V říšské konferencí horníků, konané dne 17. března., bylo opětovně projeveno, že na nynějším trvání práce, a to na 46tihodinovém pracovním týdnu ničeho nelze měniti, že sobě horníci nedají 46tihodinový pracovní týden vzíti ani smlouváním, ani lstí. Když tedy vláda a koaliční strany kladou váhu na to, aby tato otázka byla rozřešena, bude potřebí otázku tuto co nejdříve upraviti lak, aby 46tihodinový pracovní týden pro dělníky byl stanoven zákonem. Pak by také přestaly neustálé útoky uhlobaronů, netoliko ostravských, nýbrž také ostatních. Klademe proto zcela obzvláštní důraz na to, abychom se z tohoto místa dozvěděli od pana ministra veřejných prací, jak se k této věcí chová vláda. Obzvláště klademe důraz na to, aby působil v tom směru, aby 46tihodinový pracovní týden co nejdříve zákonodárně byl vyřízen. Jest ovšem dosti různých lidí, obzvláště mezi podnikately, ale také jinak mezi měšťáckými stranami, kteří se obzvláště smějí t. zv. varšavské šichtě - tak totiž se říká sobotní 6hodinové směně v Moravské Ostravě. Ať tomu říkáme jakkoli, jest připadne, že tato 6tihodinová směna sobotní v Moravské Ostravě svého času byla zavedena pro nastávající hlasování lidu. Nuže, není věru žádným neštěstím, když jednou z politických pohnutek se pěstovalo také trochu sociální politiky. Poněvadž, však tyto okolností minuly, domnívají se jednoduše, že mohou začít dělníkům ubírati tento kousek sociálního pokroku, jehož se dělníkům dostalo; to jednoduše nejde.

Dále chtěl bych ještě podotknouti, že to není jen varšavská šichta, nýbrž že dnes jsou také jiné státy, kde pracovní doba jest podstatně kratší nežli v Československu, a nemůžeme tudíž tvrditi, že my máme nejkratší dobu pracovní. V anglickém hornictví mají dělníci pod povrchem zaměstnaní sedmihodinovou směnu, takže celá týdenní směna obnáší asi 43¹/₂ hod. Také dělníci na povrchu zaměstnaní mají tam podstatně kratší směnu, nežli tomu jest u nás. Nejsme tudíž naprosto na prvním místě, i jest zbytečno vysmívati se t. zv. varšavské šichtě.

Příznačným jest jen, že pracovní doba v Moravské Ostravě zavdává vždy znovu příčinu k novým konfliktům, a při této příležitostí chci tvrditi, že revírní přednosta revírního horního úřadu v Moravské Ostravě v této příčině své povinnosti nevykonal. Jak se vlastně věci mají? Jest skutečností, že sám o sobě žádný podnikatel nemůže vyvěsiti vyhlášku, dle kteréž pracovní doba podnikatelem, jednoduše jednostranně může býti diktována. To se však stalo v Moravské Ostravě, Tam byla nejdříve dne 15, listopadu uzavřena mzdová smlouva na neurčitou dobu, tuto smlouvu mohla jak jedna tak také druhá strana správně vypověděti. Aniž by tuto smlouvu vypověděli, přišlí však ostravští uhlobaroni a dali dne 16. ledna na všech jamách vyvěsiti vyhlášku, dle které od 1. února zavedena musí býti v sobotu místo 6tihodinové osmihodinová šichta a že v přechodné době až do 1. března t. r. bude placena náhrada za tyto dvě hodiny přes čas. Po 1. březnu že se také pro tuto práci přes čas nebude poskytovati více žádná, odměna. Dělníci s veškerou rozhodností odmítli tento neslýchaný diktát. Na to vypověděli majitelé dolů mzdovou smlouvu. Co učinil nyní revírní horní úřad v Moravské Ostravě, jejž zastupuje ministerský rada dr. Pfeifer? Dle platných zákonitých předpisů a dle platného služebního řádu jsou podnikatelé povinní v každém jednotlivém případě u revírního horního úřadu zažádati za změnu trvání šichty. Teprve když obdrželi k tomu povolení, mohou předsevzíti změnu trvání šichty, Oni se však o to nestarali. Proč toho neučinili? Poněvadž ministerský rada dr, Pfeifer jakožto zástupce ministerstva veřejných prací jest náhodou téhož náhledu jako moravsko-ostravští uhlobaroni, že totiž tak zv, varšavská šichta v nejkratší době musí zmizeti. Proto jest také pochopitelno, proč jsou uhlobaroni v Moravské Ostravě tak brutální a drzí a proč sobě dovolují takovouto vyzývavost vůči hornictvu.

Jistě mohlo nastati jedno: kdyby se podnikatelé byli obrátili k revírnímu hornímu úřadu se žádostí za prodloužení trvání směny, byl by to mohl revírní horní úřad povoliti anebo zamítnouti. V jednom i ve druhém případě měli súčastnění, jak dělníci tak také podnikatelé, právo se odvolati. To byl postup instancí beze všeho konfliktu. Nevím, jak by byla věc jinak skončila, ale zajisté bez nynějšího konfliktu. Jest tedy v takovéto situaci, jak jsem jíž řekl, velmi pochopitelno, že majitelé dolů, netoliko v Moravské Ostravě, nýbrž v celé republice, stávají se stále drzejšími.

Ve starém Rakousku byli uhlobaroni bez rozdílu své národnostní příslušností veskrze rakouskými vlastenci. Čím více mohli vydříti z dělníků, čím více vzrůstaly přebytky, tím větším a mocnějším stávalo - se jejích vlastenectví. Toto vlastenectví se pak během války vystupňovalo tak daleko, že vůči dělníkům páchány byly nejsprostší a nejpodlejší excesy ve všech revírech, obzvláště v moravsko-ostravském a že mohlo dojíti tak daleko, že majitelé dolů označovali jednotlivé horníky jako sběhy a žádali, aby proti těmto vyhladovělým a vyssátým horníkům postaveny byly strojní pušky. Tehdy tomu rakouská vláda také zplna vyhověla, vlastenci měli pravdu. Nyní se věci poněkud změnily, ale jak tomu jednou u procentových vlastenců jest, u nich není velikých výčitek svědomí; tu se jednoduše počítá: >co to přinese, co se vydělá?< a dotyčné vlasti se oni přizpůsobí velmi dobře. A jak byli dobrými a mocnými vlastenci ostravští uhlobaroni ve starém Rakousku, tak se zase nyní namáhají pěstovati svoje vlastenectví v novém státě. Dovedli se přizpůsobiti různým marnostem, velkým i malým potřebám, jak je v tomto státě máme, předsevzali různé změny v úřednictvu a ve správních radách, a my nyní vidíme, že jest mnoho českých správních radů, že mají spojení s velkým počtem českých bank a celá situace jest taková, že jsou spokojeni i čeští vlastenci, i uhlobaroni. Ovšem dlužno dodati, že o všech těchto věcech veliká massa českých dělníků dozví se velmi málo. Dozví se velmi málo o tom, že koncern Živnobanky a jiné koncerny jsou diktátory v těchto věcech a že to, co se děje v Moravské Ostravě, na konec také řídí jiné skupiny kapitalistů, které v tomto státě velmi mocně pracují. Proti těmto věcem obrátí se dělníci se vší rozhodností, ať jsou to dělníci němečtí, čeští nebo polští. Neboť těmto národohospodářským otázkám nevyhneme se nějakými vytáčkami, zde nelze, jako na politickém poli, učiniti dělníku stravitelným i nejhorší věcí, zde dlužno otevřeně a rovně říci, oč se jedná. Jde o to, že se dělnictvu mají vzíti sociálně-politické úspěchy, kterých sobě dobyli po převratu. Po politické reakci, která se uplatňuje, má ihned následovati reakce sociálně-politická. Pozorujeme, že také v jiných státech dlužno konstatovati takovéto věcí. Také v Anglii jest jistá skupina podnikatelů - také tam jsou lidé, kteří myslí jen na sebe a nikoli na všeobecné národní hospodářství - kteří tvrdí, že sedmihodinový den horníků musí zmizeti, má-li anglický důlní průmysl býti v cizině schopen konkurence. Ve Francii byl podán zákon, dle něhož z osmihodinové směny má se učiniti směna devítihodinová; z týchž, důvodů. A také zde v Československé republice chtějí, abychom prý mohli v cizině konkurovati, odstraniti nynější 46tihodinový pracovní týden. Kdyby se podařilo odstraniti 46tihodinový pracovní týden, dlužno očekávati, že přijdou v nejbližší době a prohlásí, že dle zákona jest přípustné z osmihodinové šichty vyloučiti vjezd anebo výjezd, takže bychom tímto způsobem mohli dojíti k 9tihodinové směně. To vše závisí od domnělého směru napomáhati našemu průmyslu. To však není cesta, kterou lze se bráti. O nynější pracovní době lze s horníky mluviti jen potud, pokud snad 46tihodinový pracovní týden má býti jinak rozdělen, že se jednoduše tento pracovní týden rovnoměrně rozdělí na 6 dnů; za tuto hranici nelze jíti. Nevím, co všechno řekne ministr veřejných prací v prohlášení, které pak učiní, ale my musíme při této příležitosti poukázali na to, že klademe velikou váhu na to, aby nejen projevil naději, že jednání povede k příznivému výsledku, nýbrž aby také jasně vyjádřil, jaké stanovisko zaujímá vláda k otázce pracovní doby.

A nyní ještě několik slov o mzdových poměrech. Řekl jsem již, že v Moravské Ostravě vypovězena byla mzdová smlouva, jak se říká, jedině z toho důvodu, poněvadž prý jest nutno výrobní náklady dále snížiti. To jest, jinak řečeno, opětné snížení mzdy Podnikatelé prohlašují, že nemají v úmyslu snížiti mzdy o určité procento, nýbrž dělají to tak, že chtějí míti od dělníka nedosažitelnou vyšší nejmenší výkonnost, a nebude-li dosaženo nejmenší výkonnosti, kterou stanovili, má mzda přiměřeně býti zkrácena. Pamatuji se, že v moravsko-ostravském uhelném revíru po celé měsíce po převratu obnášel výkon za šichtu něco přes 6 q při této číslici zůstalo několik měsíců. Tehdy prohlásili podnikatelé, že individuelní výkon dělníka dlužno zvýšiti a že nutno dojíti k výkonu alespoň 725 kg na jednoho muže za den. Teprve když budeme tak daleko, že budeme asi na svém. Dělníci se nikdy neuzavírali zvýšení výkonnosti, to jim nikdy nenapadlo, nikdy se nepokoušeli zúmyslně přivoditi její zmenšení. Že tehdy po převratu výkonnost stála na známém nízkém stupni, to mělo tisíceré příčiny, které zde netřeba více rozváděti, poněvadž jsme o tom již častěji mluvili. Dělníci se tehdy pokoušeli zvýšiti výkonnost, umluvili ve mzdové smlouvě určitý výkon. Během doby došlo se až na 824 kg za den. To bylo v lednu t, r. Nejnovější data ukazují již výkon 850 kg za šichtu, takže výkon za dělníka stoupl o 32 %. Jinak jest tomu se mzdou. Při průměrném výkonu asi 6 q za šichtu měli dělníci průměrnou mzdu 63 K 16 h. Pak přišlo veliké snížení mzdy, a dle toho obnáší nyní průměrná mzda 40-46 K; vidíte tedy, že mzda byla snížena o plných 23 K, Vezměme nyní mzdové výlohy za 1 q uhlí. Ty obnášely koncem ledna 1921 10 K 10 h a klesly nyní v lednu 1923 na 4 K 96 h, tedy asi o 51 %. Pánové, porovnejte vzestup výkonů, porovnejte snížení mzdy, i poznáte značnou oběť, kterou horníci přinesli. Číslice, které jsem uvedl pro ostravský revír, platí s několika úchylkami nahoru a dolů také pro jiné revíry. Jest úplně vyloučeno, že by dělníci mohli s sebou dát hovořiti o dalším snížení mzdy. Co podnikatelé v Moravské Ostravě chtějí, není vlastně nic jiného, abych se vyjádřil obrazné: horníci mají býti jako pes krátce připřažený ke dlouhé voji; nahoře na voji visí uzenice, která pro horníka nikdy není dosažitelná. Jestliže se tedy panstvo domnívá, že by mohlo zavésti takovýto mzdový systém, pak se mýlí, neboť to bude možným teprve tehdy, když bude dělnictvo desorganisováno. A zdá se, že ostravští podnikatelé v přítomné době s tím počítali, že situace pro ně jest velmi příznivou. Jako v jiných revírech, tak byla situace také v ostravském revíru, tam částečně ještě zostřená. Po dlouhé měsíce pracovali dělníci pouze ve třech, ve čtyřech směnách. Při průměrné mzdě asi 40 Kč přivedli to tedy dělníci na 160, 170 Kč týdně, jeden měl trochu více, druhý trochu méně, to jsou průměrné číslice. Ale z této průměrné číslice lze jíž odvoditi, jak strašná jest životní míra horníků. Následkem odpadnutí směn právě ještě více poklesla. Nyní se patrně podnikatelé domnívají, že nadešla doba, kdy lze horníky již značně vyhladovělé přepadnouti ještě tím, že se jim nová ustanovení jednoduše naoktrojují.

Nesmí se také zneuznati, že průmyslníci v tomto zápase hrají velikou úlohu. Pan profesor Hodáč, svým povoláním tajemník průmyslníků, mluví velmi mnoho o vývoji československého průmyslu, mluví také mnoho o tom, že všechno jest jen otázkou cen, že ceny musejí dolů, pak že v tomto státě všechno půjde živě a z vysoká, a poněvadž ceny musejí dolů, musejí dolů také mzdy. Pan prof. Hodáč dopustil se nedávno při jakési schůzi nechutnosti, že řekl: Mzdy horníků jsou příliš vysoké, musejí za každé okolnosti býti sníženy, mzdy horníků platí se z kapes průmyslníků, a on pro svoji osobu, totiž pan Hodáč, že toho již je syt, aby si nechával od horníků vytahovati- peníze ze svých kapes. Myslím, že každá věda má svůj význam a svoji cenu. Musí to však býti věda bez předpokladů. Mám však za to, že věda nějakého Hodáče není bez předpokladů, nýbrž že jest to věda, jak ji již prof. Lange před 50 lety označil, věda, která se otevřeně, vědomě staví do služeb kapitalistické třídy. Pan Hodáč nechť to jen jednou zkusí, se 120, 130, 150 nebo 200 K, kterých snad jednotlivý horník dosáhne, žíti a vydržovati rodinu. Myslím, že by pan Hodáč a lidé jemu rovní i s ostravskými generálními řediteli mluvili zcela jinak. Mluví se totiž nesmírně dobře o vlastenectví, když vlastenectví lze užíti a využíti k vyplenění velikých mass pracujícího lidu, a v tomto případě jsou to obzvláště horníci, abychom sebe sami při tom mohli obohatiti.

Nuže, když již tato sociálně-politická, otázka byla načata, ještě něco: myslím, že tito pánové se ničemu nepřiučili ani od občanského národohospodáře Adama Smitha. Tento anglický národohospodář napsal mnoho knih a uveřejnil také něco o národní funkci pracovní mzdy. Vyslovil tam, že ve mzdě skryta jest funkce, že neustále oživuje hospodářství, a že čím vyšší jest životni míra dělníků, čím více sobě mohou kupovati, tím větší že jest celý oběžný proces, tím více že se povznáší hospodářský život, V tomto státě máme staré obyčejné podnikatelské hospodářství,.kteréž takovémto otázkám není přístupno. Domnívá se totiž, že se může obohatí tím, že jednoduše dělníky pokud možno bezohledně vykořisťuje, že jen potřebuje vyvážeti zboží. Zdali dělníci v tomto státě mohou konsumovati čili nic, to že jednoduše jest věcí vedlejší.

Další oběti v tomto směru dělníci již přinésti nemohou. Pokud ještě myslitelno, že se to může státi zlevněním jednotlivých položek, a jsou tu některé, pak nakonec mají na tom zájem podnikatelé a vláda. Vydobyli jsme předešlého roku v tomto státě tak asi 280 milionů metrických centů uhlí, 240 milionů jsme z toho sami spotřebovali, takže zůstalo 40 milionů q. Bohatý to přebytek; chci ještě dodati, že spotřeba v roce 1922 proti roku 1921 silně poklesla, poněvadž byla průmyslová stagnace, poněvadž právě průmyslová činnost zůstávala pozadu.

Jestliže se tedy vláda domnívá '- což také my považujeme za samozřejmé - že průmysl má býti oživen a obzvláště že máme docíliti vývozu uhlí tam, kde uhlí potřebují, pak musí pečovati o to, aby sníženy byly různé tarify uhelná dávka atd., tak aby cena uhlí klesla. Teprve když se to stane, pak může vláda a mohou podnikatelé přijíti s povídáním, že anglické uhlí jest levnější. Ano, jest dnes levnější, není zatíženo uhelnou dávkou, není zatíženo vysokými tarify, není však také tolik zatíženo neproduktivními výlohami jako u nás, neboť v Anglii obnáší skutečně podíl mzdy největší část, skoro polovinu výrobních nákladů, kdežto u nás nečiní ani dvě pětiny. V této příčině má tedy vláda možnost příznivě působiti na dobývání uhlí, právě tak také podnikatelé. Dělníci však nemohou přinésti dalších obětí, neboť veliká proroctví o velkém snížení cen již dávno minula. Od této doby plynulo 6 měsíců, snižování cen, které až do října panovalo, přestalo, a od té doby stojíme tam, kde jsme stáli dříve, a nemáme mnoho naděje, že v nejbližší době nastane nějaké snížení cen. Následkem toho je vyloučeno, že by dělníci mohli na sebe vzíti další snižování mzdy. Vláda a obzvláště ministerstvo veřejných prací stojí tedy před vážnou otázkou, působiti v tom směru, aby boj, který právě zuří, skončil tak, aby dělnictvo nebylo oloupeno. Vláda dle našeho mínění se má, jak jsem již řekl na jiném místě, starati o to, aby stanovena byla 46tihodinová doba pracovní v týdnu, má se dále starati také o to, aby ministerští radové podřízení vládě svou službu také skutečně konali. Jest velmi na pováženou, když, jak leckdy k tomu jest příležitost, zúčastníme se různých jednám o mzdu a nejsme zpraveni o osobních otázkách. Skoro bychom se chtěli tázati, které ministerské rady máme před sebou ve službách ministerstva sociální péče a které máme před sebou mimo službu u různých důlních společností. Tyto věcí se skutečně vytvořily a myslím, že sobě majitelé dolů vybrali pány ministerské rady a jiné vysoké úředníky z ministerstev nejen pro jejich kvalifikaci, neboť bude snad také ještě dosti jiných úředníků se stejnou kvalifikací, nýbrž zde hrají jistě nějakou úlohu široké vztahy, které oni sobě vytvořili, a které ovšem ve službách důlních podniků pro ně jsou ziskem, Tedy také to jest věcí, nad kterou by ministr veřejných prací měl bdíti a pečovati o to, aby také tyto poměry byly znemožněny. Jest jednoduše nesnesitelno, že když dnes přijdeme do nějakého ministerstva, máme před sebou nějakého ministerského radu, který zastupuje ministerstvo, a že se pak stane případ, že dotyčný ministerský rada pak najednou pří vyjednávání o mzdy nepřijde již jako zástupce vlády, nýbrž jako zástupce podnikatelů. To jsou velmi povážlivé poměry, proti kterým se musíme ohraditi s veškerou rozhodností, poněvadž víme, že přispívají k tomu, že se stále znovu umožňují takovéto provokace, jak se nyní často přihodily.

Poněvadž ministr veřejných prací svého prohlášení o stavu situace ještě nepodal, nemůžeme prohlásiti, jaké stanovisko zaujmeme k prohlášení pana ministra. Bude-li takové, že je můžeme přijatí, pak je ovšem vezmeme na vědomí. Neuspokojí-li nás toto prohlášení, pak musíme prohlásiti, že prohlášení na vědomí nebereme. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dále p. ministru veřejných prací Srbovi.

Ministr veřejných prací Srba: Slavný senáte! K dotazu vznesenému na pana předsedu vlády a na mne v otázce stávky horníků na Ostravsku, dovolují si sděliti:

Vláda věnuje největší pozornost pracovním poměrům v uhelných revírech a uznává úplně jejich velikou důležitost. Také v tomto sporu bylo jejím sprostředkováním zahájeno jednání ještě před vypuknutím stávky a to v Moravské Ostravě.

V pátek dne 16. t. m. byly obě súčastněné strany z Moravské Ostravy pozvány do ministerstva veřejných prací, kde bylo v jednání pokračováno.

V sobotu dne 17. přizváni k jednání také zástupci sdružených svazů hornických. Průběhem jednání stanoviska obou zájmových stran značně se sblížila a řada nedorozumění byla vyjasněna, takže podle mého přesvědčení byl připraven základ pro dohodu.

Ježto vzhledem ke konferenci horníků v Moravské Ostravě musilo býti vyjednávání v sobotu večer přerušeno, bude v něm pokračováno opět dnes o půl páté hodině, odpolední.

Vláda jest si vědoma, že ukončení tohoto sporu jest v zájmu všeobecném, a přičiní se se své strany, aby konflikt byl co nejrychleji uspokojivým způsobem rozluštěn. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Rozprava jest skončena.

Ve smyslu §u 68, pokud se týče 65 jedn. řádu, jest rozpravu tuto zakončiti hlasováním, schvaluje-li senát prohlášení, čili nic; senát může se však usnésti, že hlasování odkládá.

Návrh na odklad hlasování nebyl podán. Přistoupíme tedy k hlasování.

Kdo ve smyslu §u 65 a 68 jedn. řádu schvaluje prohlášení ministra veřejných prací, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Prohlášení ministra veřejných prací je schváleno.

Sděluji, že do výboru ústavně-právního nastupuje za sen. Hnátka sen. Dědic, do výboru živnostensko-obchodního za sen. Časného sen. Dědic, a do výboru branného za sen. dr. Witta sen. Dědic.

Navrhuji, aby předsednictvo senátu bylo ve smyslu §u 40 odst, 2. zmocněno stanoviti den a hodinu příští schůze písemně neb telegraficky s tímto

1. Druhé čtení zprávy výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1564) o vládním návrhu zákona o ražbě československých dukátů. Tisk 1587.

2. Druhé čtení zprávy výboru ústavně-právního o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1575) k vládnímu návrhu zákona, o telegrafech. Tisk 1590.

3. Zpráva, rozpočtového výboru o závěrečném účtu státních výdajů a příjmů republiky Československé za listopad a prosinec 1918. Tisk 1580.

4. Zpráva rozpočtového výboru o závěrečném účtu státních výdajů a příjmů republiky Československé za rok 1919. Tisk 1579.

Jsou proti tomu nějaké námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou.

Končím schůzi.