A nyní k účetní závěrce za rok 1919! Jest správné, jak pan zpravodaj vytkl, že výdaje obnášely asi 7,4 miliardy, příjmy asi 4,7 miliardy a že zde jest schodek 2,7 miliardy a že tento schodek byl uhrazen půjčkami, myslím půjčku Svobody v prvé řadě, tedy schodek, který nemůžeme označiti jako přespříliš veliký, vezmeme-li v úvahu tehdejší poměry. Ale, pánové, jak přišlo k tomuto poměrně malému schodku, schodku, který oproti schodku v rozpočtu vypočtenému zůstal pozadu, jak myslím, asi o 2 miliardy? Došlo k tomu jednak úsporami v položkách výdajových, jednak podstatně zvýšenými příjmy na daních a u železnic. Tyto dvě položky jsou hlavními položkami zvýšených příjmů. Obnášejí v resortu ministerstva financí 837, v resortu ministerstva železnic 135 milionů. Vrátím se ještě k těmto položkám a posvítíme si na tyto položky poněkud blíže, abychom viděli, kdo v prvé řadě přispěl k těmto zvýšeným příjmům státu. Pan zpravodaj již vytkl úspory ohledně větších položek, 300 milionů na státním dluhu, 150 milionů na pensích a 60 aneb 61 milionů, jak se domnívám, u národní obrany. Nemohu se však zcela připojiti k jeho vývodům ohledně úspor na pensích, a myslím již, že vláda by byla mohla naprosto jednati poněkud liberálněji vůči pensistům, kteří přece věru tehdy neměli tak příjemný život. Přece však dlužno také zmíniti se o tom, že úspory v ministerstvu školství obnášely 31 milionů, v ministerstvu veřejných prací 75 milionů - na statisíce neberu ohledu - a v ministerstvu sociální péče 26 milionů. Také na tyto číslice se podíváme ještě trochu blíže. U válečných opatření objevila se úspora neméně nežli 605 milionů korun. Naproti tomu mělo, jak myslím, jediné ministerstvo větší výdaje oproti rozpočtu - ministerstvo věcí zahraničních obnosem 15,5 milionu.
Podíváme-li se nyní v prvé řadě na výdaje, jež byly učiněny pro jednotlivé účele veřejné správy, tu napadne nám následující: pro kulturní a sociální účely, pod kterými rozumím ministerstvo školství se 118 miliony, veřejné práce se 222 miliony, veřejné zdravotnictví s 18 miliony, sociální péče s 28 miliony a zásobování lidu s 9 miliony použito bylo celkem 495 milionů korun. Naproti tomu stojí ministerstvo národní obrany s asi 1400 miliony korun, takže vidíme, že ministerstvo národní obrany, militarismus v tomto státě, stál asi třikrát tolik anebo o l miliardu více nežli celá sociální a kulturní péče, které se obyvatelstvu od státu dostává. Při tom nechci ponechati bez povšimnutí, že také to, co jest zde zaznamenáno pod "Opatření válečná" a ve výdajích jest zaneseno 2,8 miliardy, z valné časti použito bylo pro účele sociální péče, ovšem pro účele, které právě s válkou bezprostředně souvisely, a proto zvláště byly účtovány. Tu vidíme nyní, že na př. ve státním dluhu, kde úspory obnášely asi 300 milionů, obsaženo jest 58 milionů, kterážto úspora vznikla neplacením úroků z dolarové výpůjčky, což přece vlastně v materielním smyslu sotva lze nazvati úsporou, to uspořeno bylo pouze formálně. V této souvislosti dovolil bych si zase dotaz, totiž o nynějším stavu dolarové výpůjčky, ježto tato výpůjčka pochází z let 1918 a 1919, i prosím, aby nám bylo řečeno, jak tato dolarová výpůjčka nyní stojí, zdali úroky z ní dodatečně byly zaplaceny, zdali již zaplacena byla část kapitálu, zkrátka, aby nám bylo dáno vysvětlení o stavu tehdejší dolarové výpůjčky. V této souvislosti jest také zajímavo, ježto mluvíme o státních financích vůbec, slyšeti něco o tom, zdali jest pravda, že státní obilní ústav vykazuje tak obrovský schodek, a slyšeti také něco o hospodářství u lihové ústředny. O všech těchto věcech kolují ve státě nejpodivnější a nejhroznější pověsti, aniž by nám bylo možno dozvěděti se o tom někdy něco autentického. Ovšem, pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu bude nám to sotva moci říci, a finanční ministerstvo, které by zde k tomu bylo, stkví se svojí nepřítomností. Snad bylo by přece nejsprávnějším, kdybychom usnesení o této předloze odložili až po svátcích, aby ministerstvo mohlo zodpověděti dotazy, které se mu dnes činí, a aby konečně jednou nám a veřejnosti se dostalo bezpečných zpráv o tom, jak se ve skutečnosti mají tyto věci, které prý se zde dějí. Neboť myslím, že jest vždy horší, ponecháváme-li volný průchod pověstem, které, jak známo, během času pokračujíce stále vzrůstají, nežli kdyby konečně jednou s tohoto místa došlo k autentickému vysvětlení.
Třetí dotaz, který bych si dovolil na pana presidenta nejvyššího účetního kontrolního úřadu, jest ten: na stránce 24 závěrečného účtu jest obsažena položka 27 milionů korun, při čemž se praví: "předválečné a válečné dluhy, které byly zaplaceny, aniž by před tím v rozpočtu o úhradu bylo postaráno." Vysvětlivky k tomu dané nemohou nás uspokojiti. Neboť víme z vlastní zkušenosti, že nikdo daleko a široko až do dnešního dne neobdržel zaplaceno ani halíře úroků z válečných dluhů, to jsou přece válečné půjčky v prvé řadě, a z dluhů předválečných. Komu bylo vyplaceno těchto 27 milionů korun? Chtěli bychom to věděti zcela přesně, a poněvadž přece dotyčné účty předloženy byly nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu, musí tento býti s to, aby nám o tom podal vysvětlení, poněvadž se nemůžeme spokojiti s tím, co na stránce 25 zcela všeobecně jest naznačeno.
Na téže stránce 24 shledáváme, že na pensích pro civilní úředníky ušetřeno bylo 9,5 milionu korun. To se vysvětluje tím, že šlo méně lidí do pense - to je správné, poněvadž všichni úředníci se musili obávati jíti do pense a žíti z tehdy placených a ještě horších pensí nežli dnes - a že v cizině žijícím placeno bylo jen 60 %. To jest úspora, která šla z valné části na útraty velice chudých a politování hodných lidí. Neboť neměli viny na okolnosti, že nenalezli tak rychle cestu zpět, že neopustili svého bydliště. Prosím, uvažte bytovou nouzi, potíže, které tu byly v dopravních poměrech tehdy ještě větší měrou nežli dnes, nedostatek povolení k nastěhování, nedostatek povolení vůbec, bylo těmto lidem velice ztěžováno přijíti sem, a musím již říci, že to byla veliká krutost, když jste z beztoho malých pensí těmto lidem jen proto, poněvadž se v době převratu nenacházeli na území republiky a poněvadž přece nemohli se během roku tak rychle navrátiti, vypláceli jen 60 %. To jest první bod, kde se ukazuje - promluvím o tom obšírněji - že docílené úspory byly učiněny z valné části na útraty nemajetného obyvatelstva. Vidíme-li u zahraničního úřadu, že tu jest překročení o více než 15 milionů korun, a vidíme-li, že největší část z toho připadla na přípravy k mírovému jednání, můžeme si již představiti, jakého druhu byly tyto výlohy. Byly právě toho druhu, jenž měl způsobiti, aby mír uzavřen byl tak, jak se to líbilo tehdejším držitelům mocí, totiž tak, aby byl namířen proti veliké části obyvatelstva ve státě. A že se v zahraničním úřadě nejednalo s takovou přísností, jaká se jinak v závěrečném účtu jeví vůči chudému obyvatelstvu, ukazuje právě toto překročení 15 milionů. Ovšem, stál konsulát v Novém Yorku samoten 1,340.000 K, tedy poněkud drahý konsulát.
Přicházím nyní ke kapitole, při které bych si opět vyžádal vysvětlení od pana presidenta nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Jest to kapitola, o které jsme již častěji mluvili, proti které sobě vždy znovu musíme stěžovati, totiž kapitola oficielních novin republiky. Z účetní závěrky vysvítá, že ze Sbírky zákonů docíleno bylo příjmu 728 tisíc korun, z oficielních novin přijmu 842.000 K, dohromady 1,630.000 K. Naproti tomu stály nás Sbírka zákonů a oficielní noviny v roce 1919 3 miliony korun. Jest zvláštní, že při příjmech jest sice uvedena Sbírka zákonů a oficielní noviny dle čísel odděleně, že naproti tomu při výdajích tohoto odděleného uvedení není. Máme tedy u těchto obou věci schodek 1,400.000 K. Zpráva sama zdůrazňuje, že Sbírka zákonů jest aktivní, poněvadž se ukázala mnohem větší potřeba kusů Sbírky zákonů, nežli se očekávala, z čehož právě vysvítá, že Sbírka musí býti aktivní, i vypadá tudíž nejen schodek 1,400.000 korun, nýbrž částka mnohem vyšší, myslím asi 2 miliony korun, na oficielní noviny, tedy takové noviny, které jsou zde k tomu, aby projevovaly mínění dočasné vlády, které jsou zde k tomu, aby falšovaly veřejné mínění. Vezmete-li však k tomu, že zahraniční úřad vydal za zahraniční propagandu 22 1/2 milionu korun a při tom překročil rozpočet o 10 1/2 milionu korun a že v těchto 22 1/2 milionu korun jest obsažena veliká částka - bohužel také to není zase specifikováno, nýbrž uvedeno jen v celkové položce - která slouží k tomu, aby se působilo na cizí noviny, pro zahraniční propagandu - víme to jen přibližně, ve zprávě není cifer - pak můžeme si asi představiti, co nás v tomto státě stojí domácí a zahraniční propaganda, z valné části k falšování veřejného mínění doma i v cizině, i nevím, jak přicházíme k tomu, abychom zde platili s sebou. Ale u tohoto bodu vyprosil bych sobě vysvětlení v tom směru, aby také výdaje pro Sbírku a pro oficielní noviny byly specifikovány a aby se nám dostalo vysvětlení o tom, z jakých položek se skládá těch 22 1/2 milionu korun na zahraniční propagandu.
Zcela zvláštní dojem činí na nás, že ve školském rozpočtu učiněna úspora skoro 32 milionů korun, což asi z valné části přičítati jest blahodárné činnosti tehdejšího pana ministra školství při uzavírání německých škol. (Sen. Al. Friedrich: Metelka!) Nikoli, pana ministra Habrmana v prvé řadě. To shledáváme zvláštním, poněvadž při výdajích pro kultus nastalo překročení 2,3 milionů korun, škole dostalo se o 32 miliony korun méně, nežli rozpočet stanovil, za to kultu dostalo se o 2,3 milionů korun více, bez rozdílu vyznání. Podíváme-li se na tento školský rozpočet, musíme zde s tohoto místa opětně říci: spořili Jste na útraty našeho německého školství. Nemáme ještě dnes žádné obchodní vysoké školy, žádného zvěrolékařského ústavu a žádné báňské akademie. To vše nám bylo vzato, spořilo se, uspořilo se těch 32 milionů korun. Vidíme však z toho, že Jste to všechno mohli učiniti v rámci rozpočtu, a že se to neztroskotalo o nedostatek peněz anebo nedostatek povolení - virementů předsevzali Jste přece spousty - nýbrž výhradně o zlou vůli vlády a většinových stran.
Ministerstvo železnic vykazuje na úsporách u pensí 15 milionů, u mzdy a platů 48 milionů korun. Nuže, pánové, upamatujte se přece trochu zpět na doby roku 1919, na přímo bídné platy železničních zaměstnanců v oné době, jak hladověli a měli bídu, kdy jejich mzdy zůstávaly daleko za mzdou ostatních dělníků, a kdy se nám na naše nesčetné intervence a připomínky vždycky říkalo, že zde není peněz. Nyní vychází najevo, že peníze v rozpočtu byly a že mzdy železničářů jednoduše nebyly zvyšovány, že byli vydáváni na pospas bídě a nouzi, aby se šetřilo na jejich útraty, aby zase na útraty největších ubožáků docíleno bylo úspor!
Ministerstvo veřejných prací vykazuje na stavbách všeho druhu úspory 106 milionů korun. Povážíte-li, co se za tyto peníze mohlo vystavěti tehdy v roce 1919, před velikým zvýšením všech cen a mzdy, jak tehdy se 100 milionů korun již poněkud bylo lze odpomoci bytové nouzi, a jak dnes ještě 4 roky po válce jakoby zúmyslně způsobena byla bytová nouze tím, že nebylo ani použito obnosu, který pro veřejné stavby byl stanoven, pak musíme opětně říci, že úspory šly na útraty obyvatelstva.
Přicházím nyní k ministerstvu sociální péče. Tu především jsou nám nápadny následující číslice: v roce 1919 dány byly do rozpočtu pro sociální pojištění 4 miliony korun, spotřebovalo se asi 7.000 korun, a celé 4 miliony korun byly ušetřeny. Pánové, co z toho vysvítá? Že ujišťování vlád, že totiž sociální pojištění v nejbližší době stane se zákonem, nejen nebylo splněno pro nemohoucnost vlád, nýbrž také, že vlády to již tehdy ujišťovaly u vědomí a s vůlí, neprováděti sociálního pojištění. Jinak byly by přípravy pro sociální pojištění stály přece více nežli 7.000 korun za 1 rok. Ale tak nepřikročilo se ani k přípravám: vlády, jedna po druhé, od vlády Tusarovy přes vládu Černýho a Beneše až k nynější vládě vždy jen znovu prohlašovaly: ano, sociální pojištění se provede! Ve skutečnosti však nebyly vykonány ani přípravy, nýbrž nechalo se to jednoduše ležet. Tak se stalo, že v oboru sociálního pojištění do dnešního dne nic nebylo provedeno a my nevěříme Vašemu ubezpečování, že se letos stane zákonem. Opět a opět se předloha odkládá. Nejdříve se říkalo, že předloha přijde v podzimním zasedání. Podzimní zasedání jest skončeno, máme dnes první den jarního zasedání, po sociálním pojištění není viděti ani stopy a když jsem se dnes tázal, kdy přijde, nemohli mi zase říci žádné určité datum: přijde prý během jarního zasedání. Vidíme frivolnost, s jakou vláda v této otázce jednala, z této jediné číslice. Zase byly 4 miliony uspořeny na zádech pracujícího lidu.
Bylo dále dosaženo úspory skoro 7 milionů na invalidní péči. Vzpomeňte si se mnou zase na poměry roku 1919, jak tito invalidé tu chodili, v roztrhaných šatech, jak jako žebráci táhli z místa na místo, a ministerstvo sociální péče na těchto ubohých a nejchudších lidech uspořilo ještě skoro 7 milionů korun, které strčilo do kapes. Skoro 26 milionů korun uspořilo ministerstvo soc. péče oproti rozpočtu. Vidíme na str. 118 v kap. o válečných opatřeních, že na vyživovacích příspěvcích ušetřeno bylo 250 milionů a na podporách pro nezaměstnané 46 milionů. Opětně se pamatuji, jako by to bylo dnes, jak jsme museli choditi žebrat za každý haléř vyživovací podpory od jednoho úřadu ke druhému, jak se nám vždy znovu říkalo: to nejde, stát to nevydrží! A dnes z tohoto závěrečného účtu se ukazuje, že o dotyčné výdaje v rozpočtu bylo postaráno a že zase bylo šetřeno na útraty největších chudáků.
Právě tak tomu jest se zásobováním moukou. Jaký boj se vedl u každého člověka, aby byl pojat do zásobování moukou! Dnes vidíme, že zásobování moukou stálo v roce 1919 215 milionů korun a že 345 milionů bylo uspořeno na zásobování moukou oproti obnosu, jenž byl stanoven v rozpočtu. Tak se v roce 1919, a od té doby se nic nezměnilo, zacházelo s chudým nemajetným obyvatelstvem v tomto státě. Tak vidíme tedy při výdajích vždy a všude týž obraz. Je pravda, spořilo se, ale spořilo se na útraty chudého nemajetného obyvatelstva. Břemena, která následkem války byla ještě značně vysoká, byla svalována na nemajetné chudé obyvatelstvo.
Nyní se jednou podívejme na příjmy! Rozdělil jsem si příjmy na dvě kategorie, na takové, které nesou široké massy a které ten, kdo je platí, přesunuje na obyvatelstvo ve formě vyšších cen atd., a na takové, jež poplatníci nesou sami. Do prvé skupiny pojal jsem domovní daň činžovní, která se přesunuje na nájemníky, 5% ní domovní daň činžovní, daň výdělkovou, výdělkovou daň podniků zavázaných k veřejnému účtování, daň z vyššího služného, válečnou daň, cla, daň z lihovin, z piva a z cukru, daň z minerálních olejů, zápalek, z masa, poplatky související s jízdními lístky atd., monopol soli a sladidel, tedy ty daně, které se přesunují na chudé obyvatelstvo anebo které toto obyvatelstvo přímo nese. Tyto daně obnášejí ne méně nežli 1323,4 milionů korun příjmů. Naproti tomu činí nepřevoditelné daně, které majitel přímo nese, daň pozemková, domovní daň třídní, daň důchodová, daň z příjmů, daň z tantiém a daň z vína dohromady 427,9 milionů. Tedy 1323 oproti 427, k čemuž přichází ještě 370 milionů příjmů z tabákového monopolu, jež přece také z největší části nese nemajetné obyvatelstvo.
Nyní vidíte celý obraz před sebou! Finanční ozdravění tohoto státu stalo se výhradně na útraty chudého obyvatelstva. Na chudém obyvatelstvu se ve výdajích šetřilo, nechalo se v roce 1919 o hladu a bídě, nechalo se choditi v bídných cárech, a v příjmech přesunula se většina břemen zase na chudé nemajetné obyvatelstvo. A tak jest to, co jsme vždycky tvrdili, tímto závěrečným účtem číselně dokázáno a doloženo, že tento stát spočívá na břemenech, kteráž nésti musí nemajetné chudé obyvatelstvo, dělníci, zaměstnanci, malorolníci a malodomkáři. Takový jest obraz, který mluví z těchto číslic, které samy sebou ničeho neříkají, na které však dlužno kriticky posvítiti. Obraz se objeví, když se nespokojíme s tím, vyjmenovati pouhé cifry, dívati se na věc se stanoviska čistě formálního, nýbrž když věc sledujeme materielně. To bylo naší povinností, a poněvadž takovýto závěrečný účet - tím naprosto nemá býti vyslovena nedůvěra proti formální činnosti nejvyššího účetního kontrolního úřadu, nýbrž, výhradně nedůvěra proti nynější vládě - poněvadž takovýto závěrečný účet schváliti nemůžeme, nebudeme hlasovati pro to, aby tato zpráva byla vzata na vědomí.
Nyní jsme vám předložili ještě jednu resoluci. Pan zpravodaj vás již prosil, abyste ji zamítli. Přece bych si dovolil apelovati na vás ještě jednou a sděliti vám především obsah její. V prvé řadě vyzýváme v této resoluci nejvyšší účetní kontrolní úřad, aby závěrečný účet za rok 1920 předložil bezodkladně a účet za rok 1921 ve lhůtě stanovené, to jest do 30. června 1923. Pan zpravodaj navrhuje zamítnutí, to jest, on navrhuje zamítnutí již usneseného zákona. Zákon obsahuje totiž předpis, že závěrečný účet musí býti předložen 18 měsíců po ukončení dotyčného účetního roku. Závěrečný účet za rok 1920 měl tudíž býti předložen do 30. června 1922, a jestliže nyní žádáme, aby předložen byl bezodkladně a pan zpravodaj se obrací proti tomu, tož obrací se pan zpravodaj proti zákonu, na kterém se on sám sebou usnášel. Zodpovědnost za to můžeme mu přenechati. Jestliže dále žádáme, aby závěrečný účet za rok 1921, jenž dle zákona, na kterém vy jste se usnesli, má býti předložen do 30. června t. r., také skutečně do této lhůty byl předložen, pak nerozumím, jak pan zpravodaj může říkati, abyste tyto návrhy zamítli. Prosil bych vás přece, abyste tyto návrhy vzali ještě jednou v úvahu. Neboť tato resoluce nechce ve své prvé části - o druhé ještě promluvím - nic jiného, nežli provedení usneseného zákona. Zamítáte-li resoluce, které něco takového žádají, stavíte se na stanovisko nezákonitosti, stavíte se na stanovisko, že sami nechcete plnění zákona.
Druhý díl naší resoluce praví toto: Nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu má býti uloženo ospravedlniti, proč závěrečné účty se předkládají příliš pozdě; a poněvadž již opětovně částečně se pokoušel, o toto ospravedlnění a odůvodňoval to tím, že nedostává včas účty z různých úřadů, pak říkáme my, že by se mělo senátu anebo Národnímu shromáždění oznámiti, které úřady zavinily, že se závěrečné účty včas nepředkládají. Nežádáme tedy nic jiného, nežli aby se Národní shromáždění dozvědělo, co nejvyššímu účetnímu kontrolnímu úřadu brání v tom, aby zákonité povinnosti dostál. Jsem přesvědčen, že pan předseda nejvyššího účetního kontrolního úřadu doporučí naši resoluci ku přijetí, poněvadž není ničím jiným nežli žádostí po zachování zákona. Jestliže tuto resoluci zamítnete a tak obyvatelstvu dáte příklad, že sobě nepřejete zachovávání zákona, pak se nesmíte diviti, jestliže obyvatelstvo také v jiném směru zákonů nedodržuje. Pak obyvatelstvo právem poukáže na to: ať nejdříve páni zákonodárcové v senátě zametají před vlastníma dveřma, nežli nás vezmou k zodpovědnosti pro porušení zákona! Žádám vás ještě jednou, abyste si věc rozmyslili, nežli přikročíte k tomu, zamítati resoluce, které nežádají nic jiného nežli plnění zákona.
Na konec musím ještě jednou říci: pro účetní zprávu, pro závěrečný účet, který dokazuje, že t. zv. finanční ozdravění státu se děje výhradně na útraty chudého obyvatelstva, nemůžeme a nebudeme hlasovati. Následky této finanční politiky ukazují se přece dnes; ukazují se ve dvou událostech, kterých jsme se v poslední době dožili, v úpadku bank, které tehdy vláda vypiplala a které dnes po nastoupení normálních hospodářských poměrů se hroutí, ukazují se také v těžké hospodářské krisi, která dnes celou zemí otřásá a která není skončena, která také není menší, i když vaše "Prager Presse" každý den píše o konci krise. My venku vidíme, co každého dne musíme s sebou prožívati, jak dělníci, kteří 6, 7, 8 a 9 měsíců chodí bez zaměstnání, od 3, 4, 6, 8 a 10 neděl neobdrželi ani haléře podpory v nezaměstnanosti. Vidíme to venku, v jaké nouzi a v jaké bídě tito lidé žijí, jak vy politikou úspor na nejnutnějších potřebách, na podpoře v nezaměstnanosti, pěstujete zločiny, jak vláda vychovává zločince, poněvadž si tito lidé již jinak nedovedou pomoci, neboť jde o holý život jejich a jejich rodin. Ale tu není žádného uznání, nikdo se neptá, z čeho ti lidé žijí, kteří chtějí pracovati a dík vaší politice pracovati nemohou, poněvadž žádné práce nenalézají. Odpíráte jim ještě poslední živobytí, nuznou podporu v nezaměstnanosti. Musíme si uběhati nohy pro každý haléř podpory v nezaměstnanosti a netoliko my, nýbrž také čeští dělníci jsou ve stejném postavení - viděl jsem to dnes v ministerstvu veřejných prací. Každého dne musíme se pokoušeti o to, abychom ještě něco vydřeli pro tyto největší chudáky. Zde však dělají se úspory, úspory, které vždy a vždy jdou jen na útraty největších ubožáků.