Nyní ve dvanácté hodině projednává se důležitý zákon, který by zasloužil skutečně přesného rozboru. Musím říci, že my se od názorů p. kol. dr. Wiechowskiho poněkud lišíme a nemůžeme, vůči tomuto zákonu zaujati jednotné stanovisko. Nejsme slepými vůči jistým přednostem tohoto zákona, zákon snaží se aspoň zajistiti vojenským gážistům podobná práva, jaká se snažila zajistiti těsně před vypuknutím války rakouská služební pragmatika zaměstnancům občanským, a to je zajisté předností. Musíme vítati, že vojenští gážisté, kteří byli vlastně dosud úplně vydáni libovůli vojenské správy, obdrží také takovou Magna charta a konstatuji, že veškeré právní myšlenky, které tomuto účelu odpovídají, pocházejí za starého Rakouska a nikoliv snad z Francie, o níž se děje ve zprávě důvodové pouze na jednom místě zmínka, kde se přijímá francouzský vzor; ale právě zde provedla poslanecká sněmovna vládě kousek, že francouzský vzor vymýtila, takže skutečně zůstalo pouze při vzoru rakouském. Pravě, protože stojíme na stanovisku, že v tomto ohledu dlužno zákon vítati, podali jsme v ústavně-právním výboru resoluční návrh, jímž se vláda vyzývá, aby co nejdříve předložila podobný zákon o četnictvu, aby se také četníkům dostalo zajištěného právního postavení. Vůbec musím upozorniti, že resoluce, které výbor ústavně-právní navrhuje, jsou vesměs výsledkem návrhů německé oposice. Vždyť je to také to jediné, co my v této sněmovně můžeme dělati, že navrhujeme resoluce a je-li koalice milostivou, jednu nebo druhou přijme. Musíme se spokojiti s tímto skromným postavením a musíme si dáti líbiti výsměch, jehož se nám od německého tisku již často dostalo, že se říká, že my nejsme revolucionáři, nýbrž pouze resolucionáři. (Veselost.) Pravím, že v tomto zákoně napodobuje se rakouský vzor, ale bohužel nikoliv jen tam, kde byl rakouský vzor skutečně napodobení hoden, nýbrž také tam, kde napodobení hoden nebyl. Tím přicházím k thematu, jímž se zabýval pan řečník přede mnou, k thematu militarismu. Že v Rakousko-Uhersku militarismus vládl, je známo a řekl bych, že to není s dějinami rakouského státu, s dějinami rakousko-uherské monarchie, v odporu. Rakousko-uherská monarchie a rakouský stát nikdy netvrdily, že jsou demokracií a také jí nebyly. I když se pravilo: >Bella gerant alii<, rada to, které monarchie bohužel neposlouchala, tedy přece je monarchie na podkladě válečném a nevydává se za demokracii. Nynější stát prohlásil však slavnostně, že je demokratickou republikou a místo aby, jak bychom očekávali, militarismus odstraňoval, shledáváme pří studiu této předlohy, že celý rakousko-uherský militarismus byl pečlivě z území svého vyzvednut a přenesen do území zdejšího. Ve zprávě důvodové je sice něco jiného. Ve zprávě důvodové je leccos o nových úkolech a nových ideách vojska. Ale takové řeči slyšeli jsme již také ve starém Rakousko- Uhersku. Ve výboru ústavně-právním - stalo se tak vůči námitkám proneseným se strany německé sociální demokracie proti postupu při stížnostním právu mužstva - bylo prohlášeno: >V Rakousku měla se věc jinak, tenkráte byly jiné časy, dnes je nová doba.< Zajisté je nová doba, ale v této nové době jest militarismus stejný, jako ve starém Rakousku, ba vyvíjí se ještě mnohem silněji. V rakousko-uherském vojsku - to se musí říci - bylo konečně pro všechny národnosti místo a byla snaha býti vůči všem národnostem až do jisté míry spravedlivým. Zde se však tak neděje. Toto vojsko je československé také v tom smyslu, že žádná z národních menšin nemá v tomto vojsku svého práva.

Mám-li podati důkaz, že tato předloha spočívá na podkladě militaristickém, že je celá ideami militarismu prodchnuta, mohu poukázati jen na jednu okolnost. Chci vybrati pouze trest tohoto militarismu. V tomto ohledu liší se tento zákon velice ke svému neprospěchu od rakouské služební pragmatiky. Zavede-li se proti některému gážistovi disciplinární řízení - v Rakousku jmenovalo se to trestné řízení, zde praví se >kárné řízení< - provede se toto disciplinární řízení před disciplinárním výborem, který je přiměřeně sestaven. Pokud možno má býti při tom také právník. Dbá se při tom všech ochranných forem moderního trestního řízení, je zde žalobce, je zde obhájce, všechno se dělá velice hezkým. Na konec přijde rozsudek. Vše odpovídá moderním požadavkům. Byl-li konečně rozsudek prohlášen, vyslovil-li výbor svůj soud, je potom tento rozsudek platným? Nikoliv, pak se předloží teprve vojenskému veliteli a rozumí se samo sebou, že zde je hierarchické odstupnění. Je-li to malý důstojník, dostane věc menší velitel, je-li to vyšší důstojník, snad ministr, a tomuto veliteli je úplně ponecháno na vůli, chce-li rozsudek potvrditi nebo ne. Tím se celé toto překrásné řízení zbavuje svého významu. K čemu je pak celý tento aparát? Toto rozhodovací oprávněni velitele odporuje flagrantním způsobem myšlence bezprostředností řízení. Vždyť velitel třeba obviněného nikdy ani neviděl, nikdy neslyšel, on neví o věci nic a podle toho, jak se nasnídal nebo vyspal, podepíše rozsudek nebo ne. To je neslýchanou, věcí, kterou nelze přehlédnouti a právě pro toto ustanovení, jež se v různých variacích opakuje - kol. dr. Wiechowski uvedl případ vyšetřování duševního stavu - je pro nás tento zákon naprosto nepřijatelný a žádnými návrhy nelze jej zlepšiti, nebude-li odstraněno toto postavení velitele, ve starém Rakousko- Uhersku soudního pána. Chcete-li míti skutečně demokracii, pak nesmíte trpěti v zákoně toto ustanovení.

Kol. dr. Wiechowski mluvil také již o zvláštních ustanoveních pro legionáře. Ustanovení ta odporují naprosto myšlence vyslovené v ústavě, myšlence rovnosti všech státních občanů před zákonem. Legionáři jsou právě tak státními občany, jako každý jiný a prohřeší-li se proti služebním předpisům anebo stavovským povinnostem nějakým způsobem, mají býti právě tak odsouzeni jako všichni ostatní. Na místo toho zřizuje se pro ně nejen vlastní soud, nýbrž i vlastní odvolací soud a nesmí býti proti nim zavedeno řízení, aniž by byla dříve slyšena kancelář legií, o níž však zákonodárství vlastně nic neví. To je zvláštní právo pro legionáře, které je v demokratické republice naprosto nepřijatelné, V tomto ohledu je zákon podle mého přesvědčení protiústavní. To, co bylo ve výboru ústavně-právním řečeno na odůvodnění tohoto ustanovení, že se jedná o činy, které byly kdysi spáchány v Sibiři, kde jsou pouze legionáři s to je posuzovati, není správné. Provinil-li se někdo něčím, co může pouze ten charakterisovati, kdo byl v Sibiři, pak není třeba žádného disciplinárního řízeni. Nestalo-li se nic, co se také podle zdejších názorů kázni příčí, pak je celý aparát zbytečný. Mluví-li se o kastovní morálce ve starém Rakousku - v důvodové zprávě praví se, že zde jest v opaku k poměrům v monarchii odmítnuta - pak se ohrazujeme my také proti kastovní morálce legionářů.

Nyní přicházím k věci, o níž se zmínil také kol. dr. Wiechowski. Zákon je celkem národně indiferentní. Je to zákon vojenský a pouze pokud, na vojsko samo lze pohlížeti se stanoviska, národního, má tento zákon také národní stránku. Ale v tomto na pohled národně indiferentním zákoně je přece jen ustanovení, jež je namířeno přímo proti národním menšinám a to je ustanovení, že neznalost státního jazyka, >služebního jazyka<, jak se zde praví, rovná se neschopnosti ke službě, nedostatečné kvalifikaci, a následkem toho, kdo není služebního jazyka mocen, může býti beze všeho administrativní cestou svého postavení zbaven a může mu býti hodnost, ještě před uplynutím jinak předepsaných tří let, odňata. To je ustanovení, které je pra nás nejen nepřijatelným, nýbrž které pociťujeme naopak jako pohanu národních menšin a především nejdůležitější menšiny národní, menšiny německé. Je smutné, že se nám nepředloží téměř vůbec zákon většího rozsahu, kde by nebyly takové klausule zjevné anebo zastrčené. Stojím také na stanovisku, jež projevil kol. dr. Wiechowski, že je samozřejmo, že každý musí znáti služební jazyk, zejména každý důstojník. To je přece zcela jasné, ale jde o to, postupuje-li se tolerantně nebo netolerantně, jde o to, dá-li se příležitost služebnímu jazyku se naučiti, anebo nedá-li se příležitost ta. A právě zkrácení tří let znamená zmenšení příležitosti naučiti se jazyku. Jde pak dále o to, v jakém rozměru se znalost jazyka vyžaduje. Již kol. dr. Wiechowski poukázal na to, že za jistých okolností žádá se netoliko znalost jazyka, nýbrž i literatury. Byly zařízeny jazykové kursy pro československou armádu, t. j.pro Nečechoslováky v československé armádě, kde se skutečně přednáší literatura. I táži se: Je nutno, aby důstojníci této republiky věděli, kdy se narodil Vrchlický a kdy zemřel, je nutno, aby znali, které romány napsal náš kolega Jirásek? To jsou věci, které nejsou nutnými, které nemají s vojskem vůbec co činiti. Zde se neomezuje nikterak pouze na zájmy služební a pouze o služební zájmy může se zde jednati. My vytýkáme, že tento zákon otevírá administrativní zvůlí dvéře dokořán, že pod rouškou zachování zákona mohou býti němečtí, ale také maďarští a polští důstojníci propuštěni s odůvodněním, že neovládají jazyk.

Dámy a pánové! Stojíme na sklonku zasedání a tak, jako jste všechny osnovy zákona, které dnes byly předloženy k projednání, přijali, přijmete i tento. Je však smutným, že v tomto zákoně, o kterém se teď usnášíme, je obsažen opět národní osten, je smutno, že neopomenete žádné příležitosti, aniž byste ukázali, že my jsme méněprávní, ba spíše bezprávní v tomto státě. Vy stojíte zřejmě na stanovisku >nulla dies sine linea< a zvláště, že žádné období zasedací nemá minouti bez urážky národních citů, bez porušení práv a zájmů národních menšin. Právě, jedná-li se o zájmy vojska, o zájmy vojenské, měli byste býti přece opatrní, tu měli byste si přece říci, že bezpečnost státu závisí od toho, aby všichni příslušníci tohoto vojska, které po případě pošlete do války, cítili se státními občany tohoto státu, aby se cítili plnoprávnými občany tohoto státu. Této bezpečnosti nedosáhnete však nikdy, dokud budete činiti vždy zvláštní ustanovení, dokud vám bude záležeti na tom, zvláště chrániti váš jazyk a dokud si ne-řeknete, že musíte Němcům, když jste je na mírové konferenci žádali, připraviti také domov v tomto státě. My předlohu tuto odmítáme. (Potlesk a souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Debata je skončena, žádám pana senátního tajemníka, aby přečetl v této věcí podané a dostatečně podporované návrhy sen. Linka, dr. Wiechowskiho a soudr., a to k §u 3,k §u 7 a k §u 34.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

>Návrh sen. Linka, dr. Wiechowskiho a soudr. k č. t. 1640:

V §u 3 škrtnuty buďtež odstavec l. b) a c).<

>Návrh sen. Linka, dr. Wiechowskiho a soudr. k č. t. 1640:

§ 7 odstavec l. zní:

Ten, komu uložil disciplinární trest některý jiný představený nežli ministr národní obrany, jest oprávněn stěžovati si písemně proti trestu nejpozději do 8 dnů po sdělení trestu u toho velitelství, jež má o stížnosti rozhodovati. Na právo stížnosti nechť potrestaného vždy upozorní ten představený, jenž mu trest sděluje.<

>Návrh sen. Linka, dr. Wiechowskiho a soudr.k č. t. 1640:

1. V §u 34 škrtnuta buďtež slova >neznalost služebního jazyka... až... tohoto paragrafu.<

2. Na místě věty, která dle návrhu má býti škrtnuta, má státi: >Neznalost služebního jazyka nebudiž pokládána za důvod pro přiznání nevyhovující kvalifikace.

Navrhujeme oddělené hlasování o obou těchto návrzích.

Předseda: Pan zpravodaj sen. dr. Procházka vyžádal si doslov.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Vážený senáte! Pokud se týká podaných návrhů,

žádám, slavný senát, aby veškeré tyto návrhy zamítl, neboť pokud se týká návrhu na škrtnutí §u 3, odst. a, b, c totiž, že >vojenské kázeňské pravomoci jsou podřízeni nezařaděním odvedení pro nešetření předpisů branného zákona o hlášení při odchodu do presenční služby; vojenské osoby mimo činnou službu, počítajíc v to i vojenské osoby ve výslužbě< odporovalo by to požadavkům, které se kladou na vojenskou kázeň, takže nutno i tyto odstavce přijmouti.

Pokud se týká návrhu k změně §u 7, odst. I. tím, že má býti podána písemná stížnost u velitelstev, jež mají o stížnosti rozhodovati, tedy také navrhuji zamítnutí tohoto návrhu, jelikož dáno je dostatek záruk, aby stížnost, která se podá k rukám toho představeného, který trest uložil, byla vyřízena; jest dáno jednak ustanovením §u 10, kde je na nepředložení každé stížnosti uvalen trest až do 6 měsíců. Kromě toho je v §u 7, odst, 5. dáno právo stížnosti t. zv. imediatní, A pak není vyloučeno, aby po stížnosti i přímého představeného byla podána druhá písemná stížnost k vyššímu představenému, takže je dosti záruk, že vždy bude hleděno práva stěžovatele. A pak je dnes zcela jiný duch v našem vojsku, než tomu bylo za Rakouska.

Návrh na škrtnutí slov v §u 34, pokud se týká neznalosti služebního jazyka atd., navrhuji zamítnutí, jelikož praví se v odstavci tom, že >neznalost služebního jazyka,klade se na roveň kvalifikaci nevyhovující; nelze-li pro neznalost služebního jazyka vojenského gážistu z povolání ke službě upotřebiti, může býti ministerstvem národní obrany přeložen z moci úřední do výslužby... < - tedy vyžaduje se neznalost služebního jazyka. Prosím, za Rakouska žádnému důstojníku nebo čekateli důstojnickému nebo úředníku ani nenapadlo, aby vstoupil do státní služby, aniž by neměl tolik vědomostí jazyka německého, aby se mu mohla vytýkati neznalost jazyka, poněvadž jinak by nebyl vůbec přijat a byl by škrtnut. Každý uměl trochu. U nás jest toho rozhodně potřebí. Jak může takový vojenský gážista vykonávati službu, když nezná jazyka služebního. To je přece úplně vyloučeno. Teď jest to ještě oslabeno tím rčením >k službě upotřebiti. Zde je to tedy ustanoveno, a musí to býti již úplný ignorant nebo člověk, který vůbec nehledí, aby byl v našich službách a nemá ctižádosti a svědomitosti, aby se naučil jazyku služebnímu, aby něco takového bylo možné a takové osoby nepatří do naší armády. (Sen. dr. Hilgenreiner (německy): Švejk od Haška!)

Co se týká vývodů obou pánů řečníků, tedy pokud mluvili věcně, mají právo kritiky, mohou činiti návrhy atd. a nelze ovšem nic proti tomu namítati. Je to jejich právo, jak mluvili. Ale musím se rozhodně ohraditi proti tomu, co p. sen. dr. Wiechowski si dovolil (Sen. dr. Wiechowski: Oho!) promluviti o nepřítomném kol. sen. Valouškovi, že jako zástupce duchovního stavu převzal referát o této vojenské záležitosti, a že mluvil tonem kazatele, >Predigerton<. Já mám za to, pane kolego, že jeden senátor jako druhý, a že každý má právo a povinnost převzíti o každé věci referát. Vy nemáte absolutně žádného práva vytýkati p. sen. Valouškovi, že je zástupcem duchovního stavu a že přejímá takový referát. (Sen. dr. Wie-chowski (německy): Srovnával jsem jen referát výboru branného s referátem výboru ústavně-právního. - Sen. Alb. Friedrich (německy): Kritisovati se přece může!) To jest váš názor. Je viděti, jaké máte názory, to nesvědčí o žádném gentlemanství, když o nepřítomném p. senátoru něco takového mluvíte. Pan sen. dr. Wiechowski mluvil o tom, že zpráva ústavně-právního výboru je podána napřed a zpráva branného výboru později a dělal si z toho úsměšky. Jeden výbor jako druhý a jestliže tato věc patří brannému výboru co se týče obsahu, co se týče materie patří také úplně do ústavně-právního výboru, poněvadž jsou tam četné a četné otázky ústavně-právní a právní vůbec. Jeden výbor je jako druhý, jelikož podle §u 34 může se jedna věc odevzdati více výborům. Ta zásada je stanovena a jen výjimečně rozpočtový výbor, když je nějaká předloha odevzdána jinému výboru, má podle §u 24 podati svou zprávu s hlediska úhrady.

Předseda: Táži se p. zpravodaje za výbor branný sen. Dědice, přeje-li si slovo.

Zpravodaj sen. Dědic: Nikoli.

Předseda: Není tomu tak.

K faktické poznámce přihlásil se p. sen. dr. Wiechowski.

Sen. dr. Wiechowski (německy): Slavný senáte! Nemohu nijak připustiti, že se mně v replice p. zpravodaje vytýká, jako bych nebyl jednal gentlemansky, specielně co jsem pravil o p. kolegovi Valouškovi. Snad mně nebylo správně porozuměno. Opakuji to tudíž ještě jednou. Pravil jsem: >Shledávám to pochopitelným, že zpráva branného výboru je na druhém místě, protože neobsahuje nic věcného, protože absolutně neobsahuje nic věcného, nýbrž jen podává úvod v kazatelském tonu.< To přece není nic nepřípustného. Rovněž jsem pravil, že shledávám pozoruhodným pro naše veřejné mínění, že duchovní, že zástupce duchovního stavu převzal referát o vojenské předloze.

Předseda: Přikročíme k hlasování.

Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

Vzhledem k pozměňovacím návrhům hodlám dáti hlasovati o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli tímto způsobem.

O §u l, §u 2, o odst. l. lit. a) §u 3 podle zprávy výborové.

O odst. 1. lit. b) a c) §u 3 podle pozměňovacího návrhu sen. Linka, dr. Wiechowskiho, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O odst. 2. §u 3, o §u 4-6 podle zprávy výborové.

O odst. l. §u 7 podle návrhu sen. Linka, dr. Wiechowskiho, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O odst. 2. a dalším obsahu §u 7, o §u 8 až 33, pak o prvé větě §u 34 podle zprávy výborové.

O druhé větě §u 34 počínající slovy >Neznalost služebního jazyka< až k slovům

tohoto paragrafu tak, aby byla škrtnuta, podle návrhu sen. Linka, dr, Wiechowskiho, pak

o uvedené druhé větě, aby na její místo nastoupilo znění navrhované, podle návrhu sen. Link a, dr. Wiechowskiho, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §u 35-39, o nadpisu zákona, nadpisech jednotlivých částí a paragrafů, jakož i o úvodní formulí podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.)

Námitek není, budu tedy tak pokračovati.

Kdo souhlasí, aby § l, § 2 a odst, l.lit. a) §u 3 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § l, § 2, odst. 1. lit. a) §u 3 přijímají se.

Kdo souhlasí, aby odst.l, lit. b) a c) §u 3 zněly podle návrhu sen. Linka, dr. Wiechowskiho a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Odst. l. lit. b) a c) §u 3 podle návrhu sen. Linka a soudr. se zamítá.

Kdo souhlasí, aby odst. l. lit. b) a c), odst. 2. §u 3, § 4-6 zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Odst. 1. lit. b) a c) a odst. 2. §u 3, pak § 4-6 přijímají se podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby odst. 1. §u 7 zněl po-dle návrhu sen. Linka, dr. Wiechowskiho a soudr. nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Linka, dr. Wiechowskiho se zamítá.

Kdo souhlasí, aby § 7-33, pak prvá věta §u 34 měly znění podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. § 7-33 a prvá věta §u 34 přijímají se podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby druhá věta navrženého §u 34 byla podle návrhu sen. Linka, dr.

Wiechowskiho škrtnuta, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh sen. Linka, dr.Wiechowskiho se zamítá.

Kdo souhlasí aby druhá věta §u 34 měla znění podle návrhu sen. Linka, dr. Wiechowskiho, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Pozměňovací návrh sen. Linka, dr. Wiechowskiho se zamítá.

Kdo souhlasí s druhou větou §u 34 a § 35-39 s nadpisem zákona, nadpisy jednotlivých jeho částí a paragrafů, jakož i s jeho úvodní formulí podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Druhá věta §u 34, § 35 až § 39, nadpis zákona, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů a úvodní formule přijímají se podle zprávy výborové.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se p. zpravodajů, zda mají nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Nemám.

Zpravodaj sen. Dědic: Nikoliv.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí i s nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a jednotlivých paragrafů i s úvodní formulí přijímají se také ve čtení druhém.

Nyní dám hlasovati o resolucích 1.- 3. ústavně-právního výboru, které jsou otištěny ve zprávě.

Kdo s těmito ve zprávě otištěnými resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tyto resoluce se přijímají.

Bodem dalším je

Zpravodajem je p. sen. dr. Krouský. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Krouský: Slavný senáte! Okresní soud v Karlových Varech podal žádost, aby senát svolil k trestnímu stíhání p. sen. Löwa pro přestupek §u 2 správně §u 3 a 19 zákona shromažďovacího.

Věc, o kterou jde, je tato: 31. ledna t. r. konala se ve vřídelní kolonádě v Karlových Varech schůze nezaměstnaných. Schůze nebyla okresnímu hejtmanství, okresní správě politické předem ohlášena, konala se tedy jako schůze nedovolená. Po schůzí účastnící v průvodu odebrali se před budovu okresní správy politické. Konáno bylo šetření, kdo byl pořadatelem schůze ve vřídelní kolonádě. Nebylo zjištěno. Četnické oznámení však uvádí, že pořadatelem průvodu k okresní správě politické byl sen. Löw. Imunitní výbor posuzuje tuto věc vycházel z tohoto stanoviska: Četnické oznámení uvádí sice, že pořadatelem průvodu byl kol. Löw, neuvádí však žádných skutkových okolností, ze kterých by se soudilo, v čem toto jeho pořadatelství záleželo.

Pro nedostatek těchto skutkových okolností dospěl proto imunitní výbor k názoru, že nemůže souhlasiti se stíháním kol. Löwa a navrhuje slavnému senátu, aby žádost okresního soudu v Karlových Varech ze vydání kol. Löwa k trestnímu stíhání pro zmíněné ustanovení zákona shromažďovacího odmítl.

Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen; debata odpadá. Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby sen. Löw k trestnímu stíhání vydán nebyl, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh výboru imunitního se přijímá.

Přistupujeme k bodu poslednímu, jímž je

Na základě dohody všech stran vykonáme volbu podle § 54 ústavní listiny z plena.

Navrženi jsou jako členové: dr. Soukup, dr. Veselý, Trčka, Niessner, dr. Spiegel, Zavoral, dr. Horáček, dr. Franta;

jako náhradníci: Cholek, Dědic, Chlumecký, Jarolim, dr. Vetter-Lilie, dr. Karas, Hrubý, dr. Brabec.

Kdo s navrženými členy a jejich náhradníky souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržení jsou zvoleni.

Sděluji, že jsem udělil dovolenou pro dnešní schůzi p. sen. Kroiherovi a sen. Hrubému.

Navrhuji, aby ve smyslu §u 40 jedn. řádu zmocněno bylo předsednictvo, by svolalo příští schůzi písemně neb telegraficky s udáním denního pořadu.

Ke konci letošního období dovoluji si poděkovati dámám a pánům senátorům, jakož i všem předsedům klubů za podporu, kterou skytli mně a mým zástupcům za toto a minulé období a přeji všem pánům a dámám, aby v letním čase čerpali nových sil k účinné podzimní práci. (Potlesk.)

Končím schůzi.