Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. dr. Heller.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte! Po řeči, kterou jsme nyní slyšeli, nemusil bych vlastně prosloviti další oposiční řeč. Neboť jestliže někdo alespoň z části odkryl a nám před oči předvedl vady tohoto státu, pak byl to velevážený pan řečník přede mnou. Konec jeho řeči ovšem poněkud překvapil. Když dotkl se toho, co zajisté jest primérním, nejdůležitějším a zcela samozřejmým v každém kulturním státě, totiž nezávadná justice že nás totiž potom vyzýval, abychom chovali obzvláštní lásku ku státu, v němž se tyto věci dějí, bylo, jak řečeno, poněkud překvapující a poněkud, jak to mám říci, nelogické, ale chci mu to odpustiti vzhledem k tomu, že řekl tak mnohé, čemuž ovšem ve všech bodech nemůžeme dáli svůj souhlas. Ale přece jest to příznačné! Před 14 dny vystoupili zde tři ministři, jeden po druhém, a sdělili nám, dle kterých zásad příštího roku - neboť za rok bude asi nová vláda na řadě, to zdá se, že jest již tradicí v tomto státě - chtějí asi přibližně tento stát spravovati. Usnesli jsme se na debatě o tom, a dlužno konečně uznati, že alespoň před krátkou dobou byla přítomna řada ministrů, ale právě ti tři pánové, o jejichž řečech máme debatovati, jsou nepřítomni, ti zde scházejí a pokračují v tradici dřívějšího ministerstva také v tom směru, že neplní povinnosti vůči parlamentu anebo alespoň vůči senátu. Pánové sdělili nám před 14 dny program nové vlády a tento program nové vlády důstojně byl provázen výstřelem, jenž několik dní na to padl v Bruntále. Bylo přímo jako znamením, příznačným znamením tohoto státu, že po několika dnech, kdy nám pánové sdělili svůj nový program, vojíni tohoto státu přepadli bezbranné občany a jednoho z nich usmrtili. Nechci se pouštěti do všech podrobností, které páni ve svých řečech uvedli. Mohu jen jménem svého klubu prohlásiti, že zplna podepisujeme to, čím náš přítel dr. Czech v poslanecké sněmovně pánům odpověděl, a chci zde vytknouti jenom několik, řekl bych zásadních věcí.

Bylo zde zase mluveno o loyalitě k tomuto státu. Pokusme se jednou ve všem klidu označiti své stanovisko k této zajisté velmi důležité otázce. Při tom budiž předem najisto postaveno, že nemáme co činiti se všemi hysterickými romantismy - anebo nazvete ta romantickou hysterií - velezrady a podobných věcí, že také zprávy o velezradě nemůžeme bráti veleni vážně. Kdo chce páchati velezradu, neoznamuje to zpravidla předem, kdo ji oznamuje, nezdá se býti příliš nebezpečným těm, na nichž chce velezradu páchati, a proto o této terminologii velezrady nechci vůbec mluviti. Ale vy žádáte od nás loyalitu k tomuto státu. Dovolte mi přece, abych několika slovy zmínil se o vzniku tohoto státu, jak k němu došlo. Když vy a vy samotni jste tento stát zakládali, ani jste se nás netázali, přenesli jste se klidně, aniž byste se nás tázali, přes právo, které jste sami před tím hlásali jako slavnostní základní právo všeho lidstva, přes sebeurčovací právo národů. Prohlásili jste; Potřebujeme vás, a vy musíte k nám! Již to, pánové, musí vám přece říci, že jestliže od nás za takových okolností chcete loyalitu, že pak alespoň musíte činiti vše, abyste nám setrvání v tomto státě učinili snesitelným. Co jste učinili dále? Do mírových smluv, na nichž jsme rovněž neměli účast a které uzavřeny byly mezi vámi a ostatními státy, pojali jste také ustanovení o právech menšin. Hlásali jste předem zásadu, že v tomto státě jest dvojí druh lidí; příslušníci většinové národnosti a příslušníci menšinových národností. V mírové smlouvě shledali jste toho potřebu, přiznati těmto menšinovým národnostem jistá práva, anebo spíše byli jste nuceni tato určitá práva přiznati. Před několika dny, při konferenci v Ženevě, prohlásil při banketu novinářů, jenž se tam konal, ministr věcí zahraničních pan dr. Beneš: Splníme přesně mírové smlouvy -- byla řeč o právech menšin - ale ani písmeny nad to. Vy tedy zřídili jste v tomto státě dvě třídy lidí předem, vy v ustanoveních mírové smlouvy předem jste prohlásili; jest zde národ, který panuje; a pak jest zde ještě jistý počet národností menšinových. Kolega Stránský použil zde dnes slov ťmy jsme pányŤ, Tomu na druhé straně odpovídá, že ostatní jsou sluhy. A z toho vzniká státu, z tohoto způsobu, jakým jste stát utvořili, ze základů, jež jste tomuto státu dali, plyne vše ostatní s přirozenou nutností, s logikou, které se nemůžete ubrániti a my rovněž nikoli. Plyne z toho, že již předem my příslušníci národa, který nepanuje, kdož tedy nejsme příslušníky české národnosti - nechci se zatím zde zmiňovati o Slovácích - že my ostatní právě máme menší právo. A jest nemožno, pánové, žádati vyznání loyality od lidí, jímž předem jako kategorii, jako třídě, jako národu, jak to chcete; dána jsou menší práva. Toto přiznaní budete moci právem žádati tehdy, až zanecháte v tomto státě rozdílu mezi národnostmi a až nebudete více mluviti o národě panujícím anebo národě většiny a o národech menšinových, nýbrž až všichni národové tohoto státu budou míti stejná práva. Vy tedy poukazujete na ústavu a na všeobecné právo hlasovací, a jest příznačné, že já, jsa nucen svým povoláním studovati řeč pana ministerského předsedy, nalezl jsem v této řeči dokonce šestkrát slovo ťdemokracieŤ a ťdemokratickyŤ. Řekl jsem zde již jednou, že nováčkové v demokracii zdůrazňují s oblibou demokracii; kdo ode dávno byl demokratem, nemá toho potřebí. Ale item, vezměme to jakož, o věc danou. Poukazujete na ústavu, která všem dává stejná práva. Chci opětně upustiti od toho, co jste učinili, co jiný stát na světě neučinil, že jste totiž v Národním shromáždění, které se neskládalo ze zvolených, nýbrž z jmenovaných členů, které ve skutečnosti se skládalo z osob, jež se samy jmenovaly členy tohoto revolučního shromáždění, měli odvahu tomuto státu dáti ústavu. V žádném jiném státě na světě tomu tak nebylo. Učinili jste tak, poněvadž jste chtěli dělati ústavu, nejsouce námi vyrušováni a nechtějíce nám poskytnouti v tom jakéhokoli vlivu. Ale pánové, musíte přece uznati, že při ústavě, k níž jsme nebyli přibráni, která byla dělána bez nás, musíme při nejmenším míti pocit, že tato ústava jest dělána proti nám. Jestliže panové; kteří nejsou socialisty, poukazují na ústavu, mohu tomu ještě rozuměti, mám však za to, že lidé, kteří jsou socialisty, neměli by vlastně na tuto ústavu klásti tak velikou váhu. Není to theorií dneška nebo včerejška, nýbrž socialistickou theorií, která, od doby trvání vědeckého socialismu, praví, že otázky ústavy jsou otázkami moci. Nejkrásněji psaná ústava není ničím, nestojí-li za ní moc. Poukazuji v této souvislostí na Theodora Schustera - byl komunistou, nelekejte se toho který již v roce 1840 pravil, že sociální poměry opanovávají ústavu a nikoli obráceně. A poukazuji především také na Ferdinanda Lassalla, který ve své řeči o ústavě tak jasně dovodil, že pouze reelní skutečné mocenské poměry, jež v zemi shledáváme, jsou psané ústavy. Psané ústavy mají jen tehdy smysl a cenu, jsou-li přesným výrazem skutečných mocenských poměrů ve společnosti. Nepřeceňujme přece význam ústavy! Jen skutečné mocenské poměry rozhodují. Ideologové mohou dáli ústavě velikou cenu, kapitalistické měšťáctvo toho nečiní. Toto měšťáctvo naopak rozumí tomu velmi dobře dáli ústavě ten obsah a takový základ reální moci, jíž potřebuje k vykonávání svého..panství. Vrátím se ještě k tomu, že právě v tomto státě se podařilo kapitalismu, v těchto čtyřech letech svého trvání, opatřiti všechny základy pro svoje panství a upevniti je den ze dne a rok od roku. Že ústava, která přece valnou části jest opsána z jiných ústav dle německého, francouzského, amerického vzoru, konstruuje formelní stejné právo státních občanů, jest přece ve dvacátém století věcí samozřejmou. Ale také tato ústava dodnes nebyla provedena. Od vydání ústavy uplynuly dva roky a my stále ještě trpíme pod týmž starým rakouským zákonem spolkovým a shromažďovacím, pod týmž starým hanebným zákonem tiskovým, jenž úřadům dává právo konfiskovati denně 30, 40 až 50 novin, a sprovoditi ze světa každé slovo; jež vládě není vhod. To není ústavou země, jestliže napíši: před zákonem jsou si všichni občané rovni! To nepraví ničeho, nýbrž zde musíte domnělou demokratickou ústavu uvésti ve skutek, musíte z demokratických zásad vytvořiti demokratické skutky.

Pánové, mluvíte o všeobecném a rovném právu hlasovacím. Měl jsem již jednou příležitost mluviti zde o tom. Všeobecné a rovné hlasovací právo jest čirou samozřejmostí. Což mohli jste se po převratu odvážiti, tomuto státu dáti jiné hlasovací právo, nežli jaké mají všechny sousední státy? Státy nejvíce zpátečnické již je mají, jest to čirou samozřejmostí. Ale skutečnost, že jste s námi, kteří jsme v menšině, pokud jde o naše volební právo až na některé malé nesrovnalosti, o kterých nechci mluviti, nejednali hůře než s ostatním obyvatelstvem, nezjednává nám přece stejných práv. Nezneuznávejte přece zase skutečností, nepokoušejte se přece nám tvrditi, že psaný zákon anebo rovné právo hlasovací mohou změniti skutečné mocenské poměry. Skutečné mocenské poměry jedině jsou rozhodujícími a vy v tomto státě utvořením jeho jakožto státu národního zjednali jste jedné národnosti moc nad národnostmi ostatními.

Mluvíte o demokracii. Nemůžeme tomu přisvědčiti, že tento stát přes nádhernou ústavu a přes všeobecné právo volební jest demokratickým, nemůžeme tomu přisvědčiti, poněvadž ve mnohých odvětvích své správy a poněvadž obzvláště v tom, co dnes pro každý stát a pro rozdělení mocenských poměrů jest nejdůležitějším, totiž ve své armádě, ničím jiným není nežli pokračováním starých absolutistických poměrů. Copak se vlastně v armádě a ve správě zde změnilo? Zda nadále v tomto státě nepanuje ve skutečnosti byrokracie, není-li to, co zde činíme, jen jednáním na oko? Ve skutečnosti panuje nad námi a nade všemi byrokracie v tomto státě, můžeme pro to uvésti množství příkladů. Byrokracii daří se sabotovati naše nejkrásnější zákony, měniti naše nejkrásnější zákony. Připomínám vám dnes právě aktuelní zákon o péči o nezaměstnané. Co z něho učinila naše byrokracie? Bylo tisíce a tisíce lidí, kterým dle zákona podpora v nezaměstnanosti by byla příslušela a kterým vzata byla následkem nařízení, tajných výměrů, okružních cest úředníků, následkem všemožných šikan. Co nám prospěje nejkrásnější práce zákonodárná, když venku úřednici, byrokrati ji jednoduše učiní ilusorní? Chci vám uvésti malý příklad. V Aši, kteréžto město od mnoha let trpí krisí, došlo to konečně tak daleko, že se dělníci mezi sebou sjednotili, aby nikdo nepozbyl práce, že každý bude pracovati 17 hodin týdně, tudíž něco více nežli dva dny. Tu přišel výměr od ministerstva sociální péče, které prohlásilo: To nesmí býti, toho nestrpíme, a když práce trvá také jen dva dny v týdnu, odejmeme podporu v nezaměstnanosti. Následkem toho bylo, že veliký počet dělníků zůstal náhle bez zaměstnání. Takovýmto způsobem ve skutečnosti se provádí ústava. To jest ústavou, to jest mocí, reální mocí ve státě, jestliže jest v moci některého byrokrata, úředníka, některého ministerského rady nebo odborového přednosty, škrtnutím pera sta a tisíce dělníků připraveni o práci, vzíti stům a tisícům dělníků podporu v nezaměstnanosti, kterouž jsme jim zákonem přiznali. To jest skutečnost, to jest ústava v tomto státě.

Pánové, pan řečník přede mnou mluvil velmi mnoho o hospodářství v našich obcích. Nuže, musím již říci, že to, co bylo uvedeno, mne do krajnosti rozhořčilo. Neboť pokusil se o to, sevšeobecniti jednotlivé úkazy, které se tu a tam snad mohou přihoditi, pokusil se o to, špatné hospodářství v některé obci, při čemž by musilo dříve býti přesně zkoumáno, zdali se skutečně jedná o špatné hospodářství, přenésti na všechny obce a všem obcím činiti výtku, že mrhají penězi. Proti tomu dlužno co nejrozhodněji protestovati. Znám veliký počet obcí, a mohu říci, že jednoduše není pravdou, že se tam špatně hospodaří, nýbrž pravdou jest, že ve svém rozpočtu splňují pouze nejprimitivnější podmínky hospodářského života, a že právě následkem nesmírné drahoty všech výloh osobních a věcných jejich rozpočty tak vzrostly, že musejí ukládati veliké přivážky. Co však činí tato vláda pro tyto obce? V nepřítomnosti vlády - prosím za prominutí, v nepřítomnosti většiny vlády - musím to říci. Od onoho nařízení finančního ministerstva, které rovněž jako by bylo spadlo s nebe, které také bylo takovýmto byrokratickým zasažením do práv obcí, od té doby, kdy vláda prohlásila, že odnímá obcím právo, aby si svoje daně vybíraly samy a že to přenáší na berní úřady, od této doby učiněny obce ve svých příjmech naprosto závislými od vlády, a teprve před krátkou dobou, v červenci t. r. vyslala vláda opětně, ovšem že tajný výměr, ve kterém se berním úřadům nařizuje, aby obcím vydávaly pokud možno málo peněz. A dnes jest tomu u nás tak, že obce většinu přirážek z roku 1920 a 1921 dosud neobdržely - v roce 1922 vůbec nemluvím - a že vláda to zavinila, že obce setrvávají v největší bídě. Co Činí vláda? 10%ní úroky z prodlení jsme přiznali, také z obecních přirážek, a vláda strčí těchto 10% do kapes a daní, jež byly zaplaceny, používá především pro sebe, také zaplacených obecních přirážek používá vláda pro sebe a obce musí jíti žebrat za každý haléř zálohy. Také to jest kus ústavy, tento nepřetržitý útok vlády na autonomii obcí, toto nepřetržité zahrabávání obecní autonomie; vidíte, to jest kus ústavy tohoto státu. Zde se děje touto oklikou pokus zkrátiti opět částečně práva státních občanů, bráti jim je ve prospěch všemohoucí byrokracie.

A náš militarismus! Letos v této příčině jest to ponejprv, že ve vládním prohlášení není více řeči o zavedení milice. § 1 branného zákona praví výslovně, že stálé vojsko jest zjevem přechodním a slyšeli jsme vždy, že počínaje rokem 1924 stálé vojsko má býti přeměněno v milici. Při tomto stavu věcí byl by zajisté svrchovaný čas, aby se roku 1923 konaly přípravy k zavedení milice, a musili jsme očekávati, že v rozpočtu nalezneme položky pro tyto přípravy. Ale vláda nezmínila se slůvkem milici, ani haléř není v rozpočtu zařazen na přechod k milici, i není zajisté mezi námi nikoho, jenž by se domníval, že tato vláda, bude-li tu ještě v roce 1924, o čemž pochybuji, na místo stálého vojska dosadí milici. Ovšem, slyšíme-li od důležitého člena nynější vládní strany, totiž od pana dra Kramáře, co řekl v Prostějově, aby do československé armády přibráni byli ruští důstojníci armády Wrangelovy, Kolčakovy a Denikinovy, tyto reakcionářské živly, pak již víme, odkud vítr vane, pak také víme, kam ústava tohoto státu spěje pod panstvím koaliční vlády.

Se všech stran slyšíme, že se vracejí všechny nezbednosti a přehmaty, které ve staré rakouské armádě vůči vojínům byly zvykem. Prohlídky kufrů, pátrání po tom, co vojíni čtou, a onen případ ve Falknově, kdy důstojník, kapitán, dal vojína dvě hodiny svázati, to jsou jasná znamení, kam v naší armádě míříme. Mluvíme mnoho s vojíny, kteří přicházejí na dovolenou aneb se vracejí domů; vypravují nám, že starý komisní duch, starý duch útisku, starý duch důstojnický, staré Rakousko, všechno právě tak dnes zase panuje v československé armádě. A tu žádáte loyalitu a lásku? To jest zase kus ústavy, a to veleni význačný kus ústavy, tato armáda a duch, který dnes v ní panuje. (Hluk. sen. dr. Karas: Já jsem za manévrů mluvil s německými vojáky a jediný si nestěžoval.) Mluvil jsem s velmi moha vojáku a stěžovali si nesmírně. (Výkřiky sen. Lisýho.) Promiňte, pane kolego Lisý, neříkám, že se s německými vojáky zachází hůře nežli s českými, nikoli, se všemi se stejně špatně jedná, s německými jak s českými. (Sen. Lisý: To není pravda!)

Vy mi tedy nevěříte. Já zde poukazuji jen na ťNovou DobuŤ, orgán vládní většiny, která psala: ťNaše armáda stala se oporou kapitalistického systému.Ť To jsme nepsali my, nýbrž český sociálně - demokratický vůdčí list v Plzni, jenž v české sociální demokracii stojí velmi daleko na pravé straně. Armáda jest oporou kapitalistického systému.

Rozlučme se nyní s armádou a pohlédněme na demokracii ve veřejném životě. Čtyři roky trvá stát. Dodnes jste se neodvážili provésti volby v Podkarpatské Rusi, na Hlučínsku, v Těšínsku, ve Valčicku a Vitorazsku. (Sen. Lisý: To se stane, až tam bude pořádek!) Ano, to věřím, až vy dostatečně.... (Výkřiky.) Západní Uhry, Burgenland mnohem později… (Výkřiky. Hluk. Sen. Lisý: Vy jste nám slibovali, že není zde tolik stromů, kolik bude třeba šibenic.) Nebudu pana kolegu Lisého opravovati, zde se nejedná o šibenice, které se zřizují. Můžeme jen mluviti, co jest pravdou. Kolega Lisý nebude moci tvrditi, že se konaly volby v Podkarpatské Rusi, na Hlučínsku, Těšínsku, Valčicku a Vitorazsku, že se konaly obecní volby na Slovensku. Toho nebude moci tvrditi. Burgenland, který mnohem později připadl Rakousku nežli všechny tyto země a města Československu, již dávno volil a dokonce východní Slezsko a Slezské Těšínsko, Spiš a Orava, které připadly Polsku, již volily. Jen v Československu se neodvažujeme provésti volby. A proč! Poněvadž by se bylo z voleb, na které se nepůsobilo, ukázalo, že obyvatelé všech těchto zemí nechtějí ničeho věděli o tomto státě, poněvadž vy se těchto voleb bojíte a obyvatelé z těchto zemí. Moravané na Hlučínsku právě tak jako Němci ve Valčicku a Vitorazsku... (Různé výkřiky.) Proč neprovedete volby? Protože se bojíte. Jestliže již po léta jste opanovali země a města, jestliže mluvíte o všeobecném právu hlasovacím a statisícům státních občanů nedáváte voliti, pak nemůžete mluviti o demokracii a o tom, že v tomto státě panuje demokracie. Méně nežli v Polsku. (Výkřiky.)

Pánové! Chtěl bych se vypořádati s českými soudruhy, kteří bohužel nejsou ve velkém počtu přítomni. Mám za to, že tuto otázku také zde jednou ve vší veřejnosti můžeme projednávati. V poslanecké sněmovně obrátil se náš soudruh dr. Czech ke všem českým sociálním demokratům a socialistům vůbec s otázkou, zdali by se neměli býti povoláni k tomu, aby podporovali anebo přivodili národnostní vyrovnání v této zemi. Kolega dr. Meissner na to odpověděl, vyhnut se tak vlastnímu odpovědění této otázky. Mluvil o nutnosti toho, aby čeští sociální demokraté se zúčastnili vlády, mluvil o všem možném, tuto otázku, která naň byla vznesena, však moudře přešel, neodpověděl na to ani slůvkem. Poukázal na německý příklad, dle mého názoru příklad velice málo přiléhající. Neboť němečtí socialisté jsou ve státě, jenž skutečně neustále jest tísněn vnějšími a vnitřními nepřáteli, čehož o Československé republice sotva můžete právem tvrditi. Oni se nalézají ve státě, ve kterémž musejí spolupůsobiti, aby uhájili trochu nahého života, o čemuž zajisté - a já se ještě vrátím k vývodům kolegy dra Stránského v této příčině - v tomto státě rovněž nelze mluviti. Jest přece skutečností, že účast českých sociálních demokratů ve vládě nemohla v tomto sutě zabránili neustálému ubývání vlivu socialistických stran v tomto státě, že nemohla zabrániti tomu, že theorie o menším zlu, o kterémž byla řeč, se zvrátila ve větší zlo, že dnes účastenství ve vládě, ve kteréž třídní odpůrcově pracujícího obyvatelstva jsou ve většině, není více menším, nýbrž dle mého názoru větším zlem pro socialismus. Tam, kde socialistické strany se zúčastnily vlády, činily tak jen tehdy a správně jen potud, pokud ve vládách mohly vykonávati směrodatný vliv.

Nuže, ministerská lavice a obsazení jednotlivých ministerstev vám ukazuje, že nejdůležitější z nich jsou obsazena nepřáteli dělnictva, jejich třídními odpůrci a že vliv dělnictva v posledních třech letech klesl měrou přímo obrovskou. (Sen. Lukeš: Polovice ministrů jest socialistických a polovice je občanských!) Mezi nimi ministerské předsednictvo, ministerstvo vnitra, národní obrany, financí a obchodu. Co chcete více? To jest dle vašeho názoru rovnoměrné rozdělení. Mám za to, že se tomu nevyhnete, že vliv socialistů v tomto státě klesá, že značně klesla že klesá stále více. (Sen. Lukeš: V celém světě!) Je-li tomu tak v celém světě, nepotřebují se socialisté sami kompromitovati berouce podíl na tomto poklesu. (Sen. Lukeš: Pane kolego, všechno co se mohlo udělati v socialistických otázkách, to se udělalo. Povězte mi jiný stát, kde mají tolik, co u nás!) Ale, pane kolego, musili bychom o tom velmi dlouho hovořiti. Je tomu zde v tomto státě právě tak jako ve všech ostatních. Mohl bych naproti tomu poukázati, že rakouští sociální demokraté v těch dvou letech, po která v Rakousku vládli, s sebou, učinili pro dělnictvo mnohem více nežli vy za čtyři roky zde. (Výkřiky: Ale jak to tam vypadá!) To je něco zcela jiného a vátím se také k tomu. Jak můžete tuto zemi srovnávati s ubohým Rakouskem? Vaše země byla ve válce politicky zemí vítěznou. Československo nebylo nikdy to platí také o Rakousku a z valné části o Německu - obsazeno nepřítelem. Od vás nikdy nebyly žádány reparace a platy, vám nikdy mimo tuto slavnou francouzskou vojenskou missi nebyly do země dány cizí vojenské oddíly, jež stály Němce miliardy. Vám nebyla vzata nejúrodnější a nejprůmyslovější území. Vás také nikdo netrýznil den ze dne reparačními požadavky, jak se to činí od čtyř let vůči Německu trapičským způsobem neustále. Vy jste si utvořili zemi, bohatou přírodními poklady, úrodnými agrárními krajinami, s obrovským průmyslem, krátce zemi, která jest stvořena, aby kvetla a prospívala. Ale v těch čtyřech letech, po která v této zemi vládnete, podařilo se tento ráj proměniti - nechci říci v peklo, to by bylo přehnané - proměniti v zemi, kde panuje nouze a bída. V krátké době čtyř let se vám podařilo (Sen. Lisý: Vy tomu sám nevěříte, co povídáte!) Pane kolego Lisý, jest velmi lehko někomu jinému to vytýkati, ale myslím, že byste to těžce dokazoval. (Hluk a výkřiky.) Pánové, jest naprosto možno, že vy z toho všeho nepociťujete tolik jako my. Proč? Pohlédneme-li na tento investiční rozpočet, tu vidíme, že největší číst těchto obnosů putuje do vašeho území. My z anglického úvěru jsme neviděli ani haléře. Vše zůstalo ve vašem území. Jest již možno, že nouze a bída u vás nejsou tak veliké, poněvadž vy máte vládu, která všechny tyto peníze nerozděluje nestranně, vládu, která nás zanedbává - ve váš prospěch - ale tu od nás zase nemůžete žádati obzvláštní loyality. Pánové, již pan kolega Stránský uvedl, že nemůže býti v zájmu státním, jestliže se stát ze státu průmyslového promění ve stát agrární. To podepisuji zúplna. Ale hospodářská politika, kterou zde děláte, nutně k tornu vede. Nikoli jedno odvětví průmyslu, četná jsou dnes již odvětví průmyslu, která se usazují mimo hranice tohoto státu, poněvadž zde nemohou ku předu; tisíce a tisíce putují z tohoto státu. Svojí hospodářskou politikou ničíte nikoli úmyslně, toho netvrdím, ale způsobem vaší politiky ničíte náš průmysl, poškozujete ho obrovskou měrou a tím také dělníky. Máme jistou třídu ve státě, jistou vrstvu obyvatelstva ve státě, která ze všeho toho těží, zmíním se o tom ještě, totiž banky. Tyto pěstují v tomto státě finanční politiku nikoli pracujících vrstev obyvatelstva, v čemž bych chtěl také spatřovati průmysl i s průmyslníky, nýbrž pěstují zvláštní politiku, plení průmysl a dělníky. Když v roce 1918 tento stál byl založen; tu přeli jsme se mezi sebou, jak má vypadati. Co však učinili ti, kdož dnes sedí na ministerské lavici? Ti, nestarajíce se o to všechno, dovedli na sebe strhnouti skutečnou moc v tomto státě, dovedli na sebe strhnouti ústavy, které dávají peníze veškerému hospodářství a dovedli tím na sebe strhnouti moc v tomto státě. Uvedu cifry o těchto bankách, které, doufám, znáte, jimž se však podivíte. Jak jest tomu dnes? Veškerý hospodářský život v tomto státě jest dnes ovládán třemi nebo čtyřmi velikými bankami, především Živnostenskou bankou, která dovedla sobě přičleniti Vídeňské banky, německé to prý banky. Jak se to dělalo po převratu? Bankovní úřad Finančního ministerstva, ve kterém dnešní ministr financí od prvého dne hrál rozhodující úlohu, odepřel jednoduše těmto bankám vydávati prostředky pro průmysl na placení mzdy, jestliže se nepodrobily diktátu Živnostenské banky. Tak podařilo se v tomto státě přičleniti jmenované banky Živnostenské bance, a dospělo to dnes tak daleko, že tyto banky staly se pouhými filiálkami Živnostenské banky, a s ní ještě dvou nebo tří jiných velkých bank, a tyto banky vládnou nad zemí, nad námi a nad vámi také. Pan kolega dr. Mareš se ovšem směje, poněvadž jeho strana béře z toho užitek, poněvadž jeho strana je to, která se opírá o jejich panství. (Sen. dr. Mareš: Ale pane kolego, takový útok!) Ale pane kolego, neříkám to pícce osobně, pravím: ťvaše stranaŤ a ne ťvyŤ. (Sen. dr. Mareš: Tedy nejmenujte mne, já nemám se Živnostenskou brankou žádné spojeni. Jste lhář, jestli to tvrdíte!) To vám věřím. (Sen. dr. Mareš: Tedy se neobracejte nu mne!) Vy jste se smál, proto se držím vás. (Sen. dr. Mareš: Proč bych se nemohl smáti?) A tu vidíte, to jest skutečná ústava tohoto státu, banky mají v tomto státě moc ve svých rukou. Vy (k pravici) ji nemáte. Vás k tomu přece vůbec nepotřebují. Vy jste zde k tomu, abyste na venek něco dělali, jako by se zde skutečně pěstovala politika. Skutečnou moc v tomto státě mají banky ve svých rukou a to tím více, že jsou representovány nejvlivnějšími členy vlády.

Jest zcela správno, praví-li se, že reakce všude pokračuje. Zajisté, ale co se děje v jednotlivých státech, co se děje hlavně v tomto státě, aby bráněno bylo reakci? Nechci ještě jednou poukazovati na vývody pana dra Kramáře, jenž jest dnes tak vlivným členem vládních stran. Kolem dokola na celém světě vidíme růsti a stoupati reakci. Máme ji v Bavorsku a v Uhrách od komunistických pokusů, dožili jsme se jí v poslední době v Italii, tam reakce dobyla plného vítězství, a jisto je, že v Německa a v Rakousku, obzvláště pokud jde o Rakousko, vrátím se k tomu ještě při projednávání vývodů dra Beneše, že také v těchto státech jest veliké nebezpečí, že reakce zvítězí. Ale domníváte se, jestliže kolem dokola v celé Evropě vítězí reakce - nepotřebuji mluviti o vítězství reakce ve Francii neboť tam panuje od války - domníváte se, že budete uchráněni od této reakce, obzvláště jestliže do své vlády přijímáte exponenty reakce, jestliže do vlády přijímáte ty, kteří v naší zemi zde v prvé řadě jsou zástupci nejhorší reakce, snad taky monarchistické reakce, a jestliže tím také ve své zemi reakci napomáháte, ťnemůžeme celý svět zrepublikanisovatiŤ, pravil dr. Kramář, ťotázka, zda monarchie nebo republika jest otázkou účelnostiŤ, řekl rovněž. A také tato země nebude uchráněna od reakce, jestliže kolem dokola reakce vítězí, jestliže v naší zemi samotné tato reakce má ve svých rukou všechny prostředky moci, armádu, byrokracii, bankovnictví. Představte si přece sami nesmírné nebezpečí, které hrozí demokracii v této zemi. Což chcete sami zavírati oči, nechcete viděti, jak znenáhla vše, co v tomto státě znamená moc, této reakci jste dali do rukou, že dnes skutečně reakce také zde v této zemi mezi vámi kráčí od vítězství ku vítězství, jak se v tomto státě zmocňuje jedné důležité posice po druhé? A nebezpečí reakce, které zde u nás ovšem nevystupuje tak příkře jako snad v Italii a v Uhrách, v Bavorsku a z části v ostatním Německu, není v této zemi menším než jinde, a my této reakce sami nezmůžeme. A jestliže vidíte, jak reakce zvítězila ve všech zemích, se kterými jste spolčeni - panuje v Jugoslavii, v Rumunsku, tam zavřou každého člověka, jenž vládě není nakloněn - jak zotročují se lidé ve všech těchto státech, které jsou vašimi spojenci, pak se domníváte, že Československo s tímto červem ve vlastním těle samo zůstane toho uchráněno, jestliže politikou reakce nadále napomáháte reakci v tomto státě k vítězství - nevědomky a nechtíce, nenapadá mně chtíti vás viniti, že vy, socialistické strany, reakci v tomto státě napomáháte zúmyslně. Chtěl bych se nyní také několika slovy dotknouti vývodů pana ministra dra Beneše. Zabýval se ve své zprávě hlavně otázkou rakouskou, a jest tudíž třeba, abychom také my k této otázce několik slov pronesli. Pánové! Jest zcela samozřejmo, že se zasazujeme o to, že Rakušanům musí býti pomoženo, a když letos z jara projednáván byl úvěr 500 milionů pro Rakousko, byli jsme to my, kteří jsme se s veškerou rozhodností pro tento úvěr zasazovali. Jest také zcela zřejmo, že ti, kdo Rakousku peníze půjčují, zjednají si pro to všechny možné hospodářské záruky, aby jejich peníze byly jisté, aby je zase obdrželi zpět. To jest v kapitalistickém státě věcí samozřejmou. Ale pánové, co není věcí samozřejmou, nýbrž co se Rakousku vnucuje, jednak od států Svazu národu, především od Československa a jeho ministra věcí zahraničních, co jednak se mu vnucuje od jeho vlastní reakce, která jest ztělesněna v křesťansko-sociální straně v Rakousku, to jest politické zotročení a politické odnětí práv Rakousku.

Pánové! Před třemi nebo čtyřmi dny předložila rakouská vláda návrh těchto zákonů rakouské národní radě k usnesení a z tohoto návrhu vychází na jevo, že tato vláda má obdržeti plnou moc in bianco, zbavili se všech závodů státních, drah, pošty, telegrafu, změnili cestou nařízení předpisy o soudním řízení civilním a trestním. Víte, co to znamená, dáti vládě, ještě k tomu reakcionářské vládě do rukou moc, aby změnila cestou nařizovací všechna ustanovení soudního řízení civilního a trestního procesu, zrušili hospodářskou radu elektrifikační, zmenšili počet středních škol? Všechny vrchní zemské soudy budou zrušeny, cla budou uvalena na nejdůležitější životní potřeby, a to cla z roku 1906, z doby vysoké celní ochrany, budou ve zlatých korunách rakouskou vládou uvalena, pozemková daň bude snížena a daně samotné může vláda kdykoli nařizovací cestou měniti. Tomu, pánové, domníváte se, že můžete dáti své svolení? To jest dílo - vychloubal se jím - našeho ministra věcí zahraničních. Měl největší vliv na to, že Rakousko za těchto kautel a záruk obdrží závěr. Nikdo z nás neodporoval by hospodářským zárukám, zastavení cel atd., ale že touto postranní cestou zbavujete rakouský lid všech práv a zotročujete ho, k tomu my nikdy nepřivolíme. (Německy: Velmi dooře!) A pánové, jestliže jste něčeho potřebovali, abyste nás přesvědčili o naprosté škodlivosti Svazu národů, pak to bylo to zde. Tento čin Svazu národů, na který pan ministr věcí zahraničních zdá se býti tak pyšným, ukazuje nám, čím jest Svaz národů. Pánové, zajisté i my chceme míti Svaz národů, ale Svaz národů a nikoli Svaz vlád jednotlivých států. Svaz národů, ve kterém jako zástupce Československa sedí ministr věcí zahraničních, není svazem národů, nýbrž jest svazem vlád a států, a ten nemůže nikdy činiti nárok na to, aby byl svazem národů. A pouze skutečný svaz národů nebyl by nikdy dal svého svolení k tak strašným ustanovením, k tak strašným poutům, která se zde ukládají rakouské vládě. To jest to právě, pánové. Pouze vlády; které jsou výrazem kapitalistického zájmu států, jak zde u nás tak také jinde, dovedou národ tak zotročiti, jak se o to pokoušejí zde s národem rakouským. Představu si, pánové, milujete přece tak svobodu, jste tak hrdými na svoji svobodu - a byl bych zajisté posledním, kdo by to neuznal a vám toho nepřál - že by vám někdo něco takového chtěl importovati, za poměrů jakýchkoli. A tu bych bohužel nepřítomnému panu kolegovi dru Stránskému na jeho slova, že se Němcům nikde tak dobře nedaří jako v tomto státě -vyjímaje Němce ve Švýcarech, máme my nejvyšší valutu - odpověděl: Ale, pánové, jak mohl někdo z vás říci, že valut jest základem všeho štěstí některého národa! Jestliže s valutou jest spojena nouze a bída dělnictva, jestliže s valutou jest spojena národnostní bída, národnostní nouze, národnostní útisk, pak přestává spokojenost sama sebou a jest frivolním výrokem říkati, že štěstí některého národa leží jen v tom, bydlí-li tento národ v zemi s dobrou nebo špatnou valutou. Věřím, že pan president Pražské železářské společnosti v cizině se stýká s lidmi, jimž skutečně valuta jest nejvyšším štěstím, věřím, že president Alpské báňské společnosti neznám ho a nechci mu ubližovati - aneb president Lauřiny hutě skutečně vidí štěstí pouze ve své vysoké valutě. To mu věřím. A podobá se v tom přece panu kolegovi Stránskému úplně. Ale lid venku staví právě tak jako vy svoji svobodu a svoji nezávislost nade vše ostatní. (Souhlas na levici.) To jest pro každého, pro vás jako pro nás věcí první a hlavní. (Potlesk na levici.) Pánové; pan ministr věcí zahraničních musí zajisté bojovati s mnohými potížemi také uvnitř země, a jestliže jsem prve řekl, že reakce zaujala široké místo ve vládě, pak platí to také pro věci zahraniční. Jestliže pan dr. Kramář před zcela krátkou dobou ještě řekl, že otázka Javořiny jest ukázkou, jak se zahraniční politika nedělá a nesmí dělati, pak jest to pro příslušníka vládní většiny vůči tehdejšímu ministerskému předsedovi a nynějšímu ministru věcí zahraničních přece jen poněkud silné. Chtěl tím říci, že pan ministr věcí zahraničních dělá špatnou zahraniční politiku. Jsme toho daleci, že bychom snad pana dra Kramáře chtěli podporovati v jeho snahách také v oboru zahraničním - víme dnes, kam tyto snahy směřují. Jsou právě tak reakcionářské jako jeho snahy uvnitř země a nenapadá nám tudíž chtít ho v term podporovati - musím však již říci, že přece jen jest to zvláštní vládní většina, zvláštní koalice, ve které vynikající člen její jako dr. Kramář takovýmto způsobem napadá vlastního ministra. (Sen. Lukeš: Svoboda kritiky!) Zde jde svoboda kritiky poněkud daleko!

Nyní, pánové, několik slov k výkladu našeho pana ministra financí, podrobnostech rozpočtu rozhovoříme se ještě při rozpočtové debatě, dnes chtěl bych k tomu říci jen něco málo. Rozpočet pro rok 1923 vykazuje schodek asi půl miliardy. Jest veřejným tajemstvím, že první rozpočet, jenž ministerstvu byl předložen, vykazoval schodek 6¹/₄ miliardy. Jak tedy lze se dostati ze 6¹/₄ miliardy až na půl miliardy? Může býti úplně pravdivo a správným, že leccos z výdajů bylo škrtnuto, ale kdo trochu blíže přihlédne k rozpočtu, jenž letos byl předložen, zpozoruje, že je to nepravdivý rozpočet, vybudovaný na cifrách nepravdivých, které nynějším poměrům již neodpovídají. Uhelná dávka a daň z obratu snižují se každá o 400 milionů. Přes to vykazuje rozpočet finančního ministerstva proti předešlému roku pouze schodek asi 73 milionů. Zvýšením jiných položek ve příjmech a jistými škrty ve výdajích získalo se neméně nežli 730 milionů. A tu nyní je zvláštní, že veliká řada daní, o nichž se při dnešní krisi zcela dobře ví, že v roce 1923 vynesou mnohem méně nežli roku 1922, praeliminována pro rok 1923 jest mnohem vyšším obnosem nežli pro rok 1922, Jest to daň z příjmů, daň výdělková, výdělková daře akciových společností, jsou to poplatky kolkové a soudní, které zařaděny jsou obnosem dokonce o 180 milionů vyšším pro rok 1923 než tomu bylo dříve, jsou to cla, u nichž plus obnáší 108 milionů, celní kauce, větší o 40 milionů, daň z vodní síly, větší o 10 milionů, daň z jízdních lístků, větší o 30 milionů, daň dopravní, větší o téměř 100 milionů atd., dále kapitola, která nutně potřebují vysvětlení a která ze 244.000 Kč najednou stoupá na 72 milionů. Pánové, tento rozpočet, ve kterém se příjmy státu z těchto daní, a dávek způsobem tak nesmírným zvyšují, to jest nepravdivý rozpočet, to není správný, to není pravdivý rozpočet. Tento rozpočet zatajuje skutečny poměry, tento rozpočet je s to uvésti v omyl. A pánové, tento rozpočet srovnává se s politikou československé vlády, kterou tato vláda od let pěstovala s tak neblahým výsledkem. Jest to politika výkazu obchodních bilancí, uveřejňování ve vyslanectvích a konsulátech v cizině, politika, která naše poměry v cizině tak přeháněla. Jest prokázáno, že v jediném pouze výkazu o zahraničním obchodu, myslím že z ledna nebo z února, při položce o cukru vývozní číslice jest udána o 500 milionů vyšší, než to odpovídalo pravdě! Pánové, falešnými výkazy vzbuzeno bylo v cizině o prosperitě v tomto státě mínění, které přispělo mnoho k tomu, aby se spekulace obrátila k československé koruně, aby československá koruna v tak krátkém čase tak vysoko stoupla. Bylo by zcela pochybeno říkati, že se musíme starati o to, aby česká koruna šla zase dolů! To by ovšem byl omyl, hospodářská škoda. Co nám tak nesmírně uškodilo, bylo rychlé stoupnutí koruny za jeden rok z 5 na 17 a 18, tedy více než trojnásob a současné klesání německé říšské marky. Pravím tedy, že tento rozpočet, jenž vykazuje téměř rovnováhu v příjmech a ve vydáních, zase jest prostředkem ku klamání ciziny o našich skutečných poměrech a prostředkem k tomu, aby opětně umělým způsobem způsobeno bylo stoupání koruny, nikoli ku blahu tohoto státu; neboť další stoupání koruny průmysl v tomto státě již nesnese, musilo by zcela podlomiti jeho konkurenční schopnost vůči cizině a obzvláště vůči Německu.

Pánové, mluvilo se mnoho o příčinách krise, ve které vězíme. Zajisté plynou tyto příčiny částečně z povahy světového hospodářství, jsou takového druhu, že nemůžeme na ně míli vlivu. Popírati to bylo by nespravedlivo, ačkoli také Československá republika ve své zahraniční politice měla vliv na politiku Dohody a o tento vliv se pokoušela, způsobem pro tento stát dosti nebezpečným, tím, že Československá republika a obzvláště její ministr věcí zahraničních veškeru zahraniční politiku stavěli na úplném dodržení mírových smluv.

Pánové, posledně, kdys jsem mluvil o mírové smlouvě, zvolal mi do toho kolega dr. Horáček slovo ťkolovrátekŤ! Ano, tento kolovrátek vám ještě bude zatraceně zníti v uších, tímto kolovrátkem budete musit trpěti po dlouhá léta, my bohužel s vámi, ale také vy s námi, neboť tyto mírové smlouvy jsou konečně vinou toho, že v hospodářském ohledu v Evropě, nikoli jen u nás, nýbrž také v jiných státech, došlo tak daleko, neboť vy, kteří jste nám na místě slíbeného míru dorozuměním uložili mír násilí, vy, kteří jste z Německa učinili stát otrocký a z německých dělníku učinily heloty, vy s těmito mírovými smlouvami jste nakonec viní krisí, ve která dnes v tomto státě žijeme. Nebol bez těchto břemen, bez těchto obrovských reparací nebyla by marka nikdy tak klesla, nebylo by Německo nikdy bývalo nuceno takovémuto napjetí všech pracovních sil, takovéto konkurenci vůči cizině, k takovéto podpoře vývozu a bez těchto mírových smluv - měli bychom sice vždy krise, neboť krise jsou nerozlučně spojeny s kapitalistickým systémem - neměli bychom krisi tak obrovského rozsahu a nedozírné doby, jak nadešly v Československu. A chceme-li si to ujasniti, musíme říci, že tato krise zakládá se hlavně na tom, že kupní síla naší koruny jest doma mnohem menší nežli kupní její síla v cizině, že cena koruny v cizině neodpovídá její skutečné ceně, která se přece může jeviti jen v tom, co za tuto korunu obdržíme doma, nýbrž že její cena daleko tuto cenu přesahuje. Zcela jednoduchý příklad. Oproti koruně, která dnes má kurs asi 17.25, tedy asi šestinu mírové parity, stojí drahota, která u životních potřeb skupiny I činí 10-11krát, u skupiny II 12-13krát tolik. Kdežto tedy cena koruny klesla na jednu šestinu mírové ceny, stoupla drahota 11 až 13krát, a tím jest jasně vyjádřeno, že vnitřní cena obnáší pouze polovici ceny za hranicemi. Nuže, pan ministerský předseda přece sám na to poukázal, že částečně jest tím vinna spekulace, ale jsem vám již jasně vyložil, jak československá vláda svými zabarvenými a nesprávnými výkazy tuto spekulaci ponoukala, i nemůžeme tu díž dřívější vládu zprostiti výtky, že spolu přispěla k tomuto neblahému rychlému vzestupu koruny. Mluví se mnoho o nutném poklesu cen. Zajisté; má-li koruna podrželi cenu v cizině, pak musí ceny doma klesnouti. Musily by klesnouti asi o polovinu dnešních cen, aby odpovídaly ceně koruny v cizině, a aby se vrátila konkurenční schopnost československého průmyslu. Doposud mohli jsme viděti pokles cen pouze ve dvojím směru: jednak v tom, že bylo lze v cizině následkem stoupnutí koruny nakoupili jisté suroviny laciněji nežli dosud. Oproti jejich zlevnění doma stojí ovšem veliké sklady, jež zakoupeny byly ještě v době, kdy koruna stála mnohem níže, jež tedy byly dražší. Dále ve snížení mzdy a platů. Vždyť přece, a tomu kapitalismus rozumí vždy, každá krise a tak také tato krise převalena byla na bedra těch, od nichž lze očekávati nejmenší odpor, na třídy pracující, které trpí nejvíce, na bedra dělníků a zaměstnanců. A tak dnes to, čeho jsme pokud jde o snížení cen dosáhli vůbec, dosaženo bylo pouze snížením mzdy a platů dělníků a zřízenců, kdežto všichni ostatní členové pracovního procesu, všichni ti, kteří těží z pracovního procesu, z jejich zisků nedali ničeho. Vidíme, že veliká krise se vybíjí na zádech dělnictva. Nejen my, nýbrž také široké občanské kruhy průmyslové a obchodní vznesly své požadavky na vládu. Připomínám známé podání obchodních komor k vládě, ve kterémž se požaduje snížení uhelné dávky, daně z obratu, snížení tarifů, snížení vojenských výdajů, uzavření celních a obchodních smluv a pod. Ze všech těchto požadavků, které zde obchodní komory kladou a z nichž značnou část také převzaly sdružené organisace, zástupcově dělnictva v tomto státě, není v tomto rozpočtu splněn ani jediný. Příjmy z uhelné dávky jsou praeliminovány o 400 milionů korun méně nežli letos. Ale ne proto, že by se uhelná dávka zmenšila, nýbrž poněvadž se prodá méně uhlí. Uhelná dávka tedy má zůstati stejná. Praeliminuje se 400 milionů korun méně na dani z obratu, ale ne proto, poněvadž se daň z obratu zmenší, nýbrž poněvadž ubývá obratu a následkem toho zmenšují se příjmy ze zboží, jež do obratu přicházejí. Vidíme mimo to praeliminované příjmy ze železničních tarifů, vidíme, že jak tarify za zboží, ták také osobní tarify, tarify poštovní a telegrafní, zkrátka všechny podniky státní, které nejvíce zatěžují průmysl, podstatně ještě se zdražují. Vidíme z toho, že není úmyslem vlády snížiti tyto zhoubné tarify, sice jinak by byla nemohla dáti tyto obrovské cifry do rozpočtu, nýbrž že jest jejím úmyslem plnou měrou udržeti uhelnou dávku, daň z obratu, tarify železniční, poštovní a telegrafní a všechny jiné daně a dávky, které průmysl tak nesmírně zatěžují.

Ale nejen že - a tu bych pány vládní zástupce na to obzvláště upozornil vláda tam, kde má podniky, provádí přímou lichvu. Předvedu vám zde případ, jenž jest velice nápadný. Říšsko-německý časopis stojí poštovní správu 548.30 marek. Tolik stál v září a říjnu tohoto roku. Těchto 548.30 marek počítá československá poštovní správa svým odběratelům za 36 korun a tolik a tolik haléřů. Počítá tedy za 548 marek 36 korun, to není ani zcela jedna šestnáctina. Tou dobou stála marka oproti československé koruně asi na 120 až 150, československá poštovní správa však ji počítá za 16-17. Má tedy zisk na kursu a odírá své odběratele. To činila bez rozdílu při všech říšsko - německých novinách. Říšsko-německé noviny při tom neztrácejí, obdrží předplatné zaplaceno v markách, nýbrž československý odběratel jest tímto způsobem odírán svojí vládou. A jestliže československá vláda odírá odběratele, nesmíme se přece diviti tomu, když banky jdou a činí totéž.

Tu přicházím ku kapitole, které se dnes ještě nikdo nedotknul, a o níž, čemuž se obzvláště divím, pan ministr financí dr. Rašín nemluvil, totiž o vlivu, jaký banky měly na vznik a vzrůst krise v tomto státě. Podívejte se jednou na vyúčtování některé banky. Shledáte, že banka těm, komu peníze dluhuje, zúrokuje tyto peníze 3¹/₂, když vysoko, tedy 4¹/₂%, Kdo však má neštěstí, že jest dlužníkem Živnobanky nebo některé jiné banky, musí bance platiti 8-8¹/₂% úroku, na výlohách a provisích další 2-2¹/₂%, a jestliže takovýto průmyslník má ještě smůlu, že vyváží do ciziny a přinese zahraniční valutu a banka ji připíše k dobru, účtuje mu tak strašné obnosy, že na těchto devisách ztratí zase celý kapitál. Ve skutečnosti obnášejí úroky, které banka dnes béře od průmyslníků, kteří se nemohou hnouti, poněvadž jsou všude zadluženi - zajisté jen některá odvětví průmyslu, neplatí to o všech - 16 až 17% na úrocích, provisích a zisku z devis. To sobě banky tak nádherně zařídily obrovským rozpětím mezi penězi a zbožím, které často obnáší 10-20, a v mezích tohoto rozpětí manipulují sem a tam a počítají ovšem příslušnému devisy tak nízko jak jen možno a samy vydělávají nejvyšší denní kursy. To nejde jen do malých cifer. Neboť při obrovských sumách, které dnes mnohé odvětví průmyslu bankám dluhuje, činí tyto lichvářské úroky, které banky od průmyslu berou, miliony a miliardy a tyto obrovské zisky, kterých banky docilují, pocházejí z valné části z těchto devisových zisků, z těchto vysokých úroků, provisí a jalo to ještě jinak počítají. O tom pan dr. Rašín, který přece zajisté v tomto odboru jest odborníkem, nepromluvil ani slova, to zahalil úplně v temno, hlavní vinu bank, které dnes průmysl jim zadlužený, lichvářsky vydírají, o tom stydlivě úplně pomlčel. Nevím proč. Vidíte, že také tento důvod přistupuje ke všem ostatním, jež často již byly opětovány, a krisi ještě zostřuje. Ale jsou odvětví průmyslu, jimž přes to se nedaří tak příliš zle, což jsme v posledních dnech shledali zase na několika příkladech. Česká společnost pro průmysl cukerní má akciový kapitál 12 milionů korun a za rok 1921 čistý zisk 15,182.000 Kč, tedy více než 125% vykázaného čistého zisku. Můžete si tedy asi představiti, při způsobu, jakým naši průmyslníci dovedou vésti knihy, jak dovedou zastříti a schovávati zisky, mnoho-li obnáší skutečný zisk. Společnost rozděluje dividendu 60%. Deset správních radů Společnosti obdrží 1,237.000 K, tedy každý z nich 123.700 K. A správní radové České společnosti pro průmysl cukerní, to jsou ovšem pan dr. Preiss, zástupce Živnostenské Banky, pan dr. Schwarz a pan dr. Rašín. Pan dr. Rašín nyní, když se stal ministrem, složil funkci správního rady a na jeho misi o nastupuje pan dr. Hodáč. Vidíte tedy úplný koncern Živnobanky. Pánové Preiss, Schwarz, Rašín, Hodáč nejsou členy správní rady, poněvadž mají tak krásné oči anebo poněvadž snad jsou tak zdatnými muži, nýbrž poněvadž Živnostenská banka má největší část akcií cukerní společnosti a sedí tam právě včetně dra Rašína, který ovšem nyní již není členem správní rady, jako zástupcově Živnostenské Banky. Cukrovar Schoeller a spol. měl za předsednictví - koho? Ovšem pana dra Preisse - schůzi správní rady a podával zprávu o účastenství cukrovaru v Chropini, Kralupského spojeného cukrovaru a. s., Granthalského cukrovaru a. s. v Orožce, akciového cukrovaru v Petöhaza a cukrovaru firmy Karel Stumpf a. s., které všechny měly příznivé výsledky, že jejích dividenda v předložené bilanci byla súčtována, a tyto vykazují čistý zisk 9,556.000 Kč. Z toho rozdělují, když ještě reservnímu fondu přikázaly 800.000 Kč, dividendu 21%, t. j. 64 Kč. Dr. Alois Rašín byl v uplynulém obchodním roce kooptován jako člen společnosti. Sdělení, že nyní jako finanční ministr na svoji funkci, ve které včera byl potvrzen, resignuje, ještě nedošlo. Také tato společnost jest ve skutečnosti v majetku Živnostenské Banky. Smíchovský akciový pivovar rozděluje dividendu 66²/₃% a má čistý zisk skoro 3,716.000 Kč. Vidíme zde obrovské zisky, kterých ještě leckteré odvětví průmyslu alespoň ještě za rok 1921 dosáhlo, vidíme však také obrovské tantiemy, které členové správních rad shrabují. Musíme se jen diviti, že veškerá daň z tantiem v roce 1922 činila jen 7,680.000 Kč. U jen jedné společnosti obdržela správní rada 1,300.000 Kč a veškerá daň z tantiemy činila, jak již řečeno, v roce 1922 pouze 7,680.000 Kč. Pro rok 1923 zvýšena byla na 20,4 milionů Kč. Ale z řeči pana dra Rašína vysvítá jedno; stát musí spořiti, obce musí spořiti, soukromé domácností musí spořiti. Ať jde pan dr. Rašín k úředníkům a dělníkům - znám jednoho úředníka, a to ne snad XI. anebo XII., nýbrž VII. nebo VIII. hodnostní třídy, který mě dne 20. v měsíci řekl: ťPane doktore, to je vše, co ještě mámŤ. Při tem mně ukázal 5 korun. Na místo, aby šel k těm, jimž pro 1. dubna příštího roky ohlašuje opět zmenšení služného, jejichž služné dnes ještě, ačkoli ceny všech životních potřeb stále ještě obnášejí jedenáct až dvanáctinásobné toho, co obnášely v míru, sotva stouplo na pateronásobnou částku mírovou, ať jde ke správním radům těchto akciových společností, k nimž však nejde, poněvadž sám jest částí této moci ve státě, poněvadž tato moc náš stát ovládá, poněvadž tento stát stal se dnes doménou bankovního kapitálu. Mluviti o spoření, úředníkům a dělníkům ukládati spoření, to není umění, od těch, kteří ničeho nemají, žádati také ještě to poslední a říkati jim, vy musíte spořiti spořte s 10 Kč podpory v nezaměstnanosti denně - zkuste to, anebo ať to zkusí ti, kteří nemohou se nasytiti míst ve správních radách, jejichž místa ve správních radách, hůře než ve starém Rakousku, jdou do tuctů - víme, že bývalý poslanec Sonntág byl ve 52 správních radách to jsou ti, kteří jsou pravými vládci tohoto státu; a kteří dnes mají svého exponenta ve finančním ministrovi. Tam se pokuste spořiti, tam hledejte, kde můžete zjednati příjmy pro tento stát, ale tam, kde průmysl a s nim i dělnictvo daněmi státními takovou měrou jest zatíženo, tam nechť se daně zmírní a nechť se uloží těm, kteří je mohou nésti, především našim bankám. Naše banky v našem státě dělají milionové a miliardové zisky. Považte přece, co tyto banky nyní vydělávají stoupáním koruny. Své dlužníky dostaly před 1¹/₂ rokem na lep špatnými penězi. Dneska tito lidé dluhují bankám ve valutě tři až čtyřnásob lepší, pohledávky bank i všech věřitelů nabyly ceny troj až čtyřnásobné. Obrovských zisků nabývají z tohoto stoupání valuty především banky, a to jest příčinou toho, proč náš bankovní úřad, jenž přece dnes bohužel není ničím jiným nežli exponentem tužeb velkobank a především Živnostenské Banky, že tento bankovní úřad tuto politiku bank na škodu státu a jeho obyvatel podporuje. Jediný, kdo má zisk, jest bankovní kapitál, a v tomto mladém, sotva čtyři roky starém státě podařilo se téměř naprosto to, co v jiném dlouho trvajícím státě dodnes sotva se podařilo; úplné podrobení veškerého průmyslu bankovnímu kapitálu. (Souhlas na levici.) Jestliže se domníváte, že můžeme podporovati vládu, ve které sedí exponent tohoto bankovního kapitálu, jestliže se domníváte, že můžeme míti důvěru k vládě, která se sama ohlašuje jakožto pokračovatelka zásad dřívějších vlád, jestliže se domníváte, že můžeme podporovati vládu, ve které ne snad vůle, ale jednání pro blaho bankovního kapitálu a velkokapitálu vůbec jest směrodatným, pak se velice mýlíte. Prohlášení vlády - domnívám se ovšem, že ostatní její členové jsou spíše pouhými nástroji nežli vědomými vykonavateli činů, které jak v tomto státě vidíme, mají za následek podrobení státu pod bankovní kapitál - prohlášení takovéto vlády se vší rozhodností odmítáme a zamítáme.

Chci jen zcela krátce rekapitulovati. Ve vnitřní politice se nám říká; budeme v dosavadní politice pokračovati, s dodatkem ku konci vývodů pana ministerského předsedy, že se cítí dosti silným, aby chránil autoritu a zájem státu za všech okolností. Tato slova známe. Každé vládní prohlášení ve starém Rakousku končilo tím, že vláda dovede chrániti autoritu státu. Víme, jak se autorita státu chrání: chrání se šavlemi a četníky, vojáky, policií a pod. Uvnitř spatřujeme pokračování staré zhoubné politiky, která národy menšiny v tomto státě zbavuje práv ve prospěch jedné národnosti, pokračování té politiky, která nám znemožňuje býti v tomto státě rovnoprávnými občany, oné vnitřní politiky, která jest vybudována na autoritě státu, která tudíž směřuje proti svobodě občanů. A spatřujeme onu zahraniční politiku, která jest vybudována na mírových smlouvách, jež jsou příčinou nouze a bídy, v níž se dnešní obyvatelstvo nalézá, a onu finanční politiku, která jest vybudována na zájmech velkokapitálu a velkobank. Takovouto vládu odmítáme a prohlášení její na vědomí nevezmeme. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Přerušuji jednání. Sděluji, že do výboru ústavněprávního nastupuje za sen. Slavíka sen. Hucl, do výboru kulturního za sen. dr. Stojana sen. dr. Reyl.

Navrhuji, aby příští schůze konala se zítra dne 8. listopadu t. r. o 14. hodině s tímto denním pořadem:

Pokračování v rozpravě o vládním prohlášení a o naléhavých interpelacích tisk čís. 1465 a 1467.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Návrh můj jest schválen.

Končím schůzi.