Místopředseda dr. Soukup: Dále má slovo pan sen. K. Friedrich.

Sen. Karel Friedrich (německy): Slavný senáte! Dovolte mi, abych pronesl několik slov o událostech v Chebu dne 22. října tohoto roku. Co se toho dne v Chebu odehrálo, to nelze vylíčiti, to volá přímo do nebes. Toho dne konal se v Chebu v zasedací síni obce smuteční projev, jelikož je tomu 600 let; co bylo Chebsko dámo v zástavu. Tento smuteční projev nebyl veřejným, nýbrž v uzavřené společnosti a měl neobyčejně důstojný a vážný průběh. Několik českých štváčských orgánů a sice z ťNárodní jednoty severočeskéŤ považovaly za nutné, aby téhož dne uspořádaly v Chebu protiakci a to ve formě vítězné slavnosti, jako akademii odpoledne a zábavu večer, a to vše se mělo konati v měšťanské střelnici v Chebu. Každý trochu objektivně myslící připustí, že to znamená v atak velkém a starém městě drzou vyzývavost; když národnostní protivník toho dne, kdy chebský lid truchlí, ve středisku Chebska chce konati vítěznou slanost a k tomu ještě používá chebských měšťanských místností, případně se jich domáhá. Za příčinou této ohlášené provokační návštěvy svolali jsme my, z Chebu pocházející členové parlamentu, v téže době veřejnou schůzi lidu, která byla přirozeně zakázána a sice z důvodu, že byla pozdě ohlášena. Přes tento zákaz, dostavil se přirozeně na místo shromáždění, na střelnici, ohromný dav lidu; vládní orgány obsadily četnictvem nejen místo shromáždění, nýbrž také okolní náměstí a ulice a začaly prostě četnictvem vyklizovati všechna tato náměstí a všechnu tyto ulice, ačkoli obyvatelstvo úplně klidně vyčkávalo průběh věcí a také žádná schůze nebyla zahájena. Toto vyklizování dělo se způsobem nejvýš brutálním, nedůstojným a surovým. Za divokého řevu a útoku hnalo četnictvo pažbami a s nasazenými bodly velký dav lidu před tebou do jednotlivých ulic, ba mířili ručnicemi do otevřených oken a hrozili střelbou, ačkoli proti vyklizení vůbec nebyl kladen odpor. Při tom jen v mém okolí byl jistý starý muž a žena ranami pažeb tak častováni, že musela žádati lékařské pomoci, a to vše podnikalo se proti chebským občanům bez jakéhokoli podnětu, neboť obyvatelstvo stálo úplně klidně a nezavdalo nejmenší příčiny k zakročení jakéhokoli ozbrojeného bezpečnostního orgánu. Tak se jednalo s Němci. Nyní, prosím, poslyšte s druhé strany, co způsobili štvaví orgánové, o nichž jsem předem mluvil. Mezi tím totiž přijel pan senátor Hrubý na nádraží v Chebu se zástupcem Národní Jednoty severočeské, tedy nepolitického spolku. Všechny městské ulice byly obsazeny lidstvem, protože obyvatelstvo byla touto demonstrací nanejvýše rozčileno. Nyní si demonstranti netroufali stáhnouti do města. Místo aby demonstraci zastavil, dal pan senátor Hrubý zavolati správce okresní politické správy na nádraží, a pánové, slyšte a žasněte: správce okresní správy politické skutečně přišel ven na nádraží. (Výkřiky na levici.) Co se nyní odehrálo, je přímo neuvěřitelné, kdo neviděl, nevěří tomu. Na náměstí vešly pochodem dva oddíly vojska v plné válečné výzbroji s helmami a čtyřmi strojními puškami, lidé se domnívali, že rozhodně nastává válka, při tom bylo v celém městě plno lidstva. Pak táhl k náměstí, tak asi okolo ¹/₂4, hodiny odpolední, průvod několika set českých demonstrantů, obklopený velkým kordonem četnictva, doprovázený správcem okresního hejtmanství v Chebu. Bylo to divadlo pro bohy, vypadalo to jako nějaké divadelní představení nebo také jako velký pohřeb. Nikdo nebude míti více příležitostí spatřiti takovýto průvod. Obyvatelstvo, které se pohybovalo na náměstí a v ulicích, bylo prostě bodly vehnáno do okolních ulic, aby učinilo místo přicházejícím demonstrantům a ti konali na vyklizeném náměstí schůzi, při níž mluvil pan senátor Hrubý a ještě jiný pán. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To bychom měli udělati my Němci v českém městě!) Zdůrazňuji, že toto shromáždění nemohlo bytí vůbec ohlášeno. Když mi dají dva oddíly vojska a několik set mužů četnictva, pak potáhnou také z Chebu do Prahy nebo do Tábora a mohu učiniti totéž. Ale to nám není dáno, to mně nikdy v životě nenapadlo a také by to nikomu z chebských obyvatel nenapadlo, aby nějak chtěli provokovati. Ničeho jsme nežádali, jen abychom měli pokoj. Toto shromáždění nemohlo býti vůbec hlášeno, poněvadž demonstranti zamýšleli původně něco jiného. Bylo však také provedeno pod patronací vládních orgánů a pod ochranou ohromného počtu četnictva. Když průvod vyšel z Nádražní ulice, chtěl jsem jíti k senátoru Hrubému a upozorniti jej ťStůjte, vraťte se a zanechte těchto demonstrací!Ť Ale nemohl jsem již k němu, poněvadž za prvé bylo příliš mnoho lidstva a za druhé samé útoky bodly a nechtěl jsem opustiti svého místa, ježto jsem byl stále mezi vojenským nebo četnickým kordonem, a zástupy lidí, ježto jsem toto místo považoval za jedině správné - a jak jsem viděl, bylo to také tak dobře - abych zabránil krveprolití. Kdybychom my členové parlamentu tam nebyli bývali a nebyli působili konjšivě jednak na četnictvo, jednak na obyvatelstvo, bylo by jistě došlo ke krveprolití, neboť nálada byla dle toho; přirozeně padla na obou stranách neobyčejně zlá slova a bylo by musilo dojíti k výbuchu. Dámy a pánové, není to nezodpovědné vyvolati podobnou situaci, která mohla ohroziti život tisíců lidí, pro takovou demonstraci? Kdyby byl v Chebu jen jediný lidský život vzal za své, jak to může senátor Hrubý zodpověděti, jak zodpověděti, že nutí státní úřady, aby mu tuto demonstraci umožnily?

Po tomto shromáždění následoval odchod; to bylo znovu divadelní představení, to bylo ještě horší. Vojsko šlo ve 4 řadách a bezohledně sráželo stranou a k zemi vše, co se nalézalo na prostranství. Jako pohřební průvod pohybovala se tato demonstrace zase ven, k nádraží.

Tak se věci měli v Chebu. Druhý případ máte nyní v Bruntále, kde byl stržen pomník císaře Josefa. Při tom také želíme oběti kvetoucího lidského života. Češi v Bruntále jsou veskrze lidé, kteří vůbec nejsou zde usedlými, jsou všichni jen posláni, aby tvořili v čistě německém Bruntále pod pláštíkem jistého turistického spolku jménem ťPradědŤ šovinistickou skupinu štváčů proti Němcům. A mluvčími jsou tam čeští státní úřednici a železniční úředníci. Zcela zvláště vynikal tam okresní komisař, který také po událostech stržení pomníku za tmavé noci utekl. Zmiňuji se o tomto příběhu jen proto, poněvadž se shoduje s tím, co se přihodilo v Chebu. Suďte přec jednou sami. Je to demokratická republika, kde se může přihoditi něco takového, jsme my Němci vůbec státními občany v tomto státě, když si to možno proti nám dovoliti? Čím jsme tedy my obyvatelé Chebu, když se tam přednosta okresní správy staví na stranu několika demonstrantů, když nepolitickému spolku jako Národní jednota severočeská pomáhá uspořádati podobnou, na výsost politickou štvavou demonstraci prvého řádu, a když celé město, a to prastaré německé město tímto způsobem nechá provokovati a k ochraně provokace zneužívá četnictva a vojska? Táži se, čím jsme? Kde se to vyskýtá? Táži se, zda-li by si dovolil vítěz v některé kolonii v Africe provokace tohoto druhu. Místo, aby nás státní orgány proti podobným neslýchaným provokacím chránily, podporují je a přímo pomáhají při pořádání těchto demonstrací. Podle toho, co jsem řekl, nejsme státními občany, necítíme, že bychom jimi byli, jsme v naší vlastní domovině, jak vysvítá z tohoto vylíčení, přímo psanci, neboť tyto věci mohou se opakováni každého dne. Jednání státních orgánů, vyklízení domácího usedlého obyvatelstva z ulic a náměstí, aby několika cizím demonstrantům udělalo místo, použití četnictva a vojska k celé této věcí, jež se odehrála, právě tak jako povolení ke shromáždění na náměstí, jsou zjevným zneužitím úřední moci a použití vojska a četnictva bylo také zneužitím vojska a četnictva. Bylo by ve vlastním zájmu samotného státu, kdybyste byli přijali moji interpelaci a kdybyste byli hned provedli 4 body, aby byl znovu zaveden stav, jenž vybavuje ústavě, neboť jednání vládních orgánů je v tomto případě protiústavní. Před zákonem jsou nebo mají býti všichni státní občané rovni. My Němci platíme obrovské daně na udržováni těchto bezpečnostních orgánů, místo aby nám poskytly ochrany, jsou bezpečnostní orgány používány proti nám. To je protiústavní a je také proti ú tavě, aby celé obyvatelstvo německého města podobnými, vojskem podporovanými provokacemi bylo uváděno v tak ohromné nebezpečí pro život a zdraví občanů, neboť každé dítě ví, že takové provokace jsou prostě nesnesitelny. Jenom intervenci německých zástupců lidu dlužno děkovati, že tam nedošlo ke krveprolití. Naléhavost interpelace jste již včera zamítli, tím jste se postavili na stranu demonstrantů; že úřady jsou na saně demonstrantů, o tom jsme a také musíme býti přesvědčení, neboť jinak byl správce podřízeného úřadu, jako je okresní správa, nedovolil postupovati na vlastní zodpovědnost s vojenskou mocí a podobnými pomocnými prostředky. Nuže. Chebsko ve svém projevu dne 22. října 1922 projevilo svou vůli. Žádá svého sebeurčovacího práva na základě svých historických a nikdy nevyvrácených práv. Každý má právo klásti požadavky, jestliže jejich provedení neodporuje zákonu. Události dne 22. října, to mohu ujistiti, sejmuly bělmo s očí i nejzaslepenějšímu chebského občanu, byl-li ještě jaký. Každý ví, co se nyní s námi zamýšlí, a bude se dle toho také chovati. ťMy obyvatelé Chebska pocházíme z volného národa. Franků a netrpíme ani jha ani omezování.Ť To jsme vždy říkali. Tam naproti stojí psáno; ťPravda zvítězí.Ť Pravda je při nás i právo. A to zvítězí, ať pánové chtějí nebo nikoli. (Souhlas a potlesk na levici).

Místopředseda dr Soukup: Uděluji slovo dalšímu řečníku přihlášenému, panu sen. dr Karasovi.

Sen. dr Karas: Slavný senáte! S pravidelností jarního návratu vlašťovek představuje se mám vždy nová vláda při podzimním zasedání a zahajujeme zasedání to debatami o vládním programu. Program dnešní vlády nápadně a podstatně se liší od programu vlád dřívějších, neboť vláda nato; jsouc vlastně pokračováním vlády předcházející, neslibuje mnoho; konstatuje dnešní poměry sociální stav a slibuje, že poctivě se přičiní o konsolidaci státu a zjednání autority zákonům a úřadům. Prohlášení vládní, jak v posLanecké sněmovně tak i u nás, bylo probráno již se všech možných stran a proto omezím se pouze na dva body programu. Vláda dovolává se součinnosti a podpory všech občanů, aby zejména plnili své povinnosti, nejen v zájmu svém vlastním, ale i ve všeobecném zájmu státním. Co jiného je to, než výzva k solidaritě všech občanů a všech tříd? Výzvu tu učinila již vláda předcházející ve svém provolání z 15. září 1922, o němž se zmínil p. sen. Šťastný - když stoupání naší valuty ještě více podnítilo nesvědomitost a chamtivost některých tříd obyvatelstva proti ostatním. Tuto solidaritu všech tříd v zájmu státu a těchto tříd strana naše vždy proklamovala jako základní zásadu svého programu. Nikoli diktatura jedné třídy, ale solidarita všech; nikoliv, slavný senáte, jednotná fronta několika tříd, neboť fronta jest výtvor válečný a válka, jak nás právě minulá léta přesvědčila, ničí hodnoty, ničí blahobyt občanstva. Válka nemůže vésti k lepšímu stavu, nýbrž pouze solidarita, výzva k práci, ke tvoření nových statků.

My vždy hlásali auto zásadu a hlásáme ji dnes oproti komunistům (Sen. Matuščák: Proti zlodějům nehlásáte nic?) - Proti všem, kteří se prohřešují na solidaritě všech stran a tříd ve státě. Hlásali jsme ji již tehdy, dokud komunisté s pravicí tvořili jednu stranu. I v tomto senátě požadavek diktatury jedné třídy, nebo aspoň dvou, mírněji i požadavek socialistické třídní republiky, slyšeli jsme častěji.

Slavný senáte! Je zvláštní hříčkou náhody, kdy právě proti té straně, která hlásala revoluci místo evoluce, ba dokonce násilnou třídní diktaturu, a k provedení tohoto požadavku doporučovala každé násilí vzpomeňte jen na násilné zabírání u nás v květnu 1919 a v prosinci 1920, jak již dnes o tom byla učiněna zmínka - která toto násilí a diktaturu hlásala, nyní když ostatní strany v Italii se spojily a když týmiž prostředky proti této násilné straně vystupují, vidíme, že to nemůže býti správná cesta. Počínání obou stran, komunistů i fascistů, jest ovšem hříchem proti demokracii a tedy zavržení hodným jednáním, i když jinak patriotismus fascistů co nejvíce ctíme a se skláníme před idealismem jejich hnutí.

My jsme nápor bolševictví zdolali cestou zákonnou a ještě více morálně, poučováním občanstva, že nikoli diktatura může vésti k blahu lidu, nýbrž součinnost všech tříd ve státě.

Vedle této části vládního prohlášení mne jako člena rozpočtového výboru přirozeně zajímá nejvíce ona část vládního prohlášení, pojednávající o finančním hospodářství státním.

Již přede dvěma léty poprvé ministr dr Engliš předložil rozpočet, který vykazoval umělou nebo snad pravou rovnováhu. Loni opět ministr Novák přišel s takovým rozpočtem. Jest zajímavo, že nikdo na tuto rovnováhu nereagoval, dni v cizině dni u nás. Byla to rovnováha pouze číselná, nikoli věcná, býti jsme si vědomi, že tam nejsou všechny položky, které stát bude musit plnit a že přijdou dodatečné rozpočty; Teprve letos předkládá ministr dr Rašín taktéž rovnováhu finanční. Myslím, že nesetkám se s odporem v slavném senátě, když vyslovím přesvědčení, že jest to rovnováha i vnitřní i věcná a že nepřijde se s dalšími dodatečnými rozpočty. Dr Heller sice včera tvrdil, že příjmy, jak je vláda rozpočítává, se nesejdou, že následkem hospodářské krise budou menší; ale na to dá se namítnout, že ubudou i ty výdaje menší, neboť klesnutím drahoty budou všechny hmoty, kterých stát musí potřebovat, během roku lacinější a tím odpad dané bude vyrovnán nižšími výdaji.

Již p. ministerský předseda Švehla uklidnil nejen členy Národního shromáždění, ale i všecky poplatníky prohlášením, že vláda setrvá se při zásadě správného hospodaření, při němž vydává s jen tolik, kolík se přijme, tedy žádných nových dluhů činiti nebude a že se postará, aby mohla dosavadní příliš tísnivé daně snížiti. Hospodářství našeho státu, jak pan ministerský předseda na to poukázal, prodělalo dvě období. V roce 1918 a 1919, kdy měli jsme nutné investice - stát se zrodil, nutně potřeboval zařízení - bylo zásadou: ťvem, kde vemŤ, V roce 1920, když nejhlavnější investice byly opatřeny, ale kdy ještě heslo šetřit se neujímalo, byli jsme svědky, když půjčky začaly přestávati, - nebylo již, té ochoty ani u nás, ani v zahraničí - jak se musilo přikročiti ke zvyšování daní a zavádění nových. V r. 1922 vláda první vyslovila zásadu, že ani nové daně ani nové půjčky nesmí přijíti. Ale teprve rozpočet na r. 1923 konstatuje, že musíme začít dokonce se snižováním daní. My můžeme k tomuto prohlášení vlády přidat své postuláty: Nikoli pouze snižování tak nepatrné, jako ¹/₃ z daně přírůstku hodnoty anebo 400 milionů na dani z obratu a 400 milionů na dani z uhlí, rota snižování musí být více cítit. Považme, že na hlavu každého občana v Rakousku r. 1913 připadalo v celku daní asi 121 K, dnes na hlavu každého občana u nás připadá však 1800 K, tak skorem 15kráte více. Vidíme, že ta tetiva poplatnosti občanů je tak napjata, že nutně musí přijíti uvolnění citelnější.

A jak zamýšlí vláda prováděti tu úlohu? Zcela přirozeně - snižováním výdajů; tím odpadnou i potřeby, které umožní snižování příjmů. Předpokládáme, že vláda nechce se vrátit k hospodářství v roce 1919-1920; vytloukáním nákladů běžných pouhými půjčkami. Snižování nákladů se může díti dvojí cestou: Jednak přirozenou, jednak umělou. Přirozenou cestou; že jednak tolik investic dnes již nemusíme činit, dále tím, že polevila drahota. Tedy stát tam, kde kupuje různé potřeby pro své účele, zejména v ministerstvu národní obrany k vyživování armády ušetří na ceně nákupní. Potřebujeme mnohem méně dáli i tím, že stoupá naše valuta. A tedy ty platy, které musíme platit do ciziny - zejména ministerstvo zahraničí, pak ministerstvo financí na zúrokování a amortisace dluhů cizozemských - samy sebou budou nižší. Také tam, kde nakupujeme různé potřeby v cizině, ať bavlnu, vlnu, případně stroje, nebo potraviny, nakupujeme samozřejmě laciněji. Z toho vidíme, že náš rozpočet dnes zrcadlí tuto slevu, abych tak řekl, bez zásluhy vlády. Chci ale být spravedlivý a tvrditi: Není to úplně bez zásluhy vlády, že právě ta vlna láce u nás začíná a že kurs koruny stoupá. V tom také je zásluha vlády, že dovede doma zabezpečiti klid a právní řád a za hranicemi získat důvěru.

Slavný senáte! Loni jsem byl asi touto dobou v Římě. Tam náš ministr dr Krofta dával čaj, tam byli pozváni také cizí diplomati. Tam jsem s nimi přišel do styku a divil jsem se mnohému. Tehdy, když jsem jel do Italie, musil jsem nakupovat italské liry za 4,15 Kč, i když italská lira nominálně je lacinější než naše koruna. Ptal jsem se těch pánů, proč naše koruna je špatné hodnocena, když stav náš celkový je mnohem lepší než v Italii. Na př. Řím. V jakém stavu desolátním byl: rozbité dláždění na hlavních ulicích, rozbitá okna elektrických vozů, konduktéři, vlaků měli nouze čepice, roztrhané kalhoty, otrhané rukávy. Vlaky ještě měly rozbitá okna, prkny zakrytá a přece italská lira stála tak vysoko proti naší koruně.

Tam mi řekli ti pánové, to je pouze výraz důvěry ciziny. ťVy jste stát nový, máte tam doma spory, nejen politické a národnostní, vy máte spory sociální, jako my u nás, a kromě toho znáte spory také náboženské, kterých jiná cizina je ušetřena. Vy máte věci, jako násilné zabírání majetku jedné třídy občanstva, a stát nechrání té třídy napadené.Ť V tom jeví se důvěra ciziny.

Jestliže dnes, slavný senáte, koruna naše stoupá, zdaž není to právě zásluhou té vlády, která dovede získat důvěru ciziny? I tam v Římě mi to řekli.

Tedy vidíte, že právě v tom také je už zásluha vlády ne-li dnešní, tedy již vlády předchozí, neboť dnešní vláda je pouze dědickou vlády předchozí. Tedy i o to zvýšení kupní ceny naší koruny má vláda zásluhu.

Vedle této nepřímé zásluhy vlády jeví i její přímé positivní zasáhnutí své účinky. Vláda slibuje intensivnější využití sil státních zaměstnanců reformou veřejné správy; zejména se zmiňuje o zjednodušení účetní a pokladniční služby. Slavný senáte, v tom směru již vlála předchozí učinila jistý krok. Jest známo, že byla zrušena celá řada berních úřadů právě z toho důvodu, a-by byla zjednodušena účetní a pokladniční služba. Ale výsledek nesetkal se s očekávanými předpoklady. Proč? Odborníci praví, ze reforma začala od konce, místo aby začala od počátku. My tedy bychom měli přání, aby při příští reformě se nezačínalo s opačného konce nýbrž od počátku. Ve směru tom myslím, že zejména velikých úspor dalo by se docíliti, jak již loni nadarmo jsem při debatě rozpočtové upozorňoval, decentralisací naší správy, decentralisaci vnější působnosti úřadů a decentralisaci uvnitř jednotlivých úřadů. Dnes úřady prvé a druhé stolice jsou pouhou průchodní stanicí pro ministerstva, kde nejnepatrnější věci musí přijíti k ministerstvu. Tam se pak hromadí nevyřízená akta a tímto balastem jsou ústřední úřady tak zatíženy, že poplatnictvo musí čekat dlouhé měsíce na vyřízení. Dále v úřadech trpí vyřizování tím byrokratismem, kde je tak zvaná revise, superrevise, aprobace a superaprobace, a tak mnoho úředníků zkušených je těmito revisemi tak zaměstnána, že nemohou sami positivně pracovat. Co by se tíze získalo pracovníků, kdyby takové revise a superrevise odpadly, kdyby tomu úředníku, který podal průkaz své dovednosti, bylo po několika letech služby dopřáno samostatné pracovati.

Vláda velmi si stěžuje na nestejnoměrné rozdělení sil v jednotlivých oborech a na jejich místní veliký počet. Myslím, že tato výtka týká se ponejvíce nekvalifikovaného úřednictva, jehož se v prvních dvou letech popřevratových z důvodů nikoliv státních nabralo přespříliš. Na příklad v jednom ministerstvu je pouze myček podlah definitivních 240, Úřednictva kvalifikovaného zejména ve druhé nebo prvé stolici je všude ohromný nedostatek, jímž trpí nejen zájem státní, ale i finance státní. Zde zároveň se uplatňují zhoubné účinky nivelisace, která v zájmu třídním demagogicky rozrušila úřednictvo. Když na příklad úřady pro nedostatek schopných úředníků, tedy na př. soudy musí stání n a jeden rok nebo na dvě léta odkládat, když úřady finanční nemohou předpisovat a vybírat daně a stát přichází o včasné placení jich, když finanční prokuratura pro nedostatek sil musí úřední práce svěřovat advokátům a platiti pak tarif advokátský, tedy několikanásobně větší obnos, než by stát platil úředníkům, kdyby je chtěl řádně platit, co by se na vážnosti státu, ale i na financích státních ušetřilo, kdyby to kvalifikované úřednictvo neutíkalo z úřadů! Vedle toho nešťastné propočítání let, jak se dnes praktikuje, způsobuje velikou nespokojenost mezi úřednictvem. Jsem ve stížnostním sboru velké Prahy, kde máme ve schůzích velikou řadu podobných stížností, a myslím, že na konec ten, kdo se předčasným porodem narodil o týden dříve, bude žádat, aby mu ten týden byl započítán do úřední služby, neboť každé nepatrné zaměstnání, které třeba před 30 lety vykonával, chce, aby mu bylo hodnoceno ve službě veřejné.

Kam až ta nivelisace vede, ukáži na jednom případě. Ve státním rozpočtu na letošní rok, pod titulem ministerstvo národní obrany na stránce 120 je vedena při pařížském našem vyslanectví vojenská kancelář. Tam je 7 osob. První velen je plukovník, který má služného 15.216 K, pak je tam kapitán, 2 rotmistři, 2 ordonance a 1 písařka, která má 36.000 K služného. Tedy plukovník má 15.000 K a písařka má 36.000 K. Já myslel, že je to chyba tisku a informoval jsem se v ministerstvu národní obrany, ale tam mně řekli, že to je správné, že ta písařka musí umět francouzsky a psát na stroji, a proto že musí míti veliké služné. A já namítl na to: ťA ten plukovník nemusí uměti francouzsky, tomu stačí čeština?Ť Na něm se vyžadují při nejmenším takové vědomosti jako na té písařce a má služné poloviční. Na tom případě vidíme, k jakým výstřelkům taková nivelisace může vésti.

Rozpočet je konečně také zajímavý i svým uspořádáním a to rozlišením nákladů osobních a věcných a vyloučením podniků státních.

Sestavení nákladů administrativních nám teprve ukazuje, jak drahou máme administrativu, a jak nutno je reforma veřejné správy, kdyby již nebylo důvodů jiných. Rozlišení toto zároveň ukazuje, jak křivdil pan ministr financí správám zemským, když jim vytékal nehospodárnost. Neboť, kdežto administrativa státní podle slov pana ministerského předsedy zabírá 60% rozpočtu, zabírá rozpočet na př. českého zemského výboru jenom 24% a odečteme-li vydání Národního divadla, které se zemskou správou nemá co dělat, 4%, tedy zemská správa stojí jen 20% rozpočtu. Vidíme tedy, že je třikráte lacinější nežli správa státní. Zajisté není proto odůvodněna výtka, že by hospodářství zemské bylo nesprávné.

Ohlášené osamostatněni státních podniků nepotěší správy těchto podniků, kterým se znamenitě vedlo, když nemusily bilancovat a tak dokazovati svoji prosperitu. Měl jsem jako finanční referent vždy velký kříž se zástupci takových podniků, kteří dokazovali, že jsou aktivní, když aspoň jejich výnos kryl režii. Namítal-li jsem, že se musí bráti zřetel k investovanému kapitálu, který stát do toho podniku vložil, k jeho zúročení a amortisování, nemohli to pochopiti. My prý jsme aktivní, když stát letos nemusí na nás nic dopláceti. Tato výmluva odpadne a dle předlohy, která byla v poslanecké sněmovně podána, dá se docíliti jistých úspor.

Zajisté, že poplatnictvo s radostí uvítá i konečný slib páně ministrův, že vedle snížení dani bude zásadou vlády, že výpůjček bude použito vždy výlučně na výdaje skutečně investiční, které ulehčují nákladům státním a které zvětšují jeho příjmy. Proti zásadě té jsme až dosud často a těžce hřešívali.

Ale nezapomínejme, že výpůjčkami tak perhorreskovanými v minulých dobách, které byly uzavírány na zakoupení lacinějších potravin, na podpory v nezaměstnanosti atd., vykoupili jsme si v nejpohnutějších dobách alespoň vnitřní klid a ušetřili jsme stát před otřesy a škodami nedocenitelnými. Tedy ani v tom směru nesmíme býti soudci nespravedlivými.

Pozorujeme-li celkem a střízlivě prohlášeni vlády, musíme doznati, že z něho mluví opravdová snaha po další konsolidaci naší demokratické. Československé republiky, nám tak drahé, a že z toho důvodu již můžeme vysloviti této vládě plnou důvěru. Dovolil bych si vyslovit i pokání, aby tato t. zv. definitivní vláda zůstala u vesla aspoň tak dlouho, jako předcházející vlády provisorní, abychom se tedy i v tom odrakouštili, neboť v Rakousku právě provisoria měla nejdelší trvání, tedy by naše vláda zůstala delší dobu u vesla, předpokládaje, že bude plniti ten program, kterýsi stanovila a který i my přijímáme. (Výborně! Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan kol. dr Vetter-Lilie. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. dr Vetter-Lilie (německy): Při krátké řečnické lhůtě, jež mi byla povolena, není mi, bohužel, možno, abych zevrubně odpověděl na vládní program, podaný panem ministerským předsedou, chci pouze věnovati několik slov exposé pana ministra financí, a sice chci se nejdříve zabývati thématem, o kterém nemluvil, jmenovitě o otázce válečných půjček, již považuje za ťres judicataŤ. Můj kolega Ledebur sice ve svých výborných vývodech také této otázky zevrubně se dotkl, soudím však, že veřejnost má na ni tak intensivní zájem, že jich nelze dosti často projednávati a vládě předkládati.

Ministři přicházejí a odcházejí, ale otázka válených půjček před svým spravedlivým rozřešením nezmizí. Uplynulo téměř pět čtvrtí roku, od té doby, kdy president Masaryk měl památný proslov, ve kterém podotkl, že svůj původní názor o válečných půjčkách změnil a že radí od toho času každému ministra financí, aby provedl spravedlivé řešení válečných půjček. Kdežto se s obrazem presidenta provádí kultus, étery se vlastně jen velmi špatně rýmuje s republikánsko-demokratickým smýšlením, zdá se, že vláda neklade příliš vekou váhu na jeho názory o otázkách životního dosahu. Jinak bylo by si těžko vysvětliti, že tato do nebe volající křivda, kterou bylo tisíce a tisíce rodin uvrženo do bily a nouze, trvá nyní plné čtyři roky, aniž by vláda napadlo vyplniti aspoň mezery zákona Englišova neblahé paměti natož aby tuto věc vyřídila způsobem, který by vyhovoval zásadám o úctě k nabytým právům, jež v posledních létech na všech konferencích znovu byly zdůrazňovány a obzvlášť slavnostně vytčeny.

Co jste učinili od projevu presidentova? Pan dr Beneš a dřívější ministr financí Novák na různých místech a při různých příležitostech slíbili, že otázku válečných půjček spravedlivě rozřeší. Výsledkem byla ona známá předloha, kterou měla býti sněmovna v červenci tohoto roku překvapena, předloha, která měla vzbuditi zdání, jako by drobným lidem mělo býti pomoženo, kdežto ve skutečnosti větší část z nich, politování hodní dlužníci lombardu jednou pro vždy měli býti uvrženi do bažiny bídy. Nic není tak charakteristické, jako vnitřní prolhanost celého projednávání otázky válečných půjček jako vytrvalost, se kterou proti všem důvodům si ucpáváte uši a stále znovu opakujete tytéž smyšlenky, jako by refrain tím, že se stále znovu zpívá, byl i jen o poznání lepší. (Německy: Velmi správně!)

Víte velmi dobře, kde nemoc vězí. Žádáte od osob, které mnohdy nemají krejcaru hotového jmění, příplatek 75 procent nominálního obnosu, když: jste si předsevzali zkrátiti původní jmenovitý obnos na jistině a úrocích, což snižuje hodnotu na minimum. Jak vysoko dnes ceníte 75 K nominále 3¹/₂ proc. neslosovatelných a nezastavitelných papírů, kdežto vaše 6procentní moučná půjčka není zaznamenána ani 76 K a zúročuje se skoro 8 proc.?

Myslím, že se nenajde snadno někdo v tomto veleváženém shromáždění, jenž by hodnotu takového náhradního papíru za válečnou půjčku placenou 92 zlatými korunami cenil aspoň na 25 Kč. A tu si myslí pan ministr financí, že si ještě schladí žáhu na nešťastných obětech své finanční politiky, která hraničí velmi úzce se zločinností tím, že se jim posmívá a jím nalhává, že budou válečné půjčky vypláceny 75 proc. a že nynější zákon se zřetelem na stejný kurs 6procentní moučné půjčky představují vyřízení, jak si ho nelze lépe představovati. Nenajde se snadno vláda, jejíž ministr financí si smí dovolovati žerty podobného druhu, a nenajde se snadno ve světě parlament, jenž promine ministru financí když právě nejchudší mezi chudými, kteří své jmění, ať si již bylo velké nebo malé, uložili ve válečných půjčkách, činí terčem svých vtipů.

(Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)

V předloženém, skutečně nešetrném rozpočtu zařadili jste 18 miliard na řádné a mimořádné výdaje a 3 miliardy na investice. Nechci mluviti o tom, jak byly tyto výlohy rozděleny na různá území státu, jaký bude náklad na německá území tohoto státu, na, ona území, která zdatností a pílí starousedlého obyvatelstva tvoří kořen blahobytu a hlavní prameny daňové síly státu. Ale při všech těchto miliardových výdajích nezbývá vám skrovných 400 nebo 450 milionů, kterých by bylo zapotřebí k zúročení válečných půjček, když vydáte 5¹/₂ procentní výměnný papír, který jsa dalek plné výplaty dle svého prospektu, aspoň zachraňuje dlužníky lombardu před úplnou záhubou a četným spořitelnám, nadacím, pensijním, obecním pokladnám atd. zaručuje možnost existence. Mluvíte o přetížení rozpočtu, ačkoli velmi dobře víte, jaké obnosy se u kapitálově silných majitelů dávkou ž majetku a postupnou dávkou přírůstku daněmi ubírají. Zde však nestojí důvody proti důvodům. Tato otázka, která od let hlodá na státním úvěru a sice hlodá tak, že od roku 1920 jste si více netroufali vypsati v zemi jinou půjčku nežli půjčku nucenou; tato otázka není pro vás otázkou státního hospodářství, finanční, nýbrž učinili jste z ní násilím politikum, protože se vám zdá, vhodnou, abyste provedli na hospodářském tělese německého lidu ono neslýchané pouštění žilou, které pak ve svých dalších následcích má vésti k jeho ochuzení. To je pravda o projednávání otázky válečných půjček se strany nynějších držitelů moci a jsem přesvědčen, že tento problém byl by dávno rozřešen k všeobecné spokojenosti, kdyby se válečné půjčky úplně nebo z větší části nalézaly v českých rukou. (Německy: Velmi správně!)

Chci nyní několika slovy reagovati na to, co gen ministr financí ve svých vývodech prohlásil Neslýchaným způsobem stále ještě neprovedla finanční správa výplatu kuponů rent. Dotyčný zákon byl sice vydán a v té věci slyšeli jsme již častokráte sliby, ale nyní nebyla ještě ani stanovena doba těchto výplat, a také dr Rašín nedovede o tom říci nic positivního. Bylo by to velkou nespravedlností, kdyby vláda použila zmocnění provésti výplatu kuponů za dobu před mírovými smlouvami předáním československých papírů. To znamenalo by pro obyvatelstvo těžkou ztrátu, poněvadž jejich kursovní cena leží hluboko pod jejich nominální hodnotou.

Zdá se ale, jako by si česká finanční politika nechtěla řešení této otázky klásti za cíl a že se ještě stále do jisté míry žene za přeludem, totiž za umělým vzestupem kursu koruny. Po dlouholetém marném ucházení podařilo se konečně finanční správě na jaře, ovšem za tísnivých podmínek, že mohla uzavříti velikou zahraniční půjčku. Toto uzavření zahraniční půjčky jest začátkem onoho katastrofálního vývoje, jejíhož nejvyššího bodu jsme pravděpodobně ještě nedosáhli. Je vedle nízkého stavu valut sousedních států vlastní příčinou současné hospodářské krise. Jeho působením obdržel finanční správa moc disponovati ohromným fondem zahraničních devis, s jejichž pomocí učinila platební bilancí Československa uměle aktivní a kurs koruny uměle byl vyhnán do výše. Finanční správa sice vádí pro vzestup kursu koruny jiné důvod, které se však neosvědčují jako podstatné. V této souvislosti v první řadě se uvádí aktivita obchodní bilance. Státní statistický úřad sice aktivitu vypočítal, avšak způsob; jakým se utváří intervalutární kurs koruny, svědčí proti správnosti tohoto výpočtu. Kdyby bylá československá obchodní bilance skutéčně bývala v období 1920-1921 při obnosu skoro 9 miliard aktivní, byla by se musela objeviti tato aktivita obchodní bilance v bilanci platební, a sice v takové formě, že také tato bilance byla by musela býti aktivní. Že však československá koruna dosáhla onoho nízkého kursu, dokazuje, že výpočty státního statistického úřadu nemohou se shodovati se skutečností.

Finanční správa tvrdí dále, že působila proti stoupání kursu koruny, což se zdánlivě má dokázati tím, že se zásoba devis bankovního úřadu rozmnožila o obnos asi 12 miliard. Ale i tento důkaz finanční správy nemůže býti považován za podstatný, a sice z následujících důvodů; rozmnožení zásoby devis nenastalo nižádnou měrou postupně, během celého období, kdy kurs stoupal, nýbrž nastalo, jak lze vyrozuměti z bankovního výkazu, ve velice krátké době 14 dnů. Kdyby byla měla vláda skutečně v úmyslu působiti ve směru stabilisace kursu, pak byla by se musela o to důsledně snažiti, a když se to nestalo, pak bylo to těžkou chybou. Je ale velmi pravděpodobné, že toto rozmnožení zásoby devis nesouvisí s případnými stabilisačními úmysly vlády. Bankovní úřad přejal během této doby zahraniční půjčku města Prahy, zvýšení devisní zásoby třeba proto přičísti v první řadě této transakci a nemohlo tudíž, poněvadž nastalo bez účastenství volného trhu nikdy docíliti stabilisace kursu. Finanční správa dosavadními chybami své politiky přivodila ohromné neštěstí na hospodářství tohoto státu, jímž jsou v první řadě postiženi Němci. Ale i vláda dříve nebo později bude nucena uznati, že konsolidace tohoto státu tak dlouho není možnou, dokud nenastala konsolidace hospodářská. Avšak ruku v ruce s ní musí také jíti zmírnění národního šovinismu a držitelé moci v tomto státě musí uznati, že oběti, které tomuto šovinismu přináší, těžce také stihají jejich vlastní sourodáky. My. Němci v tomto státě naučili isme se v posledních letech spoléhati se na vrozenou nám vlastní sílu, na této-síle stavíme také pro budoucnost. (Potlesk na levici.)