Jest nepochopitelno, že mluvíme současně o nesjízdnosti silníc, nedostatku péče o regulace a meliorace, a při tom zatěžujeme státní rozpočet téměř půlmiliardovým obnosem za účelem čelení nezaměstnanosti. Nechť státní správa zařídí v každém okresu veřejné práce na silnicích, melioracích, regulacích a nebude nutno, zejména v župě uh.-hradišťské, kde nezaměstnaní by mohli býti vesměs při zemních pracích zaměstnáni, příspěvky v nezaměstnanosti platiti.
Navrhuji proto, aby s urychlením bylo pokračováno ve stavbách železničních tratí Veselí, Nové Město nad Váhom, na níž v rozpočtu je pamatováno 48 miliony, a na stavbu dráhy Bílnice - Valašské Klobouky - Vsetín, na níž je v rozpočtu investičním zařazeno 55 milionů, dále, aby se postavila silniční trať Korytná - Strání, a aby se nezaměstnaných použilo při úpravě silnic státních a okresních, které jsou vesměs ve stavu žalostném. Neschází práce, velectění pánové, ale schází ve státní administrativě organisace, která by umožnila nezaměstnaným prácí nalézti, která by tuto práci také účelně organisovala a vady veřejných komunikací, toků atd. vhodně odstranila. Státní správa by nevydala v tomto případě ani haléře více, ale měla by vytvořeny hodnoty hospodářské a obyvatelstvo méně demoralisováno, než je tomu pří vyplácení příspěvků v nezaměstnanosti.
Pokud se týká nových investic, je nezbytně třeba vybudování soudní budovy a budovy pro okresní správu politickou v Uherském Brodě, poněvadž oba zmíněné úřady jsou umístěny dosud v městské budově naprosto nevhodné a nehygienicky vypravené. Řádné úřadování v takových místnostech, podobných kajutám, nebo spíše kasematům, neosvětlených a chladných, je nemožné. Lze si těžko představiti, že by obyvatelstvo mohlo uznávat autoritu státu, když nechává přední své úřady v podobných klecích úřadovat. Ačkoliv je již místo stavební opatřeno, a ve státním rozpočtu na rok 1921, 1922, 1923, bylo o úhradu postaráno, přece se dosud ničeho nepodniklo, takže objekt sám je postrachem úřednictva a občanstva.
Naprosto jsou neudržitelné poměry věznice, která je prosáklá močůvkou, bydlištěm potkanů a z daleka zapáchá. V rozpočtu státních investic na rok 1924 zařazen je obnos na stavbu této budovy 500.000 a 600.000 Kč. Prosím tedy, aby skutečně tyto obnosy byly opatřeny a ke stavbě této nutné budovy také přikročeno.
Rovněž soudní budova v Hodoníně musí býti co možná brzy postavena, jelikož okresní soud je umístěn v budově státního velkostatku, která vyžaduje každoročně nákladných oprav, avšak místnosti soudu jsou velmi vadné, i když oné míry nemožnosti úřadování, jak je tomu v Uherském Brodě, dosaženo není. Na stavbu této budovy je v investičním rozpočtu na r. 1924 zařazen obnos 500.000, a prosím také, aby zde ke stavbě bylo konečně přikročeno.
K ministerstvu obchodu vznáším apel, jaký vzneslí již zástupci naší strany ve sněmovně poslanecké, aby konečně učiněn byl konec t. zv. disparitě, která se jeví v celní ochraně, pokud se týká průmyslu a zemědělství. Náš stát, který vstoupil již do šestého roku svého trvání, nemá dosud svého vlastního celního tarifu, který by byl přizpůsoben jeho národohospodářským poměrům, nýbrž vypomáhá si starým rakouským celním tarifem z roku 1906, který byl naposledy upraven v květnu a prosinci 1921, Pro výrobky zemědělské obnoveny byly základní sazby starého tarifu rakouského s nepatrným koeficientem 3 u hlavních druhů dobytka, s koeficientem 7 u drůbeže, s koeficientem jedna u tuku, s koeficientem 3 u jablek, hrušek, kdoulí v pytlích a u švestek čerstvých, s koeficientem 7 u švestek nasypaných a sušených, kdežto dovoz obilí, jablek, hrušek a kdoulí nebalených - alla rinfusa - zůstal bezcelným.
Naproti tomu suroviny, které musí průmysl dovážeti buď zcela nebo částečně z ciziny, jsou připuštěny bezcelně, polotovary, které již může domácí průmysl vyráběti, zatíženy jsou značným clem, to jest základní sazbou s koeficientem 13, 18 a 20, a zboží hotové, které konkuruje s domácími výrobky, zatíženo je cly téměř prohibičními s koeficientem 20, 25 a 30.
Zemědělec je jako producent ve všech hlavních produkčních odvětvích úplně bez ochrany, kdežto jako konsument je vykořisťován vysokými cly průmyslovými. Kdyby bylo pravdou, že rozhodujícím činitelům jednalo se o zlevnění životních potřeb, pak by se tato tendence musila objeviti též v průmyslu. To se nestalo. Že šlo o přímočarou ochranu průmyslu, je vidno z toho, že i předměty denní potřeby jsou zatíženy clem, jsou-li náhodou zařazeny ve starém tarifu ve,sféře cel průmyslových. Není pro to pádnějšího dokladu než toho, že kuchyňská sůl, věc pro každého nezbytná, je zatížena, clem 2 Kč za l q s koeficientem 7. Kromě toho dlužno platiti za l q licenční poplatek 20 Kč. Vrcholem všeho je však ustanovení, že ministerstvo financí může clo i licenční poplatek u soli sleviti, dováží-li se sůl k účelům živnostensko-průmyslovým. Této výhody nepožívá však sůl dobytčí, která je pro zemědělce zrovna tak látkou pomocnou jako pro průmyslníka.
Nejsme proti zlevnění životních potřeb, naopak, přejeme si toho, jsouce přesvědčeni, že jenom podstatným zlevněním všech potřeb dosáhneme přirozeného a zdravého hospodářského rozvoje. Co však musíme nezbytně žádati, je, aby politika zlevňování byla prováděna důsledně ve všech oborech našeho národohospodářství, aby měřeno bylo stejnou měrou jak průmyslu, tak i zemědělství, aby, pokud se týká celní ochrany, nastala parita mezi zemědělstvím a průmyslem.
Pokud se týká ministerstva financí, uznáváme s povděkem jeho snahu přivésti náš rozpočet do rovnováhy, jakož i obtíže, které musí přemáhati, chtějíc dostáti svému úkolu. Výnos přímých daní v Čechách, na Moravě a ve Slezsku stoupal od r. 1914 - 1921. R. 1914 vynesly přímé daně 142 miliony, r. 1915 154 miliony, r. 1916 201 milion, r. 1917 392 miliony, r. 1918 - 562, r. 1919 - 760, r. 1920 - 1215, r. 1921 - 1784, r. 1922 - 1600 milionů korun. Vzestup daní přímých dosáhl svého vrcholu r. 1921 a od r. 1922 počal jich výnos klesati a bude klesati dále.
Chápeme snahu,ministerstva financí a jeho orgánů, že při těch velkých požadavcích, jež se na ně kladou, snaží se výnos daní co možno udržeti na stejné výši, ano i zvýšiti. Avšak důsledky této snahy pociťují hlavně střední stavy, a to ponejvíce zemědělci.
Na jedné straně stlačují se ceny výrobků zemědělských pod ceny výrobní a na druhé straně zatěžuje se podnikání zemědělské asi 28 daněmi, jichž tíže se stává čím dále, tím více nesnesitelnou.
K tomu pak přistupuje nesprávné a nespravedlivé ukládání daní. Tak na př. při předpisování osobní daně z příjmu nedbají některé berní správy přiznání poplatníkova, nýbrž stanoví si pro všechny poplatníky jistý klíč, podle něhož vypočítávají čistý příjem z jedné míry pozemku pro všechny poplatníky stejně, ať jest to půda lepší, či horší kvality, ať hospodář pracuje za lepších či horších podmínek, a podle tohoto klíče stanoví a zdaňují domnělý čistý příjem.
Ač se berní správy nedrží fasse, nedávají, jak zákon předpisuje, poplatníkovi vytýkací dekret, nýbrž prostě daň předepíšou. Tak přesunují vytýkací řízeni na poplatníka, aby rekursem uplatnil své námitky. Avšak cesta rekursní bývá obyčejné marná, neboť zemská odvolací komise, která za den vyřídí několik tisíc rekursů, takže na vyřízení l rekursu připadají 3 vteřiny, pravidelně každý rekurs proti takovým zrna tečným platebním rozkazům zamítne.
Jiné berní správy předpisují zase daň z příjmu provisorně, podle tržby z r. 1919 anebo 1920, nedbajíce toho, že hospodářské poměry r. 1922 se proti r. 1919 nebo 1920 velmi zhoršily. Berní správy nepošlou platebních rozkazů, nýbrž prostě pošlou složní lístek, na jehož rubu předepíšou, kolik které daně má poplatník platiti. A když si poplatník stěžuje na vysoký předpis, řekne se mu, že to není definitivní předpis, že je to daň provisorní, a teprve až obdržíte platební rozkaz, zvíte správně, kolik máte platit.
Rekurs proti dani složním lístkem předepsané není možno podati, poněvadž jest to daň provisorní, bez řádného platebního rozkazu, avšak zaplatiti se musí, vem, kde vem!
V mnohých případech předpisují se daně za r. 1921 a 1922 již podruhé, ať jsou zaplaceny čili nic, a zároveň předpisuje se daň z příjmu i na rok 1923, ač sám poplatník ještě neví, jaký bude míti koncem roku celkový příjem. Berní správa v Uherském Brodě předepsala jíž v listopadu t. r. daň z obratu za r. 1923, ač do konce r. 1923 bylo ještě hodně daleko.
Některé berní správy zase, jako na př. v Holešově, zdaňují proti jasnému znění §u 95 lit.f, zákona o osobních daních fondy družstev, určené ke krytí možných ztrát, ač určení těchto fondů jest úplně jasné, ač ztráty z nich byly také hrazeny a ač v dřívějších letech tyto fondy zdaňovány nebyly. Tím se ubíjí veškeré podnikání a často ohrožuje se také existence takových družstev.
Naplňuje často úžasem, jak některé finanční úřady nedbají platných, zákonů; jako by ty zákony platily jen pro poplatníky a nikoliv také pro úřady. Tak berní správa v Holešově r. 1920 předepsala daň z obratu z lesů paušálně, ač nařízení ministerstva financí jasně stanoví, že tržby z lesů, koní, kamenolomů, včel, rybolovu a specielních chovů musí býti přiznány specielně. Přes to berní správa nedbala tohoto nařízení, ale i daň z obratu z lesů za r. 1920 předepsala paušálně, také i mojí maličkosti. Když pak jsme se odvolali k zemskému finančnímu ředitelství, bylo nám řečeno toto: Jelikož výměra půdy, vykazující čistý katastrální výnos podle vyšetření činila 5 ha a 2 a, a jelikož přistoupil jste na paušalování daně z převodu statků na r. 1920, podléhá tedy veškerá půda paušálu z l ha 20 Kč, který byl pro tuto obec stanoven odbornými znalci, jako přiměřený tamním poměrům. Proti tomuto rozhodnutí není ve smyslu ustanovení §u 21 zákona ze dne 11 prosince 1919, č. 658 Sb. z. a n., atd. možná další stížnost pořadem instancí.
Následkem tohoto úplně nezákonného rozhodnutí podal jsem žalobu k nejvyššímu správnímu soudu na finanční ředitelství v Brně a nyní obdržel jsem tuto zprávu: Dle zmocnění ministerstva financí ze dne 21. listopadu 1923, č. 127.723 (7094) 23 - V. odbor, odvolalo zemské finanční ředitelství v Brně výnosem ze dne 27. listopadu 1923 své rozhodnutí ze dne 21, července 1923, kterým byla vaše stížnost ze dne 16. srpna 1921 proti předpisu l%ní všeobecné daně z převodu statků za rok 1920 per 100 Kč zamítnuta. Po doplněném řízení bude o vaší stížností znovu rozhodnuto.
Teprve tehdy, až dostalo finanční ředitelství výzvu, by do 45 dnů předložilo odvodní spis a všecky spisy, věci se týkající, přečetlo si nařízení ministerstva financí a poznalo, že nesprávně rozhodovalo. Tím se nepodporuje v lidu úcta a vážnost k zákonům, když úřady, které jsou v prvé řadě k tomu povolány, aby zákony zachovávaly a úctu k nim budily, samy jich nezachovávají, pak dopadne to špatně s naší republikou. Takovým postupem podkopává se v občanstvu úcta k zákonům, důvěra v úřady, působí poplatníkům zbytečné práce a výlohy podáváním rekursu a připravuje stát o ohromné peníze, neboť vyřizování tisíců rekursů proti platebním rozkazům, které svědčí ne o horlivostí úřadů finančních, ale bud, o neznalosti zákonů anebo o neschopnosti a jejích libovůli, vyžaduje velmi mnoho času a stojí republiku veliké peníze, které se oknem vyhazují.
Jest již nejvyšší čas, aby daňový systém byl zjednodušen, aby poplatníci a finanční úřady se v daňových zákonech a nařízeních vyznali. Vypráví se vtip, ale dosti dobrý, že měli jsme jednoho finančního radu v republice Československé, který ovládal všecky zákony a nařízení finanční, ale ten zemřel a není ho více; a nyní není žádného druhého odborníka v republice, který by se v té spleti a v tom ohromném množství zákonů a nařízení vyznal. Myslím, že je tomu skutečně tak.
Dále bude nutno, aby finanční správa vyhověla požadavkům interpelace, podané v poslanecké sněmovně, a úředníky, kteří prokázali buď úplnou nezpůsobilost anebo neomluvitelnou nedbalost a libovůli, cestou disciplinárního řízení buď odstranila, anebo k svědomitému a věrnému plnění jejích úředních povinností donutila. Jinak podrží oprávněnost výtka, že takovíto státní úředníci pracují do rukou podvratným živlům a jsou jejich tajnými spojenci.
Na konec považuji za potřebné upozorniti na nutnost zreorganisování okresních odhadních komisí a zemské odvolací komise pro osobní daň z příjmu. Okresním odhadním komisím předkládá se návrh úřední na uložení daně. Dvanáct členů těchto komisí není s to posouditi poměry několika tisíců poplatníků na okrese tak, aby mohli posouditi, komu sluší předepsati více a komu méně. Jsou tedy tyto komise odsouzeny k tomu, aby byly více méně hlasovacími aparáty. Je však zajímavé, velectění pánové, že celou odpovědnost nesou komise, jelikož ukládají daně s konečnou platností. Přijde-li poplatník k berní správě si stěžovati do výše daně, tu odkáže ho úředník na komisi, že ona je to, která rozhoduje, a obrátí-li se na odhadní komisi, vymlouvá se ona na úředníka, který tu daň předepsal.
Je na čase, aby tato hra na schovávanou již jednou přestala, a aby nesl odpovědnost buď příslušný referent sám, anebo aby komise byly zreorganisovány tak, aby mohly svůj úkol také řádně plniti.
Zesnulý ministr dr Rašín pověděl při jedné schůzi v prosinci 1922: >Náš národ, dokud žil v porobě, dovedl si vedle daní, které platil nuceně státu, ukládati spoustu daní dobrovolných. A nyní, když máme svůj samostatný stát, nechcem platiti daní, ačkoli je platíme pro svůj stát.< V těchto slovech jest něco pravdy, avšak jedna z největších chyb a závad, která pokazila berní morálku a podnítila v lidu odpor k naší daňové soustavě, je očividná daňová nerovnost a nespravedlivost. Berní morálka se pozvedne jen tehdy, budou-li všecky vrstvy obyvatelstva pevně o tom přesvědčeny, že jsou si také rovny v placení daní a dávek a že se daně a dávky předpisují spravedlivě.
Ač jsem musil se stanoviska své strany poukázati i na některé stinné stránky rozpočtu, musím také dáti projev naději, že vývoj událostí a život státu přivede druhé strany i naše úřady k poznání, že spravedlnost zvyšuje národ a jest pevným, základem jeho šťastné budoucnosti. V této naději, že i zemědělci, kteří chtějí státu dát, což jeho jest, dostanou také od státu to, co jim patří, prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet na rok 1924. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)
Místopředseda Kadlčák: Slovo má dále pan sen. Spies.
Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Při projednávání předloženého státního rozpočtu musíme jako němečtí zástupci lidu bohužel opět konstatovati, že stav vašeho státu a číslice vašeho rozpočtu nevypadají nikterak tak růžově, jak to vyličuje mnohý z vašich politiků, a zřídka kdy měl německý lid příčinu, býti nespokojenějším, nežli za nynějších poměrů v tomto tak zvaném demokratickém státě. A když jsme, vstupujíce do této sněmovny, vycházeli z předpokladu, že by se alespoň v hospodářském ohledu měla uplatniti jakási rovnoprávnost, tu můžeme i pří tomto novém státním rozpočtu zase konstatovati, že obsahuje ve všech svých číslicích značné odstrčení všeho německého a že se nadále neustále pracuje k tomu, aby se přivodil pozvolný zánik našeho národního kmene, jež-to většina v tomto státě dobře ví, že nás oslabením naší hospodářské posice zbavuje i naší národní průbojné síly.
Páni z většiny však špatně počítají, domnívajíce se, že budou s německou menšinou přes noc hravě hotovi, neboť při tom zcela zapomínají, že nám, Němcům, roste nouzí i síla a věrnost, že německý lid si však sám také dávno ujasnil, jaké jsou poměry v tomto státě a pozbyl veškeré vážností k tomuto tak zvanému parlamentarismu a k tomuto demokratickému státu. Většinu této sněmovny, ba celý český národ ovládá dosud myšlenka a klamná domněnka, že nelze si v tomto státě co do znamenitosti a správy ničeho víc přáti, že je zde směrodatnou pravá demokracie. Při tom přehlížejí však pánové skutečnost, že se hospodářská krise šíří hrozivě stále víc a více, že poměry v Německu projevují í zde svůj zpětný účinek a že národní zmatek rdousením menšin žene ke katastrofě, i bude vám velice za těžko prováděti dále přeď cizinou důkaz, o který se sice stále a stále opět pokoušíte, jehož však nikdy nepodáte, že totiž zde vládne klid a mír.
Budete-li dále prováděti tuto politiku národního záští a budete-li nás nutiti, abychom my, milionový národ, padli na kolena, tu docílíte tím pravého opaku, neboť my, jako německý lid, nikdy nepřistoupíme dobrovolně k tomu, abychom byli zbaveni svých práv, a tento stát nebude potud existovati a nebude života schopen, pokud nebudou jeho milionové národy, jež jsou vesměs národně kulturními, spolupůsobiti na správě státu. Tím oprávněnější však je pro nás, abychom věnovali svoji plnou pozornost finančnímu hospodářství v tomto státě, neboť příjmy záleží většinou z německých daní a dávek. A naše kritika a naše odmítnutí rozpočtu obrací se tudíž hlavně proti útisku a znásilnění německého zemědělství. Vykazuje-li tento rozpočet schodek 602 milionů, tu obáváme se, že to nezůstane při tomto schodku, nýbrž že se dodatečně ještě zvětší. Vybudování vaší finanční a hospodářské politiky je nám naprosto jasno. Vám jest směrodatnou základní myšlenka přivoditi úplné vyloučení německé soutěže ze středoevropského hospodářského života a dobýti tím německého odbytiště, na druhé straně zase. chcete ochromiti náš hospodářský život. Nás Němce postihuje to dvojí měrou, neboť usmrcujete tím náš životní nerv a ve všech německých územích panující obava, že následkem daňové a finanční politiky odsouzen jest náš německý průmysl k smrti, je tím oprávněnější. Obchod a živnosti leží ladem a zemědělství stojí následkem vysokých daní a dávek, nehonorování válečné půjčky a následkem rapidně nastalého snižování cen zemědělských výrobků na pokraji záhuby a není také žádné vyhlídky, že by zde nastala změna k lepšímu. To dokazuje nám včerejší provedená rozprava v druhé sněmovně o novele k dávce z majetku, od které se tak mnoho očekávalo. Tisícové čekali od tohoto zákona značné úlevy, byli jsme však všichni zklamáni, neboť předloha neodpovídá tomu, věc jsme všichni doufali a co jsme žádali. Zákonem tímto měli býti postiženi váleční zbohatlíci. Tomu však není tak, neboť tito buď své jmění bezpečně ukryli, aneb bylo toto hospodářskou krisí opět znehodnoceno. Celá tíže této dávky z majetku spočívá na pozemcích a budovách zemědělských. Jemu velmi málo prospívá novelisace zákona v podané formě. Ono má stále ještě zapraviti tuto ohromnou miliardovou dávku, Má-li se za to, že se tímto zákonem napravuje křivda, tu se pánové mýlí, neboť již po krátké účinnosti tohoto zákona mohli jsme. konstatovati, že zemědělství musí přijíti o majetek. Novelisace nebude však možno u mnohých použíti, jelikož se pří vyměřování přírůstku na hodnotě jednalo přímo hanebně. Musili jsme zcela klidně přihlížeti, jak přibylo naší vyssáté půdě 75 % na hodnotě, jak se oceňoval náš fundus instruktus a stav dobytka, jenž nyní v ceně tak klesl, a jak nebyly zemědělství přiznány žádné výhody.
Jako dříve hájíme i nyní stanovisko, že je potřebí důkladné reformy našeho daňového zákonodárství. A když se nyní i připravuje taková reforma, tu bude pravděpodobně obsahovati jen přímé daně, celé poplatkové právo a trestní řízení důchodkové zůstává nadále nedotčeno a mají-li při reformě přímých daní zůstati tyto daně celkem dále, není nám tím mnoho pomoženo potud, pokud se spravedlivě a řádně nezjistí výnosnost každého jednotlivého hospodářství. Leč i toto stanovení musilo by se provésti jiným způsobem, nežli se na př. stalo při paušalování daně z obratu, kde se při rozdělení jednotlivých okresů na obvody obilní a pícní staly velké chyby a hrubá nedopatření. Při tom musím se však trochu dotknouti prakse nynějšího vybírání daní, po případě vymáhání daní, V nynější době neví ani rolník, ani živnostník, jaké daně má platiti. Vyplní se mu poštovní složenka, na rubu poznamená se částka, kterou nemůže nikdo přezkoumati, a konečně dá se poplatníku ještě poučení, aby zaplatil během 3 až 4 týdnů, sice že se proti němu zahájí exekuce. Aby se však dal poplatníku správný předpis, aby se mu oznámilo, kolik má platiti na dani pozemkové, na dani domovní třídní, na válečných, okresních a obecních přirážkách, na to nelze pomýšleti. Následek toho je, že mnozí ztrácejí hlavu, půjčují si, a když nemohou si vypůjčiti, provádějí se exekuce a zanáší se do pozemkových knih, obzvláště v těch okresech, kde berní úřady neprovádějí zákony a nařízení liberálně. V přítomné době jsou jak zemědělství, tak i živnosti daněmi a dávkami přímo přetíženy. Za jeden hektar půdy platí se již přes 200 korun daní a se zřetelem na toto veliké zatížení vynořila se již v kruzích zemědělských otázka, má se za takových okolností intensivně či extensivně dále hospodařiti? K tomu druží se ještě finanční svízel našich obcí a okresů, jejichž potřeby musí se rovněž krýti přirážkami; neboť příjmy z obecního jmění nestouply přiměřeně k znehodnocení peněz, jsou průměrně jen šestkrát až sedmkrát větší, nežli číslice v míru. Snižování cen velice záhy uvázlo, nebylo možno pomýšleti na snižování mezd a platů u obecních zaměstnanců a dělníků, za války a v době poválečné zanedbané silnice a budovy musí se opravovati. K tomu donucuje ještě průmyslová a hospodářská krise, aby se čelilo nezaměstnanosti, k provádění nouzových prací, jež velice zatěžují obce a okresy, kdežto výdělečné podniky obcí jsou jednak pasivní a jednak skýtají velmi nepatrný výtěžek. Přirážkami nelze všecko uhraditi, okresy a obce jsou nuceny opatřiti si úvěry, trh úvěrový jest sám velmi malý, spořitelny nejsou následkem nehonorování válečné půjčky, upsání IV. státní půjčky většinou již mobilními a omezí se při svém poskytování úvěru pouze na nejmenší míru, a omezují se dokonce pouze na svůj okres. Velké akciové banky neposkytují přes pohotovost peněz žádných dlouhodobých úvěrů, a tak se stává, že musí okresy a obce použíti úvěrů, které těžce je zatěžují. Okresy a obce trpí vlastnictvím nezúročených a nevyplacených válečných půjček. Nedostává se hotových peněz a úvěru pro hotové zaplacení úpisů IV. státní půjčky, majitelé musí pasivní úroky z půjček, uzavřených svého času k upisování válečné půjčky, nésti zplna jako úrokové pasivum, a ježto obce většinou nebyly s to zaplatiti splatné úroky, připisují se tyto úroky samozřejmě k dlužnému kapitálu a následek toho jest úplné zadlužení většiny obcí a okresů. Z toho pochází, že bolestín, válečná půjčka, dále hlodá na životním nervu lidu, a přes slib presidentův neuznala dosud žádná vláda a žádný finanční ministr za nutno, aby tak palčivou otázku zprovodil ze světa. Slibuje-li nyní finanční ministr skutečně konečné vyřešení této otázky, bylo by to jen vítati, předpokládaje, že se bude jednati spravedlivě. Při tom musím však nadhoditi tuto otázku: Obrací-lí se Česká zemská banka na okresy, obce a družstva a naznačuje-li jim, že provede financování válečné půjčky a výměnu, proč tedy nepřejímá banka celou akci? Vždyť může nám odebrati celou válečnou půjčku a zaopatřiti si papíry. Jest trochu mnoho, očekávati od nás, že si ještě jednou vypůjčíme těch 75 % válečné půjčky, že tedy přímo spěti budeme do záhuby. Stále jako dříve trváme na stanovisku, že válečná půjčka má býti plně vyplacena, nejen s hlediska právního, nýbrž i s hlediska mravního, neboť stát, který nakládá se svými občany tak sprostě, který jim tahá přímo peníze z kapsy, takový stát nemůže činiti nároku, aby byl zván státem právním. Proveďte spravedlivé vyřešení otázky válečné půjčky, pak bude v tom snad klíč k vnitřnímu ozdravění tohoto státu. Nestane-li se tak, přivedou se tisícové na pokraj propastí, do obyvatelstva vnese se nedůvěra, zášť a svár a způsobí se zničení veškerého jmění lidu. Vím, že většina této sněmovny jinak smýšlí, nezbude vám však nic jiného, než pronésti jednou otevřené, odhodlané slovo, i když je při tom vaše popularita v sázce, aneb dáti si otázku, je-li lepším hospodařiti dále v národohospodářském bahně hříchu a vésti při tom stát a obyvatelstvo zkáze vstříc. Myslím, že i u vašeho voličstva venku začíná to svítat, nespokojí se již se vším, již z toho důvodu, poněvadž stíhá jeden skandál, jedna korupční aféra druhou.
A mimoděk vnucuje se nám otázka, má a může to tak dále jíti? Má korupce a příživnictví tak dále hospodařiti na úkor poplatníka? Čím dříve zde bude zjednána odpomoc, tím lépe, neboť dnešní poměry jsou neudržitelny. Víme, že stát nemůže žíti bez daní a dávek, žádáme však důkladnou a zdravou reformu daňovou a snížení všech daní a dávek. Jako rolníci nechceme dávati nikomu přednost, neprovádíme žádnou spekulaci, nežádáme osmihodinové doby pracovní, poněvadž se tato nedá na venkově provésti. Náš venkovský lid koná stále jako dříve bez omrzelosti těžkou svoji denní práci, poněvadž je jemu trvání a zachování rodné hroudy nade vše, žádáme však také na základě svého majetku, na základě svých výkonů, na základě svého významu pro svůj lid všecka práva, jež nám podle počtu přísluší po rozumu ryzí pravé demokracie. Vídíme-li však den ze dne, jak se demokracie šlape nohama, vidíme-li, jak se nebere žádný zřetel na naše hospodářské požadavky, zbývá nám pouze jediný prostředek: boj a tento boj povedeme dále, nejen v zájmu svého lidu, nýbrž také v zájmu zachování naší německé hroudy, v zájmu našeho zemědělství. V jeho vybudování a v povznesení výroby spatřujeme naši nejpřednější úlohu. K bídnému robotění pro stát a snadně vydělávající vrstvy obyvatelstva musí však klesnouti zemědělství, bude-li i nadále bez ochrany vydáno nadmírné soutěži ciziny na pospas, poskytuje-li se otevřenými hranicemi pro zemědělské výrobky možnost dovážeti obilí, mouku, jateční dobytek atd. z ciziny, aby se tyto výrobky odbyly na našich trzích za značně nižší cenu, nežli je může dodati naše zemědělství při největší píli a nejracionelnějším hospodaření. Za jednostrannou celní politiku, jaká se nyní provozuje, nemůžeme se nikdy přimlouvati, musíme ji rozhodně zamítnouti, neboť bez dostatečné ochrany našich zemědělských výrobků nemůže naše zemědělství dále existovati. Není také žádného nebezpečí, že naše konsumující obyvatelstvo dozná újmy zavedením celní ochrany, neboť zajištění výnosnosti je nejlepším povznesením výroby. Odedávna usilovaly zemědělské zájmové skupiny o to, aby se odstranil nynější neudržitelný stav. Požadavky při tom kladené lze krátce shrnouti. Ať vydáním nové provisorní celní ražby bez výjimky jak pro zemědělské, tak také pro průmyslové výrobky nabudou platnosti cla podle sazby, užívané při vypuknutí války, ať se tedy zavedou cla, tehdejšími obchodními smlouvami snížená, a to tolikeronásobná, oč zatím se znehodnotila cena peněz. Kdyby se však toho nedosáhlo, pak musí býti odstraněna i průmyslová cla a musí se pojednati o zavedení volného obchodu. Všecky tyto požadavky zůstaly posud nesplněny, přes to, že byly podporovány ministerstvem zemědělství a že ministr zemědělství ve svých posledních prohlášeních v rozpočtovém výboru obzvláště na to poukázal, že právě zemědělství potřebuje nyní tak nutně ochrany pro svoji výrobu. Buď volný obchod pro všechny, aneb ochranná cla pro všechny. Při tom musím však konstatovati toto: Bolestné následky války jeví se nyní po pěti létech zcela zřejmě a to tím, že se ve všech územích konstatuje menší sklizeň obilí. Sedlák, malorolník, činí se za všechno odpovědným, musí dělati berana, kdežto překupnictví a bursovní švindl se obohacují a tloustnou ze sedláka a dělníka.