Slavný senáte! Zákonem tímto nemá býti nikterak omezeno právo sněmu Podkarpatské Rusi, nýbrž jak bude sněm ten zvolen, tedy si bude vyřizovati, jako v dřívějších případech, které byly jaksi prozatímně zákonem upraveny, otázky tyto sám. Dosud se tak státi nemohlo, poněvadž nebylo možno volby tam vypsati. Avšak doufám, že se tak v nejbližší době stane. Ostatně tato otázka slučování a rozlučování obcí není otázkou čistě autonomní, neboť o ní nerozhodovaly ani dříve za rakouských a uherských zákonů úřady autonomní - u nás zemské výbory, v Uhrách župy - nýbrž úřady politické, a to u nás v prvé řadě zemská politická správa a v druhé řadě ministerstvo a v Uhrách pouze ministerstvo.

Tedy se tím nějaké novum nezavádí. V každém případě je dána příležitost obcím, osadám, okresům a zemským úřadům autonomním v historických zemích a župám na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, aby se o změně územní vyjádřily, resp. aby podaly ministerstvu své připomínky. Obcím samým nemohlo býti ponecháno na vůli, aby rozhodovaly o tom, má-li se některá obec rozloučiti nebo sloučiti, neboť víme, že ty jsou příliš interesovány a následkem toho jejich rozhodnutí nemohla by býti nikdy plně objektivní. Výjimka snad by byla jen tehdy, kdyby obě obce se dohodly. Ale jak nám z většiny případů je známo, dohoda tato zde nebývá. Rozloučení obcí povolí se na to jen tehdy, když neodepře souhlasu do 4, resp. 6 měsíců ústřední nejvyšší zemská politická správa.

Při rozhodování o rozlučování obcí, zejména kde je škola, byl bych toho mínění, že by neměly úřady, zejména ministerstvo financí, postupovati příliš úzkoprse, neboť často není zde dosti spojitosti mezi obcemi ani vnitřní ani územní. Bylo by snad možno tu postupovati - když obce tyto zůstanou dosti silnými hospodářskými jednotkami - liberálně tak, aby rozloučení obcí, kde to jen poněkud možno, povoleno bylo, a to proto, že se tím administrace dotyčné obce usnadní. Víme, že právě nejmenší obce mají správu nejlacinější, zejména bych se za to přimlouval v obcích, kde jsou školy. Víme, že stanovisko vlády je snad jiné, že by jaksi byla pro to, aby se tvořily veliké hospodářské celky. Avšak to je snad teprve věcí budoucnosti, neboť pro ty větší hospodářské celky musili bychom pak míti jednotné úředníky, zejména sekretáře. Toho posud není, takže v této době ještě spíše by se doporučovalo, kde ty obce nesouvisejí, kde jsou daleko od sebe vzdáleny a mají samostatné školy i jiné podmínky samostatnosti a málo spojitosti, aby se jim vycházelo pokud možno vstříc.

Článkem 3 navrhovaného zákona zmocňuje se ministerstvo vnitra ve slučovaných, resp. rozlučovaných obcích rozpustiti obecní zastupitelstvo a jmenovati správní komisi a v rozlučovaných jmenovati správní komisi pro jednotlivé části, jež mají býti samostatny. Poněvadž lhůta tří měsíců ve dřívějším zákoně obsažená ku provedení voleb z důvodů technických nestačí - uvážíme-li uspořádání otázek majetkových, často těžkých, kde někdy rozhoduje též vyšší instance - proto navrhuje se v tomto zákoně, aby byla povolena k vypsání voleb lhůta nejdéle 6měsíční a v obcích přes 10.000 obyvatelů nejdéle jednoho roku. Pokud se týká počátku lhůty této, je samozřejmo, že neběží tato lhůta teprve od utvoření obce, nýbrž od rozpuštění starého obecního výboru.

Při řízení o rozlučování a slučování obcí je překonati obcím veliké obtíže. Myslím, že tyto obtíže by mohl jaksi lehce překonati zemský výbor, resp. zemská správní komise tehdy, když by se sama jaksi vždy do toho vložila a hleděla těžkosti administrativní, hospodářské a zejména finanční i pokud se týče území vyříditi po dobrém, dohodou, což - jak je mi z vlastní zkušenosti ve Slezsku známo - skoro ve všech případech se podaří. Tím by se ušetřilo též ministerstvu vnitra mnoho práce, zejména na korespondenci a doplňování spisů, neboť, jsou-li obce dohodnuty, konečné vyřízení je daleko snadnější.

Vzhledem k tomu, že předložená osnova zákona je věcně odůvodněna a že je v zájmu obcí i pokud se týče toho, aby se tvořily silnější hospodářské a finanční celky a kde je to možno, aby se obce, resp. osady osamostatňovaly, usnesl se ústavně-právní výbor, aby usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona tisk 3871 senátu, kterým se mění ustanovení zákona ze dne 18. března 1921, č. 117 Sb. z. a n., bylo též slavným senátem ve znění tisku senátu č. 1541 schválen. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu jsou přihlášeni pp. senátoři Hartl, Hladik, Spies, Meissner.

Uděluji slovo panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Kdybychom stáli oproti vládě, od které bychom ve věcech, v předložené osnově zákona projednávaných, mohli očekávati, že zaujme stanovisko čistě věcné a přísně nestranné, pak nebylo by potřebí návrh zkrátka odmítnouti. Ale tak ukazuje nám již nesmírný počet provedených anebo zamýšlených sloučení a rozloučení obcí, že se nejedná o jednotlivá opatření, která vznikla z praktických potřeb, nýbrž o široce založenou akci. Bližší zkoumání jednotlivých případů dává nám lehko poznati, že duch této akce jest týž, jak jej v zákonodárství tohoto státu všude potkáváme: duch ničivé vůle, namířené proti naší národnosti.

Sta německých obcí má býti odtrženo od německých bratrských obcí, s nimiž srostly společnou prací hospodářskou a kulturní, a mají býti připojeny k českým okresům, v jejichž smrtelném objetí jejich německý ráz má býti co nejdříve zardousen. Tam však, kde by takovýmto přidělováním německých obcí do českých okresů počet Němců v okresu povážlivě mohl vzrůsti anebo dokonce mohl překročiti snad pověstnou hranici 20%, tam se jednoduše za účelem národnostní kompensace převezme také několik českých obcí z některého českého sousedního okresu, aniž by se kdo staral o to, že také tyto okresy protestují proti svévolnému roztržení spojitosti, která po mnohá staletí se vyvinula na poli hospodářském a jinakém s ostatními obcemi jejich původního okresu. Příslušným příkladem pro to jest zamýšlené přidělení německé obce Zvičiny v okresu královéhradeckém, která dosud náležela k okresu Vrchlabskému. (Sen. dr Herzigová [německy]: To je skandál, právě tak tomu jest v Malé Bukovině! ) Ano, Malá Bukovina, Brusnice a jiné obce mají do toho býti pojaty. Prozatím jest pro Zvičinu provedeno jen předběžné úřední šetření. Musím poznamenati, že tato horská vesnice, která leží na posledním výběžku Krkonoš, protestuje se vší silou a rozhodností proti tomuto vyloučení z německého okresu Vrchlabského. Ale vláda, zdá se, že se nechce vzdáti svého úmyslu, a aby neposílila příliš německé obyvatelstvo v okresu Královéhradeckém, chce současně s německou Zvičinou připojiti ke Královéhradeckému okresu také 9 českých obcí z českého okresu Hořického, ačkoli se tomu vzpírají. Hlavním účelem jest ovšem silně napomáhati počeštění Zvičiny a několika německých sousedních obcí, které rovněž mají býti připojeny k jiným okresům a které posud ve svém německém okrese měly národnostní oporu.

Jiný případ, který jest mně blízek, týká se města Hodkovice na jazykové hranici, kteréž v každé příčině tíhne výhradně do svého okresního města Liberce. K tomuto městu směřují jeho hospodářské a kulturní zájmy, a to tím více, ježto skutečně město Hodkovice bylo libereckým okresem mnohonásobně a všemožně podporováno. Budiž zde vzpomenuto jen na okresní dětskou domovinu, v Hodkovicích zřízenou, zcela moderně zařízenou, na bezplatné lékařské vyšetřování hodkovických dětí, na spolek pro požární pojištění, kterýž okres založil atd. což městu Hodkovicům přineslo velmi značné výhody. Přes to vše zdá se, že jest vláda ochotna přes námitky velké německé většiny města a městského zastupitelstva přiděliti k přání několika českých štváčů Hodkovice k okresu turnovskému, jenž jest jim zcela cizí. Příklad Českého Dubu ukazuje, co mohou Hodkovice očekávati od tohoto přidělení jinému okresu.

My však žádáme od vlády, aby se konečně jednou postavila proti takovýmto nepřirozeným snahám, vzešlým výhradně z nacionálního šovinistického štvaní. Splnila by tím také svou povinnost vůči státu, kterýž přece nemůže býti vybudován pouze na nespokojenosti svých občanů.

Neuvěřitelný případ z poslední doby posiluje ještě naše obavy a národnostní osud německých obcí, které mají býti přiděleny k českým okresům. Někteří okresní hejtmanové v německých okresech vydali totiž, před krátkým časem nařízení, odporující všem zákonům, kterým se nařídilo majitelům hostinců ve zcela německých místech, aby své návěstní tabule a všechny jinaké nápisy jakož i jídelní lístky na prvém místě opatřili v jazyku českém a teprve na druhém místě v jazyku německém, aby mimo to se postarali o českou obsluhu. Podal jsem ihned písemný dotaz na pány ministra vnitra a ministra obchodu, zdali chtějí pohnati k zodpovědnosti úředníky, kteří mají vinu na tomto protizákonném opatření a zdali ihned toto opatření samo chtějí zrušiti. Páni ministři posud neodpověděli. Zdali se zamýšlejí ztotožňovati s tímto opatřením čili nic, jest dosti lhostejno. Jestliže právo a zákon ve státě mají také ještě sebe menší platnost, pak tyto brutální šovinistické výměry zruší jiný úřad. Zde chci jen říci: jestliže okresní hejtmamové v německých okresech se drze odvažují takovýchto protizákonných přehmatů v německých obcích, co mohou pak teprve očekávati německé obce, jež přičleněny byly k českým okresům?

Jednu věc však musím ještě vytknouti. Jablonecký okresní hejtman odůvodňoval svůj výměr tím, že pravděpodobně četní zahraniční účastníci pražského sjezdu lyžařů navštíví Krkonoše a že tudíž nařízené dvojjazyčnosti na hostinských nápisech atd. jest potřebí k zachování vážnosti státu. Podle názoru okresního hejtmana byly by tedy německé nápisy na hostincích v německých obcích něčím, co by mohlo poškoditi vážnost státu, co by mohlo státu způsobiti hanbu. To jest tak drzou urážkou a provokací německého obyvatelstva, že by věru nebylo divu, kdyby si toto obyvatelstvo zjednalo zadostiučinění samo. Co by se bylo asi stalo okresnímu hejtmanovi v českém okrese ve starém Rakousku, kdyby se byl odvážil obyvatelstvo tak těžce drážditi podobným výměrem s podobným odůvodněním.

A jen ještě jeden charakteristický případ zamýšleného a naprosto neodůvodněného rozdělení obce. Týká se obce Roketnice, která podle přání 4 nebo 5 českých štváčů, kteří nemají za sebou ani tamnější soukmenovce, má býti odtržením osady Franzenthalu rozdělena ve dvě obce. Všechny rozumové důvody, ohledy na praktickou a pokud možno úspornou obecní správu, a vůle obce, jednohlasným usnesením na jevo daná, mluví proti tomuto roztržení obce, která dosud bezvadně byla spravována. Přes to projevila vláda ochotu, zahájiti přípravné řízení pro rozdělení obce Roketnice. Tak nechává stranou beze všech ohledů projev svobodné vůle obce, poslední zbytky obecní samosprávy. A jestliže obce, dovolávajíce se demokratického práva na volný projev mínění, projevují svůj odpor proti násilí, na nich spáchanému, pak přichází vláda s policejní mocí, zastaví usnesení a zakáže jeho uveřejnění, jak se to nedávno stalo městu Liberci, když protestovalo proti sestátnění berního úřadu a policie. To jest demokratický duch v této republice, jenž ve skutečnosti žije jen ve vašich deklamacích. Vládě, která s takovýmto policejním duchem nedbá autonomie obcí, nemůžeme poskytnouti zákonitého prostředku pro její násilnické jednání a budeme tudíž hlasovati proti předložené osnově zákona. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Hladikovi.

Sen. Hladik (německy): Velevážené dámy a pánové! Dne 27. května 1919 usneslo se tehdejší revoluční shromáždění na zákoně, který zmocňuje vládu obce rozlučovati a slučovati, měniti hranice obcí, okresů, žup a zemí. Jest to jedním ze zákonů, které vládě daly neobmezenou moc v oboru slučování a rozlučování obcí, aby prováděla vše, co považuje za nutné. Jest jisto, že tento zákon neměl a nemá tendence, jaké bychom si přáli, nýbrž tento zákon byl dělán jen za tím účelem, aby, jak již ctěný, pan řečník přede mnou dovozoval, národnostní znásilňování se mohlo prováděti měrou značně zostřenou. My jako sociální demokraté neměli bychom naprosto žádných námitek, kdyby se slučovaly malé obce, které ničeho nemohou vykonati, kdyby se z malých obcí tvořily velké společné hospodářské útvary. Jest nám známo, že jest mnoho obcí, kterým nelze plniti sociální a hospodářské povinnosti, není nám také neznámo, že jest mnoho obcí, které svojí činnost vyčerpaly sháněním prostředků pro osobní a věcný náklad; není jim naprosto možno vykonati pro své obyvatele něco v oboru sociální péče, poněvadž zde není potřebných prostředků k tomu, není jim možno věnovati větší pozornost chudinské péči, nežli se to skutečně děje, není jím možno vyhověti péči o silnice, školy a jiné věci, které obec má vyřizovati. Jest dále velice důležitá okolnost, která mluví pro slučování obcí, poněvadž není sporu o tom, že malé obce, jak jsem již řekl, nemohou ničeho vykonati a následkem toho také nemohou pomýšleti na zobecnění různých podniků. Tedy vytvoření velkých obcí, které by mohly mnoho vykonati, bylo by již vítati. Ale nesměla by se jeviti ta okolnost, jak se to při provádění tohoto zákona děje, že totiž pro to nejsou směrodatným hospodářské, nýbrž čistě nacionalistické úvahy. V praxi jest tomu tak, že změna hranic, sloučení nebo rozloučení obcí nastává jen tehdy, když to vyžadují zájmy panující národnosti v tomto státě. Chci ze mnoha příkladů zmíniti se o jednom, který jest s to, aby objasnil a příslušnou zřetelností celé poměry, pokud jde o tuto otázku. Není vám neznámo, že na Moravě bylo vytvořeno Velké Brno, že k Brnu přivtělena byla celá řada obcí z okolí města, jedině za tím účelem, aby odstraněna byla bývalá německá správa tohoto města. Zde se nikdo neřídil tím, zdali tyto obce mají nějaký zájem na tom, aby přivtěleny byly k Brnu, zmiňuji se o tom, že jednotlivé obce, které přivtěleny byly k Brnu, byly vzdáleny ³/₄ hodiny a ještě dále, zmiňuji se o tom, že přicházejí v úvahu obce s obyvatelstvem čistě zemědělským, zkrátka věci, které koneckonců ukazují na to, že věc v Brně bylo lze také provésti jinak. Ale bylo to v zájmu panující národnosti tohoto státu, a vytvoření Velkého Brna musilo nastati. Z důvodů, o nichž jsem se jíž zmínil, u jistého města v Čechách, a to u Karlových Varů - v okolí Karlových Varů jest celá řada obcí, které přímo potřebují, aby byly přivtěleny ke Karlovým Varům, a již za dřívějších vlád a za vlády Tusarovy měly se věci tak, že přivtělení bylo lze označiti za zralé, svolení k přivtělení těchto dotyčných obcí bylo již dáno - do dnešního dne ještě nedošlo ku provedení tohoto přivtělení. Proč? Poněvadž tam nepřichází v úvahu zájem panující národnosti tohoto státu, a proto se velmi málo starají o to, aby nastalo přivtělení ke Karlovým Varům, kterého se tam jednotlivé osady již po dlouhou dobu domáhají. Vidíte tedy na těchto dvou příkladech, jak to v praxi s těmito zákonitými ustanoveními vypadá, vidíte, že se zde naprosto nikdo nedá vésti věcnými a hospodářskými důvody, nýbrž, že v úvahu přichází jedině nacionalistické posuzování této věci. (Sen. Löw [německy]: V Karlových Varech vydány byly již roku 1920 projevy! Přivtělení bylo již ve starém Rakousku potřebí!) Ano, ale naprosto se neprovádí. Jinak by tomu bylo, kdyby osady měly příslušné české menšiny, pak by přivtělení bylo ovšem již provedeno.

V prvém odstavci bodu 3. článku 1. předloženého zákona se praví, že při rozluce obcí dlužno dbáti toho, aby obce byly hospodářsky tak postaveny, by mohly plniti úkoly veřejné správy. Myslím, že po příkladech, jež jsem uvedl, není řečeno příliš, tvrdím-li, že passus článku 1. představuje jen dekoraci zákona, poněvadž se nikdo nijakým způsobem nedrží jasného znění zákona, nýbrž v každém ohledu ponechává se vláda čisté libovůli. Ve skutečnosti jest tomu tak, jak jsem řekl, že nerozhoduje otázka, zdali přivtělená osada jest hospodářsky zabezpečena, nýbrž otázka, zdali odloučení vyhovuje nacionalistickým potřebám panujících. Článek 2. předloženého zákona zmocňuje ministra vnitra, aby rozpustil zvolená zastupitelství obcí, které jsou určeny k tomu, aby byly sloučeny, a aby na jejich místo dosadil správní komise. Ba jest tomu dokonce tak, že v zákoně obsaženo jest ustanovení o odložení obecních voleb, že mohou býti dosazeny správní komise - ovšem jen, aby provedeno bylo sloučení obcí - které zároveň mají převzíti správu těchto obcí. Toto ustanovení zákona resp. článku 2. jest výsměchem demokracie, a k tomu praví se tak ještě v poslední větě tohoto několikráte citovaného článku, že nové volby provésti jest do 6 měsíců. Tedy teprve za 6 měsíců má býti zaveden zase normální stav v nových obcích, ba v obcích s více než 10.000 obyvatel mohou či lépe řečeno mají nové volby býti provedeny teprve během jednoho roku. To jest úplně nemožné ustanovení, i podali jsme také návrh, jehož účelem jest změna v tom smyslu, že tyto volby dlužno provésti do 2 měsíců, nebude-li přijat náš předchozí návrh na škrtnutí celého odstavce. Není ovšem naděje, že tento návrh bude přijat, byl podán již naproti v poslanecké sněmovně a byl zamítnut, zcela jednoduše z toho důvodu, že se domníváte, že toto naprosto reakcionářské ustanovení v textu zákona má býti zachováno. V té příčině jest tomu jako vždycky: žádný rozumný návrh, žádný popud nenalézá milosti před nynější koalicí, všechno tato slavná většina zamítne.

Předložený zákon, o tom zajisté není pochybnosti, odporuje demokracii. Jest mu vlastně rozuměti, jako integrující součásti násilné politiky, v tomto státu zahájené, a proto nemůžeme dáti svého souhlasu k tomuto zákonu. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Spiesovi.

Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Vytvořením tohoto zákona dáváme vládě generální plnou moc, která pro nás Němce má dalekosáhlý význam, neboť v této předloze nejedná, se o to, aby hájeny byly hospodářské zájmy obcí a jejich obyvatelů, aby centralisována nebo zjednodušena byla jejich správa, rovněž tak nejsou asi ve většině případů rozhodnými hospodářské důvody pro slučování obcí, nýbrž - toho jsme si přece jisti, a tendence zákona to přece vyslovuje - tento zákon tvořen jest jen za tím účelem, aby přivodil slučování obcí z nacionalistických důvodů, aby úplně zničena byla dosavadní autonomie četných malých německých obcí a aby německý živel nejen byl uměle zatlačen do pozadí, nýbrž aby také materielně byl poškozen.

Zcela rozhodně musím se obrátiti proti tomu, že taková generální plná moc se vládě vůbec dává, neboť jest to v rozporu se státoprávním významem zákonodárných korporací, neboť se jim tím béře jakýkoli vliv v této věci.

Ode dávna přidržovali jsme se myšlenky, že svobodná obec jest základem každého svobodného státu. Když tedy tento stát je skutečně demokratickým, anebo jím alespoň chce býti, jest zajisté úlohou parlamentu, aby hájil svrchované kompetence své jak co do zákonodárství, tak také co do kontroly. Od trvání tohoto státu však nasazují se všechny páky, aby obor působnosti autonomních korporací byl omezen, a tímto zákonem dává se vládě plná moc, aby přes vůli všech zúčastněných autonomních korporací dělala to, co se vládě samotné zdá správným. Tento zákon má nás do jisté míry odnárodniti, má do naší politické državy učiniti průlom a našim německým, obcím má býti vzat poslední zbytek jejích beztak sporé samosprávy, který jím po převratu ještě zůstal. Vztahy, které se udržovaly a vžily po staletí, se tím ruší, ba dokonce nejhrubším způsobem urážen jest cit obyvatelstva pro domovinu, láska k domácímu krbu, a místní patriotismus. Tento zákon nebude působiti konejšivě na nynější poměry, nýbrž bude přispívati jen k tomu, aby se sela zášť a nesvornost, kde německé obce mají býti sloučeny s českými menšinami anebo kde německé menšiny mají se zcela rozplynouti a zmizeti v českých městech anebo vesnicích. Tím jsme my Němci naprosto vydáni libovůli vlády a všech její úřadů. Zákon odporuje do jisté míry mírovým smlouvám, kde přece byla zaručena každé samostatné obci plná neodvislost a samostatnost.

Když některá obec skutečně má úmysl sloučiti se s jinou obcí, když tato myšlenka sloučení jednomyslně se projeví, když sloučení, když rozloučení jest rozumné, když skutečně odpovídá společné potřebě, nebude zajisté nikdo, nebudeme ani my proti tomu činiti námitek; jedná-li se však o nový útvar, jedná-li se o sloučení obcí, musí přece v prvé řadě dosaženo býti dohody mezi usazeným obyvatelstvem, neboť nesmí se tvořiti útvary, při nichž již předem vyloučen jest jakýkoli zdárný vývoj, a kde zcela určitě lze počítati s tím, že se to bude považovati za nepřátelský akt proti našemu národu, a kde neustálé hádky a spory překážeti budou zdárné součinnosti. My ve svém německém území zvykli jsme si již tak na své obecní a okresní poměry a také na jazykové hranici jest tomu tak, že by to bylo nutno označiti přímo za největší nerozum, kdyby drsná ruka zákona zasáhla do klidné obce a zjednala otrávenou atmosféru mezí dvěma národy.

Jako dlouholetý zástupce autonomních korporací vím zcela dobře, jak velké potíže působilo dříve rozloučiti nebo sloučiti dvě obce; jednalo-li se však při tom o změnu katastru, tu uplynula desetiletí, nežli věc byla povolena a provedena. Co však děje se nyní? Právě při změně katastru nebéře se již zřetele na dříve tak vysoko ceněné zakatastrování, provádějí se neuvěřitelné výstřednosti, hospodářské vztahy se ruší a na hospodářské a finanční poměry nebéře se pražádného zřetele, všechno to z té příčiny, aby zrušena a českému šovinismu obětována byla samostatnost a samospráva německých obcí a okresů.

Jakým způsobem se to provádí a praktikuje, chci ukázati jen na několika příkladech. Ve vesnici Červeném Újezdě, politický okres Stříbro, byla před lety provedena vzorná kommassace zemědělských pozemků, která přímo sloužila za vzor pro kommassaci pozemků celým západním Čechám; jen vzájemnou spoluprací a ohledem na druhou stranu bylo možno toto dílo vytvořiti. Co však se děje nyní? Dík národnostní nesnášenlivosti bylo nejdříve nařízeno, aby tato německá obec, aby tento zemědělský vzorný příklad sloučen byl se sousední větší jinojazyčnou obcí, a teprve když tento nehorázný úmysl i nadřízenému úřadu se zdál příliš odvážným, chopili se jiného prostředku a žádali od této tak znamenitě arrondované a scelené obce odstoupení pozemků za účelem zřízení většího průmyslového podniku, jenž prý má přispívati 90% k obecním přirážkám.

U nás v západních Čechách leží malé lázeňské místo, které má býti učiněno života schopno a za tím účelem jest zapotřebí od sousedních obcí několika pozemků, což zajisté se jeví oprávněným. Ale na místo, aby se věc urovnala vyjednáváním, aby se docílila dohody se zúčastněnými obcemi, chtějí toto odstoupení diktovati bez ohledu na to, že je obec zadlužena, a že se její poplatní síla zmenší.

V okresu žlutickém jest vesnice Chlum. Do území této obce patří již od staletí katastrem panský les asi 500 ha. Aby nyní se zmenšila poplatní síla německé vesnice Chlumu a, aby se naproti tomu zvýšila poplatní síla českého města Manětína, má tento les býti zakatastrován do města Manětína.

Nejkřiklavějším jest však případ na Moravě a sice týká se obce Míroslavy, Českou obec vzdálenou 7 až 8 km připojili a mezi nimi ležící dvě německé obce vyloučili, aby ovšem docílili.národnostní většiny v Míroslavě. A s utvořením Velikého Brna se to také jinak nedělalo. Tam byly obce s vysloveným charakterem vesnic sloučeny s velkoměstem a byly tam sloučeny obce, které od sebe jsou vzdáleny 2 železniční stanice a hospodářsky a místně vůbec žádného spojení nemají, a toto sloučení bylo předsevzato jen proto, aby se navenek docílilo dvoutřetinové české většiny. Podobně jest tomu v Olomouci. Také pří tvoření Velké Ostravy lze pozorovati totéž. Tam se práce provádí ještě vydatněji, ježto se tam slučuje 15 obcí, které vůbec nemají místní souvislosti, kde jsou hospodářské poměry naprosto rozdílné, kde rozdíl mezi vesnicí a městem jeví se křiklavě. Při takovémto slučování obcí mají se pak plniti komunální úkoly obcí!

Pánové z většiny pocítí to ještě na vlastním těle. Vidíte přece, jaké zlo jste způsobili v Olomouci. Tam přece české obce uvádějí do pohybu vše, aby se zase odtrhly od Olomouce. Nechci zasahovati zpět do dějin této země, ale rok 1848 vám zajisté dokázal, jak neblahým a zhoubným jest působiti na zákonodárství. Jedná-li se o obce a okresy, pak pravím, že většina této sněmovny má nyní zajisté mnohem důležitější věci vyřizovati nežli právě toto. Hospodářství obecní jest vybudováno na přirážkách; mnohé obce klesají pod tíhou jejich, pod nesmírnými obětmi, které se přinášejí pro válečnou půjčku. Také zemská autonomie stojí již na hliněných nohách. Takovýmito zákony se však zakopává jakákoli samospráva. Zničíte-li německé obce a okresy, pak zničíte idylu klidu a horlivosti a zjednáte následkem agitace trvalé ohnisko nesváru a boje. Chcete-li býti kulturním státem, pak nepracujte s bezohledným násilím, nýbrž pouze s mírností, a vzájemnou dohodou lze řešiti takovéto těžké problémy.

Budeme tudíž hlasovati proti této předloze nejen proto, poněvadž tento zákon neodpovídá demokracii, nýbrž také proto, poněvadž jest autokratickým, poněvadž rozhoduje o důležitých životních otázkách obcí povahy hospodářské a finanční, a poněvadž zastupujeme názor, že otázku tak důležitou řešiti dlužno nikoli zmocněním vlády, nikoli byrokraticky aniž nějakým diktátem, nýbrž obcemi a okresy samými ve vlastním oboru působnosti. Toto právo nedáme si vzíti za žádných okolností, poněvadž si osobujeme právo nejvydatněji pečovati o svůj vlastní krb, o svoji hroudu a o svůj německý lid. (Potlesk a souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Meissnerovi.

Sen. Meissner (německy): Slavný senáte! Chci k vývodům ctěného pana řečníka přede mnou něco připojiti a to pro naše užší slezské poměry. Předložený zákon jakožto zmocňovací zákon má do sebe vždy něco nepěkného, neboť se zmocňovacími zákony v rukách stranické vlády dály vždy neplechy, dějou se vždy neplechy na škodu jiných stran. Takovýto zákon, jak se zde provádí, již od prvopočátku, když se sněmovna sešla, stál nás mnoho práce a namáhání. Museli jsme, řekl bych, očistiti všechny kliky vládních dveří, abychom s nesčetnými deputacemi intervenovali pro změnu takovýchto nepřístojností, které tento zákon způsobil. Chci jen poukázati na to, že obzvláště ve smíšených krajinách již z národnostních důvodů jest samozřejmo, že vláda zde vždycky jen rozhodne v ten smysl, který se jí hodí. A tak se stalo, že u nás nyní malá obec Tábor byla odtržena od Loděnice, obec s asi 200 obyvateli, která přece patrně nemůže vydržovati vlastní obecní správu. Tato obec má se státi samostatnou, a má býti odtržena od Loděnice, větší to obce s asi 600 obyvateli, aby tato obec v čase voleb loděnickým více nepřekážela. Na druhé straně zase přišly v úvahu německé obce, tak vesnice Jauernig a město Jauernig. Vesnice Jauernig měla jako agrární obec býti připojena k městu Jauernig. Že se z hospodářských důvodů takovéto přidělení neodbude beze stesků, jest přece samozřejmo. Ale chci poukázati jen na to, že takovéto nepřístojnosti také v čistě národnostně německých obcích zavdávají nejen podnět k hádkám a rozepřím - jako při Velkých Albrechticích, od nichž nyní část má býti připojena k městu Bilovci - nýbrž že také z hospodářských důvodů toho nelze schvalovati. Velké Albrechtice jsou rovněž agrární obcí, která samozřejmě nechce ničeho věděti o přidělení k nějakému městu.

Nuže, velevážení, tato věc dala by se přece velmi dobře napraviti, kdyby se tento zákon přiměřeně znovelisoval, snad v ten způsob, že by se přece především ponechalo oběma stranám dojíti k nějaké dohodě, ale ne tím, že se jedna strana a to předpojatým rozhodnutím vlády nutí k tomu, aby přistoupila ke straně druhé. To jest čirým znásilněním.