Středa 13. prosince 1922

Schůze zahájena v 10 hodin 20 minut.

Přítomni:

Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr. Soukup.

Zapisovatel: dr. Vlček.

117 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministerský předseda Švehla; ministři: Bechyně, dr. Dolanský, Malypetr, dr. Markovič, Novák, dr. Rašín, Šrámek, Udržal.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr. Šafařovič; jeho zástupci dr. Bartoušek a dr. Trmal.

Předseda (zvoní): Zahajuji schůzi.

Udělil jsem dovolenou pro dnešní a zítřejší schůzi p. sen. Sehnalovi, pro tento týden sen. dr. Herzigové.

Navrhuji, aby byla udělena dovolená do konce roku z důvodů zdravotních p. sen. dr. Stojanovi.

Kdo s udělením této dovolené souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Žádaná dovolená jest udělena.

Tiskem rozdáno:

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Jednací zápisy o 133., 134., 135., 136. a 137. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 21. 23. a 29. listopadu a 1. prosince 1922.

Těsnopisecká zpráva o 135. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé v Praze ve středu dne 29. listopadu 1922.

Z předsednictva přikázáno:

Výboru sociálně-politickému, zahraničnímu a rozpočtovému:

Tisk 1511. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu (tisk 3804), kterým se předkládá ke schválení Národnímu shromáždění československá úmluva o převodu zaopatřování válečných poškozenců na Hlučínsku a závěrečný protokol, podepsané v Ratiboři dne 12. dubna 1922 (tisk 3875).

Výboru kulturnímu, sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 1512. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 3798) o výplatě jednorázových výpomocí k pensím učitelů škol obecných a občanských na Slovensku vydržovaných církvemi a obcemi s podporou státní (tisk 3854).

Předseda (zvoní): K žádosti vlády má býti o návrhu č. t. 1511 podána zpráva ve lhůtě šestinedělní a o návrhu č. t. 1512 ve lhůtě co možná nejkratší.

Kdo s navrženými lhůtami souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Navržená lhůta se přijímá.

Přikročuji k

podrobné debatě o usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1923, a to o prvé skupině politické, totiž o kapitolách:

Kap. I. President republiky.

Kap. II. Kancelář presidenta republiky.

Kap. III. Národní shromáždění.

Kap. IV. Nejvyšší správní soud.

Kap. IX. a IX. A) Předsednictvo ministerské rady.

Kap. X. Ministerstvo zahraničí.

Kap. XI. Ministerstvo národní obrany.

Kap. XII. a XII. A). Ministerstvo vnitra.

Kap. XIX. a XIX. A) Ministerstvo spravedlnosti.

Kap. XXIV. Ministerstvo pro sjednocení zákonův a organisace správy.

Řečníci: proti: sen. Průša, dr. Koperniczky, Zuleger, Kiesewetter, Stark; pro: dr. Krupka, dr. Procházka, dr. Brabec, Roháček, dr. Veselý, Filipínský, Mudroch, Špera.

Uděluji slovo prvému řečníku >proti<, p. sen. Průšovi.

Sen. Průša: Ctění pánové a ctěné dámy! V rozpočtové debatě při zahájení pan generální zpravodaj prof. dr. Horáček užil ve své řeči oproti samosprávě opravdu velice silných slov, která mne překvapila, zvláště když já ho znám jako dosti střízlivého člověka. Jeho výtky přímo o neschopnosti a nehospodárnosti dnešní samosprávy mohly snad býti vedeny oproti jednotlivým případům, ale použil-li p. zpravodaj paušálně onoho výroku, že jsou tu a tam řádně vedené samosprávy, pak opakem toho jsou jednotlivé obce, které nehospodaří dobře. Řekl bych, že zejména výtka, co se týče výdajů osobních, kde u nás cestou zákonnou jest ohraničena možnost překročování osobních nákladů, byla do jisté míry neodůvodněná. Opak toho znám zase já ze své praxe. (Sen. dr. Horáček: Cifry to dokazují!) Pane rektore, já vám ukáži, že i cifry jsou něčím, co není dobře přiléhavé. Cifry v tomto případě právě tak mohou býti brány za podklad, jako vy jste jich užil při odůvodňování ve státním rozpočtu. Uvážíme-li, že před válkou jsme měli většinu samosprávných svazků, které měly od 50-80 % přirážek a dnes obrovská většina od 150-300..... (Výkřiky: 5.000!).

Věřím, já k tomu přijdu potom, to jsou výjimky. Já říkám, že naše samosprávy přejímány byly zástupci socialistických stran v rozrušeném stavu a musily býti hájeny za nedostatečných podmínek, které se ukázaly ve státním rozpočtu. Ale pak nedovedu pochopiti, že tento útok měl býti proti samosprávám veden. (Sen. dr. Horáček: To není útok, to je správná kritika!)

Já bych řekl, že v tomto případě jeví se účinek té nervosity, která, se u nás dostavuje před volbami. Tato nervosita působí k tomu, že zejména na venku začíná se bezdůvodně útočiti proti dnešní samosprávě. Znám na dvou okresích, které jsou průmyslově silně prostoupeny, hospodářství ve většině obcí. Bylo-li zde míněno, že socialisté dnes svým vstupem do samosprávy jsou těmi poměry vinni.... (Sen. dr. Horáček: To jsem neřekl!)

Já říkám, bylo-li to míněno. Mám příklad z jednoho nejsilnějšího okresu u nás v Čechách, kde ze 65 obecních svazků jest 48 v rukou socialistických stran. Tři nalézají se v rukou agrární strany a zbytek je v rukou strany národně-demokratické. A nejvyšší přirážky až přes 1.000 % jsou právě v těchto obcích a nechodíme s tím operovati!

Proto bych řekl, že tato výtka nemůže býti na místě, pokud se týče osobních nákladů. Je nutno uvážiti, že je to ohraničeno zákonem. Ale důsledky na př. toho, co je soustavně tiskem, zejména národně-demokratickým a agrárním, rozšiřováno, jakým způsobem je pracováno v tomto ohledu, viděti je dnes. Mohu říci, že předešlý týden na anketě jednoho okresu, kde se jednalo o zmírnění hospodářské krise, dovolil si jeden vysoký státní úředník říci: >Víme, že příčinou dnešní krise je to, že hospodářství je zatěžováno vysokými přirážkami a špatným hospodářstvím v obcích. Nevím, je-li to úkol našich státních úředníků, aby takovýmto způsobem postupovali. Pochybuji, že by to byl dobrý úkol, a že by to odpovídalo práci pro stát a pro klid ve státě. Když se vyčte samosprávné korporaci, že místo cestmistra, poněvadž je to velký průmyslový okres, dosadila inženýra a tím zatížila rozpočet a zejména živnostníky, aniž by ten vysoký úředník uvažoval o tom, že ten inženýr má menší plat než ve vedlejším okresu spravovaném agrárníky bývalý cestmistr, bývalý rakouský zupák, pak nemyslím, že takovýmto způsobem by se mohla tato otázka řešiti. Zde by mělo býti více seriosnosti v nazírání na tuto věc. Musím odmítnouti útoky na samosprávu v této formě vedené. Znám to z praxe a mnohdy jsem nucen vyčítati našim vlastním lidem, že provádějí bačkorářskou politiku, když v obcích nejnutnější práce, opravy na škole a na cestách neprovádějí z obavy, aby jim nebyla vyčítána nehospodárnost. Výtky jsou zde naprosto neoprávněny.

Předložený rozpočet pro rok 1923 je téhož složení jako předcházející. Pří zkoušení jednotlivých položek přicházíme k témuž závěru, totiž že příjmy státu jsou založeny opět v nejvyšší míře na daních spotřebních, že opět celé hospodářství státu má býti sanováno širokými vrstvami konsumentů, že opětně mají to býti dělníci, úředníci, drobní živnostníci a zemědělci, kteří tímto systémem daňovým jsou nuceni obrovskou většinu státních daní hraditi výtěžkem své práce.

Letos v lednu při projednávání dodatku rozpočtu prohlásil dr. Rašín, nyní ministr financí, toto: >Myslím, že všechno to rozdělování mezi daněmi přímými a nepřímými je skutečným přežitkem. Faktum je, že konsument zaplatí všechno! Myslíte-li, že vysokými daněmi přímými ztížíte do jisté míry důchod podnikatelský, o který zde běží, jste na velkém omylu. Čím uděláte daň přímou těžší, tím přinutíte k tomu, aby přesunována byla do cen, neboť je-li to možno, přesune se.< Pánové, to bylo řečeno jaksi na adresu socialistických stran. Ale pan dr. Rašín tímto potvrdil onu starou pravdu, že jsou to massy dělníků a malých výrobců, kteří svou prací udržují stát a dokázal tak lživost tvrzení, že boháči jsou stavem stát udržujícím. Pan dr. Rašín také věren této zásadě v předloženém rozpočtu přes to, že říká se o něm, že je ministrem šetření, ponechal v plné účinnosti systém nepřímých daní, které tvoří čtyři pětiny všech daní.

Pánové, co již bylo napsáno a namluveno o dávce uhelné a dani z obratu. Obrovská většina uznává tyto daně za neudržitelné, za daně, které velice zatěžují naší výrobu, daň obratová těžce doléhá na menší výrobce proto, že svým způsobem zatěžuje výrobky do té míry, že stávají se neschopnými soutěže. A tyto daně opět paradují v příjmech státních skoro největšími obnosy - daň z obratu 1.800 milionů, dávka z uhlí 1.050 milionů. Jsou sice zařazeny v obnosech pro každou o 400 milionů menší, ale jen proto, že na nich nejvíce odrazí se dnešní hospodářská krise, protože velká část továrních pecí stojí vychladlá a že široké vrstvy konsumentské stávají se méně koupěschopnými. Jestli ministr financí při snížení těchto daní počítal jen s vlivem cen, pak brzy se přesvědčí, že to, co jsem prve uvedl v této otázce, zhatí celé jeho výpočty. Namítne se snad, že stát potřebuje tolik a že nelze hledati nového způsobu úhrady, jestli hospodářský rozklad a s ním rostoucí zbídačení širokých vrstev béře na sebe hrozivé formy. Pak myslím, že je nutno nejen uvažovati o uvolnění situace, ale i provésti uvolnění tlaku berního šroubu. Ovšem to nelze očekávati v tomto státě, kde vedoucí činitelé vzali sobě za úkol skonsolidovati kapitalistický systém za každou cenu, i za cenu naprostého zbídačení širokých mass. A proto předkládá ministerstvo financí ve svém plánu nové zvýšené položky: tak u osobních daní o 250 milionů, z toho připadá na daň z příjmu téměř o 170 milionů více, u cel o 150 milionů více, z 528 milionů na 676 milionů. Všeobecná dávka nápojová ze 240 na 250 milionů, daň z masa ze 76 na 86 milionů, daň z jízdních lístků ze 102 na 132 milionů, daň přepravní téměř o 100 milionů více atd. Není zde sice percentuelního zvýšení, avšak bude se více tlačiti, páni úředníci berní budou musiti vynaložiti více energie na vymáhání daní; tak as tomu lze rozuměti.

Pánové, představuji si, že náš nejvyšší hospodářský úřad, t. j. ministerstvo financí, jest povinno nejen šetřiti na vydání, ale i uskrovniti se ve svých příjmech, pokud tyto příjmy znamenají nesnesitelné zatížení pracovníků - práce vůbec. Máme zde vládu, která vepsala ve svůj program šetření. Pak ovšem nutno šetřiti i ve vydání, zejména tam, kde jsou to vydání v rozporu s přáním širokých mass obyvatelstva tohoto státu.

Vydání 2.775 milionů na armádu je velkou přítěží a za těch 170 milionů na stavbu kasáren jistě by se mohlo poříditi něco prospěšnějšího; 13 milionů pro francouzskou missi jsou trochu drahým žertem našeho demokratismu. Totéž možno říci o vydání na církevní kultus, které se zvýšilo proti předešlému rozpočtu z 54,947.000 na 63,211.000. Toto vydání zvlášť kontrastuje s vydáním na lidovýchovu, které paraduje obnosem 5,344.000. Zde je přímo školský příklad, jak roste vliv římských popů v národě Jana Husa a Žižky. Že máme vládu skutečné demokracie, musíme též po vzoru Rakouska míti disposiční fond, jehož užití a účel zůstane obyčejným smrtelníkům záhadou. Pracující lid nikdy nepochopí, že v nejdemokratičtějším státě světa má z výtěžku své práce platiti 114,350.000 na policii a 238,484.000 na četníky mimo Podkarpatskou Rus, kde vydání na policajty a celníky činí přes 43 miliony korun. Pánové, na tomto je viděti, že vláda nešetří tam, kde šetřiti by měla.

Takto sestavený rozpočet jasně dokazuje, že tento stát jest státem kapitalistickým, že peněžním magnátům daří se upevňování jich posic ve státě, ve spolku s ostatní buržoasií a mnohdy za souhlasu koalovaných socialistů kapitalismus zajišťuje své posice batailony četníků a policajtů, za účinné podpory kropáče. Konsolidace kapitalistického systému hospodářského je prováděna bezohledně; práce - pracovníci stávají se předmětem surového útoku kapitalistů za účinné podpory vládních orgánů. Po Praze přišel Chomutov, kde opět nezaměstnaní dělníci byli poučeni bajonety a kriminálem o tom, jak v republice nejvyšší demokracie léčí se bída a strádání lidu.

Tento postup proti chudému lidu, jakož i konfiskační praxe vůči oposičnímu tisku je prováděna v praxi oné části vládního programu, kde se mluví o konsolidaci. Tento postup vládní směřuje k znovuupevnění rozvrácených posic politické a hospodářské nadvlády kapitalistické. Ale tento postup znamená hrubé porušení základních pojmů demokracie. Je to brutální šlapání základních práv člověka, je to cynický výsměch humanitě, ač presidentem tohoto státu je profesor humanista. (Hlas: Co dělají v Rusku?) Jestli vy vidíte chyby v Rusku, prosím vás, jen jich nenásledujte, nikdo vás k tomu nenutí. Udělejte něco lepšího, abyste si získali uznání celého světa. (Sen. dr. Kovalik: Vy máte míti z Ruska direktivu!)

Ctění pánové! Chci se zmíniti o jednom případu, který zvláště dobře ilustruje poměry u nás a který dokazuje, že u nás jsou určité skupiny, které vedeny jsouce slepým záštím a ve strachu o svá privilegia kastovní a hospodářská, nedbají naprosto zájmu státu a zájmu veliké většiny občanů tohoto státu. Je to, otázka smluv s Ukrajinou a sovětským Ruskem, jakož i zpráva proběhnuvší zahraničním tiskem o jednání pana ministra zahraničí o uznání sovětských republik. Každý nepředpojatý ví, že navázáním obchodních styků na podkladě řádných smluv se sověty mohl by získati náš průmysl nová odbytiště, která jsou mu tak potřebná a která v dnešní krisi hospodářské znamenala by i pro stát veliké ulehčení. To ovšem neplatí pro pány z Mariánské ulice a proto vrhli se s výhrůžkami na ministra. Pan ministr včera v zahraničním výboru pospíšil si ovšem s vyvrácením oněch zpráv, avšak tím jen potvrdil, že ona skupina jest rozhodující a že její přání jest převzato vládou i proti přání většiny obyvatelstva. Kapitalističtí farizeové soptí záštím proti sovětskému Rusku. Oni nemohou zapomenouti na své dobré styky s Romanovci, oni nemohou zapomenouti, že ruští mužíci vyvlastnili obrovské latifundie knížat Galicinových, Dolgorugových a jiných, oni nezapomenou, že Rjabušinští, Šulginovi a druzí zbaveni byli svých fabrik, oni nemohou odpustiti ruským mužíkům, že zabrali miliony Rubinsteinovy a druhých obřezaných nebo neobřezaných upírů národa ruského. Proto štvou tak nenávistně proti sovětům. Půjde-li to k duhu našemu státu, který má tak veliké množství průmyslu, je jiná otázka. Oni sice jsou syti, oni mají plné wertheimky, ale oni jsou též mizivou menšinou v tomto státě. Obrovská většina příslušníků tohoto státu stojí však následkem hospodářské krise před úplným zbídačením, a právě proto nesmí býti uplatněna zlovůle několika třeba silných jedinců a jejich pomahačů, ale musí býti plně respektován zájem a potřeby širokých mass a zájem státu. Zde bude potřeba, aby vláda provedla s urychlením opatření slíbená předešlou vládou proti sabotáži některých kapitalistů a fabrikantů. Ovšem, podle našeho názoru může býti tato kontrola prováděna jen tehdy účinně, bude-li zde zákonné ustanovení, dávající právo kontroly do rukou závodních výborů. Tato vláda, jejímž programem je šetření, mohla by opravdu mnoho vykonati na tomto poli, zejména kdyby ihned provedla důkladné škrty v oboru ministerstva národní obrany rychlým snížením stavu armády, propuštěním zbytečných generálů, posláním domů celé vojenské misse francouzské, restrikcí armády četníků, zrušením armády policejních špiclů, škrtnutím disposičního fondu, který je stejně skvrnou v rozpočtu republiky.

Obrovské miliony určené k stavbě kasáren a kriminálů určete ke stavbě škol a ústavů pro invalidy a staré sedřené dělníky a naleznete pro to zajisté radostné pochopení u veliké většiny obyvatelstva tohoto státu. Jestliže však na místo toho vrháte nové miliony do jícnu popského, jestliže na místo, aby bylo provedeno co nejrychleji sociální pojištění, zajištění starých a neschopných proletářů, chcete snižovati platy a mzdy státním zaměstnancům, takovému šetření nemůžeme rozuměti a odmítáme je.

Předložený rozpočet je výrazem systému, který si vzal za účel, upevniti moc kapitalismu ve státě a který má za následek vzrůst vlivu reakce, jak hospodářské tak kulturní, a proto budeme hlasovati proti. (Souhlas.)

Předseda: Ke slovu přichází další řečník přihlášený pro, pan sen. dr. Krupka. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Ve včerejší generální debatě pronesl člen strany s námi jaksi spřízněné svůj názor, že prý všichni řečníci, nechť náleželi ke stranám vládním, nechť ke stranám oposičním, mluvili vlastně oposičně. Byl to vážený pan kolega dr. Kovalik. Prosím, račte sami usouditi, zdali pan kolega Kovalik zde mluvil pravdu. Račte posouditi sami, bylo-li to výhodné, aby stavěl na stejný stupeň zpravodaje pana dr, Horáčka, váženého, seriosního a věcného parlamentáře, kterémuž ještě připadla služba zpravodaje o rozpočtu, a račte srovnati tuto řeč jeho jakož i elaborát jeho tiskový s řečí pana kolegy sen. Friedricha. Na jedné straně láska k republice a snaha po vybudování a její konsolidaci, na druhé straně nejúhlavnější nepřátelství a nejostřejší boj. Pánové, myslím, že mluvím z duše všech a že tím neurážím, když řeknu, že to byl poněkud silný tabák.

Při té příležitosti připomínám, že bych býval očekával, kdyby oposiční strany si bývaly uložily jistou reservu, neboť úkolem vládních stran není potírati, nýbrž podporovati vládu. Úkolem vládních stran je uděliti pokyny, podněty, rady a také kritiky - to uznávám - ale zajisté blahovolné kritiky. A úkolem oposičních stran je poukázati na nedostatky a přispěti tak k řádné konsolidaci našeho státu.

Pánové, byla zde pronesena také jedna řeč se strany oposiční, se strany, se kterouž strana, k níž přináležím, má společný názor světový. Byl to vážený pan kolega dr. Harting. Jeho řeč byla sice poněkud oposiční, avšak v tenoru samém pozoroval jsem, že se naše stanoviska blíží. Pan prof. dr. Harting ujišťoval senát o loyalitě německého národa s jeho strany a příslušníků jeho strany. Chci tomu věřiti.

Než zvěst slyším, avšak schází mi víra, a skutečně to, co zde mluvil pan sen. Friedrich, nás nepřibližuje, ba naopak ještě rozdvojuje. A pánové, uvážíte-li, co mluvili němečtí pánové, předáci v poslanecké sněmovně i dosti umírnění, tak seznáte, že krok ke smíru mezi oběma národy není ještě tak blízký, jak bychom si snad přáli. Když pan posl. Křepek v poslanecké sněmovně při vyrovnání mluvil o možnosti občanské války a neplacení daní, když pan posl. Lodgman mluvil ve schůzi o donucovacím státě, nebo soujmenovec pana prof. dr. Mayra-Hartinga mluvil: >Zbav nás zlého, té naší republiky<, nebo že vláda koná darebáctví, pak, pánové, musíme jen litovati, že ještě neproniklo poznání, které již proniká se strany - a s potěšením to konstatuji - nám blízké. Podepřeno jest toto poznání ještě jedním článkem také váženého člena strany téže, profesora dr. Hilgenreinera a čteme-li severočeské listy, mohli bychom seznati, že článek tento byl výmluvnou obžalobou dosavadní politiky naších německých krajanů. Pan prof. dr. Hilgenreiner - musím loyálně přiznati - zde upozorňoval velmi drasticky na neblahé důsledky této a priori negativní politiky národa, který skutečně takovou katastrofální politiku prováděti nemá potřebí. Mám za to, jako v senátě byl počin dán k nějakému mírnějšímu spolužití, že senát sám to bude, kde konečně také ostatní naši páni krajané nahlédnou, že to tak dále jíti nemůže.

Ještě bych několik slov promluvil o té naší oposici. Pánové z oposice a zejména v senátě měli by přece k tomu přihlížeti, že oposice není jen proto, aby byla konána oposice, že oposice, jak zcela správně řekl pan kolega dr. Harting, se nekoná vládě. Musíme uvážiti, že vláda koná úkony státní, které přicházejí k dobru i ostatním občanům, byť i nenáleželi k vládní straně. Dovoluji si upozorniti, že povinností oposičních stran by bylo hlasovati pro rozpočet a že by to senátu vážnosti neubralo, ba naopak postavení a politickou váhu senátu jen upevnilo, kdyby oposice v této příčině se loyálně chovala.

Mám za to, že oposice tím více to může učiniti, protože také v jiných jednotlivých případech hlasuje pro vládní předlohy, a to tam, kde jsou položky jí výhodné. Ptám se - a to neplatí jen o pánech z německého tábora, ale také o pánech ľudácích ze Slovenska - když jest tam celá řada položek jim výhodných, mohou-li srovnati se svým svědomím, aby hlasovali proti rozpočtu? (Sen. Babka: To je ta vlasteneckost!)

Mluvil jsem, pánové, že v lůně senátu by měl nastati počin toho smíření. A mluvilo se již v generální debatě, resp. při vládním prohlášení o postavení senátu, že je zanedbáván. Promiňte, pánové, jestli o senátu ještě jednou promluvím. Já nepovažuji nikterak za zbytečné o této věci se zmíniti, a to z té příčiny, poněvadž vycházím ze stanoviska >principiis obsta<. Je potřebí, abychom ještě celou otázku náležitě prodiskutovali a prodebatovali a tím svoje postavení vůči druhé komoře upevnili. (Místopředseda Kadlčák ujímá se předsednictví.)

Pan dr. Stránský poukázal k tomu, že senát je zanedbáván a že jaksi vinu toho nese náš pan president senátu. Promiňte, pánové, já bych v této příčině nikomu nějaké viny nedával. Já myslím, že zde byla dříve jistá slabost, prýštící z obavy před disharmonií s druhou sněmovnou a že této slabostí nemusilo býti, pakliže by bylo bývalo poněkud energičtěji vystupováno. Byla to vlastně schůze pánů klubovních předsedů, ve které se vynořila otázka korektivu senátu vůči poslanecké sněmovně. Pánové, to po mém soudu byl faux pas, který se stal a neměl se státi. To zajisté postavení našeho senátu neupevnilo. Neobviňuji nikoho, jen poukazuji na to, co se stalo, a varuji, abychom v té příčině nebyli tak příliš poddajnými. Vždyť, pokud se týká obou komor, zajisté posaváde vždy ještě byla shoda a této shody se dá vždycky ještě docílili při poněkud dobré vůli.

Když pan ministerský předseda sám uznal důležitost naší komory, tak přece jen plně ještě nevyhověl našemu přání. Ty čtyři předlohy, které nám byly podány, nestačí nám, velevážení pánové, neboť slyšíme, že v poslanecké sněmovně se ještě projednává předloha 12. Víte velmi dobře, že ještě před rozpočtovou debatou jsme mohli vyříditi hladce jiné návrhy a že jsme mohli býti mnohem dříve hotovi, kdyby se tato věc bývala technicky ekonomičtěji uspořádala. A tu, bohužel, obávám se, že zase budeme postaveni nyní před Vánocemi před hotový fakt, že budeme musiti zase jen odhlasovati předlohy, které byly přijaty napřed v poslanecké sněmovně.

Musím se také zmíniti, ještě o jednom, a to je velmi důležité, že páni z druhé sněmovny rádi se zmiňují o tom, jako by ten náš senát byl méněcenným a zbytečným. Velectění pánové! Dal jsem si vytáhnouti tisky, zejména tisky, týkající se oněch předloh, kde senát předsevzal změny. Jsou to změny dosti závažné a dosti podstatné. Jinak jsem tomu rád, že toho tak příliš mnoho není. Od počátku Národního shromáždění bylo změněno senátem předloh 11. Z toho 8 změněno dosti radikálně, 2 byly změněny tak, že na nich setrvala přes to ještě poslanecká sněmovna, a poslední třetí týkala se pouze formální vady.

Tyto tisky byly: Zákon o nouzové výpomocí civilních a vojenských státních zaměstnanců, kterýž, jak známo, v poslanecké sněmovně byl změněn v té míře, že by byl vyžadoval nákladu 885 milionů. Tento zákon změnil senát, a to tím způsobem, že restituoval vládní návrh. Druhý návrh týkal se daňových výhod pro stavbu budov a provoz podniků, kterýž senátem rozšířen i na bilanční položky amortisační. Třetí tisk ohledně prohlášení za mrtva, kterým zákon rozšířen senátem i na legionáře v Sibiři, obhájce svazku manželského zrušen, poněvadž se v praxi neosvědčil, a také jinak podle potřeby praxe, zejména praxe nejvyššího soudu upraven. Byly to tedy závažné změny. Čtvrtý návrh o úpravě uhelného hospodářství, kterým podstatně změněno usnesení poslanecké sněmovny. Pátý návrh o státním příspěvku k podporám nezaměstnaných, kterým dokonce usnesením poslanecké sněmovny porušen byl § 55 ústavy, poněvadž chtěla něco zavésti nařízením, což pouze na základě zákona nařízením provésti se dalo. To zajisté bylo podstatné zlepšení tohoto zákona. Šestý návrh o zřízení ředitelství dunajské plavby v Bratislavě, kde žádala poslanecká sněmovna, aby účty předkládány byly každého čtvrt roku, což ovšem ani z technických ani z obchodních příčin nebylo možné. My jsme restituovali tento návrh v tom smyslu, že jsme řekli, že účty se předkládají po roce, jak to vyhovuje praxi obchodní, a mimo to ušetřili jsme tím na režii 50.000 Kč ročně. To zase byla podstatná změna. Sedmý tisk, kterým v senátě docíleno snížení sazby ohledně daně výdělkové u podniků veřejně účtujících se zřetelem k menším družstvům. To zajisté byl sociální krok, který jsme po bedlivé úvaze učinili, a který na konec poslanecká sněmovna přijala. Poslední předloha, osmá, přijata teprve nedávno poslaneckou sněmovnou. Byla to předloha týkající se výhod v plnění branné povinnosti, kterouž poslanecká sněmovna zmařila a kterou jsme my restituovali, následkem čehož zase šla zpět do poslanecké sněmovny a konečně v té formulaci, jak byla senátem usnesena, byla přijata.


Související odkazy