Tím by v krátkosti byl vyčerpán přehled obsahu této důležité mezinárodní smlouvy. Já bych upozornil ještě na čl. 49. podle kterého Labská akta jest zachována, jak jsem se již svrchu zmínil, v platnosti také v době války, ovšem pokud její ustanovení jsou slučitelná s právy a povinnostmi států válčících a států neutrálních.

Důležité jest v odst. 2. tohoto článku, že Německo se zavazuje, kdyby v případě války nebylo možno připustiti plavbu po Labi, že by poskytlo našemu státu jiné cesty k moři, pokud možná rovnocenné, a za tento závazek převzaly všecky signatární mocnosti Labské akty ustanovením závěrečného protokolu garancii.

Článek 52. stanoví, že o možných sporech rozhoduje v I. instanci labská komise a v cestě odvolací Společnost národů. Tedy z tohoto krátkého přehledu, jak obsahu Labské plavební akty, tak i důvodů je zajisté viděti již důležitost této předlohy a zároveň také naléhavá nutnost jejího schválení. Doporučuji tudíž jménem obou výborů, technicko-dopravního a zahraničního, aby slavný senát schválil usnesení poslanecké sněmovny, které se stalo 26. dubna 1923 ve 204. schůzi. (Pochvala.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen, debata odpadá, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s tím, aby přijato bylo ve čtení prvém ratifikační usnesení tak, jak je obsaženo v usnesení poslanecké sněmovny tisk 1626, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím se přijímá toto usnesení ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Kdo souhlasí s usnesením ratifikačním tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační přijímá se také ve čtení druhém.

Nyní přikročíme ke

Zpravodajem je p. sen. dr Brabec, jemuž tímto uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Slavný senáte! Jedná se o usnesení poslanecké sněmovny, kterým předložena byla Národnímu shromáždění úmluva a statut o svobodě transitu, sjednaná v Barceloně dne 20. dubna 1921. V obou výborech bylo důkladně uvažováno o obsahu této smlouvy a byla uznána její zvláštní důležitost specielně pro náš stát. Tato úmluva o svobodě transitu je zajímavá také tím, že je to první kolektivní mezinárodní úmluvou, kterou jisté minimum záruk svobod transitu bylo slavnostním způsobem prohlášeno. Dříve byly též takové smlouvy, ale byly to smlouvy pouze mezi jednotlivými státy. Jednání o tuto smlouvu zúčastnilo se celkem 44 států svými zástupci a mezi nimi byli též zástupci všech bývalých nepřátelských států centrálních, vyjma Turecko.

Úmluva byla sjednána v zájmu svobody dopravy a transitu podle čl. 23. lit. e) Úmluvy o Společnosti Národů a v ní měla býti vypracována všeobecná ustanovení o mezinárodním, dopravním režimu transitním, přístavním, železničním, pak na vodních cestách mezinárodního významu, jak to bylo odhlasováno v čl. 338. mírové smlouvy versailleské a ovšem v obdobných článcích ostatních mírových smluv.

Svoboda transitu znamená ve své podstatě ovšem právo jednoho státu na volný průchod státem druhým, ať za účelem volného přístupu k moři anebo za účelem přestoupení ke státu třetímu, ale neznamená právo vnikati do státu jiného, nýbrž pouze právo průchodu státem druhým. Účelem úmluvy je, aby státy nezneužívaly své geografické posice na úkor států tím, že by jim volný transit zamezily nebo ztížily.

Celá úmluva formálně sestává z vlastní úmluvy a ze statutu o svobodě transitu ze dne 14. dubna 1921. Vlastní úmluva obsahuje slavnostní vyřčení zásady svobody transitu, tedy ustanovení rázu formálního, kdežto veškerá materielní ustanovení o svobodě dopravy transitní jsou soustředěna ve statutu. Ale statut se vztahuje jenom na dopravu po železnicích a vodách vnitrozemských, doprava po silnících byla z dopravy vyloučena, a to proto, poněvadž některé státy tomu kladly odpor a poukazovaly zejména na obtíže, které by povstaly, kdyby měla býti také po silnících prováděna účinná kontrola.

Z jednotlivých článků upozornil bych zejména má článek 8, který stanoví, že i v čase války zůstane statut o svobodě transitu v platnosti zase tak, jak tomu bylo při Labské plavební aktě, v míře, která je slučitelna s právy a s povinnostmi států válčících a neutrálních. Dále bych upozornil na závěrečný protokol, kterým barcelonská konference shrnula výsledky své činnosti a kde jsou obsažena prohlášení, že předně nepřekáží ani úmluva ani statut v ničeni tomu, aby doprava vnitrostátní, dovoz i vývoz, měly dočasnou prioritu před transitem, který je hospodářsky méně důležitým, když se tu jedná pro stát o životní zájem a za druhé, že zásada svobody transitu musí býti respektována i při poštovních zásilkách, ačkoliv o těchto ve statutu není zmínky. To však se dá vysvětliti tím, že věc je upravena madridskou poštovní úmluvou z r. 1920. Vzhledem k těmto důvodům stejným způsobem jménem výboru technicko-dopravního a výboru zahraničního dovoluji si učiniti návrh, aby senát učinil stejné usnesení jako poslanecká sněmovna toho znění, že Národní shromáždění Československé republiky souhlasí s úmluvou a statutem o svobodě transitu sjednanou v Barceloně 20. dubna r. 1921. Doporučuji tento návrh slavnému senátu ku přijetí. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí, aby bylo přijato ve čtení prvém ratifikační usnesení tak, jak jest obsaženo v usnesení poslanecké sněmovny tisk 1630, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační přijímá se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Brabec: Nemám.

Místopředseda dr Soukup: Není tomu tak.

Kdo souhlasí s usnesením ratifikačním tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační se přijímá také ve čtení druhém.

Nyní přikročíme k projednávání dalšího bodu pořadu, jímž jest:

Zpravodajem je p. sen. dr Krupka. Prosím ho, aby se ujal slova.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Slavný senáte! Již před rokem 1921 bylo shledáno, že zejména soudy sborové jsou prací nesmírně přetíženy. Tu vznikla novela z 1. dubna 1921, č. 161 Sb. z. a n., kterouž mělo býti uleveno sborovým soudům, a to zejména ve směru tom, že spory do 10.000 Kč, které dříve bývaly projednávány sborovými soudy, měly býti projednávány samosoudcem, dále byla uzákoněna změna v tom, že okresní soudy byly příslušnými učiněny do obnosu 5.000 Kč. To se vztahovalo také na případy řízení rozkazného. Mimo to poukazováno bylo k tomu, že bylo by potřebí, aby také pozůstalostní řízení v té příčině bylo reformováno, ovšem jenom provisorním způsobem, a byly proto přikázány záležitosti pozůstalostní notářům. Tato novela omezena, byla dočasně, a to do 30. června t. r. Nyní se objevilo, že přes to jsou i nadále ještě soudy přetíženy a že potřetí je ještě dalšího zjednodušení. To zavdalo podnět k vydání nynější novely, jejíž platnost je omezena do konce r. 1924, ačkoliv vláda žádala o delší termín. Ve shodě s poslaneckou sněmovnou přistoupili jsme jenom na tento zkrácený termín. Novoty, které se touto novelou zavádějí, jsou zejména v tom, že nyní samosoudce při soudech sborových bude činný také ve sporech přes 10.000 Kč, totiž až do 20.000 Kč, a dále je zde velice důležité ustanovení, které jsme sice s malým vděkem vítali, ale kteréž vláda odůvodňovala právě přílišným zaměstnáním soudů sborových, totiž spory o rozluku manželskou a spory o rozvody. Těchto sporů vzniká dneska - jak známo je také z veřejných listů - velice mnoho. Co se zejména sporů o rozluku manželskou týče, bylo zmírněno toto ustanovení aspoň potud, že, i když nyní nebudou náležeti tyto spory před soudy sborové, přece je stranám volno, aby mohly žádati, aby spory jejich projednávány byly před soudem sborovým. Ovšem že musilo býti přihlíženo k tomu, aby tím, že zákonem byla zjednodušena agenda u soudu sborových, nebylo přitíženo příliš okresním soudům, protože zjednodušení agendy šlo částečně na účet soudů okresních. V té příčině nastala změna v tom směru, že nyní projednávány budou i spory směnečné, které dříve byly výlučně projednávány soudy sborovými, před soudy okresními až do 5.000 Kč a nižší ze sporů šekových. Obava tu nevzniká, protože těchto sporů je za nynější doby velice málo. Další zjednodušení týkají se zejména také řízení nesporného a řízení bagatelního. Řízení bagatelní při kterém, jak známo, je vyloučen každý opravný prostředek vůbec, vyjma zmateční stížnost, přípustno bylo do 100 Kč. Vláda navrhovala přípustnost bagatelního řízení až do obnosu 5000 Kč. Ježto jsme chtěli vyjíti vstříc obchodnictvu a živnostnictvu, nepřistoupili jsme na tento návrh na 500 Kč, nýbrž jen na hranici 300 Kč. Ovšem také ráz tohoto zákona je provisorní, poněvadž i toto ustanovení bude končiti koncem roku 1924.

Co se týče nesporného řízení, jsou přikázány některé agendy, které dosud prováděli soudcové z povolání, kancelářskému úřednictvu. Co se týče zejména exekučního řízení, poručenských věcí a částečně pozůstalostních řízení, tu při pozůstalostním řízení brán zejména zřetel k tomu, že menší pozůstalosti movité mohou býti projednávány též kancelářskými úředníky, kteří vykázali zvláštní kvalifikaci v tom směru. Rozumí se samo sebou, že je to dosti riskantní, věci pozůstalostní přikazovati kancelářským úředníkům, ale i tato novela pamatuje v tom směru na tyto námitky, že přes to takovýto úředník, pokud se jedná o právnické otázky, je podřízen soudci z povolání a že straně je dáno na vůli v případě takovém, není-li spokojena s řízením kancelářským úředníkem předsevzatým, že si může stěžovati k příslušnému soudci.

Závada při pozůstalostním řízení shledána zejména v tom, že snad zde měl kancelářský úředník rozhodovati o testamentech a tu vznikla tak resoluce, která se vám předkládá a která zní:

>Při rozhodování, zdali pozůstalost jest jednoduchá ve smyslu čl. VIII., odst. I., č. 2., dlužno postupovati se zvýšenou opatrností, zejména jde-li o řízení pozůstalostní na základě poslední vůle.<

Co se týče odnětí pozůstalosti notářům a restituování původního ustanovení §§ 28 a 29 cís. pat. ze dne 9. srpna 1854, č. 208 ř. z., poněvadž původně se přikazovaly notářům pozůstalosti - ovšem že soudy byly při tom zpravidla činné a notářům byla přikázána pozůstalost soudy - tu to bylo úplně restituováno. Jak notáři, tak i strany a soudy stěžovali si jednak do průtahu řízení, jednak do vysokého poplatku notářského. Notáři zase si stěžovali, že prý jim z toho vznikala značná škoda, jelikož byli povinni projednávati pozůstalost do 2.000 Kč zdarma. To nyní přestalo a věc se bude prováděti jako původně.

Doporučuji návrh ke přijetí slavnému senátu a současně resoluci.

Místopředseda dr Soukup: Budeme hlasovati.

O osnově zákona hodlám dáti hlasovati najednou. (Námitky nebyly.)

Námitek proti tomuto návrhu není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak je to vyznačeno v sen. tisku č. 1648, ve čtení prvém, prosím, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijata ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ke hlasování ve čtení druhém.

Žádám pana zpravodaje, zdali má nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Je tam malá tisková chyba, a to v čl. I., odst. 6., který zní: >Čl. VII., č. 1. se opravuje takto: v §§ 476 a 758 částka >50 Kč< zvýšena na >100 Kč<.

Navrhuji, aby se k číslu 1. dodala lit. d. Nebylo by sice neštěstím, kdyby článek zůstal tak, jak je, ale je to každým způsobem zajisté důležité, poněvadž je tím blíže označen příslušný odstavec, ačkoliv jiného odstavce, který by se právě těchto částí týkal, vůbec není.

Já osobně přesvědčil jsem se také v původním vládním návrhu, že příslušná litera d) tam skutečně byla a že jen nedopatřením jak ve zprávě poslanecké sněmovny, tak i ve vládní předloze, která nám byla zde na základě usnesení poslanecké sněmovny předložena - byla vynechána.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové a s dodatkem tak, jak jej přednesl právě pan referent a jak byla také ve čtení prvém schválena, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je tato osnova zákona s nadpisem a úvodní formulí schválena ve čtení druhém. Přikročíme ještě na konec k hlasování o tištěné resoluci výborové.

Kdo s touto resolucí souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím tato resoluce výborová se rovněž schvaluje.

Nyní přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je:

Zpravodajem v této věci je za výbor zahraniční p. sen. Lukeš, jemuž tímto uděluji slovo.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Jest žádoucno, aby obchodní styky republiky s ostatními státy upraveny byly řádnými obchodními smlouvami.

U většiny států, s nimiž obchodujeme, se tak již stalo, a bylo by si přáti, abychom brzy uzavřeli obchodní smlouvu též s Řeckem.

Obchodní styky republiky Československé s Řeckem jsou sice poměrně skrovné, neboť Řecku nebylo posud popřáno poválečného klidu, ale přece vyvezli jsme r. 1921 do Řecka zboží za 30 milionů Kč.

Kolik bylo přivezeno zboží k nám, nelze přesněji zjistit proto, neboť část zboží, zejména též cigaretový tabák přivážen k nám byl z Řecka přes Italii a vedl se proto, že nebylo zde osvědčení řeckého původu, v seznamech dovozu z Italie.

Poněvadž nebylo lze dosud vzhledem ke vnitropolitickým poměrům řeckým uzavříti s Řeckem řádnou obchodní smlouvu, jíž upravena by byla též otázka konsulární, právní pomoci, vykonatelnosti rozsudků a jiné k rozšíření nejvyšších výhod obchodně-politických, bylo nutno zajistiti alespoň jakýsi modus vivendy mezi oběma státy, a to děje se právě prozatímní obchodní dohodou, jejíž schválení jest předmětem dnešního jednání senátu.

Řecký zájem uplatnil se u 5 položek našeho celního tarifu v příloze a) - pro něž dožadovali se Řekové jednak nejvyšších výhod, jednak úlev ve směru dovozním. Je to ovoce, fíky, hrozny, olivový olej, likéry a víno, jež může k nám Řecko dovážeti v určitém kontigentovaném množství. Dále zavazujeme se též dáti při nákupu cigaretového tabáku přednost Řecku a zavazujeme se nakoupiti z Řecka, a to z Macedonie 1,300.000 kg cigaretového tabáku a ze starého Řecka 700 tisíc kg cigaretového tabáku.

Cigaretový tabák nekupujeme z Řecka od vlády, nýbrž kupujeme jej od výrobců, resp. od obchodníků a řecká vláda pouze těmto vyšla vstříc při uzavírání dohody, aby jim u nás zabezpečila odbytiště.

Ovšem odebírání tabáku je do jisté míry podmínečné, totiž tabák musí vyhovovati kvalitativně, i pokud se týče ceny, aby snesl konkurenci s jinými státy. Bude ovšem věcí tabákové režie, tak jako při jiných tabácích, aby dbala, toho, aby výrobky tabákové plně vyhovovaly, jak jsem již řekl i kvalitativně i cenově a to nejen pokud se týká Řecka, nýbrž je povinností tabákové režie i pokud se týče tabáku z jiných států k nám dovážených, aby kuřáci naší nekupovali snad poměrně dražší tabák a kuřivo špatnější kvality, než je tomu ve státech jiných.

Naproti tomu se připouštějí k soutěži při objednávkách hracích karet přepychových a zápalek v Řecku firmy Československé za týchž podmínek, jako cizozemské a řečtí obchodníci tabákem mohou svobodně kupovati cigaretové papíry v Československu, jako v zemích jiných. V důvodové zprávě je nesprávně uveden cigaretový tabák na místo cigaretových papírů.

Vláda řecká zavazuje se poskytnouti výhody zboží československému vypočtenému v příloze B. Je to hlavně slad, mramor, železo a výrobky z něho, barvy, leštidla, klih, pečetní vosk, inkousty, kyseliny, obuv, galanterní zboží, hračky, rámy, lišty, cukr, pivo, textilie, sklo, papír, auta a pod., tedy průmyslové výrobky, jichž máme nadbytek, pro něž hledáme odbytiště.

Prozatímní obchodní dohoda i když plně nevyhovuje, přece jen usnadňuje a upravuje náš obchodní styk s Řeckem aspoň v jistém směru.

Vzhledem ku stávající potřebě takové dohody, kterouž se naše zahraniční styky upevňují a rozšiřují, navrhuje zahraniční výbor slavnému senátu, aby prozatímní obchodní dohodu mezí republikou Československou a Řeckem, podepsanou dne 10. ledna t. r. v Athénách, schválil a přijal schvalovací usnesení ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou ve schůzi dne 26. dubna 1923, jak uvedeno jest v tisku senátu č. 1625. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor živnostensko-obchodní je pan sen. Lisý, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Lisý: Vážený senáte! Živnostensko-obchodní výbor uznává nutnost této smlouvy a navrhuje schválení beze změny.

Místopředseda dr Soukup: Zpravodajem za výbor národohospodářský je p. sen. Donát, uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Donát: Slavný senáte! Výbor národohospodářský z důvodů, které byly předneseny jménem výboru zahraničního a živnostensko-obchodního navrhuje, aby slavný senát schválil tuto dohodu mezi Řeckem a republikou Československou.

Místopředseda dr Soukup: Debata je vyčerpána, přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí, aby bylo přijato ve čtení prvém ratifikační usnesení tak, jak jest obsaženo v usnesení poslanecké sněmovny tisk 1625, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační se přijímá ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen.Lukeš: Tisková, chyba je na stránce 7. přílohy B u položky 89 a) má státi na 5. řádce >klejt< místo, >kelt<, dále na str. 11. příl. B. u položky 319 B, odst. e) má státi >vážící< místo>vážicí<.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s usnesením ratifikačním tak, jak bylo přijato ve čtení prvém, s opravami, které navrhl p. zpravodaj také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedené usnesení ratifikační přijímá se také ve čtení druhém.

Tím je tento odstavec denního pořadu vyčerpán.

Jelikož není možno senátu, aby o těchto věcech učinil svoje usnesení ve stanovené lhůtě, je třeba, aby byla tato prodloužena podle §u 77 jedn. řádu o 4 měsíce.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Návrh můj jest přijat.

Mezi schůzí bylo tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1675. Zpráva výboru živnostensko-obchodného k usneseniu poslaneckej snemovně o vládnom návrhu zákona, ktorým sa upravuje prevádzanie volieb živnostenských společenstvách a ích jednotách (sväzoch) (tlačivo 1647.)

Tisk 1676. Zpráva sociálně-politického výboru o návrhu sen. Pánka a spol. ohledně prodloužení platnosti vládního nařízení o zachování služebních poměrů zaměstnanců, podléhajících zákonu o obchodních pomocnících ze dne 16. ledna 1910, č. 20 ř. z. (tisk 1527.)

Místopředseda dr Soukup: Sděluji, že do výboru národohospodářského nastupuje za sen Karasa p. sen. Šachl.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená na dobu 4 neděl p. sen. Havlenovi.

Prosím pány senátory, kteří s mým návrhem souhlasí, aby zvedli ruku. (Děje se.)

To jest většina. Tím můj návrh na udělení dovolené je schválen.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo podle §u 40 jedn. řádu zmocněno svolati příští schůzi písemně nebo telegraficky a stanoviti její denní pořad.

Jsou snad proti tomuto návrhu námitky? (Nebyly.) Námitek není.

Končím schůzi