Vláda předloženým zákonem se zmocňuje, aby ujednala a podepsala s podniky Vítkovické horní a hutní těžířstvo v Vítkovicích a Báňská a hutní společnost v Brně smlouvu, jíž se zřizuje Československá plavební akciová společnost oderská.

Poněvadž státní správa přináší při tvoření nové společnosti oderské veliké oběti, musí požadovati, aby Československý plavební podnik oderský byl trvalým pomocným prostředkem hospodářského vývoje Československého státu, a proto musila si trvale vyhraditi vliv na kvalifikovanou většinu akcií společnosti. Stát i soukromí zakladatelé zavazují se vzájemně, že budou pečovati o trvalé zabezpečení československého rázu a vlivu této společnosti.

Stát bude vykonávati dohled nad společností vládním komisařem, mimo to provádění tohoto zmocňovacího zákona i celé smlouvy podléhá kontrole Národního shromáždění. Smlouva tato je daleko výhodnější, než dřívější smlouva týkající se Labe a Dunaje.

Poslanecká sněmovna ve své 244. schůzi dne 19. prosince 1923 tento vládní návrh schválila. Živnostensko-obchodní výbor senátu pojednal o smlouvě m vládním návrhu a doporučuje, aby usnesení poslanecké sněmovny bylo schváleno. (Souhlas.)

Předseda: Dále má slovo pan sen. Havlena za výbor rozpočtový.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Předloha dává vládě zmocnění, aby utvořila Československou plavební akciovou společnost oderskou spolu se soukromými podniky Vítkovické horní a hutní těžířstvo ve Vítkovicích a Báňskou a hutní společností v Brně.

Tato společnost má býti utvořena, jak již bylo řečeno, za účasti státu a to podle zakladatelské smlouvy, která je nerozlučnou součástkou předlohy zmocňovacího zákona. Tato společnost má býti založena za účelem převzetí a upotřebení loďstva a plavebního zařízení na řece Odře, přiděleného republice naší arbitrem podle rozhodnutí z roku 1922 na základě čl. 339 Versailleské smlouvy a hlavním úkolem společnosti bude provozovati plavbu na mezinárodním toku řeky Odry. O jaké množství přidělených plavidel se jedná, o tom stala se zmínka předchozími dvěma pány referenty, a já jen podotýkám, že přidělená plavidla jsou podobně uvedena v příloze A zakladatelské smlouvy. Seznam plavebních nařízení, přístavů, kotvišť a pod., bude sestaven podle prohlášení ministra obchodu v příloze B zakladatelské smlouvy dodatečně, jakmile bude o nich rozhodnuto arbitrem s konečnou platností. Arbitrem stanovená cena příslušných přídělů byla stanovena obnosem 1,830.000 zlatých marek, což přepočteno podle kursové míry činí 12 milionů československých korun. Toto celé zařízení v hodnotě 12 milionů československých korun přenese státní správa jako nabyvatel tohoto celého zařízení do společnosti nově se tvořící. Společnost bude založena s akciovým základním kapitálem 10 milionů korun. Bude vydáno 10.000 prioritních akcií po 400 Kč nominále v celkové hodnotě nominelní 4 miliony korun a 15.000 akcií kmenových po 400 korunách v celkové nominelní hodnotě 6 milionů korun. Stát obdrží za svůj přínos, který je tedy hodnocen 12 miliony, jednak 3.000 prioritních akcií za 1,200.000 nominelní celkové hodnoty a všech 15.000 akcií kmenových v celkové nominelní hodnotě 6 milionů. V hotovosti obdrží 2,800.000 a ponechá zbývající částku dvou milionů ve společnosti jako půjčku na celou dobu trvání společnosti při event. zúročení 2 %, jak se již páni referenti o tom mimochodem zmínili. Zúročení nastane, až kdyby na to stačily výtěžky společnosti. Ale nutno podotknouti, že těmito dvěma miliony, které nechává stát ve společnosti jaksi jako vklad, stát vlastně poskytuje částečnou 0pomoc tomuto podniku, poněvadž se jedná o podnik, který má sloužiti důležitým zájmům dopravně-politickým a celostátním zájmům vůbec. Je to konečně v povaze věci.a do jisté míry i povinností státu, aby takové nové pomocné dopravní prostředky z počátku podporoval. Důležitost tohoto podniku byla by zvýšena v té době, kdyby bylo možno učiniti Odru vodními stavbami splavnou až na hranice republiky. Já sám nejsem toho názoru, že by tato vodní cesta neměla zvláštního významu, jestliže řeka ta je zmezinárodněna a větší část její nalézá se na cizím území. Pro průmyslové naše podniky, pro dopravu takového zboží, které se dlouhou cestou vodní může dopravovati, i když doprava se děje po řece, která nám celá nenáleží a je mezinárodní, je přece tato doprava daleko levnější, než doprava zboží po železnici. Konečně nutno podotknouti, že soukromí účastníci obdrží zbývajících 7.000 prioritních akcií v celkové ceně 2,800.000 korun, z toho Vítkovické horní a hutní těžířstvo akcie za 1,712.400 Kč a Báňská a hutní společnost v Brně akcií za 1,087.600 Kč.

Podle zakladatelské smlouvy má býti rozdělován čistý zisk tím způsobem Především má se dotovati reservní fond 5 % čistého zisku až do celkové výše 20 % akciového kapitálu; pak se přikáže 7 % dividendy prioritním akciím. Podotýkám že kdyby se v některém roce nemohlo těch 7 % vyplatiti na prioritní akcie, že je v zakladatelské smlouvě pamatováno na to, že v dalších létech může býti zisku použito, aby se tohoto zúročení každoročně dosáhlo i za minulá léta. Konečně přichází na řadu příděl 10 % čistého zisku ze zbytku jako tantiemy správní radě. Z dalšího přebytku přikáže se dividenda kmenovým akciím nejvýše 5 %, dále pak 2 % úroků na státní pohledávku, oněch 2 milionů Kč. Tedy zúročení oněch 2 milionů státního vkladu není tak docela jisté. Konečně po tom, kdyby byly zisky mimořádné, rozdělí se zbývající čistý zisk jako superdividenda bez rozdílu na akcie, ať se jedná o akcie prioritní nebo kmenové, stejným dílem.

Vzhledem k tomu, že prioritní akcie musí býti úročeny vždy v prvé řadě - proto jsou ta prioritní akcie - a vzhledem k pořadí ohledně rozdílení čistých zisků společnosti, bylo by ovšem pro stát výhodnější, aby mu byly přiděleny akcie prioritní ve větší míře už proto, že zúročení akcií kmenových je položeno až na čtvrté místo a 2 % zúročení úvěru onoho vkladu 2 milionů jako půjčky do společnosti přichází až na místo předposlední ve stanoveném rozdílení zisku.

Akcie prioritní byly však soukromým účastníkům společnosti přiznány ve větší míře ze závažných důvodů. Vítkovické horní a hutní těžířstvo ve Vítkovicích je účastníkem v plavební společnosti Ostrederei ve Štětíně, kterážto společnost plavbu na Odře už dávno provozuje, a mimo to budou Vítkovické horní a hutní těžířstvo ve Vítkovicích a Báňská a hutní společnost v Brně význačným zákazníkem nového plavebního podniku na př. při dovozu rud ze Švédska, a bude na nich hlavně spočívati úkol odborného a úspěšného vedení celého podniku.

Vítkovické horní a hutní těžířstvo se jako spoluvlastník společnosti Ostrederei ve Štětíně zavazuje smlouvou, že bude působiti k tomu, aby Ostrederei sjednala s Československou plavební akciovou společností oderskou úmluvu o jednotném provozu dopravním. Vzhledem k tomu zaplatí státní správa po podpisu zakladatelské smlouvy tomuto účastníku Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu 100.000 Kč a po zápise Československé plavební akciové společnosti oderské do rejstříku dalších 150.000 Kč. Tedy jaksi oproti tornu, že společnost tato se zavazuje sjednati společenství v dopravním provozu se společností Ostrederei ve které je už Vítkovické těžířstvo zúčastněno.

Tyto částky právě uvedené by však musilo Vítkovické horní a hutní těžířstvo navrátiti beze srážky, ale bezúročně, kdyby do 15 let po zápisu do obchodního rejstříku své akcie Československé plavební akciové společnosti oderské dobrovolně prodalo.

Konečně povolují sobě smluvní strany, aby z provozních příjmů společnosti vyplácelo se Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu po prvních 12 let ročně 60.000 Kč a československé státní správě po prvních pět let ročně 50.000 Kč ke krytí zařizovacích nákladů.

Placení této roční náhrady Vítkovickému hornímu a hutnímu těžířstvu bude však zastaveno od té doby, kdy by se těžířstvo dobrovolně vzdalo své akciové účasti v Československé plavební akciové společnosti oderské a od té doby, kdyby se tak stalo.

Poznamenati nutno také, že podle smlouvy podrží účastníci této společnosti akcie ve svém vlastnictví, a kdyby snad soukromí účastníci tyto akcie chtěli odprodati, jsou smlouvou vázáni nabídnouti je především státu ke koupi.

Státní správě je zabezpečen náležitý vliv ve společnosti zakládané připojenou smlouvou ke zmocňovacímu zákonu. Předloha sama, lépe než zakladatelská smlouva plavební Dunajské a Labské společnosti pamatuje na to, aby ve správní radě i ve výkonném výboru společnosti zabezpečen byl státu převážný vliv rozhodující, po kteréžto věci volali jsme i při té příležitosti, když jsme projednávali smlouvu o založení Dunajské a Labské společnosti.

Podle zakladatelské smlouvy má dostati společnost koncesi na 50 let a smlouva zakladatelská také platí na celé toto období.

Předloha sama obsahuje zmocnění k založení společnosti, dále osvobozuje loďstvo, plavební zařízení, inventář i náhradní součástky k těmto objektům, od dovozního cla a jakýchkoli dovozních poplatků a konečně dává se touto předlohou zmocnění, aby vláda, ukáže-li se toho potřeba v budoucnosti, mohla sjednati a provésti snížení akciového kapitálu snížením nominálních hodnot akcií prioritních i kmenových. K něčemu takovému - jak všeobecně známo - musilo se přikročiti se změnou poměrů valutárních i u společností Labské a Dunajské.

Za stávajících poměrů jeví se utvoření nové plavební společnosti za účasti soukromých účastníků jako nejvhodnější základna pro převzetí plavidel i provozování plavby na řece Odře a proto rozpočtový výbor senátu se usnesl doporučiti slavnému senátu, aby schválil usnesení poslanecké sněmovny beze změny, jak je otištěna v senátním tisku čís. 1799. (Potlesk.)

Předseda: Nikdo není ke slovu přihlášen. Prosím, aby páni senátoři zaujali místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Námitky nebyly.)

Nejsou; budeme tedy tak postupovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jakož i s přílohami ke zprávě připojenými ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona, její nadpis a úvodní formule i s uvedenými přílohami přijímají se ve čtení prvém ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou a vyznačeném v tisku senátním čís. 1799.

Přikročíme k dalšímu bodu našeho programu, jímž je:

3. Zpráva I. zahraničního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru o vládnom návrhu (tisk 1691), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu obchodná smluva medzi republikou Československou a republikou Litevskou, podpísaná v Prahe, dňa 27. apríla 1923. Tisk 1791.

Zpravodajem za výbor zahraniční je pan sen. Svěcený, předseda výboru, za výbor živnostensko-obchodní pan sen. Lisý.

Prosím pana sen. Svěceného, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. Svěcený: Slavný senáte! Výbor zahraniční doporučuje senátu, aby přijal toto schvalovací usnesení:

>Národní shromáždění republiky Československé projevuje souhlas s obchodní smlouvou mezi republikou Československou a republikou Litevskou, podepsanou v Praze dne 27. dubna 1923.<

Československá vláda ve své usilovné snaze o odbytiště pro průmyslové výrobky navazuje obchodní styky s novými státy, vzniklými po světové válce. Pobaltické státy jsou zvláště výhodným tržištěm pro odbyt průmyslových výrobků z Československa, neboť v těchto státech převládá hospodářství zemědělské a lesní a není tam vyvinutého průmyslu.

S Lotyšskem byla uzavřena smlouva dne 7. října 1922 a Litevsko přišlo jako druhý z těchto států do smluvního poměru s Československou republikou. S Estonskem se teprve smlouva připravuje a ve Finsku byl zřízen konsulát, kterému připadne úkol připraviti půdu pro smlouvy.

Litevská republika i s Klajpedou - bez Vilenska - má okrouhle 55.000 km² a okrouhle na 3,000.000 obyvatel. Z veškerého obyvatelstva zabývá se 86 % obyvatelstva orbou a to na 46 % celé rozlohy země vedle 14 % luk, 12 % pastvin a 16,9 % lesů.

V dobách předválečných bylo Německo téměř výhradním dodavatelem průmyslových výrobků do Pobaltických území a zůstává i v poválečné doně hlavním dodavatelem Litevska. V roku 1921 činil dovoz z Německa do Litevska s Klajpedou 71 % a s Gdánskem společně dokonce 90 %. Dovoz z Československa obnášel v roce 1921 jen 0,09 %, v roku 1922 vykazoval vzestupnou tendenci a v tomto roce zaznamenává se značnější obchodní styk s Litevskem. Vyvážíme do Litevska textilie, cukr, hospodářské stroje, obuv, železné výrobky, papír, jablonecké výrobky, minerální vody, hudební nástroje, učebné pomůcky pro.hospodářské školy atd. Je též řada vládních objednávek pro pošty a železnice, vojsko, jakož i tisk státovek.

Vláda Československé republiky uzavřela s republikou Litevskou obchodní smlouvu, která byla podepsaná v Praze dne 27. dubna 1923, s československé strany splnomocněným ministrem dr J. Dvořáčkem a dr F. Bendou, s litevské strany plnomocníkem dr Dovasem, Zauniusern, Donatasem a Malinauskasem. Tato smlouva obsahuje ustanovení pro hospodářské styky, jmenovitě pro právní postavení příslušníků a obchodní společnosti v příčině nastupování a provozování obchodu a řemesel, výkonu práva vystupování před soudy, úlevy pro obchodní cestující, obsahuje, ustanovení ve věcech zdanění, cel a poplatků, upravuje otázky konsulárního zastoupení, dopravy a plavby se zvláštním zřetelem na otázky transitu vzhledem k Rusku.

Výhoda, kterou by Litevsko přiznalo některému baltickému státu ve zvláštní dohodě a za účelem usnadnění místního obchodního styku uvnitř jednoho nebo druhého pásma pohraničního, nemusí se vztahovati podle zásady nejvyšších výhod na Československo, neboť stejná výjimka platí též oproti Litevsku, kdyby na př. Československo přiznalo jisté výhody Rakousku a Maďarsku, jak to mírové smlouvy umožňují. Smluvním stranám ponechává se též volnost uzavříti zvláštní úmluvy a vzájemné ochraně duševního vlastnictví, obzvláště o ochraně patentů, o vzájemné právní pomoci, o zvláštní celní dohodě a vzduchové dopravě. Smlouva je uzavřena na neurčitou dobu a je vázána na 6 timěsíční výpověď.

Smlouva má tendenci rozvinouti obchodní styky, povznésti hospodářský život, touto smlouvou jsou obezřetně chráněny zájmy státu i jeho občanů a proto zahraniční výbor, který o smlouvě pojednal dne 3. července 1923, doporučuje slavnému senátu, aby ji schválil. (Souhlas.)

Předseda Uděluji slovo dalšímu zpravodaji za výbor živnostensko-obchodní panu sen. Lisému.

Zpravodaj sen. Lisý: Slavný senáte i Obchodní smlouva Československa s Litevskem dává pevný podklad obchodním stykům s tímto druhým státem baltickým, jenž, pokud se týče hospodářských podmínek, podobá se Lotyšsku, s nímž byla, již uzavřena smlouva dne 7. října 1922, v podstatě stejná se smlouvou litevskou. Podle důvodové zprávy k tomuto vládnímu návrhu o obchodní smlouvě s Litevskem je základním rysem smlouvy uplatnění zásady o nejvyšších výhodách. Podotýkám, že tato klausule o nejvyšších výhodách jest pro nás velmi výhodná, poněvadž Litevsko není státem průmyslovým a není tedy potřebí obávati se konkurence litevského zboží. Naproti tomu dostane se nám poměrně mnohem větších výhod na základě obchodních úmluv, které Litevsko v budoucnosti uzavře a v nichž dá ostatním státům celní výhody, kterých budeme potom účastni i my. Tam, kde potřeby praktického života a zájmy obou států toto vyžadují, uplatněna. je zásada reciprocity. Smlouva je uzavřena na neurčitou dobu s možností šestiměsíční výpovědi. Ratifikační listiny vymění se v Kovně.

Živnostensko-obchodní výbor pojednal o tomto vládním návrhu a usnesl se doporučiti senátu Národního shromáždění, aby přijal schvalovací usnesení, které zní:

>Národní shromáždění republiky Československé projevuje souhlas s obchodní smlouvou mezi republikou Československou a republikou Litevskou, podepsanou v Praze, dne 27. dubna 1923. < (Potlesk.)

Předseda: Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí se schvalovacím usnesením tak, jak jest obsaženo ve zprávě výborové, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Schvalovací usnesení přijímá se ve čtení prvém.

Pan sen. dr Mayr-Harting a soudr. podali 14. února 1924 na předsednictvo senátu dotaz stran vyloučení klubů, jež patří k menšině, z důležitých porad, tak zejména v otázce demise dřívějšího předsedy senátu. Páni dotazovatelé se táží, jak může předsednictvo senátu ospravedlniti, že oproti §u 17 jedn. řádu činí rozdíl mezi klubovními předsedy tím, že jednotlivé z nich zve k poradám, ze kterých jsou druzí vyloučeni, zamýšlí-li napříště odstraniti toto jednání, příčící se jednacímu řádu a zjednati platnost zásadě rovnosti všech senátorů, jak může ospravedlniti úplné přehlížení menšinových stran při poslední předsednické krisi a je-li ochotno podati senátu podrobnou zprávu o tom, jak se při této krisi zachovalo.

K tomuto dotazu dovoluji si sděliti toto:

Tvrzení pánů dotazovatelů, jako by předsednictvo senátu konalo porady jen s některými klubovními. předsedy, jiné pomíjejíc, spočívá na omylu, ježto předsednictvo senátu kromě svých vlastních porad a kromě konferencí všech klubovních předsedů zvláštních porad pouze s předsedy koalovaných stran vůbec nekonalo a nekoná.

Schůze koalovaných stran předsednictvo senátu nesvolává, nýbrž činí tak dočasný předseda koalovaných stran.

Nelze tedy tvrditi, že by předsednictvo senátu konalo něco, co se příčí zásadě rovnosti všech senátorů nebo ustanovení §u 17 jedn. řádu.

Pokud jde o opatření předsednictva senátu při resignaci bývalého předsedy senátu, nemohlo předsednictvo senátu než vzíti podanou resignaci na vědomí a provésti její důsledky tím způsobem, že pověřilo jednoho ze svých členů zastupováním funkce předsednické, že položilo volbu nového předsedy senátu na denní pořad nejbližší.plenární schůze a že svolalo před touto schůzí konferenci všech klubovních předsedů, aby jim učinilo sdělení o resignaci dosavadního a o volbě nového předsedy senátu.

Pan sen. Průša podal na mne dotaz 14. února 1924, jaká opatření jsem učinil, aby vyšetřena byla v zájmu jednotlivých členů senátu, senátu jako celku a veřejnosti korupční aféra člena senátu Karla Práška.

K dotazu tomu dovoluji si odpověděti:

Podle platného stavu zákonného není předsednictvo senátu vůbec oprávněno vyšetřovati nějaké aféry jednotlivých členů senátu v daném případě pak. tím méně, ježto senát sám zamítl podaný návrh na zřízení vyšetřovacího výboru.

Nebylo tedy také předsednictvo povoláno přezkoumávati důvody, které vedly bývalého předsedu senátu k podání resignace na funkcí předsedy, a mohlo pouze vzíti resignaci na vědomí.

Pan sen. dr Stránský učinil na mne dotaz, jsem-li ochoten přispěti k uplatnění zákona z 12. srpna 1921, čís. 301 Sb. z. a n., tím, že bych se dohodl s předsedou poslanecké sněmovny za tím účelem, aby jak ve sněmovně, tak i v senátě provedena byla volba do úsporné komise parlamentní a aby tato byla opět po vykonané volbě svolána.

K tomuto dotazu dovoluji si odpověděti, že jsem se obrátil v této věci na předsedu poslanecké sněmovny. Jednání to není dosud úplně skončeno, a jakmile se tak stane, učiním o věci další sdělení.

Dnes byly tiskem rozdány naléhavé interpelace:

Tisk 1804. Sen. Kotrby a soudr. na vládu Československé republiky ohledně poskytnuté subvence akciové společnosti Hostivařských mlýnů a pekáren.

Ve smyslu §u 68 jedn. řádu senát rozhodne bez rozpravy prostým hlasováním, zda a kdy jest a naléhavé interpelaci zahájiti rozpravu.

Kdo souhlasí, aby byla přiznána pilnost zmíněné interpelaci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost této interpelaci přiznána nebyla.

Tisk 1805. Naléhavá interpelace sen. Kotrby a soudr. na pana ministra vnitra ohledně persekučního vystupování okresních politických správ proti živnostníkům pekařům.

Táži se ve smyslu §u 68 jedn. řádu, kdo souhlasí s tím, aby zmíněné interpelaci při znána byla pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost této interpelaci přiznána nebyla.

Tisk 1806. Naléhavá interpelace sen. dr Mayra-Hartinga, Jelinka, Zulegera, Fahrnera, Hartla a soudr. na vládu stran lihové aféry.

Kdo souhlasí podle §u 68 jedn. řádu s tím, aby byla interpelaci přiznána pilnost, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pilnost této interpelaci se nepřiznává.

Sděluji, že do výboru rozpočtového za sen. dr Ledebura-Wichelna nastupuje sen. dr Mayr-Harting, do výboru technikodopravního za sen. dr Ledebura-Wichelna sen. inž. Oberleithner.

Navrhuji, aby se příští schůze konala zítra, t. j. v pátek 7. března t. r. o 11. hodině s tímto

1. Druhé čtení zprávy I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1798) o vládním návrhu zákona o stavebním ruchu. Tisk 1810.

2. Druhé čtení zprávy I. technicko-dopravního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru, III. rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1799) o vládním návrhu zákona, jímž se upravuje poměr československé státní správy k Československé plavební akciové společnosti Oderské. Tisk 1811.

3. Druhé čtení zprávy I. zahraničního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru o vládnom návrhu (tisk 1691), ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu obchodná smluva medzi republikou Československou a republikou Litevskou, podpísaná v Prahe, dňa 27. apríla 1923. Tisk 1791.

4. Zpráva ústavno-právneho výboru o usnesení poslaneckej snemovne (tlač. 1794) ohľadom usnesenia senátu Národného shromždenia republiky Československej k vládnemu návrhu zákona o presunu príslušnosti vo veciach vyvlastnenia na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi podľa z. čl. XLI.:1881. Tisk 1809.

5. Zpráva ústavně - právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1795) o usnesení senátu (tisk 1472) o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má práva býti posluchačem veřejného hlavního líčení. Tisk 1813.

6. Návrh sen. Chlumeckého a soudr. na zřízení dvanáctičlenného výboru k vyšetření t. zv. lihové aféry.

7. Návrh sen. Chlumeckého a soudr. na zvolení dvanáctičlenného výboru k prozkoumání dvorního archivu vídeňského.

8. Návrh sen. dr Hellera a soudr. na dosazení vyšetřujícího výboru.

Jsou námitky? (Námitky nebyly.) Námitky nejsou.

Končím schůzi.

Konec schůze ve 20 hodin 15 minut.