Resoluce sen. dr Naegle, Hartla, Lipperta a soudr. k č. t. 1670:

>Učebnice, používané k vyučování českému jazyku, nesmějí obsahovati ničeho, co by mohlo urážeti národnostní city některého z menšinových národů.<

Resoluce sen. dr Naegle, Hartla, Lipperta a soudr. k č. t. 1670:

>Senát vyslovuje svoje mínění v ten smysl, aby ministr školství a národní osvěty právo jemu v §u 3 přiřčené vykonával v dohodě s radou rodičů a učitelským sborem dotyčného ústavu.<

Resoluční návrh sen. Polacha, dr Wiechowskiho a soudr. k vládnímu návrhu stran vyučování jazykům na středních školách (č. t. 1642 a 1670).

>1. Vyučovací správa se vyzývá, aby co nejdříve předložila osnovu zákona, kterouž se zavádí povinné vyučování českému jazyku také ve vyšších třídách obecných škol a na občanských školách menšinových národností.<

>2. Vyučovací správa se vyzývá, aby bez důvodů nezamítala návrhu místní školní správy a rodičů na zavedení (povinného) vyučování jazyku menšinové národnosti na českých školách.<

Místopředseda dr Soukup: Prosím, slovo má pan zpravodaj. Uděluji slovo p. sen. dr Krejčímu.

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Vážený senáte! Odpusťte, že nebudu reagovati na věci, které uvedl pan kol. dr Naegle, pokud souvisí s thematem. Jen v tom smyslu vyslovuji podivení, že mluvil o odporu německého obyvatelstva proti přítomnému zákonu, jakoby se ta >Staatssprache< vnucovala.

Já z jednání v kulturním výboru měl jsem dojem jiný, takový, jak jsem mu dal výraz v tom referátu, který jsem na počátku pronesl a jak to také naznačil p. sen. Polach.

Myslím, že tu o nějakém nucení, když se učím nějakému předmětu obligátnímu, není vůbec možná mluviti, sice by musilo veškeré vychovávání pokládáno býti za takové vnucování; vždyť ostatně vychovávání a škola není nic jiného než donucování, a v tom já nevidím nic, co by se nějakým způsobem mohlo dotýkat citu. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Nechuť je proti státní řeči, nikoliv proti řeči!) Zajisté, ale v tom smyslu není toto zavedení míněno. (Sen. dr Hilgenreiner (německy): Ale my sami přejeme si naučiti se české řeči, v tom ohledu nastala úplná změna!) Docela s tím souhlasím.

Pan kolega Naegle také užil o našem národě epitheta >Herrenvolk<. Já nevím, jest-li to míní ve smyslu takovém, jak toho užívá Nietsche - pak bychom to mohli považovati jen za kompliment - ale já jsem vycítil v tom něco tak znehodnocujícího, co se mne nedotklo způsobem, který by nad sebevědomí mého češství byl povznesen a v tom smyslu dovolím si ten znehodnocující výrok odmítnouti.

Ještě mi budiž dovoleno učiniti zmínku o tom, co bylo řečeno o našem poměru k památce císaře Josefa II. Myslím, že je v tom omyl, říká-li se se strany německé, že v Josefu II. zneucťujeme i svého dobrodince, toho osvoboditele lidu, jemuž máme tolik co děkovati za své probuzení a obrození. V tom je omyl. My to, co vykonal císař Josef II. pro naše probuzení, to jeho osvícenství, uznáváme takovým způsobem, jak tomu dal výraz citát ze spisu prof. kol. Jakubce, o kterém se pan kol. Naegle zmínil. A kdyby Němci stavěli pomníky císaři Josefu II. na př. jako osvoboditeli lidu selského, tož nepochybuji, že bychom se my mohli a také bychom se súčastnili oslavy císaře Josefa, ale naše indolence, abych tak řekl, obrací se proti tendenci, s jakou se ty oslavy konaly a s jakou se ty pomníky staví, obrací se proti těm pomníkům jako symbolům germanisátorských tendencí, a tu již odpustíte, že náš národní cit se proti tomu bude vždy stavěti.

Co se týče resolucí podaných nejprve od pana kol. Naegleho, resoluce první a druhá obsahují něco, co je už obsaženo v platných nařízeních a co se také už vlastně praktikuje a zdůrazňování toho v resolucích mohlo by se to interpretovati tak, jako by se tomu, co se rozumí samo sebou, nevyhovovalo nebo nechtělo vyhověti. V tom smyslu nemohu se vysloviti pro resoluci první a druhou.

Rovněž tak nemohu se vysloviti pro resoluci třetí, ačkoliv v principu nemám nic proti tomu, co se tam navrhuje, a běží jen o to, že je to obsaženo také již v §u 3 a není třeba to zvláště zdůrazňovati.

Pokud se týče resolucí navržených panem kolegou Polachem, první resoluce docela souhlasí s duchem zákona a navrhují její přijetí. Co se týče druhé resoluce, navrhuji, aby byla odkázána rozpočtovému výboru ještě k projednání, poněvadž zde jde zároveň o finanční momenty, které musí býti zvláště uváženy.

Doporučuji, aby zákon byl přijat v tom znění, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda dr Soukup: Dále uděluji slovo panu zpravodaji za výbor ústavně-právní sen. dr Veselému.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Nemám, co bych uvedl.

Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena. Budeme tedy hlasovati.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak jsou vyznačeny v usnesení poslanecké sněmovny tisk 1642 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Mají páni zpravodajové nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Nikoliv.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Nemám žádných.

Místopředseda dr Soukup: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém.

Nyní přikročíme k hlasování o tištěných resolucích výboru kulturního a ústavně-právního.

Kdo souhlasí s tím, aby byla přijata tištěná resoluce výboru kulturního, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Resoluce ta je schválena.

Dále budeme hlasovati o resoluci p. sen. dr Naegle.

Prosím, aby resoluce č. 1 byla přečtena.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Jazyku českému na německých středních školách nechť vyučují pouze schopné učitelské síly německé národnosti.<

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kdo schvaluje tuto resoluci pana sen. dr Naegle, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá.

Prosím o přečtení resoluce č. 2.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Učebnice používané k vyučování českému jazyku, nesmějí obsahovati ničeho, co by mohlo urážeti národnostní city některého z menšinových národů.<

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kdo schvaluje tuto resoluci p. sen. dr Naegle, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se zamítá většinou hlasů.

Prosím, aby byla přečtena resoluce č. 3.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Senát vyslovuje svoje mínění v ten smysl, aby ministr školství a národní osvěty právo jemu v §u 3 přiřčené vykonával v dohodě s radou rodičů a učitelským sborem dotyčného ústavu.<

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kdo schvaluje tuto resoluci p. sen. dr Naegle, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce se většinou hlasů zamítá.

Nyní budeme hlasovati o resoluci p. sen. Polacha.

Resoluce má dva odstavce. Prosím, aby byl přečten odstavec 1.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

1. Vyučovací správa se vyzývá, aby co nejdříve předložila osnovu zákona, kterouž se zavádí povinné vyučování českému jazyku také ve vyšších třídách obecných škol a na občanských školách menšinových národností.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kdo schvaluje tento 1. odstavec resoluce p. sen. Polacha, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Odst. 1. této resoluce je přijat.

K odstavci 2 si vyžádal slovo p. zpravodaj sen. dr Krejčí.

Prosím o přečtení tohoto druhého odstavce.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

2. Vyučovací správa se vyzývá, aby bez důvodů nezamítala návrhu místní školní správy a rodičů na zavedení (povinného) vyučování jazyku menšinové národnosti na českých školách.

Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo p. zpravodaji.

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Navrhuji, aby tato resoluce byla přikázána rozpočtovému výboru z důvodů, které jsem již uvedl.

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Kdo schvaluje návrh p. referenta, aby tento druhý odstavec resoluce sen. Polacha byl přikázán výboru rozpočtovému, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím je také tento odstavec v tomto směru schválen.

Nyní přikročíme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je

Zpravodaji jsou pp. sen. dr Karas a sen. Havlena.

Uděluji nejdříve slovo zpravodaji výboru technicko-dopravního p. sen. Havlenovi.

Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Poslanecká sněmovna Národního shromáždění přijala ve schůzi 15. května vládní předlohu zákona, kterou se dává vládě zmocnění, aby vykoupila Buštěhradskou železnici a převedla ji do vlastnictví státu s celým zařízením. Železnice tato byla vybudována postupně podle různých koncesních listin, udělených dřívějším státem rakouským. Jsou to koncesní listiny z roku 1867, z roku 1868, z roku 1871. Je třeba opraviti chybu tiskovou ve vytištěné zprávě technicko-dopravního výboru na prvé straně, prvý sloupec, v páté řádce od zdola, při trati Chomutov-Kadaň-Prunéřov, kde má býti uvedena >koncesní listina ze dne 4. srpna 1871< a nikoliv, jak je vytištěno, >z r. 1861<. Dále jedná se o koncesi z r. 1872 a koncesní listinu z r. 1873. Hlavní část dráhy vybudována je na základě koncese z r. 1868 a všechny další koncese jsou jaksi podružného rázu, poněvadž ve všech se stanoví hlavní podmínka, že platí podmínky koncesní listiny z r. 1868 a všechny další výstavby nových tratí nutno považovati jako dílčí doplněk celkové buštěhradské železnice. Konečně jedná se o malou místní dráhu, a sice Křupá-Kolešovice. V této byla původně udělena koncesní listina jiným akcionářům, od kterých však buštěhradská dráha železnici vykoupila; ovšem i tato spadá do celku železnice buštěhradské. Místní dráha Křupá-Kolešovice byla vystavěna dle zvláštní koncesní listiny z r. 1882.

Při výkupu jde o získání všech podle těchto koncesních listin vystavěných tratí s celými zařízením. Hlavní význam železnice této spočívá v tom, že její trati vedou důležitými průmyslovými obvody a obstarávají uhelnou dopravu uhelným revírům kladenskému a falknovskému, dotýkají se také přípojí rakovnického uhelného revíru a vedou do lázeňských míst světového jména, jako jsou Karlovy Vary a Františkovy Lázně, a konečně její význam také v tom spočívá, že má řadu připojení na pohraniční dráhy cizozemské. Na této železnici je vybudována přímá osobní doprava z Prahy do západních Čech. K orientaci uvádím, že na př. z Prahy vyúsťuje na dvou místech, jednak ze Smíchova, jednak z Masarykova nádraží přes Brusku a hlavní jaksi trať vede na Kladno, Žatec, Chomutov, Karlovy Vary, Falknov, Cheb do Františkových Lázní. K této trati, kterou jsem označil za hlavní trať, pojí se řada pobočných tratí buštěhradské železnice, jako: Kladno-Dubí-Kralupy, Lužná-Rakovník, Krupá-Kolešovice, Chomutov-Vejprty-Křínov-Reitzenhein, z Falknova na Kraslice a Klingental.

To uvádím, aby bylo jasno, o kterou část trati v západních Čechách jde. Celkem tato trať s vyjmenovanými odbočními traťmi, obstarává vlastně značnou část železničního spojení západních Čech. Celková délka trati činí 493 km 698 m, z čehož je 179 km dvoukolejných, a tyto dvoukolejní trati vybudovány jsou úsekově mezí Kladnem a Smečnem a dále potom mezi Milostínem a Trnovany u Žatce, a mezi Chomutovem-Kadaní-Pruneřovem až do Chebu. Tam jsou tedy dvoukolejní trati. Ostatní trati jsou jednokolejné a z nich potom jsou 73 km a 409 m tratí více průmyslové a uhelné. Koncem r. 1922 měla buštěhradská železnice 254 lokomotiv, 226 tendrů, 330 vozů osobních, 8.366 vozů nákladních a 25 sněhových pluhů. Tento strojový a vozový majetek přejde celý do vlastnictví státu i se zásobami materiálu. Trati vybudované na základě koncesní listiny z r. 1867 měly státu připadnouti bez jakékoliv náhrady, tedy okamžikem, když by vypršela platnost koncesní listiny, dnem 10. ledna 1947. Trati vybudované podle koncesní listiny z r. 1868, a všechny trati, na které se tato hlavní koncesní listina vztahuje, dnem 4. března 1963.

Lokální dráha Křupá-Kolešovice, získaná společností buštěhradské železnice výkupem, ta by se měla podle trvání koncesní listiny bez úplaty dostati do vlastnictví státu 17. května 1972. Podle koncesní listiny z r. 1868 - a to je vlastně podstatná hlavní koncesní listina - a podle koncesní listiny z r. 1867 převzal, by stát v případě takovém, když by vypršela platnost koncese, bez úplaty všechno to, co jest vlastně jaksi nepohyblivý materiál, stavbu vrchní, spodní, trati, budovy atd. Naproti tomu, kdyby v takovém případě přejímal stát železnici, odhadl by se strojový a vozový park a veškerý materiál potřebný k provozu a stát by byl povinen za tento materiál zaplatiti odhadní cenu.

Koncesní listiny vyhrazují ovšem státu právo, vykoupiti železnici kdykoliv po 30ti letech ode dne vydání koncesní listiny. V takovém případě, když se potom jedná o svobodný výkup, získá stát železnici jako celek se všemi zařízeními.

Před válkou vykazovala tato železnice dosti značné výtěžky, dokonce rovnaly se někdy tyto výtěžky 6, 10 i 13% zúročení kapitálu. Ale ku konci války byla tato železnice, jako mnoho jiných - postižena provozní krisí - souviselo to se všeobecnými zhoršenými hospodářskými poměry. Finanční nesnáze po převratu stupňovaly se do té míry, že státní správa železniční musila buštěhradské dráze povoliti zvýšení tarifů jako na státních drahách, musila ponechati buštěhradské dráze i část válečných přirážek. Když finanční tíseň podniku v r. 1921 a 1922 vzrostla, obrátila se společnost na státní správu o peněžitou pomoc k vyrovnání schodku a k umožnění dalšího hospodaření. Státní správa ponechala společnosti k úhradě schodku značnou část výtěžku válečných přirážek a přepravní daně a poshověla placení přepravní daně až do konce r. 1924. Když však přes tuto pomoc skončila léta 1921 a 1922 schodkem 32,800.000 Kč a provozní poměry nezměnily se ani počátkem r. 1923, učinila společnost buštěhradské železnice státní správě železniční sama nabídku, aby stát vykoupil dráhu do svého vlastnictví.

Při vyjednávání, které nastalo, nemohla ovšem státní správa hned přistoupiti na všechny požadavky, jež kladeny byly buštěhradskou železnicí. Náhrada, která by bývala měla býti placena podle koncesní listiny, jevila se za nynějších nepříznivých poměrů hospodářských a provozních příliš vysokou a nevýhodnou. Podle koncesních listin má se vypočítati náhrada tím způsobem, že z výtěžků posledních 7 let odečtou se výtěžky dvou let nejméně příznivých a průměr výtěžku ze zbývajících 5 let, přinejmenším však renta rovnající se 4% zúročení prioritních obligací, a 5% zúročení akcií, spolu s potřebnými částkami na umoření kapitálu, tvoří náhradu, jakou by stát musil společnosti vypláceti až do konce platnosti koncesních listin.

Mezi státní správou železniční a Společností Buštěhradské železnice byla docílena dohoda na novém, pro stát výhodnějším podkladě. Při této nové základně, podle které bude se úplata díti, nenese státní správa železniční ztrátu v poměrech okamžitě nepříznivých, kdy je pasivní, sama, nýbrž musila se také akciová společnost Buštěhradské železnice odhodlati k tomu, aby převzala část značné ztráty. Stát převezme všechny závazky společnosti a mimo to zaplatí hotově částku 34,403.600 Kč do 15. ledna 1925, kterážto diskontována k 1. lednu 1923 odpovídá přibližně diskontované hodnotě 2% renty z akciového kapitálu podle původního slosovacího plánu. Podrobněji pojednává o finanční stránce tohoto výkupu zpráva výboru rozpočtového.

Stát získá koupí celý železniční podnik, s veškerým zařízením a s takovým jměním společnosti, které přímo s železnicí nesouvisí, na př. administrativní budovu v Praze, obytné domy na Smíchově a v Raitzenhainu, reservní fondy společnosti, salonní vůz z doby, kdy jich bylo potřebí pro velmi vysoké pány, pilu na Kladně a malou část akcií místní dráhy Ostrov-Jáchymov.

Z koupě jako nevýhodná část majetku Buštěhradské železnice byl vyloučen akciový podíl Buštěhradské železnice na Falknovské akciové společnosti pro dolování uhlí, ve které byla Buštěhradská dráha akciově súčastněna společně se Spolkem pro chemickou a metalurgickou výrobu. Státní správa železniční učinila vyloučení tohoto podílu na Falknovské uhelné společnosti podmínkou výkupu, poněvadž byl by stát jinak převzal na sebe risiko velmi značné ztráty a bylo by se musilo značně na ten podnik dopláceti. Ovšem, vyšlo se Buštěhradské železnici, jako podílníkovi na tomto Falknovském uhelném dolu, na tolik vstříc, že státní správa železniční přislibuje, že pro nejbližší léta bude odebírati uhlí z těchto dolů, bude-li jeho cena se rovnati cenám uhlí na ostatních dolech, tedy cenám všeobecným a že dá náhradu Buštěhradské železnici, aby státní správa ušetřila se ztrát větších, v částce něco málo přes 17 milionů Kč. Tyto věci jsou v projednávání a budou vyřešeny.

K vůli celku bylo by snad poznamenati, že Buštěhradská železnice má k provozu místní dráhy Vojkovice-Kysibl. Kdyby provoz převzal stát na této železnici, stalo by se to podle skutečných nákladů, jaký by provoz vyžadoval, a stát by při tom nenesl žádného risika.

Buštěhradská železnice zaměstnávala 31. prosince 1922 celkem 9.344 zaměstnanců, když před tím již během r. 1922, v těžké finanční situaci, bylo propuštěno na 800 zaměstnanců. Je zajisté známo ze zpráv veřejných, že byly okamžiky takové, kdy Buštěhradská železnice neměla ani dostatečných prostředků k vyplácení svého personálu.

Zaměstnancům Buštěhradské železnice budou zachovány jejich dosavadní požitky zaručené služebními smlouvami, všeobecným služebním řádem nebo zvláštními smlouvami. Při tom vyhrazuje si státní správa železnic právo schváliti taková služební opatření, která se stala po 1. lednu 1923, poněvadž zmocnění má se vládě dostati v tom směru, aby dráha byla převzata zpětně od 1.ledna 1923, při čemž vzat za základ tehdejší celkový majetkový, hospodářský a finanční stav železnice.

Na státní správu železniční, resp. na penzijní fond státních drah přejdou také závazky k výplatě odpočivných a zaopatřovacích požitků všeho druhu, vyměřené podle normativních předpisů Buštěhradské dráhy a při tom se získané nároky zaměstnanců neruší.

Dále přejde na železniční správu, resp. na pensijní fond státních drah veškeré jmění zaopatřovacích ústavů a fondů Buštěhradské železnice.

Nemocenská pokladna Buštěhradské železnice bude zrušena a připojena na nemocenskou pokladnu státních drah s výhradou, získaných práv členů nemocenské pokladny Buštěhradské železnice. Budou platiti ustanovení a výhody až na tyto výhrady, jak platí pro ostatní členy nemocenských pokladen státních drah. Rovněž práva a závazky, plynoucí z úrazového pojištění, přejdou na státní správu železniční a naproti tomu převezme stát také všecky fondy, které Buštěhradská dráha byla povinna nashromážditi.

Konstatováno bylo při projednávání ve výboru technicko-dopravním i ve výboru, pokud se vím pamatovati, rozpočtovém, že fondy ty nejsou veliké, vlastně nedosahují ani té výše, aby z nich mohla býti kryta vydání těch úkolů, jakým tyto jednotlivé fondy mají sloužiti.

Zaměstnanectvo Buštěhradské železnice změnou majitele ničeho na získaných výhodách neztratí, spíše ještě v ohledu sociální péče získá účastí na takových zařízeních, která jsou při státních drahách. Na př. možno připomenouti výpravy dětí železničních zaměstnanců do Jugoslavie k Dubrovníku a léčení železničních zaměstnanců ve Květnici na Slovensku a podobná zařízení.

Dosavadním důvěrnickým sborům zaměstnanců dráhy Buštěhradské bude ponecháno právo spolupůsobiti ve věcech zaměstnaneckých až do nových voleb důvěrnických výborů při státních drahách. Rovněž dosavadnímu výboru nemocenských pokladen a důchodových výborů pro úrazové zaopatření zaměstnanců Buštěhradské dráhy bude zachována možnost působiti při otázkách nemocenského a úrazového pojištění.

Zdůrazniti bych chtěl zejména, že největší prospěch z provedené změny kyne zaměstnancům buštěhradské železnice z toho, že lépe nežli dosud budou zabezpečeni ohledně zaměstnání, výdělku, vyplácení služeb a mezd a že stanou se účastnými všech výhod plynoucích z upravených poměrů zaměstnanců státních drah.

Státní správa železniční převezme do svého majetku podnik v dnešní době značné passivní - v dnešní době - zdůrazňuji. Provoz na drahách se v nejbližší době nezvýší tou měrou, aby výnosnost podniků přivodila finanční rovnováhu buštěhradské železnice. Státní správa bude míti spíše ještě úbytek na příjmech v jednotném propočítávání tarifů, odhodlala se však přes to ke koupi z vážných ohledů na potřeby veřejného hospodářství, hlavně z důvodů technicko-dopravních a také důvodů sociálních. Bylo nutno zachovati schopnost podniků ve službách veřejné dopravy. Podnikům železničním hrozilo obmezení, po případě zastavení provozu na dráze, jednalo se tedy o to, zabrániti finančnímu shroucení podniku a spojené tím škody hospodářské pro velmi četné existence, zabrániti propouštění personálu a zvyšování nezaměstnanosti, což by ovšem zase připadlo na vrub financí státních.

Naproti okamžité nevýhodě, že stát získává železnici v nynějších poměrech pasivní, nutno uvésti zase výhody, které z nového uspořádání vzejdou pro státní správu železniční. A poznamenati bych chtěl, že tyto výhody v mnohém převyšují nevýhody samotné. Až na některé menší dráhy, které zůstanou ještě v majetku soukromém, které jsou však již ve státním provozu, docílí se, vzhledem k tomu, že byla postátněna Ústecko-teplická dráha a že tam všude v sousedství probíhají trati drah státních, bezmála ucelené sítě železnic státních v západních Čechách. Bude usnadněno jednotně dirigování a využití strojů, vozů a rozčlenění dopravy úsporně a podle účelnosti mezi státní trati. Stát získá do vlastnictví dvoukolejnou trať probíhající z Chebu do Chomutova, kde se tato připojuje k trati Ústecko-Teplické a na trať z Chomutova do Podmokel a do Děčína vedoucí. Splyne, zjednoduší se a zlevní v každém ohledů služba nádražní na několika nádražích, která jsou společná buštěhradské železnici a státním drahám. Je tomu tak v Praze, na Smíchově, v Chomutově, v Rakovníce, v Kralupech a v Chebu.

Dále je tu ta důležitá věc, že je tu připojení na cizozemské dráhy, které obstarává železnice buštěhradská, jak jsem již vzpomenul, při svých tratích pobočných ve stanicí Klingental, Vejprty a Rainzenhain, pak v Chebu a ve Františkových Lázních, kde jest celkem 5 přípojů. Ušetří se na nezbytném jinak rozšiřování nádraží, poněvadž bude možno dopravu jinak organisovati, jakož i poplatky za připojování vozů na stanicích přechodných.

Vyřešení otázky nádražní v obvodu hlavního města Prahy převzetím buštěhradské železnice státem bude rovněž velmi usnadněno, zejména, bude možno účelně dirigovati provoz vzhledem k tomu, že na příklad trať Smíchov-Hostivice má veliké stoupání a v provozu se vyskytují velmi značné obtíže.

Konečně sluší podotknouti, že převzetím buštěhradské železnice do vlastnictví státu stává se také snadnější otázka zřízení nového ředitelství státních drah, do jehož správy přičlenila by se i sestátněná dráha Ústecko-teplická spolu s jinými vhodnými traťmi státních drah.

To byly celkem úvahy, které vedly výbor technicko-dopravní že se usnesl doporučiti slavnému senátu Národního shromáždění, aby přijal usnesení poslanecké sněmovny v nezměněném znění. Vedle toho technicko-dopravní výbor usnesl se doporučiti senátu, aby svým usnesením zdůraznil dvě resoluce, přijaté poslaneckou sněmovnou.

Jsou to resoluce:

1. >Vláda se vyzývá, aby při opětném příjímání železničních zaměstnanců brala v prvé řadě ohled na zřízence, dělníky a úředníky, propuštěné správou Buštěhradské dráhy.<

Jedná se o několik set zaměstnanců dráhy. A resoluce druhá, kde

2. >Ministerstvo železnic se vyzývá, aby lhůta ke složení zkoušky z české řeči, jako řeči služební, pro dělníky, zřízence a úředníky Buštěhradské a Ústecko-Teplické dráhy byla prodloužena o jeden rok a aby nedostatečná znalost české řeči až dotud nebyla při kvalifikaci posuzována, aby se tedy zaměstnancům poshovělo v době k naučení se řeči a aby si mohli tedy osvojiti dostatečnou znalost české řeči služební.

Znovu zdůrazňuji, že technicko-dopravní výbor doporučuje slavnému senátu, aby přijal usnesení poslanecké sněmovny. (Pochvala.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zpravodaj za výbor rozpočtový je pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Sestátnění Buštěhradské dráhy není dobrovolné ani se strany akcionářů, ani se strany státu. Akcionáři byli dohnáni k tomuto kroku kritickou poválečnou krisí, neboť dráha je pasivní, akcionáři nemají takového základu, ze kterého by mohli čerpati stálé placení schodků, jako stát, který má základ v podobě daní svého poplatnictva. Stát neměl ochoty ku převzetí dráhy, poněvadž je si vědom, že v prvních letech bude dráha pasivní a že bude dopláceti, ale důvody, které zde uvedl referent výboru technicko-dopravního, důvody národohospodářské a zajisté i důvody státní přiměly přece vládu k tomu, aby se přičinila o sestátnění. Sestátnění je tedy jaksi výrazem kompromisu mezi stanovisky akcionářů a mezi stanovisky státními. My přejímáme objekt železniční, který byl bilanční společností v posledních měsících odhadnut na 316 mil. Kč. Zajisté cenu tuto objekt tento má, neboť bilanční oceňování hodnoty bývá nižší nežli normální. A my zaplatíme za tento objekt v celku 286 mil. Kč, tedy asi o 30 milionů méně, nežli je odhadnutá cena. Když si představíme, že dráha byla během posledních 60ti let zbudována, tehdy nákladem 209 mil. korun, tedy penězi před 30, 40 lety zajisté namnoze vyššími, nežli nyní koruna má, tu zajisté objekt ten má daleko a daleko vyšší cenu, počítáme-li jenom desateronásobnou cenu naší koruny dnešní proti koruně před 30, 40 lety. Teď by objekt ten zajisté, representoval 2 miliardy. Ale my nemůžeme hleděti na tento objekt oceňování tak ideálně, nýbrž pro reálního člověka musí znamenati dnes výnos, jaký dráha má. Omezíme-li se na výnos obchodní, zajisté v dnešní době a za posledních několik let i v budoucnosti, nebude obchodní výnos veliký, naopak jsme připraveni na to, že spíše dráha bude pasivní a stát bude dopláceti, jako vůbec železniční jsou dnes otázky. Ale ostatní důvody národohospodářské mluví pro to, aby dráha neudělala konkurs, anebo aby se nezastavil provoz v celé té oblasti, která přiléhá k této trati, aby nebyla poškozena, zejména stát by pak nemohl na daních dostávati to, co dostával dnes. Tedy stát musí tu oběť přinésti, přes to musí nahlížeti, že sestátnění této dráhy je dnes jaksi nutností veřejnou, státní.