Místo toho však nyní konstatujeme, že tímto zákonem mají býti poměry vytvořené dne 10. října stran daně z uhlí podstatně zhoršeny. Proto jsme se tedy již v rozpočtovém výboru namáhali, abychom vymýtili zhoršení obsažená v zákonu. Ovšem dařilo se nám při tom jako vždy bez výsledku. Důvody většiny jsou po této stránce vždy velmi prosté. Zákon, na němž se usnesla poslanecká sněmovna, sjednaly mezi sebou koaliční strany. Následkem toho, jak se říká, nedá se na tom vůbec ničeno měnit. Přes to, že naše návrhy byly v rozpočtovém výboru zamítnuty, předkládáme je znovu slavnému senátu, aby o nich ještě jednou rozhodl.
V §u 2 návrhu se praví, že daň z uhlí má zpravidla činiti 10% ceny uhlí. Tam, kde budou prokázány nepříznivé provozní poměry, může ministerstvo financí po dohodě se zúčastněnými ministerstvy daň snížiti až na 7%. To by bylo v podstatě totéž, co vláda koncedovala již dne 10. října. Avšak to naprosto nepostačuje, jest potřebí, aby se šlo ještě dále. Navrhujeme tedy, aby v §u 2 7%ní sazba byla vůbec škrtnuta, aby vláda měla možnost, bude-li toho potřebí, snížiti daň z uhlí ještě dále pod 10% až na nulu. Přímo strašný jest však § 2, odst. 3. V tomto odstavci se ustanovuje, že daň z uhlí, vyváženého do ciziny, se má vyměřovati podle ceny uhlí, placené v onom měsíci v tuzemsku. Tímto ustanovením se má za každých okolností zabrániti tomu, aby naše uhlí mohlo býti do ciziny prodáváno levněji, než se prodává v našem státě. Ministerský rada, který podléhá ministerstvu veřejných prací, znovu prohlásil, že stát vůbec jen trpí škodu, jestliže jeho vlastnictví, uhlí, se vyváží do ciziny. Toto tvrzení dalo by se snad také užíti na jiné suroviny ve státě. Snad by se to dalo tvrditi také o dřevě, cementu, kameni a přírodních produktech. Kdybychom se nyní připojili tomuto národohospodářskému názoru onoho ministerského rady, přišli bychom k tomu, že by se z Československa nemohlo vůbec nic vyvážeti. Musili bychom ovšem také prostě škrtnouti několik miliard v naší obchodní bilanci. Když již mluvíme o uhlí, poukázal bych na to, že i při nynějším nesmírném poklesu vývozu cena vyvezeného uhlí stále ještě činí ročně 11/2 miliardy. Přes to tedy přese všecko jsme v obchodní bilanci s uhlím aktivní a není to nepodstatné, má-li stát ve své obchodní bilanci o 11/2 miliardy více nebo méně. Tento duch onoho ministerského rady jeví se také zajisté v ustanovení, o němž jsem právě mluvil, že daň z uhlí pro vývozní uhlí se má vyměřovati podle ceny v našem státě. Za přirozené odběratele československého uhlí, pokud jde o kamenné uhlí, jest pokládati Rakousko, Maďarsko a Balkánské státy. Nejhlavnějším odběratelem hnědého uhlí bylo před válkou Německo. Dnes se tam vyváží jen čtvrtina mírového vývozu. Náš vývoz kamenného uhlí se proti době předválečné velmi mnoho zmenšil a to do Rakouska o 60%, do Maďarska přes 60%, odbyt hnědého uhlí do Rakouska rovněž klesl skoro na polovinu. Rovněž náš vývoz uhlí do Rumunska, Jugoslávie a ještě několika menších států velmi podstatně poklesl.
Projeví-li se nyní, co stojí v §u 3 zmíněného návrhu o vyměřování daně z uhlí, bude naše uhlí ještě více vytlačováno a to proto, že jiné státy, s nimiž se dostaneme do konkurence, mimo Polsko, daně z uhlí vůbec neznají. Při tom dlužno však zdůrazniti, že Polsko, ač má daň z uhlí, při vývozu uhlí, poskytuje velmi podstatné úlevy. Navrhujeme tedy, aby se z uhlí prodávaného do ciziny, platila daň z ceny dosažené při vypravení na dole. Tento návrh jest naprosto pochopitelný, vycházíme-li z toho úmyslu, že provoz dolů má býti nejen zachován, nýbrž že se má také poskytnouti možnost dělníky plně zaměstnati.
Rovněž tak za neudržitelný pokládáme v §u 3, odst. 5. Tento kritický odstavec zní: >Jsou-li pro uhlí stanoveny prodejní ceny úřední, může ministr financí vdohodě s ministrem veřejných prací a ministrem obchodu, průmyslu a živností vyhláškoustanoviti, že tyto ceny úřední jest bráti za základ pro vyměřování daně z uhlí,pokud nejsou skutečné ceny prodejní vyšší než tyto ceny úřední.<
Jest to podstatné zhoršení proti dosavadnímu stavu. Dosud tomu bylo tak, že podnikatelé platili podle nařízení ministerstva financí daň z uhlí jen z ceny uhlí, které skutečně dosáhli. Tímto nařízením pokoušela se vláda kdysi dosíci, aby důlní podniky z vlastního podnětu přešly k tomu, bude-li jim to možno, aby ceny uhlí snížily pod úředně stanovenou cenu. Nyní to má býti tak, že daň z uhlí má býti placena plně i když podnikatel dosáhne menší ceny, než činí úředně stanovená cena. Že by vlastníci dolu platili uhelnou daň z ceny, které nedosáhli, tomu naprosto nevěříme a nebudeme nikdy věřiti. Setrvají tedy na úředně stanovených cenách také tehdy, kdyby mohli uhlí prodávati levněji. Navrhujeme tedy, aby v §u 3, odst. 5. byl škrtnut.
Ustanovení, obsažené v §u 8 návrhu, podle něhož se oněm výrobcům, kteří dodávali zboží do ciziny, má daň z uhlí vrátiti, pokud jest jí ztěžován vývoz, vítáme. Avšak, co se týká různých výrobků průmyslových, týká se podle našeho mínění, také uhlí, koksu a briket. Na to se nyní v tomto návrhu nebere nejmenšího zřetele. Praví se tam sice, že vláda, nastanou-li zvláštní poměry, může snížiti daň z uhlí při uhlí vyváženém do ciziny. Poněvadž však v každém jednotlivém případě jde o tři ministerstva, nelze přece na to mysliti, že by se mohl vyvinouti hladký a rychlý obchod. Navrhujeme tedy, aby v §u 8 byl vložen ještě tento odstavec: >Povoliti osvobození nebo vrácení nebo snížení daně z uhlí stanovené podle §§2 a 3 z uhlí, koksu, briket a z nich vyrobeného paliva, vyvážených do ciziny, je-lidaň z uhlí tak podstatným činitelem, že by bylo znemožněno toho uhlí za danýchhospodářských a provozních poměrů a světových cen vyvážeti bez ztráty.<
Vedle návrhů, o nichž jsem se zde zmínil a které pokládám za velmi důležité, podali jsme také ještě jiné návrhy, o nichž bychom si rozhodně přáli, aby byly pojaty do zákona. Bohužel, jak však známe věci v této sněmovně, nechováme nejmenší naděje, že by byť i jen jeden náš návrh byl přijat. Kdybychom nestáli před pětispřežení většinou, nýbrž před jednotnou většinou, mohli bychom počítati s tím, že by tyto návrhy, byť i nikoliv jako návrhy oposice, při nejmenším však jako návrhy většiny, byly přijaty, aby byly uskutečněny a pojaty do zákona. Něco takového ovšem není ani v této sněmovně možno. Podáváme tedy své návrhy s tím vědomím, že je většina i tentokrát zamítne. Při tom však najisto doufáme, že to, co jest vysloveno v našich návrzích, se brzy uskuteční, že v pozdější době najisto většina se přesvědčí o tom, že naše návrhy jsou dobré, že mohou sloužiti všeobecně národnímu hospodářství tohoto státu a že je později jednou přijmete.
Budeme hlasovati proti zákonu. (Potlesk na levici.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přeje si pan zpravodaj slova?
Zpravodaj sen. dr Fáček: Prosím.
Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. dr Fáčkovi.
Prosím napřed o přečtení pozměňovacích návrhů pana sen. Jarolima.
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte): >Návrh sen. Jarolima,dr Hellera a soudr. k č. t. 1779:
V §u 2 odstavec 2 budiž za slova >kalorické hodnotě uhlí< připojeno: >jakož ik výrobním nákladům a vývozní možnosti uhlí, daň snížiti pod výměru vodstavci jedna stanovenou.<<
>Návrh sen. Jarolima, dr Hellera a soudr. k č. t. 1779:
V §u 3 odstavec 3 škrtnuta buďtež slova: >Při vývozu.... až.... docílené.
>Návrh sen. Jarolima, dr Hellera a soudr. k č. t. 1779:
V §u 3 škrtnut budiž bod 5.<
>Návrh sen. Jarolima, dr Hellera a soudr. k č. t. 1779:
V §u 7 bod 2. škrtnuta buďtež slova >v dohodě s ministrem financí a s ministremobchodu, průmyslu a živností<, takže tento bod zní: pokud výměra těchto deputátůbyla ministrem veřejných prací schválena.<
>Návrh sen. Jarolima, dr Hellera a soudr. k č. t. 1779:
V §u 8 vsunut budiž za odstavec 2. nový odstavec: >3. osvobození, anebo vráceníresp. snížení uhelné daně stanovené dle §§ 2 a 3 z uhlí, koksu, briket a, z tohovyrobeného otopného materiálu, jestliže daň z uhlí činí tak podstatnou složku,že by nebylo lze toho uhlí za daných hospodářských a provozních poměrů a světovýchcen beze ztráty vyvážeti.<<
>Návrh sen. Jarolima, dr Hellera a soudr. k č. t. 1779:
§ 24 má zníti: >Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení.<<
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo má pan zpravodaj sen. dr Fáček.
Zpravodaj sen. dr Fáček: Slavný senáte! Dovolím si jen stručně odůvodniti, proč nemohu doporučiti k přijetí návrhy pana kolegy Jarolima.
První jeho návrh žádá, aby se místo ceny vzala za základ pro výměru daně kalorická hodnota uhlí. To odmítám, poněvadž v ceně uhlí je již právě tato kalorická hodnota uhlí vyjádřena, a proto je cena nejspolehlivějším základem pro výměru daně.
Dále k §u 3, odst. 3. pan kolega Jarolim vyslovuje obavy, že tímto ustanovením bude ztížen nebo znemožněn vývoz. Běží tu o ustanovení, že při vývozu neplatí za všech okolností cena vykázaná jako cena vývozní, nýbrž že může býti vzat, za základ měsíční průměr z ceny docilované současně při prodeji v tuzemsku. Nechci tvrditi všeobecně, že nemohou nastati hospodářské poměry, kde je omluvitelno, aby cena zboží pro cizinu byla levnější nežli pro tuzemsko, zejména když jde o to, aby plnou výrobou byly závody dostatečně zaměstnány. Ovšem tento zřetel bude jistě spíše na místě při výrobku průmyslovém, než při surovině, jakou je uhlí, kde vývoz znamená stálé ztenčování našich omezených zásob uhelných. Ale upozorňuji, že na případy, kde by mimořádně bylo potřebí umožniti vývoz uhlí za cenu levnější, je v zákoně pamatováno. Odstavec 3, §u 3 totiž stanoví výjimku >pro případy zvláště povolené ministrem financí v dohodě sministrem veřejných prací a ministrem obchodu, průmyslu a živností, se zřetelem nadůvodné potřeby poměrů odbytových a provozních.<
Toto ustanovení připouští výjimku v tak pružné formě, že může jejím použitím býti vyhověno opravdové potřebě. Poukazem na tento výminečný předpis odpadá pak také důvod pro další změnu, kterou navrhuje pan kolega Jarolim v §u 8.
Já z těchto důvodů - ostatní změny jsou podřízeného významu - nemohu doporučiti pozměňovací návrhy k přijetí a navrhuji, aby byla přijata vládní osnova zákona beze změny. (Souhlas).
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Debata je skončena. Budeme hlasovati.
O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati vzhledem k podaným pozměňovacím návrhům sen. Jarolima, dr Hellera a soudr. takto:
O §u 1 a o §u 2, odst. 1, podle zprávy výborové.
O §u 2, odst. 2., podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
O §u 3, odst, 1. a 2., podle zprávy výborové.
O §u 3, odst. 3., podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
O §u 3, odst. 4., podle zprávy výborové.
O §u 3, odst. 5., podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
O §u 3, odst. 6., o §u 4 až o §u 7, bodu 1., podle zprávy výborové.
O §u 7, bodě 2., podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
O §u 8, bodu 1. a 2., podle zprávy výborové,
pak o návrhu sen. Jarolima a soudr. na vsunutí nového bodu k tomuto paragrafu.
O §u 9 až o §u 23, podle zprávy výborové.
O §u 24, podle návrhu sen. Jarolima a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.
O §u 25, o nadpisu zákona a jeho úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou námitky proti tomuto návrhu hlasování? (Námitek nebylo).
Provedeme tedy hlasování tímto způsobem.
Kdo souhlasí, aby § 1 a odst. 1. §u 2 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh se přijímá.
Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 2 zněl podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby odst. 2. §u 2 a odst. 1. a odst. 2. §u 3 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh se přijímá.
Kdo souhlasí, aby odst. 3. §u 3 zněly podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se většinou hlasů zamítá.
Kdo souhlasí, aby odst. 3. a odst. 4. §u 3 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh se přijímá.
Kdo souhlasí, aby odst. 5. §u 3 zněl podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby odst. 5. a odst. 6. §u 3, pak § 4 až § 7, bod 1., zněly podle zdrávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh se přijímá.
Kdo souhlasí, aby bod 2. §u 7 zněl podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby bod 2. §u 7 a § 8, odst. 1. a 2. zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh se přijímá.
Kdo souhlasí, aby podle návrhu sen. Jarolima a soudr. při §u 8 vsunut byl bod 3. podle jejich znění, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby § 9-§ 23 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. Návrh se přijímá.
Kdo souhlasí, aby § 24 zněl podle návrhu sen. Jarolima a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby § 24 a § 25, nadpis zákona a jeho úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se).
To je většina. § 24 a § 25, nadpis zákona a jeho úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové.
Přikročíme k dalšímu odstavci, jímž je:
3. Zpráva ústavně-právního výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1769) o vládním návrhu zákona, kterým se mění ustanovení zákona ze dne 21. prosince 1922, čís. 406 Sb. z. a n., o zmocnění vlády k dalšímu slučování a rozlučování obcí, k změnám hranic obcí, okresů, žup a zemí, jakož i k potřebným opatřením s tím souvisejícím. Tisk 1775.
Zpravodajem je pan sen. dr Krouský. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr Krouský: Slavný senáte! Ústavně-právní výbor přednáší vám návrh k usnesení poslanecké sněmovny o prodloužení zákona z 21. prosince 1922. Zákonem tím má býti zmocnění, které dáno je vládě za účelem slučování a rozlučování obcí a úpravy hranic, pokud jde o území Čech, Moravy a Slezska, prodlouženo až do konce roku 1924. Podle obecního zřízení pro bývalé království České z r. 1864 bylo potřebí při rozhodnutí, zda některé obce mají se spojit v jednu místní obec, šlo-li o obce téhož okresu samosprávného, jednak usnesení obecního zastupitelstva, potom souhlasu okresního zastupitelstva a prohlášení tehdejšího místodržitelství, že z důvodů veřejných není proti takovému sloučení námitek. Šlo-li o spojení obcí z různých zastupitelských okresů, bylo třeba v Čechách zákona zemského. K rozloučení obcí bylo třeba souhlasu zemského výboru v dohodě s místodržitelstvím. Kdyby pak nebylo docíleno dohody, bylo potřebí usnesení sněmu království Českého a vedle toho schválení císařského.
Šlo-li o změny obecních hranic, bylo dlužno rozeznávati, jsou-li všechny zúčastněné obce pro změnu. V takovém případu stačilo usnesení okresního zastupitelstva a prohlášení místodržitelství, že z důvodů veřejnoprávních není námitek. Nebyly-li všechny obce srozuměny, bylo potřebí souhlasu zemského výboru i místodržitelství, a kde souhlasu nebylo docíleno, bylo potřebí usnesení sněmu království Českého a schválení císařova.
Obdobné předpisy platily na Moravě a ve Slezsku s tím rozdílem, že na Moravě a ve Slezsku nestačilo k rozloučení obcí usnesení sněmu, nýbrž v každém případě bylo potřebí zákona zemského.
V Uhrách bylo upraveno slučování a rozlučování obcí zvláštním zákonným článkem XXI. a XXII. z r. 1886.
Takové bylo platné zákonodárství až do převratu. Převrat odstranil arciť náležitost císařského schválení a podle § 7 ústavní listiny byla prohlášena působnost zemských sněmů za zaniklou. Náležitost císařského schválení i usnesení zemských sněmů v republice bylo lze nahraditi podle zákona z 9. dubna 1920 usnesením vlády. Tam však, kde k slučování nebo rozlučování obcí bylo potřebí zákona zemského, bylo po převratu v republice potřebí zákona vyneseného Národním shromážděním. Tím spíše bylo potřebí zákona k změně hranic, žup a zemí. Revoluční doba a změněné poměry, jaké nastaly, vyžadovaly však, aby naléhavým potřebám obcí vyhověno bylo rychlým řízením. Dosavadní řízení bylo příliš těžkopádné a zdlouhavé a proto záhy po převratu řeší Národní shromáždění otázku slučování a rozlučování obcí zmocňovacími zákony.
Již zákonem ze 7. února 1919, novelou k obecnímu zřízení v § 23, byla zmocněna vláda, aby slučovala nebo rozlučovala obce, anebo měnila hranice obcí, aniž by k tomu měla potřebí souhlasu zúčastněných obcí neb jakýchkoli sborů správních neb zákonodárných. Uloženo bylo pouze, aby vláda úmysl sloučiti nebo rozloučiti obce nebo měniti hranice vyhlásila v obci po dobu 8 dnů, a přiznáno bylo každému právo, aby ve lhůtě dalších 8 dnů učinil k záměru vlády svoje připomínky.
Platnost tohoto zákona byla původně omezena do konce r. 1919, avšak zákonem z 19. prosince 1919 byla prodloužena platnost §u 23 novely k obecnímu zřízení až do r. 1920. Později zmocňovací zákony byly doplněny, a tak stalo se, že zákonem ze 14. dubna 1920 bylo rozhodnuto, že zmocňovací právo vlády se rozšiřuje v tom směru, že vláda byla napříště zmocněna nejen slučovati a rozlučovati obce a měniti hranice obcí, nýbrž že zmocňovací právo vlády bylo rozšířeno i na měnění hranic žup a zemí. To mělo zejména význam při oněch územích naší republiky, která byla inkorporována ze států cizích. Platnost tohoto zákona končila, rovněž roku 1920. Nyní nastala jistá mezera a teprve zákonem z 18. března 1921 bylo obnoveno a opět upraveno zmocnění vlády a s platností do konce roku 1922 a zákonem z 22. prosince 1922 bylo zmocnění prodlouženo až do konce letošního roku. Já nebudu, slavný senáte pro pokročilou dobu vykládati podrobně ustanovení platnosti nynějšího zákona a odkazuji v tom směru k tištěné důvodové zprávě ústavně-právního výboru, a jen to bych rád zdůraznil, že dnešní zákon pro Čechy, Moravu a Slezsko má platnost do konce roku 1923 a to jen ohledně těch případů, u nichž do konce roku 1920 byl dán podnět ke slučování nebo rozlučování, nebo kde do konce roku 1920 vláda z moci úřední zahájila řízení. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi je lhůta jiná. Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je vláda zmocněna již dosavadním zákonem slučovati a rozlučovati obce, po případě měniti hranice obcí, žup a zemí až do konce roku 1924 a to ve všech případech, u nichž do konce roku 1923 bylo zahájeno řízení.
Vláda předložila poslanecké sněmovně osnovu zákona, kterou žádala původně, aby platnost nynějšího zákonodárství, pokud jde o Čechy Moravu a Slezsko, byla prodloužena pouze do konce roku 1923, a odůvodňovala žádost svou tím, že z 900 případů není dosud vyřízeno asi 200 případů a že po většině v těchto neskončených případech v nejpodstatnějších věcech řízení jest již provedeno, a že by tedy bylo na škodu, kdyby dosud provedené řízení mělo přijíti nazmar.
K věci bych poznamenal ještě toto. Po skončené platnosti zákona, jehož přijetí vám ústavně-právní výbor doporučuje, má býti restituováno právo platné v roce 1918. S právem platným v roce 1918 by se celkem vystačilo a nebylo by třeba celkem nového zákona potud, pokud jde o slučování obcí a okresů v takových případech, kde nebylo dříve potřebí zvláštního zemského zákona. Ale zájem jednotného zákonodárství velí, aby před aktivováním župního zřízení se vláda postarala o to, aby slučování a rozlučování obcí a provádění změn hranic mezi obcemi, zeměmi a župami upraveno bylo zvláštním zákonem, resp. by vláda se postarala o to, by dosavadní obecní zřízení bylo po té stránce změněno. Poněvadž i v ostatních částech obecní zřízení třeba unifikovat, proto právem poslanecká sněmovna usnesla se při projednávání zákona, který právě projednává senát, na resoluci, v níž se vláda vyzývá, by poslanecké sněmovně předložila návrh zákona o novém obecním zřízení, platném v celé republice, vyjímaje území Podkarpatské Rusi.
Slavný senáte! Rovněž vám bude rozhodovati o resoluci, kterou podali sen. Pánek a soudr., a která navrhuje vám obdobné resoluční usnesení. Resoluce zní: >Vládase vyzývá, aby Národnímu shromáždění předložila k ústavnímu projednáníosnovu obecního zřízení, upravující samosprávu obcí jednotným způsobem odpovídajícímnovým zásadám práva ústavního a správního.< Já si dovoluji přijetí této resoluce vám doporučiti.
Konečně ve věci dovoluji si ještě sděliti tolik: Ústavně-právní výbor pojednal o usnesení poslanecké sněmovny a uznal rovněž, jak poslanecká sněmovna již učinila, že doba do konce dubna 1924, kterou žádala vláda je příliš krátká, a že bude účelno, aby doba tato byla prodloužena až do konce roku 1924, poněvadž spíše bude možno důkladně doposud nevyřízených 200 případů vyříditi. Konečně ústavně-právní výbor poslanecké sněmovny byl toho mínění, a ústavně-právní výbor senátu se k němu přikloňuje, že jest záhodno, aby platnost zákona v celé republice končila současně; když již na Slovensku platí zmocnění vládě dané do konce roku 1924, aby také v Čechách, na Moravě a ve Slezsku končila platnost zákona zmocňovacího koncem roku 1924.
Z těchto důvodů navrhuje ústavně-právní výbor, abyste usnesení poslanecké sněmovny v plném znění tak, jak vám bylo v tisku rozdáno, přijali. (Výborně!)
Místopředseda dr Soukup: Sděluji, že za vládu je přítomen odborový přednosta pan dr Bobek.
K slovu jest přihlášen pan sen. Jelinek, uděluji mu slovo.
Sen. Jelinek (německy): Slavný senáte! V okamžiku, kdy vstupuji na tuto tribunu, abych promluvil o zákoně, který jest předmětem jednání, zdá se mi, jako bych byl v nějaké špatně navštívené schůzi voličů, do které také zabloudili členové jiných, stran a ve které by se nejspíše nudili. Není ničeho znáti o důstojnosti a vážnosti, kterou lidé přikládají takovéto schůzi, není ničeho znáti o významu, jaký obyvatelstvo přikládá schůzi senátu, neboť - samozřejmě za nepřítomnosti veškeré vlády - jedná se o předmětě, který pro široké vrstvy obyvatelstva má veliký význam. Jest to novým důkazem pro způsob, jakým se v tomto parlamentě projednávají důležité předměty, jak málo jest úcty před zákonodárným sborem, že se mu v posledním okamžiku předávají tak důležité věci k vyřízení. Bylo dnes již jednou poukázáno na včerejší sezení poslanecké sněmovny, které pro koalované strany zůstane hanbou, neboť jako starý člen parlamentu jsem se ještě nedožil toho, že jak předsednictvo, tak také sekretariát musí doznati, že nemůže vyříditi spoustu návrhů a prací v krátké době, kterou má k disposici, a že předseda se vidí pohnuta přerušiti schůzi, resp. vzíti předmět s denního pořádku. Jestliže si, pánové z většiny, dáváte líbiti tak nedůstojné jednání vlády, nám to může býti lhostejno. My proti tomu nemůžeme činiti nic jiného nežli protestovati a všichni členové oposice to také činí při každé příležitosti. Ale vzpomínám si také v okamžiku, kdy mluvím k věci, na řeč, kterou zde měl pan sen. P. Kroiher, jaksi jako generální řečník koalice při debatě o státním rozpočtu. Považoval za vhodné - patrně ho majorita k tomu zmocnila - klasifikovati všechny řeči, jež zde pronesli zástupcové menšiny. Jednal zde, smím-li tak říci, jako učitel ve škole a pojednal o jednotlivých poznámkách, jež řečníci přednesli. Z každé věty, z každého slova, které promluvil, byla jasně znatelná křesťanská láska k bližnímu, kterou by přece v prvé řadě měl zastupovati, a dlužno litovat, že vážená většina, nenalezla nikoho jiného, nežli zrovna toho pana řečníka. Vážený pan P. Kroiher zabýval se laskavě také se mnou a to po prvé pro můj výrok o českých školních dětech, po druhé pro moji poznámku o pocestování německých měst. Pan P. Kroiher míní, že toho Češi nemají potřebí, aby své školy naplňovali německými dětmi. Bohudíky, že to konečně jednou, bylo proneseno s autoritativní strany. Nepovažuji rovněž za nutné a za oprávněné, abyste německé děti cpali do českých škol. Pravíte, že toho nemáte potřebí. Ale činíte tak přece, a opětuji to, co jsem již řekl v rozpočtové debatě, resp. v řeči, ve které jsem promluvil o školství, aby se totiž pánové z většiny a zejména pánové z vlády a ministerstvo školství konečně jednou přesvědčilo o tom, že dnes ještě máme na Moravě české menšinové školy, ve kterých se musí vyučovati německy, poněvadž děti nejsou mocny vyučovacího jazyka. Pan P. Kroiher praví také dále, že Češi nečiní nic jiného, nežli že zase zpět dobývají měst, která kdysi měli. Vypočítal celou řadu měst, neuvedl však těch měst, která skutečně převážnou většinou byla německá a která jste během krátké doby 5ti let dovedli proměniti ve města jazykově smíšená. Potřebujeme vás, velevážení pánové, u pamatovati jen na Znojmo, ze kterého jste pomocí svých vojáků udělali jazykově smíšené město. Potřebujeme vás upamatovati jen na Šumperk, který až do roku 1918 měl nejvýš 1-2% českého obyvatelstva, a ze kterého jste přistěhováním českých úředníků a českého vojska udělali město jazykově smíšené. (Sen. Časný: V Kroměříži zvolili vojáci Němce členem obecní rady!) Máte dnes v moci, německá města vysláním českých úředníků a vojínů učiniti jazykově smíšenými a vy této své moci vydatně používáte. Abyste se však pro své jednání mohli opříti také o zákon, musilo se revoluční Národní shromáždění Usnésti o tomto zákoně, ke kterému došlo již v r.1919, a který pak, když jisté nabyli potřebných zkušeností v tomto oboru, r. 1922 byl obnoven a nyní má býti prodloužen do r. 1924. Jako všechny zákony, o kterých.jsme v tomto slavné senátě dosud měli příležitost rokovati, jest skoro každý jednotlivý paragraf kaučukovým paragrafem. Lze ho velice rozšířiti a dává úředníků, jimž tento zákon předáváte k provádění, možnost, vykládati si jednotlivé paragrafy podle přání. Jest nesmírně zajímavo, když v jednom paragrafu pravíte, že od obcí, které mají býti sloučeny nebo rozloučeny, vyžadujete jejich dobrozdání. Tato dobrozdání se skutečně na základě zákona od jednotlivých obcí vyžadují, ale nepřihlíží se k nim. Nyní se táži, velevážení pánové: K čemu máte takovéto zákonité ustanovení, o němž předem víte, že se ho nedbá. Jako příklad uvádím jen přivtělení Dřevěných Mlýnů k Jihlavě, o kterém jsem zde již jednou promluvil, a které jak němečtí, tak také čeští obyvatelé města Jihlavy a obce Dřevěných Mlýnů zamítli v resoluci, a tato resoluce obsahuje, že ani Němci v Dřevěných Mlýnech ani Češi v Jihlavě a v Dřevěných Mlýnech si sloučení těchto obou obcí nepřejí. Ale když již mluvím o Jihlavě, tu chci poukázati na to, že nynější pan vládní komisař odvětil onehdy deputaci, která u něho byla, aby žádala volbu správní komise, jak zákonem jest přikázáno, jednoduše tím, že nepodá návrhu na jmenování správní komise, nýbrž že se spokojí s poradním sborem. Nevím, zdali plná moc vládního komisaře jde tak daleko, aby mohl jednati proti ustanovení zákona. Jest dále stanoveno v zákoně, aby se při slučování a rozlučování obcí hledělo k tomu, aby nové obce v hospodářském ohledu byly zabezpečeny tak, aby mohly obstarávati úkoly veřejné správy. K této veřejné správě náleží zajisté také finanční stránka obecní správy, a tu již shledáváme o několik paragrafů dále ustanovení, které praví, že ve výminečných případech vybírání přirážek v jednotlivých obcích nemá se díti ve stejné výši, a skutečně také, jak jsem již řekl ve své rozpočtové řeči, nastal v Jihlavě případ, že se vláda viděla nucena prohlásiti, že obec Dřevěné Mlýny, která se s Jihlavou slučuje, osvobozena jest na 20 let od jakéhokoliv zvýšení přirážek. Ale obci Jihlavě nebylo dáno zároveň zmocnění, aby náklady velikých investic, které obec Dřevěné Mlýny žádá, t. zv. policejních ústavů, kanalisace, elektrisace atd., směla žádali od obce Dřevěných Mlýnů, nýbrž to se musí díti na účet obce Jihlavy, kterážto obec se již dnes nalézá ve velkých finančních nesnázích. Netoliko na Moravě, nýbrž také v Čechách, jak pan sen. Hartl nedávno vypravoval, došlo k takovémuto slučování obcí, které ničím není odůvodněno, ani hospodářskou ani finanční situací těchto obcí. Zmínil se na př. o zamýšleném odtržení velké části obce Smržovky a jejím přičlenění k městu Tanwaldu. Celá věc byla vyvolána s české nacionální strany, aby obec Hamry, která je zcela česká, vyloučena byla z okresu Železný Brod a přičleněna okresu Tanwald. Aby obec Hamry učiněna byla života schopnou, má k ní býti přikázána Liebigova továrna ve Svarově, osadě to, která patří k Šumburku, Šumburku má se dostati náhrady přičleněním části prádelny z Tanwaldu, a Tanwaldu má se za to dostati od Smržovky jedna pětina obecního území, t. j. 300 ha se 4 továrnami firmy Jana Priebsche dědicové akc. spol., 156 domů a 1334 obyvatelů. Tímto odtržením ztratila by Smržovka 61% veškeré daňové sazby, a byla by, ježto by za to nedostala naprosto žádné náhrady, ve skutečnosti v ohledu hospodářském, kulturním a sociálním, zničena. (Výkřik: To neznáte poměry!) Jest to podání, jež bylo učiněno k ministerstvu, od lidí, kteří poměry zajisté znají. Kdybyste ve skutečnosti měli postupovati podle tohoto zákona, o jehož prodloužení se usnášíme - a měli bychom se domnívati, že se zákony dělají proto, aby se jich dbalo - pak nebyli byste např. směli sloučiti obec Brno s jednotlivými českými obcemi, vesnicemi, neboť tyto se nerovnají ani finančně, ani hospodářsky, s městem Brnem nikterak nesouvisejí, ani hospodářsky, ani kulturně; jest zjevno, že vás, jako v tak mnohých případech, tak také zde vedl pouze moment nacionální. Chybou v zákoně jest, že není ustanovení a vzdálenosti jednotlivých obcí a osad. Přenechává se to úplně libovůli úředníků, i stává se, že mohou býti sloučeny obce, které jsou od sebe vzdáleny 6 km. Obzvláště křiklavý případ, který se udál, dovolil bych si sděliti slavnému senátu. U nás jest obec Míroslava, větší obec, která až do převratu měla nejvýš 5% českého obyvatelstva. Bylo přáním okresního hejtmanství v Moravském Krumlově - každý okresní hejtman se snaží dobýti si zásluh - tuto obec zabíti tím, že se k ní připojily vzdálené české obce. Byly nyní činěny různé návrhy, a jeden z posledních návrhů byl, že se zamýšlelo spojiti s Míroslavou české obce s obejitím německých obcí, které mezi nimi ležely. Když se o tomto úmyslu v Míroslavě dozvěděli, šla deputace k panu presidentovi republiky a přednesla mu celou věc na základě přesných dat, na základě plánů atd., a pan president řekl této deputaci: >Nemohu věřiti, že vláda chce něco takového učiniti,považuji to za přímo absurdní.< Tato slova vedla k tomu, že se od tohoto úmyslu upustilo. Po dlouhou dobu se o tomto přivtělení k Míroslavě nemluvilo. Nyní se projekt vynořuje nikoli ve své staré formě, a Míroslavu nechtějí počeštiti tím, že by se přivtělili české obce, nýbrž tím, že se zemská vláda a okresní hejtmanství snaží pohnouti Němce, kteří dnes ještě mají převážnou většinu, ke kompromisu s protivníky v ten smysl, že se má zvoliti 15 německých členů obecního výboru, 12 českých a mimo to 3 sionisti. Co to má znamenati, pánové, nepotřebuji vám blíže vykládati. Neznamená to nic jiného, nežli počeštění obce. Považuji to však za vrchol politické korupce. Nemyslím, že se kdy něco takového stalo, že se vláda nebo orgán vládní může zapomenouti tak daleko, aby obci činily takovýto návrh. Považuji to za neslýchané zasahování do autonomie obcí, a jest samozřejmo, že nemůžeme hlasovati pro prodloužení tohoto zákona, poněvadž jest naším nejvnitrnějším přesvědčením, že se tento zákon dělá jen proto, aby se německé obce počešťovaly. Budeme hlasovati proti zákonu. (Souhlas).