Velectění pánové! Universitní profesoři i vysoké technické učení, Masarykova akademie práce a různé jiné instituty pověřily mne, abych v tomto případě hájil jejich svobodu pro vědu a svobodné bádání a současně abych zde přednesl jejich názory. Prohlašuji, že ani já, ani ony nevzpírají se nějaké kontrole ve výrobě, poněvadž víme, že zde kontrola býti musí, ale vzpíráme se těmto anomáliím zákonným, které dotčený zákon obsahuje a které, jsem také naznačil. Uvedu krátce další důvody, které se staví proti zákonu o výrobě, prodeji a dovozu předmětů z ciziny, jež byly skutečnými a hlavními pohnutkami, aby byl takto navržen tento zákon. Co řekla interesovaná veřejnost? Řekla, že přijetím této předlohy a jejím praktikováním podle jejich zkušeností bude ohrožena vážně naše republika po stránce vojenské; tedy pravý opak toho, co bude tvrditi pan zpravodaj. V hrubých rysech má se věc takto: V moderní válce hraje velkou úlohu spojovací služba. Při nynějším způsobu boje dělostřeleckou a kulometnou palbou jest terén, o nějž se jedná, vždy tak silně ostřelován, že jest prakticky nemožné nejen spojení kurýrní, ale že jsou zničeny v krátké době i dráty od drátového telegrafu a telefonu. Tu jediným možným a pro vojenskou potřebu schopným spojením je bezdrátová telegrafie. Také vidíme ke konci světové války, že se z toho důvodu radiotelegrafii věnovala ohromná péče. Co potřebuje armáda, která chce tuto veledůležitou spojovací službu radiotelegrafickou míti na postačitelné úrovni?

Předně dosti dokonalých k tomu nutných přístrojů a neodvislost jejich výroby na zahraničí.

Za druhé zacvičený personál k jejich obsluze. A jestliže můžeme dnes s úplným klidem pohlížeti na požadavek prvý, který zásluhou vojenských odborníků z telegrafního oddělení ministerstva národní obrany je zabezpečen vlastní naší vojenskou výrobou radiostanic, které jsou domácí konstrukce i fabrikace a té dokonalosti, že vojenští odborníci jugoslávští a rumunští se rozhodli zavésti je ve svých armádách, jsou za to větší a plně oprávněné obavy stran požadavku druhého. Nemáme totiž zapracovaného obsluhujícího personálu a to mohlo by se státi našemu státu v určitém případě velmi nebezpečným. Výcvik obsluhujícího telegrafisty musí totiž obsáhnouti: povšechný výcvik vojenský, teoretickou část, elektrotechnickou a radiotelegrafickou část a konečně část praktickou. Výcvik tento je obtížný a hlavně zdlouhavý, pročež musí býti vyučeno stále dosti vojínů, aby v případě mobilisace mohla býti alespoň postačující spojovací služba udržena. Ve Francii, v Americe atd. mají věc zařízenu tak, že výcvik obstarávají si občané sami, využije se právě radioamatérství a ve zvláštních klubech jsou amatéři vládou podporováni. Tak získá se lacino pro obranu vlasti nezbytný personál v dostatečném kvalitním množství. Upozorňuji ještě, že daleko nestačí k tomuto účelu radiotelefonie to, co abonentům prodává Radiožurnál, nýbrž že k vojenským účelům předních posicí je nutná radiotelegrafie a to nejen, aby dotyčný personál uměl telegramy přijímati a vysílati, což je nutno se učit nejméně 3 měsíce, nýbrž i nepřátelské stanice rušiti a zachycovati nepřátelské depeše a rušiti nepřátelskou korespondenci. Bude-li předloha tato přijata v tomto znění, naše spojovací služba vojenská pro případ války selže úplně a teprve snad za 4 měsíce po mobilisaci budou první lidé vycvičeni. Jakých škod za tu dobu může utrpěti republika, je na snadě.

Upozorňuji proto, že přijetím tohoto zákona bude republika ohrožena a nikoliv jeho zamítnutím a novou vhodnou úpravou. Dovolávám se odborných znalců vojenských a technických a poukazuji dále na literaturu, projev generála Coontyho - na zkušenosti světové války a prohlašuji, že ministerstvo národní obrany z vážných důvodů se stavělo proti této části zákona, že však bylo umlčeno.

Minulé a tyto dny četli jsme v novinách, že ministerstvo pošt a telegrafů, jakož i ministerstvo obchodu zákon tento navrhují a přejí si míti odhlasován jako určitou reservu, že to má býti jakási možnost vhodně moci vystoupiti proti živlům státu nepřátelským a proti expansi cizáckého a zejména německého průmyslu. Já, a všichni, za něž mluvím, nepřejeme si ničeho více než právě toho, aby činnost živlů státu nepřátelských, byla zamezena úplně, a aby prakticky bylo znemožněno cizáckému průmyslu zde se rozpínati, jelikož takový jeho vývoj v naší republice by měl za následek neprospěti státu, poškozování našeho národa a nebezpečí pro vojenskou obranu vlasti. A přeci zde mluvím proti většině ustanovení tohoto zákona, neboť nic není možno věřiti ministerstvu pošt a zejména v tomto ohledu ne. Když na jaře se poprvé o tomto zákoně jednalo, když nyní na přetřes přicházely jeho jednotlivé stránky, tu vždy slibovali páni z ministerstva, že bádání vědecké a technické budou podporovati, a ubezpečovali o tom, že mu nikterak nechtějí brániti, ani všeobecnému vývoji radioprůmyslu a radiopodnikání u nás. Bohužel skutky nás přesvědčily o jiném; bohužel jsme jak těmito skutky, tak poměry v tomto ministerstvu nuceni věřiti jinému. Tak jak zákon sám, pak pokud se týče jeho praktikování, bude na újmu vědeckému bádání, bude na újmu i technickému pokroku.

Přijetí předlohy, přesněji řečeno, opět jejího praktikování ztíží bádání vědecké i technické tou měrou, že náš stát bude ve značné nevýhodě proti státům ostatním. V nejrůznějších zprávách, jež na uklidnění právem rozčilené naší veřejnosti vypouští ministerstvo pošt a obchodu, se tvrdí, že není pravdou, jako by tato předloha nebo režim ministerstvem pošt praktikovaný ohrožovaly vědecké nebo technické bádání. S politováním musíme na tomto místě konstatovati, že opak jest pravdou, že jak tato předloha, tak režim ministerstva pošt bádání ohrožuje. A ohrožují ji do té míry, že vysoké učení technické, Karlova universita a Masarykova akademie práce mimo řadu jiných méně důležitých institucí, dokonce okolnostmi těmito byly donuceny zvednouti svého hlasu na ochranu toho, co jinde jest samozřejmostí, ale co v našem demokratickém státě je režimem ministerstva pošt ohrožováno: Totiž vědecká a technická práce. Slyšte prosím, jak instituce ty veřejnosti žalují. Zde, prosím, je projev české techniky:

>Senát vysokého učení technického, vyslechnuv referát o anketě, konané v ministerstvu pošt a telegrafů dne 27. března t. r. o směrnicích příštího nařízení stran používání radiotelegrafie v Československé republice, usnesl se na následujícím vyjádření:

Radiotelegrafie a radiotelefonie ve svém vývoji i ve svém použití je buď pomůckou nebo předmětem vědeckého bádání a spadá tudíž do svobody vědeckých prací na vysokých školách i na samostatných státních vědeckých ústavech. Proto je senát toho názoru, že použití a práce tohoto oboru mohou se na vysokých školách i samostatných státních vědeckých ústavech konati, pokud ovšem neruší provoz radiotelegrafický.

Poněvadž pak radiotelegrafie a -telefonie jest znamenitým prostředkem kulturním a hospodářským, doporučuje senát, aby předpisy, týkající se používání přijímacích stanic, byly co nejliberálnější již proto, že vývoj radiotelegrafie není ještě ukončen a že jest v zájmu věci poskytnouti nejširší veřejnosti technické i vědecké možnosti výzkumu. Litovali bychom toho, kdyby příliš přísná nařízení měla vyloučiti možnost nových vynálezů, jež velmi často se stanou mimo cesty dané stávající svým vývojem.

Předpisy o vysílací stanici jednotlivců, soukromých společností a pod. musí ovšem býti takové, aby jimi netrpěl veřejný provoz a aby se jich nemohlo zneužívati ke škodě státu.

Vysoké učení technické očekává také od chystaných předpisů, že budou podporovati náš průmysl, jenž jest v tomto oboru teprve ve vývoji, jakož i zdravou konkurenci tak, aby jako jinde i naše dělnictvo našlo v tomto oboru zdroj práce a zaměstnání

Senát soudí, že ministerstvo pošt a telegrafů podle prohlášení, které učinilo na uvedené anketě, najde cestu, na které by spojilo důležité zájmy vědecké, hospodářské a kulturní se zájmy ochrany státní, a byl by povděčen, kdyby před konečnou stylisací a vyhlášením byly předpisy předloženy mu k nahlédnutí.<

Po té, ovšem trochu šíře, rozvádí Masarykova akademie práce své názory a současně se také přimlouvá o svobodu vědeckého bádání a podporu našeho domáckého průmyslu a našich živností.

Na konec bych se ještě zmínil o memorandu, které uveřejnila vysoká škola technická, myslím 5. prosince, kde se píše:

>Jak bylo v časopise uveřejněno, prodloužil senát lhůtu k projednání zákona o radiotelegrafii a radiotelefonu o 2 měsíce.

Vysoké učení technické v Praze a jiné vysoké školy nesouhlasí z vážných důvodů s návrhem zákona, jak ho vypracovalo ministerstvo pošt a telegrafů. Protože zákon dotýká se svobody vědeckého badání, průmyslového podnikání a bezpečností státu, dovolujeme si požádati senát, aby před konečným projednáním předložil návrh zákona vysokým školám a akademiím k dobrozdání, a vyslechl námitky vědeckých kruhů o tomto zajisté důležitém zákonu.

Vysoké učení technické v Praze hned po převratu nabídlo svoji spolupráci Národnímu shromáždění a proto doufá, že bude jeho soukromý návrh senátem přijat.<

Pánové, podobných druhů žádostí byla zaslána celá řada a jediné, co se stalo, bylo, že nedávno, kdy naposledy seděl ústavně-právní výbor, po dlouhé rozpravě s kolegou Lukešem a předsedou dr Soukupem pozván byl jako zástupce vědeckých kruhů do téhož výboru prof. Šimek, který tam ovšem stručným způsobem vyložil své názory jako člověk na slovo vzatý v tomto oboru. (Zpravodaj sen. Lukeš: To není pravda, do ústavně-právního výboru nikdo pozván nebyl! - Sen. dr Soukup: To bylo v klubu a nikoliv v ústavně-právním výboru!) To je tím horší, poněvadž jsem se staral zavčas o to, aby zde nemusily býti žádné diference a disharmonie, neboť se mi jednalo o to, aby uveden byl v život zákon co nejlepší. Já jsem také prohlásil, že se mi jedná o urychlené jeho projednání, ale celou vinu musíme svalovali na zmíněná dvě ministerstva a zúčastněné úředníky, kteří nijakým způsobem se nesnažili, aby uplatnili vědecké názory a vyjádření pracovníků ať z techniky nebo university, nýbrž udělali a vytvořili všechno, jak sami chtěli. Proti tomuto znění zákona byla celá naše veřejnost, učení universitní nebo technické a současně Masarykova akademie práce, proti tomuto stojí obchodní komory i odborné jednoty elektrotechniků, jenom dva ministři s několika úředníky za věcí stojí.

V jednom §u se mluví o spolehlivosti státoobčanské. Velectění pánové, jak se ta spolehlivost vykládá u jednotlivých státních občanů, je opravdu již dnes nepochopitelno. Proti našim státním občanům, u nichž je spolehlivost nepochybná, jsou různé §y a zejména poslední § 9. Ale, vážení pánové, my máme u nás 3 společnosti: >Telegrafii<. >Radioslavii< a >Radiojournal<. V podstatě je to jedna a táž společnost, jen úkony jsou rozličné. > Telegrafie< ta se bude zabývati dovozem a montáží a po případě výrobou, až bude zařízena na podobné věci. >Radioslavie< je jakási generální správní rada ze všech dotyčných společností, která bude udělovat rozkazy, a >Radiojournal< poskytuje koncerty a je agenturou obou těchto společností. Řiditeli tohoto >Radiojournalu< jsou, když mluvím o spolehlivosti občanské a státní příchylnosti, jakýsi pan Svoboda Eduard. Temná, neurčitá postava po převratu a jasná postava za starého Rakouska. Byl to rakouský důstojník, který pro své nehodné chování za války a různé rakušácké služby nemohl býti přijat do vojska československé armády. Tento pán je tak spolehlivý, že se mu svěří ředitelství této společnosti. (Hlas: Je to cizinec?) To nemohu jistě říci, myslím, že to asi cizinec není.

Prosím, druhým ředitelem této společnosti je dobře známý všem pánům z německé i české strany pan dr Šourek, a ještě více známý ze svého blahodárného působení při Společnosti pro obchod s dálným východem. Známe také pana dr Šourka z doby, když jsme uzavírali smlouvu s >Franco-Americane-Standard-Oil-Company<, tehdy, když jsme prodávali právo těžby nafty v celé Československé republice. Nechci se dotýkati nijak jeho cti, ale tohoto pána vždy vidí člověk všude tam, kde se dají vydělati lehkým způsobem peníze. Tito pánové tedy jsou dle názoru ministra pošt a obchodu nejspolehlivější! Já jsem již uvedl, koho naše ministerstvo protěžuje, tedy ministerstvo pošt a telegrafů protěžuje společnost >Radiojournal<, >Radioslavii< a >Radiotelegrafii<, kde byli zainteresováni žurnalisté. A naši vědečtí pracovníci právem si velmi stěžují, že nemohou své protidůvody nikde uveřejniti, v žádných listech, než snad >Tribuna< je volna a naše >Reforma<. Ostatní denní tisk, velké žurnály jsou zablokovány, a jak pan Miloš Čtrnáctý, tak i ostatní šéfredaktoři jsou prý zúčastněni v >Radiojournalu<.

Namnoze to dělá dojem, že naše živnostnictvo bude se na všechno dívati, na všechno platiti, zejména dnes, a my stojíme před faktem, že budou podnikati páni ministerští radové, sekční šéfové, po případě, když se to hodí, také i páni ministři, (Hlas: Pomalu s tím!), ti ovšem později, až budou mimo službu. Mohou jako jiní, podnikání je naprosto volné. Já bych mohl říci dokonce, že vedle sedící pan ministr obchodu Novák - může z toho býti snad zase nějaký soud - mám zde černé na bílém, že vy jste byl, pane ministře, také členem společnosti Telegrafie, ale když jste se stal ministrem, tak jste vystoupil. (Ministr inž. Novák: To s tím nemá co dělat!) Promiňte tedy, když se pro takový zákon nemohu nadchnouti, a potíráme jej stůj co stůj a chceme, aby to bylo trochu jinak a přijatelně zkonstruováno. Já bych měl ještě celou řadu jiných věcí a konkrétních případů, ale myslím, že mluvil jsem dosti dlouho a že páni zpravodajové jsou již netrpělivými. Přikročuji tedy ke konci. Mám ještě něco pro pana ministra pošt a telegrafů, a to žádost radioamatérů, kteří žádali o povolení ke zřízení spolku. Ve všech státech hledí, aby radiokluby postaraly se vhodným způsobem o to, aby vyučily množství členů zacházeti s přístroji. U nás se to všemožným způsobem potírá. Jinde se to podporuje vládou i materielně, u nás nemohou dostati schválení stanov. (Ministr Tučný: Vědí, kde se to povoluje!) Ale vaši úředníci překážejí tomu u zemské správy politické. Měl jsem jako živnostník také současně uplatniti nároky našeho živnostnictva odboru elektrotechnického. I obchodní komora, vážení pánové, stejně ostrým způsobem odsuzuje tento zákon a já přečtu jen jeho konec, abych vás uchránil dlouhé chvíle. (Čte:)

>Podepsaná správa opakuje, že předložená osnova není prospěšná, nýbrž škodlivá a to zejména z hospodářské stránky. Kontrola, kterou si stát chtěl zajistiti, je problematická a bude vyžadovati značného nákladu, ministerstvo obchodu bude pak nuceno zříditi k tomu účelu zvláštní služebnu. Po stránce legislativní vykazuje osnova velké množství nedostatků a nejasností, které se nesmí vyskytovati v zákoně. Komora doporučuje proto, aby osnova byla přepracována a interesované kruhy o jednotlivých ustanoveních osnovy vyslechnuty.<

Já jsem nadhodil, vážení pánové, také, že vám přinesu některé konkrétní případy, jak již dnes se praktikuje tento zákon, ač není vůbec ještě schválen, není schválen v senátě a nemá sankce presidenta. Dnes >Radiotelegrafie<, >Radiojournal< obchoduje o sto šest, uděluje licence, prodává aparáty atd. atd. a také ministerstvo pošt již zabavuje. Mám zde poznámku, k jakým koncům vede nekontrolované rozhodování poštovní správy. Poštovní rada Málek v Soběslavi zrekviroval 2 radioamatérské stanice, mezi nimi stanici starosty pana Huberta. Pan poštovní rada Málek, který zrekviroval tento přístroj, instaloval tuto stanici ve svém bytě, kde si poslouchal radiokoncerty a všecko, co ho interesuje. Ale to ještě není všecko. On používá rámové antény, výlučně v tomto poštovním uschování se nacházející. Tomu se říká úschova úřední. Zve své známé, příbuzné a kamarády k poslouchání radiokoncertu. Mezi nimi znám jednoho svého přítele a to pana kolegu Kareše, majitele cementáren v Táboře. Takovým způsobem stát zabavuje a páni úředníci si to pak instalují doma a baví celou rodinu a celé okolí. U nich to může být, ale vědeckým pracovníkům se to vezme.

Uvedl jsem již - nevím, jestli jsem to nepřešel - že pro výlučně vědecká bádání byl zmocněn vysokým technickým učením inž. Hájíček. Tento inženýr na rozkaz jeho profesora, jemuž asistuje, konal různé měření a jiné důležitější věci a tomuto - vědátorovi se aparát zabavil. Kde je tedy svoboda učení vědeckého?

Co uvádím, to jsou fakta, já to mám z úst samotného profesora techniky. To nejsou věci, které přednášejí páni kolegové s německé strany, to je věc, kterou přednáším já, jako výborný, poctivý Čech, ale jako člověk, který má smysl pro právo a který nemůže se rozhodnout a nadchnout pro zákon, který je jednostranný.

Já resumuji: Z ministerstva pošt a ministerstva obchodu ohánějí se pánové dvěma důvody. 1. Stát náš má být uchráněn všech nebezpečí sdělením důležitých státních tajemství cizím státům, a 2. má v úmyslu chránit domácí výrobu proti cizincům. Tedy to zase vlastenectvím zapáchá.

Řekl jsem, že povede se přísná kontrola tím, když budou registrovány všechny stanice přijímací i vysílací. Kdo viděl přijímací stanici, ví, že v té neleží žádné nebezpečí. Ovšem ve stanicích vysílacích ano. Ale stanice vysílací je nekonečně nákladnější a těžko uschovatelna. Pro vysílání státních tajemství jistě každá interesovaná vláda používá radiotelegrafu, nebo telegrafu a šifrovaně. To jest faktem. Kdybychom chtěli účin radiotelegrafie zamezit, to bychom musili stavěti 300 m vysoké a snad ještě vyšší olověné zdi a 300 m do hloubky. Tímto zákonem se nedá nic zamezit a nevím, jak se tím má chránit stát, když proces jest tentýž, jakoby někdo, kdo volá do lesa, chtěl, aby jeho volání slyšel jen určitý jeho přítel a jiný ne. Ochrana ta záleží spíše v registrování dotyčných ať vysílacích nebo přijímacích stanic a registrování jich musí mít náležitý podklad. Podkladem tímto jest láce, láce v přihlašování a láce v poplatcích. Jestliže chce se dnes 100 Kč měsíčního poplatku od >Radiojournalu< za to, že přístroj mám a mohu poslouchat koncerty - je to něco neslýchaného! (Sen. Kouša: Avšak, kde jest právo autora?)

Interesantní jsou důsledky, když naše ministerstvo pošt chce zamezit nehlášení a používání různých aparátů atd. Faktem jest, že v Československu existuje asi 6000 stanic. >Radiojournal< má jich dodáno jen 30. V samotné Praze prý existuje přes 400 stanic. >Radiojournal< má jich, jak jsem řekl, přihlášeno 30. Tedy již z tohoto hlediska by měla státní správa hledět, aby zobecněním toho hrozící nebezpečí odklidila. Račte vzíti na vědomí, že >Radioslavie<, ve které ministerští úředníci jsou zúčastněni, provádí to bez zákona a že monopol tady existuje? Mluviti o 900 Kč za aparát, nechtěli byste snad malovati, že chcete zvednouti náš průmysl takovým způsobem, když >Radioslavie< objednává výlučně francouzské, německé a anglické aparáty, nezabývá se ničím, než výdělkem! A ještě něco o tom vlastenectví, vážení pánové. Naše >Radioslavie< se vymlouvá tím, že má největší obchodní styky s francouzským >Radio-Standardem<, že jako spřátelená mocnost s přátelskou mocností odebíráme její výrobky. Pánové, mohu prohlásiti s tohoto místa, že tato vlastenecká společnost >Radioslavie< jednala v prvé řadě s německou firmou, t. j. panem Krešlem a spol., jehož továrna jest odbočkou říšsko-německé telefonky, a teprve, když se nedohodli o percentuelním zastoupení kapitálu i ve správní radě, jednali teprve pak s francouzským >Radio-Standardem<. Tedy z nouze ctnost!

Shrnul jsem všechny důležité důvody pro i proti a jest z nich zjevno, že zákon v tomto znění jest prostě nepřijatelný. Jest nesociální, nepokrokový a každý rozvoj radiotelefonie u nás v zárodku brzdící, ať již ve výrobě, vynalézavosti našich lidí a v jeho upotřebení. Ani dostatečně nechrání stát, poněvadž jsou to prostředky poněkud klamné a nedostatečné. A ještě o jiný moment a důležitější se opíráme a to položením otázky, kdo tento zákon a v tomto znění chce a kdo jej tak nechce. Tento zákon chtějí dva ministři a několik interesovaných úředníků, kdežto proti stojí celá veřejnost s vědeckými a odbornými kruhy v čele. Jsou to naše universita, vysoké učení technické, Masarykova akademie práce, obchodní komory, odborné jednoty, osvětové spolky i humánní, mezi nimi i Červený Kříž atd. Je viděti, jak veřejnost nahlíží na tento zákon, vidí v něm málo loyality a málo respektu našich zákonodárných sborů vůči přání veřejnosti a varoval bych slavný senát před nějakým nepředloženým krokem. A dovolil bych si proto ke konci připomenouti, když je to proti vůli celého národa, aby byl tento zákon příslušným výborům vrácen k náležitému propracování, a aby byly přizvány korporace, které dávají dobrovolně své služby k tomuto úkolu. (Souhlas u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu se přihlásil pan ministr obchodu. Uděluji mu slovo.

Ministr inž. Novák: Slavný senáte! Nebyl bych se ujímal slova, ponechávaje úplné vyvrácení námitek, které jste slyšeli, pánům referentům v této věci, ale pan sen. Trčka použil své řeči k tomu, že ne sice přímo, ale snad přece jenom poněkud nepřímo obvinil mne, že mám jakýsi interes do budoucna. Musím tuto poznámku. (Sen. Trčka: Že byste mohl míti, pane ministře!) .prosím, pánové, že bych mohl míti, tedy opravuji, že bych mohl míti. (Hlasy: To jest asi totéž! To jest stejné!) Prohlašuji toto: >Telegrafie< byla zřízena krátce po převratu jako společnost polostátní, takže 60% kapitálu vložil do této společnosti stát a vypracoval stanovy tak, že se měli spokojiti akcionáři - stát byl tedy částečným akcionářem - pouze občanským ziskem, aby včas mohlo býti obsluhováno ministerstvo pošt i soukromníci, poněvadž takové společnosti. skutečně výrobní zde nebylo. Já jsem tehdy byl požádán, abych jako technik zastupoval tam soukromý kapitál vedle úředníků, kteří tam byli jmenováni. Samo sebou se rozumí, vzdal jsem se toho místa ve správní radě, jakmile jsem přijal místo ministerské. Mohu ale říci jen tolik, že se tam pracovalo skutečně nezištně a pro dobro věci, a že výsledky této společnosti, jak vidíte z pardubické továrny, jsou nejlepší, a že tam např. bylo provedeno to, po čem marně mnohé strany toužily, aby bylo uspokojeno také dělnictvo, že dělnictvo tam participuje zvláštním způsobem také na zisku, a že je tam velmi spokojeno. Společnost se stala mezi tím exportní, můžeme z ní míti jen radost, stát při tom nepřišel ke ztrátě, ovšem musí se spokojiti jako ostatní akcionáři pouze občanským ziskem, který je také stanovami vytčen. Jako dozorčí rada zasedá tu řada jmenovaných úředníků z ministerstva pošt a z ministerstva financí, a poznamenal jsem, že tito úředníci, ačkoliv vykonávají tuto prácí mimo čas úřední, z valné části večer, jsou povinni odevzdávati tantiemu, která se přiřkla správní radě, státní pokladně a že teprve ministerstvo, nebo ministerská rada určuje, jaká odměna se jim přidělí za práci přes čas. (Hlas: Proč by nemohli dostati tantiemu?) Jde se tak daleko, že ani tantiema se jim nepřiděluje, nýbrž jen část její, letos tuším, jen polovina toho, co by jim jinak náleželo. Není naprosto pravdou, co se kolportuje, že chci zříditi v ministerstvu obchodu zvláštní oddělení pro radiotelegrafii. Páni se budou moci v budoucnosti přesvědčiti, že takového úmyslu zde nestává. Při této příležitosti musím se velmi důrazně ujmouti úřednictva, které zde bylo hodně ostře napadeno, kde byly soukromé rozhovory citovány v přítomnosti dotyčných úředníků, kteří ovšem brániti se zde nemohou, a řekl bych, nemohou se brániti ani jinou cestou, jak se ukázalo v poslední rozmluvě v poslanecké sněmovně. Nevím, je-li to správná odměna za to, že konají svou povinnost a nevím, jestli vychováváme. (Sen. Matuščák: Malí lidé nebyli napadáni, jen ti velcí!) Prosím, právě u nás v případě v poslanecké sněmovně projednávaném, byli napadáváni nejmenší úřednicí, kteří se brániti nemohli. Proti tomu se musíme ohraditi a myslím, že úředníci z ministerstva pošt a obchodu konali tu jen svou povinnost, a já jim mohu býti jen vděčen, že jí konali tak. Ale poznamenávám jednu věc, velectění pánové, že my jsme k tomuto zákonu vázáni mírovými smlouvami. To zde ovšem žádný z pánů řečníků neřekl, že Německo má daleko přísnější zákon, který vylučuje vůbec amatéry z tohoto oboru, a že Rakousko se nás doptává, jak jsme my tu věc rozřešili, poněvadž chce rovněž k tomu přikročiti. (Hlas: V Německu může vyráběti, kdo chce!)

Místopředseda Kadlčák: Prosím, neračte vyrušovati.

Ministr Novák (pokračuje): Bylo zde také mluveno o firmě Krešl. Nuže, firma Krešl je filiálkou dělnické společnosti >Telefunk<, poněvadž zastupuje asi 10 patentů, jež jsou svázány k sobě tak, že by zde měla vlastně monopol, tu, abychom nemusili sáhnouti k tomu prostředku, k jakému sáhla Francie, která jednoduše tyto patenty si vyvlastnila a za určitý poplatek je převzala, snažil jsem se vyrovnati tyto záležitosti a jednal jsem také se zástupcem firmy Krešl, p. dr Boučkem. Jednání však nevedlo ke konci, poněvadž firma dotyčná si předložila návrh smlouvy, z níž vám přečtu pouze tři krátké odstavečky. Je to především:

>Odstavec 2. Buďtež sjednány náležité garancie prosperity společnosti, zejména jednáním s ministerstvem národní obrany, které by se mělo zavázati, že aparáty nebude samo vyráběti.<

K tomu ministerstvo národní obrany nemohlo přistoupiti, poněvadž z pochopitelných důvodů je to zvláště důležité.

>6. Firma Krešl a spol. jest majitelkou patentu a má se společností >Telefunkem< smlouvu, podle které platiti musí 10% poplatek z celé tržby za dodané zařízení, tedy ne snad jen z aparátů podle patentu vyrobených.<

Poznamenávám, že se nejedná o >Radioslavii< ani >Telefunk<, poněvadž může se zříditi jedna i více společností, které to budou provozovati. Nikde v zákoně nestojí - monopol. Uvažovali jsme o tom, aby to byl monopol, byly hlasy pro to, aby se to zmonopolisovalo, a právě proto jsme ustoupili od toho, aby se neřeklo, že se tu provozuje protekcionářské hospodářství.

Ale hlavní důvod, pro který smlouva nemohla býti podepsána, byl tento:

Kdyby vláda udělila koncesi k výrobě a prodeji radiotelegrafických výrobků jiné firmě, vyhrazuje si pan inženýr Krešl, vystoupiti z >Radioslavie< a odňati jí licenci k používání patentu. (Předseda Prášek ujímá se předsednictví.)

Uvažte, pánové, zda bylo možno přistoupiti na takovéto podmínky. Ubezpečuji vás a svou ctí se dokládám, že mne vedla k této předloze zákona jen a jen myšlenka jedna, to jest bezpečnost státu. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Ke slovu přichází další řečník >pro< pan sen. Pánek.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Zdá se, že v přičíně této předlohy panuje jakýsi zásadní omyl, pokud ovšem možno zde mluviti o omylu. Totiž slyšeli jsme, že interesované kruhy, zejména však dokonce vědecké kruhy protestují proti této předloze. Ony ji zaměňují s t. zv. zákonem telegrafním, a správně řečeno, s prováděcími nařízeními, které mají býti teprve k tomuto telegrafnímu zákonu vydány. (Sen. Lukeš: To je omyl!) Právě to byly vědecké kruhy, které nám poštvaly veřejnost zprávami naprosto falešnými a neoprávněnými, že by snad touto předlohou měla býti omezena vědecká činnost na poli radiotelegrafie.

Přece telegrafní zákon o něčem podobném nemluví, naopak ponechává vědecké práci naprostou volnost a svobodu, a také prováděcí nařízení, které chystá ministerstvo pošt a telegrafů, dosud nemohlo býti vyhlášeno, dokud nebude odhlasována tato předloha, dokud se nestane zákonem, poněvadž tu je určitá souvislost s telegrafním zákonem a touto předlohou; také prováděcí nařízení k telegrafnímu zákonu nepomýšlí a nemohou pomýšleti na podvázání vědecké činnosti.