V zákoně jest dále také obsaženo, že mají býti zřízeny zvláštní chovné obvody, aby byla vypěstována jednotná konstantní rasa. Pravím zde otevřeně: my jsme celou věc předstihli již o třicet let. My jsme v Čechách okresy své činnosti rozdělili tak, že jsme řekli: Pohoří, Šumava a Předhoří, Rudohoří, Krkonoše, Orlické hory atd. jsou našimi přirozenými obvody pro plemenitbu, které mají dobytek dodávati, kdežto dole řepní hospodářství představuje obvod užitkový. Obvod pro plemenitbu má nám dodávati dojné krávy, poněvadž nahoře v horách lze při pastevním hospodářství užitkový dobytek levněji vypěstovati nežli dole při krmení ve stáji. Proto bych byl očekával, že zákon vezme zřetel k tomuto směru, jenž tomuto rozdělení vyhovuje, nám také dodává tažné voly, které potřebují cukrovary a které potřebuje sedlák v řepařském kraji. To jest skutečnost, kterou nelze zneuznati. Jest zcela pochybeno, tvrdí-li se, že chov dobytka lze pěstovati všude. Záleží právě na tom, jak se to činí. My jsme v německém odboru zemědělské rady zásadně provedli toto rozdělení na obvod pro plemenitbu a obvod pro užitkový dobytek. Do Blovic, Nové Kdyně, Tachova, Kinšperku jezdí na příklad všechna průmyslová hospodářství a kupují si tam své tažné voly. V jiných krajinách, jako na Moravě a ve východních Čechách vidíme zase výtečný dojný dobytek. Tam kupují hospodářství velkostatkářů své dojné krávy. To jest dělení práce! A chceme-li počítati s moderním zemědělstvím, musíme této zásadě vyhověti. Nemáme zde přirozeného chovu plemenného, poněvadž se nám nedostává ploch pro pícniny, a poněvadž půda jest příliš drahá. Kde můžeme pěstovati chmel, zeleninu a řípu, nebudeme přece zařizovati pastviny. Ale méněcenné území na Šumavě, Krkonoších atd. jest přirozenými územím pro pastviny. Měli jsme zde svého času jistého profesora ze Švýcar, profesora Lauera, který také měl přednášku na české technice. Když jsme ho vedli na Šumavu, řekl nám: >Co mluvíte o Švýcarsku? Vy přece máte v Čechách ještě více nežli Švýcarsko. Vy můžete míti tytéž výsledky jako Švýcarsko, ale musíte hospodařiti a pracovati tak, jak se to děje ve Švýcarsku.< Tam přece jak známo není velkostatků, poněvadž Švýcarsko jest nejstarší republikou a zná jenom malé rolníky. Právě tito malí rolníci, kteří svůj dobytek samí krmí, ošetřují a čistí, kteří v některém alpském hospodářství vypěstují mladý dobytek, ukázali nám, co lze vykonati. Ovšem, přispívají k tomu různé okolnosti. Můžeme-li kdykoli v naších horách dosíci takovýchto výsledků jako ve Švýcarsku, proč toho nečiníme? I zákon o dědickém právu stanoví ve Švýcarsku, že na dědické právo lze činiti nářek jen tehdy, když dotyčný sedlák může předložiti průkaz způsobilostí právě tak jako některý živnostník. Řemeslník se musí tři roky učiti, pak sloužiti dva roky jako tovaryš. Švýcarský sedlák v kantonu curyšském anebo graubündenském musí alespoň po dva roky v některé selské škole nabýti teoretických a praktických vědomostí a od výsledku závisí, zdali smí převzíti hospodářství. Divíte se pak, jestliže švýcarský sedlák v chovu dobytka jest o sto let před námi? Vidíme-li dále, že tam jest zemědělství živností jako každá jiná, že v příseženstvu není rozdílu mezi živností a zemědělstvím, že zemědělství jest tam první živností, že se tam žádá průkaz způsobilostí, především duševní průkaz způsobilostí od sedláka, pak to pochopíme. Sedlák ve Strickerhofu v kantonu curyšském musí konati netoliko fysickou, ale také všechnu duševní práci, ve škole jako v hospodářství. To jsou okolnosti, kterých musíme dbáti chceme-li dosíci téhož jako naše sousední krajiny.
Nechci příliš překročiti svou dobu řečnickou. Doufám a přeji si, aby dnešní předlohou zákona nebyla odbyta otázka zvelebení chovu dobytka. Vidíme v celé střední Evropě hnutí, tak zvané hnutí po zvětšení plochy oseté pícninami. Jest snad snáze dovážeti obilí nežli jateční dobytek, vepřové sádlo a poražené vepře. Věnujme se této veliké úloze hnutí, jež má za účel rozšíření plochy, oseté pícninami. Sledujeme-li naši statistiku, shledáváme, že se nám podle klíče obyvatel, podle počtu hlav obyvatelstva nedostává l milionu ha půdy oseté pícninami. Když jsme se odtrhli a stali samostatným státem, musíme se podle toho říditi. Nesmíme zneuznávati, že také dnešní obyvatelstvo, zejména průmyslové obyvatelstvo, neustále zvětšuje potřebu masa, a chceme-li my rolníci splniti své poslání jakožto stav, jenž druhé vyživuje, pak se musíme podle toho říditi a musíme pěstovati více pícnin a zvelebovati chov dobytka. Pravím otevřeně a poctivě: při těchto cenách nebudeme moci konkurovati se zámořskými zeměmi. Při těchto cenách žita a pšenice jest naše zemědělství v Čechách ztraceno. (Sen. Jarolim [německy]: Argentinský zemědělský dělník má pateronásobnou mzdu jako československý!) Pane kolego, nesmíte zapomínati, že v Argentině, Kanadě a Indii na jednotku půdy není výtěžek zrna dvojnásobný, nýbrž za okolností, na př. v Mesopotamii, alespoň pateronásobný oproti našemu průměrnému výtěžku. Že my s těmito lidmi nemůžeme více konkurovati, nahlédne každý. Proto pravím: musíme se přizpůsobiti poměrům ve světovém hospodářství. Stane-li se u nás pěstování žita nebo obilí nevýnosným, nebudete přece vy, jakožto sociální demokraté žádati, aby armáda nezaměstnaných v průmyslu byla ještě zvětšena celými pluky zemědělských dělníků. To si jako sociální demokraté nemůžete přáti. Proto pravím nyní: jest naší nejvyšší povinností a také povinností státní správy, aby se řídila danými okolnostmi. My, Československá republika, jsme zrnkem písku ve světě, my nebudeme diktovati, jakým způsobem se má prováděti světové hospodářství. Musíme se přizpůsobiti veškerému světovému hospodářství, chceme-li vůbec splniti svoji úlohu a chceme-li zabezpečiti pro budoucnost výživu své vlasti. Přejdeme znenáhla k intensivnímu chovu dobytka, k mléčnému hospodářství a vykrmování a také k chovu vepřů. Vidíte, co peněz musíme vydati za dánské a holandské maso při této valutové diferencí! Bylo by zajisté neomluvitelnou chybou, kdybychom lpěli na strnulém systému svých dědů. Tak jako se naše maloživnostnictvo mu-silo dopracovati k průmyslu, aby mohlo počítati se světovou konkurencí, tak také naše zemědělství se musí odpoutati od starého stanoviska. Každý sedlák musí míti tužku v ruce a musí počítati. Nebudete odporovati, řeknu-li, že se musíme říditi velikým světovým hospodářstvím. Jestliže se u nás některé výrobní odvětví již nevyplácí, pak je nejen naší osobní úlohou, ale také úlohou našeho veškerého národního hospodářství, abychom se přizpůsobili poměrům. Kde můžeme ještě výnosně a s úspěchem pracovati? Vidíme-li, že cena řepy dnes ještě poskytuje nějaký výsledek, pak jest přirozeno, že se v krajinách hlouběji položených chopíme více pěstování řepy, a jest přirozeno, že v hornatých krajinách nebudeme dovážeti drahý dobytek z ciziny, za který musíme platiti holandskými zlatými, nýbrž že sami ho budeme pěstovati. Pak bude moci naše zemědělství existovati. Nebudete chtít býti nepřáteli domácího zemědělství a bylo by nezodpověditelné, kdyby naše konsumující obyvatelstvo zaujalo opačné stanovisko. My sami pravíme: prospívá-li náš průmysl, pak máme na tom zájem také my, neboť to jsou naši přirození odběratelé, my nechceme hledati konsumenty v cizině, my je musíme míti doma; prospívá-li průmysl, pak jest také poskytnuta možnost, aby také zemědělství mohlo existovati. Nechceme, aby nastal ten zjev, že sedlák a zemědělský dělník prchají z venkova a že musí jíti do města, aby ještě více rozmnožili proletariát ve městě a aby nezaměstnanost v průmyslových okresech učinili sociálním nebezpečím. To zajisté nemůže býti stanoviskem národního hospodáře.
Pravím tedy: Musíme přikročiti k zvelebení zemědělství, lhostejno, zdali jsme průmyslovými dělníky, zdali jsme továrníky, živnostníky anebo úředníky, veškeré obyvatelstvo má největší zájem na otázce výživy. Nechceme býti lichváři, a bylo by nejhanebnějším, kdyby zemědělství mělo býti postiženo výtkou, že vydíráme konsumující obyvatelstvo. Ale my chceme také odměnu za svou práci, a každá práce, praví národní hospodář Roscher, jest hodná své mzdy. Nebudete říkati zemědělskému dělníku: ty máš míti hladovou mzdu; aby průmyslový dělník měl vysokou mzdu. (Výkřiky sen. Jarolima.) Jsem zajisté jedním z těch, kteří se zastávali kolektivních, smluv. Nechceme se stávkami a samými takovými věcmi s dělníky potýkati, chceme se zemědělskými dělníky uzavírati kolektivní smlouvy, musíme však míti také záruku, že také oni smlouvám dostojí. Neboť nechceme každý den státi před otázkou, zdali zítra nevypukne stávka. Nechceme této nejistoty v naších hospodářských poměrech, která spolu nese vinu na tom, že tak málo investujeme. Kterak mám investovati, ne-vím-li, zdali zítra, ještě budu seděti na svém dvorci? Tedy spořádané právní poměry mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem musí býti našim heslem. To jsou otázky, které sice nepatří k chovu dobytka - promiňte, pane předsedo, jestliže odbočím - ale byl jsem jistými výkřiky pohnut k tomu, abych reagoval. Jsme si své úlohy vědomi, a žádný rolník nemůže si přáti, aby se členy své domácností a se svými zemědělskými dělníky žil v nepřátelství a ve sváru. Proto žádali jsme kolektivní smlouvy a uzavřeli je s vámi poctivě. Přál bych si také, abyste ve svých politických stranách přispěli také k tomu, aby k jednání o mzdách nebyli vysíláni takoví živlové, kteří vůbec žádné úpravy mzdy nechtějí. Toho dlužno litovati a vaše strana jest morálně povinna, má-li zájem na své vlastní existencí, aby zjednala možnost, by všechny tyto stávky a mzdové boje pokud možno byly ze světa, odstraněny a vůbec vymítěny. Učiníte-li tak poctivě, pak v nás najdete spojence a nikoli nepřátele a protivníky. Chceme míti uspořádané poměry. Chceme vám dáti nahlédnouti do kalkulací, které jsme sestavili, co nás dnes stojí kilogram masa atd, můžete tak ostatně činiti také sami. Vaši malorolníci dovedou přec také počítati a čísti, ať vám vypočítají, co stojí metrák žita, jaká mzda odpovídali bude produkcí jednoho metráku žita. Čím více nahlédnete do naších poměrů, tím více se sblížíme. My naprosto nezneuznáváme, že životní podmínky dělníků při této bídě a drahotě zajisté jsou velmi obtížny. Kdybychom dosáhli svého společného cíle, považoval bych to za nejvyšší sociální pokrok v tomto oboru. Chceme-li ho dosáhnouti, musíme se poctivě sesednouti. A dosáhneme-li toho, pak vzájemně budeme se předstihovati. Doufám, a přeji si, aby poslední pacholek a zemědělský dělník dosáhnouti mohl vyššího sociálního stupně, aby jednou měl vlastní střechu nad hlavou, aby v přírodě vzrostlý syn sedláka anebo dělníka ve svém stáří se mohl těšiti z kusu vlastní půdy, kterou může nazývati svojí.
Dosáhneme-li toho, splnili jsme navzájem svoji povinnost a nic by mě více netěšilo, než kdybychom každému dělníku mohli poskytnouti možnosti, aby se mohl dostati výše na sociálním žebříčku a aby se stal malorolníkem. Také k tomu lze poskytnouti možnosti. Máme tisíce příkladů, kde z malého zemědělského dělníka se stal řádný sedlák. Nebudeme mu záviděti, nýbrž se budeme těšiti z toho, že ve svém povolání dosáhl vyššího stupně, aby k stáru nemusil chodit žebrati ode dveří ku dveřím, nýbrž aby pak po případě mohl požívati důchodu, důchodu sociálního pojištění. Dosáhneme-li tohoto cíle, pak myslím, můžeme býti spokojeni. Můžeme žíti vedle sebe a spolu. Toho si přejeme také dosáhnouti touto osnovou zákona, a prohlašuji, že budeme hlasovati pro tuto osnovu zákona, poněvadž navrhovatel pojal do zákona dva návrhy, které jsme podali. (Souhlas a pochvala na levici.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Byly podány resoluční návrhy. Prosím, aby byly přečteny:
Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):
Resoluční návrh sen. dr Ledebura a soudr. k zákonu o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz:
> Vláda se vyzývá, aby při ohraničení chovných obvodů - kteréž dle §u 6 tohoto zákona má býti provedeno nařízením - přihlížela k těmto zásadám:
1. Přísnější ohraničení chovných obvodů má nastati jen u skotu. Také zde by hranice měly býti určeny jen přibližně, nikoli však přísně obligatorně.
2. U vepřů, ovcí a koz nemá vůbec nastati rozdělení na ohraničené chovné obvody, jest toliko určiti plemena, jichž chov na území republiky je státně povolen.
3. Stran chovu koní neměla by býti republika - jak dosud - rozdělena na obvody pro chov studené a teplé krve, nýbrž v celé republice by měl býti dovolen a podporován chov studené i teplé krve. Toliko křížení teplé a studené krve bylo by zakázáno.
4. U všech druhů zvířat by zemský chov měl býti omezen na několik málo plemen, s domácími kmeny příbuzných a zdejším povětrnostním poměrům, přizpůsobených.<
Resoluční návrh sen. dr Ledebura a soudr. k zákonu o plemenitbě hospodářských zvířat, a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz:
> Vláda se vyzývá, aby v prováděcích nařízeních, která mají býti vydána dle §§ 4 a 7 tohoto zákona, stanovila vhodná ulehčení ve prospěch jednotlivých chovatelů, a to stran nákupu, dovozu a dopravy chovných zvířat, aby byl co nejvíce podporován zájem na zlepšení chovu také u větších soukromých hospodářství.<
Místopředseda Kadlčák (zvoní): K doslovu udělují slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte: Pan kolega Zuleger v celku vyslovil se pro znění tohoto zákona a vítal, že konečně přichází tento zákon k uskutečnění. My na Moravě již dávno jsme opravili zákon o chovu zvířectva tak, že vlastně náš moravský zákon skutečně sloužil při projednávání této vládní předlohy a při připravování této vládní předlohy za základ, poněvadž vyhovuje téměř úplně všem našim chovatelským zásadám a potřebám zvelebení chovu skotu a je téměř do slova zásada jeho přijata do tohoto zákona. Že v Čechách nestalo se tak dříve a že posud platil starý zákon, je vinou nedělnosti českého sněmu, poněvadž není myslitelno, kdyby zemský sněm český byl zasedal, že by bylo naše pokročilé české zemědělství dávno nepodalo návrh na změnu tohoto zákona. Je to viděti z toho, že v zemědělské radě v Čechách mnohokráte tato otázka byla projednávána a že návrhy na změnu zákona tam byly činěny, ovšem nebylo možno je uskutečniti proto, poněvadž zemský sněm nezasedal. Nyní místo zemského sněmu přikročujeme zde k unifikaci těchto zákonů, takže pro Čechy a Slezsko budou jednotně platiti podle nového vládního návrhu zákona tatáž ustanovení, jaká jsou v moravském zákoně; a mohu říci, že na Moravě, třebaže z počátku byl proti tomuto zákonu a proti některým jeho přísným opatřením dosti velký odpor na venkově, jak to bývá při každém zákoně, dnes vidí naše zemědělství, že zákon se velmi dobře osvědčil. Zákon z počátku zdál se omezením svobody zemědělců a jistou krutostí, avšak ukázalo se, že podobný zákon je potřebným a nutným a že skutečně svoji povinnost a účel vykonal. Zajisté každý nestranný pozorovatel musí uznati, že od doby platnosti tohoto zákona chov hovězího dobytka na Moravě velmi značně pokročil a že právě tím ustanovením o chovných obvodech, proti kterému, dnes mluvil pan senátor Zuleger, dosáhne se té jednotnosti chovu u nás, této rázovitosti našeho zvířectva, toho, co v dobytkářství hraje tak velikou úlohu v zušlechťování a udržování stejného směru chovu.
Panu kolegovi Zulegerovi zdá se přísným ustanovení o ohraničení chovných obvodů. V zákoně není řečeno, jak tyto obvody mají, vypadati, pouze § 6 stanoví, že vláda se zmocňuje, aby rozdělila území státní k návrhu zemědělských rad na chovné obvody určitých plemen. Je zde tedy dána záruka zákonem samým ustanovením paragrafu 6, že vláda, ministerstvo zemědělství, ačkoliv jinak k němu jako k odborovému ministerstvu musíme míti důvěru, při vydání prováděcího nařízení bude dbáti všech zájmů chovatelů. Zde výslovně ponechává navrhované rozdělení chovného obvodu zemědělským radám, a není potřebí míti obav, že by se zde dalo něco proti zájmům zemědělců anebo proti návrhům zemědělských rad.
Celý tento vládní návrh vyšel z porad zemědělských korporací a není tedy pravda, že by návrhů zemědělských rad a naších zemědělských korporací nebyla náležité dbáno. Těch porad bylo mnoho a mnoho a byli k nim pozvání zástupci zemědělců ze všech našich zemí a teprve po dlouhém a důkladném projednání celé věci byl návrh zákona sestaven tak, jak z těchto porad zemědělců samých vyšel.
Pokud se týká ustanovení o chovu koní, kde v resoluci, podané zde panem senátorem dr Ledeburem a soudruhy, navrhuje se, aby chovné obvody koní nebyly příliš omezovány, podotýkám jenom tolik, že zde v zákoně stanoví se pouze v §u l, že chovatelé koní jsou povinní, nebo smějí připouštěti svoje klisny pouze k plemeníkům vybraným - licentovaným. Ostatní předpisy, jako o sestavení komise pro výběr hřebců atd., jsou ponechány podle paragrafu 4 zvláštnímu separátnímu řešení vládním nařízením, takže se tedy na chov koní ostatní ustanovení podstatná tohoto zákona nevztahují.
Dále zde vyslovil pan kol. Zuleger přání, aby do těchto komisí pro licentování plemeníků byli vždycky povolání zvěrolékaři. To je věcí samozřejmou, že vždycky zvěrolékařský odborník v těchto komisích býval. Podle dosavadních zákonů ve všech našich zemích v Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na Slovensku, všude byl vždy zvěrolékař členem komise a je to samozřejmou věcí, že také do těch příštích komisí zvěrolékařský odborník bude povolán.
Jsou tedy tyto obavy, které zde snad byly vysloveny, myslím, bezpodstatny, poněvadž máme a musíme míti důvěru v ministerstvo zemědělství, že při vydání prováděcích nařízení bude dbát návrhů zemědělských rad, zemědělských odborných korporací a že nařízení ta budou přesně přiléhati k duchu zákona a že se jimi skutečně doplní to, co tímto zákonem je obmýšleno. Zákon tento zajisté bude míti důležitost pro budoucnost, jak kol. Zuleger se již zmínil.
Všem, nejen nám zemědělcům, ale i konsumentům musí záležeti na tom, aby produkce naše, produkce zvířat, masa, mléka atd. se zvyšovala, aby stačila pro náš domácí konsum, abychom nebyli odkázáni na dovoz z ciziny, poněvadž je to jistě zárukou lepšího zásobování obyvatelstva a je to také důležité z důvodů národohospodářských, abychom nedávali zbytečně peníze do ciziny za produkty, které můžeme vypěstovat v území republiky a je to také v zájmu státu, pokud se týče důvodů fiskálních. Poněvadž jen tehdy, když produkce zvířat naších zemědělců bude rentabilnější, je možno, aby stát od zemědělců našich žádal placení daní a bude také naším zemědělcům umožněno větší daňovou povinnost snáze snésti.
Pokud se týče resolucí, doporučuji, aby tyto resoluce pánů senátorů dr Ledebura a soudr. byly slavným senátem přijaty. (Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovat ve čtení prvém. Prosím pp. senátory, aby zaujali svá místa.
O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých částí a úvodní formulí hodlám dáti hlasovati najednou. Obsahuje 12 paragrafů.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly).
Nejsou. Budeme podle toho postupovati.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formulí dle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule přijímají se dle zprávy výborové ve čtení prvém.
Tím tento odstavec denního pořadu je vyřízen.
Přerušuji jednání.
Dodatečně uděluji dovolenou pro dnešek pí. sen. dr Herzigové a sen. Janu Procházkovi.
Sděluji, že do výboru imunitního nastupuje za sen. dr Niessnera sen. Kiesewetter, do výboru sociálně-politického za sen. Heckera sen. Löw, do výboru národohospodářského za sen. Bartha sen. Jarolim, do výboru rozpočtového za sen. Hatrla sen. K. Friedrich.
Navrhuji, aby se příští schůze konala za 10 minut po skončení této schůze s tímto
denním pořadem:
1. Přikázání vyložených usnesení poslanecké sněmovny.
2. Zpráva výboru imunitního v záležitostí trestního stíhání člena senátu Jána Bláho. Tisk 1503.
Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Zůstane při tom.
Končím schůzi.
(Konec schůze v 19 hodin.)