Četnickým osobám, které se staly neschopnými ke službě oslepnutím nebo jinou podobnou těžkou chorobou, započítá se pro výměru výslužného 10 let.
Válečná léta započítávají se 24 až 28 měsíci, kdežto léta, ztrávená v zajetí za světové války jako válečná, napříště pouze jednoduše.
Četnické osoby, které byly v důsledku disciplinárního řízení nebo soudním rozsudkem zbaveni hodnosti - touto hodností nutno rozuměti služební místo, to zdůrazňuji - pozbývají nároků na výslužné, v těchto případech může se jím přiřknouti příspěvek na výživu, po případě nevinné manželce nebo nevinným dětem.
Je nutno poznamenati, že četnictvo vzhledem k tomuto ustanovení nemá disciplinárního práva upraveného zákonem a proto by bylo žádoucno, aby se tak stalo v dohledné době.
U četnických lékařů a u důstojníků justiční služby započítá se jejích odborná praxe ztrávená v jiné než státní službě až do 2 let pro výměru výslužného. Bylo by žádoucno, aby také v civilní státní službě postupovalo se podobným způsobem, např. u právníků, techniků, lékařů atd. K tomu cíli navrhuje také sociálně-politický výbor příslušnou resoluci.
Obdobně jako u státních zaměstnanců ukládá se četnickým gažistům povinnost, platiti pensijní příspěvek ve výši 8 %. K tomu bych poznamenal toto: Pensijní příspěvek ve výši 8 % stanoven byl zákonem čís. 541/1919, a to pro všechny státní zaměstnance bez rozdílu hodnosti a služební doby, za kterou nabývají nároků na výslužné, stejně tedy jak pro úředníky, tak pro zřízence. Až do roku 1919 platili státní úředníci pensijní příspěvek ve výši 4,3 %, kdežto zřízenci pouze 1,6 %. Zde byl tedy rozdíl mezí zřízenci a úředníky. Tento rozdíl, že platili až do roku 1919 úředníci více a zřízenci méně, byl opodstatněn tím, že jednak pensijní kvóta pro úředníky byla mnohem vyšší, jednak také tím, že státní úředníci nabývají nároku na plné výslužné již po 35 letech služební doby, kdežto zřízenci teprve po 40ti letech.
Jestliže jsme nyní zákonem číslo 541 ex 1919 uložili oběma kategoriím platiti stejné příspěvky ve stejné výši, bylo by spravedlivé, aby také nabyly nároků na plné výslužné za stejnou dobu. Výhoda 35leté služební doby oproti 40tileté spočívá hlavně v tom, že každý rok po 10 letech služebních započítá se do pense 2,4 % z pensijní základny, kdežto u 40tíleté služební doby pouze 2 %. Stane-li se zřízenec předčasně služby neschopen, jest zkrácen oproti úředníku na každém roku o 0,4 %, ačkoliv oba platí stejný pensijní příspěvek.
Jestliže bychom zavedli u kategorie zřízenců 35tiletou služební dobu, říká se, že by nám odcházeli předčasně do pense, tedy mladí. Obava tato je zcela zbytečná, vždyť odchod do pense je vázán jednak lékařskou prohlídkou a dále dovršením 60. roku věku. A pak nezapomínejme, že nikdo dnes vlastně nám do pense odejíti nechce. My máme 35tiletou služební dobu, máme 40tiletou služební dobu a musíme přesloužilce úředně vyzývati, aby odcházeli do pense. Snížení služební doby ze 40 let na 35 let má také smysl ten, že zaměstnanci, kteří nabyli dříve nároku na plné výslužné, platí od té doby pensijní příspěvek pouze z rozdílu mezi pensijní základnou podle zákona čís. 394 ex 22 a pensijní základnou podle dřívějších předpisů, po případě platí také i z toho, čeho později nabyli na pensijní základně. Jsou tudíž zřízenci oproti úřednictvu po této stránce značně zkracováni. Úředník neplatí jíž po 35 letech vůbec žádných pensijních příspěvků, nebo platí pouze jen z toho, oč se mu pensijní základna zvýšila, kdežto zřízenec musí až do 40ti let služebních platiti plné pensijní příspěvky.
Osobám, jimž bylo uděleno zaopatření invalidní, jestliže se staly předčasně neschopnými a byly odkázány na cizí péčí, poskytuje se místo výslužného invalidní služné, tedy u četnických osob ve výměře 90 % pensijní základny. Dále se zavádí válečný přídavek a přídavek za zranění. Pokud se týče přídavku za zranění, vyslovil sociálně-politický výbor svůj veliký podiv nad tím, že se činí rozdíl mezi důstojníkem a mezi četníkem, tedy mezi gážistou v hodnostní třídě a mezí gážistou mimo hodnostní třídu. Tento rozdíl je značný, ale je nespravedlivý a neoprávněný. Dočasná pense, jakož i poměr dovolené s čekatelným, což jest u četnictva novum, řídí se přesně podle norem, platných pro státní zaměstnance. Vdovský důchod, příspěvek na výchovu, sirotčí důchod a úmrtné upravují se rovněž přesně dle pravidel platných pro státní zaměstnance až na některé nepatrné odchylky. Novým ustanovením jsou různá opatření, týkající se choromyslných a osob nezvěstných.
V přechodných ustanoveních určuje se, že četničtí gážisté aktivního stavu, pokud byli přijati do činné služby v československém četnictvu, kteří se stali neschopnými aneb dovršili 60. rok aneb sloužili 40 let, mohou býti propuštěni z činné služby z důvodu organisace československého četnictva, mají nárok na odpočivné požitky, i když byli dáni do pense před účinností tohoto zákona, t. j. před 1. lednem 1920. Pensijní základnou jsou tu požitky dle zákona čís. 180/1920.
Civilním státním zaměstnancům, bez rozdílu kde sloužili a kdy byli dáni do výslužby, zda za bývalého Rakouska či za republiky, upraveny byly služební požitky zákony č. 203/1920 a 99/1921. Po této stránce jsou četníci v jisté nevýhodě.
Podle toho budeme míti nyní několik druhů četnických pensistů, právě tak, jako máme asi sedmero druhů civilních pensistů. O vojenských pensistech nechci ani hovořiti. Již z toho důvodu bylo jistě žádoucno, aby došlo k nějaké unifikací t. zv. staropensistů s novopensisty, aby se tak krutý a nelítostný osud staropensistů zmírnil. Zejména zde v senátě jsme jim to jíž několikráte slíbili. Na těchto ubožácích neměli bychom šetřiti a spíše bychom měli k tomu účelu odložiti některé méně naléhavé výdaje.
Řekl jsem jíž na počátku, že konáme záslužný čin, jestliže příslušníkům četnického stavu upravujeme pense; a doporučovalo by se také, abychom také upravili aktivní jejich požitky. Četnictvo je však součástí státních zaměstnanců, a proto by ta úprava měla býti jaksi všeobecná.
Je nesporné - a to nutno zdůrazniti -, že předpoklady, za jakých byl vybudován tak zvaný prosincový zákon č. 394-ex 1922, se nesplnily. Musím říci, že není levněji, naopak budiž konstatováno, že některé životní potřeby značně podražily. Vláda ovšem prohlašuje, že pro snížení požitků státních zaměstnanců nejsou rozhodujícími drahotní poměry nynější, nýbrž drahotní poměry, jaké byly před rokem. Je sice pravda, že před rokem byly poměry jiné a od té doby se mnoho změnilo, ale to jsme tehdy v prosinci měli také otevřeně státním zaměstnancům říci.
Dnes se všeobecné uznává potřeba, abychom jisté nesrovnalosti, vzešlé zákonem čís. 394 ex 1922 odstranili, zejména, abychom upravili konečně jednou definitivně jejich aktivní požitky.
Pan zástupce ministerského předsedy, pan ministr Malypetr, učinil nedávno stupcům odborových organisací toto prohlášení:
1. Vláda je ochotna příležitostně závazné prohlásiti, že letos nepoužije zmocnění zákona 394 a nesáhne k snižování drahotních přídavků, když nenastane pokles cen a bude v tomto případě jednati se zástupci odborových organisací.
2. Vláda vším úsilím bude se snažiti o snížení cen životních potřeb a o vyrovnání ceny koruny ve vnitrozemí, aby odpovídala ceně za hranicemi.
3. Otázka úpravy a roztřídění místních přídavků je předmětem jednání mezi stranami koaličními, a je oprávněná naděje, že najde se schůdná cesta k příznivému vyřízení.
4. Vláda obmýšlí, zvláštní tvrdosti a strohosti zákona 394 aspoň dočasně administrativním opatřením zmírniti, pokud to zákon připustí. Pro liberální praxí najde se porozumění.
5. Poskytnouti náhrady za srážky cestou administrativní jest tvrdým oříškem a vláda zjišťuje, zdali snížení platů povšechně nepřekročilo průměr 14 a 1/2 %. Ze zjištěného stavu bude dedukce učiněna.
6. Nemocenské pojištění státních zaměstnanců jest v jednání a bude snad možno je vsunouti do tohoto zasedání - tedy do zasedání červencového - což se bohužel nestalo.
K tomuto prohlášení, je-li ovšem autentické, chtěl bych poznamenati toto:
l. červencem, jak je vám známo, jsme opětně snížili státním zaměstnancům jejich požitky, a proto bylo by skutečně již nejvýš na čase, abychom provedli aspoň částečnou remeduru, neboť jíž třikráte jsme jim letos snížili požitky, ale pří tom jsme se nepostarali, aby bylo levněji.
Já jsem však jinak proti každé remuneraci, to jest proti nějaké odměně jednou pro vždy. Remuneracemi, takovými výpomocemi se státním zaměstnancům nepomůže. Je třeba trvalé úpravy, abychom se konečně již této otázky jednou pro vždy zhostili. Remunerace má smysl pouze tehdy, je-li poskytována za zvláštní služební výkony, ale je-li poskytována generelně, nemá žádného smyslu a nemůže se nazývati žádnou remunerací.
Nemocenské pojištění státním zaměstnancům slibujeme již dvě léta, bohužel k němu dosud nedošlo, snad k němu dojde na podzim, ač jíž dnes víme, že k té unifikaci nemocenského pojištění, jak jsme ji předpokládali, nedojde. Bylo by již skutečně jednou nejvýš na čase, abychom sliby, které dáváme státním zaměstnancům v té čí oné formě, proměnili ve skutky. V listopadu roku 1920, jak vám zde známo, schválil senát jednomyslně resoluci, kterou se vláda vyzvala, aby k l. lednu 1921 provedla novou platovou úpravu. Slíbali jsme jim prominutí anebo alespoň odklad splátek na zálohy z ošacovací akce, slíbili jsme jim nemocenské pojištění, slíbili jsme jim vybavení z dluhů, slíbili jsme jim, že bude levněji, a ze všech těchto slibů dosud se nestalo nic.
(Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)
Tím trpí autorita státu a prestiž parlamentu. Všechno má svoje meze a prosím, abychom vážně pomýšleli, a to v zájmu státu, jak bychom těmto slibům alespoň částečně vyhověli. Úřednická otázka nesmí býti předmětem nějakého mezistranického vyjednávání, neboť na úřednictvu mají býti interesovány všecky strany bez rozdílu. Úřednictvo je stavem, který patří státu, tedy republice, a proto všichni máme stejně na něm interes.
Slavný senáte! Jenom jsem odbočil, ale pokládám tuto otázku za velmi akutní.
Sociálně-politický výbor zevrubně pojednal o této předloze, kterou právě projednáváme a doporučuje schválení této předlohy ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou. (Pochvala.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo zpravodaji p. sen. Klečákovi.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Rozpočtový výbor senátu Národního shromáždění republiky Československé v plném znění schválil usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací požitky. Navržený zákon je účinným od 1. ledna 1920 a bude vyžadovati do konce roku 1922 nákladu ve výší 4,278.100 korun. Pro rok 1923 jeví se potřeba 1,082.200 korun. Náklad vzešlý prováděním tohoto zákona bude vzat buďto z úvěru státního rozpočtu, případně z celkových úspor, docílených v rozpočtu pro rok 1923. Nebude-li toho, zmocňuje se ministr financí, aby opatřil k tomuto cíli nutné prostředky úvěrovými operacemi. Navržený zákon je jenom malou splátkou těm, kteří v přítomné těžké době plně jsou na svém místě. Náš četník, až na malé výjimky, které nemohou padati na váhu, neboť časem zmizí i tyto, je nejenom bedlivým strážcem pořádku, ale namnoze i učitelem našeho lidu v krajích zanedbaných prokletou minulostí. Služba četníka sama sebou je těžkou a zodpovědnou. Je tudíž jenom zcela na místě, když našemu četnictvu opětně dává se aspoň kapka naděje k lepší spokojenosti. Proto rozpočtový výbor doporučuje schválení výše uvedeného zákona. (Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)
O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých oddílů a jednotlivých částí a úvodní formuli (má 90 §ů) hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Není jich, budeme postupovati tak, jak jsem naznačil.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých oddílů a jednotlivých částí a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v usnesení poslanecké sněmovny tisk 1645, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých oddílů a částí a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém.
Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Tisk 1704. Zpráva, imunitního výboru o žádostí okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. června 1923, číslo jednací U VI 176/23/2, o souhlas senátu k trestnímu stíhání sen. Löwa pro přestupek §§ 2 a 3 lit. c) resp. § 19 zákona shromažďovacího ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. zák. (č. 7123/23).
Místopředseda Kadlčák: Navrhuji, aby příští schůze se konala zítra ve středu dne 4. července o 11. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického, branného a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1639) o vládním návrhu zákona, jímž se mění, po případě doplňují, některá ustanovení zákona o úpravě služebních požitků čs. vojska ze dne 19. března 1920, č. 195 Sb. z. a n., a jímž se vláda zmocňuje, aby provedla propočítání služební doby vojenským gažistům podle zásad, stanovených pro státní zaměstnance zákonem ze dne 9. dubna 1920, č. 222 Sb. z. a n., a prováděcího nařízení, vydaného k tomuto zákonu. Tisk 1694.
2. Druhé čtení zprávy výboru sociálně-politického a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1645) o vládním návrhu zákona, kterým se upravují některé služební poměry četnictva a některé četnické požitky, zejména odpočivné a zaopatřovací. Tisk 1695.
3. Návrh, aby zkráceným řízením podle §u 55 jedn. řádu byla projednána usnesení poslanecké sněmovny:
a) o vládním návrhu zákona (tisk 4080), jímž se povoluje úleva na všeobecné dani výdělkové na rok 1923 a o návrhu poslance dra Medingera a druhů (tisk 3970) na doplnění zákona ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb.z. a n., o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23, tisk 1696;
b) o vládním návrhu zákona (tisk 4185), kterým se stanoví nová lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., tisk 1697;
c) o vládnom návrhu (tisk 3924) o prozatýmnej úpravě obchodných stykov s cudzinou, tisk 1698;
d) o vládním návrhu zákona (tisk 4190), jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných, tisk 1699;
e) o vládním návrhu zákona (tisk 4188), kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v obvodu nemocenského pojištění dělníků, tisk 1700;
f) o vládním návrhu zákona (tisk 4192) o poplatkových a dalších daňových úlevách při splynutí (fusí) nebo pří přeměně právního útvaru podniků veřejně účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, dále při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společností akciové, tisk 1701;
g) o vládním nárvhu zákona (tisk 4182) o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění, tisk 1702 a
h) zpráva ústavně-právního a branného výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1640) o vládním návrhu zákona o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním. Tisk 1703.
4. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1696) o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje úleva na všeobecné dani výdělkové na rok 1923 a o návrhu poslance dra Medingera a druhů na doplnění zákona ze dne 28. dubna 1922, č. 144 Sb. z. a n., o všeobecné dani výdělkové pro období 1922/23. Tisk 1711.
5. Zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1701) o vládním návrhu zákona o poplatkových a dalších daňových úlevách pří splynutí (fusi) nebo při přeměně právního útvaru podniků veřejné účtujících, společností s ručením obmezeným a společností komanditních, dále při přeměně pravovárečných měšťanstev ve společností akciové. Tisk 1706.
6. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1697) o vládním návrhu zákona, kterým se stanoví nová lhůta k přihláškám o důchod válečných poškozenců podle zákona ze dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n. Tisk 1709.
7. Zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1700) k vládnímu návrhu zákona, kterým se prodlužuje působnost některých právních předpisů v oboru nemocenského pojištění dělníků. Tisk 1707.
8. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1699) o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných. Tisk 1710.
9. Zpráva výboru zahraničního a národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1698) o vládnom návrhu o prozatýmnej úprave obchodných stykov s cudzinou. Tisk 1705.
10. Zpráva výboru národohospodářského a rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1702) o vládním návrhu zákona o zřízení fondu pro účely veřejného živelního pojištění. Tisk 1708.
11. Zpráva výboru ústavně-právního a branného k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1640) o vládním návrhu zákona o vojenském kázeňském a kárném právu, jakož i o odnětí vojenské hodnosti a přeložení do výslužby řízením správním. Tisk 1703.
12. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Karlových Varech ze dne 15. června 1923, č. j. U VI 176/23/2, o souhlas senátu k trestnímu stíhání sen. Löwa pro přestupek §§ 2 a 3 lit. c) resp. § 19 zákona shromažďovacího ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. (č. 7123/23). Tisk 1704.
13. Volba Stálého výboru Národního shromáždění.
Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.
Platí tedy, jak jsem navrhl.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 19 hodin 5 minut.)