Místopředseda dr Soukup (zvoní): Uděluji dále slovo panu sen. Löwovi.

Sen. Löw (německy): Slavný senáte! Jako řečník přede mnou, vysoce vážený pan sen. Jelinek, mám také já povinnost prohlásiti zde, že jako sociální demokraté budeme hlasovati proti zákonu, a to z dvou důvodů. Předně, poněvadž jsme mínění, že obecní řád, jak nyní ještě platí, a také ústava poskytují dosti moci, aby vládě daly možnost spojovati nebo rozlučovati obce, měniti hranice okresů, žup ano i zemí. Za druhé, poněvadž právě tímto zmocňovacím zákonem - neboť o nic jiného nejde - dáváme vládě možnost, aby s pomocí tohoto zákona znovu mohla působiti korupčním způsobem po strance politické a národní. Jest tedy nutno, chceme-li odůvodniti, proč vlastně proti tomu hlasujeme, abychom se poněkud blíže zabývali těmito dvěma body.

Pravil jsem, že předně dosud ještě platný obecní řád poskytuje dosti moci, aby se obce slučovaly nebo rozlučovaly. A skutečně nacházíme, když se podíváme na obecní řád, v §§ 2, 3 a 4 a také v §§ 84 a 85 ustanovení, jež umožňují, aby se obce spojily ve větší těleso nebo však - jestliže myslí, že budou moci lépe upraviti své finanční a hmotné samosprávné věci, když se rozdělí - aby se znovu mohly rozděliti na menší obce. Zvláště § 2 obecního řádu praví, že se dvě nebo více obcí téhož okresu, jestliže zemský úřad z veřejných důvodů nemá žádné námitky, mohou se svolením okresního zastupitelstva po předchozí dohodě spojiti v jednu obec. Takové spojení nesmí nastati bez vůle druhé obce, se kterou se tato obec chce spojiti. Chtějí-li se dvě nebo více obcí spojiti v jednu obec, musí tato vůle býti u obou. Není dovoleno obec spojovati s jinou proti její vůli. To bylo to, co jsme dosud vždy zachovávali a nyní se znovu pokoušíme dále to zachovati. Samospráva obcí byla dosud, řekl bych, pýchou obcí, které opírajíce se o ni, mohly své vlastní poměry podle svých vlastních názorů, potřeb a moci vyřizovati a upraviti.

V nejbližším paragrafu, v §u 3 se stanoví znovu opak. Jest tam, že obce, které podle zákona ze dne 17. března 1849 - sahá se tedy zpět na zajisté dlouhou dobu - byly s jinou obcí spojeny v jednu obec, mohou býti zemským zákonem znovu rozloučeny a odděleny, jestliže jedna z těchto obou obcí sežene prostředky, k vykonávání svých povinností. Vidíte, že také o rozdělení se tam činí opatření. Tím jest obci uděleno právo, jestliže myslí, že může sama plniti své povinnosti, které se jí musejí pro udržování jejich nutných věcí ukládati, že se pak znovu může odloučiti od jiné obce, s níž byla dříve spojena. Vidíte tedy, že pro obce skutečně není nutnosti k vydání takového zákona.

§ 4, jenž zase určuje změnu hranic, praví, že k změnám hranic místní obce, čímž tato přestává existovati, jest potřebí mimo prohlášení zemského úřadu, že proti tomu není námitek, dobrovolného souhlasu a souhlasu okresní správy. Dále vidíme, že i při změnách hranic, když jen jednotlivé části mají býti od obce odděleny, není vůbec potřebí, aby se teprve musil vydávati zákon. Také v §u 84, kde jsou zase ustanovení o dobrovolném spojení obcí, okresů atd., stojí: Jednotlivým obcím téhož politického okresu se, ponechává, aby se jak stran samostatného, tak též přeneseného oboru působnosti spojily k společnému vedení. To znamená, že jestliže se obec domnívá, že spojením bude jí umožněno snáze plniti úkoly, které má ve vlastním nebo přeneseném oboru působnosti, že pak má možnost provésti to společným usnesením po vyžádání souhlasu okresní správy, okresní správní komise, jak se dnes jmenuje, a zemského úřadu. Také zde vidíme, že není žádné nutnosti i s tohoto stanoviska, aby takový zákon byl vydán.

§ 85 obecního řádu praví skorém totéž. Obce, jejichž prostředky nepostačují k plnění závazků vyplývajících pro ně z přeneseného oboru působnosti, mají býti, pokud tomu tak jest, případně spojeny s jinou obcí v jednu obec. Také tím jest vládě dána možnost, aby to činila bez okolků, takže vůbec není potřebí zvláštního zákona.

Z těchto všech důvodů dlužno se tedy tázati, jak se to stalo, že najednou dne 7. února 1919 byla vydána novela k obecnímu řádu a že v ní v §u 23 jest ustanovení, jež zní: >Vláda se zmocňuje, aby v přechodné době do konce roku 1919 obceslučovala nebo rozlučovala a měnila hranice obcí a okresů.< To bylo po prvé, když zákon byl předložen hned po vzniku tohoto státu. Od té doby jsme viděli, co vše s tím zákonem bylo prováděno. Již řečník přede mnou, pan sen. Jelinek, poukázal na to, jak se právě z politických a často z národnostních důvodů užívalo tohoto zákona k tomu, aby se v obci vytvořila národní většina nebo menšina, jak to právě pro vládu bylo nutno nebo žádoucí. Od té doby byl tento zákon rozličně zlepšován, doplňován, rozšiřován atd.

Nyní máme zase doplnění tohoto zákona, jež jest ovšem krátkého obsahu. Článek I. praví: >Vláda se zmocňuje, aby v Čechách, na Moravě a ve Slezsku a vinkorporovaných územích v přechodné době až do konce r. 1924 obce slučovala arozlučovala, jakož i měnila hranice obcí, okresů politických, soudních azastupitelských, k tomu cíli i hranice žup a zemí, byl-li do konce r. 1920 k tomu dánpodnět písemným podáním u politických správních úřadů nebo bylo-li těmito úřadyv téže lhůtě z úřední moci zahájeno řízení.<

To tedy znamená: To, co nám bylo předloženo, tato doplnění, vyslovují ovšem, již něco jiného. V prvním zákoně, jenž nám byl předložen, neslyšelo se ničeho o změnách zemských hranic. V následujícím zákoně, jenž, jak myslím, byl vydán v dubnu 1920, již se něco z toho pozorovalo. V nynější předloze však vystupuje to již úplně jasně a zřetelné na jevo a dlužno to pravděpodobně odvozovati z toho, že se chce přikročiti i k změnám zemských hranic. Avšak, vážení pánové, myslím, že i k tomu stále ještě není potřebí vydávati zvláštní zákon, neboť víte přece, že jest k tomu potřebí ještě jiných sborů, které musí dáti souhlas, mají-li býti změněny zemské hranice. To neleží v moci jednoho jediného státu a pokud jsme se také skutečně připojili k tomuto vyššímu tělesu a chceme u něho zůstati, potud nebude pravděpodobně možno zákonem měniti zemské hranice.

Jinak se ovšem má věc, mluví-li se o hranicích žup, které přece dnes ještě nejsou utvořeny. Tu již může vláda míti z toho jistý prospěch. Dověděli jsme se přec poslední dobou, že, ačkoliv pro župní rozdělení jest úplně učiněno opatření v ústavním zákoně, župy v tomto útvaru nemají býti udrženy a že se bude klásti zvláštní důraz na to, aby nebyly uvedeny v život žádné čistě německé župy. To jest snad také příčinou, proč se také v tomto zákoně již bral na to zřetel, když se v něm praví, že hranice okresů a žup mohou býti měněny. Učinili jste stran toho opatření již také v ústavním zákoně, poněvadž tam jest výslovně obsaženo ustanovení, že vládě jest vždy možno, aby mohla tyto hranice přiměřeně měniti.

Hledíme-li na to vše, musíme říci, že ustanovení tohoto zákona o slučování nebo rozlučování obcí jsou úplně zbytečná a že bychom se také bez nich obešli. Při této otázce musím ovšem uvésti něco zcela opačného, než co uváděl řečník přede mnou. V zákoně stojí, že vláda může zákona užíti, jestliže návrh na změnu hranic, na sloučení nebo rozloučení obcí byl podán alespoň do konce r. 1920, Jestliže vláda skutečně trvá na tomto ustanovení, působí to na nás poněkud zvláštním dojmem. Obce musily tedy již v r. 1920 podati návrh na rozloučení nebo sloučení, aby jej vláda v r. 1924 mohla použíti. Nikdo by nepovažoval za možné, že toto ustanovení zůstane v platnosti, avšak skutečně jest v zákoně obsaženo.

Chci nyní promluviti o jednom příkladu při této otázce, jenž se zakládá právě na takovémto poměru. V r. 1920, resp. již na podzim 1919, podaly obce Donice, Rybáře, Drahovice, Pirkenhammer a část obce Espenthor návrh, aby byly tyto obce sloučeny s lázeňským místem Karlovými Vary a v pamětním spise vyložily vládě, z takého důvodu se to má státi. Stalo se to proto, poněvadž již po desítky let před tím městská obec karlovarská s obcí donickou a s městskou obcí rybářskou, která tehdy nebyla ještě městem, vyjednávala o přivtělení. Osada Berghäusel, jež jednou částí patří k Espenthoru a druhou částí ke Karlovým Varům, jest zcela malým místem. Obec Donice souvisí přímo s Karlovými Vary. Zde se tedy nehodí to, co pravil pan sen. Jelinek, že jsou kilometrové vzdálenosti mezi městem a jinými obcemi, nýbrž zde jsou sestaveny dohromady a mimo to ještě v Donicích jsou umístěna skoro všechna velká průmyslová zařízení a podniky městské obce karlovarské, jako plynárna, elektrárna, vodovodní zařízení atd. Proto se vyjednávalo mezi Karlovými Vary a Donicemi, aby bylo provedeno přivtělení. V Rybářích bylo tomu stejně. Tam chtěli ovšem zprvu jen část připojiti ke Karlovým Varům a to proto, poněvadž v této části jest nádraží dřívější Buštěhradské dráhy, která se dnes stala státní drahou. Nádraží jest v obvodu města Rybářů. Když tedy cizinci přijíždějí, nemohou vystupovati v Karlových Varech, nýbrž přijíždějí vlastně do Rybářů. Městská obec karlovarská neměla vlastního nádraží a proto za všech okolností chtěla míti tuto část Rybářů, aby dostala toto nádraží. V r. 1898 byla pak postavena dráha Karlovy Vary-Mariánské Lázně a v Karlových Varech bylo zřízeno t. zv. ústřední nádraží. Rád bych pány zavedl jednou k tomuto ústřednímu nádraží světových lázní karlovarských, města, které přece jest oknem naší nynější republiky do ciziny, aby se jednou správně podívali na toto ústřední nádraží. Od té doby se vyjednávalo o sloučení těchto obcí s Karlovými Vary. Obec drahovická, kde náhodou bydlím - neuvádím to však proto, že bych na tom měl zvláštní zájem - již v r. 1911 a to mým prostřednictvím vyjednávala s tehdejší rakouskou vládou o spojení s Karlovými Vary, poněvadž leží v užším ochranném obvodu pramenů města a nemůže se proto ani průmyslově aniž jinak rozvíjeti. Na svém území má nejlepší kaolinovou hlínu, nemůže však svých přírodních pokladů dobývati a nesmí je vyvážeti na povrch, poněvadž leží v ochranném území léčivých zřídel karlovarských. Při tom jest však právě toto místo nuceno ve svých zdech poskytovati útulek četným úředníkům, dělníkům a zřízencům lázeňského města. Tím vzniklo této obci ohromné břemeno, poněvadž musí vystačiti pro všechna ta břemena, která Karlovy Vary se sebe svalují. Toho všeho z velké části využívají majitelé hotelů, lázní atd. ano i městská obec. Když lidé sestárnou, musí na př. obec drahovická, pro niž tito lidé neučinili toho nejmenšího, postarati se pro ně o zabezpečení stáří. Tehdy také bývalý rakouský ministr financí, když tuto věc vyšetřoval, prohlásil, že zde musí nastati změna, poněvadž se tato obec nikterak nemůže sama vydržovati, a skutečně bylo tehdy na tomto poli vyjednáváno. Pak přišla válka, přišel převrat a nyní jsme ve všech těchto obcích tam, kde jsme byli dříve. Když v r. 1919 byla dána možnost žádati, aby se provedlo sloučení, bylo to skutečně podle tohoto zákona učiněno. Dne 25. srpna 1920 vydala vláda vyhlášku. V této vyhlášce stojí: >Vláda Československérepubliky, zamýšlí obce Drahovice, Donice, Pirkenhammer, Rybáře a osadu Berghäuselpatřící dosud k obci Espenthor spojiti s městem Karlovými Vary, politický okresKarlovy Vary, soudní okres Karlovy Vary v jednu místní obec jménem Karlovy Vary a to vdosavadních hranicích jejich katastrů. Poněvadž osada Berghäusel není katastrálníobcí, bude nová katastrální a současně obecní hranice mezi touto osadou, resp. meziobcí karlovarskou a obcí espenthorskou teprve dodatečně stanovena a vyhlášena. To sepodle §u 1 zákona ze dne 14. dubna 1920, č. 285 Sb. z. a n., veřejně vyhlašuje po 8dní s poznámkou, že jest každému dovoleno, aby proti zamýšlenému sloučení výšeuvedených obcí a osady Berghäusel v další osmidenní lhůtě, počítaje ode dne 15.září 1920, podal připomínky.<

To bylo tedy již dne 25. srpna 1920. A k této vyhlášce byly pak vydány další vyhlášky stejného smyslu ze dne 18. listopadu 1920 a ze dne 30. listopadu 1920, jež mají skorem totéž znění. Ovšem, že obec podala proti tomu námitky, poněvadž mínila, že tím bude na ní uvaleno větší břemeno. Námitky byly podány a podivuhodným způsobem usnesla se v městském zastupitelstvu města Karlových Varů umělá většina, jež tehdy byla vytvořena, právě o těchto námitkách. A od té doby jsme ničeho více o tom neslyšeli. Bylo již několikráte zakročeno u vlády a nejpodivuhodnějším jest při tom, že dřívější ministerský předseda Tusar poznamenal k svému nástupci: >Kdybych byl býval ještě 14 dnů zůstal v úřadě, byl bych to provedl, a prosímVás, jako svého nástupce, abyste na to pamatoval.< Od té doby uplynula 4 léta, několikráte jsme se obrátili na vládu, vláda však dosud nehnula ani brvou. Při tom nepřicházejí v úvahu ani národnostní, ani politické důvody, neboť obce ty jsou německé nemají českých menšin a proto, jak se zdá, vláda nemá na tom zájmu. Avšak, co zde přichází v úvahu, jest hospodářský zájem, jenž sahá tak daleko, že ta neb ona obec je na tom dnes tak, že si skorem, nemůže více pomoci. Dověděl jsem se např. o Drahovicích, že se tam nyní radí o rozpočtu, podle něhož pravděpodobně budou uloženy 1500%ní obecní přirážky. V Donicích tomu není mnohem lépe, v Rybářích plánují skorem tytéž poměry, rovněž tak v Pirkenhammeru. Při tom přichází ještě něco v úvahu. Tím, že vláda vzala obcím také možnost, aby upravovaly a vybudovaly své finanční poměry tak, jak by bylo nutno, tím že jim vzala možnost, aby obecní přirážky na kterých se usnášejí, také samy vybíraly, odebrala obcím úplně jejich samosprávnou moc a dnes jsou obce odkázány, jak bych to řekl, na dobromyslnost nebo řekněme na rozmar berních úřadů. Dají-li jim něco berní úřady, mohou žíti, a nechají-li jim ničeho, nevědí, co si počíti. Mám zde výkaz obce Staré Role a jako u této obce jest tomu v Rybářích, Donicích a skorem ve všech obcích naší země. Zde vidíme, jak obce dnes musejí počítati. Tím, že berní úřady nepředpisují daní, předpisují se daně podle dřívějších let. Tak jest tomu skorem všude. Hospodářskou krisí byl nyní průmysl nucen, aby své podniky buď omezil nebo často úplně zastavil. Berní úřady podávají obcím vědomost o berních základnách, podle nichž pak mohou býti přirážky předpisovány a vybírány. Berní základna, jež byla předepsána, činila v obci Staré Roli - toto místo bylo původně také určeno ke spojení - v r. 1922 280.700 Kč; v r. 1923 však veškeré berní rozpočty vydané berním úřadem, nečiní více těchto 280.000 Kč, nýbrž ani polovinu a když obecní úřad letos chtěl sestaviti rozpočet a pátral, jak se věci vlastně mají, ukázalo se, že berní úřad uvedl daně ještě o třetina vyšší. Nyní si tedy představte - a tomu jest tak v každé obci s průmyslovým obyvatelstvem - na jaký základ dnes obec přišla. Nezbývá tedy nic jiného, než hledati prostředky a cesty, jak by se obce mohly z těchto nesnází zachrániti. Ano, je-li zde obecní pozemek, les, pak se mohou dělati dluhy, avšak jiné obce, které ničeho nemají, než snad trochu domů a drobných živností - řekněte mi, o co se mají opírati. A právě u obcí, jež jsem uvedl, u Donic, Drahovic, Espenthoru jest tomu tak, poněvadž nemají žádného průmyslu, poněvadž mají jen něco drobných živností, avšak většinou mají vlastně dělnické obyvatelstvo a to právě bylo příčinou, proč vedeny čistě hospodářským hlediskem, žádaly o spojení s Karlovými Vary. Avšak dodneška se nestalo ani to nejmenší. A tu se tážeme, nač vlastně máme míti takový zákon, nač jej potřebujeme, když ho vláda vůbec neužívá, když obcím, které se dobrovolně chtějí sloučiti, v tom brání. Buďte ujištěni, že kdyby toho zákona nebylo, byly by se obce již dávno sjednotily, avšak právě proto, poněvadž obce se domnívají, že se to stane tak jako tak, že vláda má možnost, že to může učiniti, nebylo dodneška možno, aby se byly obce sešly a aby se byly pokusily nalézti vzájemné, vyrovnání. Toto vyrovnání mohlo býti sjednáno, avšak toto vyrovnání se rozbilo jen proto, poněvadž máme právě tento zákon, poněvadž se některé obce vzpíraly domnívajíce se: Proč bychom měly souhlasiti, vláda má beztoho možnost k tomu, ať to prostě udělá, a my se přizpůsobíme.

Jestliže to vše bereme v úvahu, musíme již otevřeně říci, že tento zákon podle našeho přesvědčení jest skutečné úplně zbytečným. Proto nemáme, jak jsem se zmínil, žádného důvodu, abychom pro něj hlasovali, neboť nemůžeme vůbec uznati ceny takového zákona. Ponechte obcím samosprávu, ponechte jim, aby se samy rozvíjely, slučovaly, nebo rozlučovaly, bude to pro vás, pro vládu a pro obce prospěšnějším, než když násilím slučujete obce, které snad hospodářsky, politicky nebo národně vůbec nepatří dohromady. Ponechte obcím jejich svobodnou vůli, prokážete jim největší službu. Ze všech těchto důvodů nebudeme hlasovati pro zákon, poněvadž nemůžeme uznati jeho účelu! (Souhlas u stoupenců).

Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Krouskému.

Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Oba dva páni řečníci oposice uvedli některé důvody, které je vedou k tomu, aby hlasovali proti návrhů ústavně-právního výboru.

Pan sen. Jelinek uvedl některé případy k projednávání sloučení obcí, s nimiž není spokojen. Já všech případů nemohu se dotknouti, jen v některých dovolte, abych se nad nimi několika slovy pozastavil.

Vážený pan kolega sen. Jelinek zmínil se o sloučení obce Jihlavy s obcí Dřevěnými Mlýny. Pan kolega Jelinek zapomněl však při tom poznamenati, že již od r. 1910 obě tyto obce jak Jihlava, tak Dřevěně Mlýny z důvodů věcných dovolávají se toho, aby došlo k sloučení. Zemský výbor moravský také již v r. 1913 připravil osnovu.zákona, kterou mělo dojíti k sloučení Jihlavy s Dřevěnými Mlýny. Zajisté zemský sněm moravský by byl tuto osnovu přijal kdyby bylo v r. 1914, 28. února, nebylo došlo k jeho odročení. Tehdy obě dvě obce uvedly důvody věcné, a uváděly zejména ty okolnosti, že stavebně, obě obce souvisejí, že rozvoj města Jihlavy bude a může se díti jedině směrem k Dřevěným Mlýnům, uváděly, že jihlavské nádraží leží na území obce Dřevěné Mlýny - tj. právě ten důvod, kterého se pan kolega Löw dovolávat pro sloučení obcí okolních s Karlovými Vary. (Hlas: Polovina nádraží jest v Čechách!) Obce tvořily až do roku 1868 společnou obec, tedy jsou zde důvody historické, konečně mají společné komisařství a také mají společnou působnost stavebního úřadu. Za těchto okolností se mi zdá jedno býti nápadné. Pan kolega Jelinek vidí v tom, že dnes má se Jihlava spojiti s Dřevěnými Mlýny, úkor Jihlavy. Tedy v roce 1910 a 1914 stáli pánové na stanovisku právě opačném, dovolávali se věcných důvodů, které dnes neznají, a myslím, že nejsem daleko od pravdy, když řeknu, že tehdy pánové doufali, že za tehdejšího germanisačního systému Rakouska, se jim podaří v té t. zv. německé Jihlavě Dřevěné Mlýny pohltiti. To tedy byly nacionální důvody, které pány vedly k tomu, že zdůrazňovali tyto důvody věcné, které ale dnes nechtějí znáti. Myslím, že není správné, abychom se příliš dali zlákati výtkami, které kolega sen. Jelinek, ohledně Jihlavy a Dřevěných Mlýnů uvedl. Vážený kolega sen. Jelinek uvedl, otázku připojení Hamrů k okresu tanwaldskému. Na interjekci kolegy Kloudy odpověděl, že mu nejsou tak dobře známy poměry, jako

Kloudovi. Já věřím tomu, poněvadž, kdyby mu byly známy poměry na Tanwaldsku, nemohl by říci, že Tanwald je obcí čistě německou. Tanwald není obcí čistě německou, jako není Tanwaldsko čistě německým okresem. Kdo jednou na Tanwaldsku byl a zejména jednou pozoroval poměry dělnictva na Tanwaldsku, tak po šesté hodině večerní, když dělnictvo vyjde na Tanwaldsku a ve Smržovce na ulice, kdyby pan kolega Jelinek, navštívil Tanwaldsko, těžko by se byl po šesté hodině večeř nejen dnes, ale již před dvaceti lety, po německu dorozuměl. Jestliže Hamry dovolávaly se toho, aby byly spojeny s tanwaldským okresem, mluví pro to důvody věcné, mluví pro to důvody topografické, komunikační a hospodářské. (Hlas: Tak jest! Němci žádali sami připojení Dřevěných Mlýnů!) Ano, já jsem to právě uváděl ohledně Dřevěných Mlýnů, Hamry leží u samého Tanwaldu jen několik minut, jsou vzdáleny jen se obejde lesíček proti svárovské fabrice. Důvodům hospodářským a komunikačním, které mluví pro připojení Hamrů k tanwaldskému okresu, myslím, odporovati lze jen z neznalosti poměrů, k nimž pan kolega Jelinek se sám přiznal. (Sen. Kouša: Co chtějí Němci? Velký Liberec!) Já zatím zůstanu při těch výtkách, které byly učiněny zde. (Předsednictví ujímá se předseda Prášek). V tanwaldských továrnách jsou ne výhradně, ale z větší části zaměstnáni čeští dělníci. České dělnictvo pracuje na Tanwaldsku ve Smržovce, a oni tam vlastně jsou výrobní vrstvou, která tam pracuje, z nich jsou ty obce vlastně živy, z jejich práce vydělávají továrníci, z výtěžku jejich práce odvádějí daně a přirážky, ovšem výhradně do svých obcí bez ohledu na to, že dělnictvo tam přichází pracovat ze sousedních obcí, a ty obce musí nésti vydání na školství a chudinství. Na to se zapomíná. Není spravedlivé v takových případech - uvedl to již pan posl. Pik v poslanecké sněmovně - aby se takovéto důvody přehlížely. To platí zejména o mezivodské továrně, svárovské, o které se zmínil pan sen. Jelinek, o jejíž spojení s obcí hamerskou se právem Hamry ucházejí.

Pan kolega Löw se zmínil o případu Karlových Varů. Důvody, které uvedl, nebyly důvody nacionální a tam jest skutečně spor mezi stranou německých sociálních demokratů a stranou německých měšťáckých stran. Já nejsem povolán, abych tento spor řešil, a domnívám se, že vláda zajisté důvody, které uplatněny budou pro i proti uváží a rozhodne ve věci, jak uzná za spravedlivé.

Pan kolega Löw útočil proti zákonu též z důvodů nacionálních. Já budu pánové velmi zdrženlivým, ale jen to dovolím si poznamenati: Pan kolega Hartl při debatě, o tomto zákoně loňského roku poznamenal: >Kdybychom stáli oproti vládě,od které bychom mohli očekávati, že zaujme stanovisko, čistě věcné a přísněnestranné, pak by nebylo potřebí návrh zkrátka odmítnouti.< Co to znamená? To znamená: My nemáme proti zákonu důvodů věcných, máme jen důvody politické a proto tedy, poněvadž nemáme důvěru k vládě, nechceme dáti vládě zmocnění. To jsou, prosím, důvody pro oposici. Takové důvody nelze vyvraceti, těm lze dáti výraz jen hlasováním. Jestliže oposice nemá k vládě důvěry, nehlasuje pro tento návrh, ale ovšem nezbývá většině, která má k vládě důvěru, než zase hlasovati pro návrh. Proto jménem většiny ústavně-právního výboru doporučuji, abyste schválili usnesení poslanecké sněmovny. (Výborně!)

Předseda: Prosím o zaujetí míst. (Děje se). Přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli (má pouze 2 články) hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly). Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jest obsažena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou vyznačeném v tisku 1769, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se).

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Jako dalším bodem je:

4. Zpráva I. výboru pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1771) k vládnímu návrhu zákona o dalším vybírání zdravotní přirážky ku přímým daním státním, podléhajícím přirážkám, a o veřejném fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných v Československé republice. Tisk 1776.

Zpravodajem jest za výbor pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu pan sen. Klečák, za výbor rozpočtový pan sen. Zimák.

Za ministerstvo pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu přítomen je pan odborový přednosta dr Bébr.

Uděluji slovo panu sen. Klečákovi za výbor, pro veřejné zdravotnictví a tělesnou výchovu.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Již minulého roku měl jsem příležitost promluviti o významu zákona, týkajícího se vybírání zdravotní přirážky k přímým daním státním, podléhajícím přirážkám, a o veřejném fondu pro podporu veřejných nemocnic a ústavů léčebných v Československé republice. Poukázal jsem k tomu, že zmíněný zákon stane se dobrodiním pro celou řadu nemocnic a ústavů, finanční podpory nutně potřebujících.

Nelze podceňovati význam 8%ní přirážky, která za r. 1922 vynesla celkový obnos 12,136.603,37 Kč vyjma Podkarpatské Rusi.

Rozděleno pak bylo 9,259.882,88 Kč. Míti nemocnice naše ve vzorném pořádku, mohli bychom každého roku vybudovati novou nemocnici, případně léčebný ústav.

Výše uvedený obnos byl rozdělen v duchu zákona. Nebylo hleděno ani nalevo, ani napravo, ale bylo dbáno nemocnic a ústavů nejpotřebnějších. Že se tak stane i pro rok 1923, kdy možno očekávati, že budeme míti k rozdělení obnos větší, jak 10 milionů Kč, můžeme každého ujistiti.