Ze všech stran bylo na to poukazováno, že náš rozpočet přesahuje daleko míru toho, co poplatnost obyvatelstva v této době snese. Mluví se na všech stranách o tom, že musíme šetřiti, a hlavně zdůrazňuje tuto nutnost pan ministr financí, aniž by nám byl mohl prokázati, že se mu podařilo uplatniti svou snahu u některých svých ministerských kolegů. Najmě bych mu mohl říci, že se svými názory o šetrnosti nenašel dosti sluchu u dvou svých kolegů, a to u pana ministra zemědělství a u pana ministra národní obrany. Uvádím-li právě tyto dva pány ministry, nečiním tak z důvodů stranické zaujatosti, nýbrž jedině z důvodů věcných. Již pan generální referent vyzdvihl na adresu svých německých agrárních kolegů, že v oboru zemědělství se u nás mnoho koná. Nepřezírám význam zemědělství a uznávám plně, že vláda i vůči němu má veliké povinnosti. Avšak cifra rozpočtu a jednotlivé položky přesvědčují nás o tom, že ministerstvo zemědělství nijak nebere ohled na svízelnou finanční situaci státu a že svá vydání, která v roce 1922 obnášela něco přes 590 milionů, zvýšila pro příští rok asi na 774 milionů, tedy téměř o 184 milionů Kč více. Již první pohled na jednotlivé položky přesvědčuje nás, že se v tomto ministerstvu štědře vydává a že o nějaké snaze uložiti si v tomto směru nějakou nutnou reservu nelze mluviti. Mám takový dojem, že ministerstvo zemědělství má jakýsi zvláštní ráz, nespadající zrovna do povahy státních úřadů, spíše bych řekl, že nám představuje doménu, v níž vládnou lidé stranicky a odbornicky přes příliš specialisovaní. Nic v tomto ministerstvu neschází a stále slyšíme, že se znovu a znovu rozprostírá a ještě nové úřady a úřadečky zřizuje. Ihned v první kapitole nalezneme položku, která se týká zemědělských attaché. Ne méně než 1,122.874 Kč věnuje pan ministr zemědělství na tuto instituci. Že stát bohatý udržuje takovéto attaché, dovedu ještě pochopiti, ale u nás by se mělo trochu počítati a mělo by se vzíti v úvahu, co taková instituce stojí a kolik užitku positivního přinese. A dosud jsme neviděli, že by tito attaché byli u nás v zemědělské produkci přivodili takové změny, které by nás za dosavadní vydání odškodnili. Nevím, kdo je tím zemědělským attachém, nevím a nechci se těch pánů nikterak dotknouti, avšak mým přesvědčením a přesvědčením mnohých jiných lidí je, že je to instituce nákladná a zbytečná.
Že by ministerstvo zemědělství dovedlo přispěti také spotřebitelům na pomoc a že by dovedlo nějak působiti na zlevnění aneb aspoň čeliti zdražování, o tom žádných zkušeností dosud nemáme a snad nám pan ministr zemědělství o tom podá bližšího vysvětlení a poinformuje nás, jakou politiku provádí aneb chce prováděti oproti kruhům spotřebitelským. Rád bych také slyšel do pana ministra jakým způsobem chce zreformovati naše hospodářství lesní, na které slyšíme tolik stížností a to zejména v Podkarpatské Rusi, kde prý ohromné množství dříví ve státních lesích hnije. Státu uchází tím celé miliony.
Přicházím pro krátkost vytčené řečnické lhůty k druhému oboru státní správy, jehož jsem se byl dotkl, to je k ministerstvu národní obrany. Ministerstvo toto vykazuje oproti letošnímu roku v řádných výdajích menší potřebu o 417,982.890 Kč. Zmenšení vydání neplyne z nějaké redukce vydání, nýbrž z poklesu cen. O tom, že by se bylo něco ušetřilo, nelze mluviti, spíše snad mohou horlivci ve vojenských věcech dáti p. ministru národní obrany jenom tu poklonu, že vydání snad nezvýšil. A tu mně budiž dovoleno, abych zcela otevřeně a jasně prohlásil panu ministru národní obrany, že široké massy dělnické a hlavně za nynějších poměrů nemohou a nehodlají ho sledovati v jeho vysloveně militaristických snahách a aspiracích. Dělnictvo dívá se na zařízení stálé armády jako na zlo, byť i v přechodné době nutné zlo. Dělnictvo našlo ve zkušenostech, čerpaných za světové války jenom potvrzení svých názorů antimilitaristických a nehodlá se jich nijakým způsobem vzdáti. A ono vidí i v nynější armádě naší zařízení militaristické, i když, jak přiznáváme, v armádě se projevil mnohý pokrok a mnohé zlepšení.
Naše stanovisko k militarismu neplyne ze zaujatosti proti našemu vojsku, nýbrž z našeho světového názoru a z úvah stejně etických jako hospodářských. My nesneseme vydání ve výši 2 3/4 miliard na neproduktivní úkoly vojenské a nevidíme také nutnosti taková nepřiměřeně vysoká vydání činiti. Naše armáda co do své síly předstihuje daleko armády jiných států a to států větších a daleko bohatších. Široké massy volají po redukci armády, leč pan ministr národní obrany, a to jen ke škodě armády, těmto hlasům nevěnuje žádné pozornosti a jen zbytečně svými řečmi a okázalostí, s kterou armáda dnes při různých příležitostech vystupuje, proti armádě podněcuje. Čeká snad pan ministr až do té doby, kdy hospodářské poměry si zmenšení vojska kategoricky vynutí? Mám za to, že státní raisona velí, aby on zahájil iniciativu v době, kdy je to nejnaléhavější.
Stanovisko, které projevil pan ministr k milici, rozhodně zamítáme. Je to pro nás otázka zásadní a své zásady se nevzdáme. Snášíme-li odklad, činíme tak jedině z ohledu na poměry ve státech okolních a na poměry vnitrozemské, ale naše politika vnitřní a zahraniční musí k tomu směřovati, aby vybudování milice bylo v dozírné době a bez zbytečného odkladu umožněno.
Vím, že pouhým šetřením podstatného snížení rozpočtu dosaženo nebude, nanejvýše že vojáci obdrží horší šatstvo a prádlo aneb dokonce stravu. Nicméně činí se ministerstvu národní obrany a to plným právem výtky, že není dosti šetrné. Již veliký aparát ministerstva národní obrany tuto výtku plně zdůvodňuje. Pak občas dostanou se zprávy do veřejnosti, které na hospodářství ve vojště nevrhají dobré světlo.
Mnoho se o tom psalo, jak zrovna miliony byly vyhazovány za loňské mobilisace. Koně se za horentní ceny kupovali a za babku prodávali. Dva koňští obchodníci z Berlína byli sem pozváni a koupili zde 300 koní po 5.000 Kč za jeden kus, ačkoliv mezi těmito koňmi byli i takoví, kteří se kupovali obnosem 40.000 Kč za jeden pár. Tím se stalo, že erár prohospodařil velmi slušnou sumu peněz.
A druhý případ, jak se ujalo heslo šetření, jsou pověstné Hranice na Moravě. Vedle celé řady učitelů-důstojníků z dřívější armády rakouské je na tamější vojenské akademii celá řada francouzských důstojníků, kteří se do našich poměrů nedovedli nijak vžíti a již prostě proto nijak nevyhovují. Mnozí byli přijati v hodnosti seržanta a byli kvapně povýšeni na kapitány s platem několika tisíc Kč měsíčně. Jak tam pokračuje vyučování, o tom je opravdu trudno mluviti. Na příklad učitel-důstojník, který má přednášeti vojenskou organisaci, na kterýžto předmět mu milostivě vyměřil plukovník Forlot 10 hodin vyučovacích na celý rok, sám se přiznává, že ani v Rakousku se tak šlendriánsky nevyučovalo jako dnes.
Nyní se chci zmíniti několika slovy o brněnské zbrojovce. Do tohoto závodu byla po převratu přijata řada civilních dělníků, příslušníků našeho státu, z vídeňského arsenálu. Tito dělníci platili si řadu let do t. zv. >Versorgungsinstitutu für die Zivilbediensteten der k. u. k. Heeresverwaltung<. Vstoupivše do zaměstnání brněnské zbrojovky, nebyli tito dělníci přijati do žádného pojišťovacího ústavu. Za účelem dosažení tohoto pojištění ve stáří vyslána byla deputace k tehdejšímu ministru národní obrany, který deputaci ujistil, že v nejbližší době zřízen bude pro ně pojišťovací fond a že nikdo na svých nárocích nebude zkrácen. Od té doby uplynuly více jak tři roky, a co se stalo? Že slib zůstal slibem. Na můj dotaz na nynějšího pana ministra národní obrany obdržel jsem asi za čtyři měsíce odpověď, že dotyční dělníci mohou uplatňovati své nároky, z členství ústavu plynoucí, toliko vůči republice rakouské. (Sen. dr. Witt: Laciná právní porada!) A poněvadž prý republika Československá nepřevzala v tomto směru podle ustanovení mírové smlouvy saint-germainské žádných závazků, nemají tudíž členové bývalého Versorgungsinstitutu proti ní žádného nároku. Ale těšínské jablíčko bylo těmto dělníkům přece hozeno, a sice sděluje pan ministr, že ministerstvo národní obrany připravuje zavedení starobního, pensijního zaopatření pro civilní dělnictvo, zaměstnané ve vojenských dílnách.
K realisaci tohoto projektu bude prý ovšem možno přistoupiti teprve tehdy, až bude dokončena stabilisace jednotlivých vojenských podniků, ústavů a dílen, vzhledem k definitivní organisaci armády. Tedy pátý rok se již připravuje zavedení starobního pojištění pro ty, kteří si již řadu let na ně platili. Možná, že uplynou ještě několikráte 4 roky a stabilisace vojenských ústavů a dílen nebude ještě provedena, poněvadž to nespěchá, neboť jde pouze o dělníky. A při tom celá řada generálů a vysokých důstojníků, převzatých od starého Rakouska, byla již pensionována a nečekalo se na nějakou stabilisaci ani na definitivní organisaci armády. Postupuje-li se takovýmto způsobem proti dělnictvu a vidí-li toto, jak je dobře postaráno o ty vyšší, pak není se co diviti, že se vzmáhá mezi lidem veliká nespokojenost.
Nyní několik slov o demokratičnosti naší armády. Jako člen branného výboru měl jsem příležitost býti divákem při různých vojenských slavnostech a tu jsem se nemohl zhostiti dojmu, že mnohé tyto parády se do naší doby demokratické a republikánské věru nehodí. Vidím v nich kopii starých rakušáckých parád a nemění nic na jejich podstatě, i když se konají za jinou příčinou. Ostatně zdá se mi, že i naše vojenská mládež stejně tak soudí a není těmito parádami nějak nadchnuta. Mohl bych citovati došlý mně dopis velmi inteligentního vojína, který upřímným způsobem mně všecky své pocity z takovýchto slavností vyličuje a hlavně si mi stěžuje na ony parády, které by chtěl označiti jako parády čistě klerikální. Pisatel líčí zejména vojenskou účast na slavnosti Božího Těla v Olomouci, kde asistovalo šest vojínů kolem nebes s nasazenými bodáky, a končí svůj stesk poukazem na to, že generálním inspektorem naší armády je náš nejhlavnější bývalý protiklerikální bojec mistr Machar. Vyslovuji obavu, že brzy budou vojáci komandováni k různým náboženským úkosům, jak tomu bylo dříve. Není divu, že ta doba mezi dřívější a nynější dobou vyvolává antipatie proti důstojníkům armády, kteří náleželi ke starému režimu, poněvadž důstojníci tito jsou považování za původce všech těchto konfesních vojenských asistencí.
Tím končím své vývody a zdůrazňuji, že jsem své výtky pronesl k tomu účelu, abych zjednal nápravu a umožnil vládě slyšeti také hlasy těch, kteří zde nejsou. Platí-li zásada, že hlas lidu, je hlas boží, pak musí tato zásada míti plnou platnost v republice. V té naději, že nyní nastane v těchto případech, které jsem tu uvedl, žádaná náprava, prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet. (Souhlas.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr. Veselému.
Sen. dr. Veselý: Vážený senáte! Ozvaly se tu jednotlivé hlasy, které protestovaly proti tomu, že senát je vylučován z účasti na výkonu moci státní, na vládě. Zdá se, že tyto jednotlivé hlasy neměly úspěchu. Senát jistě projevil velice úctyhodnou vážnost tím, že nebylo tu žádných nedočkavých kandidátů na křesla ministerská, nebylo tu žádné tlačenice k lavici ministerské. Senátoři dali na jevo, že ze žádných ctižádostivých pohnutek netouží po účasti ve vládě. Ale, pánové, nejde jenom o osobní nějakou otázku našeho senátu, jde o to, aby se nevyvinula tradice, že senát je z vlády trvale vylučován, a že nemá míti žádné účasti na výkonu moci státní. Jedno ministerstvo s vyloučením senátu již bylo tvořeno, ale neozvalo se ani hlasu, druhé ministerstvo bylo již utvořeno s vyloučením senátu a ne snad i v úředních listech, ale v zákulisí se to určitě prohlašovalo a ozvaly se jednotlivé protesty. Myslím, když tyto protesty nepůsobí, že bude povinností senátu, aby se sám ozval, aby se nemohlo říci, když si to senát dá líbiti, proč by se ho někdo jiný ujímal?
Dovoluji si upozorniti na tuto nutnost a jsem přesvědčen, že senát najde vhodný způsob, jak by upozornil, že nebude trpěti toto snižování své vážnosti a autority. Mně se zdá, jako by ten vládní umělec, který přezírá a který jaksi odstrkuje senát, netroufal si pracovat zároveň se senátem. Jest to tak, jako by některý umělec dostal klavír, řekněme ten náš státní klavír, a neuměl na něm hrát dvěma rukama, brnkal by jen jednou rukou a jen vysoké tony poslanecké sněmovny a neuměl by druhou rukou pracovat. Tedy není to žádnou úhonou pro senát, ale myslím, že jsme povinni svojí budoucnosti a tomu, že zde vykonáváme ne zájmy jen stran, nýbrž že vykonáváme ústavní povinnosti pro celou republiku, které nám ústava uložila, bránit se proti tomu vylučování a příkoří.
Několikrát se ozvala v debatách, v této i předešlé, stížnost Němců, že byli vyloučeni ze spolutvoření ústavy, zejména že ústava byla tvořena bez nich. Pokládám za nutno konstatovati, že hned po převratu 28. října, když se Národní výbor utvořil, byli Němci vyzváni, aby vstoupili do Národního výboru, aby se zúčastnili prací Národního výboru a aby pomáhali tvořit tento stát společně s námi. Tehdy ovšem Němci odmítli, poněvadž měli ilusi o Deutschböhmen. Myslili, že dosáhnou Deutschböhmen a že budou míti svůj vlastní stát. Z toho ovšem vyplynula pozdější nemožnost přivolat je ku pracím, které směřovaly ku založení tohoto státu, zejména, když stále projevovali nepřátelské smýšlení vůči naší republice. Prosím, aby nebyla dávána vina nám, že se nemohli zúčastniti prací na vytvoření ústavy, nýbrž aby dávali sobě vinu, kterou skutečně mají.
Naši němečtí krajané se snaží vylíčiti nás jako zlé politiky, jako nepřátele lidu atd. Jistě jest to usilování nesprávné, nedůvodné a nevhodné. Němci by mohli dosáhnouti od nás všeho, čeho slušně potřebují. Vždyť víme, že jejich trvalý domov jest v naší republice a snažíme se všem lidovým potřebám českého i německého lidu stejně vyhovět. Naše ústava nikoho neodstrkuje. Ovšem bylo by nutno, aby také Němci pokládali tento stát za svůj domov a ukázali nám také jinou, přátelskou a příznivější tvář, nejen nenávistnou, jak jsme byli zvyklí, a jistě že by dosáhli všech potřeb lidových od nás, poněvadž nestojíme o to, abychom se ve svém domově musili s někým rvát nebo v nepřátelství žít. (Sen. Friedrich Albert: To neplatí pro německé sociální demokraty!) Račte prominouti, já nečiním zatím rozdílu mezi jednotlivými stranami. (Sen. Friedrich Albert: Ale zde byste měl rozdíl činiti!)
O těch sociálních demokratech si promluvíme zvláště.
Vážení pánové! Doslali jsme nedávno závěrečný účet o státních výdajích a příjmech, který předložil nejvyšší účetní kontrolní úřad. Jest potěšitelné, že jsme ten účet dostali, poněvadž závěrečné účty za léta minulá mají nám býti pomůckou při vyřizování účtů nových a zejména rozpočtů. Učiníme si dle těchto starých účtů úsudek o tom, jaká jest potřeba v tom kterém oboru státním a můžeme podle toho státní rozpočet posuzovati. Jen si dovoluji upozorniti, že o měsíci listopadu a prosinci r. 1918 již jsme dostali státní pokladniční účet od nejvyššího kontrolního úřadu, a to v únoru 1921 a že mezi novým účtem z listopadu 1922 a mezi starým účtem z února 1921 jsou značné diference, takové diference, že překvapují a že by jistě potřebovaly vysvětlení. Dovoluií si upozorniti na to, že rozdíl ve vydáních, které jsou uváděny v účtě složeném v únoru 1921 a v úctě nově odevzdaném činí 208 milionů korun. Vydání podle starého účtu státního za ony dva měsíce r. 1918 činila 595 milionů Kč, podle nového účtu činila 804 miliony.
Při Národním shromáždění ve starém úctě je uvedena výloha 709,000, v nynějším úctě tato položka schází. To je jistě nápadný rozdíl, který potřebuje ospravedlnění.
Ministerská rada podle starého účtu vyžadovala nákladu 2,217.000 Kč, podle nového pak 427.000 Kč.
Ministerstvo národní obrany podle starého účtu vydalo 119 milionů, podle nového 202 miliony.
Ministerstvo vnitra podle starého účtu 3,380.000 Kč podle nového 18 milionů.
Ministerstvo školství podle starého účtu 8,840.000 Kč, podle nového účtu 15,990.000 korun.
Ministerstvo obchodu vyžadovalo podle starého účtu nákladu 15 milionů, podle nového jen 307.000.
Ministerstvo zemědělství podle starého účtu vydalo 1,253.000, podle nového 7,750.000 Kč.
Příjem celkový podle starého účtu za ony 2 měsíce byl 337,000.000 Kč, podle nového 804,000.000 Kč. Tedy rozdíl 466 milionů.
Pánové, to jsou číslice, které nám kontrolní úřad přece měl vysvětliti a musí vysvětliti, a já dovoluji si žádat, aby toto vysvětlení bylo skutečně požadováno.
Jestliže snad ten první účet - nechci toho tvrditi - byl přece jen poněkud povrchní anebo ne dosti opatrný, pak ovšem musíme žádati, aby takové práce, které nejsou zcela spolehlivé, Národnímu shromáždění předkládány nebyly, aby Národnímu shromáždění se dostalo účtů zcela bezpečných a spolehlivých.
Nejvyšší účetní kontrolní úřad ovšem říká, že dostal nyní teprve některé účty ze Slovenska a Podkarpatské Rusi a že je musil doplňovat. To může u některých položek snad býti správné, ale nemůže to býti na příklad u ministerské rady, nemůže to býti u Národního shromáždění a nemůže to býti u pasiv státních, která byla uvedena ve starém účtě 514 miliony, v novém účtě pouze 254 miliony. Tedy ve státních pasivech nemůže býti rozdíl o 250 milionů jen tak náhodou, zejména když, kdo si prohlédne podrobně účet, vidí, že chyba se stala asi při účtování půjčky Národní svobody.
Uvádím tyto číslice jen proto, aby bylo dáno na jevo, že Národní shromáždění zkoumá tyto účty, že je zajímají a že žádáme, aby nám byly předkládány číslice přesné, spolehlivé a správné.
Jinak ovšem budeme vítati, když nejvyšší kontrolní úřad nám bude předkládati závěrky rychle, abychom jich mohli používati při zkoumání rozpočtu a když nejvyšší kontrolní úřad bude konat přísnou kontrolu tak, jak ústavou a zákony mu je uloženo, ve všech oborech státní správy.
Dovoluji si uvésti dva případy, kde jistě přísné kontroly a důrazné kontroly potřebí jest. Jde o tabákovou režii.
Naše republika koupila z Bulharska tabák za 8 milionů lvů od firmy Le Lewant, a zprostředkoval tuto koupi tabáku obchodní jednatel pan Jirásek. Když tabák měl nedávno býti dodáván, tu najednou firma Le Lewant odepřela dodání tabáku, zejména za dříve smluvenou cenu, a tu teprve se zkoumaly spisy a přišlo se na to, že tabáková režie nedostala od firmy Le Lewant závěrečného listu (Hlas: Potvrzení!) - potvrzení na skutečné uzavření onoho obchodu. Prosím, aby ten, kdo se nestaral o řádné doručení závěrečného listu, byl volán k odpovědnosti, aby byla věc vyšetřena a vinník aby dostal příslušnou důtku.
(Místopředseda Klofáč ujal se předsednictví.)
Ta věc je tím vážnější, poněvadž ústřední ředitel tabákové režie je v přátelských stycích s panem Jiráskem, zástupcem firmy Le Lewant, a tyto styky mu právě ukládají tím přísnější povinnost, aby obchod s firmou Le Lewant byl prováděn rigorosně, a aby se dbalo všech zájmů naší republiky, aby nebyla republika liknavostí nebo nedbalostí poškozena.
Zajímavo je, že nyní kupujeme od téže firmy týž tabák o 50 % dráže. To se mi zdá drobátko pokořující a zahanbující. My bychom s takovou firmou, která již jednou slova nedodržela, neměli nových obchodů uzavírati.
Druhý případ, který rovněž týče se tabákové režie, jest asi tento: Letos na jaře přišla z Bulharska dodávka tabáku do Terstu. Byla tam zástupcem naší tabákové režie zkoušena, zejména přirovnáváno, zdali zásilka shoduje se se vzorkem a bylo shledáno, že zásilka je horší než vzorek. Byla proto celá deklasifikována a ovšem byla za ní vyplacena cena nižší, než jak byla původně smluvena. Tím byla firma Le Lewant drobátko poškozena, ovšem právem a vlastní svojí vinou.
Nedlouho na to přišla do Terstu druhá zásilka a byla opět zkoušena již v Terstu zástupcem tabákové režie a byla shledána ještě horší než zásilka první. Úředník tabákové režie podal o tom zprávu, ale ku podivu ústřední ředitelství tabákové režie nařídilo továrně v Hodoníně, že má tuto zásilku druhou přijmouti a podati zprávu, že tato zásilka je lepší než vzorek. (Veselost!) A skutečně také ředitel tabákové továrny v Hodoníně poslal pak ústř. ředitelstvu tabákové režie tento telegram: >Na nařízení ústředního ředitelstva bylo po otevření shledáno, že zboží druhé série je lepší než vzorek.<
Pánové, úředník, který byl při této věci zúčastněn, odepřel spis vypracovati, nechtěl takovéto nepravdivé zprávy podepsati, a proto mu byl referát odňat a bylo svěřeno vypracování zprávy ve smyslu ústředního ředitelstva jinému úředníku. (Hlas: Přece se našel na tu lež úředník!) Prosil bych, aby věc tato byla přísně vyšetřena, a aby takovéto poškozování republiky pro příště bylo zamezeno. U tabákové režie si dovoluji upozorniti, že je také potřeba kontrolovati obchod s cizími valutami. Tabáková režie musí si opatřovali cizí valuty, poněvadž platí tabák do ciziny, ale je nutno, aby si počínala opatrně a aby v této příčině vykonáván byl na ni dozor. Rovněž na nákupy forem na doutníky, na nákupy mýdla a kartonů je potřeba dohlížeti. Přihodilo se totiž nedávno, že tabáková režie koupila cizozemské valuty - myslím, že bulharské lvy - ale koupila je v době, kdy naše koruna stála nízko. Když potom naše koruna stoupla, pak těmi draho nakoupenými valutami jsme platili účty do ciziny. Laciný tabák jsme tedy platili valutami, které jsme koupili draho, poněvadž jsme je koupili příliš brzy.
K rozpočtu ministerstva školství a národní osvěty bych si dovolil upozorniti, že položka na sociální péči pro studentstvo určená jest příliš skrovná, že nevyhovuje jíž nynějším poměrům, zejména ne počtu studentstva, které je zapsáno na vysokých školách našich. (Sen. Thoř: Kde vzíti peníze na to?) Je tedy potřeba, aby ministerstvo školství a národní osvěty vůči studentům bylo štědřejší a aby pokud možno podporovalo jejich snahu po vyšším vzdělání. Dovoluji si uvésti několik číslic: Dosud je věnováno na sociální péči pro studentstvo 6 milionů Kč. Z toho 1,730.000 Kč je splátka zákonem ustanovená na dům akademický, takže na skutečné rozdělení pro sociální péči zbývá 4,365.000 Kč. Pánové, račte povážiti, že tato částka se musí rozděliti mezi vysoké školy v Praze, v Příbrami, Brně a Bratislavě, že z toho mají býti podělovány university, techniky, báňská akademie, škola vysoká pro zemědělství, škola vysoká zvěrolékařská, že má býti poděleno české studentstvo, německé studentstvo a jistě také maďarští studenti, že z toho mají býti podělení posluchači mužští i posluchačky ženské. Z toho poznáte, že tato částka je příliš skrovná, příliš nepatrná a že každému studentskému podniku se dostane drobtu, nepatrného drobtu, ze kterého nemohou býti uhrazeny ani nejnaléhavější potřeby. Skutečně se stalo, že na př. Akademická mensa, která vaří obědy a večeře studentům, která jim poskytuje nejnutnější skývu chleba, úplně vyčerpala všechny svoje prostředky, že je pasivní. Její pasivita nyní činí 307 tisíc Kč a jenom tím, že celý fond reservní obětovala na zaplacení dluhu, zmenšila se na 57 tisíc Kč. To jsou poměry neudržitelné a my nesmíme studentům odepříti aspoň stravu, která ovšem bez mimořádné pomoci byla by pro ně nedosažitelná, poněvadž do hostinců stravovat se nemohou choditi. Stejně těžké poměry má Masarykova kolej, která má deficit 222 tisíc Kč. Reservní fond Masarykovy koleje činí 100 tisíc Kč a je ovšem deficitem úplně ztráven. Masarykova kolej vydržuje 310 studentů, poskytujíc jim byt a stravu. Rovněž velmi těžce žije a udržuje se mensa ve Strakově akademii. Tato mensa vaří 800 obědů denně a nemá subvence vůbec žádné. Rovněž tak >Radhošť<, spolek pro podporování studentů z Moravy, Slezska, Slovenska a Podkarpatské Rusi, který poskytuje 250 studentům podpory, je na pokraji záhuby. Nemá z čeho by dále podpory platil, jeho výdaje činí 100.000 Kč, subvence 30.000 Kč, takže deficit je 70.000 Kč. Od starých studentů, kteří dostávali kdysi od spolku podporu a příspěvky na taxy a podobné, vybírá Radhošť tyto staré půjčky a v nich má hlavní pramen na poskytování nových podpor, ale již nemůže, nestačí, docházejí síly také jemu.
Nemůžeme, pánové, připustiti, aby tyto studentské spolky byly úplné opuštěny. Musíme býti povděčni tomu, že ta nejchudší mládež se dere ke vzdělání a po vzdělání. Vždyť v tom spočívá síla našeho národa, že naší lidé toužili výše, toužili po vzdělání a po kultuře. To nám zabezpečuje lepší budoucnost a to nám také lepší budoucnost má zajistiti. My musíme býti povděčni tomu, že tito mladí lidé, tato mladá děvčátka pro dobu přítomnou strádají a za nejstrašnějších útrap domáhají se vzdělání. Tím povznášejí úroveň celého národa. Pánové, musíme svých studentů si vážiti a jim podporu poskytovati. To není jenom nějaká libůstka naše, nýbrž číslice, statistika, vám dokáže, že právě nejchudší naše vrstvy mají nejvíce touhy po vzdělání. U nás z vrstev dělnických, malozemědělských a maloživnostenských - mám číslice jenom ze středních škol, na vysokých školách statistika dosud provedena nebyla - je těchto studentů 19 %. Připočítá-li se k tomu ještě počet studentů sirotků, buďto úplně nebo částečně osiřelých, kteří jistě žijí také ve špatných poměrech, počet těch nejchudších činí 27 % všeho studentstva na našich středních školách. Dobře situovaných studentů, tedy z vrstev zámožných, které studentům poskytnou plné zaopatření, je u nás pouze 17 %. Všechno ostatní jsou studenti ze středních vrstev, kteří žijí nyní zejména v době drahoty ve velmi těžkých poměrech, protloukají se různými kondicemi a všelikým psaním, písařením a podobně. Je tu zajímavé porovnati číslice z českého národa a číslice z německého národa. Ukáže se tu různé rozvrstvení obou národů. Tedy u Němců, synů lékařů, advokátů, stavitelů, inženýrů, notářů, je mezi středoškolským studentstvem 9 %, u Čechů pouze 3,8 %. Malorolníci a domkáři mají u německých 6,9 % studentů, u nás 13,1 %. Dělníci u Němců dodávají studentů 1,8 %, u Čechů 6,1 %. Vdovy mají synů na středních školách u Němců 3,1 %, u Čechů 7,7 %. Úplných sirotků je mezi Němci 0,6 %, u Čechů celé jedno procento. Podobný poměr je u studentek-děvčat českých i německých. Právě u studentek jsou poměry ještě nepříznivější než u hochů, ačkoliv děvčata pro svoji slabost a bezradnost by potřebovala více podpory nežli hoši.