorý za 250.000 si sriadí kaviarňu o jednom poschodí, takýchto ľudí vláda podporuje, pre takýchto pánov má naša vláda peniaze, ale pre chudobných zemedelcov, pre malý priemysel, pre tých nemá peňazí. Prosím, slávny senát! My fakticky chceme v demokratickom smysle rozhodovať, chceme, aby fakticky zástupci toho chudobného národa v socialistickom smysIe tento smer. fakticky chápali, aby podporovali každého chudobného človeka. Inak by sme sa museli stydet v tom senáte alebo v Parlamente, ktorý takéto nesprávne postupy podporuje a odhlasuje. Prosím Vás, vážení kolegavia, zo strán. To mne je stejné. Ďurko, Palko senátor, nehlasovali pre neho všetci bývalí magnáti, ale dostal tu dôveru zemedelskej strany. A Vašou povinnosťou je zastupovat chudobný národ a nie lotrov, zlodejov, kefasov, ktorí majú byť na šibenici. A len z toho dôvodu opomenieme to, že u nás na Slovensku máme mnoho válečných poškodencov s 33 % a 50 % invalidity a dostávajú len snaď tú biednu trafiku, aby ten biedný tabák predávali. A četnictvo prijde vyšetrovať jich majetok a vyšetrí, že jeho matka chodí zemiaky škřábať, má tedy zárobok. Ministerstvo sociálnej pečlivosti usnese sa, že tá žena robí, že má zárobok, avšak pri takomto zlodejovi, ktorý si nakradol a kaviarňu dal si vybudovať, četníctvo nič nevyšetruje. To, slávny senát, není demokratický smysel a v tomto prípade bych doporučoval slávnemu senátu aspoň hoci nie v komunistickom smysle, aIe aspoň v socialistickom názore a pochopu, aby ten zákon, ako tu pánom zpravodajom bol doporučený, bol zmenený a prijatý v takom smysle, aby sme aspoň trochu pomohli tým chudobným válečným poškodencom.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, přejí si páni zpravodajové sleva k doslovu?

Pan zpravodaj sen. Slavík. Prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Slavík: Slavný senáte! Ihned na začátku jsem řekl, že zákon, který byl v r. 1922 novelisován, končil již koncem loňského roku a nyní jest interregnum. Abychom nyní změnili něco na tomto zákonu, musil by přijíti znovu do poslanecké sněmovny, kde by musil býti znovu projednán, pak zase sem a tím bychom tuto dobu ještě velmi značně prodloužili. Pánové sami tvrdí, že celá řada záležitostí jest nevyřízena, že čeká na to, aby jíž byl zákon schválen, aby se mohli podle té hranice říditi, a proto také jsme navrhli resoluci, aby ty žádosti co nejrychleji byly vyřízeny a nemůžeme z toho důvodu tuto věc zdržovati, když jedná se pouze o jeden paragraf.

Kolega Friedrich zde plaidoval pro válečné poškozence. Slavný senáte, myslím, že není nikoho v celém senátě, kdo by byl snad nepřítelem, nebo kdo by snad celým citem neměl porozumění pro ty, kteří tak trpěli, a dokázalo se to také v Revolučním Národním shromáždění, když o tomto prvním zákoně bylo jednáno, že také jednomyslně celou sněmovnou byl schválen. Nemůže se nikomu vytýkat, že snad by někdo měl nějaký názor opačný. Promiňte, vážení pánové, to se lehko dělají návrhy se strany oposice, když neberou za to žádnou odpovědnost. Pan kolega Hartl navrhoval, aby hranice byla zvýšena na 20.000. To by bylo velmi pěkné, ale zapomíná, že musíme míti pro to úhradu, když takovou hranici bychom přijali a právě se strany poplatnictva nejvíce slyšíme, že výrobci nemohou již snésti břemena na daně, které jsou na ně uvalovány. (Sen. Matuščák: Kolik dostane francouzský generál platu ročně?) Myslím, že generál toho tolik nemá, leč nemám povinnost mluviti o takových věcech, nýbrž prostě přednésti usnesení sociálně-politického výboru. V tom ohledu jistě chceme učiniti vše, co můžeme, ale musíme to učiniti s ohledem na naše hospodářské poměry, na náš finanční stav. To jistě pánové vědí a proto, činí-li návrhy na takové zvýšení, myslím, že sami ty návrhy neberou vážně. Pan kolega Průša nesmí generalisovat tak jak to generalisoval, že se to týká válečných poškozenců. Řekl jsem, že se to týká jen 5 % válečných poškozenců, tedy velmi nepatrného procenta a že právě dnes pan dr Fleischmann, kterého se kolega Průša dovolával, potvrdil, že letošního roku budou všechny žádosti vyřízeny a v Státním úřadě pro válečné poškozence, kde jsem se informoval, řekli mi a ujistili, že skutečně to nemá žádného velkého významu.

Pan kolega Průša tvrdil, že nenastalo žádné zlevnění. To jistě také nemyslí vážně; v r. 1922 kdy byla největší drahota byla hranice stanovena na 6.000. Že by nebyly klesly ceny, jistě není pravda, a já mohu říci se svého stanoviska, že jen ceny zemědělských výrobků klesly o více než 50 %,70 %. Tedy jistě zde je pokles ohromný, o tom se nedá pochybovat. My bychom rádi viděli, kdyby byla láce, my pro ni pracujeme, ale poměry jsou silnější než my a my je tak rychle změniti nemůžeme.

Pan kolega Průša navrhuje celou další řadu změn. Řekl jsem hned na počátku, že návrh vládní jedná pouze o §u 2, tedy nikoliv o novelisaci dotyčného zákona a nemůže tudíž. dnešní schůze jednat o návrzích, které se dotýkají různých paragrafů zákona z r. 1920; poněvadž není to vůbec na programu. Nemohu ovšem tyto návrhy, které byly učiněny, doporučovat ke schválení, poněvadž o nich dnešní schůze vůbec jednat nemůže.

Pan kolega Matuščák - já bych nerad něco ubíral na jeho popularitě, které zde v senátě požívá a proto nemohu s jeho vývody, které řekl, polemisovat. (Veselost).

Navrhuji, aby zákon byl přijat tak, jak byl poslaneckou sněmovnou schválen. (Pochvala. Sen. Matuščák: Pane zpravodaj, to se stydíte pravdy!)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Doslov má pan zpravodaj kolega dr Karas.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Dovolte mi pouze několik krátkých poznámek se stanoviska rozumového. Všichni páni řečníci, zejména předposlední, výslovně tvrdili, že nemáme sociálního pochopení pro vrstvy válečných poškozenců a dokazovali, že oni mají více pochopení pro jejich bídu tím, že navrhovali větší podpory, než navrhuje většina parlamentu. Ale odkud ty podpory máme brát? Kdo hlasuje proti rozpočtu a nepovoluje, to co v rozpočtu je zařazeno, státu, ten má větší pochopení pro sociální bídu, než ten, kdo dává něco? ten kdo hlasuje proti rozpočtu a tedy nedává vládě prostředky, aby vůbec mohla podporu dávat, se považuje za lepšího, než většina, která dává podporu sice ne zcela dostatečnou, ale s ohledem na poměry státní, aspoň částečně slušnou? (Souhlas):

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Byly podány některé pozměňovací návrhy. Žádám o jejich přečtení.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Návrh sen. Hartla a soudr. na částečnou změnu zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z, a n., novelisovaného zákonem ze dne 25. ledna 1922.

a) § 2 odstavec 1 má s vynecháním dalších odstavců (2, 3 a 4) tohoto paragrafu nyní zníti :

Má-li válečný poškozenec vlastní roční příjem, který jest menší nežli 20.000 Kč, který by však s důchodem, jenž mu podle stupně jeho výdělečné nezpůsobilosti přísluší, činil více nežli 20.000 Kč, budiž důchod zkrácen na tolik, aby vlastní příjem doplňoval na 20.000 Kč.

Vlastním příjmem rozuměti jest dani podléhající vyšetřený roční příjem s vyloučením invalidního důchodu.

b. 42 má nyní zníti: K základním důchodům, vyměřeným na základě tohoto zákona dle §§ 8, 17 (odst. 1, 23, 25 a 25a), vypláceti jest přirážku, přiměřenou dočasným drahotním poměrům, jejíž výši každoročně v měsíci prosinci stanoví zákon pro příští kalendářní rok.

c) V případě zamítnutí návrhu a) navrhuji podepsaní, aby se slavný senát, ráčil usnésti:

>Platnost §u 2 odst. 1 zákona ze dne 25. ledna 1922 prodlužuje se až na další<.

>Pozměňovací návrhy sen. Průši a soudr. k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví hranice příjmů vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb, z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n.

Navržená změna v čl. I znějž takto:

>Nároky na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem není větší, než 6.000,- Kč; je-li však vyšší příjem menší, nežli součet Kč 6.000,- a důchodu (§ 6.), jenž by válečnému poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce doplňující tento součet.<

V případě, že bude zamítnut můj první pozměňovací návrh k čl. I., navrhuji toto:

Článek I, znějž takto:

>Nárok na požitky přísluší válečnému poškozenci, jehož roční příjem není větší než 6.000,- Kč; je-li však vyšší příjem menší nežli součet 6.000,- Kč a důchodu (§ 6), jenž by válečnému, poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati důchod v částce doplňující tento součet. Ustanovení toto podrží platnost až do 31. prosince 1924.<

Do článku I. budiž připojen 3. odstavec tohoto znění:

>Ustanovení § 2 odst. 2., 3. a 4. zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., ve znění. zákona z 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., se zrušují.<

Za. čl. I. budiž vsunut nový čl. II. .tohoto znění: (I).

Ustanovení § 17 zák. z 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona z 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., zní takto:

> 1). Důchod vdovský činí Kč 900,-, U vdov nebo družek, jejichž výdělečná schopnost je snížena aspoň o 50 %, anebo které pečují aspoň o dvě vlastní nezaopatřené děti mladší 16 let, činí důchod vdovský 1.350,- Kč ročně.

2. Vdově nebo družce, jež jest zcela neschopna k výdělku nebo překročila 55. rok věku svého, přísluší příplatek 300,- Kč ročně.<

Budiž vsunut nový další článek tohoto znění: (II).

Odstavec 1. § 23 zákona z 20. února 1920, čís. 142 Sb, z. a n., ve znění zákona z 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., mění se takto:

>1. Sirotčí důchod činí 600,- Kč ročně pro každé dítě.<

Budiž vsunut další nový článek tohoto znění: (III).

>Ustanovení § 24 zákona z 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís 39 Sb. z. a n., se zrušuje.<

Budiž vsunut další nový článek tohoto znění: (IV.)

Ustanovení § 42 zákona z 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n., se mění takto:

>K základním důchodům vyměřeným podle tohoto zákona v§§ 5, 17, odst. 1., 23., 25 a 25a) jest vypláceti až na další 50 % drahotní přirážky<.<

>Resoluční návrhy sen. Průši a soudr :

1. Senát se usnáší, aby ministerstvo sociální péče uložilo zemským úřadům pro péči o válečné poškozence, aby co nejrychleji skončily likvidaci a výplatu doplatků důchodu, na něž mají váleční poškozenci dle platných zákonných předpisů nárok. Současně budiž uloženo těmto úřadům, aby co nejrychleji provedly zákon z 25. ledna 1922 č. 39. Sb. z. a n.

Ministerstvu sociální péče se ukládá, aby o provedení této resoluce podalo sociálně-politickému výboru do tří měsíců podrobnou zprávu.

2. Ministerstvo sociální péče se vyzývá, aby znovu zvláštním výnosem upozornilo úřední lékaře provádějící lékařské prohlídky válečných poškozenců, že není účelem nových lékařských prohlídek válečných poškozenců ani v intencích ministerstva sociální péče, aby procenta neschopnosti byla nespravedlivě snižována, neb jakákoliv jiná újma válečným poškozencům nespravedlivě činěna. Aby se nespravedlivé taxací válečných poškozenců úředními lékaři v prohlídkovém řízení u okresních úřadoven předešlo, buďtež v případě odvolání k zemským odvolacím komisím váleční invalidé, žádají-li o to, osobně předvolání a zde znovu podrobně prohlíženi.

3. Ministerstvu sociální péče se ukládá, aby dbalo toho, by při úřadech pro péči o válečné poškozence, pokud znají styk s válečnými poškozenci jiné národnosti, byli ustanovováni úředníci znalí jejich mateřského jazyka a všech zvláštností jejich sociálních poměrů.

4. Ministerstvu sociální péče a ministerstvu železnic se ukládá, aby se do měsíce dohodly o způsobu zadávání nádražních prodejen novinových a nádražních knihkupectví válečným poškozencům. O tom budiž pak ihned podána zpráva výboru sociálně-politickému. <

>Návrh sen. K. Friedricha a soudr. k č. t. 1327.

Senát račiž se usnésti:

>Poněvadž v okresu ašském, chebském, falknovském a kraslickém ze 4770 válečných poškozenců nyní po uplynutí 5 let příslušné zaopatřovací požitky ani vyměřeny ani předepsány nebyly 1119 osobám, t. j. více nežli jedné čtvrtině a ze 8715 vdov a sirotků 624 osobám, t. j. asi jedné dvanáctině, vybízí se vláda, aby se bezodkladně postarala o okamžité a úplné předepsání těchto zaopatřovacích požitků<.<

Místopředseda dr Soukup: Budeme hlasovati.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se).

O navržené osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati vzhledem k podaným pozměňovacím, případně doplňovacím návrhům takto:

O článku I. podle pozměňovacího návrhu sen. Hartla a soudr., bude-li zamítnut, podle eventuelního návrhu sen. Hartla a soudr.

O článku I. podle pozměňovacího návrhu sen. Průši a soudr., bude-li zamítnut, podle eventuelního návrhu sen. Průši a soudr.,

pak, budou-li zamítnuty návrhy sen. Hartla neb sen. Průši, podle zprávy výborové,

pak o doplňovacím návrhu sen. Hartla ve příčině znění §u 42 měněného zákona,

pak o doplňovacím návrhu 3. odstavcem sen. Průši a soudr.,

pak o návrhu sen. Průši a soudr, na vsunutí nového článku. II.,

pak o návrhu sen. Průši nového dalšího článku III.,

pak o návrhu sen. Průši a soudr. na vsunutí nového dalšího článku IV.,

pak o návrhu sen. Průši a soudr. na vsunutí nového dalšího článku. V.,

pak o článku II. osnovy zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli podle správy výborové.

Jsou námitky proti tomu? (Námitky nebyly). Námitek není.

Budeme tak postupovati a přikročíme ke hlasování ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby článek I. navržené osnovy zákona zněl podle pozměňovacího návrhu sen. Hartla soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby článek I. navržené osnovy zákona zněl podle eventuelního návrhu sen. Hartla a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je menšina. Návrh se zamítá.