Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

130 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: inž. Bečka, Bechyně, dr Dolanský, dr Franke, Habrman, Malypetr, dr Markovič, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal; za ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu odborový přednosta dr Bébr a ministerský rada dr Odstrčil; za ministerstvo vnitra odborový přednosta dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dovoluji si zahájiti schůzi senátu.

Vážený senáte! (Shromáždění povstává.) V neděli 3. února skonal ve Washigtonu Woodrow Wilson. Bývalý universitní profesor a president Spojených Států Severoamerických. Veliký syn Ameriky, a jedna z nejšlechetnějších hlav lidstva. V hluboké pietě se skláníme nad jeho rovem.

Veliká válka měla svého velikého soudce. Mravní svědomí nového světa jím vynášelo svůj ortel.

Syn chudého rodu vstoupil před desíti léty v čelo Spojených Států. V roku 1914 viděl s hrůzou plameny evropské zkázy. 4. dubna 1917 vypověděl válku, aby sloužil míru. Roku 1919 pospíchal přes okeán, aby v Paříži spolupracoval na dovršení základů spravedlnosti a míru světa. Jeho dílo je nesmrtelným, jako nesmrtelnými jsou ideály, v jichž službách viděl poslání svého života.

V dějinách národa našeho československého zůstane jméno jeho na věky vryto písmem kovovým.

Rok 1918 viděl živelnou silou srůstat náš odboj zahraniční s naším odbojem domácím. A současně viděl srůstat ducha tohoto odboje s duchem mluvčího světového soudu.

29. května jsme slyšeli prvý projev Ameriky pro utlačované národy Rakousko-Uherska.

28. června jsme s pohnutím četli projev Ameriky pro osvobození všech Slovanů z nadvlády ústředních mocností.

3. září jsme rozechvěni slyšeli proklamaci Ameriky o uznání Národní Rady československé v Paříži za vládu a uznání československé armády zahraniční.

18. října jsme četli poslední vzkaz veliké americké demokracie staré monarchii, a 28. října jsme s jásotem zdvihali obrazy presidenta Wilsona, kladouce je vedle obrazů presidenta našeho. Veliký boj byl dobojován. Národ celý navždy plamenným perem díků zapsal do své duše památku velikého mrtvého. Žhavých díků za všechnu tu pomoc, kterou vykonal pro naše osvobození, pro naši samostatnost, pro naše demokratická a republikánská zřízení, pro naši budoucnost.

Odešel veliký apoštol trvalého světového míru, jeden z největších státníků nové doby, zástupce největší demokracie světové, jeden z těch, jímž naslouchal celý svět. Do plamenů hrůz nejstrašlivějšího vraždění lidí padl s břehů nového světa hlas, jakého v dějinách nebylo dosud slyšáno s prestolu hlav národů a států.

My děkujeme Americe, co Wilsonem a s Wilsonem v čele politiky světové vykonala pro lidstvo a lidství a pro ty majáky, jež uvědoměle rozsvítila na cestu k sjednocení všeho člověčenstva v nových řádech světové demokracie, světové svobody, světové spolupráce a světového míru.

Jak nám to všem bylo drahé a jak jsme jásali vstříc těmto hlasům nové lidské spravedlnosti a humanity. Jako bychom slyšeli zvěst z nejskvělejších dob našich dějin vlastních a jako bychom slyšeli našeho Jana Amosa Komenského v jeho Panegersii: >Jsme všichni občani jednoho světa. Co nám brání doufati, že konečně dojde k tomu, že všichni budeme jedno sdružení, spojené stejnými svazky věd, zákonů a náboženství. Uzavřemež navzájem svatou smlouvu. Je potřebí přinésti světlo všem lidem. Veškerá věda politická záleží v ovládání člověka. Ale nikdo nemá práva ovládati jej jinak, nežli ve spravedlnosti a rovnosti. Kdo zabrání nám, abychom se sjednotili v jediné republice? Pojďte tedy všichni, kdo na srdci máte blaho svého národa. Jediného světa občané jsme všichni, ba jedna jsme krev. Ustaňme, zapřísahám vás, vždyť lidé všichni jsme.<

Tak mluvil i náš veliký učitel národů. Kéž duchové největších synů lidstva jsou kameny, po nichž národové půjdou k svému sbratření všelidskému. Kéž veliké dílo Wisonovo: >Společnost národů< vyroste ve veliký chrám lidstva, v němž národové svobodní a samostatní ve svobodném vývoji svých řečí, kultur a talentů budou se shromažďovati ve vzájemné úctě a lásce, v radostné práci na rozvoji věd, mezinárodní organisace techniky a výměně statků, ke společnému štěstí a lepší budoucnosti všech, aby naplnil se nejvyšší sen velikého mrtvého syna Ameriky o poslední válce světové, o posledním vraždění synů lidských a nové rodině národů, vzkvétající v bratrské součinnosti na jednom slunci všeho světa.

Vážený senáte! President Wilson je mrtev. My mu děkujeme ještě jednou z celého srdce svého za vše, co vykonal pro národ náš a všechno lidstvo. Za vše to, co učinil, aby pravda zvítězila nad lží, právo nad násilím, humanita nad brutalitou, demokracie nad absolutismem, svoboda nad tyranií, republika nad absolutismem, kultura nad barbarstvím.

My, co živi budeme, jeho památky nezapomeneme. A v paměti národa bude tato památka žíti věčně. Předsednictvo Národního shromáždění zaslalo smuteční projev kongresu Spojených Států Severoamerických. Vážený senát svým povstáním vzdal hold životní práci drahého mrtvého. Budiž dovoleno, aby projev tento pro historickou pamět byl vtělen do zápisů senátu. - - -

Předsednictvu došel dopis předsedy senátu pana Karla Práška. Žádám pana zapisovatele sen. Svěceného, aby tento dopis laskavě přečetl.

Zapisovatel sen. Svěcený (čte):

>V Praze, dne 23. ledna 1924. Předsednictvu senátu Národního shromáždění republiky Československé (do rukou nejstaršího místopředsedy senátu J. M. Kadlčáka) v Praze.

Sděluji, že se vzdávám funkce předsedy senátu Národního shromáždění.

Znamenám se: Karel Prášek.<

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Sděluji, že jsem udělil dovolenou pro tuto schůzi panu sen. Dulovi, Měchurovi, dr Mudroňovi, Šperovi, dr Horáčkovi a Smrtkovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 2 týdnů sen. dr Kovalikovi, na dobu 3 týdnů sen. Časnému a Ferd. Jiráskovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Žádané dovolené se udělují.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1791. Zpráva I. zahraničního výboru, II. živnostensko-obchodního výboru o vládnom návrhu, ktorým sa predkladá Národnému shromaždeniu obchodná smluva medzi republikou Československou a republikou Litevskou, podpísaná v Prahe, dňa 27. apríla 1923 (tisk 1691).

Tisk 1792. Vládní návrh zákona, jímž se mění zákon ze dne 17. října 1919, čís. 562 Sb. z. a n., o podmíněném odsouzení a podmíněném propuštění.

Tisk 1793. Vládní návrh zákona, kterým se některé obory soukromého zprostředkování prohlašují za živnost koncesovanou ve smyslu živnostenského řádu (zákona).

Tisk 1794. Usnesení poslanecké sněmovny o usnesení senátu Národného shromaždenia republiky Československej (tisk 4234) k vládnemu návrhu zákona o presunu príslušnosti vo veciach vyvlastnenia na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi podľa zák. čl. XLI: 1881 (tisk 4312).

Tisk 1795. Usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu Národního shromáždění republiky Československé (tisk 3897) o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení trestních řádů o tom, kdo má právo býti posluchačem veřejného hlavního líčení (tisk 4364).

Tisk 1796. Usnesení poslanecké sněmovny k usnesení senátu stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk sen. 1470, 1517 a k č. 1517) k vládnímu návrhu zákona, kterým se zrušují dosud platné zákony o vojenské taxe (tisk posl. sněm. 3592, 3743, 4056 a 4375).

Tisk 1797. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4288) o výkupu místní dráhy v údolí Borže (tisk 4339).

Tisk 1798. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4351) o stavebním ruchu (tisk 4372).

Tisk 1799. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4127), jímž se upravuje poměr československé státní správy k Československé plavební akciové společnosti Oderské (tisk 4340).

Tisk 1800. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4319), kterým se stanoví hranice příjmu, vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, čís. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39 Sb. z. a n. (tisk 4377).

Tisk 1801-1801/7. Odpověď předsedy vlády a ministra financí na interpelaci sen. dr Ledebura-Wichelna a druhů stran schodku, zjištěného při likvidaci státního obilního ústavu (tisk 1594/3).

Tisk 1801/1. Odpověď vlády na interpelaci sen. prof. dr Spiegela, dr Naegle, dr Mayra-Hartinga, Fahrnera, Luksche a druhů o jazykovém právu cizinců (tisk 1594/4).

Tisk 1801/2. Odpověď ministra školství a národní osvěty na interpelaci sen. Fahrnera a druhů o naléhavě nutné úpravě právních poměrů pěstounek mateřských škol (tisk 1687/9).

Tisk 1801/3. Odpověď ministra vnitra na interpelaci sen. dr Naegle a soudr. stran štvanic, zahájených koncem dubna proti německým peněžním ústavům a vůbec proti německému živlu v tomto státě (tisk 1687/4).

Tisk 1801/4. Odpověď vlády na interpelaci sen. Sáblíka a spol. o ochraně domácího lnářství (1687/6).

Tisk 1801/5. Odpověď ministrů vnitra a spravedlnosti na interpelaci sen. dr Naegle, K. Friedricha a soudr. stran zabavení tiskopisu >Abgeordneter Dr. Alois Baeran vor dem Prager Schwurgerichte< (tisk 1594/7).

Tisk 1801/6. Odpověď ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Donáta a spol. ohledně propůjčování státních poštovních automobilů soukromým osobám a organisacím (tisk 1721).

Tisk 1801/7. Odpověď ministra pošt a telegrafů na interpelaci sen. Linka, Polacha a soudr. o tom, jak si pan zkušební komisař Schilling z Opavy počínal při jazykových zkouškách poštovních zaměstnanců u poštovního úřadu v Krnově (tisk 1721/5).

Tisk 1802. Návrh sen. Knesche a soudr. na bezokladné a vydatné zlepšení odpočivných požitků staropensistům na velkém majetku pozemkovém.

Z cizích parlamentů: R. 1924 ročník V. číslo 1-2.

Zápisy o 181.-186. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 11., 12., 13., 14. a 17. prosince 1923.

Těsnopisecké zprávy o 181. až 188. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 11., 12., 13., 14., 17., 19. a 20. prosince 1923.

Zápisy o 187.-190. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným pp. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Z předsednictva bylo přikázáno:

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1802. Návrh sen. Knesche a soudr. na bezodkladné a vydatné zlepšení odpočivných požitků staropensistům na velkém majetku pozemkovém.

Výboru zahraničnímu a národohospodářskému:

Tisk 1784. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu (tisk 4242), ktorým sa prekladá Národnému shromaždeniu k dodatečnému schváleniu obchodná úmluva medzi republikou Československou a Franciou, podpísaná v Paríži dňa 17. srpna 1923, uvedená v prozatímnu platnosť vládnou vyhláškou zo dňa 30. srpna 1923, čís. 174 Sb. z. a n. (tisk 4344).

Výboru brannému:

Zpráva ministra národní obrany Ve smyslu §u 6 zákona ze dne 7. prosince 1922, č. 370 Sb. z. a n., jímž se stanoví výhody v plnění branné povinnosti.

Výboru ústavně-právnímu:

Vládní nařízení ze dne 13. prosince 1923, kterým se prodlužuje platnost nařízení ze dne 21. dubna 1921, čís. 173 Sb. z. a n., o přerušení sporů o splnění peněžních závazků ve starých korunách v poměru k republice Rakouské.

Vládní nařízení ze dne 6. prosince 1923 o mimořádných opatřeních k ochraně peněžních ústavů v roce 1924.

Výboru imunitnímu:

Žádost hlavního státního zastupitelství v Bratislavě se žádostí sedrie v Bratislavě ze dne 22. listopadu 1923 za souhlas k trestnímu stíhání sen. Zimáka pro přečin pomluvy tiskem podle §§ 1 a 3, odst. 2, č. 1. zák. čl. XLI z r. 1914.

Žádost hlavního státního zastupitelství v Bratislavě se žádostí sedrie v Trenčíně ze dne 29. listopadu 1923, č. 4933-3 1923, za svolení k trestnímu stíhání sen. Barinky pro přečin podle §u 18 č. 1. zákona na ochranu republiky.

Žádost hlavního státního zastupitelství v Bratislavě, se žádostí okresního soudu v Turč. Sv. Martině z 10. prosince 1923, č. B 3459-1923-13, za svolení k trestnímu stíhání sen. Duchaje, pro přečin pomluvy podle §u 1. zák. čl. XLI:1914.

Místopředseda dr Soukup: Přikročuji k projednávání denního pořadu.

Prvním bodem denního pořadu jest:

1. Volba předsedy senátu a jeho slib.

Konstatuji, že je senát schopen se usnášeti.

Volbu jest vykonati podle §u 61 jedn. řádu hlasovacími lístky, jež budou sčítati jako skrutátoři páni zapisovatelé dr Přikryl, Svěcený a Löw, jež současně žádám, aby dozírali na hlasování a sbírání hlasovacích lístků a pak mi oznámili výsledek volby.

Napravo sečte hlasy pan sen. dr Přikryl, nalevo sečte hlasy pan sen. Löw, ve středu sečte hlasy pan sen. Svěcený.

Prosím o provedení volby.

Místopředseda dr Soukup: Hlasování je skončeno. Žádám pány skrutátory, aby sečetli hlasovací lístky. (Děje se.)

Odevzdáno bylo celkem 130 hlasovacích lístků, z nichž 80 zní na jméno pana sen. kolegy Václava Donáta.

Prohlašuji, že pan sen. Václav Donát je tím zvolen předsedou senátu. (Sen. Matuščák: Nový člověk - starý systém zůstane zase!)

Táži se pana sen. Donáta, zdali volbu přijímá.

Sen. Donát: Přijímám.

Místopředseda dr Soukup: Prve, nežli se ujme nově zvolený pan předseda senátu předsednictví, žádám pana zapisovatele sen. Svěceného, aby přečetl formuli předsednického slibu a pana předsedu senátu, aby vykonal do mých rukou slib.

Zapisovatel sen. Svěcený (čte):

>Slibuji, že budu zachovávati zákony a svůj úřad předsednický zastávati podle svého nejlepšího vědomí a svědomí.<

Předseda: Slibuji.

Místopředseda dr Soukup: Žádám pana předsedu senátu, aby se ujal dalšího řízení schůze. (Předseda Donát ujímá se předsednictví. - Sen. dr Heller [německy]: Prosím o slovo k prohlášení!)

Předseda: Slavný senáte! Dovolte, abych jménem senátu nejprve poděkoval našemu kolegovi Karlu Práškovi, bývalému předsedovi senátu, za veškerou jeho práci a píli, kterou věnoval tomuto slavnému sboru a také za jeho veškerou konciliantnost, kterou ke každému z nás kolega Karel Prášek měl. (Hlasy německých senátorů: Proč musil jíti?)

Prosím, aby slavný senát přijal můj nejvřelejší dík za to, že svěřil mi tak vysoký úřad a vysokou hodnost, jednu z nejvyšších, kterou Československá republika má. Ujišťuji, že v tomto úřadě k veškerým stranám i k veškerým kolegům co nejnestranněji, nejspravedlivěji a nejkolegiálněji budu se chovati. Bude mou snahou, aby slavný senát byl udržen na té výši, jakou zákony Československé republiky mu předpisují. (Výborně!)

Prosím, aby veškeří kolegové v této mé snaze mne podporovali nejen ve prospěch slavného senátu, ale také ve prospěch celé Československé republiky, (Výborně! Potlesk. - Sen. dr Heller [německy]: Prosím o slovo k podání prohlášení, již jsem se o slovo hlásil!)

Dovoluji si oznámiti, že k osobnímu prohlášení přihlásili se o slovo podle §u 44 páni dr Mayr-Harting a dr Heller.

Prohlašuji, že předsednictvo nevidělo žádného důvodu, aby v této chvíli podle jednacího řádu slovo jim bylo uděleno. (Sen. dr Heller [německy]: První důkaz! Před 3 minutami se mluvilo o konciliantnosti! - Hluk na levici.)

Přikračuji k dalšímu odstavci, jímž je:

2. Zpráva I. výboru národohospodářského, II. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, III. výboru rozpočtového o návrhu sen. Lukeše a soudr. (tisk 1299) na stanovení nových předpisů, které osoby mohou býti v ošetřování v ústavech pro choromyslné. Tisk 1737.

Zpravodaji jsou: za výbor národohospodářský sen. dr Malinský, za výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu sen. Jílek, za výbor rozpočtový sen. dr Procházka.

Prosím prvého pana zpravodaje sen. dr Malinského, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Malinský: Slavný senáte! V návrhu sen. Lukeše a soudr. se uvádí, že v ústavech pro choromyslné nalézá se více než 50% osob, které skutečně choromyslné nejsou, a navrhuje se, aby osoby slabomyslné, epileptikové, kteří skutečně choromyslní nejsou, kteří však vyžadují lékařské péče, kteří se nemohou živiti, a o které se ani jejich rodiny nemohou

starati, byly umístěny v jiných ústavech, nebo v jiných budovách a to v prvé řadě z ohledů hospodářských. Návrh dále uvádí, že v Čechách přichází jeden opatrovník na 2,9 ošetřovanců, na Moravě na 5, ve Slezsku na 4,3. Jak mi bylo v poslední době sděleno, tento poměr se ještě u nás zhoršil. Od převratu stoupl počet opatrovníků a to tak, že dnes v ústavech pro choromyslné připadají na 1 opatrovníka pouze 2 ošetřovanci. Povážíme-li, že plat průměrný pro 1 opatrovníka obnáší 19.000 Kč, pro řeholní ošetřovatelky 7.000 Kč ročně, vidíme, jakých nákladů ošetřování choromyslných vyžaduje. Sen. Lukeš praví ve svém návrhu, že v Čechách doplácí země na 1 ošetřovance 15.718 Kč, ve Slezsku 16.818 Kč, na Moravě 9.990 Kč a země doplácí 8.770 Kč.

Tímto návrhem není nikterak myšleno, aby přijímání do ústavů pro choromyslné bylo nějak ztěžováno nebo omezováno, nebo aby epileptikové a slabomyslní jako takoví nebyli přijímání, nikoliv tak se to nemíní. Naopak. Slabomyslní a epileptikové, kteří velice často bývají skutečně choromyslní - trpívají pravidelně těžkou formou choromyslnosti - nechť jsou i nadále přijímáni jako dosud do ústavů pro choromyslné, kdežto osoby, které nejsou svému okolí nebezpečné, které také ve skutečnosti choromyslné nejsou, které jsou způsobilé k lehčí práci a jimž může býti povolena větší volnost pohybu, mohou býti umístěny v ústavech jiných. A ústavů takových v Čechách a na Moravě skutečně máme 11. Jsou to: Ernestinum, nyní v Budenicích, Hloubětíně, Hradci Králové, v Opořanech, kde byl dříve ústav pro choromyslné, na Moravě je Ústav sester dominikánek v Brně, ústavy pro choromyslné ve Střelici u Brna a ve Šternberku, na Slovensku je ústav v Plešivci, župa gemerská. Pro epileptiky je zvláštní ústav Valentinům v Praze, v Litovli v klášteře Milosrdných sester a zemská útulna ve Vizovicích. Bohužel, většina těchto ústavů je odkázána pouze na soukromou dobročinnost, takže nemůže svoji lidumilnou činnost rozvinovat tak, jak by to vlastně v zájmu těchto nešťastníků bylo třeba.

To je tedy druhý důvod, který mluví pro návrh sen. Lukeše. Já v návrhu tom vidím ještě další velkou výhodu a to, že přijetím resoluce, kterou navrhuje národohospodářský výbor, bude ústavům pro choromyslné ulehčeno. My jsme totiž pozadu proti našim sousedům. V Braniborsku přichází 1 lůžko v ústavech pro choromyslné na 365 obyvatelů, v Berlíně na 336, v Hessensku na 332, v Badensku na 345, ve Švýcarsku v některých kantonech dokonce připadá 1 lůžko na 143 obyvatele. K tomu ideálu ovšem není pomyšlení, abychom se u nás i jen trochu přiblížili.

Poměr, který u nás dnes panuje, je jedno lůžko na 993, tedy skoro na 1000 obyvatelů. Pro zajímavost dovoluji si sděliti slavnému senátu, že v r. 1852 - je to ovšem velmi dlouhá doba - jsme měli 1 lůžko pro choromyslné na 9311 obyvatelů. Tedy od té doby jsme pokročili tak, že dnes jsme pouze na 10% toho, co bylo v r. 1852.

Navrhujeme ve své resoluci, aby ministerstvo pro veřejné zdravotnictví vydalo nové předpisy ohledně přijímání choromyslných do ústavů. Myslím, pánové, že takováto novelisace jest skutečně žádoucna, pováží-li se, že dnes přijímá se do ústavů pro choromyslné na základě nařízení ministerstva vnitra a ministerstva spravedlnosti z roku 1874. Od té doby zajisté ty poměry se tak změnily, že by bylo žádoucno, aby bylo vydáno nějaké nařízení, odpovídající spíše nynějším poměrům. Že nepřijímání osob slabomyslných a epileptiků, kteří nejsou choromyslní, není žádným takovým radikálním krokem, je viděti z toho, že na př. v Belgii a Francii pokročili mnohem dále a učinili ještě mnohem radikálnější kroky. Tam totiž choromyslní, jichž zdravotní stav se za dobu léčení v ústavech zlepšil, kteří tam byli uklidněni, jsou beze všeho z ústavů pro choromyslné propouštěni a dáváni do t. zv. rodinné péče. V Belgii, v městě Gheel, které má 215.000 obyvatelů, je v rodinách umístěno 2.800 choromyslných osob a tam, řekl bych, tento blahodárný zvyk datuje se již od století XVII. V druhém městě belgickém, Lieurneux, je 400 choromyslných, kteří žijí v rodinách, jako jich členové. Ve Francii, v městě Dun sur Auron, je 978 choromyslných žen v rodinách a v městě Ainay le Chateau 350 mužů v rodinách. Vidíte, pánové, že bude asi ještě velmi dlouho trvati, nežli se k takovému kroku odhodláme, nežli takový krok ohledně opatření choromyslných učiníme.

Na základě toho, co jsem uvedl, národohospodářský výbor navrhuje, by senát přijal tuto resoluci:

>Ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu se vyzývá, aby vypracovalo osnovu zákona, kterým ústavy pro choromyslné by zůstaly vyhrazeny toliko pro skutečně choromyslné, dále aby epileptikové - pokud nejsou choromyslní - jakož i osoby slabomyslné, které nejsou s to, aby si samy svoji životní existencí uhájily a o které rodina jejich pečovati nemůže, umísťovány byly ve zvláštních, tomuto účelu sloužících ústavech.<

Předseda: Prosím pana referenta sen. Jílka.

Zpravodaj sen. Jílek: Slavný senáte! Výbor zdravotnický připojuje se úplně k resoluci výboru národohospodářského a jen vyslovuje přání, aby při sdělávání zákona byli pozváni dosavadní vydržovatelé ústavů pro choromyslné a pro epileptiky. Je to v Čechách správní výbor, zemský výbor na Moravě a správní komise ve Slezsku, které již mají různé zkušenosti s těmito ústavy. Je potřebí, aby zástupcové těchto korporací byli přibrání jako poradcové při sdělávání tohoto zákona.

Doporučuji předlohu ke schválení.

Předseda: Prosím pana referenta sen. dr Procházku.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Vážený senáte! Rozpočtový výbor projednával návrh učiněný kolegou Lukešem a spol. s hlediska úhrady. Návrh celý má velký význam charitativní, sociální, ale také národohospodářský, resp. finanční. Jeho význam charitativní je obzvláště obsažen v požadavku, aby ústavy pro choromyslné byly především a v první řadě zachovány pro skutečné choromyslné, a dále, aby osoby, které nejsou v užším slova smyslu choromyslné, tedy epileptikové, nebo slabomyslní, byly ve zvláštních ústavech ošetřovány, které by odpovídaly charakteru a stavu jejich chorob. Sociální význam vyniká také touto snahou, aby byly zachovány osoby, které ještě jsou schopny práce a výdělku pro lidskou společnost, národohospodářský a finanční hlavně v tom směru, aby byla režie těchto ústavů úsporná a nebyly vynakládány zbytečné obnosy, aby byl přiměřený počet ošetřovatelů k ošetřovancům a náklad na jednotlivé ošetřovance.

Vážený senáte! Když uvážíme, že náklad na jednoho ošetřovance je tak vysoký, v Čechách až přes 18.000 Kč, a že připadá na necelé tři ošetřovance jeden ošetřovatel, tu se musíme zamysliti a musíme uvažovat, zda tento stav je zdravý, zda se nepoužívá těchto ošetřovanců k pracem, které konati nemají, ve prospěch členů těch ústavů a nebo zda nejsou udržovány v ústavech pro choromyslné osoby, které by zcela dobře mohly býti propuštěny do domácího ošetřování.