Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Jak již referent výboru sociálně-politického zde naznačil, omezil původní zákon o podpoře válečných poškozenců z r. 1920 podporu válečných poškozenců na příjem nižší než 6.000 Kč.Toto ustanovení zákona mělo platnost pouze do r. 1923, ale na r. 1923 v textu zákona ze dne 25. ledna 1922 bylo ustanoveno, že ta výše, až do které stát dává příplatky, má býti zvýšena,neboť neustávala mezi tím drahota, ale omezila zase platnost zvýšení podpor na r. 1923. Leč od 1. ledna 1923 jsme ex lex, není zákona, aby se podpor a udělovala, proto přišla vláda s osnovou zákona; že se má podpora udělovati dále, ale omezila zase vyplácení podpor na takové poškozence, jichž příjem není vyšší než 5.000 Kč, tedy o něco vyšší než původní text z r. 1920, ale o něco nižší než zákon z r. 1922. Odůvodňováno jest to jednak snížením mezd dělníků, jednak snížením cen nejpotřebnějších prostředků životních. Rozpočtový výbor, když jednal o této předloze, přirozeně vycházel ze zásady, že předlohou touto se něco uspoří; že nastane za to vyšší příjem, tedy pro rozpočtový výbor to bylo zcela přijatelné, abychom v letošních položkách na r. 1924 něco uspořili.Tedy rozpočtový výbor se zcela jednomyslně připojil k usnesení výboru sociálně-politického, aby toto snížení hranice příjmové bylo slavnému senátu doporučeno.
Místopředseda dr Soukup (zvoní):
Zahajuji debatu. Ke slovu je přihlášen pan sen. A. Friedrich. Uděluji mu slovo.
Sen. A. Friedrich (německy): Velectěné dámy a pánové! Projednávaná osnova zákona přináší snížení hranice příjmů ze 6000 na 5000 a u samostatných ze 12.000 na 10.000 Kč. Předpoklady pro toto snížení, totiž zmenšení panující drahoty, nenastaly a nutno tudíž tuto předlohu již z tohoto důvodu zamítnouti. Již při dřívější příležitosti označil jsem stanovisko naší strany k péči o válečné poškozence a musím také dnes opakovati; že naše strana stojí na stanovisku, že péče o válečné poškozence a vdovy a sirotky po padlých vojínech znamená vysoce důležitý sociální problém, při jehož řešení by se vláda nikterak neměla stavěti na úzkoprsé fiskální stanovisko. Obzvláště péče o vdovy a sirotky jest zcela nedostatečná a jest čestnou povinností státu vůči padlým vojínům, poskytnuti jejich pozůstalým dostatečné zaopatření. Jest morálním závazkem společnosti, aby válečné poškozence, jakož i pozůstalé, jímž barbarské vedení války vzalo manžela nebo otce, přiměřeně zaopatřila a budoucnost jejich zabezpečila. Politováníhodné oběti světové války, které obětovaly nejlepší, co měly; svoje zdraví a své zdravé údy, mají plný nárok na dostatečné zaopatření, kterýžto nárok netřeba zajisté šíře odůvodňovati.
Nechci se pouštěti do podrobného líčení všech nedostatků a krutostí, jež zákon vykazuje, jakož i mnohých nepřístojností, které se dějí při provádění tohoto zákona, neboť učinila tak příslušnice naší strany Kirpalová v poslanecké sněmovně vydatným způsobem při rozpočtové debatě. Chci jen zcela všeobecně vysvětliti, že ještě velmi mnohého bylo by si přáti pokud jde o péči, o válečné poškozence, jakož i jejich pozůstalé, jak souditi lze z mnoha žalob a stížností, jež se ozývají v tisku a na schůzích. Stále ještě spatřujeme obětí pro- kletého zločinu na ulicích a na náměstích, jak se dovolávají soucitu kolemjdoucích. Jsou strašlivou obžalobou společnosti, kategorickým vyzváním, aby konečně učiněna byla přítrž těmto do nebe volajícím poměrům. Loyálně nemá býti popíráno, že v ohledu péče o válečné poškozence leccos bylo učiněno, že státu péči o válečné poškozence uloženo bylo těžké finanční břemeno a že zemský úřad pro válečné poškozence nemá po ruce potřebných prostředků, aby umožnil nezávadný výkon této své péče. Ale pokud stát bude pro militarismus přímo z oken vyhazovati miliardy, musíme proti vládě a proti koalovaným stranám vznášeti výtku, že neučinily všeho, aby umožnily zdárnou péčí o válečné poškozence. Zejména musíme se domáhati toho, aby úřední lékaři nepodávali svá dobrozdání o výdělečné nezpůsobilostí tak úzkoprse. Zdá se, že u okresních úřadů převládá názor, že pokud možno stlačeno býti musí procento výdělečné nezpůsobilosti.Tím ovšem mnozí přicházejí o svůj důchod. Znám případ z Krumlova, kde žena, která jest k výdělku zcela neschopná - má těžký břišní neduh - byla lékařem uznána za 60 % výdělečné nezpůsobilosti. Žena byla následkem toho se svými nároky jednoduše zamítnuta. Takovéto případy jsou ovšem velmi kruté, i bylo by na čase snažiti se, aby se takovéto případy více neopakovaly.
Ke konci chtěl bych ještě poukázati na zcela nepostačitelné důchody sirotčí a vdovské. Jest přece zcela vyloučeno, aby vdova s 3-4 dětmi mohla žíti s 2.400 Kč ročně. Obzvláště poukazují na to, že se při poukazování důchodu stále ještě postupuje podle zákona ze dne 20. února 1920 místo podle zákona z 25. ledna 1922, jenž obsahuje podstatné zlepšení prvého zákona, a že máme mnoho tisíc případů, ve kterých důchod vůbec ještě nebyl vyměřen a doplatek vůbec ještě nebyl vyplacen. Dále jest ještě mnoho případů opětného provdání válečných vdov, u kterých není ještě provedeno odbytné podle ustanovení §u 19 řečeného zákona. Zde by přece mělo ministerstvo sociální péče učiniti nápravu, aby se ubohým vdovám a sirotkům poukázal postačitelný důchod.
Jest naší povinností vždy znovu a znovu nabádati vládu, aby pro válečné poškozence vše vynaložila, aby zmírněn byl jejich smutný nezaviněný osud, aby smíření byli se svým osudem a aby pokud možno mohli se zase oddati plodné práci.
Jen tím lze opět zahojiti rány, jež způsobila neblahá válka. Naší úlohou jest, v tuhém neúnavném bojí potírati systém, z něhož války vznikají.
Od podání pozměňovacích návrhů jsem upustil. Jsem přesvědčen o zbytečnosti podávati takovéto návrhy, poněvadž vím, že se pozměňovací návrhy zamítnou. (Souhlas a potlesk na levici).
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. kolega Hartl.
Sen: Hartl (německy): Dámy a pánové! Kdykoli se slavný senát zabýval problémem péče o válečné poškozence, hájil jsem vždy myšlenku, že stát ve své péči o válečné poškozence, kteří přece vlastně přinesli ve válce nejtěžší oběti, musí jíti až na nejzazší mez finanční možnosti. Bohužel nebyl tento názor také názorem celého shromáždění, i stojíme dnes opětně před předlohou, která znamená zhoršení dosavadní péče o válečné poškozence, jejíž provedení opětně musí snížiti požitky a celý způsob života válečných poškozenců. Bylo by mně úplně srozumitelným, kdyby se zákonem chtělo zavésti existenční minimum pro válečné poškozence, asi tím způsobem, že by se řeklo: Žádáme, aby každý válečný poškozenec měl minimální roční příjem řekněme 20.000 Kč; a kdyby jeho vlastní příjem, rozmnožený o důchod, jenž mu podle jeho výdělečné neschopnosti přísluší, tohoto obnosu nedosahoval, dlužno právě důchod válečného poškozence zvýšiti a tu částku, které se k tomuto existenčnímu minimu nedostává. To bylo by po mém názoru pojetí lásky správné a mravně oprávněné.
Dožíváme se však pravého opaku. Zavádí se pojem, který se mně jeví zavržitelným, ba skoro nemravným. Pojem existenčního maxima, myšlenka to, která směřuje k tomu, že určitý člověk nemá míti většího příjmu, nežli tato hranice udává; v tom smyslu že se jemu, pakli tohoto příjmu dosáhne, zmenšiti musí důchod, jenž mu pro oběť přinesenou na zdraví a výdělečné způsobilosti plným právem přísluší, jen aby neměl více než onu, zmíněnou částku. To jeví se přímo nemilosrdným a nelze to mravně odůvodniti.
Stojíme dnes před skutečností, že existenční maximum, které - mluvím hned o zvýšeném existenčním maximu pro osoby nesamostatně výdělečně činné - v prvém zákoně bylo stanoveno 8.000 Kč, pak na 12.000 Kč zvýšeno, nyní zase sníženo býti má na 10.000 Kč. Má tedy nastati další zhoršení v péči o naše válečné poškozence. Mohu jen říci, že co nejrozhodněji budeme vystupovati proti takovémuto zhoršení, že naopak žádáme, aby stát, plně svoji zcela přirozenou sociální a všeobecně lidskou povinnost, toto t. zv. existenční maximum alespoň přiměřeně zvýšil, pakliže je úplně neodstraní. Dovolil jsem si tudíž podati návrh, podle kterého se existenční maximum, jež nyní u osob nesamostatně výdělečně činných obnáší 12.000 Kč, zvyšuje na 20.000 Kč, tedy v ten smysl, že teprve když vlastní příjem, zvětšený o důchod, přesahuje 20.000, smí býti důchod zmenšen o onu částku, o kterou úhrnný příjem převyšuje sumu 20.000. (Sen. Matuščák (německy): Návrh bude přece zamítnut!) To přece vím, byl v sociálně-politickém výboru také zamítnut. Tento návrh bude pak ještě dále doplniti tím, že ustanovení obsažená v odstavcích 2, 3 a 4 §u 2 mají odpadnouti, totiž ustanovení, že se činí rozdíl mezi osobami samostatně a nesamostatně výdělečně činnými, pro kterýžto rozdíl přece zde není přirozeného a právního důvodu, a dále že také mají býti vyloučena ustanovení o započtení příjmu členů rodiny do úhrnného příjmu poškozencova. Pro případ, že by senát tento návrh na zvýšení existenčního maxima na 20.000 Kč nepřijal, podal jsem druhý návrh jakožto eventuální návrh, který směřuje k tomu, aby na posaváde platných ustanoveních ničeho nebylo měněno a aby, ježto tato ustanovení časově byla omezena, zákonem bylo stanoveno; že nadále zůstávají v platnosti.
Při této příležitosti chtěl bych se však nyní zmíniti také ještě o něčem jiném, a to jsou drahotní přirážky. Tyto byly zprvu stanoveny zákonem a to částkou 50 % základního důchodu. Ježto tyto drahotní přídavky ustanovilo zákonodárství,bylo samozřejmo, že také jen zákonodárství mohlo předsevzíti změnu anebo také jen prodloužení platnosti ustanovení a drahotních přídavcích, která tehdy také byla časově omezena až do konce roku. Přes to zasáhla tedy vláda do zákonodárství, tím že v listopadu, tedy v době, kdy ještě měla dosti času provésti zákonnou úpravu, nařízením stanovila, že drahotní přídavky platiti mají pro .příští rok zase, ale s tou výjimkou, že všichni invalidé, kteří vykazují výdělečnou nezpůsobilost menší nežli 35°%, vyňati jsou z ustanovení o drahotních přídavcích. Byla tedy doba platnosti zákonitého ustanovení nařízením prodloužena; resp. byla zákonité ustanovení částečně zrušeno. Upozornil jsem již tehdy na to, že by bylo neodpustitelným snížením vážností senátu, kdyby toto zasažení vlády do zákonodárství klidně přijal a s veškerou rozhodností je neodmítl. Bohužel výzva moje byla tehdy marnou. Senát dal si to líbiti, a tak se stalo, že my dnes o drahotních přídavcích vůbec již nemáme býti tázáni. Následkem toho chtěl bych slavný senát napomenouti, aby se uchopil této příležitosti, aby výhradného svého práva zase se uchopil a aby v §u 42 předsevzal změnu, kterouž navrhuji a která praví, že se drahotní přídavky dle dočasného stavu drahoty stanoví v měsíci prosinci zákonem pro příští rok. Tímto způsobem bylo by výslovně řečeno, že pouze zákonodárství a nikoli správa má právo, v této věcí rozhodujícím způsobem zasahovati. Dovolují si tudíž slavnému senátu doporučiti přijetí svých návrhů, i poukazují jen ještě jednou k tomu, že jsem v rozpočtové debatě poukázal na všechny krutosti, které tento zákon v sobě chová a které také pozorovati lze při jeho provádění.
Dovolte mi ještě jednu poznámku: Připravuje se zákon, kterýmž upraveno býti má nucené zaměstnání válečných invalidů v soukromých podnicích. Jakkoli o sobě velice jest uvítati, pečuje-li se za náležitých kautel také o to, zjednati válečným invalidům příležitost ku práci, domnívám se, že stát, aby zjednal morální předpoklad pro takovýto zákon, především sám musí přikročiti k tornu, aby z vlastních prostředků péči o válečné poškozence dovedl na vyšší stupeň, nežli tomu jest nyní. Není přípustno zatížiti jednoduše soukromou péči, jestliže se stát snaží vyhnouti se částečně veřejné péči. Prosil bych tedy ještě jednou, abyste přijetím mých návrhů znemožnili zamýšlené zhoršení posavadní péče. Žádáme dále, aby přiměřeným způsobem postaráno bylo o to, provésti vůbec zlepšení; pokud jde o zaopatření válečných poškozenců, což ovšem jest možno jen tehdy, jestliže celý zákon důkladně bude přezkoušen a přepracován. (Souhlas).
Místopředseda dr Soukup: Slovo má dále pan sen. Průša.
Sen. Průša: Ctěný senáte! Právě projednávaný zákon, stanovící hranici příjmu a vylučující z nároku na důchod válečné poškozence, jest nám dokladem o tom, jak u nás rychle postupuje konsolidace kapitalistických řádů. Jest to opětně jeden z kroků, který má do jisté míry přispět slíbené rovnováze rozpočtové a ovšem mají také být na úkor válečných poškozenců znovu sanovány celé kapitalistické řády u nás právě těmi nejbědnějšími, kteří nejvíce utrpěli světovou válkou, a kteří mají dnes býti vydáni v šanc choutkám ministerstva financí. Že mohla naše vláda přijíti s tímto návrhem a že zde objevil se tento návrh, který přece jen ve skutečnosti postihuje ty, kteří nejvíce jsou poškozeni bez jakékoli vlastní viny, kteří musili jíti na válečné pole, na válečná jatka proti své vůli z rozkazů vládnoucích, že tito mají býti poškozeni na svých příjmech, to opravdu nesvědčí o nějaké demokracii a nejméně to svědčí o tom, co se tak často zde u nás plnými ústy křičí do světa, totiž o té veliké lásce k malému lidu. Stav, který má zde býti vyvolán právě tímto vládním návrhem, jest velice nebezpečný pro tyto nejbědnější, když uvážíte, že hranice příjmová snížena bude o plných 1000 Kč. Pan zpravodaj sice tvrdil, že nebudou poškozenci nijak postiženi, že nebude také změněna ta číslice, že nebude zde příliš prosíváno, že nebude veliká část zbavena existenčního minima, resp. nároku na důchod, jako váleční poškozenci, ale opak bude pravdou, když se podíváme do posledního čísla >Sociální Služby< pan dr Fleischmann tam až příliš vyslovuje mnohé obavy a odůvodněně, poněvadž jest odborníkem v této věci.
Pan zpravodaj se zmiňoval o tom, že je zde usnesení, - poněvadž je zde obava, že.prý mnoho případů nebude ještě vyřízeno podle starého zákona, ani podle novelisovaného, - že to má býti provedeno s urychlením. Tu bych řekl, že ministerstvo sociální péče nekonalo plně svojí povinnost. Novelisace je provedena 15. ledna 1922; podle slov pana referenta bude to skoncováno do konce tohoto roku. Tedy 3 roky potřebovaly na to naše úřady, aby byl ve skutek uveden zákon. Jaký je to pořádek, jaká je zde skutečná péče, jak to ve skutečnosti v praxi vypadá, jestliže dochází k podobným zjevům. Teď uvažujte: Tady tvoříte nový zákon, novou novelisaci a nejsou vyřízeny staré věci, že ano? Úřady, zejména centrální pro sociální péči si naříkají na to, že jsou přepracovány, přetíženy. Jak bude vypadati agenda v těchto úřadech, když jim hodíte znova toto? Podle jaké normy budou se vyměřovati důchody, jak bude postupovati úředník, který je bude vyměřovati. Myslíte, že na to stačí nějaká resoluce? Podle dosavadních znalostí, podle toho, jak se u nás praxe provádí, vidíme, že resoluce není u nás nic platna, poněvadž ani zákon nebyl nic platen.Tehdy to trvalo 2 roky a dosud není ve skutečnosti proveden v celku a jeho dobrodiní, které bylo předpovídáno a slibováno válečným poškozencům, dosud převážná část jich vůbec nepožívá. Převážná část válečných poškozenců stejně tak jako dosud neměla to dosud vyměřeno. Myslím, že většina z nás zná, jak mnoho je třeba prováděti interpelací za staré případy, kolik je těch, kteří ani podle starého zákona absolutně nic nedostali.
O vdovy a sirotky se po čertech nikdo zde nestará. Pánové se odvolávají na to, že nemají času, že to nemohou vyříditi, že mají nadbytek práce, a nestarají se o to, jestli budou vůbec nasyceni sirotci po nešťastnících, kteří vlastně vinou války přišli o život zlobou kapitalistického sytému.
Jestli se zde mluví o tom, že to nebude nebezpečné, tvrdíme, že je to vysoce nebezpečné. Dr Fleischmann tak ukazuje a právně a bylo to zde podtrženo na §u 2, odst. 2.
Uvažujte. V druhých státech kapitalistických a mnohdy s dynastii v čele - ovšem snad s našeho hlediska socialistického by se to mohlo vysvětliti - není stanoveno to, co kdo vydělá anebo jaký má majetek, nýbrž prostě, jaký má stupeň poškození z války, a podle toho se mu vyměřuje renta. Vždyť i ten pověstný Mussolini bere rentu jako válečný invalida. Ovšem prý ji odvádí ve prospěch institucí lidumilných, ale podle zákona mu náleží.
A tu v našem zákoně ve druhém odstavci je zahrnut výdělek i těch osob, které žijí ve společné domácnosti s válečným poškozencem, a o které je podle zákona povinen se starati. Vedle toho mluví se tam i o těch, s nimiž prostě bydlí ve společné domácnosti. Teď uvažujte. Na př. naši slepci, ti jsou ti nejnešťastnější. Takový válečný slepec má po případě ženu a je otcem většího hocha. Je to tedy dvoučlenná rodina.Ten hoch jde za výdělkem. Druhý člen rodiny musí býti se slepcem, poněvadž takový slepec musí být neustále ošetřován, Tedy jeho výdělek budete mu započítávati do hranice příjmové a podle toho budete vyřizovati.
Uvažujte, pánové! My to známe, kteří známe dělnický život proletářský, víme; co se denně vydělává, a mnoho-li výdělku stačí pro krytí potřeb druhých členů rodiny, a může-li on v mnoha případech prospěti i tomu svému roditeli anebo bratru, který je postižen a který podléhá tomuto zákonu? V mnoha případech ničím, ale vy prostě zde to nadiktujete v zákoně, jemu se to započte a podle toho také nastane restrinkce důchodu. Je to humanní, jak vy rádi říkáte? Je to lidumilné, je to sociální péče, je to opravdu něco socialistického, že to tak nazýváte? Absolutně ne. Tady bych řekl, až příliš řve to, jaká je snaha zde prováděti restrinkci příjmů chudáků a proč? Poněvadž je to nutné v zájmu udržení kapitalistického systému. To se děje na mzdách u dělníků a teď to berete těm nejbědnějším, nejnešťastnějším, kteří přišli do neštěstí bez vlastní viny. Myslím, že zejména páni na lavicích socialistických by si to měli dobře rozmysliti, nežli pro tento zákon zvednou ruku. Je velmi těžké postavení ve většině případů těchto nešťastníků, když uvážíte dosavadní výměru. Mluvím o slepcích, o těch nejubožejších. Můj soudruh posl. Kučera mluvil již k tomuto zákonu v poslanecké sněmovně v prosinci a tam vyňal celou řadu případů z těchto nešťastníků. Já také jeden případ si pamatuji a to případ Laichta, invalidy, úplného slepce, který vedle toho pozbyl obou rukou a má jenom stařičkého otce. A co mu dáváte? Kč 7,50 denně na oba dva, tedy Kč 3,75 na 1 osobu, a myslíte, že je to něco skvělého. Podle těch dat, které my máme, vidíte, že úplný slepec se sedmi dětmi a ženou, poněvadž žena je tak trochu na to, že vydělává, dostává toliko že vychází na každého denně Kč 1,50. Ted uvažte! Mohou ti lidé uživiti sami sebe, mohou dáti dětem, čeho potřebují? Je naprosto vyloučeno, a jestli pak zpravodaj říká, že je ta hranice 18.400 Kč (Zpravodaj sen. dr Karas: 16.400 Kč!) 16.400 Kč, to by bylo o dva tisíce méně. I to je až přespříliš uměle vypočítáno, poněvadž, pokud my víme z praxe, nedostávají také ti, kteří mají příjem jenom 40 Kč týdně. A jsou to vdovy se čtyřmi dětmi a nemohou dostati nic. Nemohou se dovolati nápravy a nikdo se neptá, jestli jim to pro živobytí stačí. Za takového stavu je samozřejmo, že nelze mluviti o tom, že by mělo dojíti k tomu zhoršení, naopak bylo by správné, že by se to mělo zlepšiti. Mluvili se v důvodové zprávě o tom, že se to provádí proto, že nastalo zde snížení cen životních potřeb, pánové, kde je toto snížení? V textiliích snad ano, v některých artiklech. Při ceně poživatin nikde, a dnes, když má takový nešťastník platiti 1 kg brambor Kč 1,20 dráže a vy mu nedáváte ani těch 1,20, můžete mluviti o sociální péči? A pak myslím, že musíte plně chápati, že by byl potřebou pravý opak, provésti novelisaci, zlepšení, postarati se o tyto nešťastné oběti války. Tak by se to mělo učiniti, ovšem pro to zde není porozumění, poněvadž systém šetřiti, šetřiti za každou cenu, u nás se stále až příliš šetří, a já to řeknu otevřeně, jen ovšem na těch nejubožejších, na prospěch boháčů, což je samozřejmé při tomto kapitalistickém systému. My za tohoto stavu - již známe, jak se to zde praktikuje - nemůžeme učiniti nic jiného, než že podáváme celou řadu pozměňovacích návrhů. Buď zamítněte zákon a limine, nebo ne-li, tak alespoň přistupte na to, co my navrhujeme na provedení těchto změn, které by alespoň ty největší křivdy, které jsou obsaženy v tomto zákoně, odčinily. Jinak mu prohlašujeme tak jako tak, co navrhujeme, je to z nouze cnost, je to nouzové, ale přes všechno to hlasujeme pro to a nevěříme, že by ti kteří vyšli z pracující třídy, kteří o sobě tvrdí, že jsou socialisty, mohli zvednout ruku pro zákon, který je v naprostém rozporu s veškerou lidskostí a spravedlností.