Podívejme se na naše státní podniky. Naše státní podniky snad nevykazují ještě tak růžového obrazu, jak by bylo potřebí. A já nepokládám na příklad pouhé změny nějakého účetnictví nebo pouhé prohlášení zákona, že to mají býti podniky obchodně spravované, ještě za dostatečnou příčinu toho, aby skutečně byly výnosné. To musí záležeti v samém duchu vedení těchto podniků. Ale přece vidíme, že většina těchto státních podniků je dnes již aktivní a že jen málo podniků státních je dosud pasivní. Doufám, že se to i v budoucnosti polepší.

Podívejme se na naše zadlužení. Naše zadlužení jak domácí, tak naproti cizině je velmi značné. Ale tvrditi, že je snad nesnesitelné, to jistě by bylo neodůvodněné v poměru k naší poplatnosti, v poměru k pramenům našeho hospodářství. Jistě i tu tíhu zadlužení jak zápůjček domácích, tak cizích docela dobře ještě sneseme. Já bych si v této věci jen přál, kdybychom v budoucnosti nebyli více odkázáni na úvěr zahraniční, poněvadž tento úvěr, nehledě k jeho nepříznivějším podmínkám, má i hospodářské stinné stránky, a přál bych si a věřím, že naše potence hospodářská je taková a že naše peněžnictví a úvěrnictví domácí je na takové výši, že dovedou potřeby úvěrní, které v budoucnosti míti budeme, také doma plně uhraditi. Vítám také, že konečně opravdu se započne s vyplácením úroků dluhů předválečných a že také otázka válečných výpůjček má dojíti rozřešení.

Prosím aby byla pozornost věnována naší obchodní bilanci. Naše bilance obchodní je stále aktivní, pokud se týče vývozu a dovozu. Máme zde aktivní saldo roku 1920 přes 5 miliard, roku 1921 skoro 4 miliardy, roku 1922 přes 5 miliard a letos za prvních 6 měsíců 1 ¹ miliardy.

To je věc velmi důležitá, a nevím, jestli mnoho států se může vykázati takovouto aktivností obchodní bilance. (Sen. Matuščák: Rusko také, nejen Československo! - Veselost.) Já ovšem dnešnímu Rusku nezávidím. (Hlas: Matuščák tam bude ministrem financi! Veselost.)

Je pravda, naší obchodní politice se činí různé výtky. Není pochybnosti, že i ten, kdo je zásadním přívržencem t. zv. volné tržby, musí uznati, že náš stát třeba to byl stát exportní a transitní, volnou tržbu za nynějších poměrů prováděti nemůže, že musí jistým způsobem chrániti se proti soutěží cizí. Ale jest jen otázka, jak daleko tato ochrana má jíti. A tu zdá se mi, že v jistých směrech jsme šli příliš daleko, že to nebyla již pouhá ochrana, nýbrž prohibice, to jest úplné zamezení zahraniční soutěže. Prohibice tato děje se buď příliš vysokými cly na výrobky průmyslové, aneb tak zvaného povolovacího řízení (Tak jest!), které jakožto zcela, mimořádný prostředek za určitých poměrů proti soutěží jiných států jest snad přípustný, ale jak pravím, jakožto prostředek zcela výminečný a nikoliv jako systém, který nám dělá v cizině nepřátele a zavdává podnět k různým výtkám, věřím, že neoprávněným, které se proti úřadům pronášejí. Tedy ochrana celní, a to všeobecná ochrana celní, ne jen pro jisté protěžované odbory, ale ochrana rozumná a mírná, ochrana, která by na základě generálního všeobecného tarifu byla způsobilá pak s jednotlivými zeměmi uzavírati příznivé a výhodné obchodní smlouvy. Tak si představuji naší politiku obchodní.

Jiný příznivý obraz poskytuje naše měna. Bylo voláno po stabilisaci naší měny. Ejhle, my tu stabilisaci již celý rok takřka plnou máme. Nechci tím říci, že by to byla nějaká stabilisace absolutní, to vůbec při papírové měně není možno. Stabilisace absolutní jest možná jen při zlaté měně, to je, když papírové peníze jsou libovolně kdykoliv vyměnitelny za zlatý kov. Toho ještě nemáme a dlouho, ještě míti nebudeme, poněvadž k tomu scházejí u nás předpoklady. Nemáme ještě jednak dostatečné zásoby zlata, aktivnost naší obchodní bilance není ještě naprosto zaručena, nemáme ještě úplné rovnováhy v rozpočtu, také poměry v sousedních státech nejsou ještě ustáleny. Tedy rychlé zavedení zlaté měny není ještě možné. Ale náš bankovní úřad velmi dobře plní svojí povinnost a dovede skutečně měnu naší koruny stabilisovati. Zdali tato stabilisace naší měny jest již definitivní, zdali nebude záhodno, aby naše měna se ještě poněkud přizpůsobila své dřívější hodnotě, to jest jiná otázka, o tom mohou býti sporné názory. Já jenom připomínám, že kurs naší koruny velmi úzce souvisí s poměry cenovými. Cena všech statků a předmětů se přece vyjadřuje v kupní síle naší koruny. To jest jako váhy. Na jedné straně peníze, na druhé straně zboží. Jestliže tedy chceme dojíti ještě k nějakému snížení nynější drahoty, není to jinak možno, než když kupní síla naší koruny stoupne. To je logické. Tedy v tom směru si nesmíme uzavírati dveře a říci: >My nesmíme připustiti, aby naše koruna vícestoupla.< Kdyby něco takového dnes někdo tvrdil ve Francii nebo v Itálii, že totiž nesmí jejich frank nebo lira stoupnouti, tedy by prostě nebyl brán vážně. Jest známo, že průmyslová krise, která loňského roku nám činila takové nesnáze, jest z valné části překonána. Také číslice nezaměstnanosti s tím související, třeba ještě povážlivá, přece pomalu klesá. Také příznivý zjev.

Mohl bych se zmíniti ještě o jiných věcech. Je známo, že na př. naše poměry dopravní, naše železnice a pošty, jsou dnes již ve stavu, který se neliší od stavu předválečného, co se týká výkonnosti, co se týče rychlosti atd. V tom směru, myslím, že zde není již žádných velkých stížností. Poukazuji také k tomu, že naše pozemková reforma pokračuje zdárným způsobem. Snad jsou sem tam nějaké stížnosti, každému se nemůže vyhověti při takové velkolepé akci, není to nijak možno, avšak jistě myšlenka sama je zdravá. Reforma ta se musila prováděti, poněvadž rozdělení majetku bylo v našich zemích nezdravé. (Hlasy: Tak jest! Odpor na levici.) A je to prosím veliký pokrok, když půda nemovitá, která je zdrojem našeho hospodářství, dostane se do četných drobných rukou a když tímto způsobem se vytvoří silný a zdravý stav rolnický. To tedy nutno také zapsati na aktivum naší hospodářské bilance.

Stále byly stížnosti na vysoké naše výdaje vojenské atd. Ano, musíme vydržovati vojsko, ale i tu vidíme pokrok. Naše dvouletá branná povinnost byla snížena na 1 ¹ roku a v dohledné době bude snížena na 14 měsíců. Tedy vidíme, že v tom směru nelze vývoj podceňovati.

A konečně, mám-li se zmíniti o zahraniční situaci, je snad sice velmi zachmuřená, ale jistě můžeme říci o našem státě, o naší republice, že dovedla zachovati svoji prestiž na mezinárodním ford a že dnes jistě je jedním z nejspořádanějších a řekli bychom nejrespektovanějších států v Evropě. (Tak jest! Potlesk.)

Slavný senáte! Myslím, že ten obraz, který jsem docela stručně zde teď nastínil, a jehož výrazem je náš rozpočet, je takový že snad každý může s plným svědomím hlasovati pro tento rozpočet. Jestliže pohříchu se tak neděje, a já toho lituji, jestliže je zde oposice, která bude hlasovati proti tomuto rozpočtu, tedy myslím, že to nejsou důvody věcné, proč tak bude činiti. Jsem přesvědčen, že kdyby pánové z oposice dnes byli ve vládě a kdyby byl některý z nich finančním ministrem, že by nám sotva mohl lepšího rozpočtu předložiti, nežli je rozpočet tento. (Výborně!) Já pánům z oposice tuto nevytýkám, každý má své právo na oposici, ano já uznávám dokonce v parlamentním systému oposici za velmi prospěšnou, již za příčinou kritiky, kterou ona vykonává na celém státním hospodářství. Ale tato oposice musí býti věcná, tato oposice musí míti ten účel, aby zjednala něco lepšího, a popřípadě byla sama schopna převzíti pak odpovědnost za to, co sama chce. (Hlas: Ona to převezme! Veselost na pravici.) A tu já, bohužel, musím míti za to, že tyto vlastnosti naší oposici scházejí, že je to oposice zásadově negativní, oposice státoborná (Tak jest!), která nechce loyálně postaviti se na půdu našeho státu. (Výkřiky německých senátora.) Takováto oposice podle mého názoru oprávněna není a proti takovéto oposici musí většina, semknutá v koalici se opříti.

A právě tento rozpočet je sestaven vládou, která sestává z koalice všech státotvorných stran, třebas programy jejich byly sebe různější a rozdíly mezí nimi sebe příkřejší. Ale jsou to strany, které uznávají existenci našeho státu, potřebu této existence, a které upřímně chtějí pracovati k jeho prospěchu. Doporučuji tento rozpočet také proto ke schválení, poněvadž se mi zdá, že on je sestaven ve znamení toho starého, ale stále dobrého hesla Rašínova >pracovat a šetřit.< (Výborně! Tak jest!) A já bych k tomuto heslu jenom ještě dodal: A míti vědomí odpovědnosti, odpovědností za udržení a zachování tohoto státu (Výborně!) nejenom vůči těm, kterýmž nebylo popřáno, aby se dožili naší státní samostatností, nýbrž i vůči těm budoucím našim potomkům, kterým tento stát musíme zůstaviti jako dědictví svaté a nedotknutelné. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Jménem rozpočtového výboru tedy prosím, aby slavný senát schválil rozpočet na rok 1924, finanční zákon a resoluce k němu připojené. (Výborně! Hlučný potlesk. Řečníku se blahopřeje.)

Předseda (zvoní): Přikročuji k rozpravě a navrhují, aby podle dohody konference klubovních předsedů zpráva rozpočtového výboru projednána byla v rozpravě jednotné, na tři skupiny dělené a to:

1. Na skupinu politickou, zahrnující rozpočtové kapitoly I-IV, IX-XII, XlX a XXIV, t. j. president republiky, kancelář presidenta republiky, Národní shromáždění, nejvyšší správní soud a volební soud, předsednictvo ministerské rady, ministerstvo zahraničních věcí, ministerstvo národní obrany, ministerstvo vnitra, ministerstvo spravedlnosti, ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.

2. Na skupinu finanční a hospodářskou, zahrnující rozpočtové kapitoly V-VIII, XIV-XVIII, XX-XXIII a XXV, t. j. nejvyšší účetní kontrolní úřad, příděly samosprávných svazků, státní dluh republiky Československé, pensijní a zaopatřovací požitky, ministerstvo financí, ministerstvo průmyslu, obchodu a živností, ministerstvo pošt a telegrafů, ministerstvo železnic, ministerstvo zemědělství, ministerstvo veřejných prací, ministerstvo sociální péče, ministerstvo pro zásobování lidu, ministerstvo veřejného zdravotnictví, a tělesné výchovy, likvidace repatriačních nákladů československých příslušníků.

3. Na skupinu kulturní, zahrnující rozpočtovou kapitolu XIII, t. j. ministerstvo školství a národní osvěty.

Dále navrhuji, aby připadla na jednotlivé kluby celková doba řečnická takto:

na klub československé sociálně-demokratické strany dělnické 3 hodiny, na klub republikánské strany československého venkova 3 hodiny, na klub československé strany lidové 2 hodiny, na klub československé strany národně demokratické 2 hodiny, na klub československé strany socialistické 2 hodiny, na klub československé živnostensko-obchodnické strany středostavovské l hodinu, na klub slovenské strany ludové 1 ¹ hodiny, na klub československé strany komunistické l ¹ hodiny, na klub německé sociálně demokratické strany dělnické 3 hodiny, na klub stran německého pracovního společenství 5 hodin, na klub německé národní strany 2 hodiny, na klub německé národně sociální strany dělnické l hodina.

Kdo s těmito mými návrhy souhlasí, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Moje návrhy jsou přijaty a budu se podle toho řídit.

Přikročíme k debatě.

Jako řečníci jsou přihlášeni:

Ke skupině I:

>proti<: sen. Polach, Link, Stark, dr Mayr-Harting, Zuleger, Jelinek, K. Friedrich, Hartl, Chlumecký, Matuščák, inž. Klimko, Thoř, Oberleithner;

>pro<: sen. Zimák, dr Herben, dr Procházka.

Uděluji slovo prvnímu řečníku >proti< sen. Polachovi.

Sen. Polach (německy): Slavný senáte! Proděláváme letos stejnou zkušenost, kterou jsme měli příležitost prodělávati po všechna posavadní rozpočtová léta. Rozpočet byl nám předložen pozdě, skutečnost to, do které se také zpravodaj většinových stran viděl opětovně nucena si stěžovati. Máme úzce vyměřený čas pro projednávání nejdůležitějších věcí státní politiky i vidíme ze skutečnosti, že se to přes všechnu kritiku každoročně opětuje, že zde bezesporně jíž máme jistý systém a jistou methodu, systém a methodu, která, jak se domnívám, naši demokracii a náš parlamentarismus mnohem lépe osvětluje nežli všechno ubezpečování, které doma i v cizině slýcháme o výtečnosti a jedinečné jakosti naší demokracie. Úloha oposice při rozpočtu jest velmi nepatrná. Musíme se těšiti skutečností, že také úloha většinových stran, pokud jde o rozpočet a celostátní politiku, ve skutečnosti jest velice nepatrná a velice nedostatečná. Ale zdá se, že přes to chcete parlamentární techniku, ke které jste v tomto státě dospěli, ustáliti pyšně jako druh monopolu a vynálezu v celém světě, techniku, která záleží v tom, že vlastně parlamentarismus přestává úplně působiti, že si přemyšlení a tím také odpovědnost za svoji vlastní politiku ušetříte tím, že přenecháváte výkonnému orgánu, aby za. vás myslil, aby vás poručníkoval a aby vám vše připravil, aniž byste se osobně anebo ve své straně musili namáhati. A, vážení kolegové, při tom jest úloha oposice již předem, přes tvrzení pana zpravodaje, neplodná tím, ježto každý pokus oposice, působiti věcně na rozpočet, již předem se ubíjí. Není správno, co prohlásil pan zpravodaj, jako by oposice neprováděla věcnou kritiku, jako by se nepodávaly positivní, věcné návrhy ve výborech a všude jinde, ale jest jednou z vašich nejvyšších politických zásad: nesmí se skutkem státi nic, co odpovídá vůli oposice, při usnášení o rozpočtu. A nejvyšší milost, které se oposici u vás dostává, záleží v tom, že zde a onde přijetím nezávazných resolučních návrhů se domníváte, že jste učinili to, co ve skutečně parlamentárních státech jest tak důležito, že totiž se oposice s účinkem přibírá k prácí při tvoření státního rozpočtu. Ale tento parlamentarismus, zbavený veškerých funkcí, vymstí se na vás samotných, jsem přesvědčen, že již množství členů vládních stran, kteří si při tom něco myslí, pochybuje o tom, zdali takovéto jednání také o politických věcech jest v zájmu státu, parlamentu a demokracie.

A teprve senát! Senát, tato korporace, kterou ve své nevyzpytatelnosti stvořilo revoluční Národní shromáždění, nemůže ani svrhnouti vládu. Odpusťte, nechceme svrhnouti vládu, nedomýšlíme se, že by naše síla byla tak veliká. Vezměme však theoreticky případ, že by strany, které doposud pěstovaly vládní politiku, v nějaké situaci zamýšlely vládu svrhnouti, pak by to nemohly učiniti v senátě. Vláda přece podle ústavy není vůbec vázána vůlí a usnesením většiny senátu, takže naše korporace se stala čirou parodií parlamentu, takže skutečně představuje jen více nebo méně špatnou, více špatnou nežli dobrou dekoraci demokracie a parlamentarismu. (Sen. dr Wiechowski německy: Senatorium!) Zcela správně, senatorium. Jest zajímavo, že zpravodaj v rozpočtovém výboru měl příležitost stěžovati si do toho - myslím, že také to bylo opětováním loňského stesku - že se neodpovídá ani na dotazy k vládě, které si senát dovolí, že tedy toto bagatelisování senátu tato neúcta se vztahuje na celou institucí. Jsem přesvědčen, že poslední příčinou takovéhoto znehodnocení parlamentárních korporací jest koaliční vláda československého státu. Pan ministerský předseda přednášel před nějakou dobou v rozpočtovém výboru theorii koaliční vlády,která jest nevšedně zajímavou.Tvrdil, že koalice jest normálním útvarem ve všech demokratických státech. Tvrdil, že různost složení ve vládní většině neznamená nikterak slabost, i praví doslova: naopak, v tom leží síla koalice, že každá otázka se v ní projednává s nejrůznějších stanovisek. Takovéto posuzování každé otázky že zabezpečuje zvýšený pocit odpovědnosti a morální sílu výsledku. (Sen. dr Heller [německy]: Obzvláště morální silu!) O této theorii se nechci příti, mám za to, že koalice, která trvale chce v jedno sloučiti a neutrealisovati nejpříkřejší protivy světového názoru, politické vůle a sociálních zájmů, jest nemožností na půdě našeho společenského řádu. Mohu za jistých předpokladů připustiti, že jsou dány případy nutnosti koaliční vlády. Ale nejedná se zde o to, abychom zkoumali tuto theorii, nýbrž o to, abychom přezkoumali tvrzení, že naše koalice jest morální silou výsledku projevené vůle obyvatelstva československého státu. Ani ve smyslu všenárodního centralismu, jenž jest základem vaší koalice, to dnes již neplatí. Máte nejen massy dělnictva české národnosti, které stojí mimo tento vládní princip, máte také velké massy rolníků na Slovensku, kteří stojí na jiném stanovisku, máte konečně veliký počet živnostníků, kteří ve svém zastoupení jsou proti nynější vládní politice a proti obsahu koaliční politiky. Ale morální síla výsledku koalice ukázala se před nějakou dobou zde v této síni obzvlášť skvělým způsobem zřetelně a jasně ve známé aféře lihové. Podařilo se tehdy koalici, že obstála zkoušku politické síly, podařilo se jí, že s velikými potížemi s použitím všech možných podpor a pák, se zasažením mimoparlamentárních činitelů sehnala při zamítnutí našeho návrhu na dosazení vyšetřující komise většinu, kterou my popíráme. Ale mám za to, že nikdo ani ze členů vládních stran nebude chtít tvrdit, že tato slabá zkouška politické síly byla zkouškou morální síly, že v tomto výsledku se ukázalo to, co pan ministerský předseda označil jakožto morální sílu výsledku koaliční politiky. (Německy: Velmi dobře!)

Bylo to také v politickém slova smyslu Pyrrhovým vítězstvím, jež koalice dobyla tím, že sama zabránila tomu, aby tak důležitá morálně-politická aféra projednána byla na místě jedině příslušném, jemuž se dostává autority, totiž na půdě parlamentu; a toto politické Pyrrhovo vítězství - ještě jedno takové vítězství a jsme ztraceni - není především žádným morálním vítězstvím, nýbrž vítězstvím nemorálnosti. Stojíme nadále za příčinou této aféry a mnohých jiných, které dokazují, jak se v tomto státě děje původní shromažďování kapitálu, na stanovisku, že veřejnoprávní funkce jsou neslučitelný s úřadem správního rady v úvěrních ústavech, v průmyslových podnicích, v lihových a jiných družstvech, v podnicích, které jsou v obchodním styku se státem. Stojíme nadále na stanovisku, že k uklidnění veřejnosti - takovéto uklidnění posud nenastalo - utvořena býti má takováto komise, která po prozkoumání všech těchto událostí zjedná předpokladu pro utvoření zákona na inkompatibilitu obchodních věcí, obchodních osobních zájmů s veřejnoprávními, politickými, morálními zájmy. Očista veřejného života činí takovouto věc nezbytně nutnou. Nemůžeme také věřiti, že by všichni členové trvale chtěli obětovati tyto morální zásady na oltář koaliční politiky. Jsme přesvědčení, že již mnohému jest nepříjemno, co všechno má krýti ve jménu koaliční politiky, aby docíleno bylo morální síly politického výsledku, abych tak mluvil slovy ministerského předsedy. Rozpočet, o kterém se zde máme usnášeti, zkoumati musíme my sociálně-demokratická oposice, s dvojího hlediska: s hlediska příjmů a výdajů, s hlediska příjmů státu a jejich použití.

Tu jest především kritika naší posavadní daňové politiky absolutní nutností pojetí, snahy, kteráž chce vnésti sociální hlediska do správy a do politiky státu. Naše daňová politika - a to ji charakterisuje jakožto daňovou politiku kapitalistického státu - ukazuje rok od roku silnější změnu v tom směru, že nepřímé daně zcela značně vzrostly oproti daním přímým. Dnes jest již poměr mezi přímými a nepřímými daněmi 1:5. Může to třeba technicky býti nejpohodlnějším způsobem zdaňovati takto obyvatelstvo, ale že jest to sociálně nejzaostalejší, že jest to pro skutečnou rovnováhu sil nejpovážlivější zdanění, to, myslím, ukazují zkušeností na celém světě. S tohoto stanoviska musíme protestovati proti všem daním, které zdaňují spotřebu, proti zdanění obratu zboží - snahy po zdvojnásobení této daně se tentokráte nezdařily - proti daním dopravním, proti zdanění silotvorných prostředků v průmyslu, které jest s to umrtvili, ubíti průmysl samotný, jenž přece jest hlavním zdrojem života v průmyslovém státě. Socialistická daňová reforma, a jest přece socialistů tak veliký počet ve vládě, měla by především se dáti takovou cestou, aby silnější měrou nežli dnes uchopila takové formy majetku a příjmů, oproti kterým stojí nepatrný anebo nestojí vůbec žádný osobní úkon.

Naše zákony o zdanění přírůstku na ceně, o zdanění podle obecné ceny, neodpovídají ještě zdaleka potřebám socialistického daňového zákonodárství i zasypávají stále ještě jeden z nejdůležitějších a především jeden z nejspravedlivějších zdrojů státních příjmů. V této souvislosti uvésti jest také jednu otázku, které se již dotkl pan zpravodaj, totiž otázku samosprávných korporací. Způsob, jakým dnes jsou nuceny žíti a se udržovati buňky státu, totiž obce, dlužno nazvati přímo skandálním. Primitivní způsob zdanění přirážkami jest s to, aby ještě zvýšil veliké nebezpečí pro existenci průmyslu také ještě na půdě obce. Máte na skladě reformu správní, která byla dělána již v roce 1920, reformu správní, proti které se dnes obracejí tak skoro všichni, Čechové, Slováci a Němci, správní reformu, která především nechává skoro úplně nepovšimnutou nejvyšší zásadu, skutečně silný a rozhodující zřetel k autonomním činitelům, a která také u této správy chce upevniti panství byrokracie. V souvislosti s touto správní reformou, která v zákoně o župách jest obsažena naprosto nehotově a nedostatečně, musilo by se vytvořiti také daňové právo těchto správních korporací, které činí obce na velkém poli jejich působnosti neodvislými od milosti státu a od morálně povážlivého způsobu zdanění, jež je zároveň zdaněním politicky povážlivým, poněvadž se tímto způsobem hospodářské základy obce ničí a ztěžují.

A co nyní? Pan zpravodaj chválil, že náš rozpočet poklesl o 3 miliardy. Jak se používá tohoto domněle zmenšeného rozpočtu, jenž není v žádném poměru ke skutečné poplatní síle státu, jak se používá těchto daňových peněz ve státě? Stále ještě nejsilnější položkou jest militarismus. Jest jen zdánlivou úsporou, když se v této kapitole letos vykazuje asi 450 milionů Kč méně na výdajích nežli roku loňského. Jest to proto zdánlivou úsporou, poněvadž se velká část toho, co se vydává za militarismus a za věci s tím související, nalézá v jiných rubrikách. Tak shledáváme, že prostředky pro válečné poškozence, které se posud uváděly v rubrice národní obrany - nechci popírati, že to zajisté jest věcí sociální péče - letos poprvé jsou započteny v rozpočtu sociální péče, čímž se rozpočet národní obrany oproti roku loňskému v tomto titulu jeví menším o 503 miliony. Ze 110 milionů, které jsou zařaděny k likvidací repatriace válečných zajatců, kteří se ještě nalézají v cizině, spravuje ministerstvo národní obrany, ačkoli obsaženy jsou v jiné kapitole, ne méně nežli 102 miliony Kč. Výkaz sám obsažen jest ve zcela nové kapitole, které jsme v předešlém rozpočtu ještě vůbec neměli, v kapitole XXV. Rovněž výdaj 30 milionů za chov koní, jenž určen jest pro vojenské koně, jest vykázán v ministerstvu zemědělství, a 12 milionů za letectví v ministerstvu veřejných prací, a mimo to v investičním rozpočtu 140 milionů na stavby kasáren. Když to všechno připočteme, když věc nazveme pravým jménem, když na tyto výlohy pohlížíme jakožto na výlohy pro národní obranu, pak shledáme, že vzdor tvrzení, že byly učiněny úspory, že se to zlepšilo, ve skutečnosti v kapitole, která má na mysli vojenské zbrojení, nebyly učiněny žádné úspory, že naopak v duševním zbrojení obyvatelstva tohoto státu byly učiněny úspory. Výlohy pro školní účely, pro lidovou osvětu a obzvláště výlohy pro obecnou školu, pro nejdůležitější a nejpodstatnější část lidové výzbroje, byly podstatně sníženy.

Rozpočet vykazuje celkový schodek 603 miliony a finanční ministerstvo obvyklým způsobem se zmocnilo, aby tento schodek uhradilo úvěrními operacemi. Ve skutečnosti však lze z finančního zákona vyčistí, že zmocnění, které se ministerstvu financí dává, podstatně přesahuje těchto 603 milionů. Ve druhém odstavci 7. finančního zákona dává se totiž ministerstvu financí zmocnění, aby provedlo nutné úvěrní operace za účelem prodloužení a konverse státního dluhu, ale také na zaplacení státních dluhů. Jedná se tedy nikoli o tento schodek 603 milionů, nýbrž jedná se ve skutečnosti o právo ministerstva financi, učiniti nové dluhy, které Národní shromáždění nepovolilo. To znamená v praxi zastření finančního hospodářství a znamená to zmenšení rozpočtového práva Národního shromáždění, proti kterémužto názoru a ztenčení, kdybyste skutečně smýšleli parlamentárně, by také poslanci většinových stran se měli postaviti. A nyní chválí zpravodaj a učinil tak také v rozpočtovém výboru, že jsme finanční krisi státu v podstatě překonali. Myslím, že zde zpravodaj béře přece jen trochu příliš široce pojem finančních záležitostí a finanční krise. Celou řadu finančních obtíží lze zajisté odstraniti anebo zmírniti opatřením měnové politiky. Ale od finanční kříse jest rozlišovati hospodářský stav kříse a nemyslím, že by pan zpravodaj mohl říci, že hospodářská krise československého státu jest téměř překonána. Naopak, trvá nadále; i když počet nezaměstnaných se zmenšil o několik tisíc, jest nezaměstnanost stále ještě velice povážlivým zjevem v tomto státě. Chci se zde dovolávati vývodů autority, která nepatří k našim kruhům, autority člena české sociální demokracie, profesora Macka, který ve své nedávno vyšlé znamenité knize kritisuje naši hospodářskou politiku a dokazuje kritické známky léto hospodářské politiky. Profesor Macek praví, že vysoká cla a povolovací řízení zabraňují u nás dovozu potravin a zboží, jakož i poklesu cen. Také zde pan zpravodaj mínil, že naše ceny podstatně poklesly a že se rozpětí mezi rozpočtem a cenami v rozpočtové předloze ještě jasně nevyjadřuje. Chtěl bych vzhledem ke všeobecným Stížnostem obyvatelstva říci, že o nějakém poklesu cen věru ještě nelze mnoho znamenati. Naopak, pro celou řadu oborů nastal vzestup cen a životní poměry byly omezeny. Profesor Macek praví, že vysoké ceny zabraňuji možnosti vývozu, což vede k zastavení a omezení důležitých průmyslových závodů, tím zabraňuje naši konkurenční schopnosti, a že potrváni tohoto stavu přináší s sebou nebezpečí, že se kvalifikovaní dělníci vystěhují. I varuje nás před tím, abychom snad konjunkturu, která z porurské války vznikla - konjunktura to hospodářský velice pathologická v jejím významu nepřeceňovali a nespekulovali snad na shroucení Německa. Praví a dokazuje, že shroucení Německa mělo by pro nás více neblahých nežli příznivých účinků.

A v této souvislosti mně dovolte, abych pronesl několik slov o naší zahraniční politice ve spojení s naší hospodářskou politikou. Naším skutečným hospodářským zájmem jest zjednání pořádku ve světě, jest konsolidace světa, a podle toho měly by se úplně říditi naše zahraniční politické vztahy. Máme největší zájem na tom, abychom svou zahraniční politikou podporovali ty činitele, kteří mohou býti na prospěch konsolidaci všeobecných poměrů. Avšak naše zahraniční politika toho nečiní, Ačkoli poznání o nemožnosti mírových smluv po jejich hospodářské stránce, po jejich hospodářském významu stále se stává jasnějším a přesvědčivějším, ačkoli nesporně, politika, kterou pěstuje francouzský ministerský předseda Poincaré, stává se stále isolovanější a nemožnější, stojí naše zahraniční politika stále ještě na stanovisku, podporovati politiku státu anebo neřekněme státu, nýbrž vlády státu - která nejvíce brání konsolidaci světa. Událost posledních dnů, výsledek anglických voleb, ukazuje nám jasně, jakým směrem se počínají vyvíjeti věci světové politiky a světového hospodářství. Jsme přesvědčeni, že žádný stát přirozeně nemůže vlastní silou zmoci potíže, které v Evropě povstávají, že zde jsou věci, které ještě převyšují špatnou hospodářskou politiku československou, že, abych uvedl jen některé skutečnosti, desorganisace světového trhu, že nepoměr mezi výrobou a spotřebou, jaký dnes ve světě spatřujeme, jest věcí celého světového hospodářství. Mámě nadvýrobu, naše skladiště zboží jsou zase přeplněna, ale toho věru příčinou není zjednání hospodářské rovnováhy na světě nýbrž skutečnost, že v Evropě asi 300 milionů lidí, daleko přes polovinu, ba dvě třetiny evropského obyvatelstva, mohou spotřebovati méně, nežli by skutečně potřebovali, že donuceni všeobecnou bídou musí snižovati své potřeby, pokud jde o potravu a oděv, nemluvě ani o všech jiných věcech, které mají život zpříjemňovati. Příčiny zdánlivé nadvýroby jsou, že v kapitalistickém světě existuje skutečnost, že část tone v nesmírném přebytku, výroba v Americe dnes ztrácí podklad pro kalkulaci, že tam na příklad se ničí množství obilí, bavlna se sklízí jen z poloviny a pod., kdežto v jiných státech, v Evropě, miliony lidí nemají dosti potravy, nemají oděvu, miliony dští nemají košile. Tento nesmírný nepoměr, který není finančním, nýbrž hospodářským problémem světa a jednotlivých států, tyto protivy jsou charakteristické pro poměry na světě, a následkem toho jest další úkaz v tom směru, inflační hospodářství, znehodnocení peněz ve většině států. Žádný stát před tím není trvale zabezpečen, a následkem inflačního hospodářství jest nezřízená konkurence, podvýživa, pokles reální mzdy dělníkovy, pokles kultury samotné, zbídačení a zproletarisování středního stavu. Vidíme, že v Evropě vnitřní zadlužení všech států nesmírně vzrostlo. Vzrostlo šestinásobně proti době předválečné.