Slávny senát! Súhrn mravných pravidiel, ktoré istá väčšia alebo menšia spoločnosť rudí za svoje stanovy prijala, tvorí behom času skupeniny, tak zvané konfesie. Isté je, že z tejto laickej morálky môžu behom času povstať také skupeniny, z ktorých sa utvoria malé církvičky. Máte ich tu v Čechách, jak som čítal, už asi desať. Nechceme, aby sa nám tiež na Slovensku takéto církvičky utvorily, preto že my pridržujeme sa positivnej mravovedy, ktorú sme prijali od biblie, od Krista, od apoštolov, ktorá má sankciu božiu, ktorú kryje vysoká auktorita a tejto sa nezriekneme. Túto žiadame i ako náboženstvo pod menom náboženstva vyučovať.

Rozkvet slovenského národa vidíme na silných základoch kresťanskej mravouky, ktorá učí: >Miluj svojho blížneho, ako seba samého< a to je dosť. Tu netreba žiadnej theologickej debaty, jedine potrebujeme milovať svojho blížneho a vieme, že my tu riešime otázku sociálnych demokratov, t. j. proletariátu. Máme základnú obavu, že mnohdy menom občianskej náuky na našom milom Slovensku budú sa stávať také udalostí, ktoré mi boly, sdelené z bratrskej Moravy, Dovolím si prečítať krátky dopis. Tam sa vypisuje, že učiteľov, ktorí sa priznávajú k cirkvi či katolíckej, či evangelickej, ktorí sú cirkevní a náboženskí, prenasledujú, že však naopak učiteľom, ' ktorí laickú morálku, už vyučovali, hoc i zákonom nebola schválená, dávajú odmeny a vychvaľujú ich. (Čte.) >Učitelia bez vyznania,ktorí tupia vo škole pri vyučovaní náboženstvo rímsko-katolícke, zapierajúKrista, sosmešňujú najsvätejšiu sviatosť a obrady cirkevné a kresťanský pozdravdeťom zakazujú, za to všetko pri inšpekcií sú chválení, jak horlivé si pri vyučovanípočínajúc. To sa deje na Morave v okresoch Zábřežském, Litovelském ačiastočne Olomouckém. Opak ale toho industriálna učiteľka Gottwaldováv Bílsku na Morave, okres Litovelský, na dotaz žiakyne, ako sa delá krížčeskoslovenský, kdesi sa poškriabala a za to ju žalovali, že sosmiešňovala obrad acirkev československú. Uložili, že bude presadená na iné miesto, alebo 14 dnízavrená. To, prosím, na Slovensko nechceme dodať.

S radosťou však vítam v tom návrhu § l, ktorý zabezpečuje vyučovanienáboženstva. Neuspokojuje ma § 3, kde dáva právo rodičom, lebo aj deťom bezvyznania, kde sa nemusí náboženstvo učiť, že môžu byť od náboženstva oslobodené.Som toho presvedčenia, že takým nešťastníkom bude týmto odobratá i táto útecha,ktorú by niektorí mohli z náboženstva čerpať. Ja myslím, že keď niektorírodičia dajú krstiť svoje dieťa v niektorej cirkvi, že týmto činom stalo sa todiéta majetkom, členom tej že cirkve a tá cirkev že má nielen právo starať sa o výchovunáboženskú toho dieťata, ale aj tú povinnosť, a tohoto práva a tej povinností sacirkev vôbec nezriekne ani zrieknuť sa nemôže. Ja myslím, že máme v Československejrepublike na spôsob Nemeckého Kulturkampfu uvádzať kultúrne boje náboženské.

Pre tieto nedostatky na krátko poviem, že tento t. zv. malý zákon školskýneodhlasujem. Naproti tomu ale predložený druhý návrh, ktorý reparuje učiteľomučinenú krivdu zo dňa 22. decembra 1921, pri malom posúdení odobrujem a budem hlasovaťzaň. Tento návrh má sice pre nás jednu chybu, že ani slovkom nevzpomína cirkevnýchškôl na Slovensku, ktorých je tam 80%. Slávny senát! Tieto cirkevné školy nie súnejaké pokútne, to sú školy verejné, legálne, historické; cirkevné školy naSlovensku do roku 1868 boly všade, nebolo žiadnych štátnych škôl, až roku 1868 na návrh,predložený barónom Eôtvôsom uherské zákonodarstvo vynieslo zákon, že len tam, kdecirkve nie sú v stave školy udržovávať, bude povinen štát školy vydržovávať.Z toho samého vyplýva, že štát v roku 1875, 1893, 1907, 1912 všade tam, kdecirkve nemohly školy udržovávať, t. zv. podporami školám napomáhal, ale on lensvoju povinnosť robil, keď platil na cirkevné školy, lebo tieto cirkevné školy 90až 100 miliónov, neviem určite, ale viem, že asi 90 miliónov platily na vydržovanieškôl na vecné a osobné výdavky. Môžme si to tak pomyslieť, alebo predstaviť, ženie štát podporuje školy, ktorý je povinen školy vydržovávať, ale cirkev podporuještát, ktorá by nebola povinná dávať a platiť, ale štátne školy.

Neuspokojuje mňa ani tá krivda, ktorá v prítomnom návrhu za heslom šetreniasa činí učiteľstvu. Učiteľstvo bolo ukrivdené dňom 1. januára b. r., má tedatýmto zákonom krivda nahradená byť od 1. ledna b. r. a nie od 1. júna. Práca učiteľstvanie je týmto návrhom dostatočne honorovaná. To už dokázal pán referent Hnátek apreto sa zbytočne zdržím, to dokazovať.

Slávny senát! Jedna velká bolastná otázka na Slovensku ešte není riešená, a tosú pensisti učitelia a notári. Títo, môžeme smelé tvrdiť, hladom hynú, mrú.Vôbec hladujú, lebo im bolo poukázané a do dneška sa im poukazuje, čo je hroznáanomália. Uloží sa im malý plat od Československej republiky a keď dajú ich do odpočinku,dajú ich podlá zákonov maďarských, Na osvetlenie dovolím si prečítať krátkytelegram z Indie, adresovaný ministrovi kultu: >Poneváč v našom krajiľudia pre nedostatok potravy hladom mrú, o starých pensionistoch na Slovensku ale počúvame,že vzdor ich starým pensiam, už štvrtý rok výborne vzdorujú hladu, prosíme vás,pane ministre, ráčte nám priatelsky sdeliť, aký surrogát im k životu dopomáha.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není nikdo přihlášen, rozprava jeskončena. K věcné rozpravě úděluji slovo panu sen. dr Ledeburovi.

Sen. dr Ledebur (německy): Velevážené dámy a pánové! Přihlásiljsem se ještě pro několik okamžiků ke slovu, abych opravil několik výroků pana senátoraLukeše, jež spočívají patrně na omylu, pokud se zabývají mými slovy. Pansenátor Lukeš mně vytknul, že prý jsem český národ a český stát urazil,tím že jsem mluvil o podvodnících a lupičích. Oproti tomu konstatuji na základěstenografického protokolu, že jsem slov >potlačovati, podváděti a olupovati< použilve smyslu pasivním, nikoli však ve smyslu aktivním, ježto jsem řekl doslova toto:>Kdo nepatří k české národnostní stranické klice, ten systematicky jest potlačován,podváděn a olupován.< Myslím tudíž, že jsem tuto výtku vyvrátil.

Pan senátor Lukeš mi dále vytýkal, že jsem učinil státu nepřátelskývýrok, ježto jsem se opovržlivě vyjádřil o stoupání kursu koruny a že jsem totostoupnutí připisoval spekulaci. Jest mi na štěstí možno citovati řeč pana ministrafinancí, kterou proslovil před 3 dny v Bratislavě, a ve kteréž projevil týž názor,který jsem vyslovil zde. Pan ministr financí řekl doslova: >Co se týče poklesuněmecké marky, jest to více mezinárodní spekulací. Byla vržena na trh, aby senakoupily československé koruny, poněvadž se při tom doufalo ve výdělek. Alenašich korun v cizině pro spekulační účele není v dostatečném množství,nebylo jich dost nabízeno, což muselo míti za následek stoupnutí naší koruny. Protodoufám, že tato spekulace nebude moci udržeti v rukou zboží a že asi následovatibude oslabení. Na každý způsob zasáhneme nyní realisacemi a stlačíme kurs.Nyní prodejtekorunu, chcete-li vydělati!< Citoval jsem to jen proto, abych svůj výrok dotvrdil.

Pan senátor Lukeš mi dále vytýkal postavem českých národnostních menšinve Vídni a postavení polských menšin v Prusku. Chtěl bych jen konstatovati, žemy samozřejmě přece neneseme víny na postavení těchto menšin a že nelze srovnávatipostavení českých menšin ve Vídni, jež přece tam v cizím státě žijí jenza účelem výdělku, s naším postavením, kteří zde tvoříme usazený národ asice třetinu státního obyvatelstva.

Konečně obmyslil mne jeden z panů kolegů - myslím, že to byl pan senátor Klečák,- výrazem >renegát<. Mám za to, že předsedající tohoto výroku neslyšel, jinakmyslím, že by byl pana senátora volal k pořádku. Nepovažují slavný senát zamísto pro vypořádání osobních sporů. Následkem toho jsem také na to nereagoval.Chci jen konstatovati, že výrazu >renegát< použíti vůči mně má jen národ,který mne zvolil, každému jinému odpírám k tomu právo. (Souhlas.) Pansenátor Klečák dále také použil ještě jiného výrazu, myslím, že>kobylkář<. Snad jest tento výraz obvyklým v kruzích, v nichž se pan senátorpohybuje. Já tohoto výrazu neznám, a nemohu také následkem toho na to reagovati. Mohujenom konstatovati, že se tímto výrazem dotčena necítím. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovu panu zpravodaji sen.dr Krejčímu.

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Vážený senáte! Dovolte, abych pro pokročilostčasu stručně a v hranicích své funkce, jakožto zpravodaj reagoval na některévývody pánů řečníků poukázáním k tomu, že v dané situaci je vlastněpředmětem rozhodování otázka, máme-li zákon schválit nebo neschválit, máme-li připustitizměny, nebo nemáme-li je připustiti. To jest pak otázka, prosím, politická, otázkaprestiže senátu - jak na to bylo také poukázáno - otázka poměru senátu ke sněmovněposlanecké, otázka vládní většiny atd., a pro, tuto otázku jsou úvahy o merituzákona irelevantní a byly také irelevantní úvahy, které zde byly činěny a kterébyly nazvány theologickými disputacemi. Jakmile je rozhodnuto - a ono je rozhodnuto- že nebudeme měniti, anebo řekněme, že situace vyžaduje na senátu sebezapření,aby se nepletl do politiky, čili, aby si uvědomil, že jediná jeho politika jest vlastněnedělat politiku, nezmění na této vůli většiny více žádná debata. To jest už nášosud nás senátorů, jemuž se musíme podrobit, a tomu se podrobit velí politickámoudrost.

Vůči vývodům pana kol. Polacha, Konečného a jiných, kteří ve stejném,smyslu mluvili, naznačil jsem již stanovisko svoje v úvodním slově. Žádajívíce, než podává zákon a já plně souhlasím s požadavky, které byly oběma pányvysloveny. Ale, myslím, že netřeba proto, že těm požadavkům není již v tomzákoně vyhověno, ten zákon zavrhovat a že je nutno požadavky ty učiniti dalšímcílem politické práce. (Sen. dr Heller: Ale v senátu to nesmí být!) Můžese to zkusiti. Ale v tom, také vidíme důvody pro přijetí resoluce, která je v§u 1 navržena a doufám, že ti páni pro ni budou hlasovat, třebaže někteříz nich prohlásili, že budou proti zákonu hlasovati.

Nebudu se také dotýkati toho, čím kol. dr Herzigová polemisovalas ministrem Šrobárem.Já na číslice vůbec mnoho nedám a v tomto případěscházejí zde příslušná data. Do další diskuse se vůbec nebudu pouštět, jenom tosi nemohu odepříti, abych vůči všemu, co bylo řečeno s jedné strany, nezdůraznildvě věci. Předně, že je nutno rozeznávat pojem církve a pojem náboženství. To přecenení jedno a totéž, bylo to zde také řečeno, ale jak je vidět, nestačí to, musíto pořád býti opakováno. A kdo je proti církví, nemusí býti eo ipso proti náboženství,kdo není v žádné církví, může míti náboženství a kdo je v církvi, můžebýti opravdově nenáboženským člověkem. (Hlasy: Ano, tak jest!)

Bylo řečeno, že náboženství je věcí citu. Cit je subjektivní, tedy náboženstvíje.z toho důvodu věcí soukromou každého člověka. V tom smyslu znísocialistická maxima, která také zde byla zdůrazněna a která, znovu zdůrazňuji:>Věř si každý, co chceš, to znamená také, měj náboženství jaké chceš, měj v úctěkaždé přesvědčení, ale nechtěj, abych tomu věřil také já, protože ty tomuvěříš.< To je jedna věc, kterou jsem chtěl podotknouti.

Druhá: Mravnost je klásti nad náboženství, nad všechny konfesse. Proč? Mravnostje a má býti jedna a náboženství je více. Společnost žádá mravnost, společnostžádá občana, jakým má býti. Společnost žádá člověka, jenž koná to, co konatmá a to je právě člověk mravní. Jinou definici mravného člověka nenajdete.Společnost má právo žádat, aby byl občan mravní. Ale nemá práva žádati, aby mělurčité náboženství. Tak daleko, myslím, již jsme, že se to může rozumět samosebou. A podle toho je také cílem výchovy ve škole vychovávat k mravnosti anikoliv k nějaké určité konfessi.

K vývodům pana kol. Kovalíka a ještě jiných pánů, jichž tenor byl,že laická morálka nedostačí k výchově mravní, kladu jednu otázku: Zaručujenáboženství mravnost? (Sen. dr Hilgenreiner: Také vždycky ne!) Zajisté ne,ale já si dovolím poukázat na jeden článek, který vyšel v časopise náboženskéma nadepsán je: >Věděli náboženství ke zbožnosti?< Tam se praví: >Náboženstvístojí k zbožností někdy sice jako příčina k účinku, ale pravá zbožnostobejde se naprosto a něj častě ji bez náboženství. Obyčejně odvádí přímo náboženstvíod zbožnosti, jsouc bludnou hvězdičkou vůči slunci. Často bývá náboženstvídokonce i překážkou zbožnosti. Bludných a jasných hvězd matný třpyt pohlcujeslunce svít. Účelem náboženství je zbožnost a jeli tam něco jiného, v tom případěnejen zatemňuje, nýbrž i kazí a ničí zbožnost. Bezcenné nebo překážejícínáboženství dlužno tím spíše a tím rozhodněji odstraniti. Zbožnost pak podpíratia pěstovati má býti posvátným úkolem nás všech.< A závěrečné slovov tomto časopise jest: >Vzhledem k tomu, že náboženství vede zřídka kdya to jen podmínečně ke zbožnosti, ba zhusta jí překáží, náboženství jako naukuškolní odstraňmež; za to tím usilovně jí hleďmež v rodinách pěstovatipravou zbožnost, vědouce, že pobožnost ke všemu užitečná jest.< (Sen. Kroiher:Kdo je ta autorita?) Je to v >Českobratrských Hlasech<. (Sen. Kroiher: Ženeodstraníte to české bratrství!) To musím ponechati vám, poněvadž ve vašeminteresu by to snad bylo.

Dovolil bych si ještě k vývodům, které učinil pan kol. prof. Mareš,učiniti poznámku. Pan prof. Mareš žádal definici náboženství, ale náboženstvínedefinoval; to, co řekl, že je náboženství, to je vlastně logická chyba, neboť má-lito platiti za definici, stalo se to per divisionen, výčtem rozsahu, a to je nesprávné.Kdyby byl náboženství definoval, snad by, bylo potom možné dorozumění, ale bez určitéhoponětí náboženství, bez určité definice bylo by zbytečné o tom, co definicínáboženství předpokládá a o tom, co pan profesor z toho vyvodil, dáledebatovati.

Otázky, které zahrnul do pojmu náboženství, jsou vědecky, rozumovým důkazemnerozřešitelné, transcendentno je nepoznatelné. To pan prof. Mareš také dobřevytknul, ale z toho plyne, jsou-li nerozřešitelné vědecky, že nejsourozřešitelné žádnou jinou cestou. Definice, která byla podána, docela dobře hodíse na filosofii. Otázky, co jsem já, co je to okolo mne, jaký je můj poměr k tomuvšemu, tvoří názor na svět á budováním názoru na svět zabývá se filosofie.Tedy v tom smyslu náboženství a filosofie k rozeznání není a jest potřebíje rozeznávati právě v tom, co pan profesor o mravnosti řekl.

Totéž platí o rozeznávání absolutních a relativních norem mravních. To jerozeznávání naprosto zbytečné ve vědách normativních a je naprosto zbytečnétaké v praktickém životě. Běží o mravní závaznost vědomí, že máme plnitinějaké normy, že máme jednati určitým způsobem. To nepodléhá onomurozeznávání; buď mám přesvědčení, ať je mi vštípeno vírou, nebo vědou, nebozkušeností vlastní, nebo snad tradicí, že je třeba jednati určitým způsobem, nebonemám toho přesvědčení. Je-li ta norma absolutní nebo relativní, na tom pranicnezáleží, nýbrž na tom záleží, zda-li ji chci plniti a zda ji plním. Vůči pak výtkám,které mi učinil pan kolega nemohu nic jiného učiniti, než s náležitým povděkemje kvitovati, v přesvědčení, že pracuji o dobrou věc a že budoucnost ukáže,na které straně je pravda.

Tím své poznámky končím a prosím, aby slavný senát zákon přijal v tom znění,jak. byl podán v poslanecké sněmovně. (Výborně.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji sen. Havlenovi.

Zpravodaj sen. Havlena: Vzdávám se slova.

Místopředseda Kadlčák: Udílím slovo panu sen. Hnátkovi.

Sen. Hnátek: Vážený senáte! Chci odpověděti jenom na některé výtky,které zde byly proneseny. Zájem státu vyžadoval prosincový zákon. Teď jsmenapravili prosincový zákon a je to zase zájem státu, Je to tedy podivné, když sejednou něco bére, po druhé napravuje a vždy je to zájem státu. Pan sen. dr Hilgenreinerzásadně chce, aby učitelé učili na chlapeckých školách, učitelky na dívčíchškolách a na smíšených aby byla volná soutěž. To jest stanovisko snad pro něhopřijatelné, ale pro nás, kteří vycházíme ze všeobecného volebního hlasovacíhopráva, kteří považujeme ženu za rovnou muži, se stanoviska demokratického to přijatelnonení.

Dále bych rád ještě věděl, jak by to zase ten pan navrhovatel vyučoval, kdyžpro děvčata chce učitelky, jestli už jsou také učitelky náboženství.

Nechce rušiti jednotřídky, která má dvacet dětí, třídu pod 15 dětí a občanskouškolu pod čtyřicet dětí. To může býti někdy přijatelným, ale někdy nikoliv. Vesmíšených obcích, totiž v obcích s nepatrnou menšinou můžemepřistoupiti na to, můžeme snad jíti ještě pod toto číslo, že bychom mohli nechati třídu snad o dvanácti dětech, ale ve městech, kde je živel obojí asi stejnězastoupený, tam nemůžeme jíti na taková čísla a tam musí býti norma zase jiná;proto není možno zákonem stanoviti, aby se to hodilo na všechny případy.

Článek XII. navrhovaného zákona praví: >Učitelé, lékaři a vojíničeskoslovenské armády z doby po 28. říjnu 1918, kteří se do 31. prosince 1919stalí válkou neschopnými vykonávati učitelské povolání, budou dáni ode dne účinnostítohoto zákona na odpočinek.<

Věc je taková: Ti, kteří nebyli schopní, zůstávali kromě vyučovací služby své,ale brali plný plat učitele. Tento stav trvati nemůže a musil se tedy proměniti vestav právní. A dále, jestliže tu bylo dotčeno, že snad se udělaly koncese jednénárodnosti, - mluví se v zákoně o vojínech československé armády - tovztahuje se tedy zajisté na obě národnosti, nebo lépe řečeno, na všechny národnosti.

Konečně ještě jsem chtěl říci, pokud se týká kritiky, že přece jen přijetízákona pro učitelstvo znamená: >lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše<.Nemohu dále ponechati mlčením také i ten požadavek pí, řečnice, která pravila,že chce školskou autonomii a že jest to snaha kolegů německých. To by páni němečtíměli více než my. My máme zákony školské pro celou republiku, oni by chtěli mítizákon jen pro svou část a byl by to ovšem stát ve státě. (Výkřiky sen. drHilgenreinera.) A to jest pro nás stanovisko nepřijatelné, to jest pro násstanovisko nepřípustné a na to nevejdeme. (Sen. dr Hilgenreiner: Dnes ještě ne!) Tímkončím.

Místopředseda Kadlčák: K slovu není dále nikdo přihlášen, rozpravaje skončena. Prosím paní a pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati. O odst. 16., o osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formulihodlám dáti hlasovati takto:

O § l-9 podle usnesení poslanecké sněmovny.

O pozměňovacím návrhu sen. dr Hilgenreinera a soudr. k odst. 1. a 2. §10, ve znění jim navrženém; bude-li zamítnut, podle usnesení poslanecké sněmovny.

O odstavci 3. a následujících, pak o §u 10, pak o §u 11-21 osnovy zákona, jehonadpisu a úvodní formuli podle usnesení poslanecké sněmovny.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Nejsou. Budeme podle toho pokračovati.

Kdo souhlasí s §§ l až 9 podle usnesení poslanecké sněmovny vyznačenýmv tisku 1408 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku, (Děje se.)

To je většina, § l až 9 osnovy zákona přijaty jsou podle usnesení poslanecké sněmovny.

Kdo souhlasí s pozměňovacím návrhem sen. dr Hilgenreinera a soudr.,aby odstavec 1. a 2. §u 10 osnovy přijat byl ve znění jim navrženém, nechť zvedneruku. (Děje se.)

To jest menšina. Návrh tento se zamítá. (Zvoní.)

Kdo souhlasí, aby § 10 až 21, nadpis zákona a jeho úvodní formule měly zněnípodle usnesení poslanecké sněmovny, vyznačeného v tisku 1408, a to ve čteníprvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, §§10 až 21 osnovy zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijatyve čtení prvním.

Ve smyslu přiznané pilností přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové opravy?

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Jsou nepatrné tiskové chyby, a sicev paragrafu l na str. 2., v řádce 4. za slovem >předmětům< čárkaodpadá, za slovo >československému< patří čárka. Na str. 6. odst. 7. jest rovněžinterpunkční změna v řádce 9.: za slovem >školách< má býti čárka.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona,.jeho nadpisem aúvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém i s navrženými opravamipanem zpravodajem, ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule jsou přijaty večtení druhém.

Budeme hlasovati o resolucích výboru kulturního, a to o resoluci č. l. a resolucič. 2.

Kdo s navrženými resolucemi souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Obě resoluce jsou schváleny.

Dále je resoluce dra. Hilgenreinera. Slovo si vyžádal pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. dr Krejčí: Navrhuji, aby první a třetí věta resoluce bylaodkázána kulturnímu výboru, a druhá věta resoluce s vypuštěním slov >vtéto době<, aby byla přijata.

Místopředseda Kadlčák: Vyhovím vyslovenému přání, aby bylo hlasovánoodděleně.

Kdo souhlasí, aby první a třetí věta této resoluce přikázána byla výborukulturnímu k dalšímu uvážení, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se schvaluje.

Kdo souhlasí s druhou větou, jak byla přečtena, prosím, nechť zvedne ruku. (Dějese.)

To jest většina. Druhá věta, resoluce se přijímá.

Přikročíme k hlasování o odstavci XVII. O osnově zákona, jeho nadpisu aúvodní formuli hodlám dáti hlasovati takto: O hlavě I-V. článku XIV., odst. 1.podle usnesení poslanecké sněmovny, o odstavci 2., čl. XIV. hlava V., podle návrhusen. Bařinky a soudr. Bude-li zamítnut, podle usnesení poslanecké sněmovny.

O odst. 3. čl. XIV. hlava V., až ke čl. XVI. hlavy V. o nadpisu zákona a jehoúvodní formuli podle usnesení poslanecké sněmovny.

Kdo souhlasí, aby hlava I.-V. čl. XIV. odst. 1. měla znění podle usneseníposlanecké sněmovny, vyznačeného v tisku č. 3724 ve čtení prvém, nechťzvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená část osnovy zákona je přijata ve čtení prvém.

Kdo souhlasí, aby odst. 2. čl. XIV. hlavy V. měl znění podle návrhu sen. Barinkya soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina.

Tento návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby odstavec 2. čl. XIV. hlava V. měl znění podle usneseníposlanecké sněmovny, vyznačeného v tisku č. 1375 ve čtení prvém, nechťzvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Odstavec tento přijímá se podle resolučního znění večtení prvém.

Kdo souhlasí, aby odstavec 3. čl. XIV. hlavy V. až článek XVI. hlavy V., nadpiszákona a jeho úvodní formule měly znění podle usnesení poslanecké sněmovny,vyznačeného v tisku čís. 3724, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Dějese.)

To jest většina. Uvedené části osnovy zákona jsou přijaty ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.Táži se p. zpravodaje, má-li nějaké textové opravy?

Zpravodaj sen. Klečák: Na stránce 7. čl. VI. místo >do školy< přijde>od školy<.

V tištěné resoluci výboru rozpočtového na str. 5. ř. 5. má státi místo>jímž< správně >již< a za toto slovo budiž dodáno slůvko >by<.

Místopředseda Kadlčák: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem aúvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém i s navrženými opravami,také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku! (Děje se )

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí je přijatataké ve čtení druhém.

Teď budeme hlasovati o resoluci výboru kulturního, a to o resoluci 1 až 6.

Kdo souhlasí s navrženými resolucemi, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Resoluce tyto jsou schváleny.

Budeme hlasovati o resoluci výboru sociálně-politického a o resoluci výboru rozpočtového.

Kdo souhlasí s navrženými dvěma resolucemi, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Resoluce jsou přijaty.

Dále budeme hlasovati o netištěné resoluci výboru sociálně-politického.

Kdo souhlasí s touto resolucí, ať zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Tato resoluce je schválena. Konečně budeme hlasovati o resoluci p.sen. Barinky.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí pana sen. Barinky, nechť zvedne ruku.(Děje se.)

To je menšina. Resoluce je zamítnuta.

Tím je tento odstavec denního pořadu vyřízen.

Nyní přikročíme k hlasování ve druhém čtení o odst. 8. dnešníhodenního pořadu.

Má p. zpravodaj nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Klečák: Nejsou žádné.

Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovati. Kdo souhlasí s osnovouzákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, přijatými ve čtení prvém, také ve čtenídruhém, nechť zvedne ruku! (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí jsou přijatytaké ve čtení druhém.

Sděluji, že přečtená resoluce p. sen. Jelinka byla navrhovatelem odvolána.

Navrhuji, aby odst. 18 dnešního pořadu projednán byl jako konečný odstavecdenního pořadu dnešního. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Námitky nejsou,budeme podle toho postupovati.

Přikročíme k projednávání 19. odst. denního pořadu, jímž jest:

Zpravodajem je p. sen. dr Veselý. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Veselý: Vážený senáte! Na Slovensku některá města majívýsadní postavení. Je to 30 měst se zřízeným senátem a 4 města se zřízenímmunicipálním. Města se zřízeným magistrátem jsou spravována městskou radou, kterásestává z úředníků a rovněž starosta je úředník. Je nepřípustné, aby zanynějších poměrů ve státě demokratickém město bylo řízeno jen úředníky anikoliv volenými zástupci občanstva. V tomto případě městská rada sestáváze zvolených úředníků. Kromě toho města s municipálním zřízením jsoužupou pro sebe, nejsou příslušníky žádných jiných žup; jde o to, aby města s municipálnímzřízením byla přizpůsobena jiným městům výsadním asi podobně jako hlavníveliká města v Čechách a na Moravě a zároveň aby byla provedena unifikace mezizřízeními těchto měst a příslušných měst v ostatních částechČeskoslovenské republiky. Tato unifikace a toto přizpůsobení mají býti tímtozákonem provedeny. Ústavně-právní výbor navrhuje, aby senát schválil usnesení sněmovnyposlanecké, které o tomto zákone učinila. (Výborně.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu není nikdo přihlášen,rozprava je skončena.