Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner.

Zapisovatel: dr. Vlček.

104 senátoři podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: Habrman, Udržal; president nejvyššího účetního kontrolního úřadu dr. Körner; odborový přednosta dr. Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek, dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou na dnešní schůzi sen. Barinkovi, dr. Daxnerovi, K. Friedrichovi, Hrejsovi, Linkovi, Lukešovi a Koperniczkymu.

Předsednictvo senátu obdrželo přípisy předsedy vlády ze dne 19. března 1923, č. 2971 S, a ze dne 19. března 1923, č. 2972 S, o zasedání senátu.

Žádám p. senátního tajemníka, aby přečetl příslušné přípisy.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Předsednictvu senátu Národního shromáždění v Praze. President republiky prohlásil rozhodnutím ze dne 19. března 1923 podle § 30. ústavní listiny zasedání Národního shromáždění za ukončené. Náměstek předsedy vlády: Malypetr."

"Předsednictvu senátu Národního shromáždění v Praze III. President republiky svolal podle § 28. ústavní listiny rozhodnutím ze dne 19. března 1923 senát Národního shromáždění k jarnímu zasedání na den 23. března 1923 do jeho sídla Prahy. Náměstek předsedy vlády: Malypetr."

Předseda: Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Těsnopisecké zprávy o 152. a 153. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 13. března 1923.

Zápisy o 152.-156. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé vyloženy byly podle §u 72 jedn. řádu v senátní kanceláři k nahlédnutí.

Jelikož v předepsané lhůtě nebyly žádným p. senátorem písemné námitky podány, dlužno pokládati zápisy ty za správné a dají se do tisku.

Předseda: Přikračuji k projednávání denního pořadu schůze, jehož prvním bodem jest

Zpravodajem je p. sen. Jirásek, předseda rozpočtového výboru, za nepřítomného prof. dr. Horáčka.

Táži se p. zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Jirásek: Není jich.

Předseda: Není tomu tak. Prosím, račte zaujmout místa. (Děje se.)

Konstatuji, že senát je schopen se usnášeti.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Druhým bodem pořadu schůze jest

Zpravodajem je p. sen. dr. Brabec.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. dr. Brabec: Ne.

Předseda: Račte, prosím, zaujmout místa. (Děje se.)

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijaty jsou také ve čtení druhém.

Navrhuji, aby odstavec 3. a 4. dnešního denního pořadu byly projednávány společně. Jsou námitky proti tomuto způsobu projednávání? (Nebylo námitek.)

Námitek není, budu tudíž tak postupovati.

Zpravodajem je p. sen. dr. Fáček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Podávám jménem rozpočtového výboru zprávu o prvých dvou závěrečných účtech státních, které nejvyšší kontrolní účetní úřad podle své zákonné povinnosti předložil oběma sněmovnám. Jest pravda, že tyto závěrečné účty byly předloženy s opožděním po prošlé zákonité lhůtě 18 měsíců, ale přes to mám za to, že předložení těchto účtů je pozoruhodný výkon a že mohu vysloviti uznání nejen nejvyššímu kontrolnímu účetnímu úřadu, ale i všem orgánům státního účetnictví, že byli s touto prací hotovi přes to, že šlo o správní období, za kterého byly poměry státní administrativy velmi rozhárány. Vidím i v tom nový doklad pokračující konsolidace našeho státu.

Pozoruhodné, že jsme ze všech nástupnických států, ze všech států kolem nás, prvý stát, který se může závěrečným účtem za prvá dvě léta - resp. za dva poslední měsíce roku 1918 a za celý rok 1919 - pochlubiti.

Vážený senáte! Na závěrečném účtu státním nesmí se při jeho kritice požadovati, čeho tento účet podle své formy a podle těch zásad, na kterých je vybudováno státní účetnictví, nemůže vůbec poskytnouti. Závěrečný účet státní nemůže zjistiti stav státního majetku, on také nemůže zjistiti zisk určitého hospodářského období, podle zásad, podle kterých se kupecké bilance sestavují.

Státní závěrečný účet je prostě sestavením výdajů státních a příjmů státních v takovém uspořádání, aby bylo možno tyto výdaje a příjmy srovnávati s rozpočtem na příslušné období a v tom je velký politický význam závěrečných účtů státních, na kterém konečně nic nemění, že v době, kdy se závěrečný účet státní vyřizuje, je dávno jiná vláda, než která v tom období hospodařila, že o jeho schválení rozhoduje parlamentní sbor v jiném složení, než bylo Národní shromáždění, které jej povolovalo.

Tím jsem chtěl vytknouti všeobecný význam státních závěrečných účtů, z nichž prvé dva máme svým usnesením schváliti. Na vysvětlenou cifer, které jsou ve výročním účtu shrnuty, uvedl bych všeobecně jen několik poznámek. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)

Kdo z pánů se probíral rozpočtem, viděl, že se tam uvádějí vedle sebe výdaje a příjmy "na rozpočet" a výdaje a příjmy "mimo rozpočet". Tomu je dlužno rozuměti tak: Výdaje mimo rozpočet jsou ty, které nebyly podnikány na základě rozpočtu, nýbrž na základě zvláštního zmocnění, které bylo dáno vládě různými zákony potom, když už rozpočet byl schválen. Rovněž tak příjmy. Mezi příjmy mimo rozpočet je zejména největší položkou výtěžek půjček státních, jehož bylo užito na základě zmocnění daného finančním zákonem ke krytí rozpočtového schodku.

Něco jiného jsou odchylky od rozpočtu, které mohou záležeti v tom, že buďto se nevydal obnos, který byl rozpočten, což je ovšem vítáno, nebo že se překročil obnos, který byl rozpočten, nebo že nastaly přesuny, že bylo pro určité výdaje použito obnosů, které byly určeny pro jiné účely, nebo konečně ve státních příjmech, že nedostavily se očekávané příjmy, nebo že příjmy byly větší než se počítalo.

Tyto odchylky jsou ovšem věcí velmi závažnou pro parlamentní sbor, který má závěrečný účet schváliti. Náš zákon, totiž zákon o zřízení nejvyššího účetního kontrolního úřadu, a kromě toho finanční zákony jednotlivých rozpočtů dbají o to, aby byl požadován souhlas kontrolního účetního úřadu k jistým takovým přesunům, a potom v případech nejzávažnějších se žádá souhlasu Národního shromáždění.

Moje zpráva týká se dvou závěrečných účtů za poslední dva měsíce roku 1918 a rok 1919. Pokud běží o rok 1918, jeho zbytek, tu ovšem toto srovnávání výdajů a příjmů skutečných s rozpočtenými docela odpadá, poněvadž v tomto období přirozeně se hospodařilo bez rozpočtu. Převratem vznikl stát a musil okamžitě uhrazovati svoje potřeby, sháněti příjmy, tedy nebylo možno rozpočet sestavovati.

Co se týká roku 1919, je už takové srovnávání možné. Jak je pánům známo, byl pro rok 1919 nejprve schválen rozpočet prozatímní, to se stalo v prosinci 1918, ten obsahoval prosté zmocnění, aby se hradily výdaje na účet definitivního rozpočtu, který bude potom vypracován. Tento rozpočet skutečně byl schválen zákonem z 27. června roku 1919, a druhým zákonem z 18. prosince roku 1919 a byly k němu připojeny dodatky. Tento rozpočet i s těmi dodatky je předmětem závěrečného účtu v těch položkách, které se vykazují jako položky výdajové a příjmy učiněné na rozpočet. Co je nad to, to jsou účiny mimo rozpočet. O příčinách, jež vedly k velmi četným a hojným úchylkám skutečného hospodářství státního od rozpočtu roku 1919, děje se obsáhlejší zmínka v tištěné zprávě rozpočtového výboru. Příčiny ty jsou nasnadě, v té době byly ještě naše poměry docela neustálené, neměli jsme ani určitě ohraničené státní uzemí, část tohoto území nebyla pak v rukou naší správy. Poněvadž nebylo zkušeností z minulosti, nebylo možno ani jen přibližně některé výdaje pro budoucnost odhadnouti. Mimo to rodily se z víru revoluční doby četné potřeby nové, často naprosto neodbytné. K tomu přistoupil vzestup cen a porucha vpádem maďarským. Všechno to vede k tomu, že musíme posuzovati závěrečný účet za rok 1919 v tomto směru velice shovívavě a že nemůžeme vlastně výkonným orgánům činiti pro tyto odchylky nějakých výtek. Já proto říkám předem, že jako referent nebudu se moci připojiti k resoluci navrhované panem sen. dr. Hellerem, ve které vytýká, že byl závěrečný účet předložen pozdě a za druhé žádá, aby byli jmenováni vinníci.

Co jsem uvedl, byly hlavní příčiny překročení jednotlivých položek. Na druhé straně, při úsporách bylo hlavní příčinou to, že systematisovaná místa úřednická v této době nebyla ještě všecka obsazena a že některé úkoly, různé stavby nebo zřizování škol, na které v rozpočtu pamatováno, pro faktické překážky nebyly provedeny a pod. Ovšem velké části docílených úspor použilo se k nepředvídaným výdajům jiným.

Největší úsporu proti rozpočtu vykazuje kapitola státního dluhu a to úsporu na úrocích 299 milionů Kč. Při tom celkový stav státního dluhu ke konci roku v úctě vykazuje se obnosem 3.745,516.000. Příčina úspory jest v tom jednak, že z některých půjček úroky nebyly vypláceny, nýbrž ve smyslu příslušných dohod, zejména u zahraničních věřitelů, byly připsány k dluhu a mají býti placený teprve později, nebo vláda nepoužila plně zmocnění, které jí dáno k uzavření zápůjčky, a uzavřela zápůjčku jen v menším obnose.

Druhá kapitola, která vykazuje velkou úsporu, jest kapitola pensí, úspora činí tu 150 milionů. Snad by se mohla veřejnost, jak se stalo i v rozpočtovém výboru, pozastavovat nad tím, že na chudých ubohých pensistech, jejichž situace jest velmi trapná, bylo proti rozpočtu uspořeno 150 milionů. Věc má se jinak, příčina jest v nemožnosti přesného rozpočtení této položky předem a týká se ze značné části pensí vojenských osob, při nichž nám nebylo naprosto známo předem, mnoho-li vojenských pensistů na etát naší republiky bude převzato. Počítalo se s větším množstvím a odtud jest ta úspora.

Značnou odchylku od rozpočtu vykazuje kapitola ministerstva národní obrany. Úspora zde jest 292 milionů. Ovšem to jest zjev méně příznivý, přihlédneme-li k tomu, že na druhé straně toto ministerstvo překročilo jiné položky svého rozpočtu o 232 milionů, takže v závěrečném účtu vykazuje úsporu pouze 60 milionů.

Konečně při válečných opatřeních bylo uspořeno 250 milionů tím, že vyživovací příspěvek vojenských osob nebyl vyplácen v takových rozměrech, jak původně bylo očekáváno.

Velice pozoruhodným zjevem jest, že příjmy státní, zejména v kapitole ministerstva financí, vynesly o mnoho víc, než bylo počítáno. Tu jsou zase různé příčiny všeobecné - zejména platí to o daních přímých - že na příklad poplatníci, aniž by k tomu byli ještě povinni, odváděli státu a konto daně svoji hotovost před okolkováním, aby se vyhnuli okolkování bankovek. Jinou příčinou vyššího výnosu daní jest zvýšení jednotlivých daní. Tak zvýšena daň pozemková, zvýšena válečná přirážka, uvolněn kontingent všeobecné daně výdělkové, zvýšeny celní sazby, a to vše projevuje se ve větším výnosu. Dále padá též na váhu i to, že v závěrečném účtu, kde vykazuje se jako náležitost ne to, co bylo přijato, nýbrž to, co bylo předepsáno, k předpisu daní za běžný rok připočítávají se i předpisy daní za dřívější léta a konečně také to, co platili poplatníci na běžnou dobu, aniž měli předpisy daní v rukou. Tím vším přicházíme k zmíněnému zvýšení výtěžků daní.

Celkové hlavní číslice závěrečného účtu jsou uvedeny v tištěné zprávě rozpočtového výboru. Doplnil bych je jen tím, že podle rozpočtu s dodatkem měly činiti výdaje 8.615,000.000, okrouhle, příjmy 3.709 mil., schodek nekrytý 4.905,000.000 Kč. Ve skutečnosti zvýšením příjmů a zmenšením výdajů se docílilo oproti tomuto rozpočtovému schodku příznivějších výsledků o 2.192,000.000 Kč. Diference 2.818,000.000 Kč byla hrazena výnosem státních půjček.

Uvedl jsem důvody, pro které nutno omluviti všechny ty odchylky od rozpočtu, překročení a přesuny, jsou to důvody, tkvící v poměrech samotných. Nemůže nám však býti důvodem pro takovou shovívavost okolnost, že po všech těch překročeních a přesunech přece ještě závěrečný státní účet vykazuje takovýto příznivý výsledek. To by bylo stanovisko nesprávné.

Přílišná lehkost v přesunu je vždy svodem k nehospodárnosti. Když některý resort na jedné věci něco ušetří, je vždy v pokušení použíti úspory na výdaj jiný, po př. méně nutný. Proto také do našich pozdějších finančních zákonů byly k jednotlivým rozpočtům příštích let, zejména 1921 a 1922, již pojaty jisté kautely, které měly brzditi tyto přesuny, že je toho potřebí, je viděti na př. na případě ministerstva národní obrany, které docílilo velikých úspor, ale na druhé straně mělo zase velké překročení. Bylo by to jistě osudnou chybou, kdyby jednotlivé obory státní správy neměly na zřeteli stále ten zájem státního celku, který volá nutně po úsporách, a kdyby nebyly dosti horlivý v tom spoření a kdyby úspor docílených používaly zase na nové výdaje, nebo kdyby dokonce, jak je k tomu i někde náklonnost, stálým vysokým rozpočtováním své potřeby - třeba ve skutečnosti byla nižší - hleděly si trvale zabezpečiti a zachovati reservu na různé jiné výdaje.

Jak jsem řekl, pozdější finanční zákony čelí tomuto nebezpečí různými opatřeními, zejména oddělením investičních výdajů od běžných, oddělením osobních výdajů od věcných a jakousi preventivní kontrolou, která je vykonávána tím, že řádné výdaje se uvolňují měsíčně jen po jedné dvanáctině, a že při mimořádných výdajích každý výdaj převyšující 50.000 Kč podléhá předchozímu schválení ministerstva financí, konečně i pravomoci nejvyššího účetního kontrolního úřadu, kterou jsme mu dali při schvalování virementů. Ale nemůžeme spoléhati jen na nejvyšší účetní kontrolní úřad, neboť on zasahuje a může podle zákona zasahovati jen v části případů, jen kde jde o změnu číslic sumárních, které se vyskytují v tom stručném rozpočtu státním, jak je připojen k finančnímu zákonu. Naproti tomu v detailních položkách, které jsou v sešitech obsahujících rozpočet jednotlivých ministerstev, má ministerstvo co do virementů volnost. Máme-li dojíti k příznivějším výsledkům, nesmíme spoléhati jen na nejvyšší kontrolní účetní úřad, nýbrž ve všech oborech státní správy, ve všech resortech, musí ovládnouti snaha, docílené úspory, také skutečně zachovati. Je to nezbytně nutno, poněvadž zmenšení státních výdajů je pořád ještě nejaktuelnější a nejdůležitější otázkou naší finanční politiky.

Jménem rozpočtového výboru navrhuji, aby slavný senát schválil především závěrečný účet za listopad - prosinec roku 1918 a potom výroční účet za celý rok 1919. (Výborně! Výborně!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu se přihlásil p. sen. dr. Heller. Uděluji mu je.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte! Ponejprv jest nám popřáno viděti před sebou a zkoumati výroční zprávu nejvyššího účetního kontrolního úřadu. Musím především vysloviti své politování, že pan ministr financí při této poradě není přítomen. Neboť pan president nejvyššího účetního kontrolního úřadu má přece při poradě o této předloze nebo o této zprávě jen zodpovědnost více formální, kdežto věcnou zodpovědnost za výroční zprávu samotnu a za položky, jež tam jsou obsaženy, nésti musí veškeré ministerstvo, v prvé řadě však pan ministr financí. Jeho nepřítomnost při poradě ukazuje, že patrně jí nepřikládá velké váhy a doplňuje to zcela dobře obraz, který zde zpravidla míváme před sebou.

Rozpočty, na kterých se během let Národní shromáždění usneslo, neobsahují přece nic jiného, nežli sestavení očekávaných příjmů a vydání, kterých se vláda má držeti, s jistými úchylkami, které byly obsaženy v dřívějších rozpočtech, t. zv. virementy. Teprve závěrečné účty, které dnes máme před sebou, podávají nám správný obraz o tom, jak ve finančním ohledu ve skutečnosti bylo ve státě hospodařeno. Teprve z těchto zpráv seznáváme, co stát v letech 1918 a 1919 ve skutečnosti vydal a ve skutečnosti přijal. Jest to tedy, jak se domnívám, dámy a pánové, věc pokud možno ještě důležitější nežli rozpočet sám. Neboť teprve na základě těchto účtů můžeme sobě učiniti představu o tom, jak bylo hospodařeno.

Prosím, nechci naprosto ničeho na tom vytýkati - anebo, řekněme, nechci na tom vytýkati mnoho - že nám ty zprávy v prvé řadě ukazují, že se různé vlády nedržely rozpočtu, že skoro v každé položce se objevily úchylky překročením anebo také úsporami. To nechci věcně tolik vytýkati, poněvadž rozhodně nahlížím, že poměry roku 1918 a 1919 při sestavování rozpočtu nikterak ještě nebyly takové, aby s jistotou, anebo také jen s jakousi jistotou bylo lze sestaviti správný rozpočet. Vzpomínám na neustálé stoupání cen v roce 1919, vzpomínám na nevyjasněné poměry vůbec, na ještě nezjištěné hranice státu, na různé úřady, které tehdy vznikly a během roku opět svoji činnost zastavily, na různé úřady, které teprve během roku byly zřízeny, zkrátka, byla to doba přechodná, doba revoluční, pro kterou, jak se domnívám, nebylo lze sestaviti definitivní rozpočet, na který vláda bezpodmínečně jest vázána. Proto naprosto nechci říci, že bych chtěl předem zatracovati všechny tyto úchylky, které se zde objevují, překročení i úspory, poněvadž musím právě vzíti v úvahu skutečné poměry.