Přítomni:

Předseda Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Přikryl, Löw.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, Habrman, dr Markovič, Udržal; za ministerstvo vnitra odborový přednosta dr Bobek, za ministerstvo zemědělství odborný inspektor Kouba.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek a dr Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzí sen. Horákovi, dr Kovalikovi, Jelínkovi, na 7 dní dr Spiegelovi.

Navrhuji, aby byla udělena zdravotní dovolená na dobu 14 dní sen. Matuščákovi, do konce dubna sen. dr Naeglemu a na dobu čtyř neděl sen. Hrejsovi.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Dovolené jsou uděleny.

Zástupce senátního tajemníka dr Bartoušek (čte):

Tisk 1598, poštou 16./4. Zpráva výboru národohospodářského k vládnímu návrhu zákona o plemenitbě hospodářských zvířat a to koní, skotu, vepřů, ovcí a koz (tisk 1585).

Tisk 1594-1594/8. Interpelace sen. Donáta a spol. na ministra pošt a telegrafů ohledně snížení tarifů na autobusových tratích.

Tisk 1594/1. Interpelace sen. Fahrnera a druhů na p. ministra spravedlností stran úpravy soudnictví ve věcech dělnických.

Tisk 1594/2. Interpelace sen. dr Ledebura-Wichelna a druhů na p. ministra financí stran podloudnictví na slezských hranicích.

Tisk 1594/3. Interpelace sen. dr Ledebura-Wichelna a druhů na p. ministerského předsedu a p. ministra financí stran schodku, zjištěného při likvidaci státního obilního ústavu.

Tisk 1594/4. Interpelace sen prof. dr Spiegela, dr Naegle, dr Mayra-Hartinga, Fahrnera, Luksche a soudr. na vládu o jazykovém právu cizozemců.

Tisk 1594/5. Interpelace sen. dr Spiegela, Fahrnera, dr Naegle, dr Mayra-Hartinga, Knesche a soudr. na vládu stran prováděcího nařízení k jazykovému zákonu.

Tisk 1594/6. Interpelace sen. Jelínka, dr Naegle a soudr. na vládu stran požitků svobodných živitelů rodin.

Tisk 1594/7. Interpelace sen. dr Naegle, K. Friedricha a soudr. na p. ministra vnitra a spravedlnosti stran zabavení tiskopisu >Abgeordneter Dr. Al. Baeran vor dem Prager Schwurgerichte<.

Tisk 1594/8. Interpelace sen. Hartla a soudr. na p. ministra věcí zahraničních o pensionování vyslance Perglera.

Tisk 1595. Návrh sen. Zavadila a soudr. na postátnění nebo převzetí osobní a nákladní dopravy na dráze, kterou vlastní firma Ringhofer pro své potřeby - trať Stránčice-Velké Popovice.

Tisk 1596. Zpráva I. výboru národohospodářského. II. výboru rozpočtového o návrhu sen. Petříka, Jaroše, Štelcla, Švece a soudr. v záležitostí živelní pohromy v soudních okresech Královice a Manětín (tisk 1528).

Tisk 1597. Usnesení poslanecké sněmovny o vládnom návrhu zákona (tisk 3980) o pôsobnosti ministerstva verejných prác ve veciach správy statného horného majetku na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi (tisk 4034).

Tisk 1599. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, kterým, se vláda zmocňuje, aby při opatřeních hospodářského nátlaku podle článku 16. úmluvy o Společností národů použila cesty nařizovací (tisk 1572). Tisk 1600. Zpráva I. zahraničního výboru, II. národohospodářského výboru k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým předkládá se Národnímu shromáždění obchodní dohoda mezi republikou Československou a republikou Portugalskou, podepsaná v Lisaboně dne 11. prosince 1922 (1567).

Tisk 1601. Zpráva I.výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1566) o vládním návrhu, kterým předkládá se ku schválení Národnímu shromáždění obchodní smlouva uzavřená dne 7. října 1922 mezí republikou Československou a republikou Lotyšskou (tisk 3986 a k čís. 3986).

Tisk 1602. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru ústavně-právního k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu, kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění smlouva mezí republikou Československou a říší Německou ze dne 8. května 1922 o vydávání zločinců a jiné právní pomoci ve věcech trestních (tisk 1576).

Tisk 1603. Zpráva I. výboru ústavně-právního, II. výboru živnostensko-obchodního o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona, kterým se mění některá ustanovení konkursního a vyrovnávacího řádu uvedeného v platnost císařským nařízením ze dne. 10. prosince 1914 č. 337 ř. z. (tisk 1574).

Tisk 1604, Zpráva I. ústavně-právního výboru, II. výboru národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona, jímž zrušuje se zákon ze dne 18. března 1920, č, 188 Sb. z. a n. o stíhání podloudného vývozu předmětů potřeby do ciziny (tisk 1573).

Tisk 1606, Zpráva ústavno-právneho výboru o vládnom návrhu zákona o přesunu příslušnosti vo veciach vyvlastnenia na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi podľa zák. čl. XLI:1881 (tlačivo č. 1581).

Tisk 1607. Vládní návrh zákona o opatřeních na ochranu československé měny a oběhu zákonných platidel.

Tisk 1608. Vládny návrh zákona o trestnom pojednávaní, konanom podľa trestného poriadku, zák. čl. XXXIII. z r. 1896 proti nepřítomným osobám.

Tisk 1609. Zpráva I. zahraničního výboru, II. rozpočtového výboru o usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu, kterým se předkládají Národnímu shromáždění ke schválení Protokoly o změnách úmluvy o Společností národů, dané v Ženevě dne 5. října 1921 (tisk 1577).

Tisk 1610. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 3997) o provádění Mezinárodní opiové konvence ze, dne 23. ledna 1912, vyhlášené pod číslem 159 Sb. z. a n. z r. 1922 (tisk 4023).

Tisk 1611. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4069) o ochraně nájemníků (tisk 4077).

Tisk 1612. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4070), kterým se mění některá ustanovení zákona ze dne 11. července 1922, čís. 225 Sb. z. a nař. O mimořádných opatřeních bytové péče (tisk 4078).

Tisk 1613. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona |(tisk 4071) o odkladu exekučního vyklízení místností (tisk 4083).

Těsnopisecké zprávy o 154.-157. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 16., 17., 19. a 23. března 1923.

Zápisy o 152.-156. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 13., 16., 17, a 19, března 1923.

Z cizích parlamentů: Ročník IV. čís.3. až 4. r, 1923.

Zápis o 157. schůzí vyložen byl podle §u 72 jedn. ř. v senátní kanceláří k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápis ten za správný a dá se do tisku.

Výboru iniciativnímu:

Tisk 1595, Návrh sen. Zavadila a soudr. na postátnění nebo převzetí osobní a nákladní dopravy na dráze, kterou vlastní firma Ringhofer pro své potřeby - trať Stránčice - Velké Popovice.

Z předsednictva přikázáno podle §u 3 zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 337 Sb, z. a n.:

výboru národo-hospodářskému a živnostensko-obchodnímu:

Vládní nařízení ze dne 22. března 1923 o cenách piva.

Výboru imunitnímu:

Žádost zemského soudu v Opavě za vydání člena senátu Frant,. Linka k trestnímu stíhání pro přečiň podle §§ 300 a 305 a přestupek, podle §u 308 tr. z.

Žádost okresního soudu pro přestupky v Praze za souhlas k trestnímu stíhání členů senátu Václava Klofáče, dra Fr. Kloudya Ferd. Šťastného pro přestupek proti bezpečnosti cti podle § 488 a 491 tr. z.

Žádost okresního soudu v Teplicích-Šanově za souhlas k trestnímu stíhání senátora dra Hellera pro přestupek proti bezpečnosti cti podle §u 487 tr. z. k žalobě dra Karla Stradala.

Žádost okresního soudu v Prešově za souhlas k trestnímu stíhání sen. Theodora Matuščáka pro přečin urážky na cti podle §u 2, zák. čl, XLI z roku 1914.

Žádost okresního soudu v Plané za svolení k trestnímu stíhání sen. Františka Starka pro přestupek §u 312 tr, z. a §u l žák. ze dne 12. srpna 1921, č. 300 Sb, z. a n.

Předseda (zvoní): Přikročíme k projednávání denního, pořadu.

Prvním bodem jest

l. Zpráva rozpočtového výboru k vládnímu návrhu zákona (tisk 1454) o neúčinnosti zvýšení úrokové míry pro poplatkové úlevy platné pří konversí hypotekárních pohledávek. Tisk 1591.

Zpravodajem rozpočtového výboru je pan sen. dr Fáček, jemuž uděluji slovo.

Zpravodaj sen. dr Fáček: Vážený senáte! Zákony o poplatkových úlevách při konversi hypotečních pohledávek, ty staré rakouské zákony, které zůstaly v platnosti i v naší republice, byly do jisté míry specialitou rakouského zákonodárství. Lze o nich říci, že byly zatížením velice dobrým. Sledovaly ten účel, aby se v zájmu dlužníků ulehčilo konvertování hypotečních pohledávek na nižší úrok, resp. přeměna vypověditelných pohledávek na pohledávky nevypověditelné a pomalu umořovatelné. Ovšem zákony tyto počítaly s normálními poměry a proto počaly se objevovati nesnáze, jakmile již v posledních letech před válkou veřejné ústavy úvěrní stoupajícím úrokem ze vkladů a rostoucí režií byly nuceny, postupně zvyšovati úrokovou sazbu i při konversních hypotečních pohledávkách.

Tu pak byl vydán zákon z r. 1913 a pozdější cís. nařízení z r. 1915, které považujíce toto zvýšení úroků za zjev přechodný, prozatím promíjely příslušným peněžním ústavům dodatečné zaplacení prominutého poplatku z konverse. Ale tyto zákony měly působnost jen na případy, které nastaly do konce r. 1918. Po r. 1918 nebyly tyto výjimečné zákonné předpisy obnoveny a z toho vznikl i u nás značný právní zmatek. Odstraniti tento právní zmatek je účelem vládní předlohy, o které mám jménem rozpočtového výboru podati zprávu.

Vládní předloha ovšem starala se jenom o to, aby formální právní pořádek byl znovu zjednán a omezovala se proto jenom na ty případy, které se již na základě těch předpisů platných do konce r. 1918 staly. V rozpočtovém výboru kladli jsme větší váhu také na hospodářskou stránku věci. A to vedlo nás k zásadnímu přepracování vládní předlohy. Bylo konstatováno, že i po roku 1918 vyskytovaly se ještě případy zvyšování úroků z konversních hypotečních pohledávek. A kdyby tedy toto prominutí dodatečného placení pohledávek bylo omezeno jen na případy, které byly před rokem 1918, bylo by to křivdou páchanou zrovna na těch peněžních ústavech, které s ohledem na své dlužníky odkládaly zvýšení úroků z hypotečních pohledávek co nejvíce, ale pod tlakem poměrů se přece jen tomu neubránily. Byly by to zejména naše spořitelny, které by utrpěly značnou škodu, resp. byly by musily dodatečné placení hypotečních pohledávek přesunouti na dlužníky a tím situaci hospodářskou jim ztížiti.

V důsledku této úvahy rozpočtový výbor rozšířil navrhované opatření vládní předlohy, takže nyní každé zvýšení úroků z konversní pohledávky, ať již nastalo nebo nastane teprve v budoucnosti, pokud se jen to týká koversí, provedených do roku 1921, nemá míti za následek prozatímně ztrátu poplatkové úlevy, nýbrž prozatím tato výhoda se ponechává a teprve v budoucnosti, až všeobecná úroková míra na peněžním trhu klesne, bude učiněn nátlak, aby úroková míra byla snížena. Při tom na rozdíl od dřívějšího stavu, kdy ministerstvo financí dávalo svolení ke zvýšení úroku, podle tohoto zákona je to připuštěno všeobecně až do 6% proti původní vládní předloze, kde bylo navrhováno jenom do 5 1/2 %. Ministerstvo financí je zákonem zmocněno, aby později podle poměrů na peněžním trhu po případě tato krajní mez úrokového zvýšení ještě posunulo nahoru, ale aby zase ve vhodné chvíli v zájmu dlužníků snížilo přípustnou míru a tím tedy nutíte úvěrní ústavy, aby pro zachování poplatkové výhody se snížením úroků dlužníkům přizpůsobily. Aby tato věc nepůsobila ústavům nesnáze, je povolena lhůta 60denní. Rozpočtový výbor tu zlepšil ve prospěch ústavů původní ustanovení vládní předlohy. Vzhledem k této pozměněné úpravě věci bylo nutno zachovati evidencí případů, kterých se tyto úlevy poplatkové týkají. Podle původní vládní předlohy se pomyslelo na to, smazati tuto věc vůbec a zbaviti se této evidence. Podle návrhu rozpočtového výboru bude tedy nutno evidenci zachovati a jsou v osnovu zákona pojaty podrobné předpisy o tomto předmětu.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby osnova zákona, jak vyšla z výboru a jak byla tiskem rozdána, byla schválena. Při tom dovolil bych si však vysloviti ještě jedno přání, totiž zdůrazniti požadavek, o kterém jsme sice ve výboru nejednali, ale k němuž jsem dospěli dodatečně, a který se mi zdá velice závažný. Je to požadavek, aby i v tomto směru bylo dosaženo sjednocení zákonodárství. Zákon tento má platiti jenom pro naše země. Na Slovensku zůstane v platnosti starý tamní uherský zákon, který je tak neúčelný, že připouští tak snadné obcházení, že vlastně každý převod hypotekární pohledávky se může vyhnouti poplatku. Pro konversi je stanoven požadavek, aby úroková míra byla nižší, ale podle výkladu ministerstva financí nic nebrání dalšímu zvyšování. Apeluji proto na finanční správu i na pana ministra unifikace, aby co nejdříve předložili návrh zákona, kterým by také v tomto směru bylo poplatkové právo v celém státním území unifikováno a tak častým nešvarům, které mohou z uherského zákonodárství na Slovensku vznikati, bylo čeleno. Končím. (Potlesk.)

Předseda: Ke slovu není nikdo přihlášen. Debata odpadá. Přikročíme ke hlasování ve čtení prvém. Konstatuji, že senát je schopen usnášeti se.

O osnově zákona, o jeho nadpisu, o nadpisech jednotlivých částí a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebylo námitek.) Nejsou.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, s jeho nadpisem, s nadpisy jednotlivých částí a s úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis, nadpisy jednotlivých částí a úvodní formule zákona přijímají se ve čtení prvém.

Čtení druhé dám na pořad příští schůze.

Přikročíme k jednání o druhém bodu pořadu schůze, jímž jest

Zpravodajem je p. sen. Sáblík. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Sáblík: Slavný senáte! Správa každého státu má zajisté povinnost, aby podporovala výrobu nejenom průmyslovou, ale i zemědělskou, aby výroba tato stačila - pokud možno - domácí spotřebě, aby nebylo nutno dovážeti výrobky, jež možno získati doma, z ciziny. Jsou tu důvody národohospodářské, důvody fiskální a důvody zásobovací, jež ukládají státní správě starati se o jak možno největší zvýšení domácí produkce, aby nebyl konsum náš odkázán na dovoz potravin z ciziny, který jmenovitě v době nepokojů, v době válečné je velice obtížný. V produkci zemědělské prvé místo zajisté zaujímá výroba živočišná, chov hospodářského zvířectva, neboť opatření živočišných produktů, masa, mléka, tuku, atd. doma u nás jest ještě mnohem důležitější než zvýšení produkce rostlinné, poněvadž dovoz výrobků zvířecích z ciziny je daleko obtížnější pro obtíže dopravy, pro nutná opatření veterinární, atd. Jest tudíž zájmem nejen zemědělců samých, ale také konsumentů a státu, aby výroba zvířecí, odchov dobytka a tím výroba masa, tuku, mléka a pod., jak možno nejvíce se zvýšila.

Zvýšení produkce zvířecí jest možno dosáhnouti jednak zlepšením výživy, vydatným krmením zvířat - a tu stát podporuje toto podporou meliorace půdy, zalučňováním, pastvinářstvím apod. Druhou cestou zvýšení výroby jest zvelebování odchovu zvířectva, prováděním řádné plemenitby hospodářských zvířat, výběrem dobrých plemeníků, který je základním prostředkem zlepšení kvality zvířat domácích v tom směru, že zvíře dobrého chovu, lepšího plemene rychleji roste, lépe zužitkuje píci skrmenou, poskytuje ze stejného množství píce více masa, tuku, mléka a ostatních výrobků nežli zvířata neušlechtilá z chovů degenerovaných.

Proto také správy téměř všech států vydaly zákony ku podpoře a ochraně živočišné výroby, a to jednak zákony na zvelebení chovu zvířat a pak zákony na ochranu hospodářských zvířat před nakažlivými nemocemi.

Také v bývalém Rakousko-Uhersku vydány byly zákony o zvelebení chovu dobytka; poněvadž však tehdy v Předlitavsku vyhraženo bylo zákonodárství zemědělské zemským sněmům, platí u nás dosud v každé naší zemi jiný zákon o chovu dobytka.

Jest to předně v Čechách zákon ze dne 21. dubna 1887, č. 32 z. z. >O licencování plemenných býků<, doplněný vyhláškou místodržitelství ze dne 19. září 1888, čís. 79.097, č. 54 z. z. Na Moravě platí zákon ze dne 26. května 1909, č. 60 z. z. >O zvelebení chovu hovězího a vepřového dobytka<, doplněný nařízením ze dne 18. března 1910, č. 27 z. z. Ve Slezsku zákon ze dne 15. listopadu 1901, č. 47 z. z. kterým upravuje se chování býků plemenných, do-plněný vyhláškou zemského presidenta ze dne 30. listopadu 1902, č. 27.817. č. 62 z. z. a ze dne 10. července 1910, č. V-435/12, č. 29 z. z. Na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí dosud XII. článek zákona, z roku 1894 >O polnom hospodárstve a polnej policii<, který v třetí části obsahuje ustanovení >O plemenitbě zvierat<. - Zákon tento doplněn je nařízením uherského ministerstva zemědělství, č. 48.000 z roku 1894.

Zákony tyto se velmi různí, každý má jiný rozsah a jiná ustanovení. Tak na příklad zákon slovenský (bývalý uherský) upravuje chov koní, hovězího, vepřového dobytka a ovec. Zákon moravský obsahuje ustanovení o chovu dobytka hovězího a vepřového.

Zákon slezský stanoví pouze úpravu vydržování a licentování býků, konečně zákon pro Čechy stanoví pouze licentování býků. Jest tudíž zákon pro Slovensko nejúplnější, obsahuje zákonná ustanovení o všech druzích hospodářských zvířat, zákon moravský je méně úplný a zákon pro Slezsko a Čechy nejméně.

Rovněž v jednotlivých otázkách liší se zákony tyto podstatně. Tak na př. povinnost opatřovati a chovati býky plemenné není v Čechách vůbec zákonně stanovena, na Moravě a Slovensku přísluší obci, ve Slezsku též obci, mimo to však může zde býka držeti kdokoliv. Otázka nákladu na vydržování býků není v Čechách vůbec vyřešena, v ostatních zemích je. Rovněž způsob složení komisí licentních, rozsah jejich působnosti, způsob licentování je různý v jednotlivých zemích, taktéž trestní ustanovení a kompetence jednotlivých úřadů pří provádění zákona.

Nejméně vyhovující, pro nynější dobu naprosto nevyhovující zákony mají Čechy a Slezsko. Zákon pro Čechy stanoví pouze, že k plemenitbě lze připouštěti toliko licentované býky a upravuje záležitosti licentování těchto býků. Neustanovuje však, kdo má povinnost opatřovati a vydržovati plemenné býky a na čí náklad. Trestní právo ponechává obecnímu starostovi. Nepřihlíží vůbec k chovu ostatních kategorií hospodářského zvířectva. Proto veškerá snaha o zvelebení chovu skotu opírala se pouze o dobrou vůlí jednotlivých chovatelů, kteří přinášeli hmotné obětí ostatním chovatelům, drželi-li ušlechtilého plemenného býka za vysoký obnos zakoupeného, vedle něhož však připouštění býti mohli býci málo hodnotní. Tím celá snaha o zvelebení byla mařena a proto jeví se zde již po řadu let snaha po změně zákona.

Nedostatečným jest též zákon pro Slezsko. Tento stanoví sice obcí péčí o opatření a vydržování plemenných býků, stanoví počet plemenic na jednoho býka, rozsah nákladu opatření, a vydržování, ale současně dává možnost komukoliv opatřovati a vydržovati plemenné býky, šetří-li ustanovení zákona a zbavuje tyto jednotlivce povinností, přispívati na chov býků obecních. O směru chovu nestanoví ničeho, trestní moc dává do rukou obecního představenstva, nepřihlíží k ostatním kategoriím hospodářského zvířectva.

Dobrý zákon má Morava. Zákon ten upravuje náležitě chov dobytka hovězího a vepřového, ukládá obcí povinnost pečovati o opatření a chování plemenných býků a kanců, stanoví počet plemeníc na jednoho plemeníka, nepřipouští výjimek chovu plemeníků pouze u velkostatků, dává zemědělské radě možnost stanoviti směr chovu v jednotlivých oblastech, inspektorům zemědělské rady možnost přezkoumati činnost komise pro chov dobytka a přesně stanoví způsob úhrady nákladu, spojeného s opatřením a živením plemeníků. Trestní moc dána do rukou okresní politické správy a zemského výboru. Zákon však opomíjí chov ovcí a koz.