Čtvrtek 26. dubna 1923

Schůze zahájena v 10 hodin 25 minut.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner. dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Habrman. Novák, Srba; odborový přednosta dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Tiskem bylo rozdáno:

Tisk 1619. Zpráva imunitního výboru o žádosti sedrie v Bratislavě, č. j. 4475/1922-15, za souhlas k trestnímu stíhání sen. Zimáka pro přečin osočovaní spáchaný tiskem; podle § l, § 3 č. 1, 2 a § 9, č. 6, zák. čl. XLI. z r. 1914 (uh. zák. ). (Čís. 5981/22. )

Tisk 1620. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Štubňanských Teplicích, za vydání sen. Blaho pro přečin dle § 301 tr. zák. uh. (Čís. 5587/22.)

Tisk 1621. Zpráva imunitního výboru o žádostí okresního soudu ve Vyš. Svidníku za vydání sen. Lažo pro přečin urážky na cti podle § 2 z. čl. 41 z r. 1914 (uher. zák.). (čís. 4170/20.)

Z předsednictva přikázáno:

výboru rozpočtovému a živnostensko-obchodnímu: podle §u 26 odst. 2. zákona ze dne 12. srpna 1921, (čís. 321 Sb, z. a n.:

vládní nařízení ze dne 7. dubna 1923, č. 69 Sb, z. a n., kterými se mění seznam přepychových předmětů, připojený k zákonu ze dne 12. srpna 1921, č. 321 Sb. z. a n.

Předseda: Přikročuji k projednávání pořadu schůze, a to k bodu prvnímu, jímž jest:

1. Druhé čtení zprávy výboru zahraničního a ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1572) o vládním návrhu zákona, kterým se vláda zmocňuje, aby při opatřeních hospodářského nátlaku podle čl. 16. úmluvy o Společností národů použila cesty nařizovací. Tisk 1599.

Zpravodajem je p. sen Lukeš.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Lukeš: Není, prosím, žádných.

Předseda: Není tomu tak. Dám tedy hlasovati.

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Bodem druhým jest:

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního a národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1573) o vládním návrhu zákona, jímž se zrušuje zákon ze dne 18. března 1920, č. 188 Sb. z. a n., o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny. Tisk 1604.

Zpravodaji jsou za výbor ústavně-právní sen. dr Procházka, za výbor národohospodářský sen. Cífka.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Cífka: Ne.

Předseda: Není tomu tak, přikročím k hlasování.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Dalším bodem jest:

3. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního a živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1574) k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu, uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne 10. prosince 1914, č. 337 ř. z. Tisk 1603.

Zpravodaji jsou za výbor ústavně-právní sen. dr Krupka, za výbor živnostensko-obchodní sen. Lisý.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Krupka: Nenavrhuji změn.

Zpravodaj sen. Lisý: Já rovněž ne.

Předseda: Není tomu tak, dám hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí přijatou ve čtení prvém také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Na pořadu schůze je dále:

4. Návrh, aby ve smyslu §u 55 jedn. řádu senátu zkráceným jednáním projednány byly:

a) zpráva výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona v příčině ochrany nájemníků. Tisk 1623.

b) zpráva výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče. Tisk 1624.

c) zpráva výboru sociálně-politického o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona o odkladu exekučního vyklízení místností. Tisk 1622.

Pilnost těchto věcí odůvodňuji tím, že jedná se o velice nutné věci rázu sociálního, které vyžadují rychlého projednaná ve sněmovnách a to tím spíše, že zákon o ochraně nájemníků končí dnem 30. dubna 1923 a je tudíž nutno, aby nejpozději dnem 1. května 1923 uveden byl v platnost zákon nový.

Kdo souhlasí, aby těmto věcem, přiznána byla pilnost, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To jest většina. Pilnost se přiznává.

Než přikročím k projednávání dalších odstavců dnešního denního pořadu, navrhuji, ježto věci tyto spolu úzce souvisejí, aby projednány byly v jediné debatě v celkové lhůtě 5ti hodin se stanovením řečnické lhůty na 3/4 hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Můj návrh jest přijat a budeme tudíž tak pokračovati.

Uděluji nejprve slovo zpravodaji sen. Pánkovi k bodu 5. ke

zprávě sociálně-politického výboru stran usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona v příčině ochrany nájemníků. Tisk 1623.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Předložená osnova zákona o ochraně nájemníků v novém vydání je dílem i kompromisu mezi stranami koaličními a budiž konstatováno, kompromisem velmi těžce sjednaným, o čem svědčí také ta okolnost, že soc.-politický výbor senátní neučinil naprosto žádné změny na této předloze, ačkoliv bylo by zde dosti opodstatněných důvodů pro to. Také ta okolnost, že platnost dosavadního bytového zákona o ochraně nájemníků končí koncem tohoto měsíce, nutí senát, aby schválil osnovu tak, jak ji přijala poslanecká sněmovna, tedy ne-změněně, neboť není radno ani žádoucno, abychom snad přivodili l. květnem stav ex lex. A tu bych chtěl něco připomenouti. Jistě, že by se doporučovalo a důtklivě doporučovalo vedoucím kruhům, aby když se jedná o terminované předlohy, předlohy tak důležité a zásadní povahy, byl senát zavčas přizván ke společným poradám a ne, jak se to stalo nyní, teprve ke konečné redakci. Mám za to, že by to prospělo věci a že by tím naprosto nedoznala poslanecká sněmovna na své prestyži újmy, naopak mám za to, že to působí ne právě příznivým dojmem, jestliže druhá komora je vždycky, pokud se týče termínovaných předloh stavěna před fakt accompli. Tím netrpí snad senát na své prestyži, nýbrž parlamentarismus vůbec.

Řekl jsem, že tato předloha je dílem těžce sjednaného kompromisu a že jest výsledkem několikanedělní tuhé, usilovné práce, ačkoliv celkem vzato, na hlavním ústrojí tohoto zákona se takřka nic nemění. A tu naskýtá se otázka - a to velmi důležitá otázka - zdali je našemu parlamentárnímu životu, který je bez tak dosti komplikovaný, zdrávo a je-li to proň ekonomické, že každým rokem zabýváme se touto předlohou, že dráždíme a vzrušujeme veřejnost, když všichni, pravím všichni jsme přesvědčeni, že zákon tento ještě po celou řadu let je nezbytností, absolutní nezbytností, neboť v dohledné době nemůžeme očekávati snad naprosté od-stranění bytové krise, poněvadž stavební ruch nepokračuje žádoucím tempem, aby vyvolal volnou bytovou soutěž, která jedině může odstraniti naše neutěšené a neblahé bytové poměry. Bez vydatného přispění státu dnes nemůže se stavěti, podnikati stavby a proto celý problém bytové krise dnes spočívá jedině a výhradně na bedrách státu. A ačkoliv stát k tomu účelu věnuje miliardy, přece stavební ruch nepokračuje žádoucím tempem. Musíme naopak doznati, že stavební ruch se vyvinuje velmi pomalu a velmi nedostatečně.

A přece musíme konstatovati, že bytovou krisi a bytovou nouzi odstraníme jedině tehdy, budeme-li stavěti, stavěti a zase stavěti. Přiznejme si, že jsme před 2 lety, když se zde v senátě projednával návrh zákona o stavebním komisaři, tedy o tom stavebním diktátoru, a když jsme projednávali zákon o nucené stavební povinnosti, že jsme se dopustili veliké chyby, že jsme již tehda nesáhli k těmto opatřením a že tato chyba se nám dnes zle mstí. Dnes, jak známo, přicházíme opětně s návrhem nucené stavební povinnosti, ačkoliv musíme doznati, že dnešní hospodářské poměry nejsou právě zvláště příznivé pro tento návrh, ale přece jenom musíme k němu sáhnouti chtěj nechtěj, i když poměry nejsou příznivé, neboť chceme-li zrychliti tempo stavebního ruchu a chceme-li odstraniti alespoň částečně v dohledné době stavební krisi, musíme sáhnouti k této nucené stavební povinnosti, a já bych si proto nepřál, aby snad tento návrh zapadl zase v tom našem, těžkopádném parlamentním ústrojí a aby se snad projednával někdy na podzim, když stavební ruch již ustává.

Já jsem již podotkl, že tento návrh, resp. tato osnova byla velmi těžce zdělávána, poukázal jsem na ty obtíže, a je to také přirozené a samozřejmé, neboť se zde zase srazily ty dvě známé skupiny, ty dva protivné názory, z nichž jeden zastával stanovisko pokud možno nejširší ochrany nájemníků, a druhý názor chtěl ochranu nájemníků pokud možno nejvíce omeziti. Ale ke cti obou těchto skupin, obou těchto názorů musíme doznati, že obě skupiny si přály, aby také v tomto novém zákoně byly dvě stěžejní zásady zachovány, neztenčeny, totiž, aby nájemníkovi byla poskytnuta ochrana proti neodůvodněné výpovědi a proti neodůvodněnému zvyšování nájemného, a oběma těmito zásadám také tato předloha plně vyhovuje.

Předloha však také nezapomíná na přiměřenou ochranu vlastníků a pronajímatelů domů, pokud to ovšem připouštějí mimořádné poměry a z nich vyplývající bytová krise. Ochrany dostává se vlastníkům domů po dvojí stránce: jednak po stránce právní, jednak hmotné. Po stránce právní rozmnožuje se výpočet důvodů pro výpověď nájemníkovi o 5 nových důvodů, takže celkem počet těchto důvodů, pro které je možno vypověděti nájemníka, stoupá na 16 důvodů. Nové tyto důvody jsou: Majitelé domů mohou se svolením okresního soudu vypověděti nájemníka - cizince, který byl z území republiky Československé vypovězen. Důvod tento je tím více na místě, že dosavadní zákon nečinil rozdílů mezi příslušníkem našeho státu a mezi cizincem. Dále může býti vypovězen nájemník, který užívá najatého bytu k jiným účelům než k obývacím a dále může býti vypovězen nájemník, jestliže neoprávněným způsobem béře od podnájemníka vysoké nájemné, neboť byly případy, kdy nájemník platil pouhých několik set korun ročně a od svého podnájemníka vybírali takřka tentýž obnos měsíčně. (Tak jest!) Tedy to byla lichva a je nutno, abychom i po této stránce rozšířili ochranu na podnájemníky.

(Místopředseda Kadlčák ujímá se předsednictví.)

Dále je možno dáti výpověď ze živnostenské provozovny, zaniklo-li živnostenské oprávnění nájemníkovo. Tato ustanovení zajisté má za účel, aby najaté místnosti nezůstaly nevyužitkovány. Ovšem míní se tím pouze nájemník, majitel koncesované živnosti, ale ne pachtýř, jak konečně jsem vysvětlil v důvodové zprávě a jak se ještě později zmíním.

Právo výpovědi vztahuje se také na nájemníka, jde-li o nájemníka, který přiznal jmění podle zákona o dávce z majetku a přírůstku na majetku alespoň 1,500.000 Kč proti původním 2,000.000 Kč, a na společnost, která má jmění 20,000.000 Kč. Mimo to se ustanovuje, že osobě fysické může býti dána výpověď v tomto případě pouze z bytu, kdežto společnosti, právnické osobě může býti dána také výpověď z místností používaných k výdělečné činnosti, ale jen v ústředí. Na filiálky těchto ústředen se to ustanovení nevztahuje. Pokud jde o společnosti cizozemské, považuje se ústředí sídlo společnosti v tuzemsku. Zde musíme přirozeně dbáti, aby snad nám neobcházely cizozemské firmy toto ustanovení výmluvou, že mají své ústředí v cizině. My tímto ustanovením chceme prostě donutiti osoby zámožné, bohaté, aby si opatřovaly své, samostatné přístřeší.

Těmito důvody není nikterak dotčena ochrana nájemníků, jak bylo také snad namítáno, že rozšiřujeme počet těch důvodů pro výpověď, neboť všechny tyto důvody, jak jsem je zde uvedl, vznikly z důvodů slušnosti a spravedlnosti.

Po stránce hmotné dostává se majetníku domu v §u 10. tímto návrhem výhody v tom smyslu, že se umožňuje majitelům domů, aby požadovali na nájemnících zvýšenou činži až do 120 % v tom případě, když zdanitelný výdělek nájemníkův jako osoby fysické činí více než 60,000 Kč ročně, a u osoby právnické, tedy společnosti výdělečné musí čistý zdanitelný výdělek činiti ročně 250,000 Kč. Tímto ustanovením se dokazuje, že zákonodárcům nešlo o podporování majetkově silných jedinců nebo společnosti, nýbrž že zákonodárcům tanula na mysli ochrana jedině těch, kteří v důsledku hospodářské krise a neutěšených poměrů sociálních skutečně ochranu nájemníků nevyhnutelně potřebují. Ale toto ustanovení, kterým diferujeme výši činže, znamená ovšem, jakési porušení dosavadních zásad, směřujících proti zvyšování činže a proti jakémusi diferování výše činže, a musím doznati, že toto ustanovení nezapadá organicky do rámce tohoto zákona. Je to jakési cizí těleso v tomto zákoně a neváhám také říci, že bude jistě míti určité nepříznivé důsledky v zápětí. Uvažme, že v tomto případě bude vždycky majitel domu vyhledávati osoby, které mají takový důchod a nebude stát o nájemníky, kteří toho důchodu nemají. A což, když nastane případ, že důchod toho nájemníka se změní? Co se stane pak? Pak je možnost, aby se zase snížila činže, ale majitel domu již kalkuloval s tím zvýšením činže. Tedy na pohled to vypadá sice sociálně spravedlivé, ale po stránce právní a praktické je to sotva odůvodněno.

§ 12 pojednává o možnosti zvýšení nájemného a vytyčuje všechny případy, v nichž majitel domu má právo činži zvýšiti. To je výhodou tohoto zákona, že taxativně vypočítává ony případy, tedy ony výlohy, o které může majitel zvýšiti činži.

Pod čís. 3. je zde novinka, kterou se nařizuje, že výhody veřejného vyhlášení sazeb zvýšení mohou se uplatniti jen podle oněch sazeb. Stalo se to proto, že majitelé domů přes to, že si vyjednali s nájemníky - živnostníky sazby nižší než sazby úřadem stanovené, vybírají od nájemníků sazby, stanovené úředně. Tímto odstavcem má býti vyvarováno onomu zneužívání zákona. Velmi důležitá jest změna v odst. 3, kde se mluví o částkách, které vznikly opravami nebo obnovou domu. § 12, odst. 3., praví jasně, že majitel domu nesmí vybírati zvýšené náklady, spojené s opravou nebo obnovou domu za předpokladu, že ministerstvem financí bude vydán výnos, jímž bude znemožněno zdanění oněch nákladů, vzniklých opravou domů. V §u 12. odst. 4. je částečná změna v tom smyslu, že za používání zdviže majitel domu může vybírati zvýšení jen od oněch nájemníků, kteří skutečně na používání zdviže činí nárok. Další ustanovení § 12, odst. 8. jest velice důležito. Nařizuje se jím, že obce, v nichž je sídlo okresního soudu a berní správy, jsou povinny, ostatní pak obce oprávněny, podle návrhu berní správy vyhlásiti, do jaké míry a od kdy je přípustné zvýšení nájemného. Podle dosavadních ustanovení starého zákona, obce v mnoha případech nevyužily zákona a proto sociálně-politický výbor pojal toto ustanovení do zákona v zájmu usnadnění poměru majitelů domů k nájemníkům. Rovněž důležito je další ustanovení § 12, odst. 9., podle něhož vláda může vydati směrnice, jimiž by se řídili majitelé domů a nájemníci při posuzování oprávněností, pokud se týče oprav nebo obnov domů, aby se tak předešlo častým sporům majitelů domů s nájemníky. Toto ustanovení má na mysli uvolnění soudů znemožněním sporů.

Pokud se týče znění odstavce 3. v §u 12 vysloveno bylo sociálně-politickým výborem přání, aby ministerstvo financí neprodleně vydalo výnos, jak daleko má totiž podle téhož §u 12, odstavec 2. býti započítáno zvýšení nájemného do vyměřovacího základu daně činžovní.

V §u 22, odstavec l, nalézáme ustanovení, podle něhož je možno majiteli domu i nájemníkům žádati přezkoušení soudního rozhodnutí, které se stalo před nabytím platností tohoto zákona ve věcech, týkajících se nákladů spojených s opravami domu. Toto ustanovení, důležité pro nájemníky, nezatěžuje také majitele domu. Další nové ustanovení je v §u 31, odst. 2., o výpovědi z náhradních bytů. Bylo pojato do zákona proto, že byly častý případy, kdy majitel domu potřeboval byt pro sebe a zaopatřil náhradní byt nájemníkovi v novostavbě, která nepodléhá však zákonu o ochraně nájemníků.

Jak vidno, až na jedinou výjimku, kde se jedná o nájemníky s důchody určité výše, zákon tento nepřipouští ani zvyšování, ani nové uvolnění činží, neboť dnešní neutěšené hospodářské poměry to absolutně vylučují. To není averse proti majitelům domů, nýbrž příkaz státní nutností a sociální spravedlností. Majitelům domů vyšlo se vstříc pokud to bylo vůbec možno, nechť však nezapomínají, že nákupní síla koruny stoupá, čímž se zvyšuje až o 30 % jejích dosavadní neztenčený důchod, kdežto u všech ostatních vrstev, u veškerého pracujícího lidu, důchod následkem loňského zákona, právě vzhledem k vyšší nákupní síle koruny o 30 i více procent klesá, neboť se snižují mzdy a platy.

Další ochrany používají nájemníci také tím, že po smrti nájemníkově vstupují automaticky v nájemní smlouvu jeho dědicové, t. j. manželka nebo děti, kteří v bytě v době jeho smrti bydlely.

Zákon vykazuje ovšem také některé nejasnosti. Poukáži jen na jedinou. V §u l v bode 15, mluví se o možnosti výpovědi, jestliže zaniklo živnostenské oprávnění nájemníkovo k provozování živnosti v najatých místnostech. To jest jistě nejasnost a sociálně-politický výbor proto praví, že se tím míní nájemník, který jest přímým nositelem živnostenské koncese a nikoliv nájemník, který ztrácí právo provozovati živnost výhradně jako pachtýř živnostenského oprávnění.

Upozorňuji dále, že tento zákon ve všech svých důsledcích samozřejmě působí teprve od 1. května t. r.

Sociálně-politický výbor velmi zevrubně pojednal o této předloze a usnesl se doporučiti slavnému senátu schválení této předlohy v nezměněném znění, jak jej přijala poslanecká sněmovna. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji dále slovo zpravodaji výboru sociálně-politického sen. Pánkovi k bodu 6, ke

zprávě sociálně-politického výboru o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1612) o vládním návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., o mimořádných opatřeních bytové péče. Tisk 1624.

Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Bytové předlohy, jak je dnes projednáváme, jak jsem jíž naznačil, jsou dílem kompromisu, vykazují tedy určité nedostatky, nejsou, krátce řečeno, dílem ideálním a není to také ani vůbec možno, poněvadž zde se musilo vyhověti různým skupinám. Kolika skupinám se zde má vyhověti? Těmito předlohami má se vyhověti vlastníkům domů, má se vyhověti nájemníkům, podnájemníkům a konečně má se také vyhověti nebydlícím. Vyhověti všem, býti vůči všem spravedlivým, to je jistě velmi těžké a proto přirozeně se každému tyto předlohy nezamlouvají, také se vytýkají určité nedostatky, a bylo třeba např. zákon na ochranu nájemníků doplniti zákonem, o němž nyní právě jednáme.

Jak došlo vůbec k tomuto zákonu, který je nezbytným doplňkem zákona, na ochranu nájemníků, jak došlo k tomuto zákonu o mimořádných opatřeních bytové péče? Když pozbyl platnosti zákon o zabírání bytů obcemi, nastala v našem bytovém zákonodárství jistá mezera, jevící se hlavně v tom. že nebylo možno uprázdněné byty volně obsazovati, čímž unikal úřednímu dozoru větší počet bytů nekontrolovaný pronajímáním, nežli jak přibývalo bytů novostavbami. Proto vznikl zákon z 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a n., kterým mělo býti zabráněno, aby byty bez vážných důvodů zůstávaly nepronajaty. Vzhledem, k tomu, že se naskytlo množství stížností i proti tomuto zákonu, a že v některých obcích vyskytují se stále ještě prázdné, nepronajaté byty, ačkoliv je tam ještě mnoho nebydlících, bylo zjevno, že právě uvedený zákon číslo 225 snad svojí pochybenou stylisací tomuto účelu nehověl. Samozřejmě nelze klidně přihlížeti, aby nám snad v obcích zůstávaly byty prázdné, když stát věnuje miliardy na odstranění bytové krise, a proto bylo třeba změny zákona v tom smyslu, aby politické úřady byly zmocněny disponovati, uvolněným bytem, jestliže majitel domu jej do 14ti dnů nepronajme. To je jistě spravedlivé ustanovení.

Kromě toho poskytuje zákon možnost obecním správám, aby pří přidělování bytů dbaly především svých příslušníků a pak osob, které bytů nejvíce potřebují. Kromě toho řeší se také otázka bytů státních zaměstnanců, jimž není možno bydliti ve svém působišti, čímž ztrácejí velmi mnoho času, když musí docházeti do svých působišť a stát musí jím platiti diety z titulu dvojího ubytování. Státní zaměstnanci musí ovšem také opustiti dosavadní byt, když jim státní správa opatří byt jiný, Tedy tato osnova o mimořádných opatřeních bytové péče je věcným doplněním bytového zákona a nebylo by možno bez ní bytovou, otázku řádně řešiti.

Slavný senáte, a nyní dovolte jaksi odbočiti. Já jsem se zmínil o tom, že předlohou touto zabezpečuje se státním zaměstnancům bydlení v jejich působišti. Zajisté je to správné a chvalitebné, aby státní zaměstnanec z důvodu veřejného zájmu, pořádku a klidu požíval jaksi zvýšené ochrany, která spočívá v tom, že by aspoň mohl ve svém působišti bydleti. Nutno pouze litovati, že tato ochrana nevztahuje se také na učitele obecných a občanských škol. Zajisté je to také ve veřejném zájmu, aby i učitelé bydleli ve svém působišti. (Souhlas.)

Jestliže však veřejný zájem vyžaduje, aby státní zaměstnanec měl přístřeší a měl kde svoji hlavu složiti, mám za to, že je také ve veřejném zájmu, aby měl co jísti, aby se měl čím odívati, (Výborně!) neboť nespokojené a nespolehlivé úřednictvo je pro stát větším nebezpečím než jakýkoliv jiný hospodářský a sociální zjev. Tato these se všeobecně uznává ve všech státech, a také příklady z poslední doby jí plně potvrzují. Proč se shroutilo carské Rusko? Poněvadž mělo zkorumpovanou byrokracii. V carském Rusku jste pomalu nekoupili ani poštovní známku, aniž byste nedali úředníkovi bakšiš. A proč musilo sovětové Rusko kapitulovati před inteligencí, úřednictvem, když z počátku je docela nivelisovalo? Poněvadž potřebuje řádnou administrativu. A já nemusím ani připomínati to, co všichni víme, že také nespolehlivá byrokracie rakouská zavinila do jisté míry pád této říše. Jak jinak je tomu v Německu! Přes svojí velikou porážku se udrželo intaktním, poněvadž mělo řádnou administrativu a ukázněnou byrokracií.

Proč se o tom zmiňuji? Poněvadž bych si přál a bylo by nejvýš žádoucno, aby naše státní správa a parlament právě ve veřejném zájmu státně zaměstnaneckým otázkám věnovaly větší pozornost a státní zaměstnance zbytečně nedráždily. Uvedu příklady: Státním zaměstnancům slibuje se již po dva roky nemocenské pojištění. Již v r. 1921 tehdejší ministr soc. péče dr Gruber předložil vládní návrh, vládní osnovu nemocenského pojištění státních zaměstnanců - tedy to nebyl iniciativní návrh - a dodnes tato osnova není uzákoněna. Žádám pana ministra soc. péče, a to velmi důtklivě, a také p. ministra zemědělství, aby se konečně již jednou dohodli o těch slovenských bratrských pokladnách pro státní zemědělský personál, a aby nepřekáželi tímto způsobem uzákonění této předlohy. Neustálé odklady a stálé, naprosto bezdůvodné průtahy vzbuzují zcela zbytečně roztrpčení v řadách státních zaměstnanců, a rovněž neustálé jakési náběhy k persekuci, šikanám, některých jednotlivců pro jejich veřejné projevy. Já ovšem nemám na myslí projevy, které vybočují z mezí slušnosti, ale takové projevy, které vyplynuly ze zatrpklosti, povstalé těmi platovými srážkami. Mám za to, že tyto náběhy k persekucí, ty šikany nelze vždy schvalovati. Podobná opatření jsou špatnou methodou a nevedou pravidelně k cílí, naopak, mnohdy docilují pravého opaku. Znám osobně případy, že velmi loyální úředníci, zejména v berní službě, byli vzati do disciplinárního šetření pro pouhý podpis na petici nešťastně stylisované. Varují před podobným pokračováním.


Související odkazy